Skip to main content

Full text of "Posvátná místa Království českého; dějiny a popsání chrámu̇"

See other formats


This is a digital copy of a book that was preserved for generations on library shelves before it was carefully scanned by Google as part of a project 
to make the worlďs books discoverable online. 

It has survived long enough for the copyright to expire and the book to enter the public domain. A public domain book is one that was nevěr subject 
to copyright or whose legal copyright term has expired. Whether a book is in the public domain may vary country to country. Public domain books 
are our gateways to the past, representing a wealth of history, culture and knowledge thaťs often difficult to discover. 

Marks, notations and other marginalia present in the originál volume will appear in this filé - a reminder of this book's long journey from the 
publisher to a library and finally to you. 

Usage guidelines 

Google is proud to partner with libraries to digitize public domain materials and make them widely accessible. Public domain books belong to the 
public and we are merely their custodians. Nevertheless, this work is expensive, so in order to keep providing this resource, we háve taken steps to 
prevent abuse by commercial parties, including placing technical restrictions on automated querying. 

We also ask that you: 

+ Make non-commercial use of the filé s We designed Google Book Search for use by individuals, and we request that you use these files for 
personál, non-commercial purposes. 

+ Refrainfrom automated querying Do not send automated queries of any sort to Google's systém: If you are conducting research on machine 
translation, optical character recognition or other areas where access to a large amount of text is helpful, please contact us. We encourage the 
use of public domain materials for these purposes and may be able to help. 

+ Maintain attribution The Google "watermark" you see on each filé is essential for informing people about this project and helping them find 
additional materials through Google Book Search. Please do not remove it. 

+ Keep it legal Whatever your use, remember that you are responsible for ensuring that what you are doing is legal. Do not assume that just 
because we believe a book is in the public domain for users in the United States, that the work is also in the public domain for users in other 
countries. Whether a book is still in copyright varies from country to country, and we can't offer guidance on whether any specific use of 
any specific book is allowed. Please do not assume that a book's appearance in Google Book Search means it can be ušed in any manner 
any where in the world. Copyright infringement liability can be quite severe. 

About Google Book Search 

Google's mission is to organize the worlďs Information and to make it universally accessible and useful. Google Book Search helps readers 
discover the worlďs books while helping authors and publishers reach new audiences. You can search through the full text of this book on the web 



at |http : //books . google . com/ 



z 



'^^'7c3-^^,a^/i (-') 



Bou^t with theincome of 
THEKELLERFUND 



Bequeathed in Memory of 

Jasper Newton Keller 

Betty Scott Henshaw Keller 

Marian Mandell Keller 

Ralph Henshaw Keller 

CarlTilden Keller 




t^/ iffii.l- *i ifi"! 'rá;^;.,..?. r'..* '- 



*1F3S^ 




\ < 



POSUňTNfl MlSTfl 

KRÁLOVSTVÍ ČESKÉHO. 

Dějiny a popsání 

chrámů, kaplí, posvátných soch, klášterů i jiných 
pomníků katolické víry a nábožnosti v království 

Českém. 

Sepsal 

Df. ANT. PODLAHA. 
Řada první: 

ARCIDIECESE PRAŽSKÁ. 
Díl II. 

Vikariáty: Berounský, Bystřičky a Plzeňský. 

Knih »Dé(iictví Svatojanského* č. 101, 

Podíl údů »Dědictví Svatojanského* na rok 1908 čís. 3. 



V PRAZE 1908. 

Tiskem k. a. knihtiskárDy. — Nákladem Dědictví sv. Jana Nepomaokélio. 



51^^/- 7? 7..;6. ^-\^y / 



fUNlVERSlTYl 

LíBRARY I 

MAV 11 1964 I 



Imprimatur. 
Ex archiep. Ord. Prag. die 11. Novembris 1907. 



FR. BRUSÁK, 

víc. generalis. 



Předmluva. 



Odevzdávaje veřejnosti přítomný druhý svazek » Posvátných 
míst král. Českého* vyslovuji vroucí díky všem, kteří mne 
při práci mé laskavé a ochotně podporovali; především ovšem 
všechněm duchovním správcům posvátných míst v tomto 
díle popsaných. 

Výslovně pak musím poděkovati těmto pánům: vsdp. vikáři 
V. Úubrovi, který neobtěžoval sobě téměř celý vikariát Plzeňský 
se mnou procestovati a přátelskou pomocí svou mi práci velice 
usnadnil; slov. panu Jos. Škorpilovi, architektu a řediteli 
městského umělecko-průmyslového musea v Plzni, za ochotně 
mi poskytnuté hojné zprávy a fotografie; panu Bohumilu 
Lukavskému za sestavení stati o děkanech Karlštejnských; 
dále vdpp.: Ant Helebrantovi za zprávy o íarnosti Planské, 
prof. Jos. Kobosilovi za zprávy o školních kaplích Plzeňských, 
a far. Frant Teplému zd. materialie z pozůstalosti zasloužilého 
topografa našeho Ant. Norb. Vlasáka. 

Na konci předmluvy prvého svazku vyslovil jsem prosbu 
o laskavé zasílání oprav a doplňků. Dostalo se mi jich od vdpp. 
B, čenského a Jos. Smatha, jimž vzdávám povinné díky. 
Prosbu onu opakuji i tentokráte vzhledem k přítomnému dílu; 
každá zpráva opravná neb doplňující bude mi velice vítána. 



V^PRAZE, dne 15. ledna 1908. 



Dr. Ant. podlaha. 



VIKARIAT BEROUNSKY. 



Posvátná místa. II. 



v. Vikariát Berounský. 

Ve vrkariátě Beroanském jest jedno děkanství a 14 far; 
při nich jest 7 míst kaplanských a dvě místa katechetská. 

V území tohoto vikariátu žije celkem 47.428 obyvatelů, 
z nichž jest 46.605 katolíků, 175 akatolíků a 648 židů. 

1. Beroun, děkanství*). 

Patron beneficia: Jeho c. a k. Veličenstvo. Obci Berounské 
přísluší právo navrhovati Jeho Veličenstvu na uprázdněné benefícium 
z přihlásivších se kandidátů tři, z nichž císař jednoho volí a arcibisku- 
povi k potvrzení podává. 

Patron kostela: Obec města Berouna. 

Duchovní správu obstarává děkan za pomoci kaplana; na 
školách měšťanských a obecných působí 2 katecheté. 

Obce přifařené: Beroun 9064 kat, 16 ak., 293 ž., 6 tř. šk. měst. 
chl., 5 tř. šk. měst dívčí, 10 tř. šk. ob. chl., 10 tř. šk. ob. d.: Jarov i/g h., 
kaple sv. Václava, 219 kat, 5 ž. ; Brdatka V2 h-> 1^ k* ; Brodce V2 h., 
12 k., 4 ak. ; Herinky 8/4 h., 4 k. ; Hvížďalka V* h., 42 k. ; Kozel ^U K 
6 k. ; Lištice % h., 53 k. ; Lužánky ^U K 7 k. ; Máchóvna V2 b., 13 k. ; 
V Mokřinách V2 h., 5 k. ; Ovčín i/a h-, 24 k.; V Pánvích 1 h., 3 ak.; Na 
Ptáku 1/2 hM 64 k. 5 ak.; U Studánky 1/2 h., 23 k.; Na Veselé % h., 31 k.; 
Na Vinici 8/4 h., 9 kat; celkem 9691 k., 28 ak., 298 ž. 

Farní chrám Berounský vznikl zároveň s městem samým, 
tedy ve století 13.; není pochyby, že při novém chrámu hned 
také byl usazen stálý duchovní správce. Již za Otakara II., 
kolem r. 1270, vyškytá se jakožto farář Berounský kněz Albert 

Z pozdějších farářů až do válek husitských zjistiti se dají 
z písemných památek tito: Menhart, kanovník Vyšehradský, 
1330; Martin t 1358, Tomáš Olomůcký 1358—60 (jsa sekre- 
tářem biskupa Détřicha Mindenského, finančního ministra císaře 
Karla IV., přebýval v Praze; v Beroune mél kněze náméstného), 
Václav 1360—61, Hynek 1361 t72, Baríoloměj z Javora, rodem 
ze Slezska, dvorní kaplan 1372—1401, Jakub z Dube 1401—18 
(byl ve službách krále Václava IV., zprvu jako písař kuchyňský, 
později, od r. 1412, jako písař královské komory; zároveň byl 
kanovníkem Vyšehradským; v Berouně dával se zastupovati 
knězem náměstným), Hertvin od 1418. 



*) Hlavním pramenem při sestavování této stati bylo výborné dílo 
prof. Jo s. Vávry „Paměti král. mésta Berouna'^, Beroun 1899; mimo to 

Sříhlíženo i k menSímu spisu Frant V. Zelinky „Okres Berounský** 
S88. Některé jiné prameny, zejména rukopisné, uvedeny na svém místě. 



4 Vikariát Berounský: 

Za jmenovaných farářů byla v Berouně značná část oby- 
vatelstva národnosti německé; proto mívali faráři Berounští 
dva kněze pomocné neboli vikáře, z nichž jeden kázal česky, 
druhý německy. 

R. 1353 vdova Jaruška po Jindřichu Fuchsovi (Vulpes) 
odevzdala svĎj dvůr na dolejším předměstí blíže mostu s polou- 
láním při dvoře, se všemi svršky a nábytky oběma synům 
a dceři na rovný díl; ale měli všichni zespolka ke každým 
vánocům dáti kopu na výroční vigiUe a smutečnou mši (anni- 
versarium) v kostele farním za daše rodičů a předků, a při 
tom vydati po dvou korcích pšenice a žita chudým lidem na 
podělení. 

Za Karla IV. anebo za jeho nástupce žil v Berouně měšfan 
Mikuláš Bussgang, po česku zvaný Pušpank, který na domě 
svém v rynku vykázal důchod na pořízení výročních vigilií 
o devíti lekcích a mše zádušní o každých suchých dnech. Za 
tu službu měli dostati farář vždy 4 groše, vikáři jeho 6 grošů, 
zvoník groš, z ostatku do kopy měl býti 12 chudým vystrojen 
oběd. Dále vykázal ze svého poloulání rolí orných výroční 
důchod dvou korců pšenice na pečení hostií pro kostel farní. 
Toto nadání Pušpankovo po roce 1421 vešlo v zapomenutí 
a oživlo teprve r. 1492. 

Podací právo k farnímu kostelu Berounskému vykonávali 
králové čeští. Král Václav IV. vzdal se r. 1397 tohoto práva 
svého a odevzdal je děkanu a kapitole karlštejnské, tak aby 
tu farářem byl vždy jeden z kanovníků aneb jiný kněz od dě- 
kana k tomu vyvolený. Ale toto darování král později odvolal 
a vykonával právo podací sám. 

R. 1404 konšelé Berounští založili špitál pro chudé a ne- 
duživé ke cti Matky Boží a sv. Alžběty. Nachovavše z odkazů 
dobrodincův hojně prostředkův, vystavěli špitál ten s kaplí 
pod městskou zdí při břehu řeky Mže blíže dolejší brány. Král 
Václav potvrdil tento ústav chudinský. Ředitelem jeho měl býti 
vždy místní farář a chovati měl ve svém domě vždy jednoho 
kněze, který by ve špitále služby Boží konal, špitálníkům kázal 
a sv. svátostmi přisluhoval ; na jeho výživu měl farář z dů- 
chodu špitálního přijímati za každý rok 12 kop grošů. Konšelé 
měli vždy dva měšťany saditi za úředníky špitální, ^a ti měli 
společně s farářem ten chudinský ústav spravovati, osoby chudé 
a nemocné tam přijímati a jiné osoby k jich obsluze vybírati. 

Tehdáž byl v Berouně klášter dominikánů, o němž není 
známo, kdy vznikl. Stával při jihovýchodní části městských 
hradeb. 

R. 1421 dne 1. dubna dobyl Žižka Berouna útokem; 
všechny kněze tu se nalézající dal upáliti a klášter zničiti. Od 
té doby Berounští vyznávali víru strany podobojí a ovšem 
i kněží jejich byli téže víry. Od r. 1532 nazýváni byli faráři 
Berounští děkany. 



BoToiiB. a 

z utrakvistických kněží v Berouně působivších známi jsou tito : 
Jan 1506, Simon 1506—16, Ambrož 1516, Jan ze Žlutíc 1519 i 2b, Vavřinec 
1626—7, Jan do 1529, Vavřinec 1640, Pavel Marků z Příbramě 1649-65, 
Sylvester 1566, Matěj Suchý (Maeer) EouHmpký 1564—8, Jan Facilis 1672, 
Václav 1674-6, Matěj 1676—81, Josef 1684-6, Václav Kaňkovský 1586—8. 

V druhé polovici století 16. Berounští klonili se čím dále 
tím více k luterství a chifili si sami obsazovati děkanství kně- 
žími luterskými, čemuž však konsistoř pod obojí odporovala. 

R. 1588 ustanovili si BerounSlí děkanem luterského kněze 
Havla Adama (Terrigenu) Slánského. Ten však k zakročení 
konsistoře podobojí musil r, 1589 úřad svůj složiti, načež 
kónsístoř dosazovala do Berouna zase kněze své strany. 

ByU to: Adam Filopon Jflovský 1589— 91, Šimon Cerazin (Čermák) 
1591—3, Matonš Fradelius 1593 f l^^i Kašpar Mandl ze gteinfelzu 1597— 
1600, Martin Nigěr (Černý) z Hradce Králové 1600-10. 

Berounští luteránstvím nasáklí neradi tyto kněze snááeli, 
a po vydání majestátu Rudolfem II. zl 160Í9 obsazovali děkan- 
ství kněžími luterskými. ; . 

ByU to : ' Jan Sylvester z Hradce Krilóvé 1610 - 18, Jos^ Oolumella 
(Holoubek) ze Stříbra 1618 f 1619, Matěj Perlicius od 1619. : 

Po bitvě bělohorské musil poslední luterský děkan Be- 
rounský Matěj Perlicíuš odejíti do ciziny r. 1623Í ; Duchovní 
správa v Berouně svěřena bylá katolickému knězi Lorencovi 
Ratzingerovi z Radenšteina, děkanu Karl^tejnskéniu, Katolická 
reformace v Berouně prováděna byla řízením komisaře k tomu 
ustanoveného, Jana Kavky z Aíčan, ale výsledky její. ?prvu 
bjly jen nepatrné. R. 1626 pflšobilí v Beroune po ítřnácte dní 
jesuité P. Valentin Johannides a magister . Pavel Stefanides, 
ale téměř marné; nadto snášeti jim bylo hojné urážky. R. 1625 
byl v Berouně děkan P. Alexander Lioanský, polský cisterciák, 
ale nepobyl, tu dlouho, nebof od r. 1626 zase' zmíněný již 
karl§teinský děkan Ralzinger vedl duchovní správu v, Berouně 
za poíupci benediktinů od sv. Jana ve Skále.. R.; 1627 přihlásili 
se měšťané Berounští k víře katolické, ale jen na oko, nebof 
nechtěh zachovávati rádň katolických a přijímati sv, svátostí. 
I povolal pan Kavka v červnu r" 1628 z Prahy jesuitu P. AU)erta 
Chanovského, výborného missionáře, áby v Berouně vedl du- 
chovní správu. Přes úsilí horliyého tohotp kněze zůstáÝálj Be- 
rounští většinou zatvrzelými, až teprve přísné zakročení ramene 
světského přimělo je k povolnosti. Již v říjnu r. 1628 prohlá- 
šeno bylo město za katolické, a P. Ghanovský, pobyv v Berouně 
čtyři měsíce, odtud odešel, aby jinde pracoval. 

Potom jednalo se o zřízení stálé duchovpí správy v Be- 
rouně. Jelikož císař odevzdal r. 1623 právo podací v královských 
městech arcibiskupu Pražskému, obrátili se konšelé k gene- 
rálnímu vikáři Ctiboru Kotvoví z Freifeldu s prosbou, aby jim 
dán byl stálý duchovní správce, což se také stalo ; ale duchovní 
ten měl býti jen farářem, titul děkana nebyl mu přiřčen. 

v duchovní správě od té doby jakožto faráři v Berouně se vy- 
střídali : Jan Ladislav Kocín (Coccinus, Šarlátek) 1629 — 30, karmelitán 
P. Severin Riznarovský 1630-1, P. Štěpán Vendovic, minorita od sv. 
Jakuba v Praze 1631— 2, Matěj Skalkovský 1632-6, Diviš 1635, Jan Pr. 



6 



^kariát Berounský: 



Nejedlý Kladnibský 1635—8, Zdislav Berka z Dabé ze staropanské rodiny 
české, dříve jesaita a potom benediktin kláštera Broumovského, knéz 
nábožný a horlivý 1638—40, Jan Fr. Nejedlý po druhé 1640—3, P. Matěj 
Šamotulský, Polák, dominikán z kláštera Plzeňského 1643 — 7, Jan Frant. 
Neredlý po třetí 1647—57, Bartoloměj Frant Osecký 1657—61, Kašpar 
Is:nác Benedikti 1661. 

Jak viděti, střídali se, zvláště z počátku, faráři často; dělo se tak 
pro nedostatek obživy. 

Za vpádu sa- 
ského r. 1634 ve- 
drali se nepřátelé 
také do chrámu 
sv. Jakuba, pobrali 
zde, co se jim ho- 
dilo, ve svatostánku 
uloupili stříbrné 
ciborium, z něhož 
vysypah na zem 
hostie a zuřivě je 
sešlapali a zdupali. 
Pátrajíce po jiných 
klenotech kostel- 
ních, nalezli mezi 
domácím lidem 
přítele, který jim 
vyzradil důležité 
tajemství: že totiž 
konšelé před tím 
svěřili kostelní po- 
klad rybáři Janu 
Beznoskovi, aby ho 
někde bezpečně u- 
kryl. Hrabiví ne- 
přátelé ihned vy- 
hledali toho rybáře 
a tak dlouho jej 
týrali a bili, až jim 
slíbil, že jim poví, 
kde poklad jest 
skryt. I vedl je od 
své chalupy v Ry- 
bářích ke skále 
blíže dvora Záptačí 
do řeky trčící. A tam 
nepřátelé nalezli 
klenoty kostelní po- 
! topené v řece: stří- 

brnou monstranci gotickou, ciboria dvě malá a jedno velké, a 16 
kalichS. 

Osada Berounská byla v oněch dobách mnohem rozsáhlejší 
nežli nyní. ř'arář berounský Jan Nejedlý spravoval též fary ve 




Děkanský kostel Berounský 

kolem r. 1600. 

(Dle starého vyobrazení.) 



Beroun. 7 

Zdicích a Železné s filiálkami v Počaplích, Hadlicích a Chynavě. 
R. 1655 oddělena byla Železná a zřízena tam. fara samostatná 
a r. 1657 stalo se podobné i se Zdicemi. 

Od r. 1661 putovali Berounští každého roku na Svatou 
Horu. Z každého domu šel 'UíqapoĎ jeden obyvatel na tu pouť. 
Pouf ta konávala se. v předved^ svátku Nejsv. Trojice. Mimo 
to byly dle zprávÝ z r. 1700 v obyčeji tyto pouti : Ve svátek 
sv. Jana Křtitele x sv. Jarní pód Skálou, ve svátek sv. Lud- 
mily na Tetín, ve svátek Navštívení Panny Marie do Hájku*). 

Farář Kašpar I§nác Benedikti obdržel od arcibiskupa kardi- 
nála Harracha pro sebe a pto šré nástupce titul dékana. 

Posloupnost děkanů: Kašpar Ignác Benedikti 1661 fl^Tl, Jan 
František Marci 1671—85, Jan Neumann 1685—7, Tomáš Leopold Kar- 
mensa, Polák z Glogůvku ve Šlezích 1688 t 1710, Adam Ign. Hlava 1711 
až 1715, Jiří František Procházka de Lauro z Télée 1718—36, František 
Kazimír Strachovský,"^ ryt ze Strachóvic, kněz nábožný, vzdělaný a vý- 
mluvný, 1737—48 (toho roku zvolen byl za metrop. kanovníka a dosáhl 
později důstojenství probošta\ jos. Vavřinec H^mann 1748 t 1766, Jan 
Karel ryt Běšín z Běšin 1766—7, Jos, Ant. Každý 1767 f 1798, Klement 
Kobrle de Lauro 1798 f 1B06, Jos. Janda 1806—8, Václav Beršan z Rothen- 
burku 1809—12, Jos. Ant Seydl 1813 f 37, Vino. Karel Labler 1838 t67, 
Erazim Jodl 1867 f 80, Vád, Slavík 1880 f 96, Václ. Em. Lerch, kn. are. 
vikář. 

R. 1680 zuřil v Beroune mor; tehdáž zemřelo 341 osob. 
Od častého vyzvánění k pohřbům puknul zvon. 

Císařským majestátem ze dne 3. února 1710 bylo udě- 
leno Berounským právo, aby, kdykoliv děkanství berounské se 
uprázdní, městská rada tři kandidáty navrhla, z nichž císař 
měl jednoho vohti a k potvrzení arcibiskupovi podati. 

R. 1702 zemřel děkan Prachatický Václav Presl, rodák 
berounský, jenž odkázal 3000 zl. na zřízení kaplanskt^hó místa 
při kostele berounském. 

Za horlivého děkana Jiřího Františka Procházky de Lauro 
život náboženský v Beroun$ znamenitě vzkvetí. Sám jsa velice 
zbožný založil íečéný děkan r. 1723 při kostele sv. Jakuba 
bratrstvo bolestné Matky Boží, k němuž měšťané i městky 
v hojném počtu přistupovali. Pro bratrstvo to vydal r. 1736 
tiskem knížku »Hrste6ka myrrhy výborné* a r. 1745 »K hrstečce 
myrrhy přívažek«. Mimo to vydal »Hodinky malé k poctě 
sv. Jakuba« a několik kázání i jiných spisů náboženských. 

R. 1737 konalo pět kněží řádu jesuitského, v. jichž čele 
byl P. Ant. Koňiáš, v Berouně missii po osm dní. V těch dnech 
11.000 lidí přijalo sv. svátosti. 

R. 1771, když z hladu nakažlivé nemoce vznikly, du- 
chovní Berounští téměř bez ustání musili choditi zaopatřovat 
nemocné; často odbyli ve skromnosti oběd i večeři najednou, 
nepijíce než vodu. 

R. 1773 založen byl v Berouně řeholní dům piaristů z na- 
dání pobožné panny Lidmily Rudolfové k radě děkana Josefa 
Každého a za přispění magistrátu. 



-*) Zpráva děkana Karmensy z r. 1700 v arcib. archivu. 



8 



Vikariát Berounský: 



R. 1785 odloučeny byly od děkanství Berounského Po- 
čaply a Hudlice ; v obou těch nafstech ustanoveni byli místní 
kaplani neboli lokalisté. ...*,: 

Za císaře Josefa lí. zrušena byla v Berouny družina lite- 
rátská, bratrstvo Bolestné Matky. Boží a bratrovo třetího řádu 
sv. Františka. ?^ 




Děkanský chrám v Berouně. 



V době francouzských válek, kdy do Čech přiváženi byli 
vojáci ranění a nemocní a do lazaretů po městech dáváni, vy- 
pukly mezi lidem nemoci nakažlivé. Tak tomu bylo r. 1806 
také v Berouně; řádily tu hlavnice a skvrnitý tyfus. Tehdejší 
kaplan Jos. Seydl při zaopatřování nemocných se nakazil 
hlavnicí a stěží jen se uzdravil. Tu nemocný děkan Klement 
Kóberle povstal z lože a chodil zaopatřovat nemocné, až dne 
7. března 1806 náhle zemřel raněn byv mrtvicí. 

Děkan Jos. Ant. Seydl (1813—37) získal sobě velikých 
zásluh o probuzení uvědomění národního v Berouně. Také se- 



Beroan. 9 

psal velezajímavé »Památky královského krajského města Be- 
rouna*, jejichž rukopis chová se v archivu děkanském. 

Děkanský chrám sv. Jakuba Většího vznikl, jak již 
výše bylo řečeno, spolu s méstem samým, tedy vé stol. 13. 
'R. 1543 byl přestavěn; r. 1599 dne 25. srpna vyhořel. Byv 
potom opraven, znovu od Švédfi byl zpustošen, takže zase 
opravován býti musil. R 1677 dal magistrát Berounský praž- 
ským stavitelem Vavřincem Kapounem stavěti novou zvonici 
při: děkanském chrámě; stavba dokončena byla r. 1683. Zá- 
roveň byl nákladem 300 zl. přelit veliký zvon t. 16Í8Q puklý. 
Požárem r, 1735 dne 22. září zachvácen byl krov kostela a 
zvonice^ z níž spadly zvony. Děkan Procházka přikvapiv do 
kostela ještě v čas uhasil hořící již provaz, který visel s věže 
sanktus6vé, a tak zachránil nábytek kostelní. Kostel byl obnoven 
v letech 1736— a V letech 1771—72 dar děkan Každý vysta- 
věti nad pobočními loďmi galerie neboli empory, jednak aby bylo 
pro lid v kíJsiele více místa, jednak aby chudina při stavbě té 
nalezla obživuj neboť tehdáž v Čechách panoval hlad. R. 1834 
dán byl ha kostel nový krov. R, 19UI založen byl »spólek pro 
obnovu chrámů Páně sv. Jakuba a Zvěstování P. Marie«, jenž 
ši vytkl za úkol 'provésti postupně vnitřní obnovu bbpu řeče- 
ných kostelů dle předpisů umění odborného. Obnova ta pro- 
vedena byla v letech 1903-7 nákladem asi 20.000 K. Práce 
opravné řídil architekt Jos. Fanta v dorozumění s c. k. konser- 
vatorení Heráinem. 

Děkanský chrám jest stavba trojlodní, původně gotická, 
později ve. vkusu slohu barokního pozměněná. 

Kněžiště má tři klenbová pole a troj boky závěr. Klenba byla pů- 
vodně gotická ; při pozdějších opravách však byla žebra otlučená. Střetaní 
přípory.. spočívají ha konsolách barokních. Okna v kněžišti, počteto pět, 
jsou hrofítá fl tužbami. Nově je zasklil ornamentálním sklem J. Krýšpín 
v Praze. Eieňbá kněžiště jest ozdobena novou vkusnou malbou: nad 
oltářem v kruhóvýcfe medailloncích jsou symboly sv. evangelistův, v polích 
ostatních znaky : císařský,, český a městský a letopočet : „Léta Páně 

MDceccui." 

Oltář jestr barokní se sloupky hadovitě točenými i oblými po stra- 
nách. V hořejším n^istavku jest skupina nejsv. írejice; na úsecích ho- 
řejšího římsoví sedící sochy sv. Jana ev. a sv. Lukáše ; dole po stranách 
stojící . sochy šv. Matouše a sv. Marka. Nad brankami za^ oltář vedoucími 
spatřují se sochy sv. Petra a Pavla. Uprostřed zdařilý/ na plátně malo- 
vaný obraz představující sv. Jakuba v oblacích obklppěného andílky, 
z nichž jeden drží poutničkou hůl. Zdařilý tento obraz vymaloval ř. 1744 
Petr Molitor v Praze za 76 zl. 

Při podélných stěnách kněžiště stojí patronátní lavice pěkně, vy- 
kládané ; na jedné z nich jest letopočet 1752. Pocházejí prý z kláštera 
sv. Jana pod Skalou. 

' Nové mřížky před kněžištěm mají mramorové pažení a pěkné, ze 
železa kuté výplně. Jsou zhotoveny nově dle návrhu arch. Fanty zá- 
mečníkem Šim^kem a kameníkem Cingrošem. 

Střední loď má tři klenbová pole, z nichž poslední zaujímá kruchta 
hudební. Klenba lodi jest křížová bez žeber. Po stranách nad bočními 
loďmi jsou empory s rovnými stropy. Loď obdržela při opravě rovněž 
novou vkusnou polychromii : po hranách přípor i klenby táhne se orna- 
ment na způsob větvic chvojových ; na obloucích empor jest vzor kom- 
ponovaný ze stylisovaných růží. 



10 



Vikariát Berounský: 



Polychromii celého kostela provedl malíř Frohlich. 

V lodi u pilíře stojí pěkná kazatelna rokoková, jejíž řečniště ozdo- 
beno jest sedícími sochami sv. učitelů církevních a polovypuklými řezbami 
v kartuších rokokových (1. Křest Páně, 2. Kázání sv. Jana na poušti, 
3. Stětí sv. Jana) ; pozadí pak kazatelny řezbou dobrého Pastýře. Na 
stříšce jest socha sv. Jana Křtitele. Kazatelnu zhotovil r. 1754 pražský 
řezbář Jos. Šnábl. 



^H^l 


■■ii!H|^H|H 










m 


i hk^jh'9I»' ^^^^^B 


IBfcg] 


^HÍE 


1 "nH 


^H 


■to jIH 



Vnitřek děkanského kostela v Berouně. 



V hlavní lodi u prostředních pilířů stojí naproti sobě dva oltáře: 
1. na straně epištolní oltář sv. Kříže, jejž založil r. 1757 pernikář Frant. 
Strakonický > manželkou svou Kordulí ; na oltáři tom jest uprostřed 



Bcroon. 



11 



tíSt, a po stranách sochy P. Marie a sr. Jana ; pod křižem omí^tén jest 
obraz bolestné P. Marie na plátně malovaný, r. 1785 ze zrošené tehdáž 
kaple ^Q Studánky** sem přenesený. 2. na straně evansrelijní barokní 
oltárík s hadovité tr»čenými sloapkj po stranách ; oltář ten dal po pó- 
zám r. 1735 zříditi Jan Jiří PresL méétan berounský a úředník t Krá- 
loYě Droře na památko srého strýce, děkana Prachatického Václava 
Jos. Presla. rodáka Berounského, zakladatele kaplanství při kostele 
Beroonském. Na oltářiko tomto jest obraz znázorňojíci smrt sv. Josefa 
a pod ním malý obrázek P. Marie Jičínské neboli ^nsánské** v pěkné 
řezaném barokním rámečku. 

Obé boční lodi sklenuty jsoo křuovými klenbami bez ieber. 

V lodi severní jsoa tyto oltáře : i. Oltář P. Xíarie Karlovské poří- 
zený r. 1721 nákladem mésfana Jana Vilíma Bonsovského ; obraz na 
tomto oltán se nalézající 
maloval Jan Hottinger 
T Praze. 2. Oltář sv. Jana 
Nep. 8 velikým obrazem 
na plátně malovaným, 
představujícím sv. Jana 
jakožto almuiníka. Oltář 
tento byl zřízep z daru 
děkana Strachovského. 
jenž stav se r. 1748 ka- 
novníkem praž.^kým vě- 
noval k tomu účelu 128 
zL Nový oltář byl doho- 
toven r. 1752. Oltářdí 
obraz maloval Petr Mo- 
litor a k tváři sv. Jana 
užil podobizny kanov- 
níka Strachovského. H. 
Oltář Božího hrobu s ve- 
likým krásným, na plátně 
ma lovaným obrazem „Sn í- 
maní těla Krista Pána 
s kříže" od neznámého 
mistra *). Oltář tento za- 
ložen byl od marián- 
ského bratrstva, které 
založeno bylo r. 1723. 
Onen obraz daroval r. 
1732 sv. pán František 
Arnošt Tunkl z Bmíčka 
a Zábřefaa, pán na Rat- 
měřicích a Jankově, a 
maj. statku Tetínského. 

V sev^ní lodí jest 
trojdílné okno ozdobené 
krásnou malbou na skle: 
uprostřed jefct ve sva- 
tozáři Vykupitel z mrt- 
vých vstávší a po stranách klečící sv. Eduard a sv. Helena. Okno toto 
zhotovil dle nákresů malíře Zikmunda Rudla J. Kryšpín v Praze r. UHXi 
nákladem manželů Eduarda a Heleny Brabcových z Kyjeva v Rusku. 

V lodi jižní nalézají se tyto oltáře : 1. Oltář barokní, na němž 
nahoře uprostřed jest obrázek sv. Antonína Pad. a po stranách soohy 
sv. Václava a sv. Ludmily. Pod obrazem sv. Antonína jest znak s leto- 




Oltář Božího hrobu v děkanském 
kostele Berounském. 



♦) Někteří míní, že jej maloval buď Rubens anebo Van Dyk a od- 
hadují cenu jeho na 10 až 20 tisíc zlatých. 



12 Vtkariát Beroniuiký: 

poetem 1664 a písmeny M. N. F. V. E., jež připomínají zakladatele tohoto 
oltáře, totiž Matouáe Norberta Friámana z Ehrenkronu, císařského rycht&ře 
v Berouně. 2. Oltář nejsv. srdce Páně, založený r. 1782 od měáéinstva. 
Mramorovou tnmbu zhotovil tetínský kameník Ant. Liiftner. 3. Oltářík 
P. Marie Škapulířové neboli Karmelské, pořízený r. 1706 nákladem Jana 
Vilíma Nikodéma Presla. Uprostřed jest obraz P. Marie Škapulířové na 
plátně,' po stranách sochy sv. Doroty a sv. Maří Mag^d. 

V této lodi stojí křtitelnice cínová, trojnohá, s nápisem : „Tato 
křtitelnice slita jest do chrámu Páně v městě Berouně nákladem a z od- 
kazu poctivých paní Anny, pozůstalé vdovy po dobré paměti panu Marti- 
novi Fuglovi, někdy měštěnínu Starého města Pražského, a Doroty 
Kodrsové, někdy sousedy Beroudlké, léta 1606'^ Slil ji Matouš Flemink, 
Belgiěan, konvář v Rakovníku. 

Jednb z oken jižní lodi jest ozdobeno malbou na skle, předsta- 
vující sv. Václava a sv. lidmilu. Malbu tu provedl r. 1906 rovněž dle 
návrhu akad. malíře Z. Rudla J. Eryšpín v Praze. Náklad na ni vedli 
manželé Čeněk a Ludmila Brabcovi. 

Veškery oltáře byly v poslední době vkusně opraveny ; práci tu 
provedli pod dozorem arch. Faiity řezbář Frant. Liška a pozlaěovač Píša. 

V sakristii chová se ruský ikon P. Marie Vladimírské, stříbrem 
obložený*). 

Ve zvonici visí tyto zvony: 1. zasvěcený sv. Jakubu Většímu, 25 centů 
těžký. Latinský nápis udává, že přelit byl Janem Jiřím Kůhnerem r. 1776 
a posvěcen arcibiskupem Antonínem Petrem Příchovským: 2. zasvěcený 
sv. Václavu, 8 centů těžký, s nápisem deským ; ulil jej r. 1566 Brikcí 
z Gimperka. 3. zasvěcený P. Ježíši Kristu (413 liber), s českým nápisem, 
přelitý r. 1860 od K. Bellmanna. 4. zasvěcený Panně Marii (222 liber), 
rovněž r. 1860 od téhož zvonaře přelitý. 5. umíráček z r. 1732 a 6. zvon 
„duSiěkový". 

Před vchodem do kostela stojí „Boží muka'^ okrouhlý sloup na 
čtverhranném podstavci s čtverhrannou hlavicí a štítky. Po stranách 
hlavice vymalovány obrázky svatých : Rocha, Sebastiána, Floriána a Ro- 
salié. Sloup ten zřízen byl r. 1681 na památku velikého moru, který 
zuřil r. 1680. Tehdáž dne 4. srpna šly na služby Boží dvě staré ženy, 
Zuzanna Písecká 63tiletá a Alžběta Konvlčková éOtiletá ; potka vše se na 
náměstí, postýskaly sobě a rozloučily se políbením. Za chvíli Konvičková 
skácela se k zemi a zachvácena morem zemřela téhož dne. Šestý den 
po tom zemřela i Písecká, odkázavši kostelu své pole pod 8 strychů. 
Konšelé prodali pole to za 120 zl. na pořízení nových nádob kostelních, 
a ze zbytku postevili na tom místě, kde se zmíněné ženy loučily, onen 
sloup. U těchto „Božích muk** obyvatelé berounští konali každého dne 
večerní pobožnost Po r, 1729 konána tato pobožnost u nové sochy 
sv. Jana Nep. na náměstí, a „Boží muka" po čase přenesena byla na 
místo před špitálem u hřbitova, aby tam špitálníci se modlili. Později 
přenesena byla na místo nynější. 

Hřbitovní kostel Matky Boíí (Zvěstování P. Marie), 
zvaný ^Zábranskýt. V době velikého moru r. 1520 nestačil 
již hřbitov u kostela sv. Jakuba. I koupili konšelé ód vdovy 
Anny Příbramské velikou zahradu na hořejším předměstí pod 
městskou horou při cestě ke Dvoru Královu a zřídili tam 
hřbitov nový. R. 1525 vystavěli tam kostelík Matky Boží, ku 
kteréž stavbě dal Jan Krček soukromník 20 kop a farář Jan 
ze Žlutíc umíraje odkázal 50 kop. Od těch dob vešel kostel 
Panny Marie v oblibu u Berounských obyvatelů; záhy tu začaly 
se bohoslužby nedělní i sváteční, které konal vždy městský 
kaplan; děkan pak tu míval do r. 1609 zpívanou mši zádušní 



1 



*) Viz „Method" 1898, 40-41. 



Bezoun. 13 

v den věrnÝch dušiček. Ke kostelu činěny byly hojné odkazy, 
které pozdéji přestaly, neboť po velikém požáru r. 1599 obrátila 
se všecka dobročinnost k obnové a výzdobě spáleného chrámu 
děkanského. Ve válce švédské byl i kostel P. Marie zpustošen, 
i byl pak jakž takž dán do pořádku. Byla to, jakž starý pohled 
z roku asi 1600 ukazuje, stavba provedená ve slohu gotickém, 
n níž opodál stála dřevěná zvonice (vystavěná r. 1566). Ale 
fejítel časem velice sešel. Paní Johanna Barbora Stránská ze 




Hřbitovní kostel Matky Boží kolem r. 1600. (Dle starého vyobrazení.) 

Stránky a Greifenfelzu odkázala r. 1734 kostelu tomu 500 zL; 
manžel její rytíř Martin Josef Stránský přidal k tomu r. 1738 
800 zl. J přikročeno bylo ke stavbě kostela nového, nynějšího. 
Stavba ta trvala do r. 1744. Roku 1875 byl kostel nákladem 
záduší nově vydlážděn a nově uvnitř opraven, r. 1907 byl 
vnitřek kostela znovu opraven (zvláště hlavní oltář a varhany). 



14 



Vikariát Berounský: 



Od roku 1773 sloužili tu každodenně mše sv. piaristé, kteří m§li 
sídlo své v protějším dvoře, kde někdy bydlila rodina Stránských. R. 1795 
zřídila vojenská intendance v kostele tomto sklad mouky, který tu byl 
však jen čtyři měsíce ; déle musíla svatyně sloužiti k témuž účelu o tři 
léta později, totiž r. 1798, nebot tehdáž zůstal v ní vojenský magacín 




Hřbitovní kostel v Berouně. 



až'do r. 1812. Potom byl kostel vyčištěn a znovu vysvěcen. Piaristé konali 
v něm pak bohoslužby dále až do odchodu svého r. 1870. Tu každo- 
denní mše sv. přestaly. Ale za nedlouho vyskytl se kostelu veliký do- 
brodinec. Byl to zámožný měštan Ferdinand Bednář, který dal r. 1875 



Beroun. 



15 



zevnějšek kostela opraviti a r. 1876 v průčelí kostelu vystavěti věž, opatřil 
mešnf roucha i bohoslužebné náčiní a posléze založil při kostele fundaci, 
aby tu byl stále kněz, který by každého dne mši sv. sloužil. K tomu 
účelu zakoupil pro fundatistu dům blíže kostela za 8000 zl. a polní 
hospodářství za 35.000 zl. Fundace ta stvrzena byla kníž. arcib. konsistoři 
r. 1891 a prvním fundatistou jmenován byl Ant. Prokeš, do té doby 
katecheta měšťanských škol Berounských. 

Hřbitovní kostel P. Mjrie jest pěkná stavba slohu barokního. 
Presbytář, třemi boky zakončený, má klenbu valenou se štukovým rámo- 
váním. Po stranách presbytáře jsou sakristie (jedné z nich užívali du- 
chovní z děkanství, druhé piaristé) a nad nimi oratoře. 

Loď má • dvě pole 
klenby valené mezi pasy; 
klenba ozdobena rovněž 
štukovými rámci. V ro- 
zích lodi stojí vždy 
dva oblé sloupy ne- 
soucí jřímsoví ; mezi 
sloupy jsou výklenky 
a nahoře nad římsovím 
malé empory. 

Okna jsou barokně 
vykrajovaná. 

Věž v průčelí jest 
prostá, neslohová, s je- 
hlanovitou střechou a 
hodinami. Ňad vchodem 
jest deska s nápisem : 
„Léta Páně 1876 vysta- 
věna tato xěž a obnoven 
celý zevnějšek chrámu 
vlastnínji nákladem Fer- 
dinanda Bednáře*^ 

Hlavní oltář zhotovil 
r. 1744 truhlář Beroun- 
ský Jan Marcín, řezby 
provedl Ferdinand Ube- 
laker z Prahy a zlacení 
Jan Seichert, rovněž 
z Prahy. Uprostřed ol- 
táře jest místo obrazu 
pěkná skupina soch zná- 
zorňující zvěstování P. 
Marie. P. Maria klečí na 
klekátku, před ní vznáší 
se anděl 6 lilií v levici, pravicí vzhůru ukazující. Nahoře ve věnci oblaků, 
z nichž vyhledají okřídlené andílci hlavinky, jest Bůh Otec, pod ním 
holubice jakožto odznak Ducha sv. Na volutovém římsoví spatřuje se 
v levo andílek s mešním kalichem, v právo andílek s deskami zákona. 
Nad tabernakulem jest veliká koruna. Po stranách tabernakulu andílčí 
hlavinky jakožto svícny. Na čelní straně oltářního stolu jest pod korunou 
znak Stránských. 

V lodi mezi sloupy při straně východní stojí tyto oltáře : 1. na 
straně evang. oltář sv. Prokopa s obrazem téhož světce a se sochami 
sv. Norberta a Vojtěcha ; 2 na straně epištolní oltář 8v. Martina s obrazem 
znázorňujícím světce na koni, kterak odsekává kus pláště, aby jej dal 
almužnou žebrákovi, a se sochami sv. Václava a sv. Lidmily. Obrazy na 
obou těchto oltářích maloval Frant. Barbieri v Praze r. 1782. 

Při severní stěně lodi stojí oltářík sv. Barbory, barokní, s obrázkem 
světice té a se soškami sv. Kateřiny a sv. Rosalie. 
Hudební kruchta jest pavláne vitá, podklenutá. 




Vnitřek hřbitovního kostela v Berouně. 
(Pohled směrem ke kruchtě.) 



16 



Vikariát Berounský: 



Ve věži visí tři zvony : 1. ulitý r. 1516 mistrem Bartolomějem, 2. pro- 
střední z r. 1773 a 3. nejmenší ulitý v dílně Anny Bellmannové r. 1861. 

Kolem kostela rozkládá se hřbitov. Uprostřed stojí kamenný kříž 
z r. 1808 s tělem Krista Pána na plechu malovaným. Ye zdech kostela 
a kostnice jakož i ve zdi ohradní jest mnoho starobylých náhrobních 
kamenů ze XV.— XVIII. stol. 

R. 1904 zřízen byl opodál města k severozápadu na svahu vrchu 
„Drábov" řečeného hřbitov nový, který byl v den sv. Václava téhož 
roku posvěcen. Uprostřed tohoto nového hřbitova stojí vysoký kříž celý 
ze železa litý s tělem Krista Pána v životní velikosti, též se železa litým. 
Na podstavci kříže čteme : „Zakladatel kříže tohoto byl vlastenec dů- 
stojný pán Josef Antonín Seydl, děkan Berounský^S Před křížem leží 
v zemi deska s nápisem: „Zde odpočívá Jos. Ant. Seydl, narozen v Be- 
rouně dne 9. dubna 1776, umřel co děkan Berounský dne 6. července 
1837". Tento kříž byl sem ze starého hřbitova přenesen spolu s pozů- 




Kaple sv. Václava na novžm hřbitově Berounském. 



statky zesnulého. V rohu hřbitova stojí budova v barokním slohu zbudo- 
vaná (dle plánů c. a k. nadpor. Frant. Coufala), obsahující mimo umrlčí 
komoru a pitevnu také kapli s v. Václava, dosti prostrannou ale j edno- 
duchou. V ní nad malým oltáříke m jest nepříliš zdařilý obraz sv. Václava 
od Frant. Klimeše. 

Severovýchodně od nového hřbitova spatřujeme vysoko na svahu 
řečeného vrchu „Drábova" malebně položenou kapli v lesní zeleni zpola 
ukrytou. Jest to kaple Bolestné Panny Marie „U studánky" 
nebo „U Boží Vody", také i „Na Kalvárii" zvaná. Na místě tom, 
zvaném ode dávna „Na průhone", pásávali Berounští pastevci svá stáda. 
Hojný pramen čisté vody byl tu ku pohodlí lidem i dobytku. Bylo to 
dne 23. června r. 1723, tedy den před svátkem sv. Jana Křtitele, když 
městský ovčák Matěj Holý pásl tam ovce. Před vedrem slunečním uchýlil 
se pod vysoký dub a stoje tu o hůl opřený, spatřil najednou u studánky 



Beroun. 



17 



muže velebného, který tl^ráte nabral vody. do dlaně a otevřený bok 
svůj vymýval. V radostném úžasu rozběhl se ovčák ku prameni, ale než 
tam doběhl, vidění to zjňizelo. Jakmile dne toho slunce zapadlo a ovčák 
stádo domů pi^hnal, odebral se ihned v Berouně na děkanství k tehdej- 
šímu děkanovi Jiřímu Procházkovi a vidění své mu vypravoval. Na to 
druhého 4i^e odelt^ral se s procesím na pout k sv. Janu pod Skalou a tam 
páte^m benediktinům celý ten příběh vypravoval. V Berouně ta událost 
brzy se roznesla, i pokládána byla studánka ta za zázračnou. I chodili 
tam nemocní, aby té vody užili mytím i pitím a divnou mocí její se 
uzdravovali. Nejnápadnější bylo uzdravení 321eté Ludmily Lonkové, 
manželky hrnčíře v Berouně, která dlouho již měla ruce a nohy zkrou- 
ceny, od těžké nemoci, a již na smrt byla připravena ; ale r. 1724 umytím 
vodou z oné studánky k předešlému zdraví přišla. A když i podruhé 
touže nemocí byla napadena, opět ji zapudila týmž způsobem, což ona 
před smřtt svou r. 1729 vděčně vyznala. Mnozí jiní nalezli tu uzdravení 
slabého zraku, nedostatečného sluchu a jiných nemocí. Děkan Jiří Pro- 
cházka podal vzhledem k tomu již hned r. 1724 dňe 20. září ke konsistoři 
žádost, aby směl studánku ohraditi a nad ní kapličku nákladem dobrodinců 




Dřívější kaple P. Marie Bolestné u Berouna. 



vystavěti.Trvní bylolpovoleno, druhé odepřeno. Protož ještě téhož roku děkan 
Procházka vystavěl povolenou zeď kolem studánky, aby knf dobytek nemohl, 
na způsob okrouhlého staveníčka, které přikryl, ale obrazů prázdné pozů- 
stavil ; toliko venku před tímto staveníčkem dal postaviti dřevěný oby- 
čejný kříž. Jiní dobrodincové dali stavení čko ovrhnouti a oblázky v kap- 
sáďh " nanošenými vy dlážditi. Děkan Jiří Procházka téměř každodenně 
sem přicházel, pobožné modlitby své zde vykonávaje ; při tom nemálo 
o zvelebení této své svatyňky dbal. Tohoto příkladu horlivého pastýře du- 
chovního následovali mnozí věřící a často tak v hojném počtu tam přichá- 
zeli, jakoby tam procesí putovalo. Znenáhla změnilo se staveníčko nad 
studánkou v kapličku. R. 1737 byly pobožnosti u „Boží Vody" konsistoři 
schváleny a nový děkan rytíř Frant. Kazimír Strachovský staral se o jejich 
zvelebení. Rytíř Frant. Ignác Vražda z Kunvaldu, obyvatel berounský, da- 
roval r. 1737 do kaple nový pěkně řezaný oltář a stařičká paní Anna Kon- 
stancie Rensbergrová z Držkovic dala k tomu pěkný obraz bolestné Matky 
Boží. R; 1738 přišel sem s četnými poutníky nábožný poustevník^Václav Čer- 
mák, bratr třetího řádu sv. Františka Serafinskóho, který podal žádost u Be- 



18 



Vikaríát Berounský: 



rounského magistrátu, by se tu usaditi mohl. Zárove& slíbil, že budeně- 
'ikolik synků Berounských v dobrých mravech vésti a je v předmětech 
, jškol latinských' vyučovati. Obec nabídku tu přijala a požádala konsistoř 

povolení, kteréž r. 1739 bylo uděleno, ale jen pod tou podmínkon, aby pou- 
Istevník užíval jen oděvu svétsk«*ho, poněvadž není členem řádu sv. Ivana*). 

1 vystavěla pak obec při kapličce poustevnu a určila poustevníkovi dé- 
Jputát. R. 1746 děkan Strachovský, dosáhnuv k tomu od konsistoře dne 
i6. srpna povolení, posvětil kapličku a k 50 zl., které nastřádal jeho před- 
chůdce z dárků dobrodinců, přidal 150 zl., a tak utvořen fond na úpravu 

Ikaple. V kapli bylo dovoleno sloužiti, mši sv., ale toliko jen ve vSední 
fdny. Když poustevník Čermák po krátkém pobytu jinam se odebral, zů- 
stala poustevna „u Studánky" opuštěna, až teprve r. 1748 usadil se 
jtu poustevník nový, Roland z Wottemu. Byl pro sviy bezúhonný život 

velmi oblíben, a to jak u 
měšťanů Berounských, tak 
i u poutníků, kteří sem při- 
cházeli. Sbírkou poustevníka 
Rolanda méži hutníky ve 
Staré, Nové a Karlově Huti 
pořízena byla železná mříž 
před oltář, kterou zámečník 
Kraus v Nové Huti zhotovil. 
Pověst o léčivé moci vody 
ze studánky „na průhone" 
šířila se víc a více po kra- 
jích českých. Poutníků ne- 
ustále přibývalo, tak že 
skrovná kaplička je někdy 
ani pojmouti nemohla a 
mnozí venku pod šírým ne- 
bem státi musili. I dal dě- 
kan Strachovský přistavěti 
před vchodem kaple veliký 
přístřešek, takže r. 1746 na 
200 poutníků se tu směstnati 
mohlo. Od té doby, kdy 
kaple byla posvěcena, každo- 
ročně v pátek před květnou 
nedělí, ve výr. den „Sedmi- 
bolestné P. Marie", ubíralo 
se sem slavné procesí. R. 
1749 bylo při cestě ke „Stu- 
dánce" vedoucí přistavěno 
13 nových křížů na cestu 
křížovou, jejíž poslední štace 
byla sama kaple. Quardian 
Františkánů z Hájku tu křížovou cestu posvětil r. 1750. Poustevník Roland 
dobyl sobě o zvelebení kaple velikých zásluh, a proto nemohli Berounští 




Kaple P. Marie Bolestné u Berouna. 



*) Odpověď konsistoře zní takto: „Žádost Vaši o dovolení, by jistý 
Václav Čermák třetího řádu sv. Františka Seraphinského v předsevzetí svém 
pokračovati a synky vaše městské jak v dobrých mravech a bázni Boží, 
tak také v literním umění a v latinském jazyku cvičiti mohl, sub prae- 
sent. 22. Januarii nám podanou netoliko jsme sobě náležitě přednésti 
dali, ale i taky tu o synky vaše otcovskou pečlivost ovšem schvalujeme. 
Poněvadž ale Jeho Osvícená knížecí Milost pan pan Arcibiskup Pražský 
z důležitých příčin pevně a konečně ustanovil, žádného jiného poustev- 
níka kromě pod jistou regulí a titulem sv. Ivana v arcibiskupství svém 
budoucně trpěti, pročež žádané povolení naše, by nadj měno váný Václav 
Čermák takové cvičení v oděvu aneb habitu řeholním zastával, nikoliv 
uděliti aniž jeho za poustevníka v této arcidioecesi uznati a trpěti ne- 



BdroniL 



19 



dlouho naň zapomenouti, když poustevna r. 1757 náhle opustil a Již se 
nevrátil. Dle zpráv do Berouna došlých zemřel prý r. 1785 v Rakovníku. 
Po něm byl tu poustevníkem Jan Svoboda od Šfáhlav, zvaný „frater 
Marian". Byl to muž pokorný, velice střídmý a zbožný. Kapli udržoval 
ve vzorné čistotě. I požíval veliké přízně jak u lidu domácího, tak i u 
cizích poutpíků. 

Zna;éné nadání pořídila při kapli r. 1759 Marie Josefa sv. paní 
Fellnerova z Feldeku roz. hraběnka z Bubna. Dala jistinu 1000 zl. na 
ten úéel, aby v kapli každou sobotu sloužena byla mše sv. za její duši 
a poustevníku na přilepšení jeho deputátu vykázala jistinu lÓOO zl. ; 
měl však každý den modliti se jeden růženec za její duši a druhý na 
chválu matky Boží. 

R. 1786 byly dvorním dekretem císaře Josefa II. všecky poustevny 
v zemích dědičných zrušeny. Osud tep stihl také poustevnu u „Studánky." 
Zrušenou kapli koupil r. 1787 Jakub Cemý, kriminální assistent, ža 35 zl. 
Koupil ji s dobrým úmyslem, 
nebof po smrti Josefa II. 
nechával ji k pobožnostem 
osadníkům i lidu okolnímu. 
Mariánský obraz však pře- 
nesen byl na oltář sv. Kříže 
do děkanského kostela. R. 
1819 koupil kapli děkan 
Seydl na polovic s Matějem 
Hárdtlem, advokát, v Be- 
rouně. Děkan Seydl odkázal 
r. 1831 svůj díl obci be- 
rounské a druhý díl daro- 
vali obci r. 1853 dědicové 
Hárdtlovi. Zatím nabyla 
kaple dary a odkazy no- 
vého jmění, z něhož pak 
vetech 1894 — 5 na místě 
staré kaple vystavěna byla 
nákladem 12.000 zl. nová, 
nynější kaple dle návrhu 
stavitele velechrámu Jos. 
Mockra, kteráž pak dne 30. 
října 1895 byla metropol, 
kanovníkepi Frant. Bru- 
sákem vysvěcena.*). 

Jest to tihledná svaty ňka 
gotická, obdélníková, třemi 
boky zakončená. Vystavěna 
jest z^ neomítnutých cihel. 
Střecha kryta jest břidlicí; 
na stfeše jest vížka rovněž 
břidlicí krytá. Okna v presbytáři jsou tři, hrotitá s jednoduchými kruž- 
bami; v severním . boku lodi jsou dvě trojdílná okna, v boku jižním okno 
jediné téhož tvaru. Vnitřek má klenbu žebrovou o třech polích a jest 
vkusně póly chromován. Před vchodem jest klenutá předsíň a k jižnímu 



r 


B/jy-x 


% 


y 






A 




JI 


^■■ii^.^ 


^^^i^^^i 


g 




^ 






Vnitřek kaple P. Marie Bolestné 
u Berouna. 



můžeme ; pokud ž nicméně on Václav Čermák své dobré p ředsevzetí 
a mládeže cvičení v oděvu světském (v kterémž rovněž přijatou reguli 
svatého řádu, jako jiní lidé světští pod touž regulí pozůstávající, zacho- 
vati může) konati a zastávati míní a hotov jest, proti tomu nikoliv nejsme 
a své povolení udělujeme, zůstávajíce vám při tom vždy otcovsky naklo- 
něni. V Praze v arcibiskupsko kanceláři dne 11. měsíce února 1739." 
Liber emantat. v arcib. archivu. 1739 1. 65. 

*) Jos. Vávra „Paměti král. města Berouna" 382—385 ; Frant. 
Václ. Zelinka v „Pražských novinách" 1887 č. 61. 



20 ^^kariát Beronnaký: 

boku kaple přiléhá sakristie. V presbytáři stojí gotický oltářík ,na němž 
jest pěkná, ze dřeva řezaná socha P. Marie sedící s mrtvým tělem Pána 
Ježíše na klíně a s mečem v prsou; sochu tu zhotovil Št. Zálesák. V lodi 
na stěně visí obrázek kaple dřívější. V právo od vchodu jest studánka, 
nad níž zbudováno jest malé obdélníkové staveníěko rovněž z cihel ne- 
omítnutých, s břidlicovou stříškou a mřížovými dveřmi. 

Bývalá residence piaristská stávala, jak již řečeno, poblíž 
hřbitovního kostela P. Marie. Škola piaristská zřízena byla nadáním 
zbožné panny Lidmily Rudolfové r. 1773; byla to tak zvaná „škola 
normální^* o dvou třídách a přijímala odrostlejší hochy ze školy městské, 
která byla „školou triviální'^ a měla rovněž dvě třídy ; r. 1809 spojeny 
byly obě tyto školy berounské v jedinou „hlavní" školu, jejímž ředitelem 
a katechetou byl vždy superior domu piaristův. Po vydání nových škol- 
ních zákonů vzdali se piaristé na počátku školního roku 1869 — 70 své 
práce při škole Berounské. Příčinou toho byly hlavně skrovné příjmy 
jejich, neboť původní fundace tak se ztenčila. Že ani dva řeholníky vy- 
živiti nemohla. Residence piaristská připadla obci berounské ; mešní 
Í'ejí fundace děkanství. Posledním piaristou v Berouně byl superior a 
editel hlavní školy P. Erasmus Kahánek, ktorý se po odevzdání všeho 
klášterního majetku dne 17. září 1870 pro své stáří odebral na odpo- 
činek do koUeje piaristské v Mladé Boleslavi. Byl to muž dobrý, ochotoý 
a nábožný, který všeobecné vážnosti a lásky v městě požíval. 

Kaple sv. Václava v Járově vystavěna byla r. 1862 od 
tamních občanů. Vysvětil ji děkan Berounský V. Labler téhož roku na 
den sv. Václava a ihned tam první služby Boží konal. K stavbě kaple 
přispěli hlavně P. Václav Eber, rodák Jarovský, spirituál milosrdných 
bratfí v Štýrském Hradci a Václav Patera, též rodák Jarovský, kněz 
ryt. řádu maltézského a farář v Rabensburku v Rakousích. Jest to 
obdélníkové stavení s podvojnými okénky v bocích, s pětibokým nižším 
přístavkem pro oltář ; přístavek ten jest uvnitř půlkruhový, čtvrtkulovitě 
sklenutý. Nad průčelím vížka přední stěnou v před povystouplá a na 
třech kamenných nosnících spočívající. Loď má klenbu plackovou. Oltář 
jest starší, barokní. Obraz na něm, představující sv. Václava mezi anděly, 
na plátně malovaný, byl sem darován z děkanského kostela Beroun- 
ského. V hořejší čááti oltáře jest oválový obrázek sv. Lidmily. Po stra- 
nách oltáře jsou na konsolách sošky P. Marie a P. Ježíše. 

U cesty ke dvoru Ptáku stojí železný kříž, na jehož kamenném 
podstavci jsou latinské letočetné nápisy, z nichž se dovídáme, že kříž 
ten postaven byl r. 1757 na rozhranní císařského panství Králodvorského 
a panství kláštera sv. Jana pod Skalou, jimž tehdáž dvůr „Pták" náležel. 

2. Borek-Suchomasty, fara. 

Duchovní správu obstarává farář. 

Obce přifařené: Bořek 96 kat., Suchomasty V* h., 607 kat, 
2 ak., 18 ž., Bykoš ^U K 474 k., 6 ž., Málkovy V^ h., 112 k., 6 ž., Želko- 
vice V* h., 162 k., 7 ž.; celkem 1451 k., 2 ak., 37 ž. 

Patron: Frant. Mareš. * ' 

Ves Borak dostala se 1228 panenskému kláátem sv. Jiří 
v Praze, ale ve 14. stol. vešla v držbu královskou, a zdejší tvrz 
a dvůr byly manstvím Vyšehradským *). 

Fara připomíná se tu jiŽ ve stol. třináctém. 

Faráři z doby předhusitské: 1361 Kunrát, po něm Jan ze 
Suchomast ještě r. 1379, potom kněz Oldřich, kněz Beneš, 1410 Fran- 
tišek z Berouna (f 1413), Václav kanovník Karlštejnský, 1419 Mikuláš 
z Chřenovic. 



*) Vávra, Paměti m. Ber. 31. 



Borek-Suchomasty. 



31 



Ve válkách husitských fara zanikla. 

Potom obstarávali duchovní správu duchovní z okolí. 

Z nich se v matrikách vyskytují: Ondřej Kohelias, farář Lochovský 
1679—86, P. Benedikt Schmidel ze Seeburffu, benediktin od sv. Jana pod 
Skalou, spolu administrátor fary Tmaňské 1686—1700, Michal Schusser 
1701, Jiří Wamer 1702, Jan Theodor Hájek 1703, Frant. Ign. Jelínek 
1704, Norbert Kubíček 1704—1708, vesměs spolu administrátoři Tmaňští. 

P. Benedikt Schmidel konal služby Boží vždy dvé neděle 
po sobě veTmani, třetí pak neděli v Bořku; bydlil ve Tmani*); 
podobně i jeho nástupcové. 




Farní kostel v Bořku. 



Od r.^1708 nalézáme zvláštní administrátory při chrámu 
Boreckém, kteří bydlili v zámku Suchomastském. 

Byli to: Jiří Kvalbert Rochleb 1708—10 a Mikuláš Máša (Mascha) 
1710—12. 

Pak zase administrovali faru Boreckou kněží sousední, 
ze Všeradic a Tmaně. 

Byli to: Jakub Norbert Wimmer, admin. ve Všeradicích 1712 — 41**), 
Još. Hoffmann, admin. ve Všeradicích 1744 — 47, Václ. Moravec, admin. 
Tmaňský 1748. 

R. 1726 za patronátu Kazimíra hraběte z Kupperwaldu, 
pána na Suchomastech, a manželky jeho Ludmily roz. hraběnky 



♦) Zpráva visitační z r. 1696 v archivu arcib. 

♦♦) Ale Wimmer neadministroval nepřetržitě ; r. 1718 vykonával 
v Bořku duchovní správu Karel Leo Schmidt, admin. Tmaňský, a v letech 
1731—32 Matěj Czykan, rovněž admin. Tmaňský. 



22 Vikari&t Beronniký: 

z Bubna přestavěn a obnoven chrám Páné na Bořku. Posvěcen 
byl dne 27. řyna téhož roku od FrantiSka Ferdinanda Fialy, 
děkana Žebráckého a toho času vikáře, za přísluhy Jiřího Pro- 
cházky, děkana Berounského a Jakuba Wimmera, administrá- 
tora Všeradického a Boreckého. Po vykonaném svěcení děkan 
Berounský učinil ozdobné kázání. Po kázání následovala mše 
sv. zpívaná, kterou pod infulí sloužil opat od sv. Jana pod 
Skalou Emilian Kotterovský*). 




Kněžiště kostela v Borkn. 



'*') Zápis na konci matriky II. 



Borek-Suohomasly. 23 

R. 1748 zřízeno bylo hrabětem Janem Václavem z Bubna 
a Litic v Borku-Suchomastech samostatné místo farářské. , 

Pořad farářů: Ant. Votýpka 1748 1 9, Filip Jak. Bílek 1749 1 92, 
Matěj Steffl 1793 tl805, Václ. Fr. Matějka 1806 f 22, Matěj Vilém Se- 
qaens 1823 t25, Jan Nep. Sequens, bratr předešlého 1825 t27, Gabriel 
Henika 1827 1 59, Frant. Xav. Vyáín 1859—94, Jos. Schneider 1894— 
1904, Karel Svoboda. 

Farářové bydlili zprvu v Suchomastech v bídném příbytku; 
teprve r. 1798 vystavěna byla v Bořku fara. 

Farní kostel 8V. Mikuláše jest na, zevnějšku zcela prosté 
stavení obdélníkové, na konci kněžiště zaoblené a kryté šinde- 
lovou střechou, na níž jež sanktusník. 

Ozdobnější jest vnitřek. 

Kněžiště jest uvnitř osmiboké, prostorné, stejné šířky jako loď. U stěn 
jsou polopilíře s hlavicemi listovými, ozdobenými andílěími hlavinkami 
a věncovými pletenci. Strop jest. plochý na způsob plackové klenby. 

Na oltáři uprostřed stojí veliký tabemakl s pilířky a sloupky 
s jónskými hlavicemi po stranách. Nad oltářem jest veliký zdařilý obraz 
sv. Mikuláše z XVIII. stol. 

V presbytáři jest křtitelnice ze dřeva řezaná na způsob trojboké 
vásy ; na rozích jsou voluty s nasazenými andílčími hlavinkami. Na 
jednom boku jejím jest polovypuklina představující Krista 1'ána s křížem 
v oblacích; na druhém boku polovypuklina představující Boha Otce 
se žezlem trůnícího v oblacích ; na třetím latinský nápis : „Kdo uvěří 
a pokřtěn bude, spasen bude. Marek 16". 

Loď jest obdélníková se sešikmenými rohy. Stěny rozčleněny jsou 
podobnými polopilíři, jako kněžiště. Okna jsou na každé straně tři (po- 
slední pár vede na kruchtu), obdélníková, nahoře obloukovým úsekem 
sklenutá. Pod stropem jde kolkolem římsa, nad okny vzhůru se pro- 
hýbající. Strop -lodi oz&oben jest velikou .malbou (poněkud již zašlou 
a opravami pokaženou) „Sv. Mikuláš v nebeské slávě." Na obraze jsou 
znaky Kuppervaldský a Biibnovský, jakož i letopočet: „Anno 1728". 

Kazatelna jest barokní, na jejíž stříšce jest socha Mojžíše s de- 
skami zákona. 

Po stranách vítězného oblouku stojí oltáři ky se zasklenými skří- 
němi obklopenými barokjp^mí řezbami. V jedné skříni jest soška P. Marie, 
ve druhé soška sv. Anny, obě řezané ze dřeva. 

Při severní stěně stojí oltářík se sochou P. Marie Lourdské. 

V pozadí lodi jest kruchta s kuželkovým zábradlím ; varhany 
ozdobeny jsou soškou ze dřeva řezanou „David s harfou". 

V lodi leží uprostřed ve dlažbě náhrobní kámen ze šedého mra- 
moru, se znakem a nápisem : „Léta 1562 umřel Pan Petr Karel ze Sva- 
rová na Suchomastech a tuto pochován jest. Pán Bůh rač milostiv býti 
jeho milé duši''. V levo od hlavního vchodu stojí veliký náhrobní kámen 
z červeného mramoru^ s podobou pani ; kolem na okraji nápis : „Léta 
Páně 1604 v pondělí před svatým Fabiánem a Sebastiánem umřela jest 
urozená paní Justina Pelhtova z Lažan a na Suchomastech a tu pocho- 
vána jest očekávajíc blahoslavého vzkříšení z mrtvých". Před kamenem 
tím leží v dlažbě kameny tří synů Adama Bukovanského z Bukovan a 
na Suchomastech, zemřelých v letech 1611 a 1612, s českými nápisy. 
Nedaleko od těchto kamenů jsou ve dlažbě tři náhrobní kameny rodiny 
Švábů z Chvatliny z poč. 17. stol. 

Opodál kostela na návrší stojí nízká hranolová zděná zvonice, 
v níž visí tyto dva zvony: 1. s nápisem latinským, ulitý r. 1517 mistrem 
Bartolomějem v Novém městě Pražském ; 2. s letočetnými nápisy latin- 
skými, udávajícími, že ulit byl ke cti sv. Jana a Pavla r. 1764 nákladem 
Marie Anny hraběnky z Bubna a Litic, rozené hraběnky Michnové 
z Vacínova, od Víta Ignáce Dietricha v Novém městě Pražském. 



24 



Vikariát Berounský: 



Zámecká kaple v Suchoma8:^ech, z XVJU. stol. pocházející, 
stojí v zámeckém parku při zdi. Jest to prosté obdélníkové stavení, kryté 
mansardskou střechou taškovou. Vnitřní prostora má klenbu plackovou a 
tvoří v půdorysu obdélník napříč postavený, takže vchod jest v fedné z obou 
delších stran a oltářík uvnitř rovněž uprostřed protější- podélné strany 
Oltářík jest malý; na něm v barokně vyřezávaném výklenku malý 
obrázek sv. Ant. Paduanského ; nad tím monogram Kristův IHS. Poi. 
stranách výklenku na jedné straně ze dřeva vyřezán polštář s korunou, 
žezlem a schránka se zlatem; na druhé straně koš s ovocem a pastýřský, 
klobouk. Po stranách oltáře stojí ze dřeva řezané sošk^^: na jedné straně 
hoch mouřenínský a bělošský, oba s korunami na hlavách, na druhé 
straně hoch v kroji zahradníka a jiný v kroji pastýře. Sošky ty tvoří 
podstavce ze dřeva řezaných soch andělů držících štíty s lat nápisy:^ 
„Aby každé koleno klekalo", „Každý jazyk aby vyznával" ; dokončení.-; 
těchto nápisů jest nad oltářem samým : „Že Pán Ježíš Kristus jest vel 
slávě" (jest to tedy výňatek z listu sv. Pavla k Filipenským kap. 2. ^ 
v. 10. a 11.). V rozích na pilířích jsou ze dřeva řezané rokokové kartušky 
s malými obrázky („Narození Páně", f„Z mrtvých vstání" ^a „Nanebe- ' 
vstoupení"). 




Zámecká kaple v Suchomastech. 



3. Karlštejnské děkanství a fara v Budňanech. 

Otec vlasti Karel IV. jal se stavěti r. 1348 v horské ko- 
tliné při Mži na panství Tetínském pevný hrad Karlštein, jenž 
měl býti nedobytnou schránkou korunovačních klenotů říšských. 
Po desíti letech dne 27. března r. 1357 byla hotová stavba 
v jeho přítomnosti s velikou slávou posvěcena. 

Karel ÍV. založil na Karlštejně r. 1357 sbor kanovníků 
čili kapitolu kollegiátní. Jak ze zakládací listiny dané dne 
27. března 1357 vysvítá, kapitola Karlštejnská měla vykonávati 



Karlštejn. 25 

duchovní službu v hradních kostelech a býti strážkyní klenotů 
a svátostí na hrade chovaných. Kanovnící méli býti zcela vzdá- 
leni ruchu světského; proto byl pro ně vystavěn dům na blízkém 
vrchu, jenž od té doby se jmenuje »Kněží hora* ,ale zdá se, že 
později vykázán jim byl příbytek v hradě samém. Členové kapi- 
toly neměli míti jiného úřadu duchovnílio. V čele kapitoly byl 
děkan, jenž po čas pobytu Karlova na hradě byl jaksi dvorním 
kaplanem. Kanovníci byli zprvu jen čtyři. Právo podací k hod- 
nosti děkanské měl král český, ke kanonikátům děkan. Právo 
investitury děkana náleželo arcibiskupu pražskému, právo inve- 
stitury kanovníků děkanovi. Karel vykázal kapitole jednu dese- 
tinu důchodů hradních; to bylo ročně na penězích 30 kop čes. 
a na obilí 155^/4 strychu ; poněvadž kanovníci měli z tohoto 
důchodu bráti po 6, kopách a po 25 str. obilí, zbýval děkanovi 
roční důchod též 6 kop čes. a 55 ^U str. obilí. Karel měl v li- 
my slu zvýšiti počet kanovníků na 10. Ale neznáme listiny, jíž 
by byly ustanoveny důchody pro 6 nových kanovníků, ani od 
ní^ho ani od jeho syna Václava, ač r. 1413 bylo skutečně 
10 kanovníků. 

Bratr Karlův Jan Jindřich daroval r. 1358 ke kapli sv. 
Palmácia ves Lhotku Žebrákovu. 

Král Václav daroval kapitole patronáty před tím, snad 
od nepamětných dob, královské, těchto kostelů : tetínského (sv. 
Ludmily) r. 1386, mořinského. r. 1387, sv. Mikuláše na Malé 
Straně v Praze r. 1396, sv. JÍakuba v Berouně 1397 (ale toto 
darování král později odvolal a vykonával právo podací sám) 
a bezdědického 1398. 

Kanovníci každého dne v kapli P.? Marie společně modlili 
se hodinky. Každý den povinni byli děkan i kanovníci nejméně 
tři mše sv. beze zpěvu sloužiti, dvě totiž na hradě (j^dúu 
v kapli P. Marie, druhou v kapli sv. Mikuláše, a třetí v kapli 
sv. Palmácia. V neděli a v zasvěcené svátky měli sloužiti zpí- 
vanou mši sv. v kapli P. Marie, a pokud by k ní přístupu ne- 
bylo, v kapli sv. Mikuláše. V ty dny měli také zpívati první 
i druhé nešpory *). 

Do válek husitských byla kapitola v rozkvětu, v nich 
však ztratila většinu svých důchodů, takže v letech 1454 — 1513 
byl mimo děkana pouze vždy jen jediný kanovník. Poněvadž 
takovým způsobem služby Boží na Karlštejně trpěly újmu, vy- 
kázal král Vladislav děkanovi r. 1513 z urbury Kutnohorské 
každého téhodne 2 kopy a nařídil, aby na Karlštejně byli 
kanovníci dva. Ti měli v kostele P. Marie každý den sloužiti 
jednu mši sv. zpívanou a druhou tichou; v sobotu, v neděli 
a ve svátek měli zpívati neSpory. R. 1526 skutečně připomínají 
se kanovníci dva. Ale onen plat byl odváděn nepravidelně 



*) Sedláček, Hrady a zámky VI., 17; dr. Jos. Teige: „Listiny dě- 
kanství Karlštejnského z let 1322—1625". 



Posvátná mista II. 



26 



Vlkariát Berounský: 



a r. 156.3 obnášel již jen 45 grošft českých týdně, takže mfsta 
kanovnická vflbec^zanikla. *) 






s 
p 

W 
S 



.2. 

B 




Dékanství získalo někdy v 16. stol. ves Praskolesy spolu 
s patronátem dříve královským, ves Tobolku a právo podací 
k farám kostelů : budňanského a loděnického. 

*) Kanovnictví Karlštejnské bylo pak jen čestným titulem lehož 
ožíval na* př. na počátku 17. stol. farář bezdědický, ale i ten titul ne- 
dlouho po.r. 1620 zaSel. 



EarlMfijn. 27 

Děkan i kanovníci bydlili v 16. stol. na hradě v malé 
budově přiléhající k císai^kému paláci. Potom tam bydlili 
i děkanovy sami, když žádných kanovníků již nebylo, až do 
r. 1671, kdy děkan Čedík se odstěhoval do zámku Prasko- 
leského. Někteří děkanové však již od 2. polovice šestnáctého 
století bydlili v Praze, majíce tam i jiná obrofií a na Karl- 
štejně mívali své zástupce i »místoděkany,« »kaplany,« kteří 
byli spolu i administrátory Budňanskými. 

Pořad děkanů: Kuneš do 1359, Litold 1369—79, Bedřich 1380, 
Beneš 1391, Jan (Hana) 1391—6, Mikuláš 1396, Jindřich .1396, Adam 
1397, Jindřich 1398, Jan 1398—1400, Jakeš 1400-4, Mikuláš 1404—6, 
Oldřich 1406—6, Mofíc (Mauric) 1407, Oldfích 1407, Frenclin 1407-18, 
Jan 1418 tl419, Václav 1419, Václav z Alběnic 1452 t9, Ondřej Leva, 
Němec z Mostu 1460—7, Štěpán z Police 1480, Valentin Schopp 1491—6, 
Jan ze Stradouně, Polák z diecéne Krakovské 1501—26, Václav Hájek 
z Liboéan, známý kronikář český 1627—33, Lukáš, kanovník u sv. Víta 
1536, Oyprián Žlutický (Lutecensis) 1636—46, Jan Žlutický (Lucenus) 
1551—7, Václav Hodějovský (nebo Hodovský), dvorní kaplan Ferdi- 
nanda I., probošt vyšehradský 1567 — 8, Kašpar Mezichod, kanovník a 
potom i probošt vyšehradský a děkan kraje podbrdského 1568 — 65, Vít 
Polnický 1668, dr. Tomáš Albín z Helfenburka, arcib. ofícial a kanovník 
u sv. Víta 1670—4 (děkanství Karlštejnského se vzdal, když byl zvolen 
za biskupa Olomouckého), Felix z Lindy, doktor svobodných umění a fi- 
losofie 1574—83 (od roku 1576 byl též i kanovníkem u sv. Víta v Praze), 
dr. Wolfgang Ghanovský z Dlouhé Vsi 1584—6 řbyl také kanovníkem 
u sv. Víta), Valentin Cikán z Rotštejna 1586 f ^3 (byl spolu kanovníkem 
a později i proboštem u sv. Víta), mistr Adam (Černý) z Vinoře 1593 
1 1600 (byl spolu také kan. a později arcijáhnem u sv. Víta), Bartoloměj 
Flaxius z Čeňkova, z patricij ské rodiny plzeňské 1600 f 1601 (byl také arci- 
jáhnem plzeiiským, děkanem u Všech Svatých, arcijáhnem u sv. Víta a 
kanovníkem Olomouckým), Pavel Pistorius z Lucka, Žatečan, doktor theo- 
logie a svob. umění 1601 — 17 (původně jesuita a professor matematiky, 
mudrctví a bohosloví ve Vídni a v Praze, arciděkan plzeňský; když roku 
1617 zvolen byl děkanem vyšehradským, vzdal se děkanství Karlštejn- 
ského), David Dráchovský 1618 (původně jesuita, pak arciděkan v Plzni, 
kdež zažil obležení Mansfeldovo, pak děkan ve St. Boleslavi), Vavřinec 
(Lorenc) Ratzinger z Aadenštejna 1618—61 (administroval spolu faru be- 
rounskou; r. 1^ byl visitátorem kraje podbrdského), Václav Vojtěch 
Calisius (Kališfský) 1651 t3 (bakalář theologie; mimo děkanství Karl- 
štejnské měl též kanovnictví ve St: Boleslavi), Albrecht z Klimkovic (a 
Klimkomcz), Polák 1654—71 (býval 1647 děkanem příbramským; v po- 
zdějších letech byl hrabětem palatinským a protonotářem apoštolským; 
resignoyal pro vysoký věk), Frant. Ferd. Čedík z Eisenbergu, doktor 
filosofie a práv, 1671 — 1704 (potom resignoval a stal se děkanem v Sedl- 
čanech), Bernard de Gregoriis 1704 f 1'?% (dříve byl děkanem hořovickým 
a vikářem kraje podbrdského), Jan Bedřich Langhans 1705 f 1709 (spolu 
kanovník senior u Všech Svatých, administrátor u sv. Jiifí, kanovník 
u sv. Pela-a v Budyšíně), Václav Emerich Vojta 1710 f 1741 (bakalář 
Písma sv., 1698—1710 děkan Přeštický), Karel Fr. Štůčka 1741 1 1759 
(před tím farář v Jablonné a pak děkan v Jaroměři), Antonín Jakub 
SucháneK 1769-79 (byl velmistrem ryt. řádu křížovnického s červenou 
hvězdou; děkanství karlšteinské bylo mu r. 1769 dáno v užívání na 10 
let pro jeho zásluhy o císařovnu a obecné dobro za pruské války, s tou 
podmĎikou, aby z užitku opraven byl nedávno vyhořelý kostel řádový 
v Karlových Varech ; pak desítiletá lhůta znovu prodloužena na nových 
deset let), Amandus Bláha 1779 f 1781 (profes benediktinů břevnovských, 
obdržel děkanství Karlšt. v odměnu za zásluhy v sedmileté válce, ze- 
jména o záchranu Prahy), Fr. Brigido z Březovic, svob. pán z Mamfelsu 
1781 1 1810 (pocházel z hraběcí rodiny krajinské ; byl bakalářem tiieo- 



28 



Vikariát Berounský: 



logie, císařským domácím prelátem, proboštem kapitoly VSech Svatých, 
čestným kanovníkem katedrálního kostela sv. Ducha v Hradci Králové 
a sídelním kanovníkem vyšehradským), Petr Vilém Carpentier 1810 
1 1828 (nar. v Harlebecku v Nizozemsku, byl sekretářem biskupa knížete 
Viléma Salma v Toumax v Belgii a když Salm stal se arcibiskupem 
pražským, šel s nim do Cech a byl jeho ceremonářem až do smrti jeho; 
byl to muž velmi horlivý, zbožný a dobročinný; češtině přiučil se tak 
dok6nale, že česky obratně mluvil i kázal), Julius Komer 1828 tl863 
(nar. 1785 ve Stříbře, byl 1816—34 farářem ú sv. Jindřicha v Praze a od 
r. 1826 zároveň kanovníkem u Všech Svatých, byl též vikářem a škol- 
ním dozorcem pražského okresu školního, v letech 1825 — 34 také radou 
kn. are. konsistoře), ThDr. Vojtěch Hron 1864 1 1872 (byl kanovníkem 
Staroboleslavským, kancléřem >konsistorním, protonotářem a generálním 
vikářem), Ant. Burka 1873 f 1884 (byl farářem v Praskolesích, pak fa- 
rářem a osobním dě- 

kaném v Bezdědicích), 

Matěj Jakub Heinrich 
1885 t 1892 (farář 
kostela P. Marie před 
Týnem v Praze, čestný 
kanovník vyšehradský, 
papežský komoří, konsi- 
stemí rada, ryt. řádu cis. 
Františka Josefa), Frant. 
Janda 1892 f 1898 (dříve 
farář v Přistoupími a kn. 
arcib. vikář českobrod- 
ský ; byl tajným komořím 
papežským, Čestným kon 
sist. radou a čestným ka 
novníkem Staroboleslav- 
ským), Jan Kř. Roškot 
1898 t 1905 (dříve byl 
farářem a os. děkanem 
v Počepicích, kn. are. 
vikářem Sedlčanským a 
čestným konsist. radou; 
od r. 1901 byl též po- 
slancem v kurii velko- 
statkářů na sněmu če- 
ském), Jan Vilím od r. 
1905 (před tím farář a 
osobní děkan bezdědický 
a kn. arcib. vikář hořo- 
vický). 

Posloupnost „ka- 
planů" neboli „admi- 
nistrátorů", kteří mí- 
sto děkanů vykonávali 
služby Boží na Karlštejně 
a zároveň obstarávali duchovní správu na osadě Budňanské: Jeroným Vrána 
1605, Ondřej Millperger 1605—1606, kněz Kašpar 1631, Jan Arnošt Bret- 
schneider (Prethšnajder) 1672, Tomáš Dvořák 1672, pak zase Bretechneider 
1676, Tomáš Ign. Brodský 1676, Jan Ign. Komenský 1677, Václav Edmund 
Kloboucský 1679, P. Komelius Spatenský, řádu sv. Cyriaka z kláštera 
sv. Kříže na Starém městě Pražském („administrátor král. kaple Karl- 
štejnské") 1680, Jan Ant. z Fembergku 1681 („kaplan král. kaple hradu 
Karlštejna"), potom zase P. Komelius Spatenský 1682—3, P. Blažej 
Rokos, řádu sv. Františka u sv. Jakuba v Starém městě Pražském 1683 
až 1685, Ant. Ludvík Josef Urbanides 1685-91, Martin Josef Nový 1691 - 4, 
Ant. Mareš 1695. Bedřich Werner 1695—8, Daniel Vád. Jos. Turek 1698— 
99, P. Jakub Martinez, O. S. B. z kláštera sv. Jana pod Skalou 1699 — 




Z kaple sv. Kříže na Karlštejně. 



Karlštejn. 



29 



1702, P. Prant. Karel Késchel křižovník s červ. srdcem 1702—4, P. Jakub 
od sv. Jana pod Skalou 1705, P. Fr. Ign. Jelínek 1705—15, Jos. František 
Salerl715— 22, Karel Leop. Votík 1722—34, JanGallina 1734 42, JanŠeb. 
Lyer 1742—9, Václ. Říp (Rzip) 1749—53, Pavel Petr Chalupa, „lokalista 
a administrátor Karlštejnského děkanství" 1753—66, muž zbožný a učený, 
jenž vstoupil do kláštera sv. Jana pod Skalou; Ign. Hlasivec 1766—79. 
Fr Němeček 1784; Václ. Bnizekl789; Jos. Lttfftner 1795-1807, Jan Souša 
(Schauscha) 1808—11, Petr Pachmann 1812-1820, Prokop Haas 1820—42, 
Ant. Burka 1842—58. 

R. 1858 povýšena byla lokalie Budňanská na faru. 

Posloupnost farářů: Ant. Burka 1858-61, Ignác Griinwald 
1861—4, Jos. Kodým 1864—74, Jan Vilím 1874—8, Jan Brož 1878—93, 
Tomáš Veverka 1894—1900, Jos. Brusák 1900—6, Emanuel Fiala. 

Ve Stol. 17. a 18. náležely pod správu admlnistratorfi 
Karlštejnských také osady : Tetínská a Lodenická s fil. kostelem 
ve Vráži. 




Dva z obrazů v kapli sv. Kříže na Karlštejne. 



Administrátor vykonával všechny úkony bohoslužebné 
i duchovní správy; děkan vázán byl jen o Božích Hodech a 
o velikých svátcích mariánských, kdy povinen byl kázati a slav- 
nou mši sv. sloužiti, a to v kapli Karlštejnské. V ostatní svátky 
konány byly služby Boží v kostele Budňanském. V nedélích 
konaly se služby Boží střídavě: jednu neděli v kapli hradní, 
druhou neděli v kostele sv. Palmácia v Budnanech a třetí 
neděli ve filiálním kostele sv. Stanislava v Mořině*). 

Po odloučení Tetína r. 1737 zbyly při duchovní správě 
Karlštejnské ještě zmíněné kostely v Loděnicích a ve Vráži. 
V těch konaly se služby Boží čtyřikrát do roka, až r. 1774 na- 
řídil arcibiskup aby v některém z nich konaly se služby Boží 



*) Dle záznamu Ign. Hlasivce z r. 1766. 



30 



Vikftriát Berounský: 



každou třetí neděli, v ty dny pak zavázán byl^lokalista Tetín- 
ský sloužiti mši sv. na Karlštejne místo administrátora. Tak to 
trvalo do r. 1783, kdy v Lodénici zřízena byla lokalie. 

Když arcibiskup Schrenk r. 1842 do Budňan na generální 
visitaci zavítal a Karlfiv Týn si prohlížel, tázal se, zda za 
Karla IV. slouží se výroční mše sv. Když uslyšel že nikoliv, 




Zbytek oltáře z dob Karla IV. na Karlštejně. 

věnoval 500 zl., aby z úroků každoročně v den úmrtí Karla IV., 
29. listopadu, v kollegiátním kostele P. Marie na Karlštejně za 
slavného panovníka sloužena byla mše sv. a aby při ní každo- 
ročně dvanácte' nejpotřebnějších Karlštejnských chudých fun- 



Karlštejn* 31 

daCní almužnou poděleno bylo. První anniversarium konáno 
bylo způsobem slavným.*) 

Hrad Karlštejn svědčí výmluvně o zbožné mysli 
Karla IV. hojnými svými svatyněmi. Jestif v něm neméně než 
pět větších i menších kaplí, z nichž některé jsou s oslňující 
nádherou vyzdobeny. Veškery tyto svatyně byly v poslední 
době spolu s celým hradem nákladně obnoveny. 

Kaple Panny Marie nalézá se v druhém poschodí 
budovy stojící mezi císařským palácem a velikou věží. Budova 
ta má nahoře kolkolem dřevěné podsebití a strmou, břidlicí 
krytou střechu, na níž .jest vysoká štíhlá vížka sanktusová. 
Ve vížce té zavěšen jest jeden ze starých zvonů, jímž se každého 
Jdne zvoní klekání. Při této kapli, která i » kostelem « bývá 
v nazývána, založil Karel IV. onu zmíněnou kollegiátní kapitolu. 
Kaple jest 10*45 m dlouhá a 8*95 m široká. Stěny jsou ozdobeny 
starobylými malbami, strop jest trámový, dle nalezených zbytků 
nově zřízený. 

Nástěné obrazy znázorňuji výjevy ze Starého i Nového Zákona 

a ze jevení sv. Jana. Znalci soudí, Že malby ty provedl znamenitý malíř 

Mikuláš Wurmser že Štrasburku! Na jižní straně jept zobrazen Karel IV., 

kterak manželce své Blance podává kříž, dále kterak od královice 

:' francouzského pŤijímá ostatek sv. kříže a posléze kterak stoje před 

**" oltářem uctivě ostatek ten prohlíží. Nad oltářem stojí ve výklenku 

' krásná soška P. Marie ze 14. stol. a na oltáři samém postaven jest dvoj - 

- dílný nástavec ze dřeva uměle řezaný, v jehož jednom křídle jest krásný 

obraz Panny Marie s Ježíškem, v druhém pak poprsí zbičovaného Krista 

Pána. již velice poškozené. V hořejších nástavcích {sou krásně provedená 

poprsí dvou andělů a na postranních pilířích výborně malované drobné 

postavy světců a světic. Jest to znamenité dílo umělecké, jež zhotovil 

• Tomáš z Modeny, jehož jméno dole na obraze Zbičovaného Krista se 

čte („Thomas de Mutina fecit"). 

V levo od oltáře jest ve zdi výklenek pro Nejsvětější svátost, tak 
zvané „sanktuarium^^ ozdobený z opuky tesaným orámováním, v němž 
vytesány jsou znak říšský (orlice) a český (lev). 

. Z této kaple vchází se úzkou ghodbou ve zdi do malé 
léápličky sv. Kateřiny, která jest pouze 3*88 m dlouhá 
a 2'30 m šiř. Ve svatyňce této Karel IV. nejradéji na pobož- 
nostech prodléval (proto bývala tato kaple také » císařskou « 
nazývána), zvláště v době postní uzavíral se tu k tichému roz- 
jímání; nejnutnější stravu podávali mu z kaple P. Marie malými 
dvířky, kteréž se dosud při dlažbě nalézají. 

^alá tato kaple lest nádherně vyzdobena. Má gotické žebrové kle- 
nutí ; fetěny obloženy jsou hlazenými polodrahokamy (ametysty, jaspisy 
a acíiáty), vsazenými do zlacené sádrové malty. Kamenů těch jest 1132. 
Svorníky klenby jsou pokryty plechem v podobě růžice a posá- 
zeny pravými drahokamy. Na jednom z nich nachází se veliký chalcedon 
s vyrytou andělskou hlavou. Kaple osvětlena jest na straně jižní dvěma 
gotickými okny. V nich bývaly krásné malby na skle, z nichž toliko jen 
malý zbytek se zachoval („Ukřižování Páně"). Na protější severní straně 
jest pruh zdiva nad Částí polodrahokamy posázenou ozdoben mal- 
bami představujícími hlavy sedmi patronů českých. V čele kaple jest 
malý zděný oltářní stůl, drahokamy posázený, a ozdobený v předu 
krásnou malbou „Ukřižování Páně." Nad oltářním stolem jest ve vý- 



*) Časop. katol. duch. 1843 sv. 1. 



32 



Vikariát Berounský: 



klenku vymalorána uprostřed P. Maria na trůne sedfcf, Ježíška na 
klíně držící, a po stranách klečící Karel IV. a manželka jeho Anna. Na 
bočních stranách výklenku fsou obrazy sv. Petra a Pavla. Veškery tyto 
malby pocházejí nepochybně od Tomáše z Modeny. :Na straně epištolní 
vymalován jest obraz Isv. Kateřiny a nad vchodem Karel IV., jak spo- 
lečně s manželkou svou drží kříž. 




Kaple sv. Kateřiny na Karlštejně. 



Místnost vedle kaple Panny Marie sloužívala za sakristii. Nyní se 
tu ve dvou zasklených skříních chovají starobylá vyšívaná [mešní roucha 
ze^l6. a 17. stol. 



ICarlStejn. 



33 



Na nejvyšším místě hradu stojí mohutná hradní věž, 
v jejímž druhém patře nalézá se nejnádhernější svatyně Karl- 
štejnská, toUž kaple sv. Krize, v níž chovány byly říšské 
korunovační klenoty, ostatky svatých, zemská privilegia a jiné 
drahocenné předměty. Jest to vysoká, prostorná (15*20 m dlouhá 
a 9*10 m šir.) místnost vyzdobená s přepychem opravdu králov- 
ským. Příchod k ní uzavírán býval čtverými dveřmi, z nichž 
troje silně železem pobity byly a dvaceti zámky se zamykaly. 




Nástěnná malba na Karlštejně: Karel IV. prohlíží ostatek sv. Kříže. 



Již schodiště ke kapli té vedoucí jest bohatě vyzdobeno malbami, 
jež provedl Mikuláš Wurmser. Jest to řada maleb ze života sv. Václava 
a sv. Ludmily. 

Kaple zaujímá celé patro a jest sklenuta dvěma křížov;fmi klen- 
bami žebrovými. Má tři veliká, kružbami ozdobená okna, dvě na vý- 



34 



Vikariát Berounský: 



chodní a jedno na západní straně. Ve výklencích oken jsou kamenná, 
podezděná sedátka. Uprostřed jest kaple rozdělena vysokou ozdobnoif 
mříží železnou ve dvě části. 




Oltář sv. Mikuláše na Karlštejně. 



Stěny kaple jsou ve spodní části obloženy leštěnými polodraho- 
kamy (ametysty, acháty, kameoly a jaspisy) ; kamenů těch jest 2994. 
Kameny ty jsou osazeny tak, že většinou tvoří kříže. Mezery mezi ka- 
meny vyplněny jsou zlacenou maltou, do níž vytlačeny jsou ozdobné 
vzorky (orlice, lvíčkové, korunky, písmeno K a j.) Hořejší část stěn jest 



Karlštejn. 35 

pokryta až ke klenbě obrazy na lipových^ deskách' malovanými a v dře- 
pěné rámy zasazenými. Jsou to obrazy papežů, kardinálů, biskupů a sva- 
tých. Původně bylo celkem 132 obrazů. Z nich jeden se ztratil a pět ji- 
ných nejkrásnějších obrazů odvezeno bylo do Vídně, kdež byly chovány 
v císařské obrazárně do r. 1904, kdy k rozkazu J. V. císaře Františka 
Josefa I. byly zase na Karlštejn vráceny ; jest tu tedy nyní 131 obraz. 
V rámu každého obrazu spatřuje se malý otvor ; v něm bývaly chovány 
ostatky svatých pod křiětálovým sklem. 

Na klenutích výklenků okenních jsou malby nástěné, málo již 
znatelné (v okně prvním : 1. Pán Ježíš jako host u Marty a Marie a Marie 
Magdalská umývá P. Ježíši nohy, 2 P. Ježíš po svém zmrtvýchvstání 
zjevuje se Marii Magdalském ; v okně druhém : 1. Zvěstování P. Marie, 
a 2. Klanění se sv. tří králů ; v okně třetím vyobrazení ze Zjevení sv. 
Jana : 1. Bůh v dlouhém rouše, přepásaný na prsou zlatým pasem, 
v pravé ruce 7 hvězd, v levé knihu sedmi pečefmi uzavřenou, pak 
7 svícnů a po stranách kůry andělské ; 2. Beránek se sedmi rohy s knihou 
otevřenou a před ním klaněj ící se starci s harfami. 

Okna jsou opatřena ve svrchní části kulatými ěoěkami do olova 
zasazenými. Spodní část oken jest provedena dle zachovaného zlomku 
v mosaice z drahokamů zasazených do olova pozlaceného. Mosaika tato 
tvoří v každé tabuli jeden větší a čtyři malé kříže. Každá tabule jest 
sestavena z 900 až liOO kaménků a jest jich úhrnem asi 17.000. Jsou to 
topasy, ametysty, vltavíny, almandiny a j. Kamenná ostění oken jsou 
dle starých zbytků nově omalována a zlacenými ornamenty ozdobena. 

Klenba kaple představuje oblohu nebeskou se sluncem, měsícem 
a mnoha tisíci hvězd. Jsou to vypouklá skla na zpodu vystříbřená a do 
omítky klenby pryskyřicí připevněná. 

V zadní polovici kaple za zmíněnou velikou mříží jest při stěně 
severní oltářní stůl a nad ním hluboký výklenek ve zdi zlacenou mříží 
uzavřený. V tomto výklenku chovány byly v letech ^1357— 1414 Hšské 
klenoty, totiž: říšská koruna, žezlo a jablko, pak svaté ostatky, zejména 
části sv. Kříže a hřeb z něho. 

Vedle tohoto výklenku jest na epištolní straně ještě jeden menší 
výklenek, do něhož nepochybně stavěny byly mešní konvičky, když na 
oltáři mše sv. byla sloužena. Na evangelijní straně stojí pult z cedro- 
vého dřeva. Před oltářem visí krásně ze dřeva pracovaná svítilna. 

Kolem zdí kaple jest rozestaveno 14 truhel, v nichž uloženy bý- 
valy říšské a zemské privileje a jiné důležité státní listiny. 

V císařském paláci, rozkládajícím se na jihovýchodní 
strané bradu nalézá se v prvém poschodí při veliké rytířské 
síni polokruhově zakončená kaple sv, Mikuláše, 

Nynější oltář jest nový. Na něm stojí soška sv. Mikuláše, o níž 
pověst dí, že ji vyřezal sám Karel IV. 

V druhém poschodí paláce jest malá kaplička svat. 
Václava přiléhající k bývalé ložnici královské. 

Oltářík v kapličce této jest nový. Stojí na něm soška sv. Václava 
vyřezaná prof. Kastnerem dle sochy Parléřovy ve velechrámě sv. Víta 
chované. 

Poněvadž ke svatyni Mariánské 120 vysokých schodů vede 
a tudíž přístup do ní lidem starým a churavým ke službám 
Božím byl obtížný, byla r. 1844 přístupnější kaple sv. Mikuláše 
přibráním dvou bývalých císařských komnat rozšířena a 18. května 
1844 konaly se v ní po dlouhé době zase po prvé služby Boží 
slavným způsobem. Jen o velikých svátcích a ve výroční den 
smrti Karla IV. konal děkan slavné služby Boží v kapli Panny 
Marie. 



36 



Vikaríát Berounský: 



Ale r. 1890, když započato bylo s opravou hradu, přelo- 
ženy byly všechny služby Boží z hradu do farního kostela sv. 
Palmacia. 





^ 




J^ ^ • 






. ■ '- - 



Farní kostel v Budňanech od jihozápadu. 

Farní kostel sv. Palmacia v Budňanech byl původné 
pouhou kaplí, kterou Karel IV. r. 1351 dal vystavěti na úpatí 
vrchu Javorky a uložil v ní ostatky sv. Palmacia, které byl 
z Trevíru přinesl. 

Jest to malá, nepatrná svatyňka, malebně na stráni u- 
prostřed hřbitova položená. 



Budňany. 



3? 



R. 1706 popisuje se kostel ten jako „polozbořený" ; *) v dobách 
pozdějších byl v nynější podobu upraven. 

Kněžiště jest třemi boky uzavřené. Ve východní zdi i ve zdech 
bočních jsou úzká hrotitá okénka bez kružeb. Klenba kněžiště jest 
hvězdovitá, bez žeber. 

V kněžišti jest oltářík rokokový s rozvilinami po stranách. Uprostřed 
jest obraz na plátně malovaný, představující sv. Palmacia. Světec v oděvu 
vojenském opírá se levicí o tasený meč a pravici má položenu na prsou. 
Andílek klade mu věnec na hlavu. Dole jiný andílek drží bílý štít s červe- 
ným ^Hžem. Jest to dobrá malba ž počátku 18. stol. Po stranách jsou 
ze dřeva řezané sochy sv. Václava a sv. Ludmily. 

V severní zdi nalézá se výklenek pro Nejsvětější svátost se želez- 
nými mřížovanými dvířky s jednoduchým renaissančním kamenným orámo- 
váním. Vítězný oblouk jest segmentový. Loď obdélníková má strop plochý 
a osvětlena jest se strany severní dvěma okny obdélníkovými, nahoře 
nízkým obloukem zakončenými. 




Vnitřek farního kostela v Budňanech. 



V lodi po stranách vítězného oblouku stojí po jednom oltáříku. 
Na straně evangelijní jest oltářík pozdně renaissanční, značně ! zvýšený 
později podstavenou částí rokokovou. V oné starší hořejší části jest 
uprostřed obraz sv. Anny vyučující P. Marii ; po stranách sv. Josef a sv. 
Joachim. V dolejší, pozdější části jest tabemakl a na něm zasklená 
skřínka, v níž nalézá se ze dřeva řezaná soška stojícího Jesulátka. Po 
stranách na volutách barokní sošky P. Marie a sv. Anny. Na stole 
oltářním stojí jednoduchá dřevěná schránka v podobě jehlance se skle- 
něnou přední stěnou, ozdobená nahoře vyřezávanou korunou. Uvnitř 



*) „Ecclesia s. Palmatii semidiruta, ruinosa." Visit, zpráva z r. 1706 
v arcib. archivu. 



1 



38 



Vikariát Berounský: 



spatřují se ostatky sv. Palmacia t. j. lebka v několik části rozlomená 
a malé části kostí), jakož i částečka ostatku sv. LukáSe v dracounových 
ozdobách. 




Farní kostel v Budňanech od severozápadu. 

Na straně epištolní jest oltářík rokokový, na němž v zasklené 
skřínce nalézá se pěkně řezané barokní sousoší bolestné Panny Marie ; na 
skřínce pak kříž s anděly po stranách. 

Při jižním boku presbytáře stojí nízká zděná*) věž, krytá cibulo- 
vitou, plechem pobitou bání. Ve věži visí dva zvony, jeden asi z XV. stol. 



*) Ještě r. 1760 byla nad klenbou sakristie pouze dřevěná zvonice. 



Mořina. 



39 



s nápisem gotickým, nerozluštitelným, a druhý s nápisem německým, 
z něhož se dovídáme, že ulit byl r. 1857 od bratří Diepoldtů v Praze. 

V přízemí věže jest sakristie. 

V presbytáři ve dlažbě jest náhrobní kámen pětileté dcerušky 
Martina Josefa Strnada, c. a k. buchhaltera panství Karlštejnského, 
zemřelé r. 1750, a v předsíňce chrámové, rovněž ve dlažbě náhrobní 
kámen synáčka Daniele Třeboňského z Rožmitálu, písaře důchodu Karl- 
štejnského, zemřelého několik hodin po narození r. 1621. Oba tyto ná- 
hrobní kameny mají nápisy české. 




Filiální kostel v Mořině. 



Kostel vestavěn jest do stráně tak, že na ikruchtu z věnčí přímo 
dveřmi ze hřbitova se vstupuje, aniž by třeba bylo schodů. Ke hřbitovu 
vedon od silnice schody. 

Přifařené osady: Budňany 605 k., 7 ak., 4 ž., šk. 3 iř.; Karlův 
Týn Va h, 380 k.; Mořinky 1 h., 353 k., 5 ž.; Mořina nebo Mořiny 1 h., 
535 k., 22 ž., šk. 3 tř. ; Poučník-Klučice V2 h., 158 k., 9 ž. ; Podroblín 
1 V2 h., 74 k. ; celkem 1760 k., 7 ak., 40 ž. 

Filiální kostel sv. Stanislava v Mořině býval za 
starých dob farním a to již před r. 1353. Podací právo vyko- 
nával král český. 



40 



Vikariát 6eroiinský: 



Pořad far;ář,ů do válejk husi tskýcTi : Mikuláš f 1353, Jakub 
Bartolomějůvíz Písku 1353 f 1362, Martin řečený Hovorka 1362—1368, 
Matěj Mořicův z Nepřívěc 1368—1374, Jan 1374—1375, Jiří 1375 t 1380, 
Jan 1380 f 1397, Prokop z Prahy 1397—1406, Jan, oltářník v kostele sv. 
Martina ve zdi v Praze, směnou s před. 1406, Vojtěch do 1429, Vavřinec, 
Tpleb. v Loděnici, sm. s př. 1429 t 1435, Mikuláš z Křenovic 1435. 

Ve válkách husitských zanikla nepochybné zdejší fara. 

■ V 18. stol. byl kostel vystaven nově od základů i s věží. Roku 

1843 byla klenba kostela, v níž ukazovaly se povážlivé trhliny, 

stažena železnými kleštěmi a pod krovem silnými trámy. Roku 

1900 byl kostel důkladně opraven. 

Jest to prostá 
stavba barokní. 
Věž jest hranolová, 
na* hranách seši- 
kmená; ma cibu- 
lovitou, plechem 
pobitou střechu. 

Střecha kostela 
jest tašková; na 
ní cibulovitý, ple- 
chem pobitý sank- 
tusník. 

Vnitřek r. 1900 
vkusně vymalován 
za pomocí bene- 
diktinů Emauz- 
ských. 

Hlavní oltář jest 
barokní. Po stra- 
nách má oblé 
sloupky, uprostřed 
pak obraz (zXVIII. 
stol.) představující 
sv. Stanislava iv 
oblacích, dole pak 
drobný výjev, zná- 
zorňující zavraždě- 
ní světce toho. Po 
stranách nad bran- 
kami stojí sochy 
sv. Jana Nep. a sv. 
Václava. 

Obě boční okna 
presbytáře mají 
malovaná okna ; 
jedno dala obec 
Málo - Mořínská, 
druhé farář Tomáš 
Veverka. í^í 

Bočníjoltáříky rokokové, s novými oválovými, na plátně malovanými 
obrázky poprsními (P. Maria a sv. Anna.) 

Na bočních stěnách lodi na konsolách dřevěné sochy sv. Jana 
a Pavla, mučenníků římských. 

Ve věži nalézají se dva zvony : 1. větší s orlem císařským a s ná- 
pisem latinským, udávajícím, že ulit byl r. 1771 od Jana Jiřího Kiihnera 
v Praze za času hraběte Adama Šternberka, král. komissaře panství 
Karlšteinského, 2. menší, ozdobený polovypuklými obrazy sv. Václava 
a sv. Prokopa, s letočetným nápisem latinským, z něhož vyplývá rok 1743. 
V sanktusníku jest malý zvonek s polovypuklým obrazem sv. Stani- 
slava a letočetným nápisem latinským, dávajícím rok 1734. 





^^■^^^^k^^ ' '^^^^^^^^^^^1 




^^HBjj^^Mj^^N^ ^k \ ^^^^^1 




I^M^^K&i^^^ij^^^^HV ^ i_^^^H 




Ml^^^^H li^BB^^Bm. ' ' J'^'!J^ 


^^^K|^J 



Vnitřek kostela v Moříně. 



Hořelioe. 



41 



4 Hořelice, fara.'') 

Patron: JehojVeličenstvo. 
Duchovní správu vykonává farář. 

Obce přifařené: Hořelice 1100 k., 3 ak., 26 ž,, šk. 4 tř., Drahel- 
čice % h. 501 k., 4 ž., Dušníky Va K 1062 k., 1 ak., 20 ž., šk. 4 tř. 

Ves Hořelice patřila r. 1228 ke statkům kláštera sv. Jiří 
v Praze. Zmínka o farním kostele vyškytá se již r. 1356; po- 
dací právo jeho náleželo tehdáž abatyším řečeného kláštera. 

Pořad farářů do válek husitskýchi: Petr do 1356, František, 
pleb. ve Všeni, sm. spř. 1356, Matěj 1378-1380, Petr z Koněprus do 1405, 
Vavřinec, oltářník sv. Erasma v^ kostele sv. Havla v Praze, sm. s př. 
1405—1410, Vavřinec, plebán v Cinévsi, sm. s př. 1410—1414, Jindřich, 
plebán v Tachlovicích, sm. s př. 1414, Jan řečený Pupek do 1423, Tomáš 
řečený Beran, klerik ze staré Boleslavi 1423 f 1426, Václav syn Víta ( 
z Hlinné, klerik Pražské diecése 1426, Martin 1435. **) 




Kostel a fara v Hořelicích. 



Při visitaci, kterou r. 1380 arcijáhen vykonal, bylo shledáno, že má 
kostel tvto bohoslužebné véci : missál, dva stříbrné kalichy, ornát chatrný, 
brevíř („liber viaticus") ve dvou dílech, jiný brevíř větší, graduál, knihu 
se mšemi k zvláštním příležitostem s kanónem („liber de specialibus 
missis cum canone") a žaltář. Arcijáhen přikázal plebánovi, aby oba 
brevíře dal svázati ♦♦*). 

Po válkách husitských spravovali farnost Hořelickou kněží 
utrakvističtí. 



*) Srovn. Frant. Melichar, „Paměti okresu Unhošťského" 148-151: 

*♦) Ubri conf. 

*♦♦) Ldb. visit. 1880. 



42 Vikariát Berounský: 

Jedním z nich byl Jan Šišma f 1532, jenž na ornát bílý a damaSkový 
odkázal 10 strychů pšenice a 10 strychů žita ; osadníci přidali k tomu 
5 strychů žita, které jim byl farář dlužen. *) 

R. 1589 přebýval tu „nepořádný kněz" Jan Litoměřický, jenž ani 
arcibiskupa ani konsistoře pod obojí poslušen býti nechtěl, nýbrž bludů 
kalvinských se přidržoval. A tohoto muže chtěli míti Nymburští mermo- 
mocí za děkana, ale konsistoř utrakvistická tomu nedopustila.**) 

V letech 1606-7 byl v Hořelicích farářem Jan Kobylka 
Litomyšlský z Felzova, kanovník kostela v Staré Boleslavi. Za 
ného » obnovena byla archa veliká do kostela Hořelického ke 
cti a chvále P. Bohu všemohoucímu a svatému Janu Křtiteli, 
od níž jest dáno od malováni z truhlice zádušní malíři 26 kop 
míš.« ***). Týž kněz dal »na Horkách* postaviti »muky Boží« na 
svůj náklad (25 kop); ty zbořili »zlí a bezbožní lotři*. Nástupce 
jeho, Tomáš Chýšky, dal je r. 1610 opét postaviti f). 

Za nepřátelských vpádů ve válce třicetileté byl kostel 
Hořelický pobořen, i zvony byly roztlučeny a pryč odvezeny. 
Teprve po míru r. 1648 byl péčí a nákladem Ludmily Kateřiny 
manželky Jana Jiřího Karvinského z Karvinu, tehdejšího maji- 
tele Hořelic, jakož i matky její paní Ludmily zase zřízen - a 
zvonem jedním opatřen, takže se v ném zase služby Boží ko- 
nati počaly. Potom dal zmíněný pan Karvinský kostel krchovní 
zdí obehnati, novou sakristu a kaplička sv. Antonína Paduan- 
ského s oltářem k nému přistavěti a ještě jedním zvonem, 
novým kalichem, aniipendiem a j. opatřiti. 

Od r. 1625 nebyl v Hořelicích žádný duchovní správce, 
nýbrž bylo tu přisluhováno od faráře Železenského. 

Za patrona Jana Josefa rytíře Karvinského z Karvinu 
byla r. 1697 (listina erekční má datum 22. května 1699)' v Ho- 
řelicích opět samostatná fara zřízena. . ' ' , 

Pořad farářů od té doby až do nynějška: Jan Fridrich 
Jos. Trunsa 1697—1703, Jan Petr Dekert 1704-1709, Martin Jos. Vattěr 
1709-1710, Kryštof Ant. Fidler 1711-1715, Jan Ferd. Glaser 1715-1753, 
Ondřej Maximilian Ham 1753 f 1776, Jos. Kropáěek 1776—1788, Řehoř 
Bened. Dobiašovský 1788 f 1825, Jos. Březina 1825 f 1856, Václav 
Burger 1857— 1860, Jos. Sabat, čestný kanovník Stařobolesiavský 1860—94, 
Karel Šperl 1894 f 1902, Václ. Vorel 1903—1904, Heřman Haaser, os. 
děkan a em. vikariátní sekretář. 

R. 1740 započala Anna Marie Františka velkovévodkyně 
toskánská, tehdejší majitelka Hořelic, na svůj náklad stavěti 
nový kostel v Hořelicích, ale nedočkala se dokončení stavby, 
jíž ujala se pak dcera její, vévodkyné Marie Anna. R. 1747 
dne 3. září benedikoval nový kostel farář Glaser. 

R. 1753 daroval Jan Frant. Bourguignion, professor práv na uni- 
versitě pražské, kostelu Hořelickému nové ciborium. 

R. 1907 byl kostel důkladné opraven. 



*) Borový, Jedn. kons. utr. 69. 

**) Borový, „Martin Medek" 94, 102. 

♦**) Zápis na desce starého missálu fary Hořelické. 

t) Tamže. 



Hořelice. 



43 



Kostel sv, Jana Křtitele^) jest úhledná barokní stavba 
zajímavého půdorysu. 

K vejčité^ lodi přiléhají^ na straně východní i západní souměrné, 
téměř kruhové prostory- kněžiště a kruchta. Loď má strop plochý, kně- 




Vnitřek kostela v Hořel icích. 



žiště a kruchta mají klenby plackové. Uvnitř při stěnách jsou polopilíře 
s baroko-jonskými hlavicemi a bohatým římsovím. 



*) Důkladný popis jeho podal Zd. Wirth v Soupisu památek hi- 
stor. a uměleckých pol. okr. Kladenského, str. 40 a násl. 



44 Vikariát Berounský: 

Hlavní oltář má rozložitou architektora, eelou ifři prosbytáře za- 
ujímající. Nad stěnou, v níž nalézají se branky za oltář vedoucí, zvedá 
se patro s dvěma výklenky, v nicbž stojí barokní, nově polychromované 
sochy sv. Cyrilla a Methoděje, uprostřed jest veliký obdélníkový obraz 
patro to jeStě o polovici převySující. Obraz ten maloval r. 1856 J. Heliích. 
Spatřujeme na něm sv Jana Křtitele, kterak se modlí před popravou; 
za ním stojí dva katané; nahoře vznáší se anděl s palmou v pravici, le- 
vicí držící věnec nad hlavou mučedníkovou. V pozadí ve dveřích stojí 
Salome. Na oltářním stole spoéívá veliký tabernakl, nově upravený dle 
návrhu proL Kastnera řezbářem Václ. Mrázem. 

V lodi jsou čtyři oltáře barokní stejné úpravy: 1. sv. Jana Nep., 
2. sv. Rodiny; ve stole tohoto oltáře za sklem jsou ostatky sv. mučedníka 
Pia, vložené ve voskovou figuru světce toho představující*); 3. sv. Bar- 
bory, 4. sv. Františka Xav.; na tomto oltáři jest v zasklené skřínce ba- 
rokní soška (asi z poč. 18. stol. pocházející) Bolestné ť. Marie sedící, 
s tělem P. Ježíše na klíně. 

Kazatelna ozdobena jest na řečništi sedícími sochami čtyř sv. 
učitelů církevních, na stříšce jest socha anděla s deskami desatera 
přikázání. 

Varhany ozdobeny jsou vyřezávanými rozvilinami a soškami (na- 
hoře anděl tlukoucí v tympany; po stranách andílkové v rukoti trouby 
držící). 

Zvony: 1. 265 liber těžký s nápisy latinskými: „Od blesku a bouře 
vysvoboď nás Pane Ježíši Kriste. Roku 1736" a „Přelit od Karla Bell- 
manna, c. k. dvorního zvonaře v Praze 1860^\ Na jedné straně jest polo- 
vypuklý krucifix, na druhé polovypuklý obraz sv. Vojtěcha. 2. Ulitý 
r. 1777 od Frant. Ant. Franka v Praze. 3. 66 liber těžký s polovypuklými 
obrazy sv. Ferdinanda a sv. Anny a s nápisem latinským: „Přelit od 
Karla Bellmanna, c. k. dvorního zvonaře v Praze 1860. 

V zámku Hořelickém bývala kaple sv. Kříže, nyní zrušená**). 

V Drahelčicích na návsi jest malá kaplička sv. Jana Nep. 
r. 1840 vystavěná. 

Při severovýchodním konci obce Dušní k***) poblíž silnice a že- 
lezniční trati zvedá se 9Va »» vysoký pahrbek, dle podoby své „Homole" 
zvaný. Tento pahrbek, jak se zdá, uměle nanesený, uvádí stará pověst 
v souvislost 8 bitvou, která se r. 1179 dne 23. ledna strhla u Loděnice 
niezi „selským" knížetem Soběslavem a knížetem Bedřichem, y níž tento 
byl poražen. Pověst ta vypravuje, že prý ve vojsku Bedřichově byl rytíř 
obrovské postavy jménem Hillig. Toho prý zajal Soběslav a dal jej na 
koni sedícího provazy a tyčemi uvázati tak, aby ani jezdec ani kůň 
hnouti se nemohli. Pak poručil vojínům svým, aby každý naplnil svoji 
helmici zemí a vysypal ji kolem ubohého jezdce. I stalo se tak, a brzo 
zmizel Hillig i s koněm v nasypávané zemi. A stále ještě přinášeli bo- 
jovníci v helmicích svých zemi, takže za nedlouho nakupila se veliká 
mohyla t)- 



♦) Ostatky ty darovány byly v Římě r. 1739 vel kove vodky ni to- 
skánské Anně Marii Františce, která je pak kostelu Hořelickému 
darovala. 

**) Viz popis její u Wirtha str. 47. 

***) Dušníky mají jméno své odtud, že bývaly jměním duchovním 
neboli zádušním. Patřily zprvu již r. 1228 panenskému klášteru Svato- 
jirskému; roku 1295 daroval je král Václav kostelu sv. Víta v Praze. 
Později ve zmatcích husitských dostaly se do rukou majitelů světských, 
až pak po válce třicetileté vráceny byly zase metropolitní kapitole. - 

t) Tak zaznamenal Hořelický farář Březina a připojil zároveň, že 
prý dne 7. července r. 1841 navštívil mohylu potomek onoho Hilliga, 
jménem Jiří Hillig z Úpice (Aupitz) u Brna. Jiné znění oné pověsti po- 
dává Fr. Melichar v uvedeném spise na str. 165: „V oné bitvě zajali Ce- 
chové saského vojevůdce, jejž pak raněného ku Praze vlekli, ale nedo- 
vlekli. Zemřel prý na tom místě, kde nyní stojí „Homole". Cechové etice 



Dušnfky. 



45 



Na „Homoli'' stávala od nepamětných dob malá kaplička sv. Jiff, 
ktei-á r. 1595 byla opravena. Na jejím místě byl v letech 1687—8 zbudován 
větší kostel ke cti téhož světce. Kostel ten byl pak r. 1690 dne 4. éer- 




Bývalý kostel sv. Jiří na „Homoli" u Dašník. Pohled od jihu. 



hrdinství i u nepJHítele, zbudovali mu zde hrob, nanesše na mrtvolu jeho 
v helmicích svých tolik země, že z toho povstala mohyla. Dle jedněch 
nazýval se onen saský vůdce Heribert, ale kdosi z jeho potomkův na- 
vštíviv mohylu předka svého, zaznamenal Jméno jeho na dveřích chrá- 
mečku Svatojirského. Byl prý to Helich z Úpice". 



46 



Vikariát Berounský: 




Bývalý kostel sv. Jiří na „Homoli" u Dušník. 
Pohled od jihovýchodu. 




Bývalý kostel sv. Jiří na „Homoli" u Dušník. 
Pohled od východu. 



věnce posvěcen od své- 
tícího biskupa Jana 
Dlouhoveského z Dlouhé 
Vsi, probošta metrop. 
kapitoly. R. 1865 dal 
František Xav. Dittrich, 
praelát arcljáhen metrop. 
kapitoly, kostel ten ze 
svého nákladem asi 700 
zl. uvnitř nově upra- 
viti. Když stavělo se 
křídlo dráhy z Dušni- 
ckého nádraží do Hoře- 
lic a odtud dále k Be- 
rounu, vedena byla trat 
velice blízko „Homole". 
Kostel zbudovaný na 
sypké půdě trpěl pak 
velice otřesy, které způ- 
sobovaly jezdící kolem 
vlaky. Objevovaly se ve 
zdivu trhliny, aŽ přišla 
komisse, která usoudila, 
aby kostel byl zbořen. 
I stalo se tak v květnu 
r. 1904. 

Byla to rozložitá je- 
dnoduchá stavba barok- 
ní *"). Skládala se ^pravp- 
úhelného kněžiště a ob- 
délníkové lodi, s hrano- 
lovou věží v průčelí. 
Strop v kněžišti i v lodi 
byl plochý. K bokům 
lodi přiléhaly pravoúhlé 
přístavky valené kle- 
nuté. Presbytář byl val ť- 
nou klenbou podklenut a 
podzemní prostory tak 
vzniklé užíváno bylo ještě 
asi před 30ti lety za sa- 
kristii. Potom byla zmí- 
něná klenba, již chatrná, 
podchycena pilířem a 
vchod do prostory té 
byl zazděn. 



*) Viz popis její u Wirtha str. 27 a násl. 



DuSníky, Sv. Jan pod Skalou. 



47 



Bývalý kostel na „Homoli" stojící dodával celé krajině zvláštního 
rázu; byl to jaksi „malý Ríp". Nyní stojí homole prázdná; zbylo jen ka- 
menné schodiště po úbočí nahoru vedoucí a vedle něho dřevěný kříž. 

Jedná se však již o to, aby tu zase zbudována byla svatyně nová, 
i jest si jen přáti, aby se tak brzo stalo. 




„Homole" u Dušník po zboření kostela sv. Jiří. 



5. »Svatý Jan pod Skalou« nebo »Sv. Ivan«, fara*). 

Duchovní správu obstarává farář. Jest tu také systemiso- 
vané místo kaplanské. 

Obce přifařené: Sv. Jan 219 k., 2 ž., šk. 3tř.; Boubová '^U h., 
7 k.; Bubovice 1 h., 332 k, 5 ž., 1 ak.; Hostím i, h, 253 k.; Kozolupy 
VU h , 286 k., 1 ž.; Lužce V^ h., šk. 2tř., 206 k., 7 ž ; Sele V2 h , 98 k.; 
Srbsko IV4 h., šk. Itř, 365 k., 8 ž.; celkem 1766 k., 23 ž., 1 ak. 

Patron: Náboženská matice. 

Před tisíci lety, kolem roku 880 po Kristu P., kdy kře- 
sťanství světlo své počalo šířiti po vlasti naší, vládl v Podkrko- 
noší nad Chorvaty **), kteří byli jedním z kmenů, ve které se 
národ náš tehdy dělil, kníže Gostimysl. Syn jeho Ivan touže po 
dokonalosti křesfanské odřekl se slávy světské a umínil sobě 
sloužiti Bohu v některé z rozsáhlých lesních pustin, které se tehdáž 
po vlasti naší ještě rozkládaly. I zašel až v tato místa. Tiché údolí 



♦) Vávra, „Paměti města Berouna" 2,32,97—98; Košnář, „Pout- 
nička místa'' 115 a násL; Sedláček, „Místop. slovník" str. 347; Ho- 
stlovský: „Memoria Subrupensis" ; Schubert: „Urkunden-Regesten 
aus den ehemaligen Archiven der von Kaiser Josef II. aufgehobenen 
K15ster Bohmens'^70— 73; Jan Ev. Koreis: „Sv. Jan pod Skalou". 

**) Jiní se.domnívají, že sv. Ivan pocházel z Chorvátská uherského. 



48 



Vikariát Beronniký: 



mezi skalami a hustými lesy při potoce tudy tekoucím vidělo 
se mu k životu poustevnickéma býti příhodným. Netušil, že 
na blízku jest knížecí hrad Tetín a tam že sídlí Bořivoj a man- 
želka jeho Ludmila. Usídlil se ve sluji pod mohutnou skalpu, 
živil se plodinami lesními a mlékem ochočené lané. A tak žil 
v úplném odloučení od světa, oddávaje se zbožnému rozjímání 
a vroucím modlitbám. I stalo se, že kníže Bořivoj, zabloudiv 
na honu za zvěří, s ním se setkal. Poznav jeho svatost a mou- 
drost zval jej, aby bydlil s ním na hradě Tetíně a byl mu du- 
chovním rádcem. Ale Ivan zůstal v milé své samotě; jen o to 
knížete požádal, aby mu poslal kněze. I přišel z Tetína kněz 




Sv. Jan pod Skalou. Vnějšek kostela. 



Pavel Kajch, pěstoun sv. Václava, a sloužil v jeskyni Ivanově 
mši sv., při které mu podal Tělo Páně. Ivan brzo potom zemřel. 
Bořivoj dal jej v jeskyni jeho pohrbiti a u hrobu jeho vystavěl 
kapli ke cti sv. Jana Křtitele. Zpráva o svatém poustevníkovi 
šířila se rychle mezi lidem. I vzrůstala také úcta k bl. Ivanovi a 
hojně poutníků přicházelo k jeho hrobu. 

R. 1205 daroval kníže Břetislav I. kapli s jeskyní sv. Ivana 
i s celým okolím benediktinskému klášteru Ostrovskému, který 
stával na ostrově vltavském poblíž ústí řeky Sázavy, 'od té 
doby vykonávali při kostele »sv. Jana v jeskyni* (»S. Johannes 



Sv. Jan pod Skalou. 



49 



in Spelunca*), jak se tehdáž říkalo, mnichové z kláštera Ostrov- 
ského služby Boží. R. 1310 bylo tu znzeno proboštství. Probošt 
byí spolu farářem neboU plebánem. Podací právo vykonával 
opat kláštera Ostrovského. K farnosti patřila také blízká Vraž. 
Posloupnost proboštů-farářů až do počátku patnác- 
tého století* : frater Simon do 1355, fr. Dětřich (Theodricus) od 1355, 
fr. Diviš do 1363, fr. Kuneš 1363, Chval (Chwalo) 1393, fr. Mikoláš, jenž 
r. 1411 zvolen byl za opata kláštera Ostrovského, fr. Jan Skřióka (Skrziczka) 
od 1411, 

I*roboštovi při vykonávání duchovní správy byli k ruce dva kněží 
rovněž z kláštera Ostrovského. 




Sv. Jan pod Skalou. Vnitřek kostela. 



O věcech kostelních zachovala se zajímavá zpráva z r. 1380 
v aktech visitačních. Byly tu tyto předměty: dvě monstrance stříbrné, 
pozlacené, tři kalichy stříbrné, šest ornátů svátečních, tři všední, dvě 
kápě chorální, tři komže (superpelicia), dvě knihy mešní, z nichž jedna dle 
rubriky benediktinské, druhá dle rubriky kostela pražského, brevíř 
(„liber viaticus"), passionál, knížka kázání řečená „Piper", darovaná ko- 
stelu za duši kněze Petra řečeného Rakva, kniha řečená „Příručka bohó- 
slovné pravdy" („compendium theologicae veritatis"), kterou daroval 
probošt Kuneš, knížka zvaná „Souhrn nepravostí" (Summa vitiorum"), 
kniha řečená „Peregrinus de sanctis"; knihy ty byly vesměs psány na 
pergamenu. 

V bouřích husitských zůstal, jak se zdá, Sv. Jan pod 
Skalou ušetřen, ale mateřský klášter na Ostrově byl r. 1420 od 
Husitů ztroskotán. Opatové a mnichové ostravští bydlili od té 

Posvátná místa. II. ^ 



50 



>akariát Beroanský: 



doby, jak se zdá, u sv. Jana pod Skalou. Za opata Vita Hifftla 
(1582 — 9) nalezeny byly šCastné ostatky sv. Ivana v době hu- 
sitské ukryté a uloženy v kostele v kamenné rakvi do zemé. 

Opatfim i mnichfim u sv. Jana pod Skalou bylo zápasiti 
často s nedostatkem a s jinými protivenstvími. 

R. 1549 přepadli loupežnici v noci klášter a vyloupili jej. 



GO 



o 



g 



S 



^^ 


■j^V-J^ v'" 


r 


r 






1 




1 

■II 
1 



Úcta sv. Ivana upadala čím dále tím více v zapomenutí; 
teprve působením pražských Jesuitů, kteří od r. 1556 pracovali 
mezi Cechy k probuzení víry katolické, obrácen byl zřetel 
Pražských katolíků zase ke hrobu sv. Ivana. Již v lété r. 1598 
šla první processí z Prahy k sv. Ivanu. R. 1600 dne 2. července 



Sv. Jan pod Skaloa. 



51 



vySlo 300 Pražanů, Cechů i Němců, jež vedli páteři Ondřej 
Neagebáuer a Teofil Křístel, k sv. Ivanu, hlasitě zpívajíce litanie 
za korouhvemi vlajícími, tu přes noc pobyli ve chvojných stanech, 
druhého dne 'se zpovídali, přijali nejsv. svátost, vyslechli ká- 




Kostel sv. Jana pod Skalou: Hrob bl. Ivana. 

zání české a německé a pak vraceli se ku Praze. Odtud co rok 

ta processí k sv. Ivanu se opakovala bez ohledu na jinověrce. 

R. 1612 sůčastnil se té pouti také císař Matiáš s chotí 

svou Annou a s celým dvorem svým. R. 1628 vyKonal sem 



52 Vikariát Berounský: 

pouf císař Ferdinand II. a r. 1635 císař Ferdinand IIL s arci- 
vévodou Leopoldem. 

Ale klášter jen živořil Stávalo se časem, že kromé opata 
nebylo tu vůbec žádných mnichů. KláSter nemohl si vychová- 
vati dorostu z vlastních noviců a tak sem byli dosazováni bene- 
diktini z klášterů jiných. 

K novému rozkvetu přivedl klášter opat Matouš Ferdinand 
Zoubek z Bilenberka (1652 — 61), jenž při jeskyni sv. Ivana vy- 
stavěl r. 1661 nový, nynější kostel. Za něho měl klášter- již zase 
vlastní své novice. 

- Po Bileubergovi následoval Jan Chrysostom de Belmonte 
1664; rodem Španěl, dříve mnich kláštera Emauzského, muž 
učený a nábožný. Po smrti jeho (1669) nedovolovaly skrovné 
příjmy kláštera, aby volen byl opat nový. Císař Leopold I. do 
volil, aby opatství po tři léta nebylo obsazeno, i spravováno 
bylo administrátory, kteří dosazováni byli od visitatorů řádových. 
V úřadě administrátorů se vystřídali: P. Bonifác Dnger, bene- 
diktin Brouraovský, P. Anselm Stefanides, benediktin Kladrubský, 
P. Karel Bonifác Schuster z Goldburgu, benediktin Broumovský. 
Po uplynutí .oněch tří let stal se opatem poslední administrátor, 
Karel Bonifác Schuster z Goldburgu. Spravoval klášter v letech 
1675 — 8; dokončil stavbu kláštera a rozmnožil příjmy kláštera 
tak, že bylo možno rozmnožiti počet bratří. 

Následovali: Kašpar Eimer, benediktin Broumovský, muž 
učený, zběhlý zvláště ve filosofii a theologii, a spisovatel vě- 
deckých knih z těch oborů ; byl dříve professorem oněch věd 
v Broumově a v arcib. semináři v Praze. Také jako opat konal 
mladým benediktinům ve svém klášteře přednášky. Zemřel 
r. 1695. Za něho dostoupil počet mnichů v klášteře čísla 12. 

Potom následují opati, kteří již od noviciátu vychováni 
byli v klášteře sv. Jana pod Skalou, volení od konventu. Z nich 
prvním byl Erailian Kotterovský (1695—1742), jenž znamenitě 
zvelebil hospodářství i budovy kláštera a jeho okolí. Po něm 
následovali: Bernard Slavík (1742 — 68), dobrý hospodář a pě- 
stitel zahradnictví a ovocnářství, jemuž i okolní rolníky při- 
učoval; Eugen Prudík (1768—72), muž učený a velice dobro- 
činný*); Jan Nep. Felix z Ebenholzu, jenž byl opatem posled- 
ním, neboť za něho zrušen byl klášter r. 1785. 

Z řeholníků zůstal tu jediný farář Coelestin Hostlovský, 
aby vedl dále duchovní správu. Hostlovský sepsal jazykem la- 
tinským dějiny kláštera (»Memoria Subrupensis«)**) a přeložil 
do češtiny dílo P. Pougeta »Učení katolické* ***). 



*) Když vypukl hlad, tu opat Prudík, aé pro klášter obilí draho 
kupovati musil, přece poručil, aby z něho cíiudým hojně bylo rozdáváno, 
říkávaje: „Necht se chudým ještě více dává; Bůh jiným způsobem nám 
zase požehná". 

**) Vydány byly tiskem v časopise „Studien und Mittheil. aus dem 
Bened.- und Cist-Orden", roč. I. (1880) a XI. (1890). 

***) Viz Casop. Musea čes. 1892, 335-6. 



Sv. Jan pod Skalou. 



53 



Posloupnost farářů po zrušení kláštera: Coelestin Host- 
lovský t 1B12, Jos. Říb, osobní děkan 1812 f 1846, Martin^ Sedlák 
1847—52, Jan Nep. Hubený 1853—8, Ant. Střízek 1858—60, Jan Sebánok 
1861—60, Frant. Xav. Velek 1869—77, Eugen Karel Scherzl 1877—95, Jiří 
Vaněk 1895—1900, Jak. Dufřek. 

Překrásný jest pohled na bývalý klášter. Jestif malebně 
položen pod strmými skalami a obklopen zelení lesů. 




Podzemní kostel u sv. Jana pod Skalou. 

Kostel sv, Jana Křtitele, vystavěný, jak jsme již po- 
věděli, Ferdinandem Zoubkem z Bilenberka, jest dosti rozložitá 
stavba barokní, střízlivého zevnějšku. Ozdobnější jest vnitřek, 
jehož stěny rozčleněny jsou přístěnnými pilíři s listovými korint- 



54 Vikaríát Beroanský: 

skými hlavicemi, nesoucími římsu bohatě článkovanou. Klenba 
jest valená, ale jest to pouze klenba z trámů a prken nápodo- 
bená; omítka dává jí vzhled klenby skutefiné. 

Nad vchodem do kostela jest deska s nápisem latinským, oznamu- 
jícím, že Matouš Ferd. z BUenberka kostel r. 1661 vystavěl a vyzdobil. 

Kostel měl původně klenutí kamenné, které však r. 1710 hrozilo 
sesutím, neboť zdi kostela, jsouce zbudovány na půdě vodou prosáklé, 
se pod tíží klenby začaly rozestupovati. V této nesnázi tehdejší opat 
Emilian Kotterovský povolal na slovo vzatého stavitele Krištofa Ďienzeií- 
hofera, jakožto znalce na radu. Ten uznal, že nutno místo klenutí kamen- 
ného dáti jen klenutí umělé ze dřeva. 

R. 1859 byl kostel opraven. Levá podélná zeď kostela byla novými, 
z venku k ní přidělanými pilíři širší a pevněji učiněna; starý malovaný 
strop v kostele, který již se trhal a dolů po kusech padal, byl stržen 
v délce od choru až po malbu představující sv. Ivana v rozprávce s kní- 
žetem Bořivojem, a novým, ale již íen bílým, na rákos dělaným stropem 
byl vycelen. Tehdáž byly opraveny také obrazy oltářní. Všechny tehdáž 
podniknuté opravné práce stály 6Í000 zl. stř. 

Hlavní oltář z r. 1696 jest veliký, barokní, ozdobený sloupy, vy- 
řezávanými listovými rozvilinami a sochami. Uprostřed jest obraz před- 
stavující setkání se sv. Jana Křtitele s bl. Ivanem. Vypravuje totiž stará 
legenda, že Ivan pokoušen byl ve své samotě zlými duchy, takže jiŽ vy- 
dal se ňa cestu, aby jinde se usídlil. Ale na cestě zjevil se mu sv. Jan 
Křtitel, Bohem jsa seslán, a dal Ivanovi prostý kříž, aby jím pokušení 
od sebe mohl odvraceti. Zdařilý obraz ten zhotovil Jan Jiří Heintsch za 
200 zl. Po stranách stojí ze dřeva řezané sochy sv. Vojtěcha, sv. Bene- 
dikta, sv. Scholastiky a sv. Prokopa. Nejvýše nad oltářem viděti jest 
veliký krucifix se sochami Panny Marie a sv. Jana Ev. po stranách. Kříž 
ten i s oběma sochami stával prý na kamenném mostě v Praze; opat 
Kotterovský obdržel jej darem od magistrátu Starého města Pražského. 

Do presbytáře otvírá se z bývalé praelatury, která na severní 
straně ke kostelu přiléhá, okno na způsob ven vyčnívající zasklené skříně. 

Na straně evangelijní jest kredenční stolek rokokový, pěkně 
vykládaný. 

U pilířů vítězného oblouku stojí barokní oltáříky s vyřezávanými 
baldachýnky a draperiemi v pozadí a se soškami sv. Benedikta a sv. 
Scholastiky. 

V lodi při boční stěně severní stojí barokní oltář s rovnými sloupky. 
Oltářní obraz představuje sv. Benedikta modlícího se na poušti. Po 
stranách stojí sochy sv. Václava a sv. Lidmily. V hořejším nástavku jest 
menší obraz: „Sv. Scholastika klečící v oblacích." (tento obraz malován 
r. 1859 od Gustava Vacka za 80 zl.). Dole nad oltářním stolem jest za- 
skleny rakvička s voskovou figurkou mrtvého těla sv. Jana Nep. ; na ní 
stojí dřevěné sošky sv. Jáchyma a sv. Anny. 

Poblíž tohoto oltáře stojí křtitelnice kamenná, jednoduchá; na ni 
vytesán jest znak opata Tobiáše Collisia (1673 1576), letopočet 1576 
a písmena T. C. A. O. (t. j. Tobias Collisius, abbas Ostroviensis). 

Při jižní straně lodi stojí oltář s bohatě řezaným rozvilinovým 
rámcem barokním, v němž jest obraz novější, představující sv. Kiliána, 
kterýž maloval r. 1859 malíř Gustav Vacek (za 300 zl.>. 

Dále na téže straně jest barokní kazatelna ozdobená soškami jakož 
i znakem opata Kotterovského. Na kazateluu vystupuje se ze schodiště 
vedoucího na emporu, která se táhne po celé délce jižní strany kostela 
nad jeskyní sv. Ivana. 

Dále v lodi visí naproti sobě dva obrovské obrazy na plátně malo- 
vané: „Pozdvižení sv. Kříže" a „Bičování Páně", asi z prvé polovice 18. stol. 

Zvláštní pozornost každého návštěvníka obrací se k náhrobku bl. 
Ivana uprostřed kostela stojícímu. Jest to zděný stůl oltářní, na němž 
stojí barokní skříň ze dřeva řezaná a zasklená, v níž spatřujeme měděnou 
postříbřenou rakvičku s ostatky bl. Ivana, jakož i měděný postříbřený 
relikviář na způsob ruky, v němž uložena jest kost z ruky světcovy. 



Sv. Jan pod Skalou. 



55 



Schránky tyto zhotoveny byly péčí Hostlovského r. 1789 a 1793 od Praž- 
ského pasfře Jana Isáka. Dřívější stříbrné relikviáře, které r. 1740 zhoto- 
viti dal opat Kotterovský nákladem 400 zL, byly při zruSení kláštera 
zabaveny. 

Hrob sv. Ivana kryla dříve kaplička ze železných prutů velmi uměle 
zhotovená. Dal ji zhotoviti (dle zprávy Bečko vského) na počátku 17. stol. 
Vilém a s. Clemente, legát krále španělského k císaři Rudolfovi II. do 
Prahy poslaný. Hostlovský však tvrdí, že mříž tu dal zhotoviti opat Kot- 
terovský r. 1711 od Pražského mistra zámečnického Pachera. R. 1857 byla 
odstraněna pod záminkou, že prý překáží pohledu na hlavní oltář. Část 
mřížového toho díla dostala se do umělecko-průmyslového musea v Praze, 
část jest ve sklepní vinárně „u černého koně" v Praze", část v majetku 
zámečnického mistra Václ. Němce, jenž uveřejnil pěkný článek o mří- 
žovém díle tom v Časopise Společnosti přátel starožitností, IX., str. 152. 

Na stropu lodi jest malba představující setkání se knížete Boři- 
voje s bl. Ivanem. 




^ Sv. Jan pod Skalou: Pohled na skálu nad klášterem 
^ a na kapli sv. Kříže. 



V pozadí kostela jest kruchta, na níž ze zmíněné empory se vchází. 
Ozdobná skříň varhan se soškou krále Davida pochází z téže doby jako 
hlavní oltář. Vzadu na kruchtě umístěn jest obrovský, na plátně malo- 
vaný obraz, představigící kladení základního kamene k novému chrámu 
r. 1661. Vidíme na něm opata Zoubka z Bilenberka u císaře Leopolda I. 
s četnýna komonstvem. Na obraze čte se jméno malířovo „loachim Bach- 
man fecit 1690**. Pod kruchtou stojí vykládané zpovědnice; na stropě 
podkrucjjití jest malba, představující Pána Ježíše jakožto soudce. 

V I sakristii povšimnutí hoden jest oltáři k rokokový, na němž jest 
uprostřed obrázek P. Marie Bolestné (poprsí) a po stranách sošky svat. 
Šimona a Judy. Mimo to zasluhuje povšimnutí kopie Panny Marie Zbra- 
slavské. 



56 



Vikariát Berounský: 



Z kostela vchází se vchodem na straně jižní poblíž kazatelny po 
pěti stupních do rozsáhlé jeskyně bl. Ivana. 

Při čelní stěně stojí oltář pěkně z vápence vytesaný ve slohu re- 
naissančním. Po stranách jsou karyatydy s poprsími andělů, uprostřed 
pak výklenek, nyní prázdný, a na oltářním stole z kamene tesaný taber- 
nakl se železnými dvíi^y, na nichž vysekán jest letopočet 1657. 




Kaple sv. Kříže u sv.""Jana pod Skalou. 

V levo při vchodu jest kámen, na němž bl. Ivan stoje i kleče se 
modlíval (ukazují se v kameni tom vytlačené stopy jeho nohou); kolem 
jest barokní mříž a ve výklenku spatřuje se nástěnná barokní malba 
„Křest Páně". 

Naproti vchodu jest oltářík s mensou kamennou, nad níž na plo- 
chém prkenném nástavku jest obraz, kterak kněz Kaich podává bl. Ivanu 



Sv. Jan pod Skalou. 



57 



nejsv. Svátost. Při tomto oltáříku totiž prý skutečné tak se stalo. Po 
stranách vymalovány postavy sv. Václava a sv. Lidmi ly a nahoře čte se 
výrok sv. Bernarda (latinský): „Následovati P. Ježíše jest rada spasitelná, 
požívati Jej — život blažený**. 

V levo od oltáře vidíme výklenek ve skále a v něm v kameni vy- 
tesanou podobu bl. Ivana; jest to místo, kde prý mrtev byl nalezen. 

Odtud vchází se do menší skalní sluje, která zřízena byla za po- 
hřebiště mnichů. Ve skalních stěnách jsou výklenky jako v katakombách, 
do nichž rakve se ukládaly. U jedné stěny stojí zděný oltářní stůl po- 




Sousoší v kapli sv. Kříže u sv. Jana pod Skalou. 



krytý velikou deskou ze sliveneckého mramoru. Na tomto oltáři slouží- 
vala se při pohřbu zemřelého mnicha mše sv. Jiná, menší, přiléhající 
sloj byla umrlčí komorou. 

V jeskyni jest dále kámen, na nějž prý kanula krev z rány, kterou 
mu zasadil pohanský pastýř. Ukazuje se tu dále skála, o kterou světec 
hlavu opíral, když spal. Tato skála byla od Chorvatů v pruské válce 
1742 a ve válce sedmileté otlučena. Chorvaté totiž, uslyševše, že bl. Ivan 
z Chorvatska pocházel, pažbami ručnic utloukali si celé kusy a odnášeli 
si íe na památku do svého domova. 



58 



Vikariát Berounský: 



Před jeskyní vně jest stadánka bl. Ivana, pramen éerstvé, čisté 
vody, z níž prý světec píval. Stadánka překlenuta jest mohutnou valenou 
klenbou, nad níž jest ono křídlo kláStera s emporami. Prostora tato jest 
na venek otevřená; v zadní stěně vidíme zimřížované okénko, vedoucí 
do jeskyně. 




Sousoší před klášterem sv. Jana pod Skalou. 



Ke kostelu přiléhá bývalá praelatura a klášterní budova 
obklopující čtverhrannÝ dvůr. Na východní straně kostela stojí 
véž s hodinami, vestavěná do západního křídla kláštera a krytá 
cibulovitou helmou. 



Sv. Jan'' pod Skalou. 



59 



Ve věži visí čtyry zvony : 1. největší ulitý r. 1719 od Ant. Schonfelda, 
2. z r. 1452 s nápisem : „A. ve Maria, milosti plna, pán Bůh . . . Marek, 
Matúá, Lukáš, Jan,^* 3- asi rovněž z 15. stol. pocházející s nápisem : „ve 
jméno Matky Boží," 4. umíráček, ulitý od Karla Bellmanna r. 1853. 

Bývalé budovy klášterní sloužily po zrušení kláštera za 
sídlo majitelů panství, nyní pak (od r. 1904) za dům lázeňský. 
Jen několik místností ponecháno bylo na byt pro faráře. 

Na prostranství před školou stojí sousoší z pískovce tesané: u- 
prostřed socha P. Marie, po stranách sochy sv. Jana Křtitele a bl. Ivana. 
Sochy ty vesměs v nadživotní velikosti tesané, dal opat Kotteróvský 



1 i 


'{HitfittiMÉ 


i 4- i 




' ■ ■ ' ^ . ' ' "'^ 





Hřbitovní kaple sv. Maximiliana u sv. Jana pod Skalou. 



zhotoviti a r. 1731 postaviti na průčelí dokončené právě tehdáž praelatury. 
Poněvadž však sochy ty příliš tížily stavbu, jejíž zdi většinou na jehlách 
vystavěny býti musily, byly r. 1801 k rozkazu tehdejšího majitele velko- 
statku hr. Schwerts-Sporka sejmuty a na nynější místo postaveny. 

Nad údolím Svatojanským zvedá se obrovská skalní stěna stimící 
za klášterem. Od roviny před zámkem vystupuje do výše^209 m. Na nej- 
vyšším místě zasazen jest obrovský, r. 1902 nově zřízený kříž s plechovým 
tělem Páně. ' . 

Pod touto skálou na nižším návrší stojí kaplička sv. Kříže. 
Stávalo tu zprvu pod šírým nebem ono sousoší, které nyní nalézá se 
uvnitř kaple. Sousoší to dal r. 1604 postaviti rytíř Heřman Krištof Rus- 
worm, jenerál císaře Rudolfa II. Jest tesáno z temnočerveného mramoru, 



60 



Vikariát Berounský: 




Zříceniny kaple sv. Vojtěcha u Bubovic. 



Na oltářním kamenném 
stole jest uprostřed kříž 
a po stranách sochy sv. 
Jana Křtitele a bl. Ivana, 
znázorňující ono výše 
zmíněné setkání se obou 
svétců. Před sousoším v 
zemi leží kámen s nápi- 
sem latinským a něme- 
ckým oznamujícím, kdo 
je postaviti dal*). Nad 
tímto sousoším dal vy- 
stavěti opat Em. Kotte- 
rovský r. 1714 nynější 
kapličku, která r. 1764 
za opata Bernarda Sla- 
víka uvnitř na klenbě 
malbou byla ozdobena. 
Původně měla kaplička 
ta trojhranné štíty nad 
všemi čtyřmi boky a od 
štítů těch šly střechy 
prejzy kryté tak, že se 
uprostřed křižovaly a u- 
prostřed strměla čtyř- 
hranná vížka. To vše 
bylo při opravě r. 18fc'5 
odstraněno a zbyl pouze 
trojhranný štít průčelní. 
Uvnitř na klenbě jest 
dobrá malba představu- 
jící nalezení sv. Kříže 
svatou Helenou ; na 
malbě té čte se leto- 
četný nápis latinský: „In 
LIgno CrVCIs lesVM 
aDorate" („Ve dřevě 
kříže klaníte se Pánu 
Ježíši")? jenž dává leto- 
počet 1764. 

Odtud k západu roz- 
kládá se uprostřed 
hřbitova na svahu ná- 
vrší nákladná kaple 
sv. Maximiliana, jež 
jest spolu hrobkou rodiny, 
Bergerovské. Dal ji vy- 
stavěti v letech 1847—9 
tehdejší majitel panství 
Maximilian Berger dle 
plánů a pod osobním ří- 
zením professora Berr 
narda Gruebera. Dokon- 
čená stavba byla benedi- 
kována teprve r. 1862 
dne 27. září. Stavba pro- 
vedena jest ve slohu 
gotickém z pískovce a 
cihel. Kamenickou práci 

*) Dříve prý byly kameny ty zasazeny v oltářním stole tvořícím 
podstavec sousoší. 




Zámecká kaple v Lužci. 



Bnbovice, Lužec, Liteň. 



61 



provedl pražský kamennfk Frant Jedlička. Kaple jest vestavěna do svahu 
tok, že přední část jest značně vyšší než zadní. V dolejší části jest hrobka. 
Nad vchodem do hrobky jest trojhranný štít, v němž vytesáno jest po- 
prsí anděla držícího pásku s latinským nápisem : „Přichází hodina a nyníť 
jest, kdy mrtví uslyší hlas Syna Božího" (Ev. sv. Jana 6, 26). Na vrcholu 
štítu jest kamenný krucifix. V hořejší části jest kaple. K ní vedou s obou 
stran široká otevřená schodiště. V průčelí jsou dvě gotická okna s kruž- 
bami a uprostřed nich polosloup, na němž pod bohatým baldachýnem 
^tbJT zmrtvýchvstavší Vykupitel. Nejvýše strmí vzhůru štíhlá kamenná 
věžička. Vnitřek kaple, goticky sklenutý, jest zcela jednoduchý. Stojí 
v ní dřevěný gotický oltářík s dřevěným vyřezávaným křížem. 

Při cestě do Bubovic vedoucí stojí kamenný Jkřížs latinským 
nápisem letočetným, oznamujícím, že jej postaviti dal r. 1772 lopat Jan 
Nep. Felix z Ebenholzu. 1j ^ 

U Bubovic na mírném 
návrší jsou malebné zří- 
ceniny kaple sv. Voj- 
těcha. Kapli tu vysta- 
věti dal opat Kotterov- 
ský. Jeden z kněží klá- 
šterních sloužíval tu mši 
svatou pro ty, kteří do 
kostela klášterního dojíti 
nemohli. Po zrušení klá- 
štera kaple zpustla ú- 
plně. Zachovaly se pouze 
zbytky zdiva do tří boků 
se lomícího, nepochybně 
zbytek závěru presbytáře. 
Ostatní místo pokrývá 
rozmetané kamení křo- 
vím zarostlé. 

V zámku Lužec- 
kém, patřícím augusti- 
niánskému klášteru sv. 
Tomáše v Praze jest ka- 
plička sv. Michala 
archanděla. Kaple vy- 
stupuje z ] budovy zá- 
mecké na venek pěti 
boky a jde přízemím 
i patrem. Uvnitř stojí 
pěkný rokokový oltářík. 
Na něm jest uprostřed 
socha sv. Michaela arch- 
anděla, po stranách sv. 

Augustin a světice s deskou, na níž jest monogram Kristův IHS. Na pod- 
stavci jest řezba představující, kterak mnich vysvobozuje duše z očistce. 
Po stranách na svícnových konsolách stojí drobné sošky světců. Na tumbě 
oltářní kartuše se srdcem hořícím a šípem probodeným. Při bočních 
stěnách stojí na konsolách dobré barokní, ze dřeva řezané sochy sv. Víta 
a sv. Václava. 

6. Llteň, fara. *) 

Duchovní správu obstarává farář s kaplanem. 

Obce přifařené: městys Liteň 900 k., 12 ak., 34 ž., šk. 5 tř., 
Bělč V2 h., 272 k., 2 ž., Halouny 1 h., 252 k.. Hatě (část) 1 h., 103 k., 
Hodyně V^ h., 152 k., Korno V' h-, 206 k., 9 ak., Krupná ^U b., 103 k., 




Vnitřek zámecké kaple v Lužci. 



*) Srovn. P. Jos. Kresinger „Liteň a přifařené k ní obce" 1896. 



62 



Vikariát Berounský: 



Leč Va K 252 k., Lhotka Vah., 81 k., 7ak., Měňany V, h., 339k., Skuhrov 
(dvůr) 1 h., 45 k., Svinaře ^U K ^^ K 1 ak.» 13 ž., šk. 3 tř., Vlenec 
V4 h., 96 k. 

Patron : Jos. Seb. rytíř Daubek. 

Dle pověsti dal kostel liteňský vystavěti Karel IV. ze sta- 
viva, které zbylo po- stavbě hradu Karlštejna. Již ve 14. stol. 
byl farním. 

Pořad farářů až, do válek husitských: Jan Hanek (Hančo, 
Hinco) 1361 t 1^5, Jan Čech (Joannes Boemus) 1405 f 1415, Jan z Úval 
1415 t 1434, Prokop Manholt, farář v Starém Sedle 1434. 

Podací právo vykonávali vladykové z Litně, haluz pánů z Valdeka. 

Po válkách husitských byli tu faráři pod obojí. 

Z nich jsou známi : Šebestián Slepička 1564—8, Viktorin Horký 
z Nymburka 1574—80, Jan Chuchelicius ze Starého Kolína 1605—10, Jan 
Rosacius Hořovský 1610—15, Samuel Martinides 1617, Jos. Albín 1622—3. 




Farní kostel v Litni před vystavěním věže. 

Po vypuzení posledního kněze strany pod obojí zůstala 
osada liteňská bez duchovního správce přes půl století. Teprve 
od r. 1678 byli sem dosazováni kněží jakožto administrátoři. 
Byli to větším dílem kněží z rozličných klášterů, kteří tu vždy 
jen krátký čas pobyli. Někdy bývala osada liteňská přidělena 
i duchovním správcům okolním, zvláště adm. Suchomastskému 
anebo adm. Všeradickému. 

R. 1696 byl zde administrátorem Jan Tejčka, muž již věku po- 
kročilého a kněz příkladný. Patronem tehdáž byl Frant. hr. z Bubna 
a Litic. Kostel líčí se ve visitační zprávě vikářově z toho roku jakožto 
„příhodný a opatřený kalichy a kasulemi, uvnitř dosti ozdobený, opatřený 
třemi oltáři a positivem." Vtéžezprávěsedočítámeještě, že administrátor 
od famíků dostává 80 zl., stravu že na ten čas má y zámku. Dále že 



I 



Liteň. 



63 



patron, jsa svědomím k tomu puzen, ochoten jest všechny pole a louky, 
které snad kdysi kostelu a faře patřívaly, vrátiti, pokud příslušenství tp bude 
prokázáno buď nějakou listinou nebo aspofttvěrohodnými svědky. Poněvadž 
pak na půdě farské vystavěna jest hospoda, že hodlají přestavěti v dům 
farní pod tou však podmínkou, . když mu peníze na stavbu hospody vy- 
naložené budou vráceny. *) 




Farní kostel v Litni v nynější podobě. 



R. 1700 příslušelo k osadě Liteňšké šest vsí, v nichž bylo celkem 
716 osob schopných přijímání sv. svátostí. 

R. 1712 byl v Litni duchovním správcem Maxmilián Kraus. Za něho 
vypukl r. 1713 mor, který hlavně v obci Hodyni zuřil ; tam horlivý ten 



*) Visit. zpr. v arch. arcib. 



6á 



VHufríáí Benmmtkfz 



nikm ímt 19. Hjml 

Ýfjútáíám admíoistráioreiii a potom i pnmím (áráreni 
UuAAjm byl Vidzr Motz, nebof za ného byla r. 1806 dosa- 
Tadm adiDínístratitra porýdena na EariL 

Fořa4 farftfá : Vá^rlar MoU 1806—14. Pnut. VTskoéfl 1814 t 1854, 
JwB HnuMis 1^^ t l8f]S9. VnuML Řezáé kněz Tlastenecký m pilný spisoTmtel 
émký, zwíáMé r dbffru rfécht^mteiškém 186»— 79, Frant. Havliéek 1879 
f ÍIMJiJffi^ KnMtugtr. kiL art. rík. sekretář. 

^^ fíT^kéh hy\ látt kaplaiMm V. BeiM>«-Třebízftkj, proslulý spisovatel 
piyríd#4( z difjfo 6f^ýrli. 




V^nitřek farního kostela v Litni. 

Fctnii kostel sv. Petra a Pavla nezachoval se v po- 
době své původní. Ve válce třicetileté byl starý kostel od Švédů 
r. 1639 vypálen. Ležel v ssutinách až do r. 1661, kdy péčí pa- 
trona Konaly Jaroslava hrabete z Bubna a Litic za přispění 
osadníků a dobrodinců znovu zřízen byl. Avšak kostel během 
století opět tak sešel, že se zříceninám podobal. R. 1765 dala 
jej tehdejší paní na Lítni, Zuzana hraběnka Vratislavova, ob- 
noviti. TehdᎠbyly po obou stranách kněžiště přistavěny polo- 
kruhové kaple a postavena nynější sakristie. R. 1880 dal Josef 
Frant. Daubek, pán na Litni, kostel nákladně vyzdobiti, a syn 
jeho Jos. Seb. ryl. Daabek dal kostel opraviti a vyzdobiti roku 
1892 a 19í«. TohoU) roku postavena byla v průčelí kostela 
věž : do té doby visely zvony v nízké dřevěné xvonid 
opodál kostela «tgjící. 



J 



Litefi. 



65 



Farní kostel Liteňský jest jednoduchá, pěkná stavba barokní, nově 
polychromovaná. Kněžiště má po stranách zmíněné polokruhové klenuté 
přístavky. Oltář jest barokní, pěkných forem ; dolejší část se svatostánkem 
jest nová ve slohu pseudorománském provedená. Obraz představující sv. 
apoštoly Petra a Pavla zhotovil J. Scheiwl r. 1880. V pozadí obrazu jest 
pohled na město Poličku, rodiště pana Jos. Frant. Daubka. Po stranách 
oltáře stojí na konsolách barokní sochy sv. Rocha a sv. Leonarda. V ná- 
stavku jest socha Boha Otce obklopeného andílky. 

V polokruhových oněch přístavcích jsou po stranách vždy dvě větší 
okna obdélníková, nahoře polokruhově sklenutá, a mezi nimi okrouhlé 
okénko menší. Na stěnách Čtou se nápisy : „Zvelebil tento chrám pan 
Jos. Fr. Daubek 
1880 t. č. patron" 
a „K oslavě Boží, 
spáse věřících 
znovuzřídil pan J. 
Š. ryt. Daubek 
1892, 1906." 

Vítězný oblouk 
posunut jest po- 
někud z osy k se- 
veru. 

Loď jest obdél- 
níková ; má ^ va- 
lenou klenbu ci- 
hlovou, výsečovou. 
V bočních stěnách 
jsou široká okna 
barokní. 

Při bočních stě- 
nách lodi stojí 
čtyři oltáříky, ve- 
směs nové, ve slo- 
hu románském: 1. 
sv. Rodiny s ob- 
razem od Scheiwla 
z r. 1880, 2. se so- 
chou Panny Marie 
Lourdské a se soš- 
kami sv. Václava 
a sv. Ludmily po 
stranách, 3. sv. 
Anny s obrazem 
této světice, kterak 
vyučuje P. Marii, 
rovněž od Scheiw- 
la, 4. „Boží,hrob", 
na němž stojí bý- 
valý barokní tabemakl s hlavního oltáře. Vnitřek jeho, ozdobený pěknou 
rokokovou řezbou, tvoří nyní výklenek tohoto oltáříku. Po stranách jsou 
sochy klečících andělů, které rovněž pocházejí s hlavního oltáře. 

Křtitelnice cínová, trojnohá; nohy její jsou nahoře ozdobeny 
maskami a vybíhají dole v drápy držící koule. Na kotlíku po stranách 
jsou|lví hlavy a kruhy v tlamách. Na víku jsou ze dřeva řezané sošky 
představující křest Páně. Křtitelnice ta, jakož i dva veliké svícny, 
10 svícnů malých, umývadlo do sakristie a 2 páry konviček dal zhotoviti 
r. 1662 hrabě Kuňata Jaroslav z Bubna a Litic z cínových rakví 'při 
opravě kostela r. 1661 nalezených. 

Při stavbě nové věže nalezeny byly ve zdivu starého střešního štítu 
zlomky náhrobních kamenů ze XVI. stol. ; na jednom z nich čte se leto- 
počet 1581. 




Hrobka rodiny Daub\ovy v Litni. 



66 



Vikariát Berounský: 



Zvony : 1. ulitý r. 1650 Fridrichem Michaelem Schonfeldtem v Starém 
městě Pražském. Jsou na něm nápisy ěeské ♦) a jeden německý ; mimo 
to znak Vratislavů z Mitrovic, pod nimž jest nápis : „Lidmila Polexina 
hraběnka z Bubna, rozená Vratislavka z Mitrovic, na Březně, Skaáově 
a Litni^* a znak Bubnovský, pod nímž se éte : „Kunata Jaroslav hrabě 
z Bubna a Litic, na Březně, Skašově a Litni, jeho Milosti Císařské rada 
a hejtman kraje Podbrdskéha^^ 2. ulitý r. 1658 s latinskou modlitbou 
za ukrocení bouře, za kaj lenost a blaženost věěnou, pak se znakem 
a českým jménem hraběte z Bubna jako na předešlém zvonu a se znakem 
Vratislavů z Mitrovic a jménem: „Estera Eusebie hraběnka z Bubna, 
rozená Vratislavka z Mitrovic." 3. přelitý r. 1829. 




Vnitřek hrobky Daubkovy v Litni. 



V právo u cesty k;Svinařům stojí v malém parku nákladná hrobka 
rodiny Daubkovy a spolu kaple sv. Josefa, vystavěná r. 1888 dle 
plánů architekta Ant. Wiehla. Jest to budova renaissanční s kupolí. Zbudo- 
vána jest z cihel; architektonické články jsou z pískovce. Uvnitř jest 
kopule kassettovaná a uprostřed ve klenbě jest skleněný světlík, fíaproti 



*) Z nich jeden zní : „Svatý Matouš, sv. Marek, sv. Lukáš, sv. Jan 
evangelista, jenž Kristovo evangelium po čtyřech stranách světa roz- 
hlašovali, oni skrze přímluvu svou dar nám obdrží u Krista Pána, aby 
povětří se utišilo a přestalo. Amen." 



Svinaře, Loděnice. 



67 



vchodu stojí mramorový oltá- 
řík se sochou sv. Josefa z bí- 
lého mramoru. Socha tato jest 
mistrovské dílo slavného so- 
chaře Jos. Myslbeka. Nad ol- 
tářem pod klenbou jest troj-, 
dílná, krásná malba nástěnná/ 
provedená prof. Pimerem : 
uprostřed Bolestná P. Maria 
s mrtvým tělem Krista Pána 
na klíně; po stranách pak 
klečící členové rodiny Daub- 
kovy. Stěny jsou pokryty 
umělým, leštěným mramorem. 
Na nich umístěny jsou pří- 
padné pro toto místo výňatky 
z Písma sv. v jazyku českém. 
Ve Svinařích bývala v 
zámku kaple sv. Kříže, ne- 
dávno zrušená. V náhradu 
za ní vystavěna byla naproti 
škole dosti prostranná kaple 
sv. Václava. V ní jest na 
románském oltáříku socha sv. 
Václava a polovypuklá poprsí 
sv. Vojtěcha, sv. Anežky, sv. 
Lidmily a sv. Prokopa. 



<d 




iiiitf 


epst 




■HnE^ 


"^N 


^ m 



Kaple sv. Václava ve Svinařích. 



7. Loděnice, fara. 

Duchovní správu obstarává farář. 

Patron kostela i beneficia: Jeho c. a k. apoštolské Veličenstvo. 
Právo podací přísluší děkanu Karlštejnskému. 

Obce přifařené: Loděnice 1216 k., 1 ak., 6 ž., šk. 5tř.; Vraž 
\ h., 752 k., 2 ak., 7 ž., šk. 2tř.; Chrustenice Vé h., 474 k.; Nenačovice 
3/4 h., 324 k., 3 ak., šk. Itř.; celkem 2766 k.. 6 ak., 13 ž. 

Zdejší kostel byl již ve 14. stol. íarním a náležel i se vsí 
králům českým, jakožto příslušenství panství Karlštejnského. 

Farářové z doby předhusitské: Přech do 1379, Bartoloměj 
z Bydžova od 1379, Blažek (Blazco) 1386, Heřman (Hermannus) do 1403, 
Jakub řeě. Běda, farář v Bráchově, sm. s př. 1403—6, Václav, farář 
v Dobřichovicích, sm. s př. 1406—9, Vavřinec, f. v Kostelci nad Sázavou, 
sm. s př. 1409—29, Vojtěch, f. v Mořině, sm. s př., od 1429. 

V pozdějších zmatcích náboženských fara zanikla a osada 
přifařena byla ke Karlštejnu. R. 1783 zřízena tu byla lokalie, 
kteráž r. 1857 povýšena byla na faru. 

Posloupnost duch. správců: Lokalisté: Jakub Brůžek 
1783—8, Jos. Ix)senický 1788—1806, Jan Turecek 1806—18, Prokop Haass 
1818—20, Jan Jirkovský 1820—36, Prokop Váňa 1835 f 1855, Jan Vinš 
1856. Faráři: Jan Vinš 1857 f 1859, Ign. Grtinwald 1859—61, Jos. Kodým 
1861—4, Ant. Patera 1864—70, Jan Vilím 1870—4, Jan Brož 1874—8, Tom. 
Veverka 1878—94, Jos. Brusák 1895—1901, Em. Fiala 1901—6, Jos. 
Posledník. 

Kostel sv. Václava byl za panování cis. Karla VI. r. 1725 
nové vystaven dle letočetných nápisů*), které se nalézaly na 
stropě lodi až do r. 1870, kdy byly zabíleny. 

*) „CaroLo seXto BoeMIae rege regnante, eLlsabetha reglna prote- 
gente eCCLesIa haeO ereOta est et ple eXaLtata" a „WenCesLae tVo 
hae aeDes seMper foVeantVr Leoně". 



68 



Vikáriát Berounský: 



Jest to stavba barokní, dosti vysoká, ale malá. Uvnitř při zdech 
jsou sdružené polopilíře se římsovými hlavicemi. Okna jsou obdélníková, 
nahoře v rozích barokně zprohýbaná. KněžiStě (v půdorysu příčný ob- 
délník) má nízkou valenou klenbu. Loď má v bocích přístavky na způsob 
lodi křížové. Na stropě lodi bývaly mimo zmíněné letopočtové nápisy také 
výjevy ze života sv. Václava, které rovněž r. 1870 byly zabíleny. Vnitřní 




Farní kostel v Loděnici. 



zařízení z let 1870—4, chudičké. Na hlavním oltáři obraz na plátně: sv. 
Václav stojící, nad ním dva andělé držící kříž; jest to slabá práce malíře 
Josefa Hellicha z r. 1872 (za 450 zL). Po stranách na konsolách stojí 
dřevěné barokní sochy sv. Antonína Pad. a sv. Jana Nep. 

Postranní oltářfey mají veliké obrazy na plátně: na straně evang. 
[„Sv. Anna" (maloval J. Heliích r. 1874 za 100 zl.) a na straně ep. „P. 



Loděnice. 



Maria" (stojící v oblacích se žezlem v pravici a s Ježíškem na levici) 
rovněž od J. Hellicha za 100 'zl. malovaný, 'umělecky ze všech tří po- 
měrně nejlepší). 

Oltáf e jednoduchých forem zhotovil řezbář Jos. Heidlberg. Od něho 
jest také kazatelna, která ozdobena jest obrázky na plechu od Hellicha 
malovanými. 




Vnitřek farního kostela v Loděnici. 

V jihovýchodním nároží mezi presbytářem a lodí umístěna jest ve 
výklenku hrubě z kamene tesaná socha sv. Zikmunda asi z počátku 
XIX. stol. 

^ Věž hranolová v průčelí stojící jest zbudována z kvádrů, i zdá se, 
že jest to pozůstatek původní, snad románské stavby. 



Uk^-^ 



70 



Vikariát Berounský: 



Zvony: 1. větší olit^ r. 1770', od 'Jana Jiřího Kahnera, ozdobený 
velikou polovypuklinou sv. Michala potírajícího ďábla a znakem Štern- 
berským, a 8 nápisem latinským oznamujícím, že přelit byl za admini- 
stjrátora statků Karlštejnských Františka ze Šternberka. 2. menší, ulitý 
v dílně Anny Kiihnerové r. 1807, ozdobený polovypuklými obrazy sv. 
Václava a sv. Jana Křtitele. 

Při cestě k sv. Janu pod Skalou vedoucí stojí kamenná socha 
bl. Ivana, kterou postaviti dal opat Kotterovský. 

Filiální kostel sv. Bartoloměje ve Vráži, starý, malý, 
gotický kostelík ze XIV. stol. s hmotnou věží v průčelí. 

činí se o něm zmínka v aktech vlsitačních r. 1380. Tehdáž byl 
filiálkou kostela sv. Jana pod ^Skalou a měl tyto bohoslužebné před- 
měty: dva ornáty s příslušenstvím, kalich stříbrný s pozlaceným držadlem, 

mešní knihu starou, mon- 
stranci bronzovou, šest 
pall a antipendium. 

Presbytář jest nízký, 
v půdorysu čtvercový, 
s klenbou do kříže skle- 
nutou, žebrovou. V okrou- 
hlém svorníku vytesán 
jest štít a v něm luk a 
šipka. Ve zdi jižní okno 
hrotité bez kražby. Stůl 
oltářní zděný. Na něm 
býval svršek barokní ze 
dřeva vyřezávaný s ob- 
razem umu^ní sv. Bar- 
toloměje a menším nad 
ním obrazem sv. Josefa, 
opatřený v druhé pol. 
XVm. stol. nákladem 
105 zl. od Jana Černého, 
sedláka z Kuchaře. 

Vítězný oblouk polo- 
kruhový. 

Loď jest malá, obdél- 
níková, s rovným stro- 
pem. Po stranách vítěz- 
ného oblouku zděné men- 
sy oltářní, na nichž byly 
barokní ze dřeva řezané 
nástavce s obrazy na 
plátně malovanými. Loď 
má jediné okno ve zdi 
jižní, hrotitě sklenuté. 

V průčelí věž hranolová se střechou sedlovou, prejzovou, z níž vy- 
čnívají zděné vykýře. 

Roku 1907 střecha kostela, jakož i strop lodi již velice chatrné 
musily býti sneseny. Tehdáž také barokní svršky oltářů byly odstraněny 
a zničeny; zachovány z nich pouze obrazy: „Umučení sv. Bartoloměje'' 
(katan sdírá s ruky světcovy kůži; pes dole střebá krev na zem se ři- 
noucí) a „Svatá Rodina" (velmi zdařilý), oba z druhé pol. 18. stol. 

Zvony: 1. roku 1822 od Karla Bellmanna přelitý, 2. s nápisem la- 
tinským, oznamujícím, že ulit- byl r. 1763 za slavné vlády císařovny 
a královny Marie Teresie od zvonaře KQhnera. 




Filiální kostel ve Vráži. 



Podčáply. 



71 



8. Podčáply n. Počaply, fara. 

Duchovní správu obstarává farář. 

Patron kostela: Max Egon kníže z Fiirstenbergu. 

Patron beneficia: Náboženská matice. 

Obce řifařené: Podčáply 504 k., šk. lltř. a 5tř. soukr. šk. něm., 
Bitov IV4 b., 112 k.; Karlova Hut V, b., 500 k., 3 ak.; Králův Dvůr V/., h., 
1525 k., 6 ak., 5 ž.; Levín a,, h., 333 k.; Popovice V3 b., 346 k., 6 ž.; 
Svatá VL b., 268 k., 29 ak.; Trubín V2 ^', 304 k., 12 ak., 7 ž.; Trubsko 
3/4 h., 242 k.; Zahořany '/^ h., 193 k.; celkem 4327 k., 50 ak., 18 ž. 

V Počáplech byl farní kostel již ve století čtrnáctém. 




Vnitřek filiálního kostela ve Vráži (před opravou). 



Pořa^dt^farářů do válek husitských: Svatoslav Trojanův 
zlNeveklova 1361 f 1364, Jan z Hostouně 1364—73, jiný kněz Jan 1373 
t 1410, Jan z Rakovníka 1410 f 1425, František z Plzně, kanovník Karl- 
štejnský od 1425. 

Filiálkou fary Podčápelské byl tehdáž kostel v Hudlicích. Farář 
Jan tam r. 1389 usadil svého vikáře Heřmana z Vysočan jako lokalistu. 

V bouřlivých dobách husitských fara zanikla a osada 
zdejší připojena k faře Zdické a pozdéji (1630) k Berounu. 

R. 1696 konal děkan Berounský v kostele Podčápelském služby 
Boží každou čtvrtou neděli. Ale kostel tehdáž byl již chatrný; zvláště 
zdivo lodi hrozilo sesutím. 

R. 1730 byl starý kostel stržen a na témž místé staven 
byl nákladem důchodů císařských (tehdáž patřilo panství Kralo- 



72 



Vikariát Berounský: 



dvorské ke statkům císařským) kostel nový; stavba byla do- 
končena r. 1733. 

R. 1785 zřízena byla v Počáplích lokalie, která r. 1789 
na faru byla povýšena. 

Pořad duchovních správců: Tadeáš Štika 1785 (^prvu loka- 
lista, potom od r. 1789 farář) -—99, Jiljí Tichý, býv. domlnikán a polní 
kaplan, 1799—1801, Vojt. Zumpe 1802—7, Jan Holleycha 1807 f 1816, Ign. 
ChurfQrst 1817 f 1818, Jos. Alois Kukla 1818—32, Ant. Hillige 1832 f 1839, 
Frant Beer 1841—8, Jan PřibUa 1848-51, Ant. Březina 1&2 1 1853, Jan 
Šafránek 1853 tl876, Frant. Velek 1876—80, Karel Burka 1880-93, Ferd. 
Lenz 1893—1900, Alois Foret. 




Podčáply: JVnějšek^kostela. 



R. 1788 v^nociTze dne'fl7.!'na^ 18. října byl kostel okraden o kalich, 
svícny, ornáty a jiné věci, r. 1826 v noci ze dne 4. na 5. ledna ukradli 
svatokrádežníci ciborium a stříbrný melchisedech s neisv. svátostí a j. 
Nové ciborium koupili téhož roku hutníci Karlohutští k podnětu šicht- 
mistra Jos. Schnoka za 50 zl. 

R. 1813 udeřil blesk do kostela, když proti mračnům zvonili, po- 
škodil rákosový strop, mřížky před oltářem a pozlacení na bočních 
oltářích. 

Vnitřek kostela opraven r. 1905 dílem z příspěvku ústředního 
ředitelství české montanní společnosti (800 K), dílem ze sbírek (300 K), 
dnem ze záduší (300 K). 

Farní kostel Nanebevzetí Panny Marie stojí o sa- 
motě na vrcholu mírného návrší a vyniká tak pěkné nad okolí 
své. Jest to pěkná stavba barokní. 



Podčáply. 



73 



V průčelí stojí věž krytá prejzovou střechou, k ní připojuje se loď 
v rozích zaoblená, a k té přiléhá presbytář pravoúhlý stejné výše. 

Dovnitř vchází se síncem podvěžním. Vnitřek jest velmi prostorný 
a přívětivý. 

Kněžiště má klenbu plackovou;, na ní jsou vymalováni andělé 
v oblacích s květy v rukou (18. stol.). 

Oltář má vysoký plochý, nahoře barokně vykrojený nástavec, na 
němž nahoře jest krucifix mezi dvěma andílky; dole po stranách stojí 
barokní sochy sv. Josefa a sv. Václava. V pozadí na zdi presbytáře vsazen 
jest do bývalého výklenku okenního, barokně formovaného a orámcova- 
něho, pěkný obraz na plátně malovaný ze stol. 18.: Panna Maria klečí 
na oblacích anděly nesených; z pravé strany snáší se k ní Kristus; na- 
hoře v oblacích spatřujeme žehnajíciho Boha Otce. 




Podčáply: Vnitřek kostela. 



Na bočních zdech presbytáře zavěSeny jsou dobré barokní obrazy 
na plátně malované čtyř sv. evangelistů v rámech, které mají nahoře 
pěkně vyřezávanou zlacenou ozdobu rokokovou. 

Loď má strop plochý s oblamovaným štukovým rámcem. 

Uprostřed bočních zdí mezi lesenami nahoře římsovím spojenými 
jsou ve výši oken výklenky; v jednom z nich (na str. evang.) umístěn 
jest missionářský kříž z r. 1906, druhý jest prázdný. V rozích po stranách 
vítězného oblouku umístěny jsou boční oltáře rokokové, stejné úpravy: 
sv. Isidora a sv. Jana Nep. s obrazy r. 1886 od J. Heřmana malovanými. 

R. 1903 daroval světící biskup Krásí kostelu novou křtitelnici na 
památku, že v kostele tomto byl pokřtěn (narodil se r. 1844 v přifařeném 
Králově Dvoře). Spodek jest z Červeného mramoru, svršek dřevěný, uměle 
pracovaný a polychromovaný. 

Posvátná mista. il. 4 



74 



Vikariát Berounský: 



Zvony: 1. ulitý r. 1730 od Zachariáše Dietricha, s polovypuklým 
obrazem Nanebevzetí P. Marie a s císařským orlem; nápis latinský. 
2. asi z konce 15. stol. s gotickým nápisem nerozluštitelným. 

Na jižní boční stěně kostela jsou sluneční hodiny z r. 1788 a v za- 
zděném středním oválovém okně zašlá již malba Nanebevzetí P. Marie. 
Kaple sv. Jana Nep. v Králově Dvoře. Socha sv. Jana Nep. 
v Králově Dvoře u silnice stojící dlouhou dobou velice sešla. Socha ta 
stávala kdysi před 100 lety při staré říšské silnici nad řekou Litavkou 
u Popovic a po zřízeni nové silnic^ dopravena byla na zmíněné místo. Místní 

obecní předsta- 
venstvo se usneslo, 
aby na místě so- 
chy na témž místě 
postavena byla 
kaple. Kaple byla 
vystavěna r. 1902 
dle plánů stavitele 
Joft. Jelínka v Be- 
rouně. Náklad na 
ni vedl z největ- 
šího dílu světící 
biskup pražský,. 
Mdffr. Dr. Frant. 
Krasl, rodák králo- 
dvorský, a sám 
ji dne 12. října 1902 
slavným způsobem 
vysvětli. — Jest 
to velmi pěkná, 
světlá kaplička 
gotická. Kněžiště 
zakončeno jest 
třemi boky a osvě- 
tleno pěti okny 
hrotitými bez kru- 
žeb. V lodi v ka- 
ždém boku jsou 
tři hrotitá okna * 
s kružbami. Ví- 
tězný oblouk jest 
do špice sklenutý, 
profilovaný. Strop 
v presbytáři i lodi 
jest rovný, pova- 
lový. Pěkný oltářík 
barokní (z konce 
17. stol. pocháze- 
jící a z chrámu sv. 
Víta v Praze při ob- 
nově odstraněný); 
obraz sv. Jana Nep, jest nová kopie obrazu Skřetova a v nástavku ho- 
řejším jest kopie Rafaelovy Madonny Sixtinské. Na stěnách rozvěšeny 
jsou obrázky křížové cesty. 

Při nově vystavěné válcovně v Karlově Huti*) zřízena byla 
nemocnice, do níž byly povolány a 1. květnem 1904 uvedeny čtyři milo- 
srdné sestry sv. Karla Borom. z Prahy. Jeden pokoj upraven jim byl za 





Mr t IhA' i iJa' 










J^ 


^0^ 




■ 


'««rr^ 


^ 


!0 .0% 

Á Li 




■"J 


1*1 


H 






— 



Kaple sv. Jana Nep. v Králově Dvoře u Berouna. 



*) Zaměstnáno jest v ní mnoho dělníků německých, kteří uprostřed 
čes. obyvatelstva tvoří něm. kolonii. Pro jejich děti zřízena privátní ně- 
mecká čtyřtřídní škola. Proto také konají se služby Boží v Počáplích 
v obou jazycích: jedny české, druhé německé, též se i německy káže 



Tachlovice. 



75 



mešní kapličku, 
správce. 



R. 1905 zřízeno bylo při nemocnici místo duchovního 



V zámku Králodvorském bývala kaple, o níž ve zprávě 
Berounského děkana Tomáše Karmensy z r. 1700 se dočítáme: „není 
známo, kterému světci 
jest zasvěcena; v kapli 
té nikdy nekonají se 
služby Boží, jen někdy 
v roce řeholníci almužnu 
sbírající slouží vají tu 
mši sv." Ve visitační 
zprávě vikářově z roku 
1711 čteme, že kaple ta 
zasvěcena byla sv. Ka- 
teřině. 

Na jednom křídle 
zámku býval obraz sv. 
Floriana s nápisem : „Léta 
Páně 1712 dne 13. pro- 
since vyšel nenadále 
oheň okolo hodiny 11. 
v noci ve vinopalně zdejší 
králodvorské, který skrze 
vhození posvěceného 
ška pulíře ovinutého ob- 
rázkem blahoslavené P. 
Marie zázračně uhašen 
byl, a dále skrze ní a 
svaté patrony další škody 
neučinil. Ku kteréžto pa- 
mátce z pravé vděčnosti 
tuto tabulku jsem dal. 
I. D. C." 

V Trubíně jest 
kaplička sv. Jana 
Nep., která byla r. 1897 
obnovena a nově po- 
svěcena. Podnět k ob- 
novení daly tamější dívky sbírkou, kterou pak obecní výbor doplatil. 
Nový obraz sv. Jana Nep. daroval světící biskup Frant. Krásí. 

V Popovicích vystavena a posvěcena byla r. 1854 kaplička sv. 
Jana Nep. 

V Leví ně jest kaplička sv. Václava z r. 1856. 




Vnitřek kaple sv. Jana Nep. v Králově Dvoře 
u Berouna. 



9. Tachlovice, fara.*) 

Duchovní správu obstarává farář s kaplanem. 

Patron: Jeho c. a k. Veličenstvo. 

Obce přifařené : Tachlovice 938 k., šk. 5tř.; Nučice V* h., 
1204 k., 1 ak.; Vysoký Újezd 1 h., 635 k., 12 ž.; Tměný Újezd 1^ h., 
241 k., 1 ak., 3 ž.; Kuchař 1 h., 223 k., 2 ak.; Mezouň a Letník \ h., 
475 k.; Dobříc V, h-, 434 k., 1 ž.; Chejnice S h-, 237 k., 11 ak.; celkem 
4487 k., 15 ak., 16 ž. 

Fara v Tachlovicích vyškytá se již ve století čtrnáctém. 

Pořad farářů do válek husitských: Michael řečený 
Frumsgut z Prachatic f 1358, Jan z Mostu („de Ponte") 1358 (byl tu 
ještě r. 1380), Jošt (Jodocus) j 1402, Mikuláš, prve kazatel kostela sv. 



*) Frant. Melichar: „Paměti okr. Unhoštského" str. 74 a násl. 



76 Vikariát Berounský: 

Víta v Praze, 1402—10, Jindřich prve f. ve Vřeskovicích, 1410—14, Va- 
vřinec, prve f. v Hořelici, srn. b před. 1414 f 1434, Jan, prve f. 
v Mníšku, 1434. 

Zachovala se nám zpráva o visitaci, kterou tu r. 1380 vykonal arci- 
jáhen. Bylo shledáno, že kostel zdejší má tyto věci: dva ornáty sváteční, 
dva všední, kasuli z atlasu, kterou kostelu darovala císařovna; dva 
kalichy stříbrné, z nichž jeden měl držadlo („nodus'*) pozlacený; missál 
dosti dobrý a jiný starý bez desek, graduál a matutinál krásný s notami, 
žaltář, agendu a příkrov smuteční. 

Tenkráte byl v Tachlovicích pomocným knězem (vikářem) Jan 
z Blovic. 

Zdá se, ač všech dalších duchovních správců neznáme, 
že i po převratech husitských udržela se tu fara katolická. 

V letech 1464 — 6 byl zde farářem Jan z Dlouhé Vsi, rodu vladyc- 
kého a kolem r. 1469 Jakub, minorita od sv. Jakuba v Praze. 

Po dlouhé časové mezeře, z niž nezachovalo se nám zpráv, doví- 
dáme se, že byli v Tachlovicích tito faráři: Jonáš z Velryby do r. 1564 
far. na Kladně, potom do r. 1681 v Tachlovicích, Václav Hodovský ko- 
lem 1584, Jan Kobylka ryt. z Felsova, kanovník Staroboleslavský kol^n 
1609, Tobiáš Štefecius (Štephetius) 1615*)— 17 (toho roku byl dosazen na 
komendu do města Mostu**), Jan Klodomastes (Glodomastes) 1625— 
iaS5 ***). 

V letech 1635 — 73 obstarávali duchovní správu v Tachlovicích, 
jakož i v jiných okolních farnostech faráři Kladenští (Hilar, minorita 
1635, Ant. Sarabský, minorita 1648—56, Jiří Vojtěch Aster 1656—60, To- 
máš Sobolovský do 1673), při čemž jim pomáhali jesuité a od r. 1659 
františkáni z Hájku; rokem 1673 počíná se opětně řada samostatných 
farářů Tachlovických : Aug. Prant. Skorp 1673—82, Daniel Jan Ant. Vorel 
1682—91, P. Daniel Václav Josef Aupponěšický, kněz řádu cisterciáckého 
z kláštera Zbraslavského 1691 - 6 f); za něho připadla r. 1691 k Tachlo- 



*) Patron Jan Jiří Žďárský ze Žďáru psal r. 1615 arcibiskupovi 
Lohéliovi takto: „Službu svou vždycky povolně hotovou Vaší knížecí mi- 
losti vzkazuji, nejdůstojnější v Bohu otče a kníže a pane pane mně la- 
skavě příznivý, od Pána Boha všemohoucího zdraví dobrého a jiného 
všeho nejlepšího Vaší Knížecí Milosti vinšuii a upřímně věrně rád přeji. 
Majíc v paměti žádost Vaší knížecí Milosti i také přímluvu ctihodného 
kněze Tomáše Joannidesa, faráře mého Kladenského, abych ctihodného 
kněze Thobiáše Štefeciusa na faru Tachlovskou za faráře přijal, tak chci 
učiniti a jeho na tuž faru Tachlovskou při tomto sv. Havle příštím za 
faráře přijíti. Vaší Knížecí Milosti za to služebně prosím, že mu coníir- 
maci dáti a jemu k tomu laskavě povoliti ráčíte, aby ve- 
lebnou svátost, tělo a krev Krista Pána pod obojí spů- 
sobou těm všem lidem, kteří k němu k zpovědi půjdou, po- 
dávati mohl. Což jsem té naděje k Vaší Knížecí Milosti, že tak rá- 
číte učiniti. Načež odpovědi laskavé od Vaší knížecí Milosti budu očeká- 
vati. S tím milost Boží rač s námi se všemi býti. Datum na Kladně, 
v středu den památný Matky Boží Sněžný Jetha 1615. Vaší Knížecí Mi- 
losti k službě volný Jan Jiří Žďárský ze Žďáru, na Kladně a Červeném 
Újezdu". Archiv arcib. Praesent. I.,4o. 

**) R. 1617 ^žádal Jan Jiří Žďárský arcibiskupa Lohelia, aby po 
odchodu Tobiáše Štefeciusa dosadil kněze Jana Karla Malonského, ka- 
plana vyšehradského děkana Jana Sixta z Lerchenfeldu. Archiv arcib. 
Praesent. L, 39. 

***) Farář Klodomastes v době moru 1625 při zaopatřování nemoc- 
ných sám se nakazil, ale učiniv slib, že putovati bude do Loretánské 
svatyně v Hájku, nabyl zase zdraví (Jindř. Labe „Malus inter ligna syl- 
varum" 1689). R. 1635 stal se Klodomastes farářem u sv. Vojtěcha 
v Praze. 

t) R. 1691 vypomáhali v Tachlovicích P. Gunther Aupponěšický, 
řádu sv. Benedikta, převor kláštera sv. Janského, P. Long^in Perger, 



Tachlovice. 



77 



vicům i farnost Hostivická a Svárovská; Jan Jindřich Teplický, f 1720, 
o němž v matrice zemřelých se praví, že „chvalitebně a příkladně svůj 
úřad a povinnosti zastával", Kar. Matěj Christen f 1733 (po jeho smrti 
rozdělila kněžna Anna Maria Františka z Toskány farnost Tachlovickou 
ve tři farnosti: Svárovskou, Hostivickou a Tachlovickou), Matěj Maxi- 
milían Evisek (Quisek) f 1737, Václ. Xav. Sechter, kněz velice zbožný 
t 1753, nakaziv se při zaopatřování umírajícího faráře Hořelického Jana 
Glasera; Ant. Prockwedl f 1754, Kar. Čížek, dr. theol. a od r. 1767 ne- 
sí dělní kan. Vyšehradský, do 1773*), dr. Krištof Jan Daniel Forst, apošt. 
protonotář, kanovník Staroboleslavský, dvorní kaplan vévody bavorského 
t 1778, Jan. Nep. Jos. Grim f 1798, Frant. X. Kratochvíl t 1814, Jos. 
Foyta, os. děkan a kanovník kolleg. kap. Všech Svatých f 1850, Pavel 
Haas 1 1860, Václ. Burger f 1878, Jos. Procházka, vikář traktu Libockého 
t 1884, Frant. Převrátil, čest. kons. rada, kn. are. vikář traktu Beroun- 
ského, nyní na odpočinku v Bubenči, Vojt. Houdek f 1903, Karel Liška. 







^ r^Hmfn^^HHli^ ^ 


T , ^ 


i 9^^ 


-* ocí l^y^ 


uaĚf^BĚlĚm 


i^^^H 



Tachlovice. Vnějšek kostela. 



Kostel Tachlovický popisuje se v knize zádušní z r. 1662 
takto: »Kostel farní ve vsi Tachlovicích založení památky sva- 
tého Jakuba Velikého jest od kamene vystavěny; v něm s sínci 
díl kostela z předu klenuty, kůr klenutý s pěkným malováním, 
strop v kostele táílovaný, kruchta kamenná klenutá, při ní 
kruchta druhá od dřeva pro žákovstvo. Archa neporušená (oltář 
velký, není svěcený) sv. Jakuba a sv. Panny Markéty. Druhý 
oltář u kazatedlnice, založení Matky Boží, ten je svěcený, na 



františkán z Hájku a ]. kněží z téhož kláštera. — Farář Apponěšický 
daroval kostelu Tachlovickému obraz P. Marie Zbraslavské. 

*) V pamětní knize farní vylíčil zevrubně a zajímavě události, 
které osady i jeho samého se týkaly. 



78 



Vikariát Berounský: 



něm archa malá, stará, od vojáků porušená, s obrazy Matky 
Boží s děťátkem, sv. Petra s klíčem, sv. Jana a jiných svatých. 
Třetí oltář, jdouce od velikého oltáře po levé straně, jest zalo- 
žení Matky Boží, není svěcený; archa s malováním Na nebe 
vzetí Panny Marie s jinými obrazy malovanými, od vojáků po- 
rušená. Kazatedlnice zelená bez vrchu. Svícen železný k přilepo- 
vání svíček malých. Ornátův všech rozdílných bylo 11, z kterých 
9 příčinou vojenskou ztraceno ... Po straně na zdi kostelní 
v^kůru jest zavěšená tabule s textem psaným a erby urozeného 
a statečného rytíře pana Jana Žďárského ze Žďáru a urozené 
paní Magdaleny Žďárské rozené z Besnic, paní manželky jeho. 




Tachlovice. Vnitřek kostela. 



Kápla v témž kostele bez dveří jest. Zvonice při tom chrámě 
Páně jest, však od zhoubcův vojenských posavad žádných zvonův 
není*. Starý kostel byl r. 1740 zbořen a na jeho místě byl 
v letech 1740—42 vystavěn od základů kostel nový*) péčí 
velkovévodkyně Toskánské Anny Marie Františky, která kostelu 
darovala tělo sv. Konstantie muč., jež uloženo bylo na hlavním 
oltáři. Oltář zhotoven byl v Zákupech (Reichstadt) a odtamtud 
r. 1741. přivezen. V době, kdy kostel byl stavěn, zuřila v Čechách 
válka; Francouzové s Bavory spojení natropili v Tachlovicích 
velikých škod a i faru téměř zcela vyplenili. Roku* 1742 dne 



*) Malby na klenbě provedl r. 1740 malíř Josef Columbus, měšfan 
Pražský. 



Tachlovioe. 79 

21, řtjna benedikoval dokoníený kostel P. Engen Prudík z klá- 
štera sv. Jana pod Skalou. R. 1744 vystavěna byla kostnice, 
která potom r. 1746 byla malbou vyzdobena od pražského ma- 
líře Ant. Schmida. 

Za války pruské r. 1757 farář Čížek musil ukrývati se 
před nepřáteli, kteří po něm se sháněli a faru vyplenili. Drahně 
dní strávil porůznu v úkrytu hlavně v blízkých lesích a mnoho 
dobrodružných příhod zažil, zaopatřuje nemocné a slouže s nej- 
větším nebezpečím mši sv. hlavně v zámecké kapli Vysoko- 
Újezdské^ ale i do Tachlovic v přestrojení se odvažoval. Až 
posléze dne 16. května Sel do pruského ležení a vyžádal si be- 
zpečnou stráž, tak zv. » salva guardia*. Od toho dne mohl zase. 
bezpečně veřejně choditi i v oděvu kněžském. Ale i pak zakou- 
šeti mtj bylo spolu s osadníky hojně nepokoje, strachu a sví- 
zelů od hrabivých nepřátel. 

R. 1758 farář Čížek pořídil nový hlavní oltář (tehdáž tělo 
sv. Konstantie umístěno na postranním oltáři sv. Rodiny) 
a r. 1763 dal zhotoviti novou kazatelnu a varhany ozdobiti 
anděly a jinými okrasami ; mimo to dal kostel vymalovati a 
nusty vyzlatiti. 

R. 1833 dal farář Jos. Foyta vymalovati na hlavní oltář 
nový obraz od pražského malíře Václava Markovského. 

R. 1837 v neděli po službách Božích v poledne vzňal se 
hlavni oltář. Oheň byl sice od přichvátavších osadníků udušen, 
ale levá strana oltáře, jakož i zmíněné nové obrazy a taber- 
nakl byly ohněm dílem stráveny, dílem poškozeny. Teprve po 
dvou letech, r. 1839, byl oltář opraven a od světícího biskupa 
Frant. Tippmanna dne 28. července slavně posvěcen. Sošnickou 
práci zhotovil řezbář Schuman, štafírování Rothenberger a obraz 
akad. majíř Martin Tejček. 

R. 1906 pořízeny byly nové varhany od Jindřicha Schiff- 
nera nákladem 1607 K z daru Jeho Veličenstva (1000 K) 
a z příspěvků osadníků. 

Kostel sv, Jakuba Většího*) jest pěkná stavba barokní; 
ze dřívější stavby gotické zachovalo se zdivo presbytáře. 

Kněžiště má klenbu valenou s výseky nad okny. Loď jest v půdo- 
rysu osmiboká; strop její jest rovný. 

Hlavní oltář jest bohatě řezaný, rozvilinový rám s obrazem umu- 
čení sv. Jakuba. 

Pěknou ozdobou kněžiště jsou ze dřeva vyřezávaná poprsí sv. pa- 
tronů českých z pol. 18. stol., umístěná na dřevěných římsách pod okny. 

V lodi jsou dva barokní oltáře. Na straně evangelijní jest oltář 
sv. Jana Nep. s obrazem téhož světce a se sochami sv. Jana Křtitele 
a sv. Jana Evang. po stranách. Na straně protější stojí bohatě vyřezá- 
vaný oltář, na němž jest výše zmíněný obraz Madonny Zbraslavské. 

Zvony: 1. Původně slitý r. 1810 v dílně Anny Kuhnerové, přelity 
r. 1882 od Jos. Diepoldta v Praze. 2. slitý r. 1688 od Štěpána Priqveye 
s nápisem českým, jenž hlásá, že se tak stalo „za panování vysoce uro- 
zených hrabinek a paní paní Polexiny Lidmily hrabinky z Šternberka, Marie 



*) Yiz zevrubný popis v díle Zdeňka Wirtha „Soupis památek hi- 
storických a uměleckých v polit. okr. Kladenském^S str. 110 a násl. 



80 



Vikariát Berounský: 



Maximiliany hrabinky Hysrlové, Joanny Barbory Carreto hrabinky z Mile- 
simo, Therezie Eleonory hrabinky z Ugarte a Anny^Katefíny hrabinky 
Magni — vše vlastních sester rozených hrabinek ze Zďáru". 

Ve hřbitovní kapli spatřují se ve skříni na způsob zasklené 
rakvi ostatky sv. Konstantie, které dříve bývaly v kostele samém na 
bočním oltáři, který stával v lodi na straně evangelijní poblíž kruchty. 

R. 1745 vystavěti dali 
manželé Matěj Kalivoda, 
hospodský, a Ludmila, 
kapličku P. M. Bo- 
lestné poblíž ho- 
spody Tachlovické; 
benedikoval ji v den sv. 
Jakuba téhož roku farář 
Sechter. Jest to prosté 
stavení čko s novějším 
obrazem. 

V zámku ve Vy- 
sokém Újezdě bývala 
v 18. stol. kaple. Ve 
zprávě faráře Tachlovi- 
ckého z r. 1700 se praví: 
„V zámku jest soukromá 
kaplička osvíceného hra- 
běte Šlika, který, když 
na panství přijede, dává 
si v ní ve dny všední 
sloužiti mši sv. od svého 
kněze." R. 1765 jednalo 
se o to, aby prohlášena 
byla za veřejnou, ale bylo 
rozhodnuto, by zůstala 
soukromou. 

Na návsi ve Vys. 
Ú j e z d ě vystavěli osad- 
níci r. 1880 na obecní 
útraty a za vydatného 
přispění paní Kreislové 
a syna jejího, majitelů 
velkostatku Vysoko- 
újezdského kapli se 
zvonkem, jež téhož roku 
od místního faráře za 
valného účastenství byla 
posvěcena. 

V N u Č i c í c h vystavěna byla v letech 1893 — 4 na útraty obecní 
a z výtěžku sbírek kaple ke cti sv. Prokopa a posvěcena dne 8. čer- 
vence 1894 Frant. Převrátilem, farářem a vikářem. Slouží se v ní dvě 
mše sv. do roka: o pouti sv. Prokopské a v pondělí po posvícení. Kaple 
neměla věže; teprve r. 1904 dala ji obec nučická vystavěti za příčinou 
jubilea sv. Prokopa. R. 1907 koupila obec Nučická pro svou kapli nový 
zvon 322 kg těžký v ceně 1500 K. 




Kaple sv. Prokopa v Nučicích. 



10. Tetín, fara.*) 

Duchovní správu vede farář. 

Patron: Jeho c. k. Veličenstvo; praesentátor: děkan 
Karlštejnský. 



*) Lehner: „Dějiny umění národa českého" I., 39—40, 293—298; 
Vávra: „Paměti města Berouna" 33—34. 



Tetín. 81 

Obce přifařené: Tetííi 1080 k., 8 ž., šk. 3tř.; Eoda V2 K 36 k.; 
Tobolka V^ h., 134 k., 6 ak. a pět samot ^4—% h. vzdálených s 62 k.; 
celkem 1302 k., 5 ak., 8 ž. 

Do dávných dob, až k samému zásvitu křesťanství ve 
vlasti naši, zalétá duch náš, kdykoliv uslyšíme jméno »Tetín«. 
Vzpomínámeť sobě, že to byl hrad, na němž sídleli knížecí 
manželé Bořivoj a Ludmila, tam že potom bydlila kněžna Lud- 
mila když ovdověla a tam také že vytrpěla smrt mučednickou 
(r. 921, 15. září). 

Není pochyby, že již za života obou řečených knížecích 
manželů zbudována byla na hradě Tetínském křesťanská sva- 
tyně, hradní kaple. Jest to nepochybně nynější kostelík sv. Ka- 
teřiny, který nepochybně po smrti sv. Ludmily nazýván byl 
» kostelem sv. Ludmily*. 




Pohled ii!i Tctin od jseveru. 

Drahomíra zřídila na Tetíně druhý kostelík, jenž zasvěcen 
byl ke cti sv. Michala archanděla. Rozkázala totiž, aby dům, 
v němž kněžna Ludmila bydlila, proměněn byl v kostel. Jest 
to onen kostelík, jenž nyní nese jméno Jana Nep. 

Oba kostelíky, sv. Ludmily i sv. Michala, odevzdal král 
Přemysl Otakar IL r. 1266 pod patronát probošta Chotěšov- 
ského. Král Václav IL r. 1288 odevzdal proboštu Chotěšovskému 
Miroslavovi do správy královský les u Tetína, s požitkem trávy 
a všech suchých stromů; zdravých kmenů směl probošt užívati 
jen na opravu kostelů a dvorů a chudí lidé v Tetíně a Podole 
směli tu z lesa bráti zdravé dříví jen na opravu svého náčiní 
hospodářského, ale neměli v lese činiti škodu.*) 



*) Emler, Reg. II., 625, 



82 



Vikariát BeroaDský: 



R. 1326 Dominik, patriarcha Gradský, udělil odpustky 50 dní všem 
kajícím, kteří by do kostela Tetínského se uchýlili na den sv. Ludmily, 
na svátky Krista Pána narození, obřezání, zjevení i nanebevstoupení, na 
svátky Panny Marie, sv. Jana Křtitele, sv. Kříže, sv. apoštolů a evange- 
listů, sv. mučenníků Štěpána, Vavřince, Václava, Víta, Jiřího, Krištofa, 
Vojtěcha, Martina, Erazima, Nikasia, Pankracia, Blažeje, Juliany, 
10.000 rytířů, na dni sv. Mikuláše, Prokopa, Řehoře, Antonína, Jeronýma, 
Gottharda, Sylvestra, Augusta, sv. Maří Magdaleny, Kateřiny, Barbory, 




Pohled na Tetín od západu. 

Markéty, Anežky, Hedviky, Doroty, Anny, Alžběty, Všech Svatých 
a 11.000 panen; také o všech nedělích a v advente. Téhož duchovního 
dobrodiní užiti mohli kajícnící, kteří obcházejíce hřbitov Tetínský, otčenáš 
za živé i mrtvé se modlili, aneb kdoby tam obcovali mši sv. a kázání, 
zvláště v sobotu, kdy mše sv. ke cti Matky Boží se zpívají, a při večer- 
ním zvonění pokleknouce třikrát Zdrávas se pomodlili, aneb kdoby umí- 
rajíce kostelu Tetínskému odkazy pořizovali. 

V této odpustkové listině nazývá se kostel tetínský „kaplí sv. Lud- 
mily a Kateřiny a jedenácti tisíc panen.*^ 



Tetín. 



83 



Ve 14. stol. nepochybné zbudován byl na Tetíné vedle 
oné staré hradní kaple kostel třetí, nynéjší farní, který ovšem 
původní podoby své si nezachoval. Jelikož byl zasvěcen sv. Lud- 
mile, byla od té doby ona stará hradní kaple nazývána ne již 
více »kostelem sv. Ludmily*, nýbrž kostelem »sv. Kateřiny*, ač 
z toho nevyplývá, že by býval byl již původně na počest této 
světice posvěcen. 

R. 1357 stal se Tetín příslušenstvím hradu Karlštejna. 
Patronát kostelní vykonával tu král sám. R. 1359 tu zemřel 
farář Mikuláš a jeho místo zaujal Kuneš, dotud děkan Karl- 
štejnský, po jehož smrti 1387 král Václav daroval koUaturu 
kostela Tetínského kapitole Karlštejnské, takže odtud býval 
farářem v Tetíně vždy jeden kanovník Karlštejnský. 




Tetín: Pohled na zvonici, kapli sv. Kateřiny a kostel sv. Ludmily. 



Z nich uvésti dlužno zvláště známého kronikáře Václava 
Hájka z Libočan, jenž tu byl farářem kolem r. 1546. 

V dobách pozdějších nebylo na Tetíně sídlícího duchov- 
ního správce; osada byla přikázána pod péči administrátora 
Karlštejnského. 

Na Karlštej risku bylo mezi selským lidem mnoho nekato- 
líků a také i na Tetíně. Když r. 1626 jesuita P. Adam Kra- 
vařský na Karlštejnsku jakožto missionář působil a na Tetíně 
v kostele lid na katechismus shromáždil, přistoupili k němu 
dva ramenatí sedláci, majíce hole se sekyrkami, a s tváří hro- 



84 Vikariát Berounský: 

živou naň volali: »Medle proč jsi přišel k nám? Proč k nám 
přinášíš nové náboženství ?« Ihned ostatní z kostela vyběhli, 
ale P. Kravařský se nebál; bylf z krve rytířské. Klidným hlasem 
rozmlouval s oběma sedláky, dával jim výstrahu a napomínal 




Vnitřek kostela sv. Ludmily na Tetíně. 



je, aby hleděl odejíti bez trestu. I odešli pokojně. Vytrvalostí 
a trpělivostí přemohl P. Kravařský odpor lidu. 

Od r. 1737 byl pro osadu Tetfnskou ustanovován zvláštní 
kaplan nebo lokalista. 



Tétín. 85 

V úřadě tom se vystřídali : Frant. Hakl 1737—54, Ign. Hlasivec 
1754—66, Ant Hauska 1766—82, Václ. Habelsperger 1782—1819, Václ. 
Hanuš 1819—36, Ant. Burka 1835—42, Karel Brabec 1842—66. 

Roku 1856 povýšena byla lokalie Tetínská na faru. 

Posloupnost farářů: Karel Brabec 1856 f 1870, Ant. Patera, 
kn. are. vikariátnf sekretář a kn. are. čestný kons. rada 1870—1900, Jan 
Brož, kn. are. notář. 

Farní kostel sv, Ludmily vystavěn byl nově na konci 
stol. 17. v jednoduchém slohu barokním. 

Průčelí rozčleněno jest pilíři s římsovými hlavicemi, které nesou 
kládí trojřezy ozdobené. Nad průčelím zvedá se štít trojúhelníkově za- 
končený se závitovými vyzdívkami po stranách, kamennými jehlanci 
ozdobený. 

Nad vchodem jest trojúhelníkové římsoví a nad ním polokruhové 
okno. 

Kněžiště jest zakončeno třemi boky a sklenuto jest výsečovou 
klenbou do pasů zapuštěnou. 

Hlavní oltář barokní, pěkné práce. Po stranách jsou sloupky hladké 
a rozviliny ; uprostřed zdařilý obraz na plátně : „Sv. Ludmila a kněz 
Kaich vyučují sv. Václava", po stranách obrazu stojí sochy sv. Vojtěcha 
a sv. Prokopa; nahoře jest nástavek z rozvilin, jež obklopují obraz sv. 
Ludmily ; nejvýše jest socha sv. Michala potírajícího satana a po stranách 
sošky sv. Kateřiny a sv. Barbory. 

Okna v presbytáři jsou obdélníková, obloukovitě zaklenutá. 

Po stranách oltáře u pilířů na konsolách stojí sochy ze dřeva řezané 
sv. Václava a sv. Ludmily. 

Loď má klenbu plackovou a v bocích po jednom polokruhovém 
oknu. 

Na straně evang. stojí barokní oltářík s rýhovanými sloupky po 
stranách as vyřezávanými rozvilinami. Nahoře jest pěkně řezaný roz- 
vilinový nástavek s obrazem Boha Otce (poprsí). Střed oltáře, v němž 
kdysi býval obraz, upraven nedávno v jeskyňku, ve které stojí socha 
P. Marie Lourdské. Na oltáříku tom stojí pěkné svícny, na nichž jest 
latinský nápis „Christian Pfaltz, arcijáhen Pražský," znak a letopočet 1684. 

Na jižní straně lodi visí veliký barokní krucifix, po jehož stranách 
na konsolách jsou sochy P. Marie a sv. Jana. 

Kostel neboli kaple sv. Kateřiny stojí hned vedle ko- 
stela předešlého, takže mezi obéma jest jen mezera 4— 6 kroků 
široká. Nejstarší tato stavba Tetínská, nepochybně, jak již výše 
řečeno, hradní kaple již z doby sv. Ludmily pocházející, byla 
za cis. Josefa II. zrušena; obec Tetínská ji zakoupila a užívala 
jí jako špýcharu. R. 1849 přibylo na Tetín processí z Prahy. 
Poutníci chtěli podívati se také do kaple sv. Kateřiny, ale 
s úžasem slyšeli, — že jest tam sýpka. Bylo vysloveno přání, 
aby svatyně byla vrácena zase p&vodnímu svému účelu. Aby 
se tak státi mohlo, musila pro obec býti vystavěna sýpka nová. 
A tu požádal farář Tetínský jednu z poutnic, pannu Františku 
Weidnerovou, aby k tomu účelu sbírala v Praze příspěvky. 
Když k tomu došlo povolení, šla sběratelka nejprve k císařským 
manželům, tehdáž v Praze bydlícím, k císaři Ferdinandu a man- 
želce jeho Marii Anně, a ti darovali velkomyslně 300 zl. Z vý- 
těžku sbírek byla kaple výměnou za nově zbudovanou sýpku 
vykoupena, ale úprava její se pro nepříznivou dobu protáhla, 
až se jí r. 1857 ujal sám J. E. kardinál-arcibiskup Bedřich ze 
Schwarzenbergu, načež v květnu r. 1858 úprava byla dokon- 
čena. Před vysvěcením kaple konána byla v Tetíně od 14. května 



86 



Vikariát Berounský: 



svatá missie řízením P. Maštalíře a dne 25. května přibyl sem 
sám pan kardinál. Bylo slaveno posvěcení kaple a spolu i za- 
končení missií. Nejdůstojnější arcipastýř podával sv. přijímání, 
potom pod širým nebeni kázal, načež posvětil kapli i kříž mis- 
sionářský. 

Kaple sv. Kateřiny jest románská prostá stavba s kněžištěm půdo- 
rysu čtvercového a s obdélníkovou lodí, do níž vchází se se strany severní. 
Kněžiště má původní klenbu křížovou, loď má strop plochý Při západní 
zdi jest původní z kamene zbudovaná kruchta, podklenutá dvěma klen- 
bičkami křížovými ; uprostřed jest silný pilíř, na němž nahoře upraven 
jest malý výstupek jako pavlán. Kruchta byla nepochybně chodbou 
spojena s komnatami hradními. 




Vnitřek kaple sv. Kateřiny na Tetíně. 



Ve východní zdi kněžiště zachovalo se původní úzké okénko 
románské ; pod ním zavěšena jest dřevěná tabule s nápisem : „gtarobylá 
tato kaple, zasvěcená ke cti Boží ve jménu sv. Kateřiny, panny a mučen- 
nice, hrobem sv. Ludmily, první mučennice a matky národu českého 
oslavená, přičiněním a obětmi nábožných Pražanův, jichžto jmépa v knize 
života zapsána jsou, k dávné cti své na novo vyzdvižena a od Jeho 
Eminencí Nejdůstojnějšího pana kardinála a knížete arcibiskupa Praž- 
ského Bedřicha L. P. 1858 25. května řádem církve sv. posvěcená, 
odevzdává se na vše budoucí časy v příslušenství a pod ochranu vrchních 
pastýřův arcibiskupův Pražských". 

V severní zdi kněžiště jest ve zdi výklenek pro nejsv. Svátost, 
z doby gotické, s mřížkou železnou. 



Tetin. 



87 



Oltář jest křídlový, ozdobený obrazy na dřevě malovanými od J. 
Hellicha r. 1855. Uprostřed spatřujeme sv. Kateřina na oblacích klečící, 
dole pak pohled na kostely Tetínské ; po stranách na křídlech jsou obrazy 
sv. Ferdinanda a sv. Anny. Na podélném podstavci těchto křídel jest na- 
malován roztomilým způsobem „Vítězný průvod Ježíškův'* : „Ježíšek 
s palmon v levici a s hostií v pravici stojí na dvonkolém vozíku, jejž 
dva andílci táhnou a dva ze zadu tlaČí ; v čele průvodů kráčejí Čtyři 
andílkové nesoucí věncové pletence; za nimi ubídL se andílek, nesoucí 
beránka, pak druhý andílek nesoucí kříž a andílek třetí nesoucí praporec ; 
vzadu kráčejí andílci budoucí na různé nástroje. 

Oltář tento upraven byl později nákladem faráře Ant. Paterý 
tak, že ve svatém témdni slouží za Boží Hrob ; k tomu účelu zakoupena 
byla za 200 zl. socha představující mrtvé tělo Krista Pána od řezbáře Ferd. 
Stuflessera v Grddenu v Tyrolsku. 




Hřbitůvek u kaple sv. Kateřiny na Tetíně. 

R. 1895 dal farář Patera v lodi zříditi na svůj náklad nový strop 
a na střechu novou vazbu, neboť obé bylo již setlelé. 

K severnímu boku kaple sv. Kateřiny přiléhá malé ohra- 
zené prostranství, dle podání hřbitfivek, na némž odpočívalo 
tělo sv. Ludmily až do jeho přenesení do kostela sv. Jiří. Ve 
výklenku, zřízeném ve zdi kaple, umístěna jest kamenná socha 
sv. Ludmily od Jos. Maxe, na jejímž podstavci jest nápis: 
»Svatá Ludmilo, oroduj za nás !« 

Ze hřbitůvku vede otevřené kamenné schodiště na zmíněnou výše 
emporu. 

V severozápadním rohu hřbitůvku stojí nízká zvonice, v níž jsou 
tyto zvony: 1. s nápisem latinským: „Léta Páně tisícího čtyřstého 
devadesátého šestého," 2. s letočetným latinským nápisem, jenž udává. 



88 



Vikariát Berounský: 



že zvon tento ulit byl původně r. 1758 „ze znamenitého dobrodiní šťastné 
panující Marie Teresie, královny uherské a české, slavné vítězky ně nad 
zuři\^ hubitelem pruským," a jiný rovněž latinský nápis sděluje, že 
přelit byl r. 1869 ve zvonařské dílně Anny Bellmannové. 

Hřbitovní kostelík, nyní sv, Janu Nep., původně 
vsak sv. Michalu archandělu zasvěcený, jest ona svatyně, 
která zřízena byla z rozkazu kněžny Drahomíry. Leží malebně 
nad sráznými skalami nad Berounkou se vypínajícími. Kostelík 
tento býval v 18. století farním kostelem osady Tetínské. Když 
pak se za cis. Josefa II. jednalo o to, aby kostel sv. Ludmily byl 
zrušen, byl na jednohlasnou žádost osadníkův r. 1781 prostran- 
nější kostel sv. Ludmily prohlášen za farní a osud zrušení stihl 




Kostelík sv. Jana Nep. na Tetíně. 



kostelík sv. Michala. Teprve r. 1836, jak níže bude vyloženo, 
byl opět kostelík otevřen a ke cti sv. Jana Nep. posvěcen. 

Jest to prosté staveníčko s prejzovou střechou na níž sedí vížka 
s cibulovitou bání šindelem pobitá. Zdivo z pravidelných kvádrů zbudo- 
vané poukazuje k onomu dávnému původu. Kněžiště jest pravoúhlé; má 
stlačenou valenou klenbu s výseči nad okny. Loď má strop plochý. Okna 
jsou obdélníková, nahoře barokně vykrojená. V okně kněžiště jest na skle 
červeně malovaný letopočet 1776. Oltář jest barokní, s tabemakulem. 
Na zdi nad oltářem visí obraz na plátně : sv. Jan Nep. jakožto poutník 
ve Staré Boleslavi. Na jižní stěně lodi zavěšen jest obraz na plátně sv. 
Michala archanděla, asi z konce 17. stol., který býval dříve na oltáři. 
Dlažba byla během času značně zvýšena; v ní v severovýchodním rohu 
lodi vsazen jest náhrobní kámen Ludmily, dcery Buriana Švába z Chrtína, 
r. 1608 zemřelé. 



Tetín. 



89 



vystavěl r. 1705 
z Ostritz kapli 
100 říšských lo- 



V zahradé manského statku Tetínského 
metropolitní kanovník pražský Kristián Pfaltz 
sv. Jana Nep. a složil k vydržování jejímu 
larů. Při této kapli na straně jihozápadní vystavěna byla zá- 
roveň hrobka s poustevnou, ve které obyčejně některý kněz 
bydlíval a v kapli mši sv. sloužíval. Posledním obyvatelem pou- 
stevny byl P. Vojtěch Cassanova, kněz ze zrušeného benedik- 
tinského kláštera u sv. Jana pod Skalou, který zemřel r. 1792. 
Později kaple znenáhla sešla, takže r. 1819 tehdejšímu majet- 
níku manského statku Vojáčkovi bylo nařízeno, aby novou 




Vnitřek kostelíka sv. Jana Nep. na Tetíně. 



kapli vystavěl. Po dlouhých průtazích nabídl se majitel statku 
r. 1827, že místo toho dá zavřený kostelík sv. Michala náležitě 
upraviti. Nabídka ta byla přijata a patronátní závazek z oné 
sešlé kaple přenesen byl na kostelík sv. Michala. Ten pak byl 
r. 1836 dne 18. září slavně posvěcen ke cti sv. Jana Nep. 

Zrušená kapUčka sv. Jana Nep. v zahradě manského statku dosud 
stojí, ale proměněna jest v obydlí zahradníkovo. 

Ve vsi Tobolce dle svědectví dvou sedláků tamějších z r. 1718 
bývaly prý dle paměti starých lidí za starodávna klášterní panny; bylo 
prý jich 12 a měly tam svůj „klášteříček," i pivovar, pole i les. Snad to 
byl poboční klášter benediktinek Svatojirských. 



90 



Vikariát Berounský: 



II. Tmaň, Tmáň, fara. 



Duchovní správu obstarává farář. 

Patronové: bratří Nolčové. 

Obce přifařené: Tmaň 634 k., 7 ž., šk. 



246 k., šk. 1 tř. ; Křižatka % h., 90 k. ; Lounín Va 



3 tř. ; Koněprusy 1 h., 
h., 215 k. ; Málkovy 
V2 h., 183 k.; Slavíky Vi h-^SO k.; celkem: 1417 k., 7 ž. 

O původu kostela Tmaňského vypravuje se tato povést: 
Na strmé skále vápencové mezi nynější osadou Tmaní a Koně- 
prusy stával za dob pohanských hrad Kotýs. Proti hradu přes 
potok, nyní Suchomastský zvaný, jihozápadně pod skalou, stá- 
vala vesnice Budy zvaná, kde dnes panské pole se rozkládá. 
Z hradu prý vedla cesta dolíkem dřínovým k hlubokému lesu 




Farní kostel ve Tmaní. 



Tmani, jejž obyvatelé vesnice Budy proto tak nazývali, že 
v něm i za dne tma byla. V době přechodné z pohanství do 
křesťanství byla prý z obyvatelů hradu Kotýsu dcera hradního 
pána velmi nábožné povahy, která z hradu zmíněnou cestou 
k lesu »Tmani« často na procházku chodila a pod jedním vy- 
sokým dubem na sedátku z drnu udělaném sedávala. Jednou 
usnula na sedátku, i zdálo prý se ji, jak k ní přijel na bílém 
oři krásný jinoch sv. Jiří a jak s ní o víře Kristově hovořil 
a v ní ji poučoval. Sen tento na ni tak působil, že každého 
dne k dubu na procházku chodila a odpočívajíc tam, žádostivá 
byla, aby se jí o sv. Jiří opětně zdálo; však zbožné její přání 
se nevyplnilo. Brzy po události té jela do Prahy, kdež prý dala 
zhotoviti obraz sv. Jiří a pak jej dala zavěsiti na dub, pod 



Tmaň- 



91 



nímž sen o něm mela. K obrazu tomu chodila pak každého 
dne a zbožně se lam modlívala. Po néjakém čase prý se jí 
opětně o sv. Jiří zdálo, pročež dala nad 'obrazem; jeho zbudo- 




Vtiitfek farního kostela ve Tmaní. 



vati dřevěnou kapli, z které pak časem nynější kostel sv Jiří 
povstal Hrad Kotýs byl po čase od nepřátel přepaden, ztroskotán 
a s nim i vesnice Budy ; kostelík sv Jiří byl však z rozkazu 
vůdce nepřátelského ušetřen, jelikož náhodou on sám byl také 



92 Vikariát Beroiinský: 

Ctitelem sv. Jiří. Přemožení nestavěli již sídla svého na bývalém 
místé, nýbrž nedaleko v tmavém a hlubokém lese Tmani, od 
čehož vzala nynější osada Tman své jméno *). 

Jiná pověst vypravuje, že jméno Tmaň pochází od Tu- 
moně, vraha sv. Ludmily, kterému Drahomíra za odměnu dala 
dědinu lesnatou, v níž on sobě vystavěl hrádek a jemu jméno 
Tman dal **). 

Ve Tmani byl farní kostel ve 14 století. Právo podací 
spolu s dílem vsi náleželo sakristanu kostela sv.|Víta v Praze. 

Z farářů působivsích zde až do válek husitských jsou známi tito : 
Všeslav t 1360i Svach z Chodžova od r. 1360, Pasek 1372 f 1380, jáhen 
Jan z Oltic od 1380, Oldřich, kanovník Karlštejnský 1397—1405, Mikuláš, 
prve děkan Karlštejnský, ^směnou s předešlým, od 1405, Jan 1407—1410, 
Vavřinec, prve farář v Ústí nad Labem, sm. s př. 1410—18, Martin 
z Libyně 1418. 

V pozdějších dobách fara zdejší zanikla a osada zdejší 
připojena byla k faře ve Zdicích jako filiálka. 

Později byli tu administrátoři. 

O některýcli z nich, kteří zároveň spravovali faru v Bořku, zmínili 
jsme se již v dějinách této fary ***). 

R. 1711 byl tu administrátorem Martin Paroch muž v každém 
ohledu řádný. Příjmy jeho byly skrovné; mělť ročně platu 65 zl., štoly 
asi 25 zl. a tři sudy piva ; stravu měl u patrona, jímž byl tehdáž rytíř 
z Greifenfelsu. Příbytek měl v domě, jehož polovice bylo obydlím jakéhosi 
krejčího. Školy v Tmani nebylo ; v kostele předzpěve val kterýsi zahradník. 
Věž farního kostela byla na spadnutí, takže bylo se obávati, aby pádem 
svým nerozbořila celý kostel f). 

Později byli tu administrátory : Matěj Josef Cikán (Czikan), Ant. 
Sibeneicher, děkan Žebrácký 1736—7, Václav Moravec 1737 f 1749 (ten 
vytrpěl mnoho protivenství : jednou ztýrán byl od žida na osadě jeho 
bydlícího, jindy zase zlodějové zranili jej na hlavě ; mimo to vystál 
mnoho v dobách válečných) a Martin Kinský 1749—77. 

R. 1777 povýšena byla zdejší administratura na faru. 

Pořad farářů: Jan Nep. Fischer 1777-81, Václ. Prant. Matějka 
1781—1805, Frant. Taxer 1805—6, Matěj Vilém Sequens 1806—22, Jan 
Henika 1823-27, Jos. Kebert 1827—8, Jos. Petr Kopal 1828—51, Frant. 
Havlíček 1851^80, dr. Jindř. Kubát 1880—85, Jos. Schneider 1885—94, 
Jiří Bayerle. 

Farář Matějka složil r. 1788 zpév o živote sv. Jiří, jemuž 
farní kostel jest zasvěcen, »Jdi do školy statečnosti* ; náklad 
na tisk nesl hrabě Bedřich Desfours, tehdejší patron kostela. 

Farní kostel sv, Jiří stojí na návrší o samotě, asi 
10 minut severovýchodně od Tmaně. Jest to jednoduché stavení 
s nízkou rozložitou věží v průčelí. 

R. 1729 dne 16. března vyloupen byl od svatokrádců. R. 1789 dal 
farář Matějka na kostele vymalovati sluneční hodiny od zběhlého v té 
věci obyvatele Berounského Jana Engelbrechta. R. 1840 ukraden byl 
nejmenší zvon, zasvěcený sv. Františce Římské, vážící 200 liber, v ceně 
160 zl. R. 1852 byl kostel opraven. Mimo jiné byly na průčelní straně 
věže nad vchodem umístěny dva obrazy na plechu malované od praž- 
ského malíře Htibnera : sv. Jiří a P. Maria s děťátkem. R. 1891 byly na 



♦) Zelinka, 37. 

**) Zelinka, tamže. 

***) Viz str. 21. 

t) Zpráva visitační z r. 1711 v arcib. archivu. 



Tmaň. 



93 



hlavni véž i na vížku sanktusovou dány střechy v podobě jehlanců, 
kdežto dříve měly střechy báňovité ; zároveň byl kostel uvnitř i zevně 
opi*aven. R. 1901 v noci na 1. květen vloupali se zlodějové do kostela, 
otevřeli tabernakl pákou a vzali monstranci a ciborium. R. 1906 obnoven 
byl hlavní oltář a dán naň nový tabernakl. 

Presbytář jest pravoúhlý, má v rozích polopilíře s čabrakovými 
hlavicemi a sklenut jest klenbou plackovou. Na hlavním oltáři jest 
zdařilý obraz sv. Jiří, malovaný r. 1835 malířem Frant Hořčiěkou. Po 
stranách stojí sochy sv. Petra a PaVla. Vítězný oblouk jest polokruhový ; 
loď obdélníková s plochým stropem. Při stěnách jsou sdružené polopilíře 
s volutovými hlavicemi, spojené navzájem římsou. Na pravé straně lodi 
visí veliký krucifix v životní velikosti ze dřeva řezaný ; vedle obraz 




Koukolová hora s kaplí. 



představující sv. Vavřince, s druhé pak strany obraz „Ejhle člověk." 
Při druhé straně lodi stojí kazatelna, vedle níž s jedné strany visí obraz 
na plátně „Sv. Jan Nep. káže" a s druhé strany obraz představující, 
kterak pochopové odvláčejí sv. Jana Nep. na smrt. 

Postranní oltáříky jsou malé, s tabemakly, na nichž stojí skřínky 
se soškou P. Marie a sv. Anny; nad nimi jsou barokní obrazy (z 18. , 
stol.) na plátně v jednoduchých obdélníkových rámcích : „Nanebevzetí 
P. Marie" a „Sv. Jan klečící, obklopený anděly." 

Křtitelnice jest zhotovena z červeného mramoru ; na cínové vložce 
jest vyryto: „WFMEF 1794." — Uvnitř kostela jest hojně starých ná- 
hrobních kamenů, hlavně členů sodu Trmalů z Toušic a Svárovských 
ze Svarová, z let 1488 — 1614. V oratoři visí na stěně na plátně malovaná 
podobizna neznámé dívky ; na zadní straně čte se latinský nápis : „věku 
svého 7 let a 7 měsíců. Jos. Boisch maloval 1738". 

Zvony : 1. s polovypuklým obrazem sv. Jiří a nápisem německo- 
latinským, udávajícím, že ulit byl r. 1753 od Jakoba Konráda Lehnera 
za patronátu Františka Schindlera a za administrátora Martina Václava 



1 



94 



Vikaríát Borounský: 



Kinského; 2. s polovypuklým obrazem sv. Antonína Pad. a nápisem 
latinským : „Za patrona doktora Antonína Karla Mudrocha a faráře 
Josefa Kopala ulit v Praze od Karla Bellmanna, c. k< dvorního zvonaře, 
roku 1843." 

V zadu ke kněžišti přistavěna jest hrobka rodiny Noléů na způsob 
kapličky, v níž jest oltářík se sochou sv. Anny. 




Kaple sv. Blažeje na hoře Koukolové. 

Zám)ecká kaple P. Marie Bolestné, jest zcela jednoduchá 
klenutá místnost v přízemí zámku; nad oltáři kem jest obraz P. Marie 
Bolestné v obdélníkovém rámci; po stranách oválové obrázky sv. Augu- 
stina a sv. Antonína Pad. 

Na návsi jest pěkný kamenný kříž s kovovou sochou Ukřižo- 
vaného; na podstavci čte se nápis: „Svatý kříži, spáso světa, budiž od 
nás pozdraven ! Tys v oudolí strastných tíží k potěše nám postaven. Péčí 
žen Tmaňských zbudován 1899." Po stranách stojí na hranolových pod- 
stavcích pískovcové sochy sv. Jana Nep. a sv. Vavřince z 18. stol. 



Tmaň, Úhonice. 95 

Od Tmaně k severozápadu spat(ajeme vysoký zalesněný vrch 
zvaný „Koukolová Hora", a na něm zdá se nám, jako bychom viděli 
zříceniny nějakého hradu s okrouhlou věží. Přijdeme-li však blíže, shle- 
dáváme, že jest to veliká polokruhová kaple výklenková, zbudovaná na 
vysokém útesu skalním v bývalých lomech. Kaple ta vystavěna byla 
r. 1832 doktorem Antonínem Karlem Mudrochem, tehdejším majitelem 
panství Tmaňského. Ve výklenku na omítce bývala namalována obrovská 
postava žehnající sv. biskupa Blažeje. Z obrazu toho zbyly jen nejasné 
obrysy roucha, žehnající pravice a levice s berlou. Do omítky vyrjrta pře- 
četná jména návštěvníků. Kaplička vystavena jest z cihel a lámaného 
kamene. Výklenkem obrácena jest směrem k Tmani. S výšiny, na níž 
kaplička stojí, otevírá se na všechny strany rozkošná vyhlídka. 

R. 19CŠ dne 5. července posvěcen byl nový kříž za obcí Louní- 
nem, v místě zvaném „ve Světcích". Dle podání starého byly sem po- 
chovány mrtvoly těch, kteří zemřeli v době, kdy v Cechách zuřil mor, 
tak že prý celá obec Lounín vymřela až na jednu rodinu. Na kříži jest 
nápis: „Ke cti a chvále Boží postavila obec Lounín 1903." 

12. Úhonice, Ouhonice, fara.*) 

Duchovní správu vede farář, a to vždy některý kněz prae- 
monstrátské kanonie Strahovské. 

Patron: Opat Strahovský. 

Obce přifařené : Úhonice 795 k., 4 ž., šk. 3tř.; Ghýň 1 h., 516 k., 
šk. 2tř.; Ptíče Dolní 1/2 ^-^ 179 k.; Ptíče Horní 8/4 h., 283 k.; myslivna 
u vrchu „Modrý" 4 k.; myslivna v Ohrbini 1 h., 6 k.; Rejnovský mlýn 
IVé h., 9 k.; Kalousův mlýn 1 h., 8 k.; celkem 1800 k., 4 ž. 

Zprávy o faře v Úhonicích vyškytají se již ve století 14.; 
tehdáž také již právo podací náleželo opatu a konventu Stra- 
hovskému. 

Faráři do dob husitských: Ondřej f 1358, Jan od 1358, 
Otík (Ottico) řečený Smetana 1364 f 1402, Petr od 1402, Tomáš f 1413, 
Ondřej 1413—14, Jan od 1414; byli to vesměs kněží z kláštera Stra- 
hovského. 

Po smrti faráře Ondřeje opomenuli opat a konvent Strahovský 
v předepsaném čase arcibiskupovi podati faráře nového, a tu arcibiskup 
dle svého práva sám ustanovil faráře, a to bratra Jana, konventuála 
Strahovského. 

Při visitaci konané r. 1380 bylo při kostele Ůhonickém na věcech 
kostelních shledáno: dva ornáty, dvě mešní knihy, dva kalichy, agenda, 
antifonář s hodinkami jitřními. 

Po r. 1414 zanikají zprávy o faře Ůhonické, potom jen 
k letu 1556 vyškytá se ojedinělé jméno tehdejšího faráře, až 
pak od r. 1654 zase jdou zprávy nepřetržité. 

Pořad farářů (vesměs řeholní kanovníci Strahovští): Martin 
1566**), Jan Ferrarius 1654-1657, Alexius (Aleš) Kriser 1657— 1659, Jakub 
Scholiaster Rinda 1662—1667; potom posíláni do Ouhonic různí kněží ze 
Strahova: Jiří Evermond Eošetický, spisovatel český 1670 (krátký čas, 
načež poslán za far. do Velkých Popovic), načež nějaký čas svěřena byla 
duchovní správa františkánům z Hájku, poněvadž na Strahově nebylo 
tenkráte dosti kněží českých (františkáni z Hájku i později často v Oaho- 
nicích vypomáhali); opět J. E. Košetický 1673—1675, Ondřej Scharf 
1675 — 1680, Hroznatá Hermschmidt (spolu inspektor statku Ouhonického 



*) Srvn. Frant. Melichar: „Paměti okresu Unhošťského" str. 253 
a násl.; Zd. Wirth: „Soupis pam. okr. Kladenského" 118. 

**) Připomíná se v listině opata Jana IX. (1556 1560). Dlabacz: 
^,Memoríae Auhoniczenses", rkp. v archivu farním. 



96 



Vikariát Berounský: 



1680, zemřel morem téhož roku), opět J. E. Košetický. Ondřej Scharf 1682, 
Vilém Šlapal, Tom. Franck, Richard Cassius (tito tři v letech 1683—1690), 
Šebestián Žitavský 1690-3, P. Adam 1693—5, Heřman Hofmann 1695— 
1702, Šebestián Kout 1702—10, Richard Cassius 1713, P. Karel, Milo Jan 
Hubatius z Kotnova, spisovatel českf *), Gerlach Urbanides, jenž se vy- 
znal výborně ve hře na varhany j 1758, Evermond Volavka, Gilbert 
Burian, Martin Knapp f 1771, Florian Weissmann do 1781, Kazimír 
Kaplánek f 1810, Pavel Baumann do 1812, Augustin Jan Chládek, doktor 
svobodných umění a filosofie, muž učený, výborný pianista a hudební 
skladatel, do 1825**), Bedřich Štětka do 1838, Lohel Jos. Žďárský do 1845, 




Farní kostel v Uhonicích. 



Method Urbánek do 1873, Tadeáš Kotzura do 1880, Jan Křt. Lidický do 
1886, Erazim Jos. Marčan f 1893, Adolf Ant. Wagner, k. are. notář. 

Farář Jan Ferrarius založil 1654 knihu »Registra chrámu 
Páně v Ouhonicích«, psanou českým jazykem, kteráž obsahuje: 
»1. nábytky kostelní k službám božím příslušící ***), peníze na 
gruntech rozličných témuž záduší odkázané, 3. krávy kostelní, 
kde která odkázána jest, 4. osady k témuž podací přináležející f), 



*) Jirecek, Ruk. I., 267. 

**) Dlabacz : „Memoriae Auhoniczenses", týž, „Kiinstler-Lex." I., 278. 

***) Mezi nimi uvádějí se: „Koflíéek k podávání obmytí přijímajícím 
olověný; ručník pro přijímající; džbánečky dva bílé hliněné, k ofěře při- 
náležející". 

t) Uvádí je takto: „Osady k témuž podací Ouhonickému od staro- 
dávna přináležející: „Ouhonice, klášteru hory Sión jinak Strahovu sv. 



Ouhonice. 97 

5. grunty v každé osadě zejména a jak mnoho osob k témuž 
podací přináleží; při tom také jak mnoho který desátku jakého 
obilí p. faráři do fary přivézti povinen jest *), 6. grunty farní, 
totiž role a louky, 7. podruzi, co faráři jsou povinni a kde kdo 
zůstává, 8. osoby v stavu manželském potvrzené a svědkové 
jich, 9. dítky pokřtěné, rodičové a kmotrové jejich*. Byla tedy 
kniha ta zároveň matrikou, do níž i později až do r. 1706 bylo 



V době farářování Ferrariova koUator, opat Norbert Ame- 
lunxen a konvent Strahovský darovali kostelu Ouhonickému 
zvon tři čtvrti centnýře těžký, posvěcený ke cti Boží a sv. Nor- 
bertu, a mnoho náčiní bohoslužebného, jakož i rouch bohoslu- 
žebných. R. 1676 byl nákladem opata Jeronýma Hirnheina 
zřízen hlavní oltář. Od r. 1677 z dobrotivosti téhož preláta dá- 
vány byly pro kostel Ouhonický každého téhodne z kláštera 
Strahovského dva žejdlíky vína, jeden ke mSi svaté a druhý 
»k zapájení přijímajícím*. 

R. 1680 pomřelo na osadě Ouhonické morovou ranou 
155 osob. 

R. 1691 daroval opat Vít Seipel kostelu dva obrazy na 
plátně malované : sv. Heřmana a Bl. P. Marie Bolestné, a na 
hlavní oltář dva obrázky uměle z vosku pracované ; téhož 
roku daroval ještě jiných pět krásných obrazů na plátně malo- 
vaných: P.Marie, sv. Víta, sv. Kateřiny, s v. Salvátora a s v. Nor- 
berta. Farář Šebestián Žitavský namaloval r. 1692 dva obrazy 
na nové korouhve. R. 1697 byl na hlavním oltáři umístěn obraz 
Zvěstování P. Marie, opatřený přičiněním P. Wolfganga Sartoria, 
provisora Strahovského. Téhož roku daroval opat obraz svatých 
Tří králů na stolek kredenční. 

Zbožný sedlák Ouhonický Matěj Janda přispěl r. 1688 na 
pořízení menšího zvonu 50 zl., r. 1694 na ulití velkého zvonu 
150 zl. a opatřil r. 1699 pro vížku na kostele zvon těžký 
1271/2 libry, za který dal 89 zl. 15 gr. **). Sám opat posvětil 



řadu Praemonstratského přináležející, Nenaéovice, pp. doktorům do 
koUeje Karlovské přináležející, mlýn Kalonsovský, k Cervenémn Ou- 
jezdu přináležející, Hořejší Ptíče, ves, Dolejší Ptíče, ves, na díle 
na Červený Oujezd, a na díle kapitule Pražské sv. Víta přináležející, 
Chýně, ves, kláštera Strahovskému přináležející". 

*) Mimo desátek měli osadníci tyto povinnosti: „1. Jedenkaždý 
podruh povinen jest od starodávna půl dne ve žni robotovati nebo pe- 
níze za to faráři odvésti a půl dne dříví sekati. 2. Jedenkaždý osedlý ze 
svého gruntu povinen jest od starodávna p. faráři za koledu vánoční 3 kr., 
o posvícení za koláč 3 kr., z každé krávy za letník 3 kr., za vejce veli- 
konoční 1 kuře. 3. Jedenkaždý láník povinen jest p. faráři jednu fůru 
dříví na faru přivézti. 4. Jedenkaždý hospodář se svou manželkou, s če- 
ládkou i podruhy Čtyfíkrát v roce na ofěru okolo oltáře jíti a z dobré vůle, 
co ve svém svědomí před Pánem Bohem uzná, Pánu Bohu z práce své 
obětovati, totižto: na Boží Narození, na Velikou noc, na Seslání sv. Ducha 
, a na Posvícení chrámu". 

♦♦) V „Poznamenání všech dobrodinců farního chrámu Ouhonického" 
z r. 1781 jest tento zvon takto popsán: „Na tom zvonu nachází se vyryto 

Posvátná mfiU U. 5 



98 Vikari&t Beroanský: 

tento zvon, při čemž nazval jej »Jan Norbert«. H. 1701 dne 
11. června v noci oloupen byl kostel o dva kalichy, monstranci 
a schránku na hostie. K opatření nových nádob bohoslužebných 
nejvíce přispél opét obětavý Matěj Janda, jenž na zakoupení 
kalicha věnoval 63 zl. 

Na počátku stol. 18. za faráře Richarda Cassia dal opat 
Marian Hermann (1711—41) postaviti nový veliký oltář, var- 
hany a kazatelnu. R. 1765 přenesena byla do Ouhonic kazatelna 
z kostela Strahovského, která od r. 1720 tam stála. R. 1768 
vystavěn byl velký oltář celý nový z peněz kostelních za 
130 zl. a vyStafírován za 100 zl. 

R. 1825 byl kostel od svatokrádců vyloupen a opětně 
r. 1826. 

Od r. 1832 téměř po dvě léta řádila v Ouhonicích a okolí 
cholera. 

R. 1834 byl kostel opraven; strop dříve dřevěný nahrazen 
byl zděným a obílen. 

R. 1844 konala se v Ouhonicích generální visitace, kterou 
tehdejší farář Žďárský popisuje v pamětní knize takto: » Červen 
27. r. 1844 byl pro obec Ouhonskou velmi slavný a radostný, 
neb toho dne přijel Jeho knížecí Milost pán a pán arcibiskup 
Pražský Alois Josef svobodný pán z Notzinku a Ematinku do 
Ouhonic na generální visitaci. Se všemožnou slávou byl přivítán. 
K úctě jeho osoby byla prostranná a skvostná brána slávy na 
útraty kláštera Strahovského na silnici vystavěna. Kníže arci- 
biskup přijel do Ouhonic před šestou hodinou z večera. Pan 
prelát Strahovský Jarolím Zeidler jel jemu naproti. U fary Ou- 
honské přijalo jej velebné duchovenstvo: důstojný pan vikář 
Lidický Jan Bezděka, místní farář, farář Železnický a Hořelický 
a páteři františkáni Háječtí. Před kostelem bylo dvoje uvítání 
jeho knížecí osoby. Latinské držel farář místní Lohel Žďárský, 
české ve jménu obcí jedno školní děvče. Pak byl veden do 
kostela, kde po udělení sv. požehnání se počala kostelní visi- 
tace. Po kostelní visitaci byly kostelní a farní knihy, jak do- 
mácího, tak ostatních dvou farářů, Železenského a Hořelického, 
prohlíženy od pana kanovníka a latere Petra Krejčího a arci- 
biskupského sekretáře pana Vojtěcha Hrdiny. Druhý den na to 
ráno odebral ^e kníže pán arcibiskup, od duchovenstva vypro- 
vázen, do chrámu Páně Ouhonského, kde dříve odčetl tichou 
mši svatou, pak bylo kázání, které místo Hořelického faráře 
držel p. farář Svárovský Beno Kaube, krásně vypracované. Po 
kázání byly dítky z osady Hořelické a Železenské od svých 
duchovních pastýřů veřejně v chrámu Páně zkoušeny. Po skon- 
čené katechesi počalo se svaté biřmování před kostelem. 
Z osady Ouhonské bylo biřmovaných 343. Po udělení svátosti 
biřmování bylo slavné ,Te Deum laudamus'. Pak se odebral 



takto: jBenefactor mens fuit Mathias Janda anno 1699'. Též vyrytý jest 
krucifix, Panna Maria Sepekovská, sv. Michal, sv. Jan KiPtitel a štít 
Strahovský". 



Oahonioe. 



99 



Jeho knížecí Milost pan arcibiskup opět v slavném průvodu 
do farní školy Ouhonské, kde v přítomnosti knížete pána, pak 
pana preláta Strahovského, p. barona Silbersteina, krajského 
komisaře a ostatního duchovenstva, zkoumal místní farář Lohel 
Žďárský mládež školní z náboženství a učitel z literního umění. 
U stolu sedělo 20 osob; byl jest pátek a proto jídla postní. 
Mezi hostinou bylo zpíváno kantátě s hudbou k tomu úCelu od 
P. Eugena Tupýho (Jablonského), ouda kláštera Strahovského a 
t. C. kaplana v Radonicích, zvláště složené* *). 



■■p[gS|^^jgHSSga||H^^HH| 






^^^I^B^^^Ei^u^^^^^^B^ 




I^^^^^^^^^Hp^^^^H * i. 



Vnitřek farního kostela v Ůhonicích. 



R. 1896 zbořen byl starý kostel, jenž patřir mezi nejstarší 
v celém okolí, byv vystavěn asi na počátku století 14.**). Na 
témž místě zbudován pak kostel nynější dle plánů c. k. vrch- 
ního inženýra Matěje Krcha, nákladem 46.365 zl. 14 kr. Nový 
kostel obrácen jest hlavním oltářem k jihu, kdežto starý smě- 
řoval k východu. 

Kostel Zvěstování Panny Marie jest prostorná stavba 
ve slohu románském; také vnitřní zařízení vesměs jest v tomto 
slohu provedeno. 



♦) ,JPam. kniha". 10, 11. 

**) Presbytář s trojbokým závěrem měl klenbu žebrovou. „Méthod", 
XVL, 1890^ str. 10?, 



100 Vikariát Berounský: 

Na hlavním olt&ři jest obraz ^vdstov&ní Panny Marie^^; v lodi 
jsou dva postranní oltáře; na jednom z nich jest obraz sv. Lidmily vy- 
učující sv. Václava, na drahém obraz sv. Norberta. Obrazy ty vymaloval 
Jan Heřman. 

Zvony: 1. slitý r. 18d9 od A. Diepoldta v Praze. 2. s nápisem ně- 
mecko-latinským, oznamujícím, že slit byl r. 1694 od Jana Kryštofa Wal- 
thera v Praze, a to přispěním dobrodinců, z nichž hlavní byl Matouš 
Janda, který dal 150 zl., 3. slitý r. 1688 od Mikuláše L5wa v Praze, pře- 
litý r. 1899 od A. Diepoldta v Praze*). 

Před kostelem na návsi stojí kaplička s obrazem sv. Flo- 
riána na plechu. Obraz tento pořízen byl sbírkou osadníků obce 
Ouhonic na poděkování za to, že při vzniklém požáru 1856 největší část 
obce byla ušetřena, ač jí i kostelu veliké nebezpečí hrozilo. 

Poblíž kostela na bývalém hřbitově jest kaple Zmrtvých- 
vstání Páně, nad hrobkou členů kanonie strahovské, zřízená r. 1799. 
Jest to malé osmiboké staveníčko s jehlancovitou střechou. 

13. Vieradice, fárá. 

Duchovní správu obstarává farář. 

Patron: Karel kníže ze Schwarzenbergu. 

Přifařená místa: Všeradice 618 k., 26 ž., šk. 4tř.; Nesvačily 
1/2 h., 246 k.; Podbrdy Va h-, 274 k., 9 ž.; Drahlovice % h., 149 k.; Hatě 
(část) 1 h., 74 k., 9 ž.; Skuhrov ^k h., 60 k.; Vinaříce % h., 277 k., 5 ž.; 
celkem 1698 k. a 49 ž. 

Ve Všeradicích byl farní chrám již ve století čtrnáctém. 

Faráři v době předhusitské: Předota t 1368, Bořivoj 1 1371, 
Michael 1371 f 74, Jakub (Jacobus de Brziess) 1374 f 80, Jan ze Svinař 
od 1380, Bozděch do 1384—1411, Blažek, kanovník Karlštejnský 141]— 27, 
Jakeš (Jaxinus) z Nové Plzně od r. 1427. 

V letech 1649--176Í5 vedli duchovní správu ve Všeradicích 
administrátoři, většinou kněží z různých řeholí. 

Posloupnost administrátorů: P. Adam Mindlent Březnický, 
řádu sv. Františka menších bratrův bosákův 1649—63, Jiří Rydel 1664**), 
Maxímilian Augustin Haletius, písma sv. bakalář 1668, Švamberger 
Jindřichohradecký 1669—70, Matěj Špalek 1670, Jan Komenský 1671, 
Václav Arnošt Kloboucký 1672—84, P. Gelasius, řeholní kanovník Late- 
ránský 1684—7, Jan Paur Strakonický 1687—8, P. Gelasius po druhé 
1688—90, P. Benedikt Jenšík (Genssik), františkán 1690, P. Zozimus Khel, 
františkán 1690-1, Vít Jos. Koch Dobřanský, kněz světský 1691—3, La- 
dislav Ant. Dubský z Vitinova, mistr svob. umění a filosofie, bakalář 
bohosloví 1693-6, P. Liborius od sv. Bennona, řádu poustevníkův bosá- 



*) O zvonech nalézáme v „Poznamenání všech pánů dobrodinců 
farního chrámu Páně Ouhonického", sepsaném r. 1781 za faráře Floriana 
Weismanna, tyto záznamy: „Anno 1688 způsobený zvon a litý jest 
od zvonaře Michala Mikuláše Lwa v zámku Pražském, jakž na tom 
zvonu vyryto se vynachází. Léta Páně 1688 ke cti a chvále Pána Boha 
a Rodičky Boží tento zvon slíti dali: Matěj Janda z Ouhonic na něj dal 
50 fl., Vatentin Smysný 10 fl., ostatek jinší famíci téhož chrámu Páně." 
„A. 1694 litý jest velký zvon od Michala Jana Christ. Waltera v Praze 
pro chrám Ouhonický, kteréhožto největší dobrodinec byl Matouš Janda, 
který jest vynaložil 150 fl., jak se vyryto na tom zvonu vynachází v la- 
tinském jazyku: „Fusa est haec campana pro ecclesia Auhonicensi, pro 
qua inter caeteros benefactores primarius fuit Mathaeus Janda, qui 
150 fl. dědit. Ze strany k polednímu jest vyrytý štít kláštera Strahov- 
ského, naproti tomu krucifix; k východu sv. Václav, naproti tomu 
Panna Maria." 

**) R. 1665 byl tu zámeckým kaplanem Jan Ladzik, Polák z Litvy. 



VSeradioe. 101 

kůr 8v. Augastina z kláStera sv. Václava v Novém MéstS Pražském 
1696—7, Tefitsska, kněz světský 1797—8, P. Frant. Petr Střebský, kněz 
řádu šv. Gyriaka 1698—9, P. Elieins a s. Cypriano, ze řádn ik)n8tevnfků 
sv. Augustina z kláštera sv. Václava v Novém Městě Pražském 1699— 
1700, Daniel Ondřej Pokorný 1700—3. Jan Fridrich Stros 1703—5, P. Isi- 
dor a s. Gruce ze řádu poustevníků bosáků z konventu sv. Václava 
v Novém Městě Pražském 1705—7, P. Václav Ursinus, firantiSkán z Ho- 
řovic 1707, P. Bruno Kollanda, firantiškán z konventu P. Marie Sněžné 
v Praze 1707 — 8, P. Norbert Jiří Kubíček, křížovník s červeným srdcem 
1708—10, Jakub Norbert Wimmer z Klatov 1710 t 1741, Jos. Hoffinann 
1742-66. 




Farní kostel ve Všeradicích. 

R. 1766 povýšena byla administratura Všeradická na faru. 

Pořad farářů: Jos. Hoffmann 1766, Frant Pavel Knotek 1767 
t 1788, Klement Keberle (Koberle) 1789—98, Frant. Ser. Němec, osob. 
děkan*) 1798 f 1818, Vojtěch Babor 1819—33, Jos. Leubner 1834—44, 
Ant čaboun 1844 f 1855 (pro dobrodiní svá byl od osadníků dlouho 
upřímně oplakáván), Jos. Kasper 1855—62, Jan Poustka 1862—75, Frant. 
Čáp 1876—87, Jos. Ptáček 1887—1903, Jan Sedlák. % 

Kostel sv. Bartoloměje byl r. 1646 péčí Griseldy Vrati- 
slavoTé z Mitrovic rozšířen a opraveti a r. 1766 hrabětem Jo- 
sefero Vratislavem z Mitrovic v nynější podobu uveden. 



*) „Farář Frant. Němec byl pastýř dobrý, horlivý a přísný. Před služ- 
bami Božími netrpěl žádného před chrámem stojícího. Běda, kdyby ně- 
koho tam byl uzřel — beze všeho ohledu sám iej do svatyně hnal. 
V svatém postním čase konával vžd^ v pátek odpoledne křížovou cestu, 
ku které se lidé se všech stran scházívali, poněvadž ještě tehdáž takovou 
pobožnost v chrámích svých nemívali^^ (Pam. kniha.) 



102 



Víkariát Berounský: 



Jest to prostá stavba barokní ; v průčelí jest věž krytá 
bání cibulovitou, plechem pobitou. Věž ta byla vystavěna roku 
1774 štědrostí hraběte Františka Vratislava z Mitrovic. Báň na 
věži byla vichřicí dne 26. října 1870 smetena ; teprve r. 1906 
byla nově zřízena štědrostí knížete Karla ze Scliwarzenbergu, 
jenž toho roku i kostel dal opraviti. Oltáře a kazatelna byly 
téhož roku štafírem Frant. Wenichem obnoveny nákladem 
1000 K ze sbírek mezi osadníky konaných. 

Kostel má prejzovou krytbu; nad kněžištěm jest sanktusník ple- 
chem pobitý. Zevně na zdi namalovány jsou slmieéní hodiny, zhotovené 
r. 1791 Engelbreohtem. 




Vnitřek kostela ve Všeradicích. 



Klenba kněžiště i lodi jest výsečová; v lodi však jen nápodobená, 
uprostřed velmi plochá, štukovým rámcováním ozdobená. Při stěnách 
v kněžišti i lodi jsou pilíře s volutovými hlavicemi a římsovím. 

Celé vnitřní zařízení provedeno jest ve slohu rokokovém. 

Na hlavním oltáři jest novější obraz, představní ící sv. Bartoloměje 
v oblacích klečí cíJlo; maloval jej Václav Mánes r. 1843. 

Kazatelna ozdobena jest na řečništi i na schodišti polovypuklými 
obrazy sv. evangelistův*). 

V lodi jsou po stranách vítězného oblouku dva souměrně prove-. 
dené oltáře. Na jednom íest obraz sv. Prokopa (sázavský), pod ním ve 
skřínce soška sv. Anny s P. Marií a Ježíškem, a po stranách sošky sv. 
Joachyma a sv. Josefa. Na druhém spatřuje se obraz sv. Leonarda, dole 



*) Při opravě r. 1906 nalezen byl na zadní straně jedné z těchto 
ozdob tento nápis: „Léta Páně 1798 dne 28. Augusti byla doštafírována 
kazatelna tato spolu s oltářkama postranníma sv. Anny, též Panny 
Marie. Ode mne zhotoveno. Emanuel Konrád, měštan Pražský, štafír.^* 



VSeradice. 



JOŠ 



ve skřínce soška P. Marie a pó stranách sošky sv. Jana Křtitele 
a Zachariáše. 

Ve výklenku v lodi na straně epištolní stqjí oltář se skupinou 
„Ukřižování", ze dřeva řezanou: uprostřed Kristus Pán na kříži v životní 
velikosti, po jeho pravici P. Maria, po levici sv. Jan Ev., u paty kříže 
Maria Magdalská. 




Kapličky sv. Jana Nep. a sv. Antonína Pad. ve Všeradicích. 



Naproti jest oltářík sv. Antonína Pad. s obrazem téhož světce na 
plátně (poprsí) z 18. stol. v rokokovém vyřezávaném rámci. 

Zvony: 1. s nápisem latinským, ulitý r. 1497 od mistra Tomáše. 
2. 8 nápis, lat., ulitý r. 1631 mistrem Bartolomějem v Novém Městě Praž- 
ském. 3. s nápisem něm.-lat, udávajícím, že slit byl r. 1670 od Mikuláše 
Lowa za pána na Všeradicích Zikmimda Marquarda Tuněchodského 
z Poběžovic. 

Severně od kostela na bývalém hřbitově spatřuje se veliká kost- 
nice 8 barokním štítem průčelním. Na střeše jest vížka s umíráčkem. 
Uvnitř po stranách dřevěné mřížové příhrady, za nimiž kdysi byly na- 
rovnány kosti, nyní odstraněné. Na podezdívce těchto příhrad vymalo- 



104 Vikaríát Berounský: 

váni jsou kostlivci. Nad mřížovím jest hrubě provedená ornamentální 
malba s odznaky smrti a případnými výroky z Písma svatého: „Kosti 
vaše jako bylina zkvetnoa. Isaiáš kap. 66 v. 14**; ,^osti suché, slyšte 
slovo Páně. Ezech. 37, 4*^, „Kvílíme, protože nechceme svlečeni býti, ale 
přioděni. 2 k. Kor. 5, 4." Na plochém stropě býval na omítce vymalovaný 
obraz posledního soudu, nyní již téměř úplně zničený. 

Na severní straně kostela zvedá se stráň, na níž jsou vedle sebe 
dvě kapličky s výklenky; v jedné jest socha sv. Jana Nep., v druhé 
sv. Antonína Pad., obě z kamene tesané. Ke kapličkám vedou schody ve 
stráni zřízené. Celek poskytuje pohled zvláštní a velmi malebný. Kap- 
ličky ty byly vystavěny za faráře Frant. Němce (1798—1818). B. 1907 
byly opraveny péčí „Křest.-vzdělavacího spolku^ ve Všeradicích. 

R. 1897 postavena byla socha sv. Vojtěcha u , J^arlova** na 
památku 9001etého umučení a smrti tohoto svatého patrona českého, 
zhotovená sochařem Frant. Vejsem z Hořic za 380 K. 

14. Zdíce, fara. 

Duchovní správu obstarává farář s kaplanem. 

Patron: Jos. kníže Colloredo-Mansfeld. 

Místa přifařená: Zdice 2115 k., 14 ak., 2 ž., šk. 6 tř. ; Baboryň 
l/a h., 234 k. ; Chodouň V2 K 716 k., 7 ž., šk. 2 tř. ; Knížkovice V2 h., 
234 k. ; Černín V2 h., 316 k., 7 ak., šk. 1 tř. ; Levín (část) % h., 103 k. : 
celkem 3718 k., 22 ak., 9 ž. 

Již ve století čtrnáctém připomíná se ve Zdicích kostel 
farní. 

Faráři do dob husitských : Bartoloměj f 1364, Oldřich z Litoměřic 
1364—1404, Jan řečený Makolušček (Makolussczek), prve farář v Zálohově 
1404, Hertvík (Hertvín) do 1414, Petr, prve f. v Kostelci u Křížků, sm. 
s před. 1414, Jiří t 1415, Václav z Pelhřimova 1416, Henslin t 1*30, 
Heřman (Hermannus) z Hořovic od 1430. 

V dobách pohusitských byli tu nějaký čas faráři pod obojí. 
Z nich známi jsou: Jan 1541 a Matouš 1550. 

Také křtitelnice z r. 1552 pořízena byla od utrakvistů. 

Ale později katoličtí patronové (Popelové z Lobkovic do 
r. 1593 a potom královská komora) dosazovali ke kostelu ve 
Zdicích vždy katolické faráře, ač osadníci byli na mnoze aneb 
veskrze vyznání strany podobojí v různých odstínech. K faře 
ve Zdicích připojeny byly také bývalé fary v Počaplích, Hu- 
dlicích a Tmáni jako fiUalky. Osadníci pod obojí, štítíce se řádů 
katolických, uchylovali se ve svých duchovních potřebách 
k utrakvistickým děkanům Berounským *). 

R. 1587 byl ve Zdicích farář Václav, který toho roku žádal arci- 
biskupa, aby jej od sv. Jiří jiným místem opatřil, jelikož pán z Lobkovic 
zapověděl úředníkům svým, aby farářovi desátek nedávali, také seno 
s farních luk mu rozprodali ; letník (sýr letničný) od osadníkův jeho vy- 
bral farář Žebrácký **). R. 1599 byl tu farář jménem Jakub ***). 

R. 1617 byl ve Zdicích duchovním správcem kněz Petr 
Lodereker z Prošovic, někdy opat benediktinů v Emausích do 
r. 1611 1). 



*) Vávra, „Paměti Berounské", 153. 
♦♦) Borový, „Martin Medek" 19. 
**♦) Winter, Život cirk. 667. 
t) Vávra, 106. 



Zdice. 



105 



Potom byly Zdice, jak se zdá, nějaký čas pod správou 
děkana Hořovického Jana Buriana Těšínského z Těšína, na 
něhož si Zdičtí r. 1627 stěžovali, že vyžaduje na nich desátků, 
aniž by u nich konal služby Boží*). 

Kolem r. 1633 byla osada Zdická přikázána faráři Be- 
rounskému **). f 

R. 1657 byla ve Zdicích zase zřízena fara samostatná; 
odebral se na ni sám dosavadní farář Berounský Jan Nejedlý. 




Farní kostel ve Zdicích. 

Tehdáž žádali osadníci kostela v Počaplích, aby byli přifařeni 
ke Zdicům, ale arcibiskup rozhodl, aby zůstali při Berouně ***) 
Po Nejedlém následovali faráři : Bartoloměj Krišpín (Cryspin) 1664 
a Petr Marcellus. 1664-70. 



*) Krá8l/„Harrach", 226. 

**) Krásť, „Harrach", str. 219; srvn. str. 7. 

***) Vávra, 249. 



106 



Vikariát Berounský: 



Ale samostatná fara nepotrhala ve Zdicích dlouho; již 
r. 1670 přikázána byla osada Zdická pod duchovní správu dě- 
kanů Žebráckých. Ti konali ve Zdicích služby Boží ob neděli. 

Později byla Zdická osada po dlouhá léta opravována ex- 
posity, jež děkan Žebrácký praesentoval a konsistoř potvrzovala. 

V tom úřadě se tu vystřídali: Jan Tomaišl 1789, Petr Paus 1793 
až 1806, Athanasius Spurný, piarista, vysloužilý professor české řeči na 
vojenské akademii ve Vídni, 1809—16, Jan Henika 1817—23, Martin 
Sedlák 1823—35, Jos. Vorel, hudební skladatel *) 1835—1846. 

R. 1846 byla duchovní správa Zdická od děkanství v Že- 
bráce oddělena a opět byla učiněna samostatnou, jako bývala 
před rokem 1670. 




Vnitřek farního kostela ve Zdicí chl 

Pořad farářů : Jos. Vorel 1846 1 1874, Maximilian Vodrážka 1875—88, 
Vincenc Tittl 1888—1905, Václav Hůlka. 

Chrám Narození P. Marie, vystavěn byl v nynější po- 
době v letech 1747—9. Jest to dosti výstavná stavba barokní. 



*) Nejedná píseň od něho nápěvem opatřená stala se písní národní 
na př. píseň : „Že peníze světem vládnou," jejíž text také od něho po- 
chází. Z církevních jeho skladeb lid ve Zdicích dosud při požehnání, 
velmi rád zpívá píseň „Ježíši skrytý v svátosti, klaním se tobě s vrouc- 
ností" ; rovněž tak oblíbena jest píseň : „Maria, svatá Panna, budiž na 
věky požehnána." Také svou poslední vůlí farář Vorel požehnanou 
památku pozůstavil, neboť učinil značné odkazy k účelům dobročinným. — 
Strýcem jeho se strany matčiny byl proslulý kazatel český Jan Rychlovský, 
světící biskup Pražský ; jeho podobiznu na plátně malovanou odkázal 
faře Zdické. 



j 



Zdice, Železná. 107 

R. 1749 zvony, které dříve ve zvonici opodál kostela visí- 
valy (»na staré zvonici«), přeneseny byly na věž kostela nového. 

Kněžiště má zevně závěr trojboký a jest v rozích opatřeno nízkými 
opěrnými pilíi^. Uvnitř jest závěr kněžiště polokruhový, čtvrtkolovítě 
sklenutý. Předložené klenbové pole má klenbu valenou. 

Loď má tři klenbová pole, z nichž střední, největší, vystupuje 
poněkud z boků na způsob lodi křížové. Klenba jest valená s výsečemi 
nad okny. Okna v této střední části jsou barokně formovaná, kdežto 
v obou ostatních částech jsou obdélníková, polokruhově zaklenutá. Při 
zdech uvnitř jsou pilíře s hlavicemi čabrako vitými a římsami. 

Zevnějšek oživen jest Širokými plochými lesenami, okna ozdobena 
jsou omítkovým orámováním. 

V průčelí jest věž s hodinami, krytá nízkou prejzovou střechou, 
na níž jest lucemovitá vížka. 

Vnitřní zařízení, pokud jest ze dřeva, jest vesměs rokokové, dobrých 
a zajímavých forem. 

Nad hlavním oltářem ve velikém rámu anděly neseném jest obraz 
„Narození P. Marie,*' na plátně malovaný, práce slabá, přemalováním 
poškozená. Nad brankami stojí sochy sv. Petra a Pavla. 

Na straně epištolní kněžiště zavěšen jest obraz P. Marie Karlo vské. 

V lodi jsou čtyři oltáře : 1. nejsv. Srdce Páně s obrazem dle Raaba, 
2. sv. Anny, s obrazem na plátně (slabým) a se sochami dvou světců 
po sti*anách; 3. sv. Jana Nep. s obrazem, jenž představuje světce toho 
klečícího v oblacích ; po stranách jsou sochy sv. Jakuba a sv. Prokopa 
a v nástavku spatřuje se Madonna Staroboleslavská; 4. sv. Martina 
s obrazem nevalným, představujícím světce, an dělí se o plášf se žebrákem; 
a se sochami sv. Karla Bor. a sv. Jana Nep. po stranách. 

Na křtitelnici cínové, trojnohé, čte se nápis : „Tato křtitelnice 
udělána jest ke cti Bohu Otci i Synu i Duchu svatému prostředkem 
ctiho^ého kněze Jana Mystopola, administrátora pod obojí spůsobou, 
skrze Jana Mrkvičku léta 1662." Na plášti jest s jedné strany pólo 
vypuklina znázorňující Krista Pána neseného anděly, s druhé strany pak 
jsou polovypuklé obrazy: P. Maria s Ježíškem, sv. Petr a sv. Pavel. Po 
stranách jsou lví hlavy s kruhy v tlamách. Hojně znaků dříve plášť 
zdobivších z části odloupáno, z části otřeno. Na víku vyryt jest letopočet 
1662 a znak cechu mlynářského. 

V předsíni podvěžní jest ve výklenku dřevěná barokní socha 
sv. Rocha. 

Zvony : 1. s nápisem : „Léta buožieho tisiczého čtyrstého deva- 
desátého druhého slit jest tento zvon," 2. s nápisem latinským, udávajícím, 
že slit byl r. 1621 od Bartoloměje, zvonaře Pražského, 3. s nápisem lat. 
„Od blesku a bouře vysvoboď nás Pane Jesu Kriste"; na plášti jest pólo- 
vypuklý obraz sv, Jana Nep. a orel císařský. 

15. Železná, fara.'^) 

Duchovní správu obstarává farář s kaplanem. 

Patron: Metropolitní kapitola. 

Místa přifařená: Železná 389 k., 4 ak., 6 ž., šk. 4tř.; Ohýňava 
1/2 h., 1661 k., 12 ž., Sk. 4 tř.; Lhotka 1/2 h., 231 k., 1 ak.; Libečov 1/2 h., 
240 k., 1 ž.; Přílepy Malé 1/2 h., 453 k.; Hyskov-Stará Huť IV* h., 1931 k., 
1 ak., 13 ž., šk. 5 tř.; celkem 4805 k., 6 ak., 31 ž. 

Paměti zdejší fary sáhají až do století etrnáctého. 

Podacím pánem kostela v Železné byl biskup (po r. 1344 
arcibiskup) Pražský, od r. 1507 metrop. kapitola Pražská. 

Z farářů až do doby husitské známi jsou tito : Buzek (Buzco) od 
1372; byl tu ještě r. 1380; Mikuláš 1398; Přibyslav 1401; Václav 1408; 
Mikuláš t 1423; Petr z Loun od 1423. 



*) Frant. Melichar, „Paměti okresu Unhoštakého", 267 a násl. 



i(» 



VOuríát Beroouký: 



PH TÍsíUMá r. Í3S0 shledal arcijáhen, ie kostel t Zeiemé má tyto 
boboftlnieboé réá: dra ornáty, z DÍehž jeden sráteění, dmhý TŠedni, 
kalíeb §tíNhnf % driadleiii (nodem) pozlaeenýBL, dobrý missáL. sedm 
pall („p^naeT); dále tyto knihy: matwtiiiál, Tiatíkns, žaltář a néktífík 
knih kazatelských (^íbrí sermodnales^). 

Z doby pohositské nedodiOTálo se nám o Železné zpráv; 
není rfiak pochyby, že sem metropol kapitola jakožto patron 
dosazovala knéze katolické, ač obyvaielstYO více se chýlilo 
k nekaiolíctvi 




Pohled na famf kostel v Železné. 



R. 1599 stěžuje si farář v Železné, Ezechiel Litomyšlský, že Žele- 
zenStf Jsou zlí a raděii by měli kněze nekatolického*). Na počátku sto- 
letí 17. v letech 1602—9 obstarával v Železné duchovní správu Jan 
Machaó *♦). 

Po válce třicetileté stala se osada Železenská filiálkou 
k Berounu, ale od roku 1655 vyskytují se tu opét samostatní 
duchovní správcové. 

♦) Winter, Život církevní, 917. 
♦♦) Melichar, o. o., 267. 



železná. 



109 



Posloupnost farářů v Železné]: Dyonisius Chrysurgus do 
1655; Augustin Vojtěch Hájek 1655; Blažej Hynek Holický tl664; Jakub 
František Lazarský (Lazar) 1664 — 80; Bernard Fontáno de Gregoriis 
(z Řehořův), mistr filosofie, 1680-89; Tomáš Šrámek 1689 f 1695; Kašpar 
Vojtěch Josef Pošina 1696; Vilém Bernard Roshan f 1711; Frant. Josef 
Ign. Teigel 1712 f 1721; Theofil Stehlík 1721—30; Jan Nep. Pittner 1731 
t 1754; Jan Schutz do 1758; Kašpar Vaceš (Waczesch) 1758—61; Frant. 
Karel Liška 1761 f 1799; Jan Wáchtler 1801—4; Frant. Svoboda f 1814; 
Jan Pech f 1832;. Jos. Vlasák 1832—49; Jos. Zoufalý 1850— 60; Jos. Fischer 
1860-80; Václ. Hradec 1881 f 1895; Em. Přibil 1895—1900; Jos. Duštíra. 

Kostel Nanebevzetí Panny Marie*) jest malé, nízké 
a neozdobné stavení, do svahu stráné vestavěné. Z původního 
gotického kostelíka zachovalo se pouze zdivo kněžiště do třech 
boků zalomené. 




Vnitřek farního kostela v Železné. 



R. 1674 zaznamenány jsou v účtech kostelních minao jiné tyto vý- 
daje: „Truhláři od udělání nového oltáře do kůru dáno 18 zl. 15 kr. Ma- 
líři od malování jeho i za zlato dáno 49 zl. Truhláři od spravování sta- 
rého oltáře po straně stojícího 2 zl. 7 kr. Malíři, co jej pozlacoval a ob- 
novoval 6 zl." R. 1682 čteme v účtech: „Od přistavění kostela zedníkovi 
mělo se dáti 125 zl., sud piva; poněvadž ještě není dílo uděláno, dáno 
jemu hotových 115 zl.; ostává jemu 10 zl., piva 1 sud". R. 1684 pořízen 
byl kříž na kostelní štít. R. 1688 dáno „Za statui blahoslaveného Jana 
Nep. na oltář nad tabemakulum řezbáři 6 fl." 



*) Srvn. popis u Wirtha v „Soupisu památek okr. Kladenského", 
str. 135—136. 



110 



Vikariát Berounský: 




Filiální kostel v Chyňavě. 




Vnitřek filiálního kostela v Chyňavé. 



Železnsu 11 1 

R. 1682 byl kostel starobou již sešlý opraven, opět pak r. 1777 
nákladem děkana metrop. kapitoly Frant. Bartoňe. 

R. 1861 byl vnitřek kostela ze sbírek, jakož i z daru cis. Ferdi- 
nanda a cis. Anny (400 zl.) upraven. Tehdáž byl také hlavní oltář pře- 
stavěn, k němuž se z rozebraného oltáře naproti dveřům jednotlivé částky 
pJHdaly, a oltářní obraz nově vymalován. 

R. 1902 ukázala se na průčelní zdi trhlina, i bylo nutno postaviti 
čtyři opěrné pilíře. 

Kněžiště má klenbu ploskou. Okna jsou nahoře barokně zaklenutá. 
Oltář jest barokní: po stranách hadovitě točené sloupky a vyřezávané 
rozviliny; uprostřed umělecky bezcenná kopie Marillova obrazu „Nepo- 
skvrněné Početí P. Marie." Po stranách tabemakulu stojí na konsolách 
rokokové sošky sv. Bernarda, Václava, Jana Nep. a Jeronýma. Nad bran- 
kami za oltář vedoucími umístěny jsou rokokové rámcové relikviáře. 

Loď má strop plochý. V ní stojí dva stejně upravené oltáříky ba- 
rokní, které po stranách mají hladké sloupky s listovými hlavicemi. Na- 
hoře v nástavku jest na jednom monogram Kristův, na druhé monogram 
mariánský. Obrazy na plátně malované, které na oltářících těch se na- 
lézají, nemají umělecké ceny; na jednom jsou zobrazeni sv. Prokop a sv. 
Vojtěch, na druhém sv. Václav a sv. Jan Nep. 

Nad vchodem visí dobrý obraz sv. Barbory (poprsí), asi r prvé 
polovice 19. stol. 

Vchod do kostela jest od jihu síncem. Ke kostelu vede nakloněná 
dlážděná terasovitá cesta, která před vchodem na bývalý hřbitov rozši- 
řuje se v polokruhový terasovitý výstupek, na němž stojí dřevěný kříž 
z r. 1900 se starším, pěkně řezaným tělem Páně (barokním) z 18. stol. 

K severnímu boku kněžiště přiléhá věž se střechou šindelovou, nad 
níž se zvedá hranolová bedněná prostora pro zvony. 

Zvony: 1. s nápisem latinským, udávajícím, že jej ulil r. 1779 
Frant. Ant. Frank v Praze, 2. původně ulitý r. 1717 a přelitý r. 1886 od 
Jos. Diepoldta v Praze. 

Filiální kostel sv, Prokopa v Chyňavě*) jest pod 
patronátem knížete Max. Egona Furstenberga. Již ve století 
čtrnáctém byl filiálkou kostela Železenského. 

Původní stavbu gotickou připomíná pouze trojboký závěr kněžiště; 
vše ostatní upraveno později ve slohu barokním. 

Kněžiště má napodobenou barokní klenbu výsečovou s plochým 
středem, jenž obklopen jest zprohýbaným štukovým rámcem, ve kterémž 
namalováno jest ozářené oko Boží. V koutech kněžiště jsou ploché lišeny, 
zakončené nahoře římsovím volutou podloženým. Loď má strop plochý. 
Oltáře i kazatelna pocházejí z r. 1876; na oltářích jsou obrazy od Jos. 
Hellicha: na hlavním sv. Prokop (světec stojící s křížem v pravici 
a s knihou v levici; za ním pluh a v pozadí Sázavský klášter), na boč- 
ních: sv. Josef a. sv. Barbora. 

V průčelí jest hranolová nízká věž s jehlanovou střechou. 

Zvony: 1. slitý r. 1618 mistrem Bartolomějem v Novém Městě 
Pražském, 2. slitý Mikulášem Lowem v Praze 1669. 

Kaple Narození Panny Marie ve Staré Huti neboli 
Hýskově. R. 1836 kaple ve Staré Huti vyhořela. Potom vystavěn byl 
na vrchu nad Starou Hutí kostelíček slušnější a větší než bývalý. Roku 
1850 byl vysvěcen. R. 1904 opraven tak, že obdržel nový vzhled vnitř 
i zevně. Kostel byl jednoduše, ale vkusně vymalován, oltáře nově pozla- 
ceny a natřeny, hlavní oltář zvýšen a dvěma novými sochami opatřen. 

Jest to stavení obdélníkové, v pseudorománském slohu vystavěné; 
v předu na střešei jest vížka plechem pobitá. Okna jsou obdélníková, 
polokruhem sklenutá. V průčelí jest ychod polokruhově sklenutý, nad 
ním veliké kruhové okno (z vnitř zazděné) a ve štítu obloučkové pod- 



*) Srvn. popis u Wirtha, „Soupis památek okr. Kladenského", str. 
61-63. 



112 



Vikariát Beronnský: 




Kaple v Hýskově. 




Vnitřek kaple v Hýskově. 



železná. 



113 



římsí. Kněžiště i loď stejně isou vysoké a mají klenbu valenou, výsečovou; 
odděleny jsou od sebe vítězným obloukem, při jehož pilíři na evangel. 
straně stojí kazatelna. Hlavní oltář jest pseudorománský. Obraz na něm 
maloval Jan Kroupa v Praze 1860. Znázorňuje narození Panny Marie 
(v pozadí na lůžku odpočívá sv. Anna, jíž žena pokrm přináší; v popředí, 
dvě jiné ženy připravují koupel novorozeňátku, jež jedna z nich drží na 
loktech). Po stranách jsou polychromované sochy sv. Václava a sv. Lud- 
mily. Při bočních zdech lodi stojí naproti sobě oltáříky v témž slohu 
jako oltář hlavní; na jednom z nich jest obraz sv. Jana Nep. klečícího 
v oblacích, na druhém obraz sv. Floriana. 

V lodi na straně evangelijní stojí křtitelnice ze železa litá, ozdo- 
bená na víku skupinou znázorňující, kterak sv. Jan křtí Pána Ježíše. 

Ve vížce zavěšeny jsou dva zvony: větší s německým nápisem: 
„Ulit v Praze od Karla Bellmanna 1850" a s polovypuklinou sv. Karla 
Bor., menší bez nápisu s polovypuklým obrazem sv. Josefa. 

Před kostelem na jižní straně stojí ze železa litý kříž; v předu 
jest litá deska s nápisem: „Já jsem vzkříšení i život; kdo věří ve mne, 
byť také umřel, živ bude, a každý, kdo živ jest a věří ve mne, neumře 
na věky. Jan 11, 25. 26."; vzadu pak umístěna jest deska rovněž ze že- 
leza litá, s nápisem: „Nákladem bratrstva dělníků knížecích v Staré 
Huti. L. P. 1863". 




Kaplička v Járově. (Viz str. 20.) 



VI. 

VIKARIÁT BYSTŘIČKY. 



VÍ. Vikariát Bystncký. 

Ve vikariáté Bystřickém jsou 2 děkanství, 14 far a 1 zá- 
mecké kaplanství; při nich jest 11 míst kaplanských a 1 místo 
katechetské. 

V území tohoto vikariátu žije celkem 44.805 obyvatelů, 
z nichž jest 43.369 katolíků, 550 akatolíků a 886 židů. 

1« Benešov, děkanství.'*') 

Duchovní správu obstarává děkan s dvěma kaplany; mimo to 
na c. k. gymnasiu působí professor náboženství a na dívčí obecné a měšf. 
škole katecheta. 

Patron: Jeho c. a k. Výsost arcivévoda František Ferdinand 
ďEste. 

Místa přifařená: Benešov 6281 k., 50 ak., 447 ž., c. k. vyšší 
gymn., šk. obec. chlap. 8 tř., divé. 7 tř., šk. měšť. dive. 4 tr. ; Baba V* h., 
33 k., Bedrč V2h., 147 k., 35 ak., Boušice % h., 53 k., Budkov 1 h., 65 k.; 
Chlistov 1 h., 79 k., šk. 2 tř.; Chvojen Velký \ h., 89 k.; Dlouhé Pole 
(ves) Ví h., 132 k. ; Dlouhé Pole neb Červený Dvůr (statek) % h., 35 k., 
3 ž. ; Hůrka i/a h.. 32 k. ; Járkovice V2 h., 71 k., šk. 1 tř. ; Jírovice Va h., 
200 k. ; Konopišť Vz h., 174 k. ; Marianovice ^U K H^ k. ; Myslič % h., 
147 k. ; Nechyba V2 h., 11 k. ; Pecínov 1 h., 65 k., 3 ž. ; Podháj Konopišť 
24 k. ; Podháj Lišno 1 1/4 h., 60 k. ; Podhoří 1 Vé h., 14 k. ; Poměnice 
1/2 h., 181 k. ; Radikovice V, h., 74 k. ; Skalice ^U K 87 k. : Tisem 1 V2 K 
294. k., 2 ž., šk. 1 tř. ; Žabovresky \ h., 77 k. ; celkem 8544 k., 85 ak., 
455 ž. 

Kolem r. 1048 zbudoval si česky vladyka, dvořan a voje- 
vůdce knížete Břetislava I., jménem Beneda nebo Beneš, v kra- 
jině tehdáž hustým lesem porostlé hrad. Nějaký čas potom, 
r. 1070, vystavěl východně od hradu kostel sv. Mikuláše, a na 
jižním úpatí hory vznikla osada, nynější město Benešov. 

Kronikář český Beneš Minorita vypravuje o jednom pánu 
Benešovi, že přinesl z výpravy proti Milánským (r. 1158) bibli 
a krásný passionál, jež na památku daroval kostelu Benešov- 
skému. 

Město Benešov bývalo od starodávna hlavním místem 
děkanátu Benešovského. 

Farní kostel Benešovský byl pod ochranou pánů z Bene- 
šova až do r. 1311; toho roku Tobiáš z Benešova, kanovník 
Pražský, postoupil panství Benešovské svému příbuznému, panu 
Zdislavovi ze Šternberka. Páni ze Šternberka byli štědrými 
dobrodinci kostela. Albert ze Šternberka společně s bývalým 



*) Srvn. Vlasák, Okres Benešovský, str. 7 a násl. 



1 



118 Vikariét By»tfícký; 

farářem Benešovským Prokopem, který tehdáž byl farářem 
u sv. Ducha v Hradci Králové, založil r. 1398 v kostele Bene- 
šovském při oltáři Svatých apoštolů a sv. Doroty kaplanství 
s obvyklými tehdáž příjmy 8 kop gr,, kteréžto nadání později 
(r. 1413) jeSté lánem orných polí rozmnožil. 

Duchovní správcové BenešovStí až do válek husit- 
ských: Petr t 1361, Václav řečený Moravec 1361 f 1388 (v letech 
1379—1382 uvedl duchovní správu v Benešově nájemce fary, kněz Jan 
z Vel. Oldřichova, jenž se tu pak později farářem stal), Prokop, mistr 
kuchyně císařovny Elišky 1388—9, Petr, prve farář kostela sv. Ducha 
v Hradci Králové, sm. s před. 1389—96, Jaxo, děkan ve Staré Boleslavi, 
sm. s předešl. 1396 t 1398, Jan z Vel. Oldřichova od 1398, byl tu ještě 
r. 1407, Hašek (Hassco) do 1414, Mikuláš řečený Kakabus, prve f. ve 
Skramníku, sm. s př. 1414. 

Oltářníci 1. při oltáři sv. apoštolů a sv. Doroty : Hanek 
(Hančo, Jan) z Vlašimě 1398—1408 ; 2. při ol tář i P. M a r i e : František 
do 1418, Přibík, prve f. v Bělici od 1418. 

R. 1374 byl kazatel Benešovský František u konsistoře obžalován, 
protože prý o minoritech Benešovských tvrdil, že rozhlašují neoprávněné 
odpustky a nemají moci slyšeti zpovědi, dále že vyzval lid k modlitbě 
za Milice, řka : „modlete se za onoho svatého muže Milice, který zastává 
se víry katolické." Ačkoliv kazatel František se omlouval, nebyly omluvy 
jeho shledány dostatečnými, i bylo mu nařízeno, aby již nekázal a aby 
odešel z diecese Pražské a nevracel se, dokud by od arcibiskupa ne- 
obdržel dovolení. Týž kazatel byl opětně r. 1378 s úřadu kazatelského 
sesazen. *) R. 1386 byl kazatelem v Benešově kněz Jan ; ten byl suspen- 
dován, protože míchal se do služeb Božích ♦♦). 

Jeden z potomků rodu Benešovicův, Tobiáš z Benešova, 
probošt kapitoly ve Staré Boleslavi, založil r. 1246 v Benešově 
na místé starého rodinného hradu***) klášter menších bratří 
sv. Františka neboli minoritu a při něm veliký chrám Nanebe- 
vzetí P. Marie, jejž dne 4. října 1257 v den sv. Františka Sera- 
finského, zakladatele menších bratří, biskup Pražský Mikuláš 
z Rožmberka s velikou slávou posvětil. Tobiáš z Benešova u- 
ložil těla svých bratří a předků v novém chrámě klášterním. 
Sám pak vstoupil do řehole minoritské a žil v klášteře Bene- 
šovském až do své smrti r. 1261. Také později míval klášter 
hojně příznivců a dobrodincův. Tak r. 1379 Zdeněk ze Štern- 
berka, pán na Konopišti, odkázal klášteru důchod 10 kop a 
6 grošů s tím závazkem, aby v klášterním chrámu v určité 
dny slouženy byly mše sv. za zesnulé jeho manželky Johanku 
a Kateřinu; mimo to učinil nadání jedné kopy grošů na věčnou 
lampu, která měla hořeti před oltářem Panny Marie f). R. 1400 
vykázal Zdeněk Kostka z Postupic klášteru deset kop ročního 
důchodu, aby si bratří z něho kupovati mohli sukno na roucha 
řeholní f f ). 



*) Soudn. akta I., 81, 311. 
♦*) Soudn. akta II., 367. 

***) Vystavěliť si páni z Benešova nedlouho před tím hrad nový, 
Konopišť. 

t) Borový, Libri erect, 168. 
tt) Borový, Libri erect., 522. 



Benešov. 



119 



R. 1420 dne 19. května dal Žižka město zapáliti, při čemž 
vyhořel farní kostel i klášter ^s chrámem. Klášter nebyl pak 
již obnoven ; řeholníci utekli se do Prahy, do kláštera sv. Ja* 
kuba, i bývalo obyčejem až do konce osmnáctého století, že 
se jeden bratr z tohoto kláštera minoritského nazýval »kvar- 
diánem Benešovským«. 




Benešov. Zříceniny klášterního kostela. 

Ačkoliv Petr ze Šternberka a z Konopiště byl jedním 
z nejrozhodnějších odpůrcův Husitů, přece když v boji proti 
nim u Vyšehradu dne 1. listopadu 1420 padl, dala se po něm 
pozůstalá vdova Perchta, rozená z Kravař, uchvátiti proudem 
moci neodolatelné a aby sebe a své poddané od větší záhuby 
ochránila, přistoupila k straně husitské. Smlouva o to s Pra- 



120 



Vikariát Bystřičky: 



žany stala se r. 1424. Farní chrám, který po vyhoření v skro- 
vnější podobé byl obnoven, obsazován a spravován býval kně- 
žími dosazovanými od konsistoře utrakvistické. Někteří z kněží 
těch nazývali se >děkany«. Chrám klášterní i s klášterem, vypá- 
lený, krovu zbavený a zlobě živlů zůstavený, stál ve veUkolepých 
zříceninách, takže papež Pius U. (dříve Eneáš Sylvius) sám vy- 
znal, že spatřiv jej jako kardinál r. 1451, veUkostí a krásou 
jeho tak byl dojat, že nemohl se zdržeti od pláče*). 

Někteří páni z rodu Šternberského, jsouce horlivými kato- 
h'ky, snažili se v Benešově obnoviti náboženství bývalé. Tak 
Jaroslav ze Šternberka nařídil r* 1480 utrakvistickému faráři, 
aby se z města vystěhoval; ale rozkaz ten mnoho nezpomohl. 




Benešov. Kostel děkanský. 



Podobně r. 1550 Adam ze Šternberka uvedl do kostela Bene- 
šovského kněze pod jednou, ale k naléhání konsistoře utrakvi- 
stické byl brzo zase v Benešově ustanoven kněz pod obojí. 
Mimo to rozmáhala se v Benešově i v okoH nově vzniklá sekta 
» bratří českých*. 

Z nekatolických duchovních správců Benešovských jsou známi tito : 
Jan 1535, Václav Hrozen (před 1540), Václav Klacab 1547, Tomáš 1552 **), 



*) Vlasák, 13-14. 

**) Borový, Akta kons. utrakv. 



Benešov. 



121 



Jan Moravus 1564, Jan Bestius 1564, Jiřík 1564*), Martin z Jevíčka 
1573**). 

R. 1578 nalézáme v aktech konsistoře utrakvistické zmínku, 
že »v Benešově děkana od ní podaného a stvrzeného není* ***). 
V té době totiž Benešovští hlásili se většinou již k protestant- 
stvíf). Páni Hodějovští z Hodějova, kteří drželi panství Kono- 
pištské od r. 1604, sami také byli horlivými přívrženci prote- 
stantismu. Až teprve r. 1015 Bernard mladší z Hodějova »podal« 
konsistoři pod obojí kněze Jana Luxína »ke konfirmování za 
správce církevního*, ač Luxín již od dvou let v Benešově du- 
chovní správu obstarával. R. 1618 pak k žádosti téhož Bernarda 
Hodějovského konfirmovala konsistoř utrakvistická do Benešova 
Jana Choliatesa Kutnohorského ff). 




\*nitřek děkanského kostela v Benešově. 



Po i)itvě bělohorské přešlo panství Konopištské s Bene- 
šovem r. 1623 v držení Pavla Michny z Vacinova. Ten vypudil 
hned nekatolického faráře tff) a kněze katolického na jeho místo 
dosadil. R. 1624 povolal Michna do Benešova někoUk kněží řádu 
jesuitského, jejichž poučování se podařilo, že v měsíci červenci 
.r. 1624 383 osob, z většího dílu měšťanů, do lůna církve kato- 



*) Pažout, Jedn. a dop. — **) V^inter, Život církevní, 391. — 
***) Rotulus consist. utr. 1578 80, rkp. v arcib. arch. 1. 29. - f) Winter, 
Život církevní, 204. — ff) Protoč, cons. utraq. v arch. arcib. f. 187 a 362. 

ttt) Pověst vypravuje, že prý bývali v Benešově tři luterští kaza- 
telé, kteří po vítězství na Bílé Hoře byli vypuzeni a prý do Mladé Bole- 
slavi se odebrali. (Frant. Václ. Pokorného Paměti Pyšelskě, str. 16.) 

Posvátná místa. IL 6 



122 Vikaríát Bystřičky: 

lické se vrátilo. R. 1648 byl farní kostel od Švédů zapálen a vy- 
drancován; nepřátelé vnikli i do podzemní krypty slídíce tam 
po pokladech. 

Posloupnost farářů: Daniel Rudera z Dražína 1623; r. 1627 
konal v Benešově duchovní správu dle jména nám neznámý quardián 
z kláštera Jflovského ; Sebestián Calvius kolem r. 1630, Jan Budecius 
1638, Ondřej I^ác Bartholonides, prve farář v Kosové Hoře 1642, Jiří 
FercÚnand Hykalík 1650, Samuel Vojtěch Stransinger *), Samuel Sigismund 
Schembalides 1651, Viktorin Alexius Javomicky 1676 f 1701, Ign. Ant. . 
Fiala 1701, Josef Jan Pokorný 1714 (vzdal se fary a vstoupil do řádu Mal- 
tézského v Praze), Jan Simon Štoček (Stoczek) 1731, Jan Bochus Klobása 
(Klobassa) 1756, Ign. Raffius 1772. Václav Brunclik 1778, Frant. Soudný 
1781, Frant de Paula Vaněk od 1812. 

Někteií duchovní správcové BeneSovští užívali v letech 
1623—51 titulu děkanského, ale teprve přičiněním iaráře Vaňka 
byla fara BeneSovská r. 1828 povýšena na reální děkanství. 

Posloupnost děkanů: Frant. de Paula Vaněk f 1838, Ign. AI. 
Čáslavský 18^—53, Frant. Kroner 1853 f 1883, Filip Burgerstein 1883 
t 1898, Josef Červenka, kn. are. notář. 

Děkanský chrám sv. Mikuláše leží na severovýchodním 
konci města na výšině »Karlov« řečené. Původně byla to stavba 
mnohem rozsáhlejší. Po stranách průčelí bývaly dvě věže, 
z nichž toliko jedna částečně se zachovala. Po pohromách, 
které chrám utrpěl r. 1420 od Husitův a r. 1648 od Švédů, 
byl v nynější skrovnější podobě obnoven. R. 1898 byl opět 
opraven uvnitř, roku pak 1902 i zevně. 

Jest to gotická trojlodní stavba s užším a nižším kněžištěm. Kně- 
žiště pěti boky zakončené má klenbu gotickou, ale z přfzedních pilířů 
jest patmo, že klenba původní byla mnohem vyšší. Přízední tyto pilíře 
zdobí nosníky, na nichž vytesány jsou odznaky čtyř sv. evangelistů a jiné 
ozdoby. Frostífední loď, která původně mívala vysoké klenutí, objplržela při 
zmíněných pozdějších opravách valenou klenbu nápodobenou. Obě boční 
lodi jsou nízké a maií strop rovný. Hlavní oltář jest pěkná řezbářská 
práce barokní z r. 1696 na způsob ladně vzhůru se vinoucích velikých 
lupenů, v nichž dvě postavy andělské drží krásný, starší obraz Panny 
Marie s Ježíškem. Obraz tento, na lipových prknech malovaný, jest krásna 
práce z doby asi kolem roku 1500 ♦♦). 



*) V archivu arcibiskupském zachovalo se nedatované podání Marie 
Alžběty Miohnové roz. hraběnky Lažanské z Bukové ke konsistoři tohoto 
znění: „Přinucené, jako plnomocná poručnice sirotkův dětí mých a dědicův 
někdy J. H.. Mti z Vacinova, při Y Mtech ohlásiti se musfin, poněvadž 
teď posléze pan farář m^j Beneáovský, dvojí cti hodný kněz Jiří Ferdinand 
Hykalík z jistých a podstatných příčin, které při sobě zanechávám, 
odpuštění od mého regenta vzavše, slovem mým takové dosáhl, an již 
taky na kazatelnici s Udmi osadními se rozloučil a již se stěhovati od 
nynějšího času svatojirského počal; i starajíce se já, aby ctí a chval Božích, 
též rozmnožení spasení dušiček poddaných mých se dalo, kteří aby osadní 
bez správce církevního jakož pastýře pozůstaveni nebyli, na místě nad- 
jmenovaného pana faráře jiného sobě jsem za správce církevního na týž 
vacirující Benešovské beneficium se vší příležitostí, totiž dvojí cti hodného 
kněze M. Samuele Vojtěcha Stransingera jakožto při faře Vrbenské 
v kraji Slánském, též při chrámu Páně mým Smolnickém správce duchov- 
ního povědomého oblíbila a zvolila. Jehožto podle práva kollatorského 
íako plnomocná kollatorkyně nyní sede vacante V. Mtem praesentirujíc, 
za konfirmování téhož Patera Stransingera na též beneficium Benešovské 
od času nyní Svatojirského V Mtech šetrně žádám.'' 

*♦) Nesrovnává se tedy s pravdou podání, *ež praví, že obraz tento 
pochází ze smičeného kláštera minoritského. 



BeneSoT. 



123 



V boční lodi jižní rmístěn jest mistrovsky ze dřeva vyřezávaný 
bitá ř, zhotovený výborným řezbářem a sochařem Lazarem Widmannem *). 
Oltář tento býval v zámecké kapli Konopištské. Jest zhotoven v zají- 
mavém slohn barokné-gotickém. Uprostřed nad takernakulem jest socha 
sv. Hnberta, biskupa Lutišského, patrona myslivcův **). Na levé straně 
jest socha andílka, n jehož nohou jest laň šípem protknutá; na strané 
pravé spatřuje se andílek s loveckou troubou (lesním rohem) v ruce; 
u lehovíiiohou Echoulen jest pes. 




Obraz Panny Marie v děkanském chrámu Benešovském. 

Při podélné stěně jižní stojí poblíž postranního vchodu baiobní 
ollářfk sv. Jana Nep. s obrazem téhož světce. 

V lodi severní stojí malý barokní oltářík, v němž za sklem jest 
dobrý obraz P. Marie bolestné (poprsí) se sepjatýma rukama a s mečem 
v prsou. Po stranách stojí sošky sv. -Dominika a sv. Jakuba. 



*) Lazar Widmann pocházel z Plzně a zemřel r. 1766 v Benešově. 
♦*) Viz životopis jeho v díle „Církev vítězná", IV., 337. 



124 Vikariát Bystřičky: 

V lodi střední v rohu u vítězného oblouku umístěn jest nový ol- 
táři k se sochou P. Marie. 

V hlavní lodi rozvěšeno jest šest velikých obrazů na plátně, ze ži- 
vota sv. Klementa; mimo. to jest jeden obraz z téhož cyklu zavěšen nad 
postranním vchodem v lodi jižní. Obrazy ty malovány jsou obratným a 
velice plodným malířem I^ácem Raabem (nar. 1715, zemřel 1787), jenž 
byl údem ^Tovaryšstva Ježíšova. Malby ty zdobívaly původně jesuitský 
kostel sv. Klementa na Starém Městě Pražském; po zrušení řádu jesuit- 
ského zakoupil je Alois Svoboda, metropolitní kanovník Pražský, rodák 
Benešovský, a daroval je farnímu kostelu svého rodiště. Obrazy ty zná- 
zorňují tyto výjevy: 1. Sv. Klement sv. Pavlem na víru jest obrácen, 2. za 
papeže zvolen, 3. světí kněze, 4. ustanovuje v Římě sedm mužův, aby za- 
znamenávali životopisy sv. mučeníkú, 5. odchází do vyhnanství, 6. k jeho 
modlitbě vytrj'skuje pramen ze skály, 7. vyučuje pohany divem tím učení 
Kristovu nakloněné. V presbytáři visí obraz od téhož umělce, představující, 
kterak Tovaryšstvo Ježíšovo kollej Klementinskou odevzdává pod ochranu 
sv. Klementa. Konečně jest ve výklenku presbytáře za pontifikálními . 
sedadly umístěn obraz rovněž od Raaba malovaný, na němž spatřuje se 
jinotajná (allegorická) postava církve katolické. 

Tyto obrazy nedávno pečlivě opravil akad. malíř E. Dítě. Mimo to 
však jest uloženo na děkanství ještě 13 obrazů z onoho cykla, znázor- 
ňujícího výjevy ze života sv. Klementa; ty však dosud opraveny nejsou. 

V sakristii jest obrázek P. Marie Czenstochovské s polským ná- 
pisem: „POD TWOJA OBRONE UCIEKAMY SIE". 

V předsíni chrámové ve zdi umístěn jest náhrobní kámen Mande- 
liny Rožnovské roz. Džbánovské ze Džbánova, zemřelé r. 1614. 

Jihozápadně od kostely stojí nízká hranolová zvonice ^s hodinami. 
Visí tam tyto zvony: 1. veliký, asi 25 centů těžký, s nápisem latinským: 
„Léta Páně 1483 zhotoveno jest dílo toto ke cti a chvále Spasitele Pána 
našeho Ježíše Krista, blahoslavené Marie Panny, sv. Mikuláše biskupa 
za času panování urozeného pána Jaroslava ze Šternberka, patrona to- 
hoto kostela. K dílu tomu popud dal urozený Jan z Prahy, plebán. Skrze 
mistra Václava z Velvar"; 2. s nápisem českým: „Léta Páně 1603 tento 
zvon jest udělán za Jeho Milosti urozeného pána pana Arkleba z Kunovic, 
na Brodě Uherském, Luku a Konopišti. Jakub KonvářVlašimský"; 3. s ná- 
pisem latinsko-českým; latinsky čte se tu: „Léta Páně 1437" a česky po- 
kračuje se: „lit tento zvon ve jmě božím i matky boží". 

Nedaleko od děkanského kostela spatřuje se zbytek 
někdejšího kláštera minoritskěho: dvě vysoká hrotitá 
okna s pilíři. Jsou to dva boky závěru presbytáře; výškou svou 
a ztepilostí svědčí o nádheře bývalé stavby, která prý co do vý- 
šky a výstavnosti rovnala se minoritskému kostelu sv. Jakuba 
ve Starém Městě Pražském. O něco dále k západu, v místech, 
kde někdy ostatní stavba chrámová se rozkládala, stojí nízká 
hranolová zvonice, v níž zavěšeny jsou dva zvony. 

Větší z nich má latinský nápis: „Zdrávas Maria milosti plná, Pán 
s tebou, požehnaná ty mezi ženami a požehnaný plod života tvého Ježíš 
Kristus. Ulit zvon r. 1321. Bohu díky. Rudger lil". Byl prý nalezen v ssu- 
inách klášterních. Zvon ten má obvyklou u zvonů „korunu" (čili „ucha") 
— mylná jest zpráva, jakoby jí neměl — ale nadto ještě přidělána jest 
později, když zvon byl zavěšován, koruna železná, k níž zvon byl při- 
šroubován. Zvon menší ulit byl r. 1593 nákladem obce Benešovské od 
Jana Voříška Benešovského, konváře v Moravské Třebové. 

Kollej piaristská s kostelem sv. Anny založena byla 
r. 1703 Františkem Karlem hrabětem Přehořovským z Kvasejovic 
pro osm údů řádu piaristského. Stavba dokončena byla teprve 
r. 1717 od Jana Josefa hraběte z Vrtby, nejvyššího purkrabí 



Benešov. 



125 



království českého, který ke koUeji přistavél kostel. Při koUeji 
zřízeno bylo gymnasium, které trvalo do r. 1780, kdy bylo 
zrušeno; r. 1819 bylo opét otevřeno, ale r. 1833 zase zrušeno; 
ve školním roce 1857—8 otevřeno po třetí, a to zprvu gymna- 
sium nižší, které později vzrostlo v gymnasium vyšší a bylo 
sestátnéno Nyní na ném působí toliko dva údové řádu piarist- 
ského, jeden jako řiditel, druhý jako professor náboženství. 




Benešov: Kostel píaristský. 

Kostel s koUejí stojí v jihozápadním rohu náměstí. Kostel 
jest zevně jednoduché, ale uvnitř vysoké a pěkné stavení ba- 
rokní; byl r. 1901 důkladně opraven. 

Kostel stojí na vysoké podezdívce z kvádrů zbudované. Ke vchodu 
vede schodiště se železným zábradlím. Nad vchodem jest z kamene vyte- 
saný znak hrab. z Vrtby a v nadpraží vytesán jest latinský nápis: „Jan 
Josef svaté římské říše hrabě z Vrtby, nejvyšší purkrabí království če- 
ského r. 1717". Půdorys kostela tvoří kříž s krátkými rameny. Střední 
část má nízkou klenbu kupulovou, kněžiště klenbu křížovou a ostatní 
tři ramena sklenuta jsou valeným pásem. 



126 



Vlkariát Bystřičky: 



Hlavní oltář, zhotovený z umělého mramoru, má veliký pěkný 
obraz sv. Anny uprostřed Svaté rodiny. Po stranách jsou sochy sv. Josefa 
a sv. Joachyma. 

Na epištolní stianě presbytáře jest na oltáříku v zasklené fskříni 
socha Pt Marie s Ježíškem v šatečky obléknutá, naproti pak, na straně 
evangelijní, stojí barokní socha sv. Barbory. V šikmých zdech k presby- 
táři se připojujících jsou ve výklencích barokní oltáříky: na jednom jest 
socha sv Josefa a obrázek sv. Antonína Pad., na druhém socha sv. Jana 
Nep. a kopie sv. Salvátora chrudimského. V bočních ramenech jsou ve- 
liké, ze dřeva řezané oltáře s pěknými obrazy, z nichž jeden znázorňuje 
sv. Josefa Calasanského, školní mládeží obklopeného, druhý pak Pannu 
Marii v oblacích, jíž koří se sv. Dominik a sv. Teresie. Po stranách 
vchodu jsou v rozích nízké kaple, nad nimiž jsou umístěny oratoře při- 
pojující se ke kruchtě. V jedné z těch kaplí jest oltářík se' 'sousoším 
dřevěným : uprostřed Kristus Pán na kříži, pod křížem omdlelá P. Maria, 




Henešov: Vnitřek kostela piaristského. 



Marie Magdalská a sv. Jan Ev. Oltářík tento bývá ve svatém ^témdni 
upraven na Boží hrob. V kapli druhé jest oltářík s obrázkem bolestné 
P. Marie (poprsí s vetknutým mečem). 

Nemocnice Benešovská svěřena jest péči Šedých sester III. 
řádu sv. Františka. Působí tam celkem 8 sester a jedna novicka. V ne- 
mocnici jest kaple. 

Filiální kostel sv. Jakuba ap, na Chvojně (Chvojen 
Veliký, Chvojno) stojí jihozápadně od Konopiště na návrší 
o samotě. Jest to prastará malá stavba, pocházející z přechodné 
doby^ románsko-gotické, tedy asi ze století 13. Zdivo její jeSt 
mohutné, více než 2 metry silné. Kněžiště jest půdorysu čtver- 
cového a má klenbu bez žeber. Ke kněžišti připojuje se část 
střední, kteráž otevírá se stejně vysokými, mohutnými hrotitými 
oblouky do kněžiště i do malé obdélníkové lodi. Na zmíněných 
obloucích a na bočním zdivu části střední zvedají se zdi věže, 



Chvo|no. 



127 



která jest tedy vsunuta mezi knéžišté a loď*). V posledních 
letech byla tato svatyně péčí a nákladem patrona Jeho cis. a 
král. Výsosti pana arcivévody Františka Ferdinanda ďEste, dů- 
kladně opravena a bohatě vyzdobena, a to způsobem neoby- 
čejným. — Jeho Výsost jest totiž horlivým sběratelem staro- 
žitností, i dal umístiti v kostele tomto staré oltáře, náhrobní 
kameny a jiné ozdoby, jež odjinud, hlavně v Německu za- 
koupil. 

Při zmíněných 
opravách byla věž 
ve zdivu značně 
zvýšena a román- 
skými, sloupky 
dělenými okny o- 
pa třena. 

Na severní zdi 
uvnitř objeveny 
byly zajímavé mal- 
by asi ze třiná- 
ctého století (F. 
Maria s Ježíškem, 
sv. Filip a Jakub 
a znázornění pe- 
kla nebo očistce; 
otevřená tlama ne- 
stvůry s vyplaze- 
ným jazykem a 
naplněná plame- 
ny; v nichž spa- 
třují so postavy 
lidské). 

Na jižní stěně 
lodi objeven byl 
výkres červenou 
barvou provedený, 
znázorňující, jak 
si ve stfedověku 
představovali sou- 
stavu světovou (se 
zeměkoulí upro- 
střed). 

V kněžišti i v 
presbytáři jsou 
pěkné staré go- 
tické oltáře sklá- 
dací, obnovené, 
odjinud sem pře- 
nesené. 

Zevně zazděno jest několik starých z kamene tesaných polovy- 
puklin, rovněž odjinud přinesených. Na severní vnější straně kostela byl 
. zřízen přístřešek a pod ním umístěny na kamenných konsolách pozdně 
gotické, ze dřeva řezané sochy: uprostřed krucifix, po stranách P. Maria 
a sv. Jan Ev. Na průčelí nově vymalován obrovský obraz sv. Kryštofa. 
Ve věži jsou dva zvony: jeden starý, asi z 15. stol. s latinským 
nápisem: „Zdrávas Maria", a druhý ulitý r. 1870 v dílně dcery Karla 
Bellmanna Anny v Praze, s lat. nápisem a s polovy puklým obrazem sv. 
Jana Nep. 




Filiální kostel na Chvoj ně. 



*) Podobně jako u kostela v Jílovém a v l^ibři, 



128 



Víkariát Bystřičky: 




Vnitřek kosUla na Chvojnft. 




Zámecká kaple v Konopišti. 



Chvojno, Konopiště. 



129 



Také na hřbitově kolkolem kostela se rozkládajícím daL Jeho Vý- 
sost pan arcivévoda umístiti mnoho umělecky pracovaných starých křížů 
náhrobních, jednak ze železa kutých, jednak dřevěných. 

Východně od kostela, na místě, odkud se otvírá pěkný pohled na 
hrad Konopiště, stojí zajímavý kamenný sloupek „Boží muky". 

Kostel Chvojenský připomíná se ve stol. 14. jakožto farní. Z farářů 
známi jsou tito: Volfard 1 1362, Svatoslav, Svasko (Suasco) f 1362, Albert 
z Nechválíc 1363 f 1378, Jan z Nechválíc od 1378, Tomáš do 1414, Jan, 
prve farář v Lukavci, sm. spřed. 1414 — 18, Jan, prve farář v Líbeznících 
1418. V neznámé době fara zanikla. 




„Boží muky" na Chvojně (v pozadí hrad Konopiště). 



V zámku Konopištském jest v prvém poschodí se- 
verního křídla prostranná kaple, nynéjším majitelem, Jeho cis. 
Výsostí panem arcivévodou Františkem Ferdinandem nádherná 
vyzdobená. 

Kaple jest obdélníková a má starou gotickou klenbu, tak zvanou 
„diamantovou", bez žeber; jen hrany klenby tvoří ladné tvary hvězdicovité. 
Kaple jest vkusné nově polychromována. 



130 



Vikariát BystHcký: 



Vidíme zde staré go^ 
tické oltáře křídlové, 
malby tabulové, sklo- 
malby, staré gotické ka- 
lichy a monstrance, go- 
tické sochy atd. — vesměs 
předměty, jež umění mi- 
lovný majitel dal skou- 
piti a zde umístiti. Hlavní 
oltář stojí při straně 
východní. Jest vyřezán 
ze dřeva ve slohu pozdně 
gotickém ; uprostřed jest 
socha trůnící P. Marie 
s Ježíškem, na křídlech 
pak polovypuklé obrazy 
sv. Jiří a sv. Huberta. 
Kolmo k prostoře, kde 
stojí oltář, přiléhá ve 
východním křídle zámku 
prostora stejně vysoká 
jako kaple sama, ale 
menší, která jest oratoři 
pro rodinu a komonstvo 
pana arcivévody. 

I jinde v zámku jak^ž 
i v okolí • spatřujeme 
důkazy zbožné mysli 
pana arcivévody a jeho 
choti. Tak před zámkem 
u silnice stojí veliký 
kříž a kolkolem čtrnácte 
zděných sloupků se čtr- 
nácti zastaveními kří- 
žové cesty. A v zátiší lesním pod zříceninami hradu Kozlí spatříme po- 
blíž Janovického potoka pěknou, r. 1904 zřízenou, zděnou sloupovou ka- 
pličku, pokrytou šindelovou stříškou. Hořejší část kapličky ozdobena jest 
pěknými malbami od F. Urbana („Ukřižování", „Nejsv. Trojice", „Svatý 
Jiří" a j.). 

'L Bělice, fara.*) 

Duchovní správu obstarává farář. 

Patron: Dr. Frant. Schmeykal. 

Místa přifařená: Běliče 360 k., 8 ž., šk. 3 tř.; Blažim \ h., 
230 k., Jablonná ^/^ h., 180 k., 8 ž., šk. 2 tř., Měřín 1 h., 90 k., Nebřich 
1 h., 102 k., Radslavice '% h., 100 k.. Stranné n. Strany '% h., 150 k.; 
mimo to několik samot 1—1 '/a h. vzdálených s 50 k.; ^ celkem: 1262 k. 
a 16 ž. 

Bělice náležela v dávných dobách benediktinskému klá- 
šteru sv. Jana Křt. na Ostrově. 

Kostel zdejší uvádí se r. |35() mezi farními. Podací právo 
k němu vykonával opat řečeného kláštera. 

O kostele Bělickém vypravuje se tato pověst: „Kostel počali stavěti 
u paty vrchu Bukovec zvaného, ale co během dne bylo vystavěno, v noci 
zase se sřítilo, takže lidé nevěděli, co počíti. Proto nařízena byla pro- 
sebná processí za tím účelem, aby Bůh sám nějakým znamením na jevo 
dal, kde by kostel stavěn býti měl. A hle, druhého dne ráno, ačkoliv byl 






Kaplička v lese u Konopiště. 



*) Ant. Norb. Vlasák, Okres Neveklovský, str. 46—48. 



ftilioe. 



m 



horký letní cas, spatřili sněhem pokryté místo. I volali s radostí: „Místo, 
na kterém kostel státi má, bělí se!'* A od té události dostala prý osada 
jméno „Bělí se", z čehož později utvořeno jméno „Bělice". 

Z nejstarších farářů zdejších jsou známi tito: Kuneš (Gunsso) 1364 
1399, Přibík (Przibico), prve f. v Týnci nad Sázavou, 1399—1418, Fran- 
tišek, prve oltářník Panny Marie v Benešově, sm. s před. 1418. 

y době husitských válek odcizena byla Bélice klášteru 
Ostrovskému a přišla do rukou pánů světských, kteří oddáni 
jsouce husitství, dosazovali na zdejší faru kněze téže víry. Když 
pak r. 1623 poslední z těchto kněží byl vypuzen, zůstala farní 




Farní kostel v Bělici. 



osada osiřelá a přikázána byla faráři Netvořickému a posléze 
Chlumskému *). 

Od r. 1712 dosazováni byli do Bělice administrátoři, načež 
pak r. 1723 péčí Isabelly Lucie svob. paní Tamové roz. z Knotu 
zřízena tu byla opět fara. 

Administrátoři: Václav Král 1712, Matěj Roháček 1715— 17, 
Jan Josef Kopický 1717-19, Fabián Blažej 1719—22. 

Faráři: Vojtěch Jos. Straka 1723, Leop. Martin Knotek 1736—44, 
Jan Churfurst 1744—46, Martin Václav Vrňata 1745—49, Leop. V. Kozel- 
ský 1750—61, Jan Václav Stadler z WolfersgrUnu 1761 f 1774, Kašpar 
Barbieri 1774—1803, Václav Frant Neumann 1804—5, Jan Winter 1806 



*) R. 1675 vedl v Bělici duchovní správu Jan Václav Jos. Saur, 
jenž se tituloval „farář Chlumský a Bělický*^ 



132 



Vlkaríit Bjstrickj: 



i ÍH-Jfl Frant. Dioahj 1><27 ť 18^, Rebor Hemnann 1S34 f 1S«5. Jat 
H, 1717 puMibíl lo jako missionář P. Frant Mateřovskj T. J. 




Vnitřek farního kostela v Bělici. 



Kostel 8V. Maří Magdalské, původné gotický, byl ve 
stol. 18. od tehdejšího majitele panství hťaběte Jana Václava 
Caretto-Millesimo v nynější podobu uveden a v letech 1877—8 
opraven. 

Z původní gotické stavby zachoval se klenutý presbytář a hrotitý 
portál v severní zdi lodi. 

Hlavní oltář jest rokokový s obrazem sv. Marie Magdalské od Ant. 
Machka z r. 1639. Postranní oltáře v lodi, pseudogotické, jeden sv. Jana 



Bélice, Bystřice. 



133 



Nep. a druhý sv. Anny, pocházejí z r. 1878, obrazy na nich maloval 
Václav Kroupa. Mramorová ki^iteinice s cínovým víkem pořízena byla 
r. 1879 (dříve tu bývala křtitelnice cínová z r. 1721). 

K severnímu boku presbytáře přiléhá hmotná věž, v níž jsou tyto 
zvony : 1. ulitý r. 1531 od mistra Matyáše v Novém Městě Pražském, 
2. z r. 1473, 3. asi ze stol. 15. s nápisem latinským: „Blahoslavení mrtví, 
kteří v Pánu umírají. Zdrávas Maria milosti plná", 4. nejmenší, s ná- 
pisem: „Darem jest pánů Bachheiblů, býv. patronů Bělického chrámu 
Páně, nápotom nákladem téhož zadusí za duchovní správy Jana Krause 
znovu přeli.t hyl léta Páně 1870. Přelit od dcery Karla Bellmanna Anny 
v Praze". 




Farní kostel v Bystřici. 



3. By8třice,5fara. *) 

Duchovní správu obstarává farář s kaplanem. 

Patronové; Dědicové Vincence Danka šl. z Esse. 

Místa přifařená: Město Bystřice 1180 k., 33 ž., šk. 6 tř.. Hutě 
3/. h., 29 k., Lišna (Líšno, Leštno) V* h., 263 k., 4 ak., Lištěnec '/^ h., 
16 k., Mlejny IV4 h., 93 k., Mokrá Lhota ^U h-, 433 k., Nesvačily Va K 
594 k., 5 ž., šk. 3 tř., Opřetice Va K 122 k., Petrovice 1/4 h., 55 k., Se- 
movice 3/^ h., 95 k., Tvoršovice 1 h., 258 k., 1 ak., 4 ž., Bezejovice 1 h., 
71 k., Božkovice li a K 197 k., 7 ž., Drachkov l'^ h., 530 k., 6 ž., šk. 



♦) Vlasák, Okres Benešovský, 114. 



134 Vlkariát Bystřičky: 

2 tř., Hůrka 1\ h., 31 k., Radošovice ^U K 180 k., Rudoltice IV, K 
7 k., Semtín IV4 35 k., 4 ž., Tožice VU K 163 k., 1 ak., Zahořany IV^h., 
115 k.; celkem: 4467 k., 6 ak., 59 ž. 

V Bystřici připomíná se fariv [kostel již ve 14. století. 
Právo podací příslušelo tehdáž pánům z Dube, majitelům blí- 
zkého hradu Leštna. 

Faráři až do dob husitských: Mikuláš f 1367, Jan z Bystřice 
1367 t 1396, Jan Protiva, dotud rektor kaple Mláďátek, jinak Betlém 
řečené v Praze, 1396—1407, Jakub, prve f. u sv. Klementa na Poříčí, 
sm. s před. 1407 — 8, Mořic, prve f. v Jimech, .sm. s před. od 1408, Petr 
do 1414, Hroch, prve f. u sv. Jakuba v Praze, sm. s před. 1414. 

Ve Století 15. ujala se v Bystřici víra pod obojí, i dosa- 
zováni byli ke kostelu knéží té víry. V době pobělohorské ovšem 
zase zavládla tu víra katolická. 

R. 1677 byl tu administrátorem P. Gelsus Pentz, františkán z klá- 
štera Votického. Tehdáž náležely k farnosti Bystřické mimo kostely Ne- 
svačilský a Tožický také ještě kostely Okrouhlický a Ouběnický. R. 1674 
byl v Bystřici administrátorem Adam Hynek Mladota ze Solopisk. 

Další duchovní správcové BystřiČtí: Ondřej Vojtěch Sme- 
tana 1688—91, Jakub Ign. Procházka 1691—5, Jos. Leiffer, benediktin 
z kláštera Emauzského, 1695—1700, Jakub Čermák 1700—16, Matěj Ro- 
háček 1717—22, Frant. Hanzeli (Hanzelius) 1723—28, Jan Václav Fikeis 
1728—33, Jakub Bern. Kos 1733—52, Jan Dismas Lokšan (Lokschan) 
1752—71, Martin Průcha 1771—9, Jan Hentschl 1779—93, Jan Thad. 
Kratochvíl©, kněz řádu augustiniánů bosáků 1793—1802, Frant. Novotný, 
čestný děkan, kn. arcib. notář, 1802 f 1836, Jos. Císař 1836 f 1857, Frant. 
Frank 1857 f 1879, Emanuel Lašťovka, tit. kons. rada, arcib. notář, vika- 
riátní sekretář. 

Po nešťastné bitvě u nedalekého Jankova dne 7. března 
1645 vpadli Švédové do Bystřice a vydrancovavše městečko za- 
pálili je; při tom vyhořel i kostel. 

R. 1813 dne 3. dubna odpoledne vypukl v Bystrici stra- 
šhvý požár, jímž zachvácena byla i střecha věže kostelní. Jeden 
zvon se rozlil, ostatní čtyry zůstaly ku podivu bez porušení. 

Když roku 1866 po skončené pruské okupaci ostatky sva- 
tého Jana Nep. vedeny byly ze Solnohradu, kamž před nepří- 
telem byly uchráněny, zpět do Prahy, dostalo se i Bystřici té 
cti, že tu dne 19. října ostatky světce našeho krátký čas spo- 
čívaly. Toho dne již o jedné hodině odpolední shromáždilo se 
množství pobožných ctitelů našeho světce na náměstí, očeká- 
vajíce příchod slavného průvodu, který od Olbramovic farář 
Ouběnický vedl. Do Bystřice dostavilo se mnoho okolních du- 
chovních, kteří s místním duchovenstvem a s množstvím dru- 
žiček očekávali s hořícími svícemi v rukou sv. ostatky. Teprve 
asi o 746 hodině dospěl očekávaný průvod do Bystřice na ná- 
městí ke kříži, kde kanovník Průcha k hojně shromážděnému 
lidu promluvil několik případných slov a požehnal jej posvát- 
ným jazykem patrona, našeho. V dojemné řeči své zmínil se 
o tom, že se mu toho štěstí dostalo, žehnati osadníky toho mě- 
stečka, kde před mnohými léty otec jeho byl učitelem. Pak se 
hnul průvod dále k Benešovu. Množství lidu z Bystřice i z okolí 
doprovázelo svaté ostatky až do Benešova. Dlouho s radostí 
připomínali si Bystřičtí památný den ten. 



Bystřice. 



135 



Kostel sv. Šimona a Judy jest stavba prostá, původně 
gotická, k níž r. 1666 nákladem tehdejšího patrona bar. Jos. 
Priama z Rovoratu byla přistavěna nová loď. Roku 1899 byl 
kostel opraven. 




Vnitřek farního kostela v Bystřici. 



Presbytář, zakončený třemi boky, zachoval si původní klenbu go- 
tickou o dvou polích; ve svorníku nad oltářem vytesána jest střela, znak 
pánů z Dube. Okna jsou vyplněna malbami na skle; dvě z nich, vzorko- 
vaná, věnoval Vincenc Daněk šlechtic z Esse r. 1890 na památku 251etého 
kněžství faráře Em. Lašťovky, další pak dvě okna figurální (sv. Vincenc 
Ferrerský a sv. Alžběta) věnovala r. 1899 rodina Daňkova a Ant z Wer- 
therů. Oltář hlavní, gotický, zhotoven byl r. 1899 od lirmy Buákovy; obraz 



136 



Vlkariát Bystřičky: 



na něm, sv. Šimona a Judy, maloval r. 1875 J. Zapletal. Nad obloukem 
dělícím kněžiště od lodi, spatřuje se uprostřed znak barona Josefa Priama 
z Rovoratu a letopočet 1646; v levo znak pánů z Dube s letopočtem 
1258 a v právo znak Danku z Esse s letopočtem 1872. Loď má stlačenou 
křížovou klenbu bez žeber; po stranách jsou úzké empory, podklenuté 
tak, že prostory pod nimi tvoří mělké výklenky. Ve výklencích, jež při- 
léhají k vítěznému oblouku, jsou umístěny postranní oltáříky: Božského 
Srdce Páně a P. Marie I^ourdské. 

Ve věží visí dva 
zvony: 1. s nápi- 
sem: „Léta Páně 
1653 slit jest tento 
zvon ke.cti a chvá- 
le Pánu Bohu, P. 
Marii i vší říši ne- 
beské, Šimoniše a 
Judy a vší osady 
Bystřické v městě 
Benešově skrze 
mne, Matěje Špice 
Slepýho"; náplasti 
spatřuje se znak 
Šternberský a jmé- 
no „Voldřich Holi- 
cký z Šternberka" ; 
2. asi z XV. stol. 
s nápisem goti- 
ckým, nerozlušti- 
telným. 

Při filiálním 
kostele Nale- 
zení sv. Krize 
v Nesvačilech 
bývaly za sta- 
rých dob do- 
konce fary dvé. 
Jedna z nich 
byla pod patro- 
nátem pánů 
z Dabé, druhá 
pak pod patro- 
nátem vladyk 
z Nesvalil*). 
Z farářů Nesvačilských připomínají se ve starých zprávách tito: 
a) na faře pánů z Dube: Šimon f 1365, Petr, kněz. z Martinic, 1365, 
Svatoslav z Petrovic 1365—67, Mikuláš, prve f. v Chrasti, sm. s před., 
1367 t 1374, Mikuláš z Leštna 1374, František do 1409, Mikuláš ze Slo- 
věnic 1409; b) na faře vladyk z Nesvačil: Jan z Hodětic 1362 f 1365, 
Havel z Kosové Hory 1365 f 1380, Jakub z Nesvačil 1380—85, Řehoř, 
dotud f. v Psinicích, sm. s před., 1385, Chval 1398—1407, Prokop, prve 
f. v Jinčích, 1407, Jan 1407, Slávko z Jarohněvic 1407—8, Matěj, dotud 
kanovník Boleslavský, sm. s před., 1408 f 1410, Vavřinec z Netvoříc 1410. 
Později fara zdejší zanikla. 

O starobylosti kostela Nesvačilského svědčí věž z doby 
románské pocházející, v níž uvnitř ještě viděti jest původní ro- 




ft' 



Filiálnílkostel v Nesvačilech. 



*) Sedláček, Místopis, si. 642. 



Nesvačily. 



137 



manská, sloupkem délená okénka, později zazděná. Loď a kně- 
žiště přistavěny byly r. 1700 k této staré věži na místě menší 
románské stavby v jednoduchém slohu barokním. 

Kněžiště jest v půdorysu čtvercové se sešikmenými rohy; má 
klenbu plackovou a po stranách obdélníková okna nízkým obloukem 
sklenutá. 

Na hlavním, barokním oltáři jest uprostřed zasklená skříň a v ní 
dovedně řezaná socha Panny Marie Bolestné, držící na klíně mrtvé tělo 
Kristovo, z doby pozdně gotické, asi z počátku 15. století. Jest stářím 
značně poškozená a šaly z látky ušitými zakrytá *). 




Vnitřek filiálního kosti la v Nesvacilech. 

A ještě jednu starobylou sochu z téže asi doby chová tento chrám, 
totiž sochu P. Marie s Ježíškem, stojící nyní v lodi na zpovědnici. Socha 
ta podobna jest památné soše P. Marie v Plzni **). 

Loď jest prostranná, obdélníková, rovným stropem krytá; z každé 
strany osvětlují ji dvě okna nahoře nízkým obloukem sklenutá. 

Na epištolní straně stojí oltář s velikým na plátně malovaným 
obrazem: Kristus Pán na kříži, u jehož paty klečí Marie Magdalská; po 
stranách P. Maria a sv. Jan Evang. Jest to dobrá práce 17. stol. 



*) K této soše vztahuje se nepochybně tato zmínka z r. 1677: „In 
hac ecclesia dititur imago miraculosa B. V.; nihiJ tamen autenticum est, 
nec aliquis concursus, sicut nec processiones, excepta una die Rogationum, 
ad quam ex parochíali Bistricensi propter vicinitatem per agros pergentes 
divertere solent". (Archiv arcib.) V inventáři z r. 1779 nazývá se však 
„beneficiis clara". 

*♦) V inventáři z r. 1771 uvádí se v kostele Nesvačilském „altare 
B. V. M. Plsnensis" — nepochybně stávala na něm zmíněná socha. 



138 



Vikariát Bystfický: 



Mimo to stojí v lodi ještě dva oltáře: jeden se sochou zbičovaného 
Spasitele (17. stol.)' a drahý s obrazem na plátně: P. Maria s mrtvým 
tělem Pána Ježíše na klíně (pol. 18. stol.). 

Na severní stěně zavěšena jest dobrá kopie obrazu Panny Marie 
,^arlovské". 

Zvony: 1. gotický, na němž jest písmeno W, 2. větší, s nápisem 
latinským: „Za patrona Vincence Danka rytíře z Esse zvon tento ob- 
lío^pu 1882". 

Kolem kostela jest hřbitov. 

Filiální kostel sv. Martina v Tošicích jest malá pra- 
stará stavba románská, asi ze století 12., která zachovala se 
v původní své podobě *). 




Filiální kostel v Tožicích. 



Má obdélníkovou malou loď, k níž vpředu připojuje se hranolová 
věž, vzadu pak polokruhová apsida. Původně mívala ^loď rovný strop 
trámový; teprve asi ve stol. 16. obdržela nynější klenbu valenou s vý- 
seky nad okny a z omítky nápodobenými, síťovitě se protínajícími, žebry. 

Oltářík, jejž r. 1684 zříditi dal rytíř Jan Jiří Radecký z Radce, pán 
na Uhřicích, Třebnicích a Tvoršovicích, pro kostel Ouběnický, byl sem 
později přenesen. Jest na něm obraz sv. Martina na koni, an část pláště, 
usekává, aby ji dal žebrákovi almužnou. 

Na jižní zdi apsidy zavěšen jest ze dřeva řezaný kmcifix a po jeho 
stranách jsou pěkná, ze železa kutá raménka pro svíce (z pol. 18. stol.). 

V lodi na jižní straně zavěšen jest v zaskleném rámu dipjom 
papežského požehnání, uděleného Matěji Jirouškovi („Jeroschek") z Čech 
do Říma připutovavšímu r. 1768. 

Kostel má starobylou monstranci bronzovou z prvé pol. 15. stol. 

Ve dlažbě spatřují se dva náhrobníky údů rytířské rodiny Trmalů 
z Tožic (Toušic), někdejších patronů tohoto kostela. Oba jsou z r. 1532; 



*) Vlasák, Okr. Votický, 104-106; Lehner, Dějiny umění, I., 270; 
Soupis pam. okr. Sedlč., 141. 



Tožioe, Kozmice. 



139 



jeden kryje pozůstatky Bohuslava Trmala z Ťoušic, druhý, Kateřiny 
Trmalové. 

Ve věži jsou tři zvony : 1. ulitý r. 1617 nákladem panny Alžběty 
Trmalky z Toušic od Baltazara Hoffmana, zvonaře v Novém Městě 
Pražském na „Slovanech"; 2. gotický, s lat. nipisem: „Zdrávas Maria, 
milosti plná, pán s tebou, požehnaná . . . ^*; 3. rovněž z doby gotické 
ale bez nápisu. 

Také kostel Tožický býval za starých dob farním 
Z farářů zdejších vyskytují se ve starých záznamech tito: Matěj 
t 1360, Řehoř z Nesvaéil 1361 f 1380, Petr z Arnoštovic 1380 f 1404,1 
Mikuláš z Olešné 1404 f 1419, František 1419. 

Ve hradě Leštně bý- 
vala kdysi prostranná 
kaple „Všech Svatých"*). 
Hrad spolu se statkem 
koupil r. 1781 klášter 
Servitů u sv. Michala 
v Praze, ale klášter ten 
byl již r. 1785 zrušen. 
Potom kaple s hradem 
stávala se znenáhla zří- 
ceninou. Když^nový ma- 
jitel panství Čeněk Da- 
něk hrad znovu dal zří- 
diti, nebyla kaple v pů- 
vodních rozměrech ob- 
novena, nýbrž zřízena 
v těch místech" kaplička 
malá. Ta byla r. 1886 
dne 15. srpna o svátku 
Nanebevstoupení Panny 
Marie vysvěcena od Ne- 
veklovského vikáře a dě- 
kana Jana Kohouta, 
který také první mši 
sv. tu sloužil. Kaplička 
nalézá se v přízemí 
zámku v levo na konci 
arkádové chodby; jest 
to malá čtvercová pro- 
stora s valenou klenbou. 
Oltářík jest barokní, 
s novým obrazem Panny 
Marie s Ježíškem. Po stranách oltáře jsou zrcadlové svícny nástěnné; po 
levé straně výklenek a v něm krucifix. Kaplička uzavřena jest mřížo- 
vými železnými dveřmi. 

V lese, při cestě zLeštna k Popovicům vedoucí, nalézá se hrobka 
rodiny Daňkovy r. 1895 vystavěná. Nad hrobkou jest malá, ale pěkná 
kaple. 

4. Kozmice, fara. 

Duchovní správu obstaiáváfaiář. Jest lu také místo kaplapské. 

Patron: Náboženská matice. 

Místa přifařená: Kozmice 292 k., 9 ž., šk. 3 tř. ; Bělčice 
'/2 h., 110 k., 3 ak. ; Čakov 1 h., 126 k., 2 ak. ; Čeňovice ^^ h., 211 k., 
3 ak. ; Humenec IV4 h., 116 k. ; Lhota Kácova V, h., 144 k. ; Mžížovice 
% h., 96 k. ; Ostředek ^ ^ h., 330 k., 13 ž. ; Rousinov V4 K 129 k. ; 




Vnitřek filiálního kostela v Tožicích. 



*) Kaple ta měla malou dřevěnou věž se dvěma zvony. Uvnitř 
byly tři oltáře: Všech Svatých, sv. Antonína Pad. a sv. Jana Nep. 



140 



Vikariát Bystřičky: 



Taťounovice 84 h., 79 k., 5 ak., 3 ž. ; Tepleišovice 297 k., šk. 2 tř., Vlkov 
3/4 h., 76 k. ; Zálesí V2 K ^ k. ; celkem 1854 k., 10 ak., 28 ž. 

V Kozmicích byl farní kostel již ve 14. stol. 

Faráři až do dob husitských: Mikuláš f 1371, Jan z Neve- 
klova 1371—78, Marek, prve f. v Hradišťku, sm. s př. 1378, Oldřich 1392, 
Odolen do 1404, Dominik," prve f. v Hovorčevsi 1404 — 9, Matěj, prve- f. 
v Dnešicích, sm. s př. 1409, Johlin do 1415, Martin, prv.- f. v Čížkovicích, 
sm. s př. 1415—16, Theodorich, prve f. v Ratajích, sm. b př. 1416. 

Později spravována byla farnost Kozmická faráři Benešov- 
skými ; osadníci však často chodili se křtem buď do Divišova 
nebo do Ghocerad. 




Farní kostel v Kozmicích. 



Teprve r. 1787 byla v Kozmicích zase fara zřízena. 

Pořad farářů: Kašpar Leibl 1787 f 1800, Karel Peter 1801—5, 
Ant. Střecha 1805—14, Jan Petr Staněk 1814—17, Jan Gruber 1817—27, 
Frant. Lenk 1828 - 9, Vavřinec Klaber, dotud f. v Maršovicích, sm. s před. 
1829—63, Vojt. Bohm, 1863—72, Karel Hložek 1873 f 1877, Jan Boček 
1877 - 1900, Jakub Pittner. 

Farní kostel sv, Jakuba Většího podržel ze starší 
doby v neporušené celkem podobé knéžiště gotické ; loď, 
plochým stropem opatřená jest neslohová, a věž v průčelí při- 
stavena byla r. 1819. 

Kněžiště zakončeno jest třemi^boky, v nichž zachovala se původní 
hrotitě sklenutá okénka s kružbami ; v jižním boku vybouráno bylo 



Kozmice. 



141 



později široké okno obdélníkové, nahoře obloukovitě zaklenuté. Klenba 
jest žebrová o dvou polích ; v jednom svorníku spatřuje se střela (neboli 
tak zv. „odřivous"), znak rodu Benešoviců, ve druhém pětílistá růže. 

Hlavní oltář s krásným obrazem dostal se sem r. 1788 ze zruše- 
ného kostela sv. Karla Boromejského v Praze, načež starší oltář sv. 
Jakuba postaven do lodi. Z téhož zrušeného kostela pochází i druhý 
boční oltář v lodi ; býval na něm obraz Nanebevzetí P. Marie *). 

Zmíněný obraz na hlavním oltáři představuje umírajícího Pána 
Ježíše na kříži a Marii Magdalskou pod křížem klečící. Jest to krásné 
dílo z prvé pol. 18. stol. 

V presbytáři zasluhuje povšimnutí stará kamenná křtitelnice. 

Loď má z každé strany jedno široké, obloukem sklenuté okno. 



^^^^^r^ 


■■ 


Wéátmm^ 


v ^^^^^1 






H^^HilfSiilIRí^ lil 


iB 




s 



Vnitřek farního kostela v Kozmicích. 



Boční oltář sv. Jakuba má pěkně řezané lupení ; obrazy sv. Jakuba 
a sv. Jana Nep. jsou novější, umělecky necenné. 

Stejné hodnoty jest obraz P. Marie s Ježíškem na barokním oltáři 
protějším. 

Vnitřek kostela byl r. 1902 nově vymalován (na stropě lodi vy- 
malován beránek sedící na knize pečetmi uzavřené). 

Ve věži visí dva zvony : jeden gotický, asi z 15. stol., na němž 
jsou gotické písmeny nahodile, jen k vůli okrase umístěné, nedávající 
žádného smyslu; druhý zvon nese nápis : „Ke cti a slávě Bohu a sv. 
Jakobu zvon tento přelíván za správy hejtmanské pana Jana Olbrama 



*) Také mnoho jiných předmětů dostalo se Kozmickému kostelu 
v letech 1788—89 ze zrušených kostelů Pražských ; z kostela sv. Ignáce 
stříbrné ciborium, tři kasule, dvě alby a j., z kostela l^odskalského skříň 
do sakristie, z kostela sv. Jana Křtitele u mostu dvanáct lavic. 



142 



Vikariát Bystřičky: 



ze Štekřef nákladem kostelním a pomocí Jiříka Sadil ka Rouši novského, 
.Tiříka Zemka, Jana Mudrocha Lhotského a Jana Mudrocha Tatounovského 
roku 1659." 

Filiální kostel sv, Havla v leplejšovieich, býval 
ve stol. 14. kostelem farním. 

Faráři až do dob husitských: Othmar fl^^^ Martin z Bene- 
šova 1358—64, Valter z Nesvaéil 1364 f 1379, Petr z Královic 1379—93, 
Mořic (Mauricíus), prve oltářník sv. Mikuláše ve Velešíně, sm. s před. 
1393—6, Václav ze Soběhrd 1396—1401, Jan ze Štěpánova 1401—5, Václav 
ze Štěpánova 1405—18, Přibislav, prve f. v Hořejším Slivně, sm. s před. 
1418, Jan z Brodu 1435. 




Filiální kostel v Teplej šovicích. 



Podací právo v letech 1418 — 35 příslušelo opatu kláštera sv. Karla 
v Praze. 

V převratech přivozených náboženskými boji fara zanikla. 
Potom obstarávali zde duchovní správu faráři Mnichovičtí, od 
r. 1708 pak faráři Choceradští; r. 1787 přikázány byly Teplejšo- 
vice k faře Kozmické. 

Kostel Teplej šovický jest jednoduché, neslohové stavení, pocháze- 
jící v nynější podobě z r. 1756. 

Presbytář zakončen jest zevně třemi boky, uvnitř jest zaoblený 
a klenbou plackovou opatřený. 

Loď jest o třech klenbových polích valené klenby; jednotlivá pole 
klenbová oddělena jsou od sebe pásy. Poslední pole zaujímá podklenutá 
kruchta. Okna jsou obdélníková, obloukovitě sklenutá. 



Teplejšovice^ Ostředek. 



143 



V kněžišti vymalován jest na jedné straně znak knížecího rodu 
KhevenhUller-Metsch, jenž jest patronem tohoto kostela, na druhé straně 
písmena F. F. K. M. 

Oltář jest barokní s plochým nástavcem, v němž jest obraz na 
plátně sv. Havla v rouše opatském s berlou; u nohou jeho na zemi různí 
plazové. Po stranách jsou sochy sv. Petra a Pavla. 

Zvony: 1. s nápisem: „Jsem přelít za patrona pana Richarda kní- 
žete z Ehevenhiller-Meč za faráře Vojtěcha Bohma v továrně dcery Karla 
Bellmanna Anny v Praze léta Páně 1866. Živé volám k pobožnosti, duše 
vedu do věčnosti, Boží chválu hlásám, k ctnosti napomínám^^; 2. s nápisem 
latinským, jeťiž udává, že jej zhotovil Frant. Ant. Frank v Praze 1774. 

Kolem kostela jest hřbitov. 




Vnitřek filiálního.-'kostela'v Teplej šovicích. 



Zámecká kaple v Ostředku založena byla r. 1739 od 
Jaaa Viléma ryt. Mladoty ze Solopisk a nákladné přestavěna 
i vyzdobena r. 1764 od koUeje jesuitské u sv. Ignáce v Novém 
Městě Pražském, která byla majitelkou panství Ostředského 
v letech 1752—1773. 

Kaple, dosti prostranná, přistavěna jest k boku jednoduchého zá- 
mečku, rovnajíc se mu svojí výškou. Nad vchodem jsou v kameni vedle 
sebe vytesány znaky: Mladotův (připomíná zmíněného Jana Viléma Mla- 
dotu, jenž byl majetníkem Ostředka v letech 1736—42) a Puteanský 
(baron z Puteani držel statek v letech 1742—52) a nad nimi znak 
jesuitský. 

Kněžiště i loď mají stropy rovné. Oltář hlavní i oba poboční jsou 
9děné| umělým mramorem potažené. Jsqu na nich dobré obrazy od 1^. 



144 



Víkariát Bystřičky: 




Zámecká kaple v Ostředku. 



Raaba: Sv. Jan Nep. ja- 
kožto almužník, sv. Ro- 
dina, smrt sv. Františka 
Xaverského. 

Neobvyklou zvlášt- 
ností jest socha na hla- 
vním oltáři na straně 
evangelijní umístěná: 
představuj ef postavu Ce- 
chie 8 korunou na hlavě 
a 8 dvonocasým lvem 
u nohou. 

Socha ta jest tu umí- 
stěna vzhledem k pro- 
střednímu obrazu svat. 
Jana Nep. a znázorňuje 
naši vlast světci tomuto 
se kořící ; na druhé 
straně jest socha anděla 
na knihu peéof přitisku- 
jícího — na znamení 
mlčelivosti. 

Poslední dobou (roku 
1901) bylo majitelem 
J. Krudencem započato 
s opravou kaple; práce 
ty však zůstaly nedo- 
končeny, když statek 
přešel zase v jiné ruce; 
mnohé vyřezávané okra- 
sy s oltářů za příčinou 




Vnitřek zámecké kaple v Ostředku. 



Křečovice. 



145 



opravy sňaté, nebyly již ani dány na své místo. Při opravé té byla 
kaple nově vymalována; strop lodi ozdoben jest dobře provedenou malbou 
„P. Maria v oblacích". 

Po zrušení řádu jesuitského žil v Ostředku jakožto kaplan ně- 
který člen zrušeného řádu: r. 1775—7 Antonín Spreng, Jan Martin Voveg 
1777-84. 

5. Křečovice, fara. 

Duchovní správu obstarává farář. Jest tu též místo kaplanské. 

Patron: dědicové šl. Vincence Danka z Esse. 

Místa přifařená: Křečovice 323 k., 1 ak., 7 ž., šk. 5 tř. ; Kroh- 
leby Va h., 188 k., 9 ž. ; Lhotka >/. h., 22 k. ; Nahoruby ^U K 294 k., 
2 ž., šk. 2 tř. ; Skrejšov % h., 66 k. ; Strážovice ' , h., 173 k. ; Vlkonice 
Va h., 236 k.; Zhomý V- h., 68 k. ; Břišejov ^g h., 107 k. ; Paseky 1 h. 
22 k. ; Sukdol »,, h., 216 k. ; Velběhy V, h., 132 k., Vosečany 1 h. 451 k., 
4 ž., šk. 2 tř. ; celkem : 2297 k., 1 ak., 22 ž. 




Farní kostel v Křečovieích. 



Také o farním kostele Křečovickém stopovati lze zprávy 
zpět až do století čtrnáctého. 

Farářové až do dob husitských: Jan t 1356, Dětřich (Theo- 
dri<us) 1356 t 1379, Jan z Vlkanic 1370, Vlastek (Wlaszco, Wlastko) 
1395—1407, Štěpán, prve f. v Sedlčanech, sm. s př. 1407, Václav f 1412, 
Václav z Hodětic 1412. 

R. 1401 vyškytá se zpráva, že při kostele Křečovickém bývala fun- 
dace mešní za duše Jana z Landštýna, probošta Mělnického, Odolena 
z Usuší, rodu -Hynka z Radíce a manželky jeho Anny; v předvečer konány 
měly býti vigilie o třech lekcích a druhého dne měla býti sloužena jedna 
mše sv. zpívaná a dvě tiché; mimo to měli býti v ten den pohoštěni dva 
chudí a obdařeni po jednom penízi*). 

Při kostele Křečovickém bývali ode dávna mimo faráře dva kněží 
střídníci ustanoveni. R. 1412 odkázal patron Jarohněv Vejhák z Křečovic 
ves Skrýšov s rybníky, platy i jiným příslušenstvím k tomu. účelu, aby 



♦) Lib. jud. IV., 66. 
Posvátná^tnista.II. 



146 



Vikariát Bystfický: 



plebán v Eřečovicích mimo dva střfdníky vydržoval ještě jednoho knéze 
a plebán v Amoáto vících aby živil mimo jednoho, ode dávna vydržovaného 
střídníka ještě střídníka druhého*). 




Vnitřek farního kostela v Křeéovicích. 



Po válkách husitských byla prý osada zdejší spravována 
faráři kališnickÝmi **). Po jejich vypuzení přidělena pak byla 
k faře Neveklovské, až r. 1787 zřízena tu byla lokalie. 

Lo k al i s t é : Ireneus Radnický, byv. františkán ze Skalky u Mníšku 
t 1826, Jan Ign. Dvorský 1826 f 1830, Jan amáctý 1831—35, Severin 
Rafael Voborník 1836—62. 



*) Vlasák, Okr. Nev. 32. 
♦*) Vlasák, Okr. Nev. 32 



Křeéovioe. 147 

R. 1852 byla lokalie Křečovická povýšena na faru. 

Pořad farářů: Severin Rafael Vobomfk 1862— 76/ Karel Barian, 
býv. voj. kněz, 1876-87 (1884 stal se duch. správcem v Dobřanech, ale 
tital faráře Křečovického byl mu ponechán, a duchovní správa obstará- 
vána byla administrátory až do r. 1887, kdy fary se vzdal), Jos. Šindelář 
1887-94, Alois Dostál, spisovatel český 1894—1906, Jan Hermách. 

Farní kostel sv. Lukáše ev.^ v jednoduchém barokním 
slohu zbudovaný, pochází v nynější podobě asi z prvé pol. 
18. stol. Jest to svatyně dosti prostranná a světlá. 

Zevnějšek j^st prostý; zdi sesíleny hmotnými pilíři jdoucími vzhůru 
až pod střechu, kdež se táhne kolkolem celé stavby profilovaná 
římsa. Průčelí zakončeno jest barokním štítem. Rozložitá věž přistavěna 
jest na východní straně k presbytáři a kryta jest střechou cibulovitou, 
plechem pobitou. 

Kněžiště jest stejně vysoké a široké jako loď. Celý kostel má 
klenbu valenou, výsečovou. 

Hlavní oltář a kazatelnu zhotovila firma Antonín Sucharda a sy- 
nové z Nové Paky. Oltář jest renaissanční. Dole úad oltářním stolem 
spatřují se vyřezávaná poprsí čtyř andělů, z nichž jeden má sepiaté ruce, 
druhý drží kříž, třetí trnovou korunu, čtvrtý kalich. Po stranách jsou dva 
a dva oblé sloupy, ozdobené v dolejší části andílčími hlavinkami, nahoře 
pak závitovými hlavicemi. Mezi nimi jest obraz na plátně, zhotovený 
r. 1840 malířem Ant. Jeřábkem za 40 zl. stř., nevalné umělecké ceny, 
patrně kopie nějakého staršího obrazu z druhé pol. 17. stol. Znázorňuje 
sv. Lukáše, kterak maluje podobiznu P. Marie, při čemž anděl uděluje 
mu pokyny. V hořejším nástavku jest obraz nejsv. Trojice, po stranách 
nad brankami dobré, nové obrazy sv. Ludmily a sv. Václava (poprsí). 

Na řečništi kazatelny jsou vyřezávané postavy sv. evangelistů, na 
stříšce soška P. Ježíše, jakožto dobrého pastýře. 

V lodi naproti sobě jsou novější postranní oltáře (po stranách 
rovné žlábkované sloupy se závitovými hlavicemi), s dobi^mi obrazy: 
sv. Vojtěcha a sv. Antonína Pad. (světec kleče líbá ruku zjevivšímu se 
Ježíšku). Oltář sv. Antonína zřízen byl r. 1893; zhotoven byl od Martina 
Dvořáka ve Vlkonicích. 

V lodi na stane evangelijní mezi bočním oltářem a pilířem vítěz- 
ného oblouku stojí' náhrobek manželů Josefa Lipovského ryt. z Lipovic 
a Eleonory, manželky jeho (f 1823), bývalých majitelů panství Suchdol- 
ského, zhotovený Sochařem Prachnerem. Na náhrobníku čte se tento 
pěkný nápis: 

Otce s matkou láska svatá 

v tomto tichém hrobu spojila, 

láska, která ctností spjatá 

dobrým dítkám nebe strojila. 

Zbožnost, víra v kruté době 

byly vždy jim pevný štít, 

nyní jejich prach i v hrobě 

slzíc bude vděčnost ctít 

Úpějící nevinnosti 

hořké slzy s tváře stírali, 

na vše světa nerovnosti 

trpělivým okem zírali; 

nejen dítkám, i též poddanému 

on byl otec, ona mátí pečlivou; 

oba vždycky nešťastnému 

nesli pomoc horlivou. 

Tak vás velevnadná přirozenost 

ukojila v sladký sen. 

SpětežI Až vás někdy Kristus k soudu 

milostnému zvolá ven I 



148 



Vikariát Bystfíoký: 



Zvony : 1. s nápisem : „Tento zvon jest lit ke cti, chvále Pánu 
Bohu a sv. Martinu léta božího 1464" ; 2. s nápisem : „Slovutný Brykcí 

zvonař z Cynperku na 
Novém Městě Pražském 
zvon tento k svatému 
Lukáši do Křečovic u- 
dělal nákladem všech- 
něch osadních, milost a 
lásku k témuž kostelu 
majících. Stalo se ve 
středu po svatém Ma- 
touši léta 1581", a se 
dvěma znaky, pod nimiž 
čtou se jména: „Bernard 
starší z Hbdějova a na 
Tloskové" a „Johanka 
Hodějovská z Češtíc" ; 
3. má nápis latinský : 
„Fudit me I. G. Kflhner 
Pragae 1768." 

Na vrchu nad Suk- 
dolem v lese stojí 
kaple sv. Jana 
Nep. *), vystavěná 
r. 1711 Františkem 
Arnoštem hrabětem 
z Vrtby. Jest v pů- 
dorysu osmiúhelní- 
ková s přiléhajícím 
obdélníkovým kněži- 
štěm. 

£ Nad pr&čelím 
jest prostý troj- 
hranný štit a za 
ním malá vížka. 
Strop v kněžišti 
i v lodi je prkenný. 
Na oltáříku v o- 
valovém rámci 
jest obraz na plát- 
ně: sv. Jan Nep. 
klečí; před ním 
u stolu . anděl 
s křížem a druhý 
s prstem na rtech. 
Na zemi rozevře- 
ná kniha; v ní 
čte se latinská 
modlitba k svat. 
Janu Nep., písme- 
na P.E.C. W. (t.j. 
„Franciscus Ern- 
stus comesWrtb^ ") 
a letopočet 1711. 
Po stranách obrazu jsou sochy vznášejících se andělů. Na epištolní 
straně kněžiště visí obraz P. Marie Karlovské. Zajímavá jest kazatelna 
8 pěknými řezbami na způsob slunečnicových květů a velikých lupenů. 




Kaple sv. Jana nad Sukdolem. 




Vnitřek kaple sv. Jana Nep. nad Sukdolem. 



*) Srovn. Soupis okr. Sedlčanského str. 116—117. 



Křeóovice. 



149 



V lodi visí ze dřeva řezaný krucifix paprsky obklopený; po jeho 
stranách jsou nástěnné svícny se zrcadlovými, barokně rytými deskami. 

Při této kapli zřídil Jan Frant. Ant. hrabě z G^tzu, majitel panství 
Suchdolského, fundaci 4000 zl., aby každého téhodne slouženy tu byly 
étyři mše svaté zádušní za rod Gotzovský. FundaČní listinu vyhotovila 
r. 1774 sestra jeho Anna Barbora Netvořská z Březí, roz. hraběnka 
z Gotzu, jakožto universální dědička. 

V zámečku Suchdolském bývala také domácí mešní 
kaplička, v níž za špatného počasí slouženy byly ony mše sv., 
které by jinak v oné kapličce na vrchu slouženy býti mely. 

V Suchdole bý- 
val zámecký ka- 
plan. Na počátku 
19. stol. byl jím 
Václav Osterrei- 
cher, jenž zemřel 
r. 1813. Ten v zá- 
věti své zřídil při 
kapli sv. Jana 
Nep. mešní nadaci 
171 zl. v. m., aby 
ročně šest mší sv. 
slouženo bylo, a 
to buď v oné ka- 
pli anebo v ka- 
pličce zámecké. 

Eleonora Lipov- 
ská z Liipovic, 
rozená Netvořská 
z Březí majitelka 
panství Suchdol- 
ského, ustanovila 
v poslední vůli 
své r. 1823, aby 
zřízena byla na- 
dace mešní šesti 
mší svatých za 
duši zmíněného 
t zámeckého ka- 
pjana Václava 
Osterreichera. 

Při zámku 
Osečanském 
( Vosečanském ) 
jest prostranná 

kaple s v. Anny, tvořící levé křídlo zámku. Vystavena byla 
r. 1733 hrabětem Janem Václavem z Bubna a Lilie*) a man- 
želkou jeho. Byla benedikována dne 4. ledna 1733 kn. are. 
vikářem Janem Jak. Nesibou, farářem Chlumským. 




Vchod do zámecké kaple v Osečanech. 



*) Již dřívější majitel Osečan, Jan Jiří Bechyně z Lažan zamýšlel 
při zámku zříditi kapli, a to ke cti sv. Jana Nép., a r. 1721 zajistil pro 
ni na fundaci 200 zl. Jelikož však dříve než úmysl svůj splnil, Osečany 
hraběti Ferdinandu Michnovi prodal, přenesl r. 1729 onu fundaci do 
kostela Neveklovského. 



150 



Vikariát Bystřičky: 



V průčelí po stranách vchodu stojí z kamene tesané sochy sv. 
Leonarda a sv. Felixa a nad vchodem jest menší socha sv. Anny s P. 
Marií pod korunou andílky drženou.*) 

Při kapli této jest zámecký kaplan. 



6. Maršovlce, fara. 

Duchovní správu obstarává farář s kaplanem. 

Patron: dědicové Vine. Danka šl: z Esse. 

Místa přifařená: 
Maršovice 686 k., 6 ž., 
šk. 5tř.; Brdečný 1 h,, 
39 k.; Hodětice V^ h., 
75 k., ák. 2tř.; Hořetíce 
3/4 h., 162 k.; Hůrka ^l^ 
h., 60 k.; Libeč % h., 
88 k.; Mstětice V2 K 
130 k.; Podmaráovice 
^/, h., 24 k.; Řehovice 
V, h., 143 k. ; Šebánovice 
3/4 h., 186 k.; Sedlecko 
3/4 h., 80 k.; Strnadíce 
Va h., 126 k.; Tikovice 
V, h., 21 k.; Vrace Va 
h., 6 k.; Záhoří ^U ^-^ 
173 k., 7 ž.; Zálesí Vi 
h., 24 k.; Zděradice V. 
h., 165 k.; LibohoSt Va 
h., 50 k.; Manělovice IV4 
h., 80 k.; celkem 2344 k., 
13 ž. 

Původ farního ko- 
stela Maršovického 
jest prastarý; již ve 
stol. 14. známe o ném 
písemné záznamy. 

Z farářů doby 
předhusitské jsou 
známi toliko dva: Václav 
1359 t 1370 a Heyman 
(Hayma, Heyma, Hey- 
mannus de Brascicz) 
1370-1408. 

Po válkách husitských byli tu kněží strany podobojL 

Z kněží utrakvistických známi jsou: Petr (1565) ♦♦), Martin Eilia- 
nides Hrádecký f ^617, Jan Herynk Nymburský, potvrzený konsistoří 
pod obojí „v outery po neděli ,lnvocaviť r. 1617 k žádosti purkmistra 
a vší obce m. Maršovic" ***). 

Když po bitvě bělohorské kněží nekatoličtí byli vypově- 
zeni, přivtělena byla osada ^Maršovická k Neveklovu. Teprve 




Vnitřek zámecké kaple Vosečanské. 



*) Nad vchodem jest letočetný nápis latinský : „haeC aVgVsta 
noVo DoMUs anna perennet honoře qVo tibl zbVbnaea stát pletate 
saCra" (písmena letočetná dávají rok 1733) ; po stranách vytesaná jsou 
počáteční písmena zakladatele Jana Václava hr. z Bubna a Litic : 
„1. W. G. V. B. V. L." a manželky jeho: „C. A. G. V. B. V. L. G. B. V. B." 

♦*) Winter ,^ivot cirk. 633, Pažout, Jednání kons. pod ob. 209. 

♦**) „ProtocoUum consistorii utraq. 1614 — 19" v are. archivu. 



Maráovice. 



151 



roku 1730 byl péčí tehdejšího patrona, Jana Joachima hraběte 
Pachty z Rájová a na Tloskové kostel Maršovický opět vlastním 
farářem obsazen*). 




^ Farní kostel v Maršovicích. 

Prvním farářem stal se Ferd.';Ign. Šiška (Schisska) rytíř 
z Jamolic*), jenž na svůj náklad mnoho pro kostel pořídil: 
r. 1733 tabernakl, r. 1734 kazatelnu a r. 1753 varhany. 



*) Vlasák, Okr. Nevekl. 26. 

*) Narodil se r. 1695; otec jeho Krištof Albrecht Šiáka z Jamolic 
byl pánem na Dolním Řadiči a Smilových Horách. 



152 



Víkariát Bystřičky: 



R. 1731 daroval řečený hrabě Pachta kostelu Maršovickému 
ostatky sv. Konstantina mučedníka, jež byl vlastníma rukama 
sestavil a pomocí vosku doplnil tak, že tvon postavu onoho 
svétce. Dal je umístiti na oltáři jedním členem řádu augistini- 
anského od sv. Tomáše v Praze. 




Vnitřok farního kostela v Maršovicích. 



Pořad farářů: Ferd. Ign. Šiška ryt. z Jainolic 1730 f 1772; Frant. 
Kněžádek 1772 f 1806, Jan Platz 1805 f 1806, Frant. Taxer 1806-14, Jos. 
Niedermeyer 1815-21, Vavř. Klaber 1821—29, Fr. Lenk 1829—56, Frant. 
Váňa 1856-87, Alois Karas od r. 1888. 

Kostel Zvéstování Panny Marie^ poškozen byv velice 
požárem sousedního dvora r. 1768, byl znovu v nynější podobé 



Maršovice, Hodětice. 



153 



vystavěn v letech 1774—5 ; stavél jej Leopold Vávra, stavitel 
Neveklovský. Jest to stavba barokní. 

Kněžiště, v půdorysu čtvercové, má plackovou klenbu cihlovou; 
závěr kněžiště jest uvnitř troiboký, zploštělou klenbou opatřený. Loď má 
nápodobenou valenou klenbu z rákosu a omítky; rovněž i kruchta jest 
ze dřeva a omítkou na rákos opatřená Stěny uvnitř oživeny jsou sdruže- 
nými pilíři s hlavicemi lislovými a závitovými, jež nesou římsu. Okna 
obdélníková, nizkým obloukem sklenutá. 

Oltář jest rokokový. Po stranách tabernaklu postavy klečících 
andělů ze dřeva řezané. Nad oltářem v rokokovém rámci po stranách 
anděly neseném obraz na plátně: „Zvěstování í*. Marie"; dosti dobrá 
malba 18. stol. 

V bocích kněžiště na konsolách stojí dřevěné sochy sv. Petra 
a Pavla, barokní. 

Ve vítězném oblouku spatřuje se znak hraběte Pachty z Rájová. 




Filiální kostel v Hoděticích. 



V lodi v právo na bočním oltáříku nalézá se zasklená skříň, v níž 
spatřuje se postava sv. mučedníka Konstantina v životní velikosti, po 
římsku oděná, mající na hlavě korunu a držící v pravé ruce zlaté srdce, 
v levici ratolest palmovou*) Po stranách jsou sošky sv. Konstantina 
a sv. Heleny. 

Na straně evang. při zdi stojí kazatelna, na kterouž otvorem v pilíři 
ze sakristie se vchází. 

V bočních zdech lodi jsou veliké mělké výklenky, v nichž dva 
boční oltáříky jsou umístěny. Na straně evangelijní jest veliký krucifix 
s kořícími se anděly po stranách. Na mense oltáře strany epištolní stojí 
pěkně vykládaný malý domácí oltářík barokní; nahoře uprostřed umístěna 
jest socha sv. Jana Nep., po stranách pak sochy sv. Kateřiny a sv. 
Barbory. 

V průčelí stojí věž s cibulovitou, šindelem krytou střechou. 



*) R. 1841 v noci ze dne 22. na 23. říjen odnesli zlosynové ostatky 

8v. Konstantina, které však již druhého dne na poli „u Trčovky" byly 

nalezeny. Zlosynové odpárali sice jen zlaté porty u pláště, přece však 

byla úprava relikvií tak značně poškozena, že musila býti opravena. Mimo 

^to ukradli ciborium a jiné bohoslužebné předměty. 



154 



Vikaríát Bystřičky: 



Zvony: 1. pěkně ozdobený, s nápisy: ,,Bemart starší z Hadějova na 
Tloskově a Maršovicích, Jeho Milosti Římského císaře radda", ,,Krístus 
umřel za hříchy naše, vstal z mrtvých pro ospravedlnění naáe*^, a: „Slo- 
vutný Brykcí, zvonař z Cynperkn v Novém Městě Pražském tento zvon 
do Maršovíc udělal léta 1589^*; 2. s nápisem latinským: „Pochválena buď 
svatá Trojice. Brikcí Pražský s pomocí Boží mne zhotovil". 

Filiální kostel sv, Petra a Pavla v Hoděticíeh býval 
za starých dob kostelem farním. 




Vnitřek filiálního kostela v Hoděticíeh. 



Pořad farářů až do doby husitské: Beneš f 13^? Jan z Ko- 
sové Hory 1364 f 1367, Jan (Johannes de Sleibnitz) od 1367 (byl tu ještě 
1375), Václav 1386 (?) do 1400, Jakub (Jaxo), prve far. v Živohoušti, 
směnou s před. 1400—10, Přibík, prve far. v Pacově, sm. s před. 1410—13, 
Kuneš (Cunsso), prve f. v Živohoušti, sm. s př. 1413 - 15, Jan, dotud f. 
v Rabšteině, sm. s př. 1415 — 17. 

Při kostele Hodětickém založil Bohuslav ze Suchdola jinak z Hra- 
diště r. 1375 místo kaplanské při oltáři sv. Mikuláše. R. 1406 připomíná 
se tu kaplan Václav. 

R. 1408 farář Jakub slíbil dáti dvě kopy grošů na zakoupení* 
kalicha pro kostel Hodětický*). 

♦) Akta jud. VI., 276. 



tíodétíce, Netvoříce. l55 

R. 1410 vlády ka Hynek ze Šebanovic založil zde kapli a uErtanovil, 
aby farář Hodětický mimo střídníky ještě třetího kaplana vydržoval. 
Toto hojné nadání zaniklo nepochybně v rozbrojích husitských a kostel 
obsazován býval (asi od r. 1420), jako kostely okolní, faráři utrakvisti- 
ckými*). • 

řo r. 1624 přivtělen byl k farnosti Ghlumské, později k faře Koso- 
horské, posléze pak roku 1794 přivtělen byl k Maršovicům. 

Kostel Hodětický jest malá stavba původně gotická. Kněžiště, jen 
o něco milo nižší nežli loď, jest v půdorysu čtvercové a má klenbu že- 
brovou bei konsol. Loď jest obdélníková s plochým stropem. Zevněišek 
iest zcela plochý. Okna jsou obdélníková, polokruhově sklenutá. 

Velmi pěkný jest oltář ranně barokní. Čte se na něm latinský 
nápis, jenž sděluje, že baron Karel' Arnošt z Bissingen spolu s manželkou 
svou r. 1704 ial dílem nákladem zádušním, dílem ze svého kostel obno- 
viti, hřbitov ohraditi a tento oltář zhotoviti. Na oltáři spatřujeme upro- 
střed obraz sv. Rodiny **) (jest to obstojná práce s oltářem soudobá) a po 
stranách sochy sv. Petra a Pavla. Nahoře jest nástavek s obrazem sv. 
Petra a Pavla klečících a držících společně monstranci; po stranách jsou 
sochy sv. Antonína Pad. a sv. Jana Nep.; nejvýše pak socha P. Marie 
mezi dvěma andílky. 

Za oltářem ve zdi jest gotický výklenek pro Nejsv. Svátost. 

Při jižní boční stěně kněžiště stojí' pěkně vyřezávaný kredenční 
oltářík z 18. stol. 

K boku severnímu přiléhá přístavba obsahující oratoř. 

Litovati jest, že byla nedávno odstraněna velmi pěkná, ranně ba- 
rokní kazatelna z r. 1713 a nahrazena prajednoduchou, ohyzdně natřenou 
kazatelnou „gotickou'^ 

Po stranách vchodu na hřbitov stojí ve výklencích barokní sochy 
sv. Petra a Pavla z kamene tesané. 

Na hřbitově jižně od kostela stojí hranolová zvonice zděná, v níž 
visí dva zvony; jeden s nápisem latinským, oznamujícím, že byl ulit 
r. 1478, druhý s nápisem německým, z něhož se dovídáme, že zhotoven 
byl r. 1730 Zach ariá sem Dietrichem v Novém Městě Pražském. 

7. Netvoříce, fara. 

Duchovní správu obstarává farář s kooperátorem. 

Patron: Metropolitní kapitola. 

Místa přifařená: městys Netvoříce 957 k., 15 ž., šk. 5tř.; Vy- 
soký Oujezd 1 h., 263 k., 5 ž., šk.4tř.; Blazenice VJ2 b., 160 k.; Břežany 
3/. h., 490 k.; Chleby 1 h., 166 k.; Dalečice IV4 h., 201 k.; Dunavice S h-, 
122 k.; Krňany IV2 h., 301 k., 5 ž.; Lešany 1 h., 370 k., 6 ž., šk. 3tř.; 
Lhota 3/^ h., 45 k.; Loutí V2 K 61 k.; Maskovice Va h-, 102 k.; Nedvězí 
IV4 h., 85 k.; Nová Ves 1^4 h., 113 k.; Ouštice IV2 h., 162 k., 5 ž.; Rabín 
2 h., 89 k.; Radějovice 1 h., 32 k.; Šobišovice 1^2 h., 83 k.; Teletín 1 h., 
150 k.; Tuchyň V2 K 79 k.; Větrov % h., 142 k.; Všetice 1 h., 124 k.; 
Hostěradice lV2h., 230 k., šk. Itř.; Zampach 2 h., 13 k.; celkem 4540 k., 
41 ž. 

V Netvořících připomÍQá se fara již ve století 14. 

z farářů doby předhusitské i sou známi tito: Bohunek (Bohunce) 
asi od r. 1350 (byl tu ještě r. 1382), Hroch 1398 (byl tu ještě r. 1408), 
Haník (Hanyko) f 1416, Martin ze Sedlčan 1416. 

R. 1379 měl kostel Netvořický 12 svátečních rouch mešních a 5 
všedních; pět kalichů, z nichž dva pozlacené (ieden z nich měl cenu více 
než 14 kop gr.), ostatní stříbrné; antifonář, graduál, žaltář dobrý a druhý 
chatrnější, matutinál a „viaticus", jejž farář Bohunko koupil za 6V2 kopy 
a daroval jej kostelu. 



*) Vlasák, Okr. Vot. 29. 

**) Nad obrazem upevněn okrouhlý polštářek s dracounovými ozdo- 
bami, V nichž upevněny malé částky ostatků svatých. 



156 



Vikaríái Byiitřický: 



Tehdáž byli při kostele Netvořickém dva kaplani neboli „vikái^. 
Po válkách husitských spravovali osado Netvonckou fa- 
ráři utrakvističtí; později kazatelé luteráuštf. 

Z ntrakvistickýcb farářů známi jsou: Dochek 1Ď37, Stani«Iav 15&5, 
Jan 1565*), Jan Trojan 1570, jenž byl skladatelem písní a výlorným 
kontraponktistoo **). 

V dobé pobělohorské bylo obyvatelstvo osady NeJvorické 
zvláště přičiněním '^kněží ze řádu jesuitského přivedeno zase 
k víře katolické. 




I 



Farní kostel v Netvořících. 



R. 1647 tehdejší patron Pavel Michna zVacinova presen- 
toval ke třem svým farám: v Netvořících, Bělici a Újezdci 
kněze Pavla Augustina Novacidesa ***). 

R. 1669 byl farářem Netvořickým a Bělickým Blažej Hynek 
Vencelius Holický » svobodného literního umění filosofie doktor, 
svatosvaté theologie neb písma sv. kandidát, rozený Moravan 
v hlavním městě Holomouci v markrabství Moravském,* za 
něhož r. 1669 založena byla matrika, na jejímž titulním listu 
uvedený jeho titul se čte. 



♦) Pažout, Jedn. a dop. 292. 
*♦) Vlasák, Okr. Nevekl. 54. 
♦**) Český list ze dne 9. října 1647 v archivu arcib. 



Netvoříce. 



157 



Pořa4 daláfoh farářů: Tomáš Jan Ck)nisiu8 1677, Mikuláš Maxim. 
Kofttetoký, administrátor 1681, Jiří Konstantin Tichý, administrátor 1685, 
Tonaáé Šrámek 1685—8, Frant. Frólich 1689—90, Vojt. Ant. Ptáček 1690 
8Ž 1809, Jan Xietz 1699—1703, Jan Ign. Perger z Rozenferthu (de Rosen- 




Vnitřek farního kostela v Netvořících. 



werth), mistr svobodného umění literního a filosofie, bakalář theologie, 
1703—36, Ant. Ign. Hlava 1736 f 1751, Matěj Václav Jan Nep. Conrad 
1751—9, Roch Bauer 1760 t 1784, Matěj Gregor 1784—92, Frant. Kestner 
1792 t 1796, Jos. Renner 1796 t 1814. Damian Gruber 1814 f 1826, Jan 
Modroch 1825—6, Tom, Vopiéka 1827 f 1839, Jos. Brechler 1839 f 1842, 



158 Vikaríát BystHcký: 

Alois Schier 1842—50, Matéj Srb 1850 f 1857, Václav Hodík 1857 
až 1870, Jos. Lonek 1870—82, Kar. Hrdina 1882—98, Frant. Šlégr od roku 
1809. 

Patronát nad Netvořicemi náleží metropolitní kapitole od 
r. 1683, kdy koupila panství LeSanské*). 

Za faráře Pergera byl r. 1721 starý kostel opraven, po- 
něvadž však za krátko opět hrozil srfcením, byla v letech 
1747— -53 provedena stavba nynější. 

R. 1825 dne 16. dubna o hodině jedenácté před půlnoci 
vypukl v Netvořících oheň v jedné chatrči. Oheň rozmohl se 
tak velice, že zasáhl též velikou věž, která šindelem pobita 
byla. A poněvadž vítr velmi silně vál,- dostal se oheň dovnitř 
krovu kostela, který shořel a spolu s prejzovou krytbou na 
klenbu spadl. Ze zvonů zachoval se pouze »Klekáníček«; 
ostatní dva menší, jeden větší a půl zvonu největšího (který^ 
z r. 1418 pocházel) se rozlily. Ale vnitřek chrámu neutrpěf 
žádné §kody. Ještě toho roku byl kostel nově přikryt a opa- 
třeny nové zvony, k jichž ulití upotřebeno bylo zvonoviny ze 
zvonů ohněm rozlitých. • 

R. 1887 byl opraven vnějšek kostela nákladem metrop. 
kapitoly, vnitřek pak nákladem preláta scholastika dra. Eduarda 
Tersche. 

Jfbslel Nanebevzetí Pany Marie jest pěkná, prostranná 
stavba barokní. 

Jižní průčelí k silnici a k faře obrácené skončeno jest trojhranným 
štítem, v němž spatřaje se kapitulní znak ; na vrcholu štítu stojí kamenná 
socha P. Marie bez poskvrny hříchu počaté. V průčelí západním stojí 
věž s. jehlanovou střechou**). 

Kostel sklenut jest klenbami plackovými ; kněžiště má dvě klen- 
bová pole, loď tři, z nichž střední jest největší. Pasy klenbové vybíhají 
z přístěnných pilířů opatřených římsovými hlavicemi 

Stůl hlavního oltáře jest ode zdi v před posunutý ; stojí na něm 
barokní tabemakl s výklenkem nahoře ; nad svatostánkem jest ozářený 
monogram Mariánský. Po stranách nad brankami stojí barokní sochy 
sv. Petra a Pavla. Na zdi nad oltářem ve velikém rokokovém ze dřeva 
jest obraz „Nanebevzetí P. Marie", malba chatrná, kterou r. 1887 zhotovil 
T. B. Žížala. 

V dlažbě presbytáře u oltáře jsou dva náhrobní kameny. Na 
straně epištolní leží kámen s nápisem : „Anno 1602 usnul v Pánu 
urozený a statečný rytíř Alexius Netvořský z Březí, na Lešanech a Břeža- 
nech, v pátek na den sv. Kříže v hodinu třináctou život svůj dokonal 
v Pánu. Milý člověče věř jistě, odpočívám v tomto místě, po této práci 
vezdejší, čekaje slávy milejší, kterážto bude věčně dána spravedlivým, 
věř mně. Ty, chceš-li díl míti v radosti, věř a živ buď v pobožnosti." 
Na kamenu ležícím na straně evangelijní čte se nápis : „Anno 1616 
ve středu v vigilii Narození blahoslavené Panny Marie usnula v Pánu 
urozená paní Mariana Netvorská, rozená Beřkovská z Šebířova, v letech 
62, jejížto duši Pán Bůh rač milostiv býti a v počet vyvolených přijíti." 

Na severní boční stěně presbytáře visí v barokním rámci obraz 
na plátně dosti dobrý, z 18. stol. pocházející : sv. archanděl Michael 



*) Sousední statek Hostěradice s Ůjezdcem, Žampachem a Kamen- 
ným PHvozem náležel metrop. kapitole již od r. 1564. 

**) Dříve mívala věž střechu cibulovou, která r. 1825 shořela* 



Netvoříce, Vysoký Újezd. 



159 



potírající ďábla ; kolkolem sv. patronové čeští. V nástavka rámce jsou 
svaté ostatky v dracounových ozdobách. Na stěně protější nad vchodem 
do sakristie visí cenná dřevěná pólo vypuklá řezba póly chromovaná 
„Ukřižování," ze 17. stol. V rámci zasazen jest ostatek sv. Honesta. 

Vítězný oblouk jest polokruhový. Na severním jeho pilíři spatřujeme 
na konsole dobrou barokní sochu P. Marie klečící na oblacích s roze- 
střenýma rukama. Na protějším pilíři rovněž na konsole stojí malá 
barokní soška sv. Jana Nep., slabého provedení. 

Na řečništi kazatelny jest polovypuklá řezba znázorňující podoben- 
ství o rozsévači ; na stříšce stojí Jesulátko pravou rukou žehnající 
a levicí opírající se o kouli zemskou a zároveň držící kříž. 




Vysoký Újezd. 



Ve střední části lodi stojí naproti sobě rokokové oltáře z 18. stol. 
stejné úpravy. Na oltáři strany evangelijní jest obraz sv. Jana Nep. 
(světec v rouše kanovnickém stojí, maje prsty levé ruky na ústech ; 
v pravici má kříž s palmovou ratolestí ; v pozadí pohled na Karlův 
most a Hradčany). Jest to umělecky slabá práce zmíněného Žížaly 
z r. 1887. V nástavku jest menší dobrý obrázek kruhový z 18. stol. 
svatých Jana a Pavla, muč. římských, patronů ^proti bouři. Na oltáři 
strany epištolní obraz sv. Václava, rovněž od Žížaly ; nahoře menší 
dobrý obrázek z 18. stol. sv. Leonarda, patrona dobytka. 

V kostele Netvořickém bývala cínová trojnohá křtitelnice s nápisem 
„Tato křtitedlnice jest udělána za kněze Stanislava do Netvoříc [pro] 
památku bndúcí a jest lita 1555."'*') R. 1903 byla dána do zemského 
musea v Praze a místo ní postavena jednoduchá křtitelnice mramorová. 

Zvony: 1. s nápisem latinsko-německý „Ulit ke cti sv. Mikuláše 
r. 1418 ; požárem rozlitý přelit r. 1825. Ulit v Praze od Karla Bellmanna" ; 
2. s nápisem lat.-něm. „Ulit ke cti sv. Jakuba r. 1493, požárem rozlitý 
přelit r. 1826. Ulit v Praze od Karla Bellmanna**; 3. s nápisem českým : 



*) Viz „Pam. arch XXII (1907), 333-336, 



160 



Vikariát Bystřičky: 



„Ke cti a chvále Pánu Bohu v městě Benešově léta Páně 1553 slit jest 
tento zvon. Matěj Špic." 




Vnitřek filiálního kostela ve Vysokém Újezdě. 



Filiální kostel Narození Panny Marie ve Vysokém 
Újezdě byl vystavěn nepochybně na počátku stol. XIV. a vy- 
svěcen byl biskupem Pražským Janem z Dražíc (1301 — ^S). 
Bylyf r. 1727 v kamenné mense hlavního oltáře nalezeny 
ostatky opatřené pečetí tohoto biskupa. Býval kostelem farním. 



Vysoký Újezd. 161 

2 farářů až do bouří husitských jsou známi tito: Bartoloměj 
t 1358, Václav z Netvoříc 1358 (byl tu ještě r. 1363), Petr z Kojetína 
Olom. dioec. 1415. 

Po náboženském převratu přivozeném bouřemi husitskými 
byla fara zdejší osazována knéžími katolickými, pozdéji pak 
duchovními kalvinskými. 

Když pak zase náboženství katolické v Čechách bylo ob- 
noveno, přidělen byl Újezd k Netvořicům. 

Kostel ve Vysokém Újezdě jest velezajímavá stavba ranně gotická. 
Presbytář jest pravoúhlý, o dvou polích gotické žebrové klenby. Žebra 
vybíhají z příiwr, jež zakončeny jsou ozdobnými hlavicemi. V jednom 
svorníku spatřuje se beránek s korouhvičkou, ve druhém stočený drak 
v ohon svůj se zakusující. Vzadu za presbytářem jest malá polokruhová 
apsida, nyní za sakristii sloužící — snad zbytek kostelíka ještě staršího, 
románského. V bocích presbytáře jest po dvou oknech, jež uvnitř jsou 
hrotitá, zevně pak ma}í záklenku polokruhovou. Ve zdi východní nad 
zmíněnou apsid kou jest malé okno kruhové, pod nímž níže bývalo na 
každé straně jedno veliké okno hrotité, jež obě nyní jsou zazděna. — 
Vítězný oblouk jest hrotitý. — Loď sklenuta jest jedinou křížovou klenbou 
bez svorníku. V bocích jejích jest po {ednom oknu téhož tvaru, jako v pres- 
bytáři. V severním boku lodi nalézá se vchod hrotitý s kamenným noso- 
vitýin výčnělkem z každé strany záklen ky. Uvnitř nad vchodem čte se napiš: 
„Obnoven byl kostel 1. P. 1905 za biskupa metrop. kapitoly dr. Františka 
Krásla, biskupa Eleutheropolského. V. Chlad. Praha"*). V západním prů- 
čelí kostela jest věž s barokní, plechem pobitou helmicí. Velmi silným 
zdivem věže vedly nízké chodbičky s kamennými schody na kruchtu 
a odtud do podstřeší kostela. Vchody do chodbiček těch jsou nyní za- 
zděné. Vnitřní zařízení kostela jest nové, z r. 1885. Oltář v presbytáři, 
gotický, zhotovil V. Kostečka, obraz Narození P. Marie na něm se naléza- 
jící J. Scheiwl. Gotická kazatelna jest z téže doby **). V lodi po stranách 
vítězného oblouku jsou malé oltáři ky: Panny Marie Lourdské (s terra- 
kottovou soškou od firmy „St. Joseph-Institut fiir kirchlíche Kunst Th. 
Schúlter" v Kolíně nad Rýnem) a oltářík s malým tabemakulem a re- 
produkcí Maxova Krista na kříži. 

Do zdi presbytáře uvnitř vsazeny jsou staré náhrobní kameny 
s nápisy již značně otřelými: rytíře Jana Nedvězského z Nedvězí (tl586), 
manželky jeho paní Mariany Nedvězské ze Žďáru a na Nedvězí 
a čtyř dítek. 

Zvony: 1. s got nápisem latinským, zhotovený r. 1486 mistrem 
Jeronýmem z Prahy, 2. s nápisy českými, ulitý r. 1596 Brykcím z Gyn- 
perku a ozdobený znaky Přecha a Doroty z Hodějova, Jana a Mariany 
z Nedvězí a Jana a Magdaleny Voračických z Paběnic. 

Poblíž kostela jest sešlé staré stavení — někdejší fara. 

V zámku Lešanském, náležejícím metrop. kapitole, 
jest pěkná prostranná kaple sv. Víta. 

R. 1700 připomíná se v zámku Lešanském kaple sv. Michaela ***). 
Ta byla r. 1755 zbořena a nová kaple sv. Vítu zasvěcená zřízena a kanovn. 
Janem Hertschem benedikována. Sloužívali v ní mši sv. kanovníci, když z Prahy 
přijeli na prohlídku panství. R. 1903 dne 4. června o 72^ hod. odpolední 



*) Bylť toho roku vnitřek kostela důkladně opraven a V. Chladem 
nově vymalován. Staré náhrobní kameny byly z dlažby vyzvednuty a za- 
sazeny do zdí, na starou dlažbu pak položena nová, z dlaždic ce- 
mentových. 

**) Oltář i kazatelnu dal zhotoviti r. 1885 svým nákladem Dr. Eduard 
Tersch, tehdáž prelát scholastik. Mimo to daroval obrazy bl. Anežky 
České a bl. J^na Sarkandra, křížovou cestu, mešní roucha a missál. 

*♦♦) Zpráva far. Netvoř, z r. 1700 v archivu arcib. 



162 



Vikariát Bystřičky: 




jZámek v Lešanech (v právo kaple). 




Vnitřek kaple v zámku Leáanskéin. 



vypukl y zámku I^ešan- 
ském oheň; spolu se 
zámkem vyhořela i ka- 
ple úplně. Byla pak 
v severozápadním kíidle 
zámku zřízena kaple no- 
vá, zaují mající celou 
výši jednopatrové budovy 
zámecké. Jest obdélní- 
ková se stropem plo- 
chým a osvětlena se 
strany severní třemi vy- 
sokými úzkými okny. 
Jest ornamentálně poly- 
chromována od V. Chla- 
da. Oltář vkusný, renais- 
sanční, zdobí zdařilý 
obraz sv. Víta od Zik. 
Rudla. Nápis na boční 
zdi obsahuje stručné 
dějiny zámku i kaple 
v těchto slovech: „Pan- 
ství Lešanské koupila 
metropolitní kapitola r. 
1683 od dědiců hraběte 
Sintzendorfa. Zámek 
vyhořel dne 4. června 
r. 1903, byl opraven a 
dostavěn za děkana dra 
Frant. Křásla, světícího 



Neweklcíw, 



163 



biskupa, r. 1906. Kaple nalézala se dřÍTe na severovýchodní straně; byla 
na toto místo přeložena a nákladně opravena^. 

Roku 1^8 postavil Josef Říha v Sobišovicích nákladem ně- 
kolika set zlatých kapličku ke cti Bl. Marie a opatřil ji zvonkem, 
aby se každodenně v tamější obci klekání zvoniti mohlo. Kaplička ta 
byla řečeného roku dne 27. května, v den nejsv. Trojice, za velikého 
účastenství osadníků i okolního lidu posvěcena. 

Taktéž osadníci Hostěradičtí postavili v obci své kaplička 
ke cti nejsv. Trojice; zvonek do ní darovala metrop. kapitola. Tato 
kaplička byla posvěcena dne 10. června 1888, rovněž za veliké účasti 
věřících. 




Děkanský kostel v Neveklové. 

8. Neveklov, děkanství. 

Duchovní správu obstarávají děkan a kaplan. 
Patron: dědicové Vine. Danka šl. z Esse. 



V^b 



Místa přifařená: město Neveklov 1095 k., 76 ž., šk.7tř.; Borovka 
i., 87 k.; Břevnice V* h., 48 k.; Chvojínek \ h., 138 k., šk. 2tř.; 
i^emikovice 1 h., 184 k.; Doloplazy 1 h., 16 k.; Duhovka Va K ^ k.; 
Hůrka % h., 47 k.; Lhota Dlouhá 1 h., 86 k., 3 ž.; Lipky 1 h., 51 k.; 
Mlíkovice ' 2 h., 176 k., 13 ž.; Neštětíce 1 h, 157 k.; Spolí V4 K W k., 
Tloskov Vs ^, 158 k.; Zádolí % h.. 198 k.; Zaječí \ h., 108 k.; Záryb- 
nice V4 ^y 18 k-; celkem 2672 k., 92 ž. 



164 Vikariát Bystřičky: 

Vznik farního kostela Neveklovského sahá do dob dávných, 
neboť již ve 14. stol. vyškytají se o ném písemné zmínky. 

Farářové Neveklovétí až do dob husitských: Stanislav 
t 1357, Domoslav od 1367, Jindřich do 1376, Doník (Donico), prve farář 
v Obděnicích, sm. s př. 1376 f 1380, Petr z Jenišovic od 1380 f 1405, 
Petr z Počápel 1405 f 1415, František z Benešova 1415—19, Jan, dříve f. 
ve Zdétíně 1419. 

Kaplani: Přibík do 1399, Kříž (Crux) z Krusviéan od 1399. 

Oltářníci při oltáři sv. Tomáše: Václav do 1412, Šimon, prve 
f. v Oldřichovci, sm. s. př., od 1412—16, Ogerius 1416. 

R. 1386 17. listopadu vladyka Jindřich z Tloskova, jinak 
z Neveklova daroval kostelu farnímu rybník a část lesa, aby 
kaplan sloužil mši sv. o ranním svítání a farář aby večer zpíval 
» Zdrávas, Královno*. 

Roku 1399 zřídili vladykové Jindřich z Tloskova, Ctibor 
z Neveklova a Jakub řečený Jenec z Řehovic nové kaplanství. 
při kostele Neveklovském a vladyka Ježek řečený Tlesk z Ne- 
veklova přidal tomu kaplanství 5 kop grošů úroku. 

V době, kdy v Čechách rozmohlo se husitství, přilnuli 
k němu i Neveklovští a mívali tudíž kněze utrakvistické. Později 
přiklonili se k protestanství, jelikož pán jejich Adam Řepa 
z Neveklova (tl573) byl novému náboženství nakloněn*) a ještě 
více dědicové jeho Hodějovští z Hodějova (1573--1622). I byli 
do Neveklova dosazováni duchovní luteránští. 

R. 1528 žádali Neveklovští konsistoř utrakvistickou za kněze Jana, 
kaplana od sv. Michala v Praze**). 

R. 1566 byl v Neveklově farář Jan ***). 

Z kněží luteránských připomíná se r. 1606 Jiřík Oeconomust). 

Po bitvě bělohorské ovšem i v Neveklově vykonána byla 
reformace katolická. 

Tehdejší patron Pavel Michna hrabě 2 Vacinova uznávaje 
— jak praví — >že proměnou časftv, let, vrchností a lidí osed- 
lých mnohé věci mohovité i nemohovité častokráte v zapome- 
nutí i v zkázu přišly a přicházejí, takže nelze se ničeho ji- 
stého skrze paměti lidské doptati a to napraviti*, dal r. 1628 
s dobrovolným lidí poddaných snesením sestaviti » registra zá- 
dušní«, aby patrno bylo »odkud by i jaké desátky i peněžité 
platy farářům nynějším i budoucím každoročně pro vychování 
jich vycházeti měly.« 

K faře Neveklovské připojena byla pro nedostatek du- 
chovních i fara Maršovická a Křečovická. 

Václav hrabě z Vacinova, tehdejší majitel panství, presen 
toval r. 1650 Václava Vojtěcha Bílka za faráře Neveklov- 
ského tt). 



*) Borový, Ant. Brus. 203. 

**) Borový, Akta kons. utr. 42. 

***) Winter, Živ. cirk. 623. 

+) Vlasák, Okr. Nev. 8. 

Tt) Archiv arcib., listina ze dne 21. května 1660. 



Neveklov. 165 

R. 1659 byl r Neveklové farářem Václav Velešfnský, jenž 
stěžuje si na skrovné příjmy, »poněvadž mnohá pole ladem 
leží a gruntové bez obyvatelů pustí zůstávají* *). 

Pořad farářů: Václav Vojtěch Bílek 1660, Tomáš Jurzitius 
1653**), Václav Velešínský 1665, Frant. Veleáínský 1672—91, Leop. Vy- 
skočil, arcib. vikář v okrsku Vltavském, 1691 f ^716, Pavel Baltasar 
Grinith 1717 1 1720, Ferd. Karel Tejnecký 1720 t 40, Karel Tíma, později 
děkan Litoměřický, 1740-2, Vojtěch Maximilian Křižátko 1742 f 1767, 
Vojt. Pokorný 1767 t 1772, Václav Matěj Roskoš 1772 f 1802, Jan Buba 
1802, dříve farář v Oitolifoech, vrátil se již po dešti týdnech na dřívější 
svoji faru, Jan Tadeáš Kratochvíle 1802 f 1815, bývalý au^stinián u sv. 
Václava v Praze, od r. 1806 kn. are. vikář. 

R. 1730 odděleny byly od Neveklova Maršovice. 

Za faráře Křižátka vystavěna byla v letech 1750 — 2 nová 
fara***) r. 1756 pořízeny nové varhany f), v letech 1762 byl ob- 
noven oltář v kapli sv. Barbory, r. 1763 nově vyzdoben byl oltář 
sv. Jana Nep. a kazatelna. Josefina hraběnka Pachtová roz. 
Šporková odkázala r. 1750 kostelu některá ze svých drahocen- 
nějších šatů, aby z nich zhotovena byla roucha mešní. 

R. 1787 oddělena byla filiálka Křečovická od Neveklova. 

R. 1790 dne 5. prosince vypukl v Neveklově požár, kterým 
zachvácena byla i věž kostelní; zvony tím přišly ve zkázu. 

R. 1791 kostel na Chvojínku, který dosud patřil k Bene- 
šovu přidělen byl k Neveklovu. 

R. 1807 dne 12. ledna fara Neveklovská povýšena byla 
na děkanství. 

Pořad děkanů: Jan Tad. Kratochvíle f 1815, Jos. Černý 1815 
+ 34 (od r. 1815 vikář Votický)tt), Jan Křt. Florián Čtrnáctý 1835 
T 71 (od r. 1845 kn. are. vikář a ákoldozorce okr. Votického, od r.^ 1864 
čestný kanovník Staroboleslavský), Jan Kohout, dříve první duchovní 
správce v trestnici u sv. Václava v Praze 1871 — 93, Jos. Šindelář kn. 
are. notář, od r. 1894. 

R. 1814' při velikém požáru, který strávil téměř polovici 
městečka, vyhořelo i děkanství, které potom téměř od základu 
musilo býti vystavěno. 

R. 1900 dal Msgr. Dr. Frant. Hrádek, děkan metrop. ka- 
pitoly, rodák Neveklovský, kostel uvnitř obnoviti a vyzdobiti. 



*) Liber III. proventuum paroch. v arcib. archivu, 17. 

**) Byl presentován hrabětem Michnou z Vacinova dne 30. čer- 
vence 1653. (Listina v arcib. archivu.) 

***) Při kladení základního kamene zachován byl starý zvyk dáti 
přítomným výrostkům tři rány „na pamětnou", („Primus lapis fun- 
damentalis positus fuit in comu sub capellania, pro memoria třes solitos 
ictus vulgo „tři kopy" acceperunt Jacobus Kotrba, apud me inserviens, 
et Joannes Ňeterda ex Hůrka".) 

t) Při opravěr varhan r. 1847 nalezen byl v nich tento nápis: „Léta 
Páně 1756 dokonán a spracován jest tento opus za Času slavného panu- 
jícího Pána Pana Arnošta Karla svaté římské říše hraběte Pachty, svob. 
pána z Hayhoffen, pl. tit., od vzácně meritirovaného pana Josefa Gobla, 
kunstu varhanářského mistra, měšťana slavného starého města Pražského, 
v Karolíně akademického měšfana". 

tt) Děkan Jos. Černý byl velice horlivý a pracovitý; v prázdných 
chvflích zabýval se šitím bohoslužebných rouch pro kostel a pracemi 
i^ knihařskými. 



166 



Vikarlát ByetHok^ 



Děkanský kostel sv. Havla opata jest jednoduchá 
stavba barokní. 

Nad vchodem v západním průčelí stojí ve výklenku barokní 
kamenná socha sv. Havla. Nad průčelím zvedá se rozložitý jednoduchý štít. 

Při boku presbytáře stojí hranolová věž s cibulovitou, plechem 
pobitou bání ; v přízemí jejím jest sakristie a nad ní oratoř. 

Presbytář má klenbu plochou a na straně jižní veliké obdélníkové, 
nízkým obloukem sklenuté okno. 

Hlavní oltář pozdně renaissanční z r. 1671 *) má po stranách 
rýhované sloupky a lalokovité řezby. Obraz sv. Havla namaloval Karel 
Javůrek v Praze 1881. Dřívější obraz oltářní, znázorňigící, kterak sv. 




Vnitřek děkanského kostela v Neveklově. 



Havel vymítá ďábla z posedlé ženy, zavěšen jest nyní za oltářem **). V ho- 
řejším nástavku jest menší obraz P. Marie Pomocné. Nejvýše jest kříž se 
soškami sv. Petra a Pavla po stranách. 



*) Bylť na něm nápis tohoto znění : „Urozený pán pan Václav 
Čabelický, pán z Soutic, na Tloskově, Maršovicích, J. M. císařský skutečný 
komorník, slavných soudův dvorského a královského, jakož i králov. 
komory české radda a nařízený hejtman králov. Nového města Praž- 
ského, tento oltář ku poctivosti svatého milého Václava, patrona českého 
a orodovníka svého postaviti dal dne 5. měsíce máje léta 1671." ř^ 
oltáři tom byl obraz sv. Václava, ač kostel sv. Havlu jest zasvěcen. " 

♦*) Obraz ten vymaloval Pražský malíř Václav Ambroži r. 1777; 
peníze naň odkázal Václav Kohout, dvormistr („aulae praefectus") hraběte 
Arnošta Pachty. R. 1839 „renovoval" obraz tento Antonín Jeřábek, malíř 
podobizen z Kutné Hory, tehdáž v Neveklově se zdržující. 



Neveklov. 



167 



V presbytáři zavěšen jest obraz „vera ikon", t.j. tvář Krista Pána 
v potním rouše sv. Veroniky ; obraz ten dle originálu Maxova vymaloval 
r. 1875 méšfanosta Karlínský Jos. Gotzl. 

Vítězný oblouk jest nízkým obloukem sklenutý. Při něm stojí 
kazatelna ozdobená na řečništi soškami sv. evangelistův, na stříšce 
soškami čtyř sv. učitelů církevních a soškou Boha Otce trůnícího 
v oblacích. 

Loď jest obdélníková s napodobenou, uprostřed plochou kjenbou. 

Po jedné straně vítězného oblouku stojí na konsole socha sv. Vá- 
clava z r: 1900, na druhé pak jest^oltářík se soškou P. Marie Lourdské 
z téhož roku. 

K severnímu boku 
lodi přistavěna jest ka- 
ple stejně s ní vysoká 
a jednou stěnou oblou- 
kem překlenutou zcela 
do ní otevřená. Jest v pů- 
dorysu čtvercová se se- 
šikmeivými rohy s vý- 
klenky pro sochy; má 
klenbu' plackovou. Při 
severní stěně jest oltá- 
řík s obrazem sv. Bar- 
bory ♦) — jest to kopie 
dle obrazu, který malo- 
val vlašský malíř Palma 
il Vecchio (t kolem 1558) ; 
kopii tu zhotovil a da- 
roval r. 1876 měštanosta 
Karlínský Jos. G5tzl. Ve 
výklencích po stranách 
oltáře umístěny jsou ba- 
rokní dřevěné sochy: 
sv. Josefa a sv. Anny. 
Při stěně východní stojí 
nový oltářík se starší 
barokní sochou sv. Jana 
Nepw 

Dva největší zvony 
zdejší přišly sem koupí, 
když dřívější zvony po- 
žárem r. 1790 se rozlily. 
Zajímá vo jest, že bý- 
valy dříve v kostelích 
jiných: větší (s náp. lat., 
v kostele sv. Bartoloměje 




Kaplička P. Marie v Neveklově. 



ulitý Janem'' Jiřím ÍKflhnerem v Praze 1760) 
v Kutné ÍHoře,l^enší (s náp. českým uli^ 
r. 1604) v kostele P. Marie „na Louži" v Praze. Když kostely řečené byly 
zrušeny, dostaly se zvonygv majetek Helferta řečeného ,Jjaudon" v Praze, 
od něhož pak pro kostel Neveklovský byly získány. Dva zvony menší 
pořízeny byly pro kostel jNeveklovský později; jeden z nich má nápis: 
„Ke cti sv. Václava zřízen- z fundace Václava Vosolila a přispěním hra- 
běte Pourtalesa, Jana Čtrnáctého děkana, i obce Neveklovské léta Páně 
1867. Ulit v slévárně dcery Karla Bellmanna Anny v Praze", druhý pak 
má nápis německý: „Sv. Havel. Věnováno roku 1842 děkanskému kostelu 
městečka Neveklova od patrona kostela Fridricha hraběte z Pourtalesu." 
Uvnitř kostela v jižní zdi lodi jest pamětní deska Jana staršího 
Pachty z Rájová. Tento muž, ač protestant, zůstal v povstání českém cí- 
saři Matyášovi i Ferdinandovi II. věren. Ale setrval při protestantství 



*) Dřívější obraz, znázorňi^ící stětí sv. Barbory, ''malovaný r. 1830 
dle obrazu stfu*šího Karlem Čermákem z Milčína, nalézá le v kostnici. 



168 



Vikariát Bystfícký: 



a teprve tři hodiny před smrtí se obrátil k víře katolické. K tomu vzta- 
huje se nápis na zmíněném náhrobním kamenu, který mu a^íditi dal ně- 
který z potomkův jeho, kteří nabyli znamenitého bohatství a posléze i ve 
stav hraběcí povýšeni byli. Onen latinský nápis zní v překladu takto: 
„S.vnovský pomník někdy Jana staršího Pachty z Rájová, který cíl, jehož 
po devadesáte let dosáhnouti nemohl, teprve tři hodiny před smrtí dosáhl 
— totiž pravověmého náboženství a spolu i věčnosti .... Poutnice, rci, 
af zesnulý odpočívá v pokoji, a modli se, abys nezbloudil, anebo 
zbloudil-lis, či snad na dvou nalézáš se cestách, vraf se v pravou dráhu 
dříve, než zapadne slunce dnů tvých . . . ." * 




Filiální kostel na Chvojínku. 



Pod kazatelnou nalézá se náhrobní kámen se znakem Hodějovských 
a s nápisem: „Léta 1587, druhého dne měsíce Julii usnul jest v Pánu 
Smil, syn urozeného a statečného pana zemana Bernarta staršího z Ho- 
dějova na Tloskově a Milívským klášteře a Jeho Milosti císaře říšského 
a soudce zemského, tuto v Pánu odpočívá'^ 

Zevně ve zdi kaple sv. Barbory vsazen jest náhrobní kámen s ná- 
pisem: „Léta 1524 v pondělí na den sv. Ambrože umřel urozený a sta- 
tečný rytíř Jan Řepa z Neveklova". 

Kolkolem kostela rozkládá se hřbitov, před jehož vchodem u sil- 
nice stoj í barokní kamenná socha sv. Eligia biskupa, kterou posta- 
viti dala r. 1780 hraběnka Anna Pachtová roz. Esterhazi-ová. 

Na náměstí stojí sloup čtyřboký s obrazem sv. Floriana a kaplička 
na čtyřech sloupcích spočívající, v níž jest soška sv. Jana Nep. (r. 1889 
nová). Podobná kaplička se sochou P. Marie nalézá se v ulici „Pražské". 

Na návrší pod úpatí »hory neštědické« pékně položen 
jest filiální kostelík sv. Václava u vesnice Chvojínku, 
jindy Chvojenec (Chvojen Minor) zvané. 



CSiTojínek. 



169 



Také tento kostelík býval kdysi farnim. 

z farářů jsou známi: Martin 1351--80, Jan 1383-8, Mikuláš, prve 
f. v Hrádku, srn. s př. 1388 — ^91, Jan, prve kaplan ve Zbraslavících, sm. 
8 př. 1391— 4, Tomáš, prve f. ve Všebořicích, sm. spř., 1394, Václav 1397, 
Vojslav 1398— 14Q2, Oldřich, prve f. v Libfí, sm. s př. im Jan f 1423, 
Ondřej 1423. 




Vnitřek filiálního kostela na Chvojínkn. 



Roku 1361 Vrativoj z Mlékovic, kapitolní děkan u svatého Víta 
v Praze, Ctibor, arci jáhen Litoměřický a kanovník pražský, a jiní přátelé 
jejich zřídili ze jmění svého rodinného v kostele Chvoj ineckém oltář sv. 
Filipa a Jakuba a spolu založili pří něm také místo kněze neboli oltář- 
níka, kteiý by pH oltáři tomto sloužil mši sv. 

Posvátná místa. II. 8 



170 Vikariát Bystřičky: 

Z olt&řníků téch známi jsou tito: Kříž (Grux) 1361 1 1363, Becho 
z Poličan 1363 t 1371, Hynek (Hančo), klerik z Heroltic 1371 f 1380, 
Václav, prve kaplan Ondřeíe z Dabé, 1380—3, Petr z Bukovan 1383—96, 
Pavel, prve f. v Pravoníně, sm. s př. 1396, Jan, prve f. v Hradišti, srn. 
s př. 1396, Jan, prve f. v Chotovicích, sm. s př. 1396, Mikuláš, prve f. 
v Hlasivě, sm. s př. 1397, Bohunek, prve f. v Olbramovicích, sm. s př. 
1398—9, Zdimír, prve f. v Šebfřově, sm. s př. 1399 t 1401, Jan, syn 
Bohunka řečeného Salač z Mezilesí 1401. 

Kostelík sv. Václava jest malá starobylá stavba gotická. 

Zevnějšek byl ]při nedávné opravě znovu omítnut a pod římsou 
obloučkovým podřímsím z malty opatřen. • 

Kostelík jest obďélníko^, zakončený třemi boky, v nichž jsou 
okna hrotitá s kružbami. 

Kněžiště není oď lodi odlišeno. Celá stavba má klenbu gotickou, 
jejíž žebra vybíhají z ozdobně tesaných hlavic. 

Ve zdi kněžiště na straně jižní jest výklenek se sedadlem pro 
dutchovenstvo a vedle něho výklenek sanktuářový. 

Oltář jest pozdně renaissanční, asi z konce stol. 17., s obrazem na 
plátně: „Sv. Václav v odění rytířském kráčí mezi dvěma anděly, drže 
v jedné ruce prapor, v druhé velitelskou hůl. V hořejším nástavku jesl: 
obraz sv. Ludmily. 

Do lodi vede se strany severní pěkný gotický vchod, ozdobený po 
stranách oblými polosloupy s hlavicemi. 

V pozadí lodi jest zděná kruchta, podklenutá dvěma gotic^^ými 
klenbičkami. 

Na střeše lodi jest vížka dřevěná, plechem pobitá, jehlanovitě za- 
končená. V ní visí dva malé zvony, z nichž jeden jest starý, asi z konce 
XV. stol. pocházející, s gotickým nápisem nerozluštitelným, a dn\hý s ná- 
pisem německým, ulitý r. 1850 od K. Bellmanna. 

Kolem kostelíka jest hřbitov. 

Patronát nad kostelíkem náleží J. c. a k. Výsosti rjrcí vévodovi 
Františku Ferd. ďEste, jakožto majiteli panství Konopištskf^.fao. 

9. Okrouhlice, fara. 

Duchovní správu obstarává farář. 

Patron: Filip hrabě ze Šternberka. 

Místa přifařená: Okrouhlice 116 k., šk. 2tř.; Jezero V? h., 
125 k.; Kochanov V' h., 69 k., 12 ak.; Petroupec ^/^h., 58 k., 18 ak.; Pe- 
troupín V2 h., 215 k., 105 ak., 6 ž.; Sembratec ^U h-. 6? *^-; Struhařov 
1 h., 279 k., 12 ž., šk. 2tř.; Střížkov V, h., 96 k., 8ž.; Věfíce V3 h., 92 k.; 
celkem 1117 k., 135 ak., 26 ž. 

V Okrouhlicích připomíná se fara již ve stol. 14. 

Z nejstarších farářů zdejších známi jsou tito: Mikuláš 1361, 
Bernard do lá78, Jakub, prve f. v Popovicích Velkých, sm. s př. 1378 
t 1396, Štěpán ze Slavnic 1396 (byl tu ještě 1408). 

y dobách, kdy v Čechách zavládlo husitství, byla i Okrouhlickiá 
osada obsluhována knéžími kališnickými. Po vypuzení posled- 
ního z nich r. 1624, spravována byla osada faráři Bystřickými, ' 
od r. 1704 faráři Postupickými. 

R. 1740 byl kostel péčí hraběte Františka Adama z Traut- 
mansdorfů obnoven a samostatným správcem duchovním 
opatřen. 

Pořad farářů: Jakub Jan Hrabánek 1740 f 1759, Frant. Xav. 
Rubeš 1759 + 1772, Frant. Pokorný 1772, Jan Ulrich 1772 f 1806, Ferd. 
Moravec 1805 f 1811, Jan Nep. Hlaváč 1811-32, Auj;-. Meder 1882 67, 
Jos. Meloun 1867—83, Bernard Stára od 1884. 



Okrouhlice. 



171 



Velikou zásluhu o obnovení "'^kostela a jeho vnitřní vy- 
zdobení mél šlechetný rada hraběte Trautmansdorfa Michael 
Kreisinger z Eckersfeldu. Dal zhotoviti vlastním nákladem hlavní 
oltář sv. Vavřince, a dva oltáře poboční: sv. Kříže a sv. Ro- 
diny. R. 1751 dal vystavěti novou zvonici nákladem více než 




Farní kostel v Okrouhlicích. 



2000 zl. a ulíti r. 1753 nový zvon. Mimo to daroval bohoslu- 
žebná náčiní a mešní roucha. Veliký tento dobrodinec zemřel 
v Praze r. 1754 a pochován jest v kryptě kostela Okrouhli- 
ckého. Podobizna jeho chová se na faře. 



172 



Vikmriát Bystfioký:' 



Oltáříky sv. Josefa Calasanského a sv. Anny dal zhoto^ 
viti r. 1750 Jan Grotfried Fischer, dvormistr v zámku JemniSt- 
ském. 

Kostel sv. Vavřince jest prostá stavba barokní. 

v průčelí jest jednoduchý barokní volutovaný štít; nad vchodem 
ve výklenku stojí kamenná soška sv. Vavřince. 

Kněžiště, v půdorysu čtvercové, má klenbu plackovou, kteráž ozdo- 
bena jest sešlou již a přemalováním pokaženou malbou: Nejsv. Trojice 
na světokoulí sedící, obklopená anděly v oblacích. V 'rohu malby čte se 
jméno malířovo: „Felix Anton Schefíler pinxit an. 1764". 




Vnitřek farního kostela v Okrouhlicích. 



Oltář střízlivých tvarů barokních; na něm velmi zdařilý obraz na 

Plátně: v oblacích sedící sv. Vavřinec, vedle něho sv. Florian hasící oheň. 
o stranách stojí na konsolách sochy sv. Václava a Prokopa. 

Za oltářem odložen svršek malého renaissančního oltáříku, který 
dříve stával v sakristii; jest v něm uprostřed na plátně neuměle malovaný 
obraz: sv. Václav a sv. Ludmila drží společně mariánský obraz Staro- 
boleslavský; dole pak na podstavci čte se nápis: „Urozený a statečný 
vladyka p. Pavel Norbert Nygryn z Nygropontu a na Dlouhém Poli, J. 
M. C. rada a na ten Čas panství Eonopištského a Teinického hejtman, 
tento oltář postaviti dal a. 1674". 

Loď má valenou klenbu výsečovou. Nad vítězným obloukem zavěšen 
jest ze dřeva řezaný a malovaný znak Kreisingrův. 

Po stranách vítězného oblouku stojí barokní oltáře s pěknými sou- 
dobými obrazy; na jednom vidíme sv. Rodinu, na druhém Krista Pána 
na kříží. 

Při podélných stěnách lodi stojí naproti sobě rokokové oltáříky 
s malými obrazy na plátně: „sv. Anna" a „sv. Josef Calasanský". 

Zvony: 1. s nápisem: ,Jieta Páně 1654 slit jest tento zvon ke cti 
a chvále Pánu Bohu i vší říše svaté. M. Špic"; na plášti tohoto zvonu 



I 



PapoTice. 



173 



jest hnedaillon s podobou M. Jana Husí — bylt zvon tento ulit, když 
osada zdejší nalézala se pod správou kněží pod obojí; 2. asi z konce 
15. stol. pocházející, s nápisem: „Pane Bože. Matheus, Markus, Johanes, 
Lucas, quatuor evangelista''; 3. nmmenáí, jejž dal uliti r. 1758 Michael 
Kreisinger z Eckerfeldu, pukl r. 1868 a byl s věže sňat. 




Farní kostel v Popovicích. 

10. Popovice, fara. 

Duchovní správu obstarává farář. 

Patron: Filip hrabě ze Šternberka. 

Místa přifařená: Popovice 571 k., 17 ž., šk. 6 tř., Kondratice 
1/2 h., 37 k. ; Lhota Kamenná V, h., 116 k. ; Lhota Pazderná ^L h., 62 k.; 
Miroslav a Chudlaz V, h., 147 k.; Mladovice a Léč V2 h-^ 197 k., 2 ž.; 
Nová Ves a Kopaniny % h., 254 k.; Věžničky V* h., 107 k.; Hlivín V, h., 



i 



174 



Vikaríát Bystřičky: 



24 k.; Píčín a Lažany \ h., 251 k.; Plchov V, h., 66 k.; Vojslavice 
Va h., 70 k.; celkem 1902 k., 19 ž. 

V Popovicích byl farní kostel již ve stol. 14. 




Vnitřek farního kostela v Popovicích. 



Faráři z :doby předhusitské: Jaroš 1370 f 1375, Lippold 
z Blatné 1375, Jan, prve farář v Bedřichovicích, 1402 — 11, Václav, prve 
f. v Ouběnicích, sm. s př. 1411 — 14, Matěj, prve mansionář choru P. 
Mane v kostele u sv. Víta v Praze, sm. s př. 1414. 

R. 1371 Bohunek z Tehova a Ondřej z Popovic založilo při kostele 
Popovickém nadaci mešní, darovavše k tomu účelu 2Ví lánu polí. Farář 



Popovice. 175 

byl zay^zán každé pondělí sloužiti zádušní mše sv. za Eunáse z Tehova 
i za spásu zakladatelův ; mimo to vždy ve svátek sv. Havla a sv. Jiří, 
nebo v pi^odný den nejprv příští měl pozvati 7 kněží, aby modlili se 
za zemřelé a sloužili zádušní mše sv. na osoby jíž zmíněné. V ty dny 
byl také, povinen pozvati 10 chudých a dle možnosti je pohostiti. *) 

V bouřích náboženských fara zdejší zanikla a osada zdejší 
příslušela k farností Postupické. 

V letech 1732—1797 náležel statek popovický ryt. rádu 
křížovnickému s červenou hvězdou. 

R. 1785 zřízena byla v Popovicích lokalie, načež sem do- 
sazováni byli kněží ze zmíněného řádu jakožto administrátoři 
až do r. 1797, kdy řád křižovnieký statek popovický prodal. 

V úřadě administrátorů vystřídali se v těch letech tito křižovníci : 
Jos. Hraba, Leonard Nemastil s Florian Milěínský. 

Potom byli sem ustanovováni za lokalisty kněží světští. 

Byli to: Jos. Ondrák 1797-1800, Ferd. Moravec 1800— B, Jan 
Hlaváč 1807—11, Frant. Pištěk. prve kazatel a kaplan na Svaté Hoře 
1811 — 20 (potom byl do r. 182B polním kaplanem v plaku 'arcivévody 
Rainera a pak farářem ve Verměřicích) *♦), Frant. Burianek 1820 — 1829 
(stal se zpovědníkem při velechrámu sv. Víta v Praze). Potom lokalie 
Popovická pro nedostatečné důchody administrována byla zámeckým 
kaplanem Jemništským Áu^^stinem Mederem 1830—32; a potom admi- 
nistrátory: Jos. Votýpkou 1832 — 41 a Jos. Strnadem od 1841. ITento po- 
slední, administrovav lokalii Popovickou po osm let, byl r. 1849 na lokalii 
Popovickou investován a stal se tudíž lokalistou, a dočkal se toho, že lo- 
kalie povýšena byla na faru. 

Na faru povýšena lokalie Popovická dekretem ministerstva 
icultu ze dne 14. listopadu 1854. 

Pořad farářů : Jos. Strnad 1854 f 7, Jos, Kust 1857—70 (vstoupil 
vzhledem k pokročilému stáří svému do pense a zastával pak místo 
zámeckého kaplana v Jemništi), Ant. Černý 1870 f 1873, Bernard Stára 
1873—84, -Ant. Chvalkovský 1884—86, Jan Weber 1886 t 1897, Václav 
Polívka 1897—1900, AI. Valenta od 1901. 

Kostel SV. Jakuba Většího apoštola jest prostá malá 
stavbička neslohová. Z někdejší staré gotické stavby zachovalo 
se nepochybné zdivo presbytáře s křížovku žebrovou klenbou. 
V nynější podobu uveden byl kostel r. 1761 za velmistra ryt. 
řádu křižovnického Antonína Suchánka. 

Presbytář má závěr zevně trojboký, uvnitř zaoblený. 

Oltář dřevěný, pseudogotický, umělecky necenný, zhotovený r. 1886 
od Gaudence Korytovského,^ pozlačovace v Benešově. Obraz sv. Jakuba, 
jejž zhotovil r. 1835 Karel Čermák z Milčína ; jest rovněž ceny nevalné. 

Okna v presbytáři jsou barokně zaklenutá. K jižnímu boku pres- 
bytáře přiléhá sakristie, nad kterouž jest oratoř přistavěná roku 1858. 
Nad vítězným obloukem spatřuje se znak křižovnieký. 

Tx>ď jest obdélníková, plochým stropem krytá. V severním boku 
jejím jest široké, barokně zaklenuté okno. K boku jižnímu přiléhá 
nizounká kaplička do lodi otevřená. V ní jest pěkný oltářík barokní, 
v jehož středu jest zasklený výkll^nek ve zdi se soškou sv. Anny vy- 
uěulící P. Marii ; po stranách sochy' vznášejících se andělů a na mense 
oltářní sošky sv. Josefa a sv. Jdachima. Na oltáříku spatřuje se 
malovaný znak rytířů z Býnu (Bínjbva, von Biinau) s letopočtem 1730. 
Rodu tomu patřily Popovice v letecn 1723—32. 

V průčelí stojí nízká věž s cibulovitou, šindelem krytou bání a 
s hodinami, jichž jediný ciferník k bývalému zámku jest obrácen. 

♦) Borový, Libri erect. I., 81. — ♦*) V pamětní knize farní omylem 
se ztotožňuje se světícím biskupem téhož jména. 



176 



Vikariát Bystřičky: 



Zvony: 1. s nápisem latinským: „Léta Páné 1512. Ejhle já zvon 
nikdy neozývám se marně : zvěstuji oheň neb svátek, válku neh pohřeb 
počestný. Kdo mne zhotovil? Mistr Bartoloměj mne zhotovil v Novém 
Městě Pražském." 2. asi z konce 15. stol. s gotickým nápisem neroz- 
luštitelným. 

Před vchodem jest malý sínec, ňa jehož střeše zvedá se malá 
vížka se zvonkem, jímž zvoní se klekání. 

Ve Věžničkách jest malá kapliěka-zvonička z r. 1899. 
V ní jest dřevěná soška sv. Václava s bývalého oltáře farního, kostela. 

V Kamenné Lhotě jest rovněž kaplička-zvonička z r. 1899. 




Kostel sv. Havla v Poříčí nad Sázavou v nynější podobě. 



11. Poříčí nad Sázavou, fara. 

Duchovní správu obstarává farář s kaplanem. 

Patron: J. c. a k. Výsost arcivévoda Frant. Ferd. z Este. 

Místa přifařená: Poříčí 724 k., 20 ak., 14 ž., šk. 6 tř.; Čerčany 
2-2 km., 326 k., 41 ak., Ctyrkoly 51 km., 163 k., 2 ak., 6 ž.. Dubsko 
6-9 km., 43 k., Javorník 61 km , 123 k., Hvozdec 29 km., 52 k., Lhota 
Buková 3*8 km., 154 k., Lhota Vidlákova 45 km., 100 k., Lhota Vysoká 
4-5 km., 51 k., Lštěn 47 km., 163 k., 30 ak.. Městečko 16 km., 187 k., 
Mrač 2-2 km., 396 k., Dolní Mrač 3*2 km., 152 k., Soběhrady 6*7 km., 
E139 k., 54 ak., šk. 2tř., Větrov 42 km., 31 k., 15 ak., Zlenice 7*4 km., 
24 k., Žíňany Velké 4*8 km., 87 k., Zíňany Malé 38 km., 91 k., 6 ak.; 
celkem 3013 k., 173 ak., 20 ž. 

Nynější Poříčí skládá se ze dvou starších osad. Východní 
část, při vtoku potoka »Bystrého« do Sázavy ležící, kde stojí 
farní kostel sv. Havla, nazývala se původné Balkovice, kte- 



i Poříčí nad Sázavou. 177 

réžto jméno však přišlo během času úplně v zapomenutí *). 
Druhá část, s filiálním kostelem sv. Petra, byla vlastní 
»Poříčí*. 
i Oba zmíněné kostely jsou původu prastarého; pocházíf 

jeden z nich nepochybně ze stol. 11., druhý pak' ze stol. 12. 

První písemná zmínka o faře Balkovické s filiálním ko- 
stelem Poříčským vyškytá se' r. 1361. 

Pořad farářů až do válek husitských: Henslin do 1361, Ondřej, 
prve farář v Říčanech, 1361 f 1395, Václav od 1395. 

Po převratech náboženských stol. 15. zavládlo i v Poříčí 
husitství. 

Z kněží husitských připomíná se r. 1557 Matouš**). 
I ' Katolickou reformací bylo i tu náboženství katolické ob- 

[ noveno, ač potají ještě hojně osadníků víry nekatohcké se při- 

í držovalo. 

Asi r. 1660 byla v Poříčí obnovena duchovní správa. 

Pořad farářů: P. Petr Příhoda, dominikán, 1661—3, Pavel Ignác 
Václav Dupre 1664—5, Blažej Holický 1666 (pobyl v I>oříéí pouze čtvrt 
roku, načež odešel do Strakonic), Vavřinec Benedikt Meczerl666 — 7***), 
Václav Reinwedtr 1667-78, Jan Kašpar Mazura 1678—97, Václav Ant. 
Griiner 1697—99, Vít Václav Marek 1700 f 1717, Matěj Václav Bárta 
1718 t 1739, Ant. Jos. Calas. Kohout 1738 f 1745, Ign. Raffius z Klee- 
feldu 1745—72, Frant. Jan Soudný 1772—81, Petr Spirmann 1781 f 1795, 
Jos. Benedikt Heltzl 1795 t 1B18, Ant. Hikeš (Hikesch) 1818 f 1820, 

. Frant Pfuster 1820-^33, Václav Alexander Pohan, spisovatel český, os. 

* děkan, 1833 f 1850, Frant. Xav. Kroner 1850—53, Václav Jos. Malý 1853 

t 1899 (pro zásluhy své jmenován byl r. 1876 osobním děkanem a roku 
1894 papežským komořím), Jos. Beneš od 1900 (r. 1906 jmenován byl 
kn. are. vikářem). 

V letech 1660—98 náležela k faře Poříčské i farnost Py- 



R. 1664 dne 3. listopadu sloužil v Poříčském kostele 
sv. Havla mši sv. kardinál Arnošt Vojtech Harrach, arcibiskup 
Pražský. 

R. 1757 dne 30. května rozvodnil se potok do Sázavy se 
vlévající tou mérou, že voda podemlela zeď hřbitova kolem 
kostela sv. Havla se rozkládajícího a odnesla mnoho mrtvol 
spolu se zemí hřbitovní Ještě větší škodu způsobila kostelu 
voda r. 1765 dne 3. května. 

R. 1833 Jan kníže z Lobkovic, tehdejší majitel panství 
Konopištského, založil při faře Poříčské kaplanství, které pak 
r. 1902 prohlášeno bylo za státně systemisované. 

Farní kostel sv, Havla, pocházející ze stol. 12., náleží 
mezi nejvzácnější památníky románského stavitelství v zemích 
koruny české, zvláště svým povýšeným presbytářem a kryptou 
pod ním se nalézající. Ačkoli o vzniku kostela toho není zpráv 
historických, lze mistrně provedenou tuto budovu zařaditi do 



*) Již ve 14. stol. nazývá se farář Balkovický často „Poříčským". 

**) Winter, Život cirk. 685. 

***) Zápisy své do matriky křestní započal těmito srdečnými slovy: 
„Dej P. Bůh, aby všechna ta nevinňátka ke cti a chvále Boží a rodičůiín 
ku potěšení zrosti mohla I" 



178 



Vikariát Bystřičky: 



skupiny staveb kostelních, jež provedeny byly vlivem nedalekého 
kláštera Sázavského*). 

Kostel stojí na poloostrově,-. 'jejž tvoří řeka Sázava a do ní vtéka- 
jící potok Bystrý neboli Konopištský. Od farní budovy jest 150 kroků 
vzdálen. 




Kostel sv. Havla v Poříčí kolem r. 1850 (dle současné rytiny). 



Celá stavba provedena jest pevné z kvádrů pískovcových, i pře- 
stála v podstatě své šťastně bouře, které se přes ní přehnaly. 

Tak r. 1620 polští^kozáci, jež král Zikmund III. císaři Ferdinandovi 
poslal na pomoc proti Cechům, vydrancovali a zapálili kostel, při čemž 
i zvony se rozlily. Tehdáž také asi zničeny byly kamenné ozdoby (oblou- 
čkové římsy a j.\ jimiž kostel na zevnějšku býval okrášlen. 

Kněžiště, v půdorysu čtvercové, zakončeno jest polokruhovou ap- 
sidou. Jest značně zvýšeno a vystupuje se do něho z lodi po de- 
víti stupních z každé strany umístěných. Uprostřed těchto schodišť vi- 



*) Srvn. Jjehner, Děj. umění I., 111 a násl. 



Poříčí nad ^zavou. 



179 



díme vstup, kterým se po 13 dubových stupních sestupuje do podzemní 
kaple neboli krypty*). 

Klenba této prostory spočívá na čtyřech pěkných románských 
sloupcích uprostřed volně stojících. Třemi malými okénky nad samou 
zemi umístěnými přichází sem něco světla, ale poskrovnu, takže prostora 
ta vždy jest zahalena v tajemné pološero. 

Krypta bývala nazývána „kaplí sv. Václava"; byl v ní „starý oltář 
v řezbě pozlacené" s obrazem řečeného světce na plátně malovaným **) 
^ každého roku ve svatém té rudni stavěl se tu Boží hrob, a k tomu účelu 
slouží starobylá ta prostora dodnes, hodíc se k tomu výborně. Oltářík 



\W 


řLz: 


T"^-^ 


1 >■ 




_^^"^kks jbII * 












1^ 



Vnitřek kostela sv. Havla v Poříčí nad Sázavou. 



tu se nalézající vystavěn byl r. 1886 z kamenů, kterými dříve hrobky 
v kostele přikryty byly. Na příčném kamenu znatelný jest ještě vytesaný 
kalich. Na oltáříku jest dřevěný, černě natřený tabemakl, nad ním dře- 
věný kříž a kolem veliký rám pro lampičky. 

Presbytář i loď mají klenby křížové. 

Při každém z obou boků lodi stávala původně věž, ale z věže se- 
verní zachovalo se pouze zdivo dolejší, sahající pouze k výši zdiva lodi. 
Věž jižní mívala svršek dřevěný, v němž umístěny byly zvony; svršek 
ten i po vyhoření r. 1620 byl znovu zřízen a cibulovitou, šindelem po- 
bitou bání pokryt. R. 1886 byl onen dřevěný svršek nahrazen stavbou 
kamennou „románskou" a zakončen střechou jehlanco vitou, plechem po- 
bitou. 



*) Mimo to vede do kryj)ty vchod z presbytáře na straně evange- 
lijní po kamenných schodech v duté zdi umístěných, a rovněž tak dutou 
zdí z jižní předsíně. Toto poslední schodiště bylo dříve zazděno a teprve 
r. 1906 opět vybouráno a upraveno. 

♦♦) Inv. z r. 1760. 



180 



Vikariát BjtstHckf: 



Ndkdy ve stol. 17. byl kostsl omítnut a ▼ malti lýsoTanym kvá- 
droTÍm ,/>zdoben". 

Umdní milovný hrabě Frant Václav z Vrtby, tehdejší patron chrámu, 
jal se r. 1745 kostel zevně i nvnitř opravovati a vyzdobovati. Práce ty 




Hlavní oltář v kostele sv. Havla v Poříčí nad Sázavou. 



trvaly celých Šest let a týkaly se hlavně vnitřku. Vnitřní zařízení, totiž 
oltáře, kazatelnu a oratoř, dal hrabě nově zhotoviti. Ač v oné době vládl 
vSeobecně sloh barokní, kázal provésti je v neobvyklém již tehdáž slohu 
gotickém. Práci svěřil výbornému řezbáři Lazaru Widmannovi, rodilému 



Pořídí nad Sázavou. 181 

v Plzni. Ten vykonal ji za pomoci domácího mistra truhlářského Daniele 
Piláta z Poříčí výborně, takže znalce naplňuje obdivem. 

Co vytvořil, není přesným nápodobením starých tvarů gotických, 
nýbrž volným přetvořením jich v duchu oné doby. A dílo. jeho, ač vlastně 
slohem lidí se od slohu stavby samé, přece nepůsobf nikterak rušivě. 
Hojné architektonické články a sochy jsou z lípového dřeva výborně ře- 
zány. Barvou natřeny nejsou, čímž jemná řezba tím více přichází k plat- 
nosti. 

Uprostřed na oltáři {est zdařilý obraz: „Sv. Havel vymítá z po- 
sedlé ženy zlého duoha^'; maloval jej kolem r. 1750 Julius František Lux, 
malíř z Plzně, za 120 zl. Po stranách jsou výborně řezané sochy sv. Li- 
boria, u jehož nohou klečí hříšník rozhřešení očekávající, a sv. Jana 
Nep., jakožto almužníka, podělujícího žebráka. V postavě hříšníkově vy- 
podobnil prý Widmann sama sebe, v postavě pak žebrákově zobrazil ře- 
čeného svého pomocníka Daniele Piláta. 

Při bočních stěnách presbytáře stojí naproti sobě oltáře stejné 
úpravy. Oltář na straně epištolní má po stranách sochy sv. Donáta a sv. 
Theodora, uprostřed pak stávala v zasklené skřínce socha sv. Anny. 
Soška ta prý — tak zaznamenáno jest v inventáři z r. 1756 — za veliké 
povodně připloula stojíc na vodě a v Poříčí u mostu mezi dvěma lipami 
státi zůstala. Původně měla na levé ruce jen P. Marii; sošku Ježíška na 
ruce pravé dal přidělati farář Kohout (f 1745). R. 1901 byla tato soška 
sv. Anny nahrazena sochou Božského Srdce Páně, zhotovenou řezbářem 
Stuflesserem v Tyrolsku. 

Oltář na straně evangelijní má po stranách sochy sv. Kajetána 
a sv. Františka Xav. Uprostřed bývala původně za sklem soška Jesulátka 
Karmelitánského, místo níž r. 1901 postavena socha Srdce Panny Marie, 
rovněž od Stuflessera. 

V lodi jest kazatelna, krásné dílo Widmannovo ; zvláště jemné 
řezby na řečništi poutají dovedným provedením. Jedna z nich znázorňuje 
podobenství o rozsévači, druhá poslední soud a třetí nějaký výjev, o němž 
není jasno, co asi představuje. Na stříšce stojí socha Spasitele s křížem. 

Naproti kazatelně v jižní věži a v přiléhajícím přístavku jest kle- 
nutá oratoř. Část její do lodi na způsob pavlánu vystupující jest ze dřeva 
uměle rovněž od Widmanna zhotovena. Na stříšce jsou sošky dvou an- 
dílků, z nichž jeden drží v levici žezlo zakončené okřídlenou rukou, 
kdežto pravici má ovinutu hadem a řetězem; druhý andílek drží hořící 
pochodeň. Mezi nimi umístěna jest veliká hlava s třemi tvářemi: mla- 
distvou, mužnou a stařeckou. Vše to dohromady patrně znázorňuje život 
lidský, v němž člověku zápasiti jest mezi dobrem a zlem. Nad průčelím 
oratoře vyřezány jsou spoíené erby Vrtbovský a Klenovský. 

Pod kazatelnou stojí cínová trojnohá křtitelnice, na níž vyryt nápis: 
„Léta Páně 1629 28. měsíce Junii jest tato křtitelnice dělána za Jakuba 
Vondráčka, toho času rychtáře Poříčského. Jakub Černohorský, toho času 
starší kostelník. Václav Venus. Adam Kubenka. Z toho Pánu Bohu buď 
chvála". 

Na stěnách presbytáře i lodi rozvěšeno 14 obrazů křížové cesty 
dle obrazů Ftihrichových ve vysokém reliéfu v gotických rámech; obrazy 
ty zakoupeny byly r. 1901 ze sbírek. Téhož roku byl vnitřek kostela 
jednoduše vymalován. 

Kruchta pavlánovitá s bočními výstupky, vestavěna byla rovněž 
v době oprav hrabětem Vrtbou prováděných. Zábradlí řezáno od Wid- 
manna. Varhany zhotovil r. 1868 K. Vocelka v Praze za 850 zl. Skříň 
jest co do slohu, ostatnímu zařízení chrámovému přizpůsobena. 

Opravy hraběte Vrtby dotkly se stavby samé jen měrou nepatrnou: 
okna dříve úzká a polokruhově sklenutá byla rozšířena a mírně v hrot 
zaklenuta; průčelní štít kostela obdržel ozdůbky pseudo-gotioké. 

Ve věži jsou tři zvony: 1. s nápisem německým: „O Bože, buď 
tobě poručen tento zvon i tento tvůj chrám" a latinským: „Zvon tento, 
označený jménem sv. Havla, vzav škodu za požáru kostela od Poláků 
r. 1620 zapáleného, byl štědrostí Jeho £xc. p. p. Bernarda Ignáce, svaté 



182 



Vikaiint Byslřický: 



římské říše hraběte l Martinic, vladaře domu Smečenského, pána ua 
Smeóně atd., rytíře zlatého rouna, cis. a král. Veličenstva tajného skute- 
čného rady, předního místodržícího a nejvyššího purkrabí v král. českém, 
přelit a opět jménem sv. Havla označen r. 1673"; ktomu zvonař německy 
dodal: „Lil mne Mikuláš Low v Praze"; 2. má nahoře nápis německý: 
„Bůh volá skrze níne,lid k sobě, poslouchejtež hlasu mého povolně"; na 
plášti jest týž nápis jako na zvonu předešlém, až na to, že místo jména 
sv. Havla stojí v něm jméno sv. Václava; dole zase jest německé ozna- 
čení zvonařovo; 3. umíráček, ozdobený polovypuklými obrazy sv. Jana 
Nep. a Bolestné Panny Marie a označený písmeny I. G. K. (jsou to po- 
čáteční písmena jména zvonaře: Jana Jiřího Kiihnera) a letopočtem 
1769. 




Filiální kostel sv. Petra v Poříčí nad Sázavou. 



Filiální kostel sv. Petra *) stojí osaměle na mírném 
pahorku, jižně nad Poříčím se zvedajícím, asi 500 kroků od 
farní budovy jsa vzdálen, uprostřed hřbitova, okolo něhož od 
pradávných dob silnice od Prahy k Benešovu vedoucí se zatáčí. 

Jest to stavba ještě asi o sto let starší nežli kostel farní; 
původ její možno klásti do 11. stol. Zachovala celkem neporu- 
šeně původní svou podobu. 

Skládá se z polokruhové apsidy, obdélníkového presbytáře 
a z věže hranolové, oživené dvojí řadou okének sloupky dě- 
lených **). 



Pavla". 



*) V inventáři z r. 1756 nazývá se veřejnou kaplí „sv. Petra a 



♦*) Srvn. Lehner, Děj. umění I., 271. 



Poříčí nad Sázavou. 



183 



Apsida jest sklenuta obvyklou čtvrtkulovou klenbou, loď má strop 
plochý. 

Hlavní oltář ranně barokní, černě natřený, stával dříve ve farním 
kostele sv. Havla, kdež byl spolu s jiným nějakým r. 1680 zřízen, jakž 
to vysvítá z tohoto nápisu na dolejší části oltáře umístěného: „Tento 
oltář, též i druhý, ke cti a chvále nerozdílné Trojice svaté, blahoslavené 
Rodičky Boží Panny Marie, téjt sv. Havla, sv. Jana Křtitele, Jan Kašpar 
Mazura, farář, z almužny od dobrodincův sebrané udělati dal, žádajíc, 
aby svatí patronové za jeho duši a dobrodincův před trůnem Trojice 
svaté orodovali. 1680". Když v kostele sv. Havla Widmann stavěl oltář 
nový, byl r. 1746 oltář tento přenesen sem; při tom byl obraz sv. Havla 
zaměněn za obraz sv. Petra, v hořejší části oltáře ponechán obraz svat. 
Jana Křtitele. 



F 


pM^ i i^K S 4 ^^^■m ^ 


!l 





Vnitřek filiálního kostela sv. Petra v Poříčí nad Sázavou. 



V lodi jest na straně epištolní nízká kazatelna z cihel vystavěná; 
z ní proraženo jest okno na hřbitov, takže při větším návalu lidu okno 
to bylo otevřeno, aby i lidé na hřbitově stojící kazatele mohli slyšeti. 

Při boční zdi severní stojí nízký oltáři k rozvilinový; v rozvilinách 
s každé strany jest andílek; uprostřed socha sv. Jana Nep. a na skříňce 
podobné tabemákulu vyřezán jest obrázek sv. Antonína Pad. *) Při stěně 
protější stojí podobný oltáři k s obrázkem sv. Václava na plátně malo- 
vaným a v hořejší části s obrázkem P. Marie Staroboleslavské. 

V rohu u presbytáře stojí barokní socha sv. Víta, kterou r. 1717 
daroval farář Vít Marek. 



*) V inventáři z r. 1766, který sestavil tehdáž farář Rafíius, čteme: 
„Na pravé straně kostela jest malý oltář v řezbě bílé barvy a pozlacené 
sv. Jana Nepomuckého, na kterém malá řezba sv. Antonína Paduanského, 
nákladem v Pánu usnulého velebného pána Antonína Kohouta, bývalého 
pana faráře zdejšího . . . Mistr té řezby byl Ferdinand Zelenka, řezbář 
z Nespek'*. 



184 Vikariát Bystřičky: 

Napříč ve vítězném oblouku býval trám, na němž uprostřed byl 
krucifix a po stranách sochy P. Marie a sv. Jana Ev.*) 

Na severní stěně lodi visí veliký obraz na plátně malovaný „Ježíš 
přítel dítek"; maloval jej Fr. Waldherr r. 1835; na stěně protější pak 
iest zavěšena kopie HÍafraelova obrazu „Madonna di Foligno", kterou 
r. 1838 v Římě dle originálu zhotovil Jos. Hellich. Oba tyto obrazy da- 
roval r. 1859 kníže Ján z Lobkovic, tehdejší patron, farnímu kostelu sv. 
Havla, odkudž r. 1901 sem byly přeneseny. 

Vzadu jest kruchta kamenná, valeným obloukem podklenutá. Na 
poprsní její zdi zavěšeny jsou zajímavé, ač valně již sešlé, barokní obrazy 
„Vzkříšení Lazara" a „Bohatec a chudý Lazar". 

Zevně na severní straně věže pod střechou čte se letopočet 1677, 
vztahující se k obnově kostela toho roku provedené. Byla pověst, že jistý 
obyvatel ze vsi Mrače z pokuty musil kostel dáti obílit**). 

Ve věži visí dva zvony: 1. s gotickým nápisem latinským, udáva- 
jícím, že zhotovitelem zvonu byl r. 1507 mistr Bartoloměj z Nového 
města Pražského; 2. s nápisem: „Léta Páně 1599 tento zvon jest slit ke 
cti a chvále Pánu Bohu, od Jana zvonaře Sedláka z Kostelce. Tyto osoby 
iednali a zaplatili z Poříčí: Vít Kovaičů, Havel rychtář, Kryštof ko- 
stelník". 

O kostelíku sv. Petra zaznamenal farář Raffíus r. 1756 tyto po- 
věsti: „Před velikým morem zvony ve věži samy od sebe zvonily. 
Jeden Poříčský obyvatel, jménem Michal Brož, přihnal svůj pár tažných 
volů na pastvu na krchov; v tom okamžení však jako prudký vítr voly 
po dvakráte z krchova ven vyhodil. — Jistý důstojník vojenský se svým 
jízdným sluhou omeškal se v hospodě poříčské, i vydal se večerního 
času na cestu k Benešovu. Když ke kostelu přijel, spatřil jej světlem na- 
plněný a slyšel, jako by v něm řeholníci zpívali. I poručil sluhovi, aby 
podržel koně a vešel do kostela. Ale nespatřil v něm žádného, jenom 
světla hořeti. Jsa strachem přestrašen v kostele zapomenul rukavice. 
Vyšed ze dveří spatřil před kostelem koně, který jeho koni byl podoben. 
I domnívaje se, že to jest jeho kůň, vsedl naň. Ale kůň nenadále do po- 
větří s ním skočil a zase dolů, kde malá kaplička stojí, s ním se snesl 
a zmizel. Důstojník vzpamatovav se z leknutí šel zpátky ke kostelu a tu 
nalezl sluha i s koněm státi na místě, kde mu byl poručil. I poslal jej 
do kostela, aby mu přinesl rukavice, které uvnitř nechal, což sluha také 
šťastně dokázal. — Jeden řemesla krejčovského, který se v Benešově 
opozdil, pospíchal domů do Poříčí večerního času. Když přišel ke ko- 
stelu sv. Petra, spatřil nenadále množství lidu, který z něho šel proces- 
sím ke kostelu farnímu; v průvodu viděl mnoho duchovenstva y biskup-' 
ských čepicích, ktefí zelené svíce v rukou rozsvícené drželi. Chtěje se 
k průvodu připojiti, pospíchal k němu, ale když již měl jej dohoniti, 
všechno se mu ztratilo. — Nebožtík pan Jan Sadílek, toho času bývalý 
obroční v Konopišti, když nočního času okolo toho kostela jel, viděl jest, 
jakoby trojnásobné slunce na ten kostel svítilo; zase se mu brzo zdálo, 
jako by ten kostel hořel". 

Filiální kostel sv. Klementa stojí osaméle na temene 
výšiny »Hradiště« nade vsí Lštění, na ostrohu, jehož stráně 
příkře k Sázavě ispadají. 

Tento kostelík osamělý a vysoko položený poutá k sobě 
pozornost každého, kdo drahou cis. Františka Josefa od Prahy 
k Benešovu přijíždí. V místech, kde kostel stojí, býval vil. sto- 
letí pevný hrad knížecí, jehož valy dosud se spatřují***). Není 
pochyby, že v tomto hradě býval kostel již od prvopočátku, 
tak jako na jiných hradech knížecích. Ve 14. stol. připomíná 



*) Inventáře z r. 1756 a 1772. 
**) Inv. z r. 1756, str. 45. 

*♦♦) Srvn. Dr. J. L. Píč: „Utění" v Pam. arch. XXU. (1906), 266 
a násl. 



Hradiště. 



185 




] Filiální kostel sv. Klementa iia Hradišti. 




Vnitřek filiálního kostela na Hradišti. 



se tu farní kostel, jenž nazýval se tenkráte »v Hradišti«, nebo 
»na Hradištku«, jindy zase »ve Lštěni« (Lsczen, Lstyen, Lsten). 



186 Vikatiát Bjstfický: 

Z nejstarších íarářů jsou známi: Hynek 1 1359, Petr z Bystřice od 
1359, Vít do 1385, Petr, prve f. v Slavošově, sm. s před., 1385, Pavel do 
1398, Jan, prve kaplan u Všech Svatých v Praze, sm. spřed., 1398—1415, 
Matěj, pi-ve f. v Tehově, sm. s před. 

Podací právo příslušelo r. 1359 společně panům ze Šternberka 
a pánům blízkého hradu Dube, r. 1385 Dubským samotným a od r. 1415 
pánům Zlenickým*). 

R. 1730 dal hrab6 Jan Josef z Vrtby kostel přestavěti. 

Farář Rafíius zaznamenal r. 1756 tuto pověst: „O té kapli pověst 
jest, že když jsou ji chtěli stavěti dole vedle řeky Sázavy, kde nyní kříž 
stojí, a všechny materialie svezli k stavění té kaple^ že nočního času 
jsou viděli na koni jednoho jezdícího, který ty materialie všechny nahoru 
na ten vrch přes noc odvezl. Protož jsou se snesli, a na tom vrchu ze 
dřeva kapli jsou vystavěli". 

Kostel Hradištský jest stavení {ednoduché, neslohové. Kněžiště jest 
v půdorysu půlkruhové a má klenbu čtvrtkulovou. Vzadu v klenbě jest 
okrouhlé okénko a pod ním ve zdi jest gotický výklenek sanktuářový. 
Zdá se, že zdivo kněžiště jest pozůstatek původní apsidy románsky. Stůl 
oltářní jest zděný; na tabernakulu stojí veliká barokní, ze dřeva řezaná 
socha sv. Klimenta v životní velikosti; po stranách jsou sošky sedících 
andílků, z nichž jeden drží kotvu, druhý palmu. Pozadí oltáře tvoří na 
stěně hrubě namalovaný baldachýn. Loď obdélníková má strop rovný. 
V rohu lodi u vítězného oblouku umístěna jest kazatelna, ozdobená řfz- 
bamí, znázorňujícími tři božské ctnosti; na dvířkách vyřezán jest latinský 
výůatek z Písma sv. k nim se vztahující: „Nyní pak zůstávají víra, na- 
děje a láska, tyto tři. 1. Cor. 13.'^ Kazatelna tato byla sem dána r. 1753 
ze zámecké kaple Konopištské. V průčelí stojí hranolová zděná věž se 
střechou cibulovitou. Do kostela se vchází síncem podvěžním, nad jehož 
vchodem jest z kamene vytesaný znak hraběte z Vrtby. Ve věži visí dva 
zvony: 1. s nápisem latinským: „Mistr Bartoloměj mne zhotovil v Novém 
městě (Pražském) roku 1508"; 2. má nahoře kolkolem nápis německý: 
„Ohněm jsem tekl. Krištof Scherb v Praze mne slil" a na plášti tento 
nápis český: „Léta Páně 1601 tento zvon jest slit nákladem všech osad- 
ních kostela sv. Klimenta, jenž na Hradišti a městečkem Lštění nad 
řekou Sázavou slově, za dědičného pána těch gruntův pana pana Adama 
mladšího z Waldštejna na Hrádku nad Sázavou a Lovosicích, J. M. C. 
raddy a komorníka, původem pana Václava Lhotského z Koberovic, úřed- 
níka na Hrádku nad Sázavou". • 

Kolem kostela rozkládá se hřbitov. 

fiMliální kostel Nanebevzetí Panny Marie v Sobě- 
h rad ech. Vesnice Soběhrady, neboli správněji Soběhrdy (tak všude 
sluje ve starších listjinách) jest místo nábožensky smíšené; vedle většiny 
katolického obyvatelstva jest zde značná menšina reformovaných evan- 
gelíků, kteří zde mají od r. 1783 vlastní duchovní správu, kostá i sou- 
kromou školu. Katolické obyvatelstvo, které má v Soběhradech dvou- 
třídní obecnou školu, je přifařeno do Poříčí, kamž vede cesta neschůdná, 
7 km. daleká, takže návštěva farního kostela, zvláště školních dětí, jest 
velice obtížná, často i nemožná. Potřeba sebe menší kaple v Soběhradech 
byla dávno uznána. Na podnět faráře Jos. Beneše v Poříčí utvořilo se 
v r. 1903 komité, sestávaj cí ze jmenovaného faráře, pak obecního sta- 
rosty, Antonína KohouiHa, a řídícího učitele Soběhradského, Josefa Ko- 
houta, které si vytklo za úkol postaviti v Soběhradech vedle katolické 
školy Mariánskou mešní kapli. Jak církevní tak i státní úřadové této 
myšlence přáli a ji podporovali. Značnou podporou Jeho Veličenstva cis. 
a krále Frant. Jos., Jeho cis. Výsosti p. arciv. Františka Ferdinandíi, Jeho 
Eminence nejd. pana kardinála Leona ze Skrbenských, spolku «v. Bonifáce, 
c. k. prof. Jos. Sprongla a četných dobrodinců sešlo se tolik příspěvků, 
že přikročeno býti mohlo nikoliv k stavbě pouhé kaple, nýbrž kt* zbn- 



•') Sedláček, Místopis, si. 289. 



Sobéhrady. 



187 




Filiální kostel v Soběhradech. 
(V den vysvěcení při slavnostním kázání před kostelem konaném.) 




Vnitřek filiálního kostela v Soběhradech. 



188 Vikariát Bygtřický: 

dováni dosti velikého kostela, který může 250 osob pojmouti. Potřebné 
plány a rozpočty zhotovil zdarma c. k. iiiženýr Jos. Kozlík z Tábora. 

Stavbu provedl béhem jednoho roku inženýr Fr. Mařík z 13enedova. 
Na den Nanebevzetí Panny Marie r. 1907 byl kostel slavně posvěcen a 
vei^jnó bohoslužbě odevzdán. Jest to románská stavba, velmi vkusně 
provedená a slouží celému okolí k ozdobě. 

V apsidě na oltáříku stoji uprostřed socha P. Marie, po stranách 
soSky sv. Václava a sv. Methoděje. V lodi, plochým stropem kryté, visí 
na straně evangelijní krucifix a na straně protější jest na konsole umí- 
stěna socha Božského Srdce Páně. 

V Podmračských lomech dali r. 18^5 kníže Frant. z Ijobko- 
viců a chof jeho, tehdejší majitelé panství Konopištského, zříditi ka- 
pličku ké cti nejbl. Panny Marie Lourdské. Socha pro kapličku tu u- 
rčená byla dne 5. července 1885 odpoledne ve farním kostele slavnostně 
posvěcena, a to u přítomnosti knížecí rodiny^ knížecích úředníků a veli- 
kého množství lidu. Po požehnání byla socha od kamenických dělníků 
v stejnokroj oblečených v průvodu, jehož se i knížecí rodina súčastnila, 
nesena do kaple v Podmrači, kdež pak konána byla první pobožnost. 
Nyní konává se tu v měsíci květnu, obyčejně ve čtvrtek, pobožnost má- 
jová, při čemž arcivévodská kapela hrává některou mariánskou píseň, 
kterou lid s sebou zpívá. Pobožnost ta v Boží přírodě pH zapadajícím 
slunci jest vždy velice dojemná. 

V tvrzi Mračské bývala za starých dob soukromá kaplička*). 

12. Postupice, fara. 

Duchovní správu obstarává farář s kaplanem. 

Patron: hrabě Filip ze Šternberka. 

Místa přifařená: městečko Postupice 658 k., 1 ak., 13 ž., šk. 
5tř.; Čelív Ih., 212 k., 3 ž.; Dobříčkov 3/^h., 161 k.; Holšovice aŽel.chov 
% h., 98 k.; ^mniště '/j h., 254 k.; Lhota Roubíčkova a Raňkov V2 h., 
90 k.; Lišek 1/2 h.. 119 k.j Milovanice '/a h., 191 k.; Mokliny V2 h., 21 k.; 
P6zov a Jezviny % h., 152 k.; Sušice ^i^ h., 30 k.; Lhota Veselka V2 h-^ 
84 k.; Lhota Vlašimská 1/2 K 13 k.; celkem: 2083 k., 1 ak., 18 ž. 

Pfivod zdejší fary jest pradávný; zmínky o ní vyskytují 
se již ve stol. 14. 

Faráři z dob nejstarších známi jsou tito: Bartoloměj f 1392, Matěj 
Martinův z Janova 1392—96, Jan, prve f. v Bedřicho vlcích, sm. s před., 
1396, Petr (byl tu již r. 1406) do 1414, Václav, prve f. ve Šlapánově, sm. 
s př., 1414—15, Jan, prve f. v Liběči, sm. s př., 1415 - 17, Martin, prve 
f. v Chotěboři, sm. s př., 1417. 

R. 1406 založil Vilém z Postupic při kostele Postupickém nadání 
ročního důchodu dvou kop grošů a výnosu z půllánu s tím závazkem, 
aby o suchých dnech konány byly zádušní služby Boží za otce jeho 
Zdenka z Postupic, manželku jeho Anežku a všechny věrné duše**). 

Téhož roku týž Vilém z Postupic daroval faře půllán ve vsi Óelívě 
s příslušnými pastvinami a jinými užitky *♦*). 

Když husitství v Čechách zavládlo, byli i v Postupicích 
kněží kališničtf. 

Z těch jsou známi: Šimon 1525— 29 f), Jiří 1535- 48 ft), Jan Mo- 
ravus, jinak Bessus řečený, 1550, spisovatel český, jenž r. 1567 vydal 
překlad spisu Bart. Georgeviče „O začátku tureckého císařství, též jak 



*) Zpráva faráře z r. 1677 v arcib. archivu. 

**) Libri Erect. 689. 

***) Libri Erect. 707. 

t) Borový, Jedn. a dop. kons. utrakv. 14, 45. 

tt) Tamže 108, 219. 



Postupice. 



180 



se v svém válečném běhu řídí a jakého cvičení užívá" ♦), Martin 1679 **), 
Vít Meziřícký 1612 ***). 

Pří pražské faře u sv. Jiljí bylo nékolik Mikulášenců (Vláseničtí 
Mikulášenci, jinak i Pecinovští a Plačtiví zvaní), kterým tamní farář za- 
pověděl příjímání svátostí Když se tito obrátili do Pecínova a tam jim 
kněz Jiřík z Postupic v provodní neděli 1535 posluhoval, nemeškal farář 
svatojilský žalovati na kněze JíHka, ale ten se vymluvil, že o zapovědí 
nějaké ničeho nevěděl, a jen na žádost a pláč {ich že jim sloužil f). 




Farní kostel v Postupicích. Pohled od severu. 



Po obnovení náboženství katolického zůstávaly Postupice 
nějaký Cas bez vlastního kněze a náležely pod správu faráře 
Benešovského. 

Teprve r. 1656 byla v Postupicích zase fara obnovena 
a připojeny k ní osady Jankovská a Popovická, jakož i Bedři- 
chovice a Chotýšany. 

Pořad farářů: Václav Bernard Sartorin, „první farář Jankov- 
Postupický", jak na titulním listu nejstarší matriky se nazývá, 1656, 
Václav Ign. Žežulka, Moravan z Místka, 1668—70, Adam Gausalius 1670 
až 1672, Jan Jos. Chmel 1673, P. Florid Paur, řeholní kanovník lateránský 
sv. Aug. z kláštera na Karlově v Praze, administrátor, 1681, David Jos. 



♦) Vlasák, Okr. Beneš., 96; Jireček, Rukověť L, 67. 

**) Rotulus bohem. miss. cons. utraq. v arcib. arch. 1. 159 a 165. 

**♦) Vlasák Okr. Beneš., 96. 

t) Borový, Jedn. a dop. kons.utr., 108; Čas. č. Musea 1876, str. 68. 



190 



Vikariát Bystřičky: 



Vojt. Krška 1684, Karel Kasimír Suchánek 1687, Jan Vacek 1689, Vavř. 
Benedikt Meczer 1600, Krištof Václav Kantorovský (Gantoris) 1695, Jan 
Frant Perger z Rosenverthu 1703, Václav Rud. Paušmon (Panssmon) 
1704, Matouš Seyera 1706 f 1711, Adam Váňa (Wania) 1712 f 1713, Jos. 




Farní kostel v Postupicích. Pohled od východu. 



Václav Kott 1713 1 1717, Jos. Mořic GriessmiUler 1717 (po několika tého- 
dnech jsa nemocen odebral se na léčení do Prahy, kdež téhož Proku 
zemřel), Jiří Horák 1718, Jan Karel Čenék 1719—59, Jan Nep.^^Ant. 
Printz 1759 f 1772, Frant. Jiljí Pokorný 1772 f 1800, Jos. Ant Ondrák, 
os. děkan, 1800 f 1831, Jan Hlaváč, kněz velice vzdělaný a spisovatel 



Postupice. 191 

ééflký*), 1833 t 1842 (potom byla fara po čtrnácte let administrována 
pro sporj který byl s tehdejSfm patronem kn. Veriandem z Windisch- 
gratzu o zvýšení důchodů farních na základě smlouvy z r. 1794, kterouž 
tehdejším farářem Printzem polnosti farní i s lesem vrchnosti popu- 
štěny byly; administrátorem byl Jan Nep. Gtirke), Frant. Xav. Rádlo 
1856 t 1883, Jos. Meloun 1883 f 1907 (byl od r. 1889 kn. are. vikářem, 
r. 1903 jmenován pap. komořím), Fr. Valášek. 

R. 1702 Františka hr. Talmberkova roz. hr. z Wrtby da- 
rovala kostelu Postupickému monstranci a doprovodila dar svfij 
tímto ustanovením: »Leta Páně 1702 dne 15.0clobris já, Fran- 
tiška paní Talmberkova a na Postu picích, rozená slečna z Wrtby, 
darovala jsem ke cti a chvále nejsvétéjší Svátosti oltářní, 
blahoslavené Panny Marie a všech milých svatých, zvláště pak 
milého svatého Martina biskupa a vyznavače, kteréhož jménem 
chrám Páně v Postupicích založen jest, jednu monstranci sjtří- 
brnou pozlacenou, kteráž šedesáti čtyřmi zlatými zaplacena 
a v chrámě Páně Božím na Zdérazích od pana probošta po- 
svěcena jest, tak aby vždycky při témž vejš jmenovaném 
chrámu Páně a ne jinde potřebována byla, a pro vší bezpečnost 
k opatrování, kdy jí potřebí nebude, buďto při mým nejmilejším pánu 
(manželu) anebo jiné vrchnosti v zámku Postupském zachována 
byla. Kterýkoliv pan farář Bohu všemohoucímu u ní sloužiti 
a téhož velebiti bude, se žádá, by na mého nejmilejšího pána 
a za' mou hříšnou duši pobožným vzdechnutím si vzpomenouti 
oJDlíbil. Amen*. A r. 1707 obmyslila kostel opět novým 4arem, 
jakož viděti z jejího přfpisu tohoto znění: »Leta Páně 1707 
dne 13. Octobris já, Františka paní Talmberkova, rozená slečna 
z Wrtby, darovala jsem pro větší čest a oslavu Boží jednu 
škatulku stříbrnou,; pozlacenou, s mým a mého pána erbem, 
která se bude moci nerci-li v kostele, ale i také k nemocným 
potřebovati; však ale zpravidla má ta škatulka v chrámu 
Postupském sv. Martina biskupa a vyznavače Božího vždycky 
ostávati, a ne jinde, nebo tomu chrámu Páně náleží a daro- 
vána je« **). Stříbrná tato schránka byla však r. 1719 rozlita 
a stříbra tak získaného užito k zhotovení nového ciboria. Mimo 
to měl kostel Postupický tři stříbrné kalichy pozlacené, stří- 
brnou kadidelnid se stříbrnou loďkou a lžičkou, dva malé 
stříbrné svícny, tři stříbrné paténky k donášení Nejsv. Svátosti 
k nemocnýin, krucifix stříbrem obložený, na němž byl vyryt 
nápis, jenž oznamoval, že byl posvěcen od papeže Benedikta XIII. 
a že faráři, žehnajíce jím umírající, mohou jim uděliti plnó- 
>. mocné odpustky, a posléze stříbrnou schránku na sv. oleje. 
Ale o všechno toto stříbro kostel přišel v letech 1807 a 1811, 
kdy odvésti je musil státu na výlohy válečné. Zbyly pouze 
kuppy (t. j. hořejší části) kalichů a ciboria, dvě páleny větší a 
jedna menší a schránka pro sv. oleje. 

Od r. 1704 přidělena byla pod správu farářů Postupických 
také i osada Okrouhlická. Avšak r. 1707 odloučen byl od Po- 

♦) Srvn. Jungmann, Hist. lit. č., 2. vyd., str. 562. 

♦♦) Zápis v matrice f. Postup, z r. 1668 před titulním listem. 



192 



Vikariát Bystřičky: 



stupic Jankov a r. lliO i Okrouhlice, kdež zrízenj byly fary 
samostatné. Nicméné i pak byla farnost Postupická dosti roz- 
sáhlá. 

Aby duchovní správa při rozsáhlosti farnosti lépe mohla býti ob- 
starávána, založil r. 1758 tehdejší patron FrantiSek Adam hrabě z Traut- 
mansdorfu místo kaplanské, zavázav se jménem svým i nástupců svých 
přispívati k iomu ročně z důchodu Jemmštského 60 zl. a 6 sudy piva. 

R. 1785 odloučeny byly od Postupic Popovice a Chotý- 
šany, kdež zřízeny lokalie, a r. 1787 i Bedřlchovice, kteréž 
k Velíši přivtěleny byly. 




Vnitřek farního kostela v Postupioích. 



Kostel 8V, Martina, původně gotický, byl r. 1718 od 
tehdejšího patrona hr. Františka Adama z Trautmansdorfu roz- 
šířen a obdařen novými pěknými oltářními obrazy i jinými 
potřebami. Jest to skrovné stavení, stojící na jižní straně ná- 
městí. 

Z původní stavby gotické zachovalo se pouze kněžiště třemi boky 
zakončené s klenbou žebrovou. Hrotité okno ve zdi východní podrželo 
dosud i gotickou kružbu. Oltáře jsou tři, barokní, s velmi zdařilými ob- 
razy, pocházel ícími, jak již řečeno, asi z r. 1718, od mistrů neznámých. 
Na hlavním oltáři jest obraz sv. Martina na koni, an odsekává kus 
pláště žebrákovi; na bočním oltáři strany evangelijní jest obraz P.Marie 
s Ježíškem na klíně, a na oltáři strany epištolní ol;»raz sv. Jana Křtitele. 
— Loď má dvě pole valené klenby výsečové. V pozadí kruchta dřevěná. 
Ve vítězném oblouku visí na pravé straně veliký barokní krucifix. — 
Při severním boku presbytáře stojí nízká věž s cibulovitou střechou. 
Nad sakristií zřízena byla r. 1864 oratoř nákladem některýcli osadníků 
Postupických, jakož i vrchnosti Jemništské. 



Postupice, JemniStě. 



193 



Ve věži zavěšeny jsou tyto zvony: 1. s nápisem německým: „Jan 
Václav EUhner slil mne v c. k. Novém Městě Pražském roku 1799"; 
2. asi ze stol. 16., s nápisem gotickými literami provedeným: „Ke cti 
a chvále Pánu Bohu i také všem svatým apoštolům, svatému Vítu jest 
dělán zvon"; 3. s nápisem německým, týmž jako na zvonu prvním. 

Zevně v jižní zdi předsíně vsazeny jsou dva náhrobní kameny 
z červeného mramoru; z jednoho zachovala se pouze část dolejší se 
znakem pánů z Říčan*), na druhém spatřuje se týž znak a nápis: „Léta 




Zámecká kaple v Jemništi. 

Páně 1578 v sobotu po svatém Pavlu na víru obrácení umřel jest Šebe- 
stián, syn urozeného pána pana Šebestiána z Říčan a na Popovicích 
a tuto odpočívá". 

Při cestě z Postupic k Jemništi stojí kamenný sloup s barokní 
sochou sv. Jana Nep.; na hranolovém podstavci jest nápis: „Tento 
sloup postaviti dali ke cti a chvále Boží Josef Kaizl, Jozef Vranický a. 
1745". 

V zámku Jemiiištském, vystavěném r. 1752, v pravém 
jeho křídle, nalézá se kaple, zaujímající celou výši jednopa- 
trové zámecké budovy. 



*) Na hořejší, nyní chybící části byl nápis: „Léta Páně 158^ ve 
čtvrtek pe sv. Matouši umřela urozená paní paní Anna Malovcová z Říčan 
a na Popovicích a tuto jest pochována, očekává příští Syna Božího, Pána 
a Spasitele svého". 



Posvátná místa. U. 



9 



194 



Vikariát Bystfický: 



Skládá se z presbytáře plackovou klenbon opatřeného a z obdél- 
níkové lodi, která má strop plochý. Na klenbě presbytáře jest malba, 
představující ^^anebe^stoapení Páně^, na stropě lodi pak malba „Nejsvětější 
Trojice ve slávě uprostřed kůrů andělských^'; obě provedl r. 1754 malíř 
Felix Antonín Scheffler. Presbytář zakončen jest mělkou apsidou, která 
nahoře ozdobena jest plastickým lambrequinem, z něhož pak po stěně 
splývá namalovaný baldachýn. Nástavek hlavního oltáře jest z umělého 
mramoru. Na něm uprostřed stojí veliký, paprsky ozářený krucifix v nad- 
životní velikosti a po stranách jeho sochy P. Marie a sv. Jana Ev. Pod 
krucifixem jest umístěn . obraz P. Marie Pomocné a pod tabernaklem 
malý pěkný obrázek na plechu malovaný „Klanění sv.tfí králů". Při bo- 
čních stěnách presbytáře stojí naproti sobě oltáříky, na nichž jsou ob- 
razy: sv. Aloisia, sv. 
Frant Xav., sv. Josefa 
Galas. a sv. Teresie. Nad 
vítězným obloukem jest 
znak Trauttmansdorfský. 
V lodi u vítězného ob- 
louku šikmo v rozích 
stojí barokní oltáře; na 
jednom jest obraz sv. 
Josefa, pěstouna i^áně, 
na druhém sv. Jan Nep. 

Hrabě František 
Adam z Trauttmansdorfu 
dávai v kapli vykoná- 
vati služby Boží od 
piaristů Benešovských, 
jichž byl velikým pří- 
znivcem. I ustanovil 
nedlouho před smrtí 
svou, r. 1762, by na 
panství Jemništském po- 
iištěn byl kapitál 6000 zl , 
z něhož by při kapli 
zámecké vydržováni byli 
dva piaristé, kteří by 
tu konali služby Boží 
„k útěše poddaných a 
chudých lidí, kteří pro 
odlehlost ínusili by (po- 
strádati bohoslužeb a 
slova Božího". Ale jeli- 
kož se ukázalo, že by 
fundace ta pro dva ře- 
holníky nestačila, a jelikož i konsistoř z podstatných příčin nedala svo- 
lení k tomu, aby takovéto fundace od řeholníků mimo klášter byly ad- 
ministrovány, založil dědic jeho, hrabě Josef Václav Trautmannsdorf, při 
zámecké kapli místo zámeckého kaplana, které by obsazováno bylo 
knězem světským. 

Tak se také dalo: prvním kaplanem zámeckým stal se P. Frant. 
Šperl. Od roku 1856 obyčejně propůjčováno bylo toto místo některému 
pensionovanému knězi. Avšak nyní od mnoha let zůstává místo to ne- 
obsazeno. 

Před zámkem Jemništským stojí dvě kamenné sochy: sv. Fran- 
tiška Xaverského a sv. Josefa Calasanského z r. 1750; na 
podstavci jsou nápisy latinské, německé a české; české znějí takto: 
„Vypros nám Boží milosti, ať jich užijeme v hojnosti k jeho větší cti a 
chvále, ať jej milujeme stále" a „Blahoslavený Josefe Kalazanz, velký 
divotvorce Boží, pros za nás, ať se pobožnost množí. Pros dobrotivého 
Boha, ať víra,*} naděje i láska se v srdcích našich rozmáhá, též zbystřiž 




Vnitřek^zámecké kaple^ v Jemništi. 



Jemniště, Týnec nad Sázavou. 



195 



orodování, ať dá Pán Bůh požehnání, jak v stodolách, tak v příbytku 
a odvrátí pád dobytku ..." ^ 

Na pravě straně silnice z Postupic do Jemniště vedoud, 
naproti zámeckému parku jest malá kaplička Nanebe- 
vzetí P. Marie, nyní za hrobku panskou sloužící. 

Kaple ta byla vystavěna r. 1652 od Adama z Říčan, tehdejšího 
pána na Jemniští. Býval v ní oltář se starým, na prkně malovaným 
obrazem, představujícím, kterak Nejsv. Trojice P. Marii korunuje. Na 
tomto obraze byl letopočet 1684. Mimo to tu byl menší oltářík, u něhož 
se kněz oblékal. Na oltáříku tomto byl obraz sv. Anny, na němž byl na 
jedné straně znak pánů z Říčan, písmena A. Z. R. A. N. G., t. j. Adam 
z Říčan a na Jemniští, a letopočet 1652; na straně druhé znak Hodě- 
jovský a písmena: D. K. Z. R. R. Z. HO., t. j. Dorota Kunhuta z Říčan, 
rozená z Hodějova, manželka řečeného Adama z Říčan. 

V kapli té pocho- 
vána byla r. 1806 hra- 

běnka Gabriela, vdova 
po hraběti Maximilianu 
Trauttmannsdorfovi, kte- 
rá se později provdala 
za hraběte Jindřicha 
z Rotterhanu, jenž tu 
rovněž byl r. 1809 po- 
chován, jakož i dcera 
hraběnky Gabriely z pr- 
vého manželství, Isa- 
bella, provdaná Chotková 
(t 1817) a manžel její 
hrab. Jan Chotek (f 1824). 

Po prodeji panství 
byly r. 1836 mrtvoly tyto 
převezeny do Jirkova 
(G5rkau) a Neuhofu. 
Když pak panství Je- 
mništské přešlo v držení 

knížat z Windisch-Grátzu, byl tu r. 1859 pohřben princ kníže Karel z Win- 
disch-Grátzu, který dne 24. června v bitvě u Solferina na řece Mincio v Itálii 
jakožto velitel pluku pěchoty kn. Khevenhiillera padl, a r. 1867 byl tu 
pohřben i otec jeho Veriand z Windisch-Grátzu. Když pak r. 1868 panství * 
Jemništské prodáno bylo hr. Zdeňkovi ze Šternberka, byly mrtvoly obou 
řečených knížat převezeny r. 1869 na zámek Hasberg v Krajinsku. 

R. 1860 byla kaplička úplně v nynější podobu přestavěna a všeho 
starobylého rázu pozbavena. Nad průčelím jsou znaky: Rottenhanský, 
Windisch-Grátzský a Šternborgský. 

Vnitřek sklenut jest klenbou křížovou o dvou polích; v obou 
bocích jsou dvě okna hrotitá bez kružeb. Na oltáři jest socha Madonny, 
po stranách pak obrazy sv. Alžběty a sv. Josefa od G. Roubalika z roku 
1902. Uprostřed v zemi jest na kamenu, vchod do krypty zakrývajícím, 
vytesán německý nápis vztahující se k výše zmíněnému Karlu princi 
z Windisch Grátzu; ve zdi pak jest vsazena deska připomínající mladého 
hraběte Zdenka ^e Šternberka, který r. 1899 v mladistvém věku 14 let 
zemřel a tu pochován jest. 

13. Tejnice (Týnec) nad Sázavou, fara. 

Duchovní správu obstarává farář s kaplanem. 

Patron: J. cis. Výsost arcivévoda František Ferdinand ďEste. 

Obce přifařené: Tejnice 321 k., 11 ž., šk. 7tř.; Benice-Duna- 
vice IV4 h., 57 k.; Chářovice ^k h., 181 k.; Krusičany 3/^ h., 263 k.; Po- 
dělusy i/a K 102 k.; Brodce Vé h., 412 k., 6 ž.; Bukovany V 2 h., 429 k., 
7 ž.; Duly ^k K 3 k.; Hůrky 1 h., 17 k.; Kostelec % h., 186 k.; Ledce 




Vnitřek hrobní kaple v Jemništi. 



196 



Vikariát Bystřičky: 



IV4 h<26 k.; Pašovka 1 h., 12 k.; Pecerady '/^ h., 369 k., 4 ž.; Taranka 
V^ h., 4 k.; Chriwt Va h., 292 k.; Krhanice VU h., 432 k., 3 ak., 9 ž., 



Sk. 2tř.; Požáry IV* h., 95 k., 6 ak.; Prosednice IS h., 113 k.; 
3304 k., 15 ak., 31 ž. 



celkem 




Farní kostel v Týnci nad Sázavou. 



Osada Tejnická mívala již před r. 1350 farní kostel. 

Z farái^ zdejších piHpomínají se: Matěj 1360-80, Přibík 1380—99, 
KuneS, prve f. v Bělici, sm. s před., 1399 f 1400, Jindřich z Ostromeče 
1400 t 1415, Mořic (Mauricius) z T/nce 1415 (vzdal se fary ještě téhož 
roku), Oldřich, prve f. v Keblově, 1415. 



1 



Týnec nad Sázavou. 197 



Arcijáhen shledal při visitaci konané tu dne 26. listopadu 
r. 1379, že Nejsvětější Svátost chována jest pouze ve schránce 
dřevěné, i rozkázal faráři, aby do nedéle >Oculi« (Kýchavné) 
í nejblíže příští dal k tomu účelu po levé straně hlavního oltáře 

ř* ve zdi udělati výklenek se železnou mřížkou*). 

Po převratech husitských iTýnecká fara obsazována byla 
kněžími husitskými a posléze, jak se zdá, protestantskými. Po 
obnovení náboženství katolického připojen byl Týnec k.faře 
Benešovské. Teprve r. 1722 od ní byl odloučen a obdařen farou 
samostatnou. 

Pořad farářů: Václav Vojtěch Spálenský 1722—28, Jan Šimon 
Štoček (Stoczek) 1728-31, Václav Vojtěch Pátek z Wisenfeldu 1731—35, 
David Ferdinand z Kelsbergu 1735— 43, Václav Michael Hlaváč 1743—71, 
Jan Petrášek 1771—72, Václav Brunzlík 1772—78, Maxim. Boček 1778— 
90, Jos. Koutný 1790—1819, Jos. Lowl 1819—33, Frant. Babor 1834—38, 
Jan Řídký 1839 t 1854, Jan Pelz 1855—71, Filip Burgerstein 1871—83, 
Karel Šoulavý 1883—98, Frant. Vaněček, spisovatel a žurnalista český, 
1899 — 1903 (kdy zvolen byl za kanovníka kapitoly Vyšehradské), Vojt. 
Kašpárek. 

Ve staré pamětní knize farní zachovaly se některé záznamy z roku 
1750, o tom, co tehdáž v kostele Tejnickém bývalo. 

Na stropě nad hlavním oltářem byl znak Hodějovských a nad ním 
český nápis černou barvou provedený: „Jan 6. kap. Tělo mé zajisté pravý 
jest pokrm a krev má pravý jest nápoj ; kdož jí mé tělo a pije mou 
krev ve mně přebývá a já v něm". Pod znakem byl nápis: „Adam z Ho- 
dějova na Tejnici nad Sázavou 1619 den sv. Marka evangelisty Páně". 
Na stropě nad sakristií byl nápis: „Léta Páně 1619 20. Aprilis dělán 
tento kus stropu vlastním nákladem Petra Sedláčka z Brodec, toho času 
kostelníka". Uprostřed kostela na klenbě: „Léta Páně 1619 dělán tento 
kus druhý stropu nákladem slovutného pana Jana Vaništy, toho Času 
ouřednika Tejnického pro památku budoucí při tomto chrámu Páně, při 
kterým chrámu rodičové jeho odpočívají v Pánu. Dokonáno 15. dne mě- 
síce srpna". Nad kruchtou: „Léta Páně 1630 dodělán jest tento strop za 
starších kostelníkův Jana Vaništy a Jana Kohoutka kováře 30. dne 
října" a „Václav Fořt Benešovský, soused Tej nicky, spolu sládek". 
V sínci nalézal se ve dlažbě tento nápis: „Léta Páně 1646 vystavěna 
jest u chrámu tohoto ta síňce ku poctivosti Pánu Bohu, Blahoslavené 
Panně Marii, svatým apoštolům Šimona a Judy, patronům chrámu tohoto, 
vlastním nákladem poctivého mládence Jiřího Sládka, staršího syna Ště- 
pána, rychtáře Chářovského". 

Na hlavním oltáři byl obraz sv. Šimona a Judy „starobylým způ- 
sobem malovaný" („veteráne módo pieta") a v části hořejší obraz Boha Otce. 

Bezprostředně u hlavního oltáře byl oltář, na němž byla socha ze 
dřeva řezaná P. Marie Bolestné. Socha ta vytažena byla roku 1700 dne 
10. dubna ze Sázavy neporušená z prostřed ledových ker u vesnice Ko- 
stelce od Víta Strnádka. Stávala prý na mostě v Ledči. Hrabě Jan Jos. 
z Vrtby a matka jeho dali ji r. 1721 vyzdobiti. Nad sochou byl latinský 
nápis, který o tom zprávu podával**). 



*) Visitatio archidiaconatus Pragensis, rkp. v kap. kn., 1. 55. 

**) Nápis ten zněl takto: „A. MDCC die X. Aprilis Sabbato sancto 
haec pretiosissima statua matris dolorosae inter glaciem ad pagum Ko- 
stelecz reperta est, et a. D. MDCCXXI ab ilíustrissimo ac excellentissimo 
D. D. Joan. Jos. S. R. I. comite de Wrttby, equite aurei velleris, nec non 
in Regno Bohemiae supremo burggravio et domino in Konopist et Teinicz 
etc. etc, ejusdemque illustrissimae excellentissimae matris D. D. Barbarae 
Theresiae Franc, viduae com. de Olari etc, natae com. de Kokorzowa, ex 
pia munificenta pro piorum cultorum solatio exornata. Fertur e Ledčensi 
ponte esse". 



193 



Vikariát Bystřičky: 




Vnitřek farního kostela v Týnci nad Sázavou (před opravou). 



^ 


^^^^^^^^^^^^^^^ ^^^^^^^^^^^^^^^^^^.T^^l^^^^^^^^^^^^l 


bH^^F 


1 







Vnitřek farního kostela v Týnci nad Sázavou (po opravě). 



l^eo nad Sázavon. 



199 



Mimo to býval v lodi oltář sv, Jana Nep. 
Zvonice stávala opodál kostela a bývala dřevěná. 




Bývalý hlavní oltář v Týnci nad Sázavou. 



R. 1755 štědrostí hraběte Františka Václava z Vrtby a 
manželky jeho roz. hraběnky z Klenové přestavěn byl kostel 
úplně. 



200 Vikariét Bystfíoký: 

Zbudováno bylo zcela nové kněžiStě, které dříve nebylo; loď zů- 
stala v týchž rozměrech jako dříve. Když omítka byla otloukána,, přiSlo 
se uvnitř na staré, špatně prý provedené malby nástěnné z doby neka- 
tolické (byly mezi nimi i obrazy Martina Luthera a Wiklefa) ♦), ale i na 
starší ještě kříže konsekraění červenou barvou malované. Do věžičky na i 

střeše kostela zřízené dán byl při oné opravě starý zvonek s gotickým 
nečitelným nápisem z kostela Ledeckého. Tehdáž nepochybně byl zřízen 
také nový oltář hlavní, na nějž dána do prostřed zasklená skříň & onou 
sochou Bolestné Panny Marie a po stranách sochy sv. Simona a Judy. 

R. 1765 vystavěna byla nová věž zděná při kostele samém. 

R. 1783, 22. října v noci svatokrádežník vloupal se do kostela a 
vylomiv tabernakl uzmul ciborium v ceně 90 zL; svaté hostie zanechal 
v korporalu. R. 1784 zakoupeno bylo ciborium nové za 70 zl. R. 1788 
v předvečer sv. Maří Magdaleny opět svatokrádežníci oloupili kostel 
o cínové svícny, oltářní pokrývky a j. A rovněž i r. 1844 v noci ze dne 
22. na 23. května svatokródežníci uloupili monstranci, ciborium, 11 svícnů 
a pokrývky oltářní. 

R. 1843 zřízeno bjlo v Týnci místo kaplanské. 

R. 1846 byl hřbitov kolem kostela se rozkládající rozšířen. 
R. 1872 byl rákosový strop kostela stržen a provedena nynéjší 
klenba. 

Roku 1902 byl kostel opraven: z venku obílen, uvnitř 
jednoduSe vymalován. Hlavní oltář, úplné nový, dle návrhu ínž. 
Frant. Karáska provedl truhlář Martin Dvořák z Neveklova. Práci 
řezbářskóu provedl řezbář Šoun v Benešové. Socha P. Ježíše na 
kříži objednána, z Tyrol. Ze starého oltáře ponechány sochy sv. 
Šimona a Judy. Postranní oltáře byly pro sešlost odstraněny. 
Bývalý hlavní oltář postaven byl do lodi a slouží nyní za oltář 
postranní. Čtyry okna malovaná dodal Kryšpín z Prahy. 

R. 1903 postavena nová křtitelnice dodaná k rozkazu Její 
Jasnosti paní kněžny Hohenbergové zdarma z lomů Požárských. 

Farní kostel sv. Šimona a Judy, jest jednoduchá 
stavba neslohová. 

Presbytář, v půdorysu příčný obdélník, jest vzadu zakončen 
mělkou apsido vitou částí, v níž stojí zmíněný nový oltář. V bočních 
stěnách 'jsou okna obdélníková, nahoře obloukem sklenutá; vyplněna jsou 
sklem vzorkovaným ; na jednom z nich napsáno věnování: „Věnovala 
rodina Mickova 1. P. 1902". Pod okny na stěnách pod nadpisem „Vzpo- 
mínejte na duchovní správce své !" čtou s<^ jména duchovních správců 
zdejších počínajíc Vojtěchem Spálenským 1722 až do Fr Vaněčka. 

Klenba jest křížová, bez žeber. V lodi na straně epištolní stojí 
oltář se zmíněnou již sochou Panny Marie v zasklené skříni; po stranách 
stojí menší sochy sv. Anny a sv. Joachyma. V bocích lodi jest po jednom 
velikém okně obdélníkovém nízkým obloukem sklenutém. Tato okna vy- 
plněna jsou sklem barevně vzorkovaným, s kruhovými, na skle malova- 
nými, obrazy uprostřed; v jednom okně íest sv. Josef s Ježíškem (v okně 
tom jest nápis: „Věnovali dělníci Brodečtí 1. P. 1902"), ve druhém obraz 
sv. Anny s P. Marií. V pozadí lodi jest jednoduchá podklenutá kruchta. 

Zvony vesměs s nápisy latinskými: 1. asi z XV. stol. s nápisem: ^ 

„Ke cti Boží a sv. Petra apoštola"; 2. z r. 1699, ulitý od Antonína Schon- 
feldta v Starém Městě Pražském; 3. ulitý r. 1882 od Jos. Diepoldta. 

Severně od farního kostela zvedá se na ostrohu, jejž řeka 
Sázava obtéká, starobylá svatyně románská**) spolu se 



*) „In loco, ubi nunc est collocata cathedra, erant pictae duae per- 
sonae orantes in tiaris ducalibus, vestě alba, supra quos inscriptio erat: 
Doctor Martinus et Wicleff**. Pam. kn. far,, str. 136. 

*♦) Viz Lehner, Dějiny umění nár. čes. I., 208—210. 



Týnec nad Sázavou, Ledce. 



201 



zbytkem bývalého hradu. Jest to jedna z těch prastarých okrou- 
hlých kostelíčků (rotund), které pamatují první zásvit křesťan- 
ství ve vlasti naší. Ke kapli přiléhá vysoká věž hradní. Kdy 
svatyně tato vznikla a komu byla zasvěcena, o tom nezacho- 
valo se zpráv. Škoda, že úctyhodný tento památník jest úplně 
zanedbán. Dávno jižgneslouží účelům posvátným; vnitřek jest 




Starobylá hradní kaple v Týnci nad Sázavou. 



zpustlý a slouží za skladiště a chlívky! V nedávné době jednalo 
se o opravu starobylé této kaple, ale pohříchu nedošlo k ní, 
a tak věkovitá tato památka pustne dále ... 

Filiální kostel sv. Bartoloměje v Ledcích stojí nyní 
o samotě v lesnatém údolí na pravém břehu Sázavy. Býval to 
za dávných dob kostel farní; kolkolem rozkládala se kdysi ves 
s tv^rzí, nyní jest tu pouze osamělý dvůr. Ves zanikla nepo- 
chybně v 15. stol., když obléhán byl blízký hrad Kostelec. 



202 



Vikariát Bystřičky: 



Duchovni správu zde vedli: Václav do r. 1360, kdy vstoupil 
do benediktinského kláštera Břevnovského, Jan Mořicův (Mauricii) 
z Mnichovic 1360, Janda do 1374, Vavřinec, prve f. v Mnichovicích, srn. 





"J 


1 


^ 


-ř 


^^ J 




1 

i 





Filiální kostel v Ledcích. 




Vnitřek filiálního kostela v Ledcích. 



s před., 1374 f 1390, Mofíc z Říčan 1390 f 1391, Jan z Bystřice 1391 
t 1408, Šebestián z Davle 1408 (presentoval jej Václav, farář Poříčský, 
jenž byl nepochybně tehdáž majitelem Ledeo). 



Ledce, Chrást. 



203 



R. 1398 Ješek Spryna z Dnespek daroval kostelu v Ledcích roční 
důchod jedné kopy grošů s podmínkou, aby čtyřikrát do roka po suchých 
dnech slouženy byly tři mše sv. *) 

Kostel Ledecký jest malá, prostá stavba, stojící uprostřed bývalého 
hřbitova stromovím porostlého. R. 1902 byl opraven, neboť byl již tou 

d měrou sešlý, že některé části hrozily sesutím. 

Kostel jest obdélníkový, zakončený zaobleným kněžištěm. 
Kněžiště není od lodi odlišeno. Strop jest plochý. Zevně upoutá 
pozornost naši starobylý vchod v jižním boku kostelíka; jest hrotitý a 
ostění jeho ozdobeno jest tesanými bobulemi. Okna jsou veliká, obdél- 
níková, nízkým obloukem sklenutá. Uvnili jest jediný oltářík slohu pozdně 
renaissančního, o jehož vzniku dává nám zprávu nápis na něm umístěný: 
„L. P. 1650 ke cti a 
chvále Pánu Bohu, P. 
Panně Marii a sv. Barto- 
loměji tato archa udě- 

r lána a postavena jest 

nákladem skrze odkaz 
slovutného Jiřího Klenby 
jinak Dolejšky, rychtáře 
a souseda městys Ne- 
spekách; pozůstaviv po 
sobě za hospodáře Petra 
Vokročila, tuto archu 
postaviti dal, jehožto 
tělo při tomto chrámu 
Páně odpočívá, očeká- 
vajíc veselého vzkříšení. 
Dne 19. Máje". Obraz 

p oltářní sv. Bartoloměje 

j jest nový, bez umělecké 

I ceny; obrázek v hořejší 

[ části oltáře, představu- 

jící, kterak sv. Jiří po- 
tírá saň, jest s oltářem 
soudobý, ale neumělý. 
V lodi stojí kazatelna 
rokoková, zřízená roku 
1785 za 21 zl.; na ře- 
čništi jest polovypuklá 
řezba „Dvanáctiletý Je- 
žíš mezi zákonníky" ; 
pozadí kazatelny tvoří 
nástavec, na němž vy- 
řezány jsou desky zákona s hebrejskými literami. Věž bývala v dolejší 
části zděná, v hořejší dřevěná; nyní jest celá zděná. Přízemí její tvoří 
předsíňku; prostora nad ní, do kostela otevřená, slouží za kruchtu. Ve 
věži visí zvon s nápisem latinským, udávajícím, že slit byl r. 1528 od 
mistra Bartoloměje v Praze. 

Filiální kostel sv. Kateřiny v Chrástu připomíná se 

již ve stol. XIV. jakožto farní. 

i Z farářů, kteří zde za starých dob působili, připomínají se ve 

I starých záznamech tito: Mařík f 1357, Jan z Prahy 1357—61, Fráňa, 

f prve oltářník sv. apoštolů Bartoloměje a Jana v kostele Pražském, sm. 

s před., 1361, Mikuláš Komárovec do 1363, Mikuláš, prve f. u sv. Jana 

„na Zábradlí'^ v Praze, sm. s před., 1363—67, Svatoslav (Svaško), prve 

f: v Nesvačilech, sm. s před., 1367 (byl v Chrástu ještě r. 1380). 

Patronátní právo náleželo tehdy vždy jednomu z kanovníků me- 
tropol, kapitoly v Praze. 




Filiální kostel v Chrástu. 



*) Acta jud. m., 348. 



204 ^ikariát Bystřičky: 

V převratech náboženských fara zanikla. 

O kostele zdejším se vypravovalo, že v ném za dávných dob haáté 
konávali své schůzky. Pod hlavním oltářem nalezeny byly dva stříbrné 
kalichy, z nichž udělán jeden větší *). 

R. 1888 byl kostel, tehdáž již velice sešlý, nákladem záduSního 
jmění opraven a z částí přestavěn (nákladem 9303 zl. 5 kr.). Plány 
k tomn zhotovil stavitel Emanuel Vrzal z Votic. Věž, která hrozila se- 
sutím, byla zbořena. Spodní její část byla kamenná, hořejší část dřevěná. 
Dolejší část věže sloužila zároveň za kostnici. Při bourání nalezeno tu bylo 
veliké množství lidských kostí, které byly na hřbitově Ghrástském, a to 
na severní straně kostela, do vykopané veliké jámy pohřbeny. Na místě 
věže staré vystavěna byla věž nová; mimo to byla loď chrámová zvýšena 
a novým stropem a novou střechou **) pokryta. Dne 25. listopadu 1888, 
právě v den sv. Kateřiny, patronky chrámu, byl opravený kostel od fa- 
ráře Tejnického benedikován za přítomnosti velikého množství nábožného 
lidu. 

Presbytář jest gotický; zevně má v rozích jednoduché opěrné pi- 
líře, uvnitř klenbu žebrovou. Eonsoly žeber mají podobu lidských hlav. 
Okna jsou hrotitá, bez kružeb. V severní zdi jest sanktuářový výklenek 
s mřížovými dvířky. Oltář, pozdně renaissanční, má v dolejší tento nápis: 
„Tento oltář nový jest udělán ke cti a chvále Pánu Bohu a nejsvětější 
Rodičky Boží, s. panny Kateřiny nákladem z důchodu kostelního a s po- 
mocí některých dobrých lidí ve vsi Chrastu léta Páně 1684 dne 20. No- 
vembris''. Oltářní obraz, představující sv. Kateřinu, jest dobrá práce o- 
značená jménem malířovým: „Samuel Lobrich Malér 1684^'. V nástavku 
jest menší obraz: „Korunování P. Marie". Vítězný oblouk jest hrotitý, 
s obou stran na hranách sešikmený. Loď jest obdélníková s plochým 
stropem. U severní stěny stojí rokoková dřevěná kazatelna s polovypu- 
klými obhrouble řezanými podobami sv. evangelistův. 

Po stranách vítězného oblouku stávaly staré zděné oltářní stoly, 
z nichž toliko jeden (na straně jižní) se zachoval; stojí na něm skřínka 
se soškou P. Marie. Kruchta jest dřevěná; na jednom trámu vydlabán 
jest letopočet 1687. Věž má střechu jehlancovou a v nárožích ozdobena 
jest výstupky, kteréž pokryty jsou rovněž jehlancovými stříškami. 

Zvony: 1. s polovypuklým obrazem sv. Maří Magdaleny a s nápi- 
sem latinským, z něhož se dovídáme, že ulit byl r. Il94 od zvonaře Ji- 
řího, 2. asi z doby kolem roku 1500 s polovypuklým obrazem a nápisem : 
„Ke cti, chvále Pánu Bohu, Matce Boží a všem svatým tento zvon jest 
dělán. Jan Konvář dělal tento zvon". 3. nejmenší, zasvěcený sv. Kateřině, 
přelitý r. 1746 nákladem hrab. Františka Václava z Wrtby a manželky 
jeho Marie Anny rozené hr. z Klenové, byl od zlosynů r. 1823 dne 20. 
října ukraden; nalezen byl však již následujícího dne asi čtvrt hodiny 
od kostela v deset kusů rozbitý v jámě ukrytý a pískem zasypaný. Z na- 
lezených kusů byl r. 1824 ulit zvon nový nákladem hraběte Františka 
z Vrtby a posvěcen ke cti sv. Václava. 

R. 1823 mlynář Pěnkavský Václav Paris daroval kostelu positiv 
v ceně 160 zl. v. m 

V Kostelci nad Sázavou pod hradem stejného jména (r.' 1414 
nazývá se „Kostelecz sub castro Kostelecz") býval farní kostel, po něinž 
není nyní ani stopy. 

Z dějepisných pramenů se dovídáme, že duchovní správu zde ob- 
starávali tito farářové: Mikuláš f 1358, Vavřinec z Prahy 1358, Mikuláš 
Hermannův z Prahy 1358—76, Adam ze Zvíkova od 1376 (byl tu ještě 
r. 1379), Václav 1399, Vavřinec do 1409, Václav, prve f. v Loděnicích, 



*) Zápis asi z r. 1750 v pam. knize fary Tejnické. 

**) Dřívější vazba krovu byla dubová, „dílem tesařským až k po- 
divení mistrně a pevně udělaná". Frant. Václ. Pokorného „Památnosti 
městečka Pyšely a okolí", str. 91. 



Václavice. 205 

í 

sm. 8 před., 1409—16, Mořic (Mauricias), dotud kaplan v Kostelci, od 
1416 *). — Kostelu Kosteleckému věnoval Hanuš z Hardeka, někdy kolem 
r. 1376, jakožto tehdejší majitel Kostelce, roční důchod 5 kop, pozdější 

; majitel Chval ze Rzavého věnoval rovněž 5 kop ročního důchodu. 

R. 1399 Jan, probošt u Všech Svatých na hradě Pražském, prodávaje 

^ jakožto vykonavatel poslední vůle řečeného Chvála, Kostelec Janu Lau- 

thovi, zajistil kostelu onen roční důchod 10 kop s tím závazkem, aby 

I farář každého téhodne sloužil dvě mše svaté za Hanuše z Hardeka a za 

Chvála ze Rzavého, a mimo to aby každého roku konány byly tři anni- 
versaria *♦). 

Dne 7. června 1897 v pondělí Svatodušní posvěcena byla v Pede- 
lu si ch nová zvonička za velikého účastenství osadníků. Zvonek ob- 
jednán v Praze u zvonaře Arnošta Diepolda. 

Nákladem Františka Vnoučka, chalupníka z Bukovan, postaven 
byl r. 1898 za Sukovaný na rozcestí železný kříž, ohrazený zahrádkou, 
^íž ten posvěcen byl dne 22. května téhož roku za velikého účastenství 

I zbožného lidu. 

I Majitel usedlosti na Prosečnici Matěj Skružný dal r. 1898 po- 

{ stavitl nový kříž u dráhy blíže statku svého. 

R. 1903 posvěcena byla v Peceradech nová kaplička ke cti 
sv. • Václava. 

14. Václavice (Vladislavice), fara. 

. Duchovní správu obstarává farář. 

I Patron: Jeho cis. Výsost František Ferdinand z Este, arcikníže 

j rakouský. 

' Místa přifařená: Václavice 425 k.. 6 ž., šk. 4tř.; Brejlovka 1 h., 

L 13 k.; Hamry (Hrusice) 41 k.; Chrášťany V? t., 242 k.; Kozle V2 h., 9 k.; 

f Příbyšice ^U K 236 k.; Ůročnice ^U K 307 k.; Vatěkov V, h., 129 k.; 

Zbožnice V. h-, 83 k. 

I Václavice, za starých dob Vadislavice nebo Vladislavice 

zvané (jak se zdá, dle knížete Vladislava I. li09 f 1125, jenž 
snad byl zakladatelem jejich), bývaly, a to jisté již za krále 
Jana Lucemburského, kvetoucím méstečkem, které zajisté záhy 
,mělo svůj kostel. Výslovné déje se o něm zmínka r. 127J, kdy 
krátovna Kunhuta podací právo jeho udělila řádu křížovníků 
s červ. hvězdou. Karel IV., založiv nově roku 1342 koUegiátní 
kapitolu u Všech Svatých na hradě Pražském, daroval jí Vladi- 
slavice i s podacím kostelním, kteréžto právo kapitola ještě r. 
1369 vykonávala. Ale v letech 1378—99 vykonávali právo to 
zase velmistrové řádu křížovnického s červenou hvězdou; roku 
1418 pak zmíněná kapitola spolu s velmistrem řečeného řádu. 

Posloupnost farářů za starých dob: Vaněk t 1369, Dětřich 

(Theodricus), kanovník kap. Všech Svatých, 1369, Řehoř 1373—78, Ondřej, 

prve f. v Dymokurech, sm. s před., 1378—99, Adam, prve f. v Mnicho- 

vicích, sm. s před., 1399—1402, Jan, řečený Rudiš, prve f. v Kostelci 

i u Křížků, sm. s před., 1402, Jan f 1418, Pavel z Nevelislavi 1418. 

V 15. Stol. i zde zavládlo husitství; v době pak, kdy zase 
f náboženství katolické bylo obnoveno, přiděleny byly Václavice 

k faře Benešovské, k níž náležely až do r. 1842, kdy tu zřízená 
byla lokalie, která r. 1854 povýšena byla na íaru. 

Lokalistou byl tu Josef Tichý 1842—50 (stal se pak farářem v Mě- 
číně v diec. Budějovické j byl spisovatelem českým a přispíval básničkami 



*) Srvn. A. Sedláček: „O Kostelcích v Čechách" v „Methodu", V. 
(1879), 50. — **) Lib. Conf. V., 539. 



206 



Vikariát Bystřičky: 



do tehdejších časopisů), potom Václav Alois Čermák od r. 1860, jenž pak 
/. 1854 stal se prvofarářém Václavíckým, f 1^^- I^alší faráři: Roman 
Václav Voříšek, spisovatel český, 1866—86, Frant Xav. Vaněček od 1886; 
v letech 1897-1900 dlel v Praze jakožto redaktor „Katolických Listů"" 
(v dobé té vedl duchovní správu jakožto administrátor Jar. Pazderka a 
po ném Jan Ptáček), r. 1899 s^l se farářem v Týnici; po něm následoval 
ve Václavicích r. 1900 Josef Ceřovský. 

R. 1855 obdržel Václavický kostel od J. E. kardinála Schwarzen- 
berga na přímluvu faráře Čermáka ostatek sv. Václava, ienž vložen byl 
do kříže, jenž věřícím k líbání se podává (t. zv. „pacifikálu""). — Roku 
1877 dne 13. června odpoledne udeřil za bouře blesk do věže, s níž na 
západní straně všechen šindel srazil a některé trámy roztříštil, pak pro- 




Famf kostel ve Václavicích. 



raziv silnou věžní zeď vnikl do sakristie a dovnitř kostela, tu však jen 
nepatrné škody učinil. R. 1878 dne 8. března o 8. hod. ranní, právě po 
ranní mši sv., za kruté severní vichřice sněhové a dešťové udeřil blesk 
do velkého okna při oltáři na straně epištolní. Rána byla hrozná, ale ni- 
komu z přítomných nic se nestalo. — R. 1878 byl hřbitov rozšířen a dne 
2. června posvěcen. — Roku 1888 zřízeny byly nové varhany nákladem 
900 zl. Téhož roku daroval rodák Václavický Václav Bakos, obchodník 
se zbožím lněným v Kelci na Moravě, nedlouho před svou smrtí, na o- 
pravu oltářů 100 zl. Dar svůj doprovodil psaním, v němž vypisuje zku- 
šenosti, kterých nabyl na cestách svých Saskem, Bavorskem, Štýrském, 
Rakousy a Moravou, kdež se konečně usídlil; potom líčí, jak ve všech 
okolnostech života sílila jej důvěra v Boha: „třikráte Jsem o všecko 
přišel a nezbylo mi nic, a třikráte jsem znova začal a Bůh mne neopustil, 
protože jsem Jeho se nespustil . . . "" Z darovaných peněz byl presbytář 
nově vymalován a oltář polychromován. R. 1894 pořízen byl nový po- 



Václavice. 



207 



stranní, gotický oltářík sv. Jana Nep. se soškou téhož- světce nákladem 
250 zl.; zhotovil jej Martin Dvořák, truhlář v Neveklově. — R. 1902 byl 
kostel znovu opraven. 

Farní kostel sv. Václava jest malá, prostá stavba pů- 
vodně gotická. 

Z původní stavby gotické zachoval se presbytář s klenbou žebrovou. 
Okna v presbytáři jsou široká, hrotitá, bez kružeb. — Hlavní oltář jest 
barokní, asi ze stol. 18, Uprostřed jest vysoký podstavec, na němž stojí 
sousoší ze dřeva řezané : uprostřed sv. Václav v rytířském odění, po 
stranách provázející jej andělé. Níže po stranách tabemakulu stojí menší 




Vnitřek farního kostela ve Václavicích. 



sošky sv. Vavřince a sv. Sebastiána. — Vítězný oblouk jest hrotitý; 
v něm na straně evangelijní stojí kazatelna, ozdobená dřevořezbou před- 
stavující dvanáctiletého Ježíše ve chrámě. — Loď jest sklenuta křížovou 
klenbou bez žeber; v bočních zdech jest po jednom oknu širokém, nízkým 
obloukem sklenutém. Na straně epištolní stojí zmíněný oltářík sv. Jana 
Nep., naproti němu na straně evangelijní jest oltářík se soškou P.Marie 
Lourdské. — Při ližním boku presbytáře stojí nízká věž s jehlanovou 
střechou, v jejímž přízemí jest sakristie. — Zvony: 1. asi z poč. XVI. 
stol. s nápisem gotickým: „Marcus, Matheus, Johannes, Lucas, Maria, 
Jhesus, Pane Bože"; 2. z r. 1778, ulitý r. 1778 od J. V. Kuhnora. 

Při opravě r, 1902 bylo místo dřívějšího dřevěného schodiště na 
věž vystavěno schodiště zděné; vnějšek kostela omítnut byl zrnitou maltou 
z Dunajského náplavu a v průčelí z malty udělána kružba čtyřlistá, 
v níž vymalováno poprsí sv. Václava žehnajícího; na střeše lodi zřízena 
vížka sanktusová. 



208 



Vikariát Bystřičky: 



V Chrášfanech vystavěli tamní osadníci r. 1887 kapličku ke 
cti P. Marie Lourdské nákladem 500 zL R. 1886 bylo značné sucho 
a proto malá naděje na žeň. Osadníci Chrášťanští brali útočiště k Panně 
Marii. Na místě, kde nyní jest kaplička, stával ki^ž. E němu scházeli se 
u večer k modlitbě za déšt a úrodu pozemskou. A modlitba jejich ne- 
byla nadarmo. Vlážička, která osvěžila osení, i k požehnané žni dopo- 
mohla. Kdežto vůkol i v těžkých půdách stěžovali si do neúrody, Chrá- 
štanští vzdávali díky Bohu. Vděčnost svou chtěli i skutkem osvědčiti, 
i postavili onu kapličku. Zmíněný kříž postavili pak usamé vsi při cestě 
z Václavic vedoucí. 

Ve Zbožnicích vystavěna byla r. 1888 malá kaplička ke ctí 
sv. Floriana. 




^'^M. (: 



■:^ú 




Farní kostel ve Vranově. 



15. Vranov, fara. 

Duchovní správu obstarává farář. 

Patron: Kníže Khevenhtiller-Metsch. 

Místa přifařená: Vranov 175 k., 1 ak., 6 ž., šk. 2tř.; Bezděkov 
V* h., 117 k., 2 ak.; Bučina V2 h-, 29 k.; Čistec 3/4 h., 100 k.; Doubravice 
% h., 84 k.; Klokočná V2 K 18 k.; Levín Va h., 45 k.; Lhota Vranova 



V2 h., 122 k., 20 ak., 5 ž.; Mačovice V* h., 90 k., 30 ak.; Mezihoří 1 h., 
181 k., 12 ak., 4 ž.; Naháč Va h., 7 k.; Oudolnice Va h-, 45 k., 6 ak.; 
Phov IV4 84 k., 4 ak.; ^* - -- " ' --- ' '" - " - - - - 



i,**«v /a h., 7 k.; v^uuuiui\>o /a u., »u n.., u au..; 
Přestavlky \ h., 264 k., 47 ak., 7 ž., ák. 3tř.; 



dvě samoty Va— % h., 



18 k.; celkem: 1377 k., 



Zahořany \ h., 16 k.; 
112 ak., 22 ž. 

Vranov míval farní kostel již za dob dávných; zmínky 
o něm vyskytují se již ve století 14. 






Vranov. 209 



Podací právo konali z počátku páni z Dube, sídlící na blízkém 
hradu téhož jména. 

Faráři byli: Jan f 1366, Petr z Martinic 1365 t 1380, Jan z Říčan 
od 1380, Klement z Mnichova od 1394, Petr 1386 f 1405, po jeho «mrti 
^ vznikla rozepře mezi Jindřichem z Dube a z Humpolce a pány ze Štern- 

berka o právo presentační; spor rozhodnut byl ve prospěch Alberta ze 
Šternberka, a kněz Hašek, jím presentovaný, stal se farářem 1405; roku 
1406 učinil Hašek směnu s Mikulášem, f. v Mnichovicích (u Křivsoudova), 
ale se směny té patrně sešlo, neboť Hašek byl ve Vranově zase farářem 
v letech 1406—1410, Martin z Kostelce 1410—18, Petr, prve f. v Měchně- 
jově,'sm. s př., 1418*). 

R. 1404 Jan z Mašfovic daroval pole u vsi Lhotky s částí lesa ko- 
stelu ve Vranově s podmínkou, aby farář každého roku sloužil tři mše 
svaté, za rodiče, bratry a syna jeho a v ty dny, kdy mše svatá sloužena 
bude, pět chudých obědem pohostil. 

Po bouřích husitských i Vranovská fara obsazována byla 
kněžími utrakvistickými. 

It nich připomínají se: Jan 1529**), Petr 1565***), Jan Martinides 
HKnecký 1617 f). 

I Když v Čechách náboženství katolické opět bylo obnoveno, 

přidělena byla osada Vranovská nejdříve k Mnichovicům, od 
r. 1705 k Choceradftm; r. 1787 zřízena tu byla lokalie, která 

I r. 1854 povýšena byla na faru. 

Prvním lokalistou stal se Jan Chmela, bývalý člen Tovaryšstva 
Ježíšova, horlivý missionář a spisovatel Českých knih náboženských; 
^ pobyl tu do r. 1792, kdy ustanoven byl za faráře v Sázavě. Po něm ná- 

I sledovali: Filip Eotáska, bývalý člen řádu cisterciáckého, 1793-6 (dostal 

i se za f. do Chocerad), Norbert Lernet 1796-— 1805 (stal se f. v Mnicho- 

vicích), Engelbert R5dich 1806—10 (potom f. v Ondřejově), Martin Bícan 
s 1811—17 (potom f. v Sázavě), Frant. Scholz 1818—34 (potom f. v Jílovém), 

Jan Ludvík Í834 t 1843, Ant. Vojáček 1844—48 (potom f. v Ondřejově), 
Fránt. Krisan od 1848 (za něho r. 1854 povýšena byla lokalie Vranovská 
na faru; "byl tedy prvním farářem zdejším) do 1861 (stal se f. v Choce- 
radech), Jan Hubner 1861—65 (potom f. v Ondřejově), Jos. Možíš 1865 
t 1877, Filip Konáš 1877-92 (potom děk. v Mnichovicích), Xav. Čihař 
1893 -1901 (stal se f. v Choceradech), Frant. Regál od 1901. 

Patronátní právo nad nově zřízenou lokalií náleželo náboženské 
matici; r. 1811 bylo přiřčeno vrchnosti Hradecké. 

V kostele Vranovském bývaly tři oltáře: sv. Václava, sv. Ludmily 
a sv. Kateřiny; oba poslední se již nezachovaly. 

Když r. 1788 kaple Loretánská u Komorního Hrádku byla zrušena, 
lokalista P. Chmela vyprosil si z ní pro kostel Vranovský, jenž posud 
oltáře Mariánského postrádal, oltář Loretánský se sochou Rodičky Boží. 
Tím vyplněna byla k jeho radosti vřelá touha, neboť kdykoliv šel na 
Hrádek, vždy s bolestí hledíval ke kapli Loretánské, která již r. 1785 
k rozkazu vládnímu uzavřena byla. Vzpomínal sobě, že tu v zapomenutí 
jest uzavřena socha Rodičky Boží, kterou kníže Khevenhiiller z Loretty 
Vlašské byl přivezl, dav ji dotýkati s tamní mUostnou sochou P. Marie. 
^ I modlíval se zbožný kněz vroucně a prosíval Matku Boží, aby zvolila 

f si k obydlí svému kostelíček Vranovský a sliboval, že se všemožně 

úctu její starati bude. 

- Oltář i socha přivezeny byly do Vranova v srpnu r. 1788. Jelikož 
však oltář byl veliký a nemohl celý ve Vranovském kostelíčku býti po- 



*) Srvn. Aug. Sedláček, „Vranov" v „Methodu", VI. (1880), str. 53. 
**) Borový, Jedn. a dop. konsistoře utrakv., 49. 
***) Pažout, Jedn. a dop. kons. pod ob., 159. 
t) Vlasák, Okr. Beneš., 87. 



210 



Vtkariát BystHoký: 



staven, dal P. Chrněla udělati novou tumbu a postavil na ni sochu P. Marie 
8 paprsky; ostatní částky přidal k hlavnímu oltáři sv. Václava, čímž 
oltář ten byl zvětšen a úhledně upraven. Do oné kaple Loretánské ko- 
nána bývala až do jejího zrušení processí ze všech far na panství Ko- 
morno-Hrádeckém vždy třet^ neděli po velikonocích. Když pak socha 
Loretánská přenesena byla do Vranova, lid z vlastního popudu v onu 
neděli každého roku ho^ně sem přicházel uctít bl. P. Marii. 

R. 1787 zakoupena byla nová křtitelnice, kterou zhotovil Jan Me- 
zdřický, řezbář v Českém B^odě. Roku 1789 kostel Vranovský obdržel 
z Prahy z některého zrušeného kláštera veliký kalich stříbrný, dobře 
pozlacený. Tento kalich byl r. 1810 od věřících Vranovských vykoupen, 
když měl býti odveden do Prahy na útraty válečné. 




jjVnitřek farního kostela ve Vranově. 



R. 1790 byl kostel vybílen ; presbytář vymaloval Antonín Schlachter, 
malíř pražský, během desíti dnů; obdržel za to 22 zl. Téhož roku po- 
staven byl nový oltář „Srdce Pána Ježíše", zhotovený od řezbáře Jana 
Mezdřického z Českého Brodu. — Po straně hlavního oltáře ve zdi k sa- 
krifitii býval starobylý sanktuář, ze zdi značně vyčnívající; r. 1846 byl 
odstraněn a výklenek ^vy zděn. 

Zbožná rodina Šteffany-ova v pražském Podskalí chovala od ne- 
pamětných dob v domě svém starobylý krucifix v takové uctivosti, že by 
jej nebyla za žádnou cenu prodala; kdykoliv kdo z domácích odcházel do 
města, neopominul tento kříž políbiti. Když při regulování oné části Prahy 
dům ten měl se zbořiti, darovala r. 1882 paní Šteffanyová, příbuzná ze- 
snulého p. far. Možíše, kříž ten příteli a nástupci zemřelého p. far. Ko- 
nášovi, jenž jej věnoval kostelu. Od téže rodiny a týmž způsobem do- 
stalo ise kostelu Vranovskému několik obrazů, z nichž největší visí 
v předsíni chrámové a představuje Božského Spasitele, an pod křížem 
klesá a nábožnými ženami oplakáván jest. 



Vranov. 211 

Roku 1887 obdržel kostel nový strop na způsob k,lenby uprostřed 
ploché (t. zv. „zrcadlové"). R. 1906 byl opraven a od J. Hiibsche vymalován. 



Farní kostel sv. Václava má v průčelí velikou véž, 
dle níž by se souditi dalo i na veliký kostel; v pravdě však 
jest kostel velmi malý. 

Není pochyby, že to byla stavba původně románská, k čemuž po- 
ukazuje presbytář polokruhově zakončený a čtvrtkulovou klenbou opa- 
třený, jakož i polokruhový vítězný oblouk. 

Pozoruhodná jest nynější sakristie k severnímu boku presbytáře 
přiléhající; jest to, jak se zdá, prastará románská obdélníková kaplička 
s malou apsidou. Ale na všem tom nezachovala se žádná ozdoba pro 
sloh románský význačná. 

Hlavní oltář má barokní plochý nástavec s novým obrazem svat*. 
Václava, jejž maloval Jos. Schusser r. 1892. Obraz tento daroval sem 
dr. Klement Borový, kanovník metrop. kapitoly v Praze, lehož otec byl 
v blízkém Levíně knížecím zahradníkenl. Tabemakl pochází s oltáře bý- 
valé špitálské kaple v Choceradech. Po stranách nad brankami za oltář 
vedoucími bývaly původně vásičky; farář Vojáček dal sem umístiti ba- 
rokní sochy sv. Víta a sv. Ludmily, které za jeho doby na zdi kruchty 
visívaly (pocházely patrně s některého z postranních, později zrušených 
oltářů). — Loď má v bocích po dvou oknech obdélníkových, nízkým 
obloukem sklenutých. Při poslední opravě byly oltáříky P. Marie a Bož- 
ského Srdce Páně odstraněny; sochy z nich budou však vhodným způ- 
sobem tu zase umístěny. Křtitelnice jest vyřezána ze dřeva na způsob 
empirové vásy; na víku jest sousoší znázorňující „Křest Páně". Na jižní 
stěně lodi zavěšen jest onen výše zmíněný krucifix z Prahy darovaný. 
Křížová cesta pořízena byla r. 1879 nákladem 233 zl., jež k tomu účelu 
Kateřina Matouchova byla darovala; obrazy maloval malíř Gareis v Praze. 
— V pozadí lodi jest zděná kruchta, spočívající na valené výsečové 
klenbě. 

Věž má barokní fasádu a pokryta jest cibulovitou bání, která za- 
končena jest lucernovou vížkou. Ze zvonů zde zavěšených nejstarší jest 
zvon s nápisem latinským, provedeným velikými písmeny gotickými 
(gotickou majuskulí), jenž v překladu zní: „Chvály jsem hodná, nádoba 
ušlechtilá, řečená Benigna". 

[ji Zvon tento pochází ze století čtrnáctého; lid jej nazývá „Meduna" 
nebo „Medunej", protože prý nalezen byl v nedalekém lese téhož jména. 
O tom vypráví pověst takto: „Přihodilo se, že slouha z Vránové Lhoty 
pásl na podzim dobytek při onom lese. Svinský dobytek ryl v lese, ně- 
kolik sviní pohromadě. Slouha jde k těm sviním a spatří, že svině žerou 
oves z nějaké nádoby okrouhlé; pak podle zahnutého kraje poznal, že 
jest to zvon. I běžel k rychtáři, kterýž sebral lidi s motykami a sochory 
a vyvalili veliký zvon, naložili jej na vůz — však koně zapražení ne- 
mohli jím z místa hnouti. Rychtář pospíšil ku Komorno-Hradeckému 
úřadu a tu celou příhodu oznámil. Páni z úřadu šli na ono místo, vzavše 
s sebou duchovní osoby. Přišedše, kázali více koní připřáhnouti. Však 
přece tím. zvonem nemohli hnouti. Duchovní jej posvětili a lid napome- 
nuli, aby se horlivě modlil a Pána Boha prosil, by toto k dobrému obrá- 
titi ráčil. Duchovní prý se tázali, zdaž by teti zvon chtěl do Poříčí k sv. 
Havlu neb k sv. Petru, aneb na Hradiště k sv. Klimentu neb do Cho- 
cerad a posléze zdaliž k sv. Václavu do Vranova; v tom koně trhli 
a vezli jej do Vranova, kdež byl na věži upevněn" *). — Prostřední zvon 
má nápis : „Ke cti a slávě Bohu a sv. Václavu, patronu českému, do ko- 
stela Vranovského zvon tento přelitý za pánování vysoce urozeného pána 
pana I. W. h. z W. (t. j. Jana Viktorina hraběte z Waldšteina) a ná- 



*) Frant. Václ. Pokorného: „Památnosti městečka Pyšely a okolí", 
str. 89. 



212 



Vikariit Bystřičky: 



kladem od záduší léta 1659 za správy Matěje Ječmínka". — Třetí zvon 
(poledník) byl pořízen r. 1844 místo dřívějšího, který r. 1843 byl pukl. 

V Přestavlkách vystavěna byla r. 1899 malá kaplička, v níž 
se sloužívá mše sv. jednou do roka, a to první neděli v červenci. 




2tř. 



Farní kostel v Živohoušti. 

16. Živohoušf (Živhošf), fara *}. 

Duchovní správu obstarává farář. 

Patron: velmistr ryt. ^řádu křížovníků s červ. hvězdou. 

Místa přifařená: Živohoušf se třemi samotami 141 k., šk. 

Čím (část) se samotou 1*4 h., 138 k., 3 ž.; Hněvšín s 5 samot. 3/4 



*) Srvn. Vlasák, Okr. Neveklovský, 35 a násl. 



; 



Živohoušť. 



213 



h., 67 k.; Chotilsko IV2 h., 114 k.; Kobylníky s 5 samot. ^U—l h., 41 k. 
Křeniéná se 4 samot. ^U h., 112 k.; Lipí Vk ^^ ^^ k-; Moráň se 6 sam 
%-l h., 90 k.; Oustí s 6 samot. ^U-1 h., 118 k.; Poličany 1 h., 55 k. 
Sejská Lhota IV^ h., 90 k.; celkem: 1015 k., 3 ž. 

O založení kostela v Živohoušti, zasvěceného sv. Fabiánu 
a Sebastianu, vypravuje lidová povést takto : Rytíř Tloskovský 
poručil svým služebníkům, aby manželku jeho, z cizoložstva 



M 




1 




i ^0fi 


K 


••*>^~^ 


MĚĚ^ĚĚĚS^T^i 


^/"\ 


"^si^^^^^^l 


1 


.í 

i 

■ .—-TI 







Vnitřek farního kostela v Živohoušti. 

obviněnou, v blízkých lesích zavraždili. Nevinná žena hleděla 
vrahy pohnouti k milosrdenství, ale marně. Konečně jim na- 
vrhla, že na důkaz neviny své kráčeti bude přes řeku nepo- 
topíc se. Pochopové k tomu svolili a ona skutečně přešla přes 
vodu bez úrazu. Ve sluji skalní pak porodila dva syny a po- 
jmenovala je jmény sv. Fabiána a Sebastiana. Živila sebe i je 
lesními plody a chlebem, který jí plavci mimo plující milosrdně 
poskytovali. Tak si nebohou matku a siroty její u vody sedající 



214 Vikarlát Bystřičky: 

zamilovali, že plujíce, již z dáli volali: »Jsoii jeStě ži vi hos t é?« 
Odtud prý vzniklo jméno Živohošt Později nalezl rytíř Tlo- 
skovský svou zavrženou chof, přijal ji opět a na počest její 
neviny a na věčnou paměť synů svých dal vystavěti na skále 
kostel zasvěcený sv. Fabiánu a Sebastianu. 

Jiná pověst, podobná, mluví o rytíři na Ostromeči, který 
nevinnou paní svou dal zabedniti do sudu a s hradu shoditi 
do Vltavy. Podivuhodným řízením nalezl ji později se dvěma 
syny zatím zrozenými živou v houšti v jeskyni — odtud 
Živohoušf. 

Kníže Vladislav 11. (1140—58) přebýval o vánocích r. 1140 
v Živohoušti; z toho lze souditi, že Živohoušf již telidáá opa- 
třena byla kostelem*). 

O kostele v Živohoušti činí se výslovně zmínka r. 1271, 
kdy jej Kunhuta, choť krále Otakara IL, spolu s kostely v Ře- 
vnicích a Vladislavicích darovala ryt. řádu křížovnickému 
s červenou hvězdou v Praze. 

Faráři zdejšími byli: Jindřich do 1361, Ondřej, prve f. ve Vrbně, 
srn. s před.. 1361—74, Václav, prve f. ve Slapech, sm. s před., 1374 (byl 
tu ještě r. 1379), Jakeš (Jaxo) do 1400, Václav, prve f. v Hoděticích, sm. 
s před., 1400 f 1404, Valentin ze Sedlčan od 1404, mistr Mikuláš (řečený 
Kakabas) 1407, Kuneš (Cunsso), prve oltářník P. Marie v kostele Panny 
Marie na Kuřím trhu v Praze, sm. s před., 1407—13, Přibík, prve farář 
v Hoděticích, sm. s před., 1413. 

V rozbrojích husitských fara zanikla a po obnovení nábo- 
ženství katoUckého osada přivtělena byla k Starému Knínu, až 
posléze r. 1767 zřízena byla v Živohoušti lokalie, která r. 1858 
povýšena byla na faru. 

Pořad lokalistů: Frant. Steinmetz 1767, zemřel téhož roku, 
Vojt. Richetzký 1767—69, Jos. Tuschner 1769, zemřel morem 1772, Václ. 
Frant. Pospíšil 1772 f 1780, Václav Hubínek 1780—86, Václav Lukeš 
1786 t 1800, Jos. Schauer 1801—3, Václav Klemmer 1803-^8, Václav 
Šubert 1808—9, Jos. Krause 1809-10, Václav Putschogl 1810—14, Václav 
Kačer 1814-16, Jos. Krause (po druhé) 1816-22, Jos. Končický 1822—29, 
Ferd. Kalas (Kallasch) 1829—35, Ant. Císař 1835—40, Jan Křt. Pelikán 
1840—42, Jan Křt. Mindl 1842—52, Ant Gunner 1852-53, Petr Hauda 
1853-68. 

Pořad farářů: Petr Hauda 1858-65, Jan Evang. Sachar 1865— 
68, Frant. Štolovský 1868-71, Jan Nep. Hlaváč 1871—74, Matouš Reiche- 
nauer 1874—86, Václav Kubr 1886—93, Jos. Zika 1893—95, Ant. Vaněček 
1895—1900, Hugo Kozel 1900—5, V. Bělohlávek. 

V době nakažlivých nemocí (na př. r. 1831, 1836, 1855 a 1866) 
přicházela do Živohoušfského kostela processi z okolí, aby u Boha na 
přímluvu sv. Fabiána a Sebastiana vyprosila odvrácení té rány. 

R. 1852 byla fara Živohoušťská, která do té doby náležela do vi- 
kariátu Příbramského, připojena k vikaríátu Bystřickému. R. 1868 69 
kostel, jenž již byl v stavu chatrném, byl opraven**); obdržel nový krov 
a byl zevně i uvnitř obnoven. Ale po letech ukázala se potřeba nových 
oprav. 

R. 1907 horlivým přičiněním faráře V. Bělohlávka a štědrostí osa- 
dníků byl kostel zvenčí opraven, uvnitř vkusně polychromován (malbu 



*) Fr. Vacek v „Methodu" XVIII. (1892), 99. 

**) Obnovu tu hlásá nadpis nad síncem: „Nákladem si. řádu kři- 
žovnického a si. obcí osady Živohoušťské provedl toto obnovení J. R. 
1869**. Písmena J. R. jsou počáteční písmena jména stavitelova: J. Rusa. 



ŽivohoaSf. 215 

provedl Václav Taks 7 DobřfSe) a novými oltáři opatřen. Oltáře ze dřeva 
lupenkou dovedné vyřezal dp. farář sám, kterýž mnoho Sašu a píle na 
piáci ta vynaložil. On také celou úpravu kostela řfdil a při ní sám pilné 
ruku k dílu přikládal. 

Kostel Zivohoušťský vypíná se vysoko na příkré skále 
uprostřed hřbitova na levém břehu Vltavy v krásné krajině. 
Jest tu nahoře osamělý; jen fara, škola a domek kostelníkův 
jsou mu na blízku. Mnohdy, zvláStě v zimě, bývá sem z při- 
fařených míst přístup nesnadný. 

Kostel jest starobylá stavba gotická, pocházející nepo- 
chybně z prvé polovice 14. století. 

Jest to stavba půdorysu obdélníkového. Presbytář má gotickou že- 
brovou klenbu o dvou polích. V severní zdi {est ^nfklenek sanktuářo^ 
s kamenným pažením. V jižní zdi presbytáře jsou dvé okna obdélníková, 
nahoře obloukem sklenr.tá. 

E severnímu boku presbytáře přiléhá vysoká prostranná sakristie, 
kteráž má křížovou žebrovou Uenbu. 

Vítézný oblouk jest goticky článkovaný, nahoře sotva znatelné se 
lomící. Loď jest obdélníková, na severní strané zdí ponékud seSikmenou 
rozšířená. V bocích lodi jest po jednom okné, téhož tvaru jako v pres- 
bytáři. 

Na novém hlavním oltáři, o jehož původci již výše byla učinéna 
zmínka, spatřuje se uprostřed socha Božského Srdce Páné, po stranách 
sochy sv. Fabiána a Sebastiana; sochy dodala firma Buškova. 

Kostel sám nemá véže; toliko na stříšce jest malá vížka sanktus- 
níková. 

V severozápadním rohu hřbitova jest nízká zdéná zvonice, v níž 
visí tyto zvony: 1. prostřední, z r. 1512 s nápisem latinským: „Hle, já 
zvon nikdy nadarmo nezním: hlásám buď oheň neb svátek, válku neb 
pohřeb počestný. Ten, jenž mne zhotovil, slově mistr Bartoloměj v Novém 
městě Pražském. Přijď duše svatý "; 2. největší, sv. Fabiánu a Seba- 
stianu zasvěcený, as 8 q těžký, s nápisem latinským, udávajícím, že byl 
původně slit r. 1^5, a potom r. 1819 přelit přičiněním velmistra Josefa 
Ant. Eoehlera od Františka Josefa Kuhnera; 3. nejmenší, sv. Rochu za- 
svěcený, as 4 q těžký, s nápisem latinským, z něhož se dovídáme, že 
ulit byl r. 1576, přelit r. 1819 přičiněním velmistra Jos. Ant. Eoehlera 
a opětně r. 1907 nákladem velmistra F. X. Marata od zvonaře Arnošta 
Diepolda. 

Ve srázné břidlicové skále pod kostelem nad řekou se pnoucí uka^- 
ziqe se slig, v níž dle pověsti ona ubohá žena se svými syny přebývala. 
Do sluje té prý vedlo z kostela schodiště. Nynější duchovní správce hodlá 
učiniti sluj lépe přístupnou a upraviti ji v jeskyikku Mariánskou. 

Vůbec pak nejen kostel Zivohoušťský, nýbrž i okolí jeho znenáhla 
se zvelebuje a okrašluje horlivým přičiněním duchovního správce a osa- 
dníků. Majíf rádi, velice rádi, tu svou svatyni ! Z té lásky vytryskla 
i píseň, kterou o něm zpívají: 

Znáš-li náš chrám ? Kolem a kol 

Dobře jej znám; vzhůru i v dol 

pod horami — nad vodami do hor i skal — jak bys výskal, 

[ : sedí jak holoubek na skále sám. : ] [ : od našich chaloupek zaháněj bol. : ] 

Kostílku náš. Kdyby mne svět 

krásný hlas máš, od Boha sveď 

zlatý, svatý — z nebe vzatý kdyby sta mil — pryč mne zmámil 

[: na zemi o nebi zpívej a kaž. :] [: na tvůj hlas půjdu zas kajícně 

zpět. :] 



VII. 

VIKARIÁT PLZEŇSKÝ. 



Posvátná míttt. il. 10 



VII. 

VIKARIÁT PLZEŇSKÝ. 



Posvátná mitta. U. 10 



VIL Vikariát Plzeňský. 

Ve vikariátu Plzeňském jest 1 arciděkanství, 15 íar, 
3 místa kuráifi, 1 expositura, 1 zámecká kaplanka, 17 míst 
kaplanských a 22 míst katechetskýoh. 

V území tohoto vikariátu žije celkem 139.534 obyvatelů; 
. z nich jest katolíků 135.256, akatolíků 569, židů 3.679, bez 
vyznání 30. 

1. Plzeň, arciděkanství*). 

DnohĎvní správa vede infulovaný arciděkan za pomoci dtyř 
kaplanův. 

Mimo to působí na středních školách (c. k. vySší eymn. Ses., c. k. 
vyšší gymn. něm., c. k. vyšší reálka čes., c. k. vyšší realka něm., c. k. 
ústav ku vzdělání učitelů Čes.) 5 professorů náboženství a na školách 
měšfanských (3 chl. čes., 3 div. čes., 1 chl. něm., 1 div. něm.) a obecných 
(7 chl. čes., 7 div. čes., 2 chl. něm., 2 div. něm.) 20 katechetů. 

Místa přifařená: král. město Plzeň s Lochotínem 62.129 k., 
497 ak., 3154 ž., 13 bez vyzn.; Bolevec 1 h., 2257 k., 6 b. vyzn.^ šk. 7tř.; 
Božkov VU h., 1310 k., 12 ž., šk.4tř.; Bukovec IV2 h., 493 k., Doubravka 
' 1 h., 2402 k., 2 ž., šk. 9tř.; Hradiště 1% h., 97 k.; Lobzy % h.. 3044 k., 
2 ž., šk. 9tř.; Onjezd IV4 h., 512 k., šk. 3tř.; Škvrňany 3734 k., 3 ak., 
šk. 13tř.; celkem: 75.981 k., 500 ak., 3163 ž., 19 bez vyzn. 

Město Plzeň založeno bylo asi r. 1290 od krále Václava II.**), 
když prvotní Plzeň, nynéjší Plzenec, bezpečnosti zemské již ne- 
vystačovala. Nově založené město nazváno bylo Novou Plzní. 
Při založení neb brzo po něm zbudován byl kostel sv. Bartolo- 
měje a vystavěny byly dva kláštery: jeden pro dominikány, 
druhý pro menší bratry řádu sv. Františka. 

Kostel sv. Bartoloměje byl zprvu filiálkou kostela Všech 
Svatých v sousední osadě Malících. Patronátní právo nad oběma 
těmito kostely náleželo králi. Král Jan vzdal se r. 1322 práva 
toho a daroval je řádu německých rytířů. Od té doby stal se 
kostel Všech Svatých fihálkou kostela sv. Bartoloměje. 

R. 1307 Wolfram Zwilinger, měšťan plzeňský, odkázal kostelu sv. 
Bartoloměje pivovár a sušírnu svou před městem ležící, aby za duši jeho 
v témdni tři mše sv. slouženy byly. Jest to zároveň prvá zachovavší se 
zmínka o kostele sv. Bartoloměje. ^ 



*) Srvn. J. Strnad: „Regesta listin duchovních města Plzně se 
týkajících** ve „Zprávě reáln. gymnasia v Plzni za školní r. 1880—81"; 
Martin Hruška: „Kniha pamětní král. krajského města Plzně od roku 
775 až 1870". V Plzni 1883: Jos. Strnad:. „Listář král. města Plzně". 
Část I. 1300-1450 (vyd. r. 1891); část H. 1450-1526 (vyd. r. 1905). 

♦*) Sryn. J. Strnad, „O založení král. města Plzně", 11. 



220 Vikariát Plzeňský: 

Z farářů Plzeňských v dobách nejstarších znám jest toliko 
Mikuláš Fridlinův r. 1320, jenž byl, jak se)zdá, knězem světským. Ten 
vzdal se úřadii svého asi r. 1322. Potom následovali farářové ze řádu 
německých rytířů: Konrád asi od r. 1322, po jeho smrti Hertnid asi do 
roku 1330. Toho roku vznikl spor o to, zdaž má býti obsazována fara 
knězem světským anebo dleny řádu. Papež Jan XXII. udělil ze své vrchní 
moci faru plzeňskou Zachariášovi, dotud far. v Řisutech. Později papež 
přikázal spor novým rozhodčím, íichž výrok, r. 1333 pronesený, zněl ve 
prospěch řádu. I musil Zachariáš odstoupiti, a fary ujal se opět Hertnid. 
Po něm následoval Reichlin, rovněž kněz ze řádu rytířů německých. 
Zatím spor o faru trval dále. Bývalý farář Zachariáš protestoval proti 
svému sesazení a dosáhl r. 1339 toho, že opět na faru plzeňskou byl do- 
sazen. Ale asi koncem r. 1341 zase musil ustoupiti faráři Reichlinovi, 
nebof řádu něm. rytířů podařilo se zjednati si uznání práva svého u pa- 
peže. Od té doby dosazováni byli za faráře vesměs kněží z řečeného 
řádu*). 

Z těch jsou známi: zmíněný již Reichlin, jenž se připomíná ještě 
r. 1344, Petr do 1366, František od 1356, Fridrich do 1360, Jakub 1360 
t 1363, Jakub (jiný) 1363—64, Fridrich (Friczco), řečený Plabenner, 1364 
až 1365, Vyšemír 1365-70, Mikuláš 1370—77 (r. 1375 dostal áe do ne- 
shody s mnichy klášterů plzeňských a zapověděl famíkům, aby s nimi 
chodili po městě sbírat almužnu)**), Mikuláš Qinf) 1377—9, Mikuláš (opět 
jiný téhož jména) 1379 1 1400, Mikuláš (jiný téhož jména) 1400—2, Mikuláš 
(jiný téhož jména) 1402—6, Václav 1406-8, Mikuláš 1408—11, Václav 
od 1411, Mikuláš, řečený Weinknecht, do 1415, Václav 1415 (resignoval 
téhož roku), Oldřich (Ulricus) 1415—25, Johánek (Johance) 1425—27, 
Oldřich (Ulricus) 1427 f 1429, Mikuláš 1429—36, Tomáš (Thomassko) 
1436 (připomíná se ještě r. 1444). 

R. 1321 Přibislav, biskup Sadaronský, udělil odpustky jednoho 
roku a 40 dní všem věřícím, kteří by, vyzpovídavše se a ke stolu Páně 
přistoupivše, k oltáři sv. Linharta ve farním kostele sv. Bartoloměje 
něčím přísněli. R. 1325 Jakub a Štěpán, biskupové italští, udělili ku 
prosbě Oldřicha z Plzně všem, kdož chrám sv. Bartoloměje v Plzni na- 
vštíví v určité svátky, anebo kostelu tomu něco darují, odpustky 40 dní. 

R. 1339 Wemher švec, měšťan plzeňský, se svolením manželky své 
odkázal jednu kopu ročního platu na svém masném krámu kostelu far- 
nímiu na světlo před Nejsv. Svátostí. Do roku pak 1365 připomínají se 
tito dobrodincové kostela: Permann, řezník, jenž odkázal masný krám 
svůj, Terusl, soukeník, učinil odkaz ^/a kopy ročního platu, matrona 
Wemherová 5 kop, Meinl, kožešník, 1 k. roč. platu, Petr, někdy kuchař 
ve faře, 10 kop, Fridl, plátenník, 2 k. 20 gr., Bohunko, pivovárník, 
s manželkou Bětou IV2 k., Janus, kolář, 5 kop. Za odkazy ty měly se 
konati určité výroční služby Boží. R. 1369 Mikuláš, někdy písař městský, 
odkázal roční plat 2 kop na zádušní služby Boží, kteréž slouženy býti měly 
o každých suchých dnech. Sigfrid Zibra, soukenník a měšťan, odkázal 
r. 1379 5 kop gr. na zádušní služby Boží. Blahuta, soukeník a měšťan 
plzeňský, hodlaie r. 1380 odebrati se na pouť do Říma, odkázal půl kopy 
roč. platu na zádušní mši sv. K témuž účelu odkázal téhož roku Hašek, 
pekař a měšťan, 1 kopu ročního platu, a paní Zofie, Vdova po Mikuláši 
Schadmirnichtovi, půl kopy roč. platu. Ješek, lékař a měšťan, nařídil 
v poslední vůli své, aby z jeho stříbrného náčiní a skvostů udělán byl 
kalich pro kostel farní. A podobné odkazy připomínají se i v letech 
dalších. 

R. 1384 Jan, arcibiskup pražský, udělil odpustky 40 dnů věřícím, 
kteří by ve farním kostele plzeňském byli přítomni jitřní mši sv., kteráž 
se každého dne slouží ke cti P. Marie, anebo mši sv., kteráž se každého 
čtvrtku obětuje k oslavě Těla Páně. 



*) Srvn. J. Strnad: „Spor o farní kostel v Plzni od r. 1330—1342" 
ve výr. zprávě c. k. vyššího gymnasia v Plzni za rok 1903 4, 
**) Lib. jud. L. 119, 



Plzeň. 221 

R. 1385 Sigfríd z Ejpovic, křížovnik ze řádu německého, odevzdal 
konšelům a vší obci města Plzně 80 kop gr., aby za to koupili rodní 
plat 8 kop gr. na kaplanství při oltáři sv. Kateřiny ve farním kostele. 
Téhož roku Pertold Nuessel, měšfan, ubíraje se na pouť do Palestiny 
k Božímu hrobu, odkázal mimo jiné na kaplanství 7 kop. ro6. platu. 

Papež Bonifác dovolil r. 1390, aby při mši sv., která ve farním 
chrámě plzeňském se slavně slouží vála každého dtvrtku ke cti Tělu 
a Krve Páně, mohla býti nejsvětější Svátost na oltáři vystavena; spolu 
udělil věřícím, kteří by mši té přítomni byli, oclpustky dvou let, těm 
pak věřícím, kteří by v den Božího těla byli přítomni slavným službám 
Božím, odpustky pěti let. 

R. 1396 Markéta, vdova po soukeníkovi Griblovi, odkázala dům 
svůj a všechen jiný statek svůj na zřízení kaplanství ve farním kostele 
se 7 kopami ročního platu. K témuž účelu odkázal Václav Šilhavec roku 
1400 6 kop ročního platu. 

i R. 1419 působením kazatele Václava Korandy stalo se, 
že jedna strana Plzeňských odevzdala mésto Žižkovi. Ale již 
r. 1420 vojsko královské opanovalo město, načež strana kato- 
lická obdržela vrch a statečné se bránila proti útokům husitův, 
kteří město několikráte obléhali (1421, 1427, 1431 a 1433). I v po- 
zdějších dobách PlzeĎané stáli vždy věrně při víře katolické. 
Zvláště památné bylo obléhání Plzně od husitů v letech 
1433—34*). Dne 14. července 1433 přitáhl k Plzni nejprve oddíl 
husitského vojska z Uher se vrátivší. K němu připojili se 
husitští bojovníci ze Žatce, Loun, Klatov, Domažlic, Stříbra 
a jiných ještě měst. Na počátku září přitáhlo také vojsko 
Pražské a posléze dostavili se i Sirotci. Síla oblehatelů byla 
znamenitá; počet jejich obnášel asi 36.000. Vrchní velení měl 
sám Prokop Veliký. Z toho viděti, jaké ásilí husité vynaložili 
na dobývání Plzně. Mělf to býti rozhodný boj, v němž mělo 
se rozhodnouti, zda víra katolická uhájí se v Čechách proti 
přesile husitské, anebo bude-li vyhlazena úplně. Plzeňští, byvše 
zpraveni o úmyslech nepřátelských, rychle ještě před příchodem 
prvého oddílu nepřátelského sklízeli obilí v okolí, sváželi je 
rychle do města a tu teprve po ulicích a po náměstí je sušili 
na větru a slunci. Mimoto opatřili se hojnými jinými zásobami. 
V čas také shromáždili se v Plzni sousední šleclitici katoličtí 
s lidem svým. Také mnoho duchovenstva sem se uchýlilo. 
Husité, přitrhše k městu, stříleli do města kulemi kamennými 
asi ze čtyřiceti děl ulitých ze zvonoviny. Mimo to podnikali 
zhusta útoky na hradby městské. Ale Plzeňští bránili se sta- 
tečně, ano odvažovali se i k výpadům, kterými způsobovali 
oblehatelům citelné škody. Mezi tím co branný lid hájil město, 
ženy, děti a starci dleli na modlitbách dnem i nocí. Husité, 
vidouce, že nedobudou města mocí, chtěli vymořiti je hladem, 
i sevřeh město jak mohli nejvíce. Ale brzo počali trpěti hladem 
sami; neboť vytrávivše a popUmivše celé okolí musili podnikati 
výpravy pro spíži do krajin vzdálenějšícii. Při tom dopouštěli 
se hanebných ukrutností. Když jedno oddělení vniklo na loupež 
až do Bavor, bylo hanebně poraženo. Z toho vznikly nešváry 



*) Srvn. Palacký. Děj. nár. českého, dílu IIL, č. 2., str. 266 a násl. 



222 



Vikariát Plzeňský: 



mezi oblehateli; bojovníci vzbouřili se proti vůdcům, ano i proti 
samému Prokopu, jejž zranili a dali do vazby. Po několika 
dnech propustili jej sice a prosili jej, aby ujal se zase velitel- 
ství. Ale Prokop předstíraje, že nutno, aby se léčil v Praze, 




Arciděkanský chrám sv. Bartoloměje v Plzni. 

opustil vojsko s úmyslem, že se k nému již nevrátí. Velitelství 
převzali Jan Čapek ze Sán, hejtman Sirotků, který pravé se 
vrátil z daleké dobrodružné výpravy, kterou byl s bojovníky 
svými podnikl do Slezska a Poznaňská na pomoc králi pol- 
skému, a pronikl až k moři Baltickému. Od krále polského 
obdržel on i bojovníci jeho hojně darů v oněch dobách vzácných; 
mezi nimi byl i živý velbloud, jejž přivedU i do tábora před 
Plzeň Avšak nedlouho potom Plzeňští, učinivše výpad, odňali 



Plzeň. 223 

jim velblouda a jako kořist do města jej odvedli. Zástupem 
bojovníků, kteří s Čapkem přišli, vzrostl počet obléhajících na 
36.000 mužův. Ale všechno úsilí jejich zmocniti se města bylo 
marné. Ukrutenstvím, jehož se dopouštěli, vymáhajíce v dalekém 
okolí špfži, popudili proti sobě lid, který mnohde krutě nad 
nimi se mstil. I roku 1434 pokračováno v tuhém obléhání 
Plzně. Do města metáno bylo bez počtu ohnivých i kamenných 
koulí i jiných střel, ale s malým účinkem, neboť za celý čas 
obležení jen něco málo z obležených bylo raněno nebo zabito. 
Na den Zvěstování Panny Marie Taborité, dobře vědouce, že 
lid v kostele jest shromážděn, hodili ohromnou kamennou kouli 
na kostel, ale nikdo ze shromážděných nebyl poraněn. Již na 
desátý měsíc husitské vojsko obléhalo Plzeň, když náhle musili 
od města odtrhnouti. Neboť zatím šlechta česká spojila se proti 
zhoubcům země. Prokop Veliký, který zase ujal se velení nad 
vojs^ky husitskými, povolal bojovníky obléhající Plzeň na rychlo 
do boje proti jednotě panské; která dobyla dne 6. května Nového 
Města Pražského, obsazeného vojskem Sirotkův. Zpráva o tom 
došla do Plzně již nazejtří, dne 7. května v den sv. Stanislava, 
i dávala jim radostnou naději, že útrapy jejich již brzy se 
se skončí. A skutečně již dne 9. května v neděli oblehatelé 
rychle strhali své stany, zapáhli ležení své a s velikým spěchem 
táhli k Hostomicům a k Příbrami. Radobt Plzeňských nad osvo- 
bozením byla veliká. Na poděkování Bohu vykonali městem 
slavný průvod, v němž kráčeli měšťané ve zbrani a duchovní 
v rouších slavnostních. Obcházeli hradby a místa, na kterých 
nejvíce trpěli nebezpečí a škod. Potom vyšli z města i do opu- 
opuštěného ležení nepřátelského. Všechen lid radostně při tom 
chválu prozpěvoval Bohu. 

Veliká byla sláva, kterou Plzeňští statečností svou sobě 
získali u všech věrných katolíků doma i v cizině. A sami právem 
s hrdostí vzpomínali na udatné hájení města. Do znaku svého 
přijali obraz velblouda; měl jim nejen připomínati šťastný onen 
výpad do ležení nepřátelského, při němž nabyli kořisti tak ne- 
obyčejné, nýbrž celou onu památnou obranu města od nepřátel 
obklíčeného. A každého roku slavívali okázale výročí svého 
osvobození. 

Slavnost tu konaU v neděli nejblíže příští po svátku sv. Stanislava. 
K ní zvávali okolní preláty a jiné hodnostáře. Měšťané, zvolivše sobě 
jednoho z konšelů za vůdce, ozbrojili se a shromáždili se pod praporem 
ozdobeným obrazem P. Marie. V sobotu konány byly slavné nešpory, jež 
měl některý z pozvaných prelátů. Při nešporách těch zpívána byla po 
třikráte antifona: „Díky nyní všickni vzdávejme Pánu Bohu, který ve 
své dobrotě vysvobodil nás od nepravosti kacířův. Jemu prozpěvujme 
s anděly: Sláva na výsostech!" V neděli sloužena byla slavná mše svatá 
obyčejně od nejvyššího preláta z přítomného duchovenstva. Také při 
této mši sv. zpívána po třikráte radostná ta antifona, a to před intro- 
item, po epištole a při odchodu kněze od oltáře. Když se pělo „Gloria", 
obrátil se kněz k lidu, přijal z rukou konšela, jenž byl velitelem ozbro- 
jeného měšťanstva, svíci a posvětil ji. Po mši svaté šel průvod ozbroje- 
ného měšťanstva i všeho lidu a duchovenstva z chrámu arciděkanského 
do kláštera dominikánského a odtud do kláštera františkánského. Processí 



224 Vikkríát Plzeňský: 

to vedl prelát, nesa v race onu posvěcenou svíci. Potom vyáel průvod 
za zpěvů ven z města na místa, kde b^alo ležení nepřátelské. Tu se 
zastavil a jáhen přijav od preláta požehnání, vystoupil na jeden z náspů, 
které z nepřátelského ležení pozůstaly, a jasným hlasem > zpíval začátek 
evangelia sv. Jana „Na poéátku bylo slovo atd.^' Potom celé processí 
vrátilo se do chrámu arciděkanského, kdež prelát postavil onu svíci na 
olttf, aby tu shořela k úctě Boží. Potom ozbrojení měštané vrátili se na 
náměstí, kdež se do áiku postavili, naěež od vůdce byli propuštěni. V ten 
den pak v celé Plzni bylo hlučno a veselo*). Slavnosti té říkalo se 
„Nový svátek Plzeňský*'. Kardinál Jan Karvajal, meškaje r. 1448 v Praze 
jakožto vyslanec papeže Mikuláše V., dověděv se o slavnosti té, udělil 
k zvelebení jejímu odpustky 100 dní všem, kdož by kostel sv. Bartolo- 
měje v některý ze tří dnů den 7. května předcházejících a po něm ná- 
sledujících zbožně navštívili. 

R. 1446 Jan Strniště z Jablonné založil v kostele sv. Bartoloměje 
kaplanství pii oltáři sv. Mikuláše. 

Když Jiří Poděbradský r. 1448 dobyl Prahy, kapitola 
metropolitní uchýlila se do Plzně jakožto do bezpečného útulku. 
Tu pobyla až do korunovace Ladislava krále r. 1453. 

Když vypukly spory mezi papežem a králem Jiřím, stáli 
Plzeňští věrné při straně katolické. Papež Pavel II. dovolil jim 
za to r. 1466 **), aby do znaku svého přijali dva zlaté klíče, 
jakoby chtěl sdíleti s nimi pro jejich stálost u víře katolické 
i znak papežský (klíče sv. Petra). 

Za oněch sporů přesídlila se r. 1467 metropolitní kapitola 
pražská do Plzně po druhé. V čele jejím stál tenkráte děkan 
Hilarius, jenž byl spolu administrátorem arcibiskupství Pražského. 
V Plzni zůstala metropolitní kapitola až do r. 1478. 

R. 1463 Markéta Šafránková odkázala na zřízení kaplanství v ko- 
stele sv. BarU^oméje 100 kop. R. 1466 Ambrož, měšfan plzeňský, odkázal 
kazateli kostela svat. Bartoloměje ročního platu 12 grošů. R. 1469 kněz 
Ondrášek z Klenic, někdy farář v Radnicích, zřídil kaplanství v kostele 
sv. Bartoloměje s ročním platem 13 kop grošů, mimo to odkázal 4 ornáty, 
kalich stříbrný a j. 

Za Starých dob bývali v jednotlivých částech — podob- 
ných nynějším vikariátům — dozorci arcibiskupovými nad 
kněžstvem tak zvaní děkany; okresy jim podřízené nazývaly 
se děkanáty. Několik děkanátů dohromady tvořilo arcijáhenství 
neboli arcidekanát, nad nímž dozor vedli tak zvaní arciděkani, 
arcipryštové nebo-li arcijáhnové. Arcijáhnové sídlili původně při 
chrámu metropolitním v Praze a byli zpravidla členy metro- 
politní kapitoly. Z Prahy vyjížděli časem na visitaci neboli pře- 
hlídku svého okrsku. Za doby, kdy metropolitní kanovníci dleli 
v Plzni ve vyhnanství, zastával jeden z nich úřad a spolu i arci- 
jáhna plzeňského; tak se stalo, že na čas byla Plzeň sídlem 
arcijáhenství. Ale při kostele sv. Bartoloměje byl i tehdáž farář 
z řádu něm. rytířů. 

Faráři Plzeňští v druhé pol. stol. XV. a v prvé polov. stol. XVI.: 
Tomáš (Tomášek) 1461—77, Jiřík 1493—1605, Petr 1505, Matouš (Záhorka) 
Švihovský ze Švihová 1511 — 46, vesměs kněží ze řádu německých rytířů. 

Roku 1506 Mikuláš z Tupadel a v Letkově odkázal k faře a ko- 
stelu svatého Bartoloměje ves Letkov, „tak aby z toho zboží plat po 

*) Hruška, Kniha pamětní král. kraj. města Plzně, 33-34. 
**) J. Strnad, „Znak kr. města Plzně". 1883. 



Plzefi. 



225 



V^né 5asy a jiné všelijaké toho zboží požitky k tomu zadusí vycházely, 
aby se tím na věčnost služba Boží za jeho duši i jeho předků a potomku 
duše a prosba věčná za ně díti mohla". R. 1510 Jakub z Kochlova od- 
kázal na oltář sv. Trojíce v kostele sv. Bartoloměje 4 kopy platu ročního. 
R. 1512 Jan Bílek odkázal kazateli u*'sv. Bartoloměje půl kopy ročního 
platu. 



1 


i 
1 


1 

i 

4' 


( 

i 


i 


1 


1 


1 

i 

f 


1 

■i 

i 


. ii r ,mI i i 


> ■% . ^ 


^ *r^ _ f 


1 

■ 
m 

J 

1 










■ 


■ 


^*- ^^ 


r 



Vnitřek arciděkanského chrámu v Tlzni. 



R. 1514 kardinál Tomáš, legát papežský, svolil na prosbu obce 
i faráře, aby konati se mohlo každý měsíc jednou slavné processí s Nej- 
světější Svátostí po hřbitově kolem kostela a udělil všem, kdož by se 
tohoto průvodu súčastníli, odpustky 100 dnů. 

R. 1520 měšťan Jan Chrt učinil fundaci 700 kop, aby „byla spůso- 
bena mše sv. jedna do téhodne zpívaná o početí Panny Marie, a to vždy 



226 Vlkmríát^Mfisk^: 

na ten den, který by se toho roku ten svátek trefi!, na takový spásob, 
aby napřed světlem dostatečně opatřena a slavně se dvěma ministranty 
držána byla a na varhany aby k nf hudeno a u veliký zvon zvoněno bylo 
a pacholata aby v komžiěkách zpívali''. 

R. 1522 darovala metrop. kapitola Pražská k žádosti obce Plzeňské 
z velechrámn Svatovítského tři částečky z ostatků sv. Bartoloměje. Roku 
1527 Erhart, cihlář, odkázal kaplanům kostela sv. Bartoloměje 10 kop 
grošů za processí, Které každé pondělí mělo býti konáno za věrné duáe. 

R. 1534 Petr Pavel Vergerius, legát papežský, ndélil Matou- 
šovi Svihovskému ze Švihová, faráři plzeňskému i všem jeho 
nástupcům právo, aby sméli vnitř mésta Plzné ve farním kostele 
v neděle a ve dny svátečni nositi mitru a berlu pastýřskou, 
rokavice, prsten, střevíce a jiné odznaky pontifikální, aby mohli 
po skončené mši sv. a jiných obřadech lidu ponlifikální po- 
žehnání udíleti, jakož i aby směli světiti obrazy, kříže, boho- 
služebné nádoby i roucha v kostelích města Plzně*). 

Po smrti faráře Matouše Švihovského r. 1546 císař Fer- 
dinand podací právo ke kostelu sv. Bartoloměje, které dosud 
náleželo řádu rytířů německých, udělil obci plzeňské. Od té 
doby ustanovováni byli za faráře kněží světští. Faráři plzeňští 
nazýváni byli od té doby, kdy nabyli práva ponlifikalií, zhusta 
»preláty«. Ale arcijáhenství nebylo s důstojenstvím tím spojeno; 
nýbrž za arcijáhna ustanovován byl některý z duchovenstva 
archidiakonátu. Zpravidla se ovšem stávalo, že jím byl jme- 
nován farář plzeňský, takže titul arciděkana spojován byl pak 
s úřadem faráře plzeňského. 

Faráři plzeňští od r. 1546 do 1597: Jan Přeštický 1546 (stal se 
metrop. kanovníkem), TomáS Bavorovský 1546 (stal se někdy po r. 1552 
kanovníkem metropolitním a později i kapitolním děkanem), Petr Te- 
lecký 1557; roku 1561 Tomáš Bavorovský vzdal se důstojenství kapitol- 
ního děkana a odešel do Plzně, kdež ujal se po druhé duchovní správy, ale 
zemřel již roku následujícího (1562); vydal několik českých spisů nábo- 
ženských, Jiřík Cetelius Netolický, arcipryšt, 1562—67, dr. Wolfgang 
Pistorius, arcipryšt, 1567 — 80 (stal se děkanem kapitoly litoměřické), 
Fabián 1580—81, Fabián Sladovský ze Sladová 1581 t 1582, Vavřinec 
Kritander, arciděkan, 1583—84 (vstoupil do řádu jesuitského), Václav 
Albín (Albinus) 1584—85, Bartoloměj Flaxius 1586—94, Petr iířakovský 
z Horšova Týna 1594—97. 

Brzo po příchodu Tovaryšstva Ježíšova do Cech jednalo 
se ^o zřízení koUeje jejich s příslušnými školami v Plzni. Mél 
jim býti postoupen klášter dominikánský, ale sešlo z toho. 

Věrní katolíci Plzeňští došli tou dobou veliké^ pochvaly 
stolice apoštolské a nemalého od nf vyznamenání. Papež Řehoř XIII. 
seznal z vypravování jesuity Ant. Possevina, s jakou péčí a pílí 
Plzeňané hájí víru katolickou, ano i že uvolují se snášeti sebe 
větší utrpení, než by zradili víru Kristovu od předků zděděnou. 
I poslal jim r. 1578 dne 1. listopadu list, v němž jej chváh' 
a k vytrvalosti povzbuzuje. Opět pak listinou danou dne 1. pros. 
téhož roku udělil zbožné družině (bratrstvu literátskému) mě- 
šfanů Plzeňských plnomocné odpustky v den, který by sobě 



gesta 



*) Prind, Kirchengesohiohte B5hmens 1878, 214. — Strnad, „Re- 
listin duchovních města Plzně se týkajících". 1881. 



ttzeft. 22? 

řfí Sami vyvolili, dále rovnéž plnomocné odpustky v hodinu smrti 

^^l a v jednotlivé svátky Mariánské; v jiných pak svátcích odpustky 
"* 5 let a. jiné jeStě odpustky menší. A spolu jiným listem téhož 

^ dnem daným přijal sv. Otec Plzeň pod zvláštní ochranu svat. 

f gf Petra a stolice apoštolské a dovolil jim, aby do svého znaku 

Iři pnjali kříž s heslem » V tomto znamení zvítězíš*, jakož i anděla, 

^^- jenž by svým pláštěm celý štít znakový kryl. 

^ Jaká byla* tehdy zbožnost Plzeňských, vysvítá i z toho, 

ř že o velikonocích r. 1578 14.000 lidí v Plzni přistoupilo k sv 

ísí' přijímánL 

íi Ale od dob císaře Maximiliana II. vloudilí se do Plznř 

Dí- někteří jinověrci, oklamali bedlivost katolíků a byli přijati 

ř v počet měšťanův. Když to přišlo na jevo, stali se Plzeňští 

ofr opatrnějšími a nikoho neobdařili občanstvím, leč kdo se dříve 

přijetím nejsvětější svátosti veřejně neospvědčil katolíkem. Císař 
Fíí Rudolf n. povolil r. Í580 Plzni za to, že od počátku svého 

vzniku vždy katolickou víru neporušeně zachovala a pro mnohé 
zásluhy a platné služby prokázané králům, aby jedenkaždý 
svobodný a usedlý měšťan plzeňsky, ve víře katolické s nimi 
se srovnávající, statky pozemské jak k obecnímu a k záduš- 
nímu, též také k osobnímu držení kupovati a je sobě do desk 
zemských bez relace klásti mohl tím způsobem, jak Pražané 
toho práva užívali. Připojena pak podmínka, aby nikdy nijakého 
,i nevěrce mezi sebou netrpěli, své syny ne do jiných než do 

katolických škol posílali, žádných od církve katolické neschvá- 
lených a zapověděných knih a pohoršlivých obrazů do města 
přinášeti, v něm prodávati aneb míti nepovolovali a dobrý kře- 
sťanský pořádek zachovávali*). 

Pohříchu uprostřed horlivých a věrných katolíků plzeň- 
ských přibývalo prese vší ostražitost hojně nekatolíkův **), ano 
došlo i k tomu velikému pohoršení, že sám farář Fabián 
r. 1681 odpadl od víry katolické k protestantismu. 

R. 1582 uchýlili se Jesuité na čas z Prahy, kde tehdáž 
zuřil mor, do Plzně, po ulevení rány morové vrátili se zase do 
Prahy. Za pobytu svého v Plzni získali si činností svou veliké 
obliby, a znovu oživlo přání, aby se tam trvale usadili, ale ani 
tentokráte nedošlo k tomu. 

Když r. 1594 vypukla válka s Turky v Uhrách, odebral 
sé tam farář plzeňský Bartoloměj Flaxius jakožto kazatel a du- 
chovní při vojsku českém. Po návratu z Uher stal se metropo- 
litním kanovníkem v Praze. 

Arciděkanové plzeňští od r. 1597 do 1648: Pavel Pistorius 
z Lucka 1597—1601 (stal se děkanem na Karlštejně), Jan Sixt z Leirchen- 
felsu 1601—12 (stal se kanovníkem Vyšehradským i metropolitním), Jan 
Skultet 1612—18, David Drachovský z Hornsteinu kolem 1618—22 (po- 
zději děkan kapitoly Staroboleslavské), Bartoloměj Euldan z Harants- 
berku, kanovník vyšehradský, 1623 (potom farář ve Vejpmicích), Štěpán 



♦) Hruška, 104. 

**) Winter, Život církevní, 166. 



228 



Vikariát Mze&sW: 



Puchovský z Boleraz 1630 f 1638, Jakub de Santo 1638—44, Diviá MŽ- 
sfček z Vojkova 1644 f 1646, Sebastian Zbraslavský 1646 47 (byl spolu 
kanovníkem metrop. kapitoly v Praze). 

R. 1603 přišel do PJzaě knize Bernard Maciejovski^ biskup 
krakovský. Uslyšev o věrnosti Plzeňských ve víre katolické, při- 




y<^. _V:<;~fI 




Kaple Šternberská u arciděkanského chrámu v Plzni. 

nesl jim darem část ostatků sv. Stanislava, biskupa a mučen- 
níka, ve stříbrné schránce, za souhlasu kapitoly krakovské, 
jakož i se svolehím krále polského a odevzdal dar tento obci 
v den Nanebevzetí bl. P. Marie za valného účastenství lidu. 
V řeči své velikou chválou zahrnul Plzeňské. Arciděkan Jan 
Sixtus z Lerchenfelsu poděkoval mu jménem kněžstva, rady 
i obyvatelstva plzeňského. Biskup krakovský pobyl v Plzni tři 



~w^ 



dny. 2a nějaký čas po odjezdu svém zaslal Plzeňským relikviář 
v Cáchách zhotovený, aby do ného ostatky ony vložili. 

Těžké doby nastaly Plzni, když nekatoličtí stavové <5eští 
se vzbouřili. Ti vyslali na podzim r. 1618 vojsko pod vedením 
generála Mansfelda proti Plzni. Město bylo vojskem sevřeno 
a dobýváno, ale Plzeňané statečně se bránili. I opat plasský 
Jiří Vassmut, v Plzni s jinými mnohými duchovnínai přítomný, 
účinně účastnil se hájení, řídě obratně dělostřelbu. Ale posléze 
dne 21. listopadu vojsko Mansfeldovo přece města se zmocnilo. 
Tehdáž nastaly Plzeňským katolíkům útrapy veliké. 

Někteří nenávistnící víry katolické radili dokonce, aby 
katolická Plzeň docela byla zničena a obyvatelé její rozehnáni. 
Stavové jednali o tom, ale neodhodlali se ke skutku násilnému. 
Učinili jen to, že dali v Plzni volnost náboženství protestant- 
skému, či spíše kalvinskému. Farář malešický obdržel rozkaz 
od direktora, aby v hlavním chrámě plzeňském sloužil řádem 
kalvinským. Polní kazatel hraběte z Mansfeldu, Jan Jakub 
Heilman, učinil v kostele německé kázání, v němž Plzeňským 
posmíval se pro jejich víru katolickou. 

Františkánský kostel užíván byl od nepřátel k účelům 
světským; jen dominikánský kostel ponechán byl katolíkům. 
V kostele sv. Bartoloměje konány bohoslužby kalvinské, při 
nichž přijímání takto se dalo. Na jednom rohu oltáře P. Marie, 
jenž uprostřed chrámu blíže vchodu ke kůru postaven byl 
a k němuž se všech stran byl volný přístup, takže se kolem 
obcházeti mohlo, ležely na veliké míse, která postavena byla 
na dřevěné mříži oltář obkličující, kusy nakrájeného chleba, 
na druhém rohu pak stála veliká nádoba s vínem. Sem přistu- 
povali kalvinisté po pořádku, a zpívajíce při tom, brali sobě 
každý z onoho chleba po kousku a jedli jej, jdouce kolem 
oltáře k rohu druhému. Tu uchopiv každý nádobu s vínem 
napil se a ústa sobě utřel, načež se všickni po skončeném při- 
jímání dle libosti rozešli. 

V té době Rokycanští, sousedé Plzeňanů, pospíšili sobě 
zbořili jim šibenici, poněvadž Plzeňští tvrdívali posměšně, že 
šibenice ta jest starší nežli jejich husitská víra*). 

Kostel Všech Svatých byl od nepřátel proměněn v ovčinec. 
Jeden z rouhačů kalvinských položil se na oltář, aby se na něm 
vyspal; upadl však ve spánek věčný a byl tu od svých mrtev 
nalezen. 

Jinověrci vyhrožovali Plzeňským ustavičně, že jim také 
chrám dominikánský odejmou, ale arciděkan plzeňský David 
Drachovský těšil své Plzeňany, slibuje, že jim pak obřady 
katolické i na veřejných ulicích konati bude. A horlivým na- 
pomínáním dokázal toho, že po celý čas, co Mansfeld Plzeň 
měl ve své moci, ani jeden měšťan neodpadl od víry katolické. 



*) Winter, Život církevní, 278—280. 



230 Vtkariát Plzeágk^t 

Vůbec byl tento kněz po celý život svůj vzorem ctnosti a borlivosti 
apoštolské. Dbal zvlášté toho, aby niládež ve svatém nábožen- 
ství důkladné byla vzdélána. Složil také latinské básně ke cti 
sv. Václava*). 

Teprve r. 1621 byla Plzeň od nepřátel osvobozena. Po- 
sádka totiž, kterou Mansfeld v ní byl zanechal, vydala město 
vojsku císařskému. 

R. 1623 nuncius papežský Karel, biskup averský, posvětil 
chrámy plzeňské od kalvínců zneuctěné^. Nuncius podal pochval- 
nou zprávu o Plzeňských sv. Otci Řehoř XV., kterýž poslal 
Plzeňským laskavý povzbuzující list. 

Když r. 1634 dne 17. května císař Ferdinand na cestě 
do říše německé do Plzně zavítal, byl od arciděkana Štěpána 
Puchovského v infuli uprostřed náměstí latinskou řečí přivítán. 
Císař políbiv svaté ostatky jemu podané, poručil Jáchymovi 
hraběti Slavatovi, aby místo něho k latinské řeči arciděkanové 
odpověděl. Po té byl pod nebesy veden do chrámu Páně**). 

Kardinál Harrach rozdělil diecési ve vikariáty na mtstě 
bývalých děkanátů; v jednotlivých vikariátech ustanovoval pak 
jakožto svého zástupce neboli vikáře některého z kněží doty- 
čného vikariátu. »Arciděkanství« Plzeňské bylo čestným titulem^ 
ač ovšem arciděkanové velmi často i potom ustanovováni bý- 
vali za vikáře okrsku plzeňského. 

Za císařů Ferdinanda III. a Leopolda I. jednalo se o to, 
aby v Plzni zřízeno bylo biskupství, ale nedošlo k tomu pro 
odpoR Plzeňských, kteří se obávali, že by tím byli zkráceni, 
zvláště v právu svém patronátním. 

Arciděkanové plzeňští od r- 1647 do doby nynéjší: Urban 
František Pieletius, prve děkan Blatenský, 1647 f 1671, Jan Alexius 
Čapek 1671 — 82 (stal se kanovníkem ve St. Boleslavi), Václav Vojtěch 
Červenka z Vězňova 1682 — 89 (stal se kanovníkem v Litoměřicích), Jin- 
dřich Vilém Pecháček 1689—1713, Jan Václav Mezlecký z Palmolevu 
1714—32 (stal se kanovníkem metrop. kapitoly v Praze), Ant. Hlaváč 
1732 t 1744, Jan Václav Emerich 1744 t 1762, Josef Hrdý 1762-63, 
Frant. Bartoů 1763 t 1765, Jan Halík 1765 f 1786, Frant. Jan Suchý 
1786—1803, Tomáš Kordí:i 1803-1824, Frant. Bleil (dříve farář v Dej- 
šině; byl u příležitostí generální visitace arcibiskupem Václavem Chlum- 
čanským s velikou slávou installován) 1824—27 (resignoval), Josef Lin- 
dauer, prve děkan v Přešticích, 1827—35 (stal se metrop. kanovníkem 
v Praze a r. 1845 biskupem Budějovickým, kdež zemřel 1850), Antonín 
Hlavan, prve f . v Touškově, 1835 tl868, Karel Růžička, prve f.v Dejšině, 
1868 1 1878, Jan Plevka 1879 \ 1889, Frant. Herold 1889 f 1903, Augustin 
Jan Střízek, kn. are. notář, od 1904. 

Arciděkanský kostel sv, Bartoloměje ***) jest velikolepá 
stavba gotická. O době zbudování není písemných zpráv. Jest 
však jisto, že stalo se tak na konci XIII. století. Budova ve- 



*) Hruška, 144. 

**) Hruška, 160. 

***) Srvn.J. Strnad: „Arciděkanský chrám sv. Bartoloměje v Plzni** 
ve výr. zprávě c.k. reál. gymn. v Plzni za šk. r. 1^3— 84; F. J. Lehner, 
v „Methodu" XXX. (1904), 81 a násl. 



řizei. .2ál 

likých rozměrů potřebovala častých oprav, zvláště když nejednou 
poškozena byla válečnými bouřemi a živelními pohromami. 

Na opravy chrámu vyskytují se odkazy dobrodinců zhusta zvláště 
v letech 1377—1413 a pak zase v letech 1432—70. Také uvnitř kostela 
daly se neustále změny, zvláště zakládáním nových oltářů (v letech 
1431—1500 byjo jich zřízeno deset). Asi ke konci stol. XV. přistavěna 
byla kaple „Šternberská". Roku 1507 město bylo postiženo zhoubným 
požárem, v němž i kostel velice utrpěl. Tehdáž sám král Vladislav při- 
spěl k opravě tím způsobem, že postoupil městu svůj komorní plat od 
kostela sv. Apollináře v Praze na pět let. R. 1615 vystavěny byly šneko- 
vité schody na kruchtu. Nová pohroma stihla chrám r. 1525, kdy blesk 
udeřil do jižní věže, která nazývala se „černou" a zničil ji. Také do 
severní věže udeřil blesk r. 1601 a porouchal ji. 

R. 1835 dne 6. února o třetí hodině v noci při silné vánici sněhové 
udeřil blesk do věže s ohromným rachotem a zapálil ji. Brzy byla střecha 
věže v plamenech; oheň, jenž poskytoval za tmavé noci divadlo hrůzné, 
ale spolu velikolepé, ohrožoval i ostatní kostel. Velitel posádky, generál 
Prokop hrabě Hartmann z Klarsteinu, povolal vojsko k hájení kostela. 
Tři důstojníci s plukovními tesaři a několika muži, jakož i někteří 
srdnatí občané vylezli po žebřících na střechu kostelní a s velikým na- 
máháním ji uhájili. Oheň zachvátil i vnitřek věže, až posléze i zvony 
spolu s hořícími trámy do vnitř věže se sřífily a z části v žáru se rozlily. 

V letech 1879—83 byl chrám arciděkanský opraven dle návrhů 
architekta Jos. Mockra, stavitele velechrámu sv. Víta v Praze, načež 
opravená svatyně vysvěcena byla slavným spůsobem dne 2. prosince 
1883 od J. E. kardinála Bedřicha ze Schwarzenbergu, arcibiskupa praž- 
ského. . 

Arciděkanský chrám stojí uprostřed hlavního náměstí plzeňského. 
Jest od základů až ke krovu zbudován z hrubozrných kvádrů pískov- 
cových. Stavba měří na vnější straně včetně s opěrnými pilíři 5740 m 
délky, šířky pak 26*00 m. V průčelí stávaly původně dvě věže, z nichž 
jižní, poškozená požárem r. 1525, snesena byla ve zdivu do výše boční 
lodi. Věž severní, ve zdivu 56 m vysoká, obdržela po vyhoření r. 1835 
nynější štíhlou jehlancovou střechu 46 m vysokou. Celková výška věže 
obnáší 102 m; jest to tedy na ten čas nejvyšší věž v Cechách vůbec, 
převyšujíc o něco málo i věž svatovítskou, která v nynější své podobě 
nedosahuje plných 100 w. 

Přízemí věže jest sklenuto; hořejší patra jsou dřevěná. Nižší patra 
osvětlena jsou úzkými okénky, patro však nejvyšší má v každém boku 
po jednom velikém hrotitém oknu. V tomto nejvyšším patře zavěšeny 
jsou zvony a nad nimi umístěny jsou hodiny. 

K věžím připojuje se východním směrem trojlodí rozdělené třemi 
páry oblých mohutných pilířů ve tři stejně vysoké lodi, které mají klenbu 
hvězdovitou. V obou podélných bocích trojlodí jest po čtyřech obrovských 
oknech hrotitých s bohatými kružbami. 

V prodloužení hlavní lodi jest o něco nižší a užší kněžiště, které 
jest zakončeno pěti boky ' desítistěnu, sklenuto jest třemi poli žebrové 
klenby křížové a osvětleno sedmi úzkými vysokými okny s jednoduchými 
kružbami. 

K severnímu boku presbytáře přiléhá přístavek, v jehož přízemí 
jest sakristie obdélnníková, sklenutá gotickou klenbou křížovou o dvou 
polích, a v poschodí místnost rovněž sklenutá, sloužící za skladiště. 

K jižnímu boku přiléhá zmíněná již kaple Šternberská, o jejímž 
původů nezachovalo se pražádných zpráv. Jest vystavěna v ozdobném 
slohu pozdně gotickém. Zevně spatřuje se pod baldachynkem štít 
s hvězdou Šternberskou. Kaple tato nalézá se nyní ve stavu velmi ža- 
lostném ; jedná se však již o její přiměřenou obnovu. 

Kolem r. 1750 byly v kostele arciděkanském 33 oltáře ; r. 1787 
z rozkazu vládního bylo jich ponecháno toliko sedm ; ostatní všechny 
byly zrušeny. 



232 



Vikartát Plzeňský í 



Hlavní oltář zhotoven byl r. 1883 dle plánů architekta 
Jos. Mockra od vídeňského řezbáře Josefa Leiinra za 20.014 K. 
Jest zhotoven ve slohu gotickém z dříví sosnového. 

stůl oltářní jest zděný, 
pokrytý deskou leštěného 
sliveneckého mramoru. Nad 
stolem oltářním po stranách 
tabernakulu i sou ve vý- 
klencích reliéfy představu- 
jící sv. evangelisty. Na této 
spodní části zvedá se bp- 
hatě provedená hořejší 
stavba oltářní, tvořící 
dvě řady pěti výklenků se 
sochami nad sebou a za- 
končená nahoře uprostřed 
štíhlou ozdobnou kapli cí 
a po stranách ozdobnými 
fialami. 

Nejpamátnější ozdo- 
bou hlavního oltáře jest 
starobylá milostná 
socha P. Marie sto- 
jící ve výklenku nad 
svatostánkem. Socha ta 
pochází nepochybné 
z doby Karla IV.; jest 
to jeden z největších 
skvostů uměleckých do- 
by gotické ve vlasti 
naší vůbec. Vytesána 
jest z opuky; výška 
její obnáší 1*34 m, 
P. Maria stojí zpříma, 
hořejší částí těla značně 
v právo vzad jsouc na- 
kloněna. Uchvacujícím 
dojmem působí milá 
tvář mladistvé Matky 
Boží. Vysokým klenu- 
tým čelem případně 
vyznačena jest mou- 
drost její a z jemných 
rysů tváře i z milých 
očí září svatost a neskonalá láska. Obdiv znalců budí Jesulátko, 
jehož tělíčko poměrně značně veliké, přece lehce spočívá v rukou 
Božské Matky. Bohorodička oděna jest bohatě řasnatým rouchem. 
Zvláště svrchní, u krku sponou sepjatý šat splývá přes ruce 
Madonniny v bohatých záhybech. Vysoké čelo Madonnino obe- 
pjato jest korunou královskou, z pod níž splývá na ramena 
bohatý vlas, zakrytý z veliké části závojem. Dojem krásného 




Milostná socha P. Marie Plzeňské. 



Plzeň. 233 

díla byl zvýšen dovedným užitím barev. Staré barvy udržely se 
až do našich dob na hlavách Matky Boží i Jesulátka ve značné 
svěžesti a živosti; barva tělová byla jemně a s pravým umě- 
leckým porozuměním nanesena. Oči jsou modré, vlasy zlaté. 
Loktuše zpod koruny splývající jest zlatem ovroubena; původní 
její bílá barva obdržela vlivem času teplý šedý tón. Týž ba- 
revný tón mělo i řasnaté roucho, jež Tovněž úzkou zlatou 
obrubou bylo ozdobeno. D pravého boku, kde část svrchního 
roucha částečně rubem na vrch jest obrácena, spatřuje se 
tmavomodrá podšívka, ozdobená ornamenty granátového jablka. 
Neoděné Božské dítko drží mezi oběma ručkama hravě jablko, 
významné to poukázání ku příčině vtělení se Kristova. R. 1884 
sochař Veselý doplnil zurážené části sochy a dle oněch zacho- 
vavších se barev původních nově celou sochu polychromoval. 

Socha ta stávala dříve na zvláštním oltáři po pravé straně hlav- 
ního oltáře. Byla již ode dávna zbožně uctívána.*) Při tomto oltáři slou- 
ženy byly mše sv. k poctě sv. Marie, zvláště pak ona výše zmíněná mše 
sv. z nadace Jana Chrta. Z nadání Václava z Kumburgu učiněného 
r. 1643 byly každou sobotu po velké mši sv. před sochou P. Marie zpí- 
vány litanle loretánské. 

Mnozí utíkali se sem před tuto sochu ve svých potřebách a 
dosáhli na přímluvu Rodičky Boží vyslyšení. Z vděčnosti přinášeli dareai 
na ozdobu milostné sochy ozdoby zlaté a stříbrné. 

Karel Příchovský, velitel Chorvatského pluku, prodlévaje v Plzni 
s vojskem svým na přezimování, pojal obzvláštní úctu k milostné soše. 
V bitvě u Nordling (Nordlingen) r. 1634 jsa u velikém nebezpečenství učinil 
slib k soše té, i vyvázl bez pohromy. Podal o tom zprávu tehdeíšímu 
arciděkanovi Štěpánu Puchovskému a poslal darem krásný pás z kořisti 
dobyté na poraženém vévodovi Bernardu Vymarském. 

' V dobách válečných mnozí ze šlechticů do Plzně se utíkajíce sli- 
bovali sobě větší ochrany z pomoci bl. P. Marie nežli z čehokoli jiného. 
A skutečně město jak za vpádu saského tak i za vpádu švédského často 
jsouc bez posádky a beze vší jiné obrany,- přičítalo odvrácení úkladů ne- 
přátelských jediné ochraně Bohorodičky. ♦ 

Ferdinand Příchovský, pán na Nalžovech, a manželka jeho Poly- 
xena Veronika roz. ze Žďáru často konávali před sochou P. Marie svoji , 
pobožnost a každého roku hojně svící na oltář její obětovali. Pan Kavka 
z Říčan často valnou část dne na modlitbách před milostnou sochou 
strávil a říkával, že Plzeňané ani nevědí, jaký poklad v této svaté soše 
jest uložen. 

Vypravovalo se o soše té, že častěji měnívala se její tvář a že 
malíři nedovedli vystihnouti pravé její podoby. Maximiliam Seeplumer 
(Seplumer), měšťan plzeňský a dovedný malíř zvláště podobizen (f 1687) 
nejednou sdělil arciděkanovi Čapkovi, hotov jsa přísahou to stvrditi, že 
pokusil se několikráte o to, aby milostnou sochu na obraze vypodobil, 
ale že se mu zdálo, kterak se mu téměř každé čtvrt hodiny mění. 
Domnívaje se, že snad vinen jest nějakým těžkým hříchem a že tudíž 
nenalézá milosti před očima nejsvětěiší Matky, vykonal generální zpověď, 
přijal hodně nejsv. Svátost oltářní a kleče jal se malovati, ale ani tak 
ničeho nepořídil. I poručil synu svému Františkovi, jenž v umění ma- 

*) „Miracula Magnae Dei Matris Mariae, quae Plsnae, urbe regia, 
semper catholica, s. šedi apostolicae Romanae, Caesaribusque regibusque 
suis semper řida in ecclesia arcbidiaconali s. Bartholomaeo sacra quoti- 
diana pietate in statua sua mírabili colitur. Annotavit Joannes Alexius 
Czapek, archidiaconus praefatae Urbis anno 1672." Rukopis v archivu 
arciděkanském. 



23é Vikariát Plzeňský: 

liřském nejen se mu vyrovnal, nýbrž i nad něj předčil, by se o to po- 
kusil, ale 1 on vyznal, že se mu tvář BohorodiSky mění, a že jí vémě 
zobraziti nemůže. 

Nejednou před milostnou sochou Rodičky Boží vy prošeno bylo 
uzdravení. R. 1663 narodil se Františku Šmuraviovi, měšťanu a radnímu, 
synáček se zkroucenou levou ručkou. I dal zarmoucený otec sloužiti mši 
sv. před sochou P. Marie, aby nejsv. Matka zpomohla synáčkovi jeho ; 
když pak ze mše sv. domů se vrátil, uslyšel s radostí, že znetvořená 
ručka jest již šťastně napravena. — Magdalena Svobodová, měštěnínka. 
města Plzně, vydala toto písemné svědectví : „Já níže podepsaná vy- 
svědčuji, podle mého dobrého svědomí, že od léta 1668 až do léta 1671 
a dne 4. Aprílis ve veliké a těžké nemoci skrz bolení hlavy mé posta- 
vena byla, takže jest nebylo možné déle takové bolesti snášeti. Pana 
doktora jsem k sobě povolala, i jiných, kteří by tomu mohli rozuměti, 
a od nich rady a pomoci žádala, a jaká by bolest byla, od nich 
přezvěděti jsem chtěla ; však žádnou pomocí lidskou jsem sobe 
zpomoci nemohla. Pročež s celým srdcem jsem se k nejsvětějši Rodičce 
Boží v chrámě sv. Bartoloměje apoštola zázračné obrátila, jí se poručila, 
a že vděčná býti chci, slib učinila. A v tom lépe jsem se míti počala, Víc 
takovéto hlavy boleni necítila, i také dokonale uzdravená na poděkování 
nejsvětějši Rodičce Bozi tabulku černým aksamitem přetaženou, na něm 
obraz blahoslavené Panny Marie Plzeňské, též lampičku a osobu ženskou 
ze stříbra obětovala a při oltáři Blahoslavené Rodičky Boží pověsila. 
Že tomu tak jest, pokud ž by toho potřeba byla, hotova jsem i přísahou 
potvrditi, což taky podpisem ruky mé a sekrytem stvrzuji." Táž Magda- 
lena Svobodová, pamětliva jsouc obdrženého dobrodiní, darovala k oltáři 
P. Marie lampu stříbrnou, kterou za 100 zl. byla koupila, a v ní až do 
smrti své neustále světlo udržovala. Ještě několik jiných podobných^ 
svědectví zaznamenal arciděkan Jan Alexius Čapek. Tak měšťan Tomáš 
Martinec dosvědčuje takto: „Já Tomáš Martinec, spolu s Veronikou, 
manželkou mou, to s naším dobrým svědomím mluviti můžeme, že léta 
1672 dcerka naše Kateřina, stáří jsouc tři léta, v těžké nemoci postavena 
byla, takže žádná lidská pomoc a rada platná nebyla, aniž jaké naděje 
bylo, aby z nemoci povstati mohla. Já jako otec její k Matce Boží naší 
Plzeňské v chrámě sv. Bartoloměje zázračné jsem se utekl a za svatou 
přímluvu její žádal před Synem jejím ; jestliže dcerka moje z nemoci 
povstane, že ke cti a chvále Boží a jejímu svatému obrazu za ni, jak 
je velká, dvě ^íce při mši sv. oferovat budu. Domníval jsem se, než se 
zase z nešpor domů navrátím, že dítě bez duše bude ; ale když jsem 
přišel domů, dítě mluviti začalo a chleba žádalo ; manželka moje dítěti 
polévku s ochotnosti pojísti dala, kterou s chutí snědši spáti začalo a 
po dvou hodinách zase v sukničku aby ji oblékli požádalo a na ráno 
s chůvou po světnici zase zdráva se procházela . . ." Starší městský 
Jan Arnošt Stoč (Stocz), zlatník, vydal toto svědectví : „Já níže pode- 
psaný známo činím a před Pánem Bohem a bl. Rodičkou Boží Pannou 
Marií vysvědčuji svým dobrým svědomím : Byl jsem dlouhý čas nedo- 
statkem zdraví svého obtížen, trpě bolest okolo srdce, takže častokráte 
pro náhlé a nenadálé přitužení nemoci a bolesti té, někdy na krátce 
živobytí svého sobě jsem pokládal. Nevěda pak, jak zpomožení tomu 
vynalézti, utekl jsem se v mysli své k obrazu blahoslavené Rodičky 
Boží v chrámě sv. Bartoloměje v městě Plzni. A ačkoliv jsem Rodičce 
Boží nějaký dárek za zpomožení oferovati umínil, prve, nežli jsem se to 
na konec učiniti ustanovil, žádnému jsem se v tom nepřenesl. Manželka 
moje milá, seznávajíc při mně nemoc nebezpečnou, ponavrhla mně, abych 
srdéčko stříbrné udělal a je obětoval. Tu teprv jsem jí mysl a vůli svou 
vyjevil, a vida, že se srovnáváme jednomyslně, tak jsem učinil. Ihned 
od toho času polehčení na zdraví svém jsem poznal a více takových bo- 
lestí nepociťuji, z čehož čest a sláva Boží a bl. Rodičky Boží buď." 
R. 1678 týž Jan Arnošt Stoč daroval -k soše P. Marie na poděkováni 
stříbrný jazyk, na němž vyryto bylo : „Chval, jazyku. Pána ; chval, ja- 
zyku. Matku jeho." — Měšťan plzeňský Daniel Divíšek podal toto osvěd- 
čení : „Já Daniel Di víšek, měštěnín tohoto královského a krajského 



Plzeň. 235 

města Plzně, s Annou, manželkou, vyznávám tímto sepsáním v pravdě 
a neomylně, že léta 1672 měsíce září dcera má Lidmila, půldruhého léta 
stáří, ze světnice vyšedši, se třinácti stupňů domovních schodů spadla, 
v tom pádu (nejsouc ještě pro mladost věku výmluvností žádné pově- 
domá) hlasitě „Jesus Maria^* volala, tím voláním nám pádu svého zna- 
mení dala ; z leknutí velikého k ní pospíšice jinače jsme nemyslili, nežli 
že z takového vysokého pádu nemalou škodu vzala ; však ochranou 
vzývání téhož nejsvětějšího jména beze všeho úrazu nalezena. Ve dvou 
nedělích po témž pádu mimo vše nadání opět hlasitě „Jesus Maria^* zvo- 
lala ; jižto manželka moje do rukou uchopila ; v rukou jejích psoÝníkem 
nebezpečně napadena jsouc vyvrácené oči, údy celého těla stažené majíc, 
živobytí téměř žádného neukazovala. V tom zármutku nevědouce jiné 
žádné útočiště, ihned s paní mateří mou k obrazu zázračnému nejsv. 
Rodičky Boží ve chrámě sv. Bartoloměje zde v městě Plzni se odebravše, 
před jejím svatým obličejem dceru mou psotníkem poraženou jsem obě- 
toval. Při navrácení ji zdravou a čerstvou, beze vší těžkosti, naleznuv, 
s největším potěšením na mne volati jsem slyšel. K větší cti a chvále 
Bohu a nejsv. Rodičce Boží znamení malované do téhož chrámu Páně 
jsem obětoval." Markéta Dorota Mestlova roz. Dopouvcova vyznává : 
„Nemohu mlčením pominouti obzvláštní skutky milosrdenství a dobro- 
tivosti, které plzeňská Panenka Maria mně i mé dceři Lidmile prokázati 
ráčila. Neb léta Páně 1673 jest nám náramná bolest do hlav přišla a 
velmi dlouhý čas trvala. Pročež rozumných lékařův jsme povolaly, roz- 
ličných od nich daných lékův užívaly, však plátno nic nebylo. Mezitím 
když jednoho času mnohem tížeji jest na mne přišla nesnesitelná bolest, 
a já bolestí nevěděla co činiti, vzpomenula jsem na zázračný a staro- 
žitný obraz blahoslavené Matky Boží v kostele sv. Bartoloměje, skrze 
kte^ jsou mnozí všelijakých dobrodiní dosáhli, a hned jsem do. téhož 
chrámu Páně jak mohla šla, před jejím nejsvětějším obličejem na kolena 
kleknuvši s celým srdcem a truchlým naříkáním jsem nejsv. Rodičku 
Boží za smilování jak nade mnou nehodnou, tak i mou dcerou prosila, 
též hned v témž místě jsem slib učinila ke cti blahoslavené P. Marii 
Plzeňské, pokudžby nás Bůh skrze přímluvu její pozdraviti ráčil, tehdy 
že něco na památku dám a obětovati budu ; a jak jsem z téhož místa 
odešla, hned ulevení bolestí i má dcera poznávala, a ještě na druhý den 
jsem zase ten svatý obraz navštívila a lepšího také zdraví jsem nabyla, 
a posavad téhož zdraví s mou dcerou Lidmilou požíváme". Na poděko- 
vání věnovala pak Mestlova tabulku z červeného aksamitu, na níž byla 
ze stříbra podoba P. Marie Plzeňské, jakož i podoba její a dcery její; 
manžel její Augustin Mestl, měšfan a radní plzeňský, daroval dvě veliké 
svíce, na něž namalovati dal podobiznu svou i manželky své; mimo to 
věnoval k oltáři mariánskému krásné hedvábné antipendiun^. R. 1673 
František Volfgang Lechner s manželkou svou Annou Kateřinou dosvěd- 
čili, že dítko jejich, jež velmi slaboučké na svět přišlo, po slibu Panně 
Marii Plzeňské učiněném, proti vší naději se zotavilo a na živu zůstalo. 
R. 1674 Adam Jos. Mtlhlwenczl, měšfan plzeňský, vyznal vlastnoručním 
listem, že dceruška jeho Markéta Sybilla, ve stáří půl druhého roku 
těžce onemocněla, po slibu však P. Marii učiněném že ozdravěla. — Paní 
Kateřina Teresie Arnoldova, rozená Mirabelliová z TreuhofPenu věnovala 
k milostné soše tib];ilku s nápisem: „Ó nejsvětější Panno Maria, tys 
mých prsou bolest ukrotila, tvou přímluvou jsem uzdravena, iá, služeb- 
nice tvá nehodná. R. 1672. 14. března". Mimo to věnovala pás stříbrný 
a se svým manželem Jiřím Dominikem Arnoldem ozdobila hlavy Panny 
Marie a Ježíška drahocennými korunkami, jež z Augšpurku byly zakou- 
peny za 74 zl.; mimo to darovala záponu v ceně 30 zl. — Marta Kher- 
nová, z Bamberku, byla nemocná tak, že žádné léky jí nespomáhaly. 
R. 1672 přijela s manželem ovým do Plzně. Uslyševši po příjezdu v ho- 
stinci, kde se ubytovali, že jest tu v kostele zázračná socha P. Marie, 
neprodleně sobě umínila, že k ní vezme útočiště. V noci zdálo se jí, že 
klečí před sochou P. Marie; když pak ráno do kostela k milostné soše 
pospíšila, k nesmírnému svému radostnému úžasu seznala, že jest to táž 



236 



Vikariát Plzeňský: 



socha, kterou ve snách viděla. Pokleknuvši, slzíc radostí, před milostnou 
sochou cítila, že dosáhla zdraví, po němž byla tak dlouho mamě toužila. 
O vyslyšených prosbách vydávaly výmluvné svědectví přehojné dary 
k milostné soše věnované, jakož i hojné tabulky s děkovnými nápisy. 
Tabulky takové spolu s dary věnovali na př.: r. 1673 měšfan Martin 
Pegale, Ludmila Šmuraviová, Anna Alžběta Livová, manželka důstojníka 
pluku Schneidavského; r. 1674 Salumena Helena Pemklova, roz. z Běšín; 
r. 1675 doktor lékařství Jan Josef Haan a manželka Ludmili, Juliana 
Viktorinová, vdova po měšfanu; r. 1676 Markéta Klára Meilichova; roku 




[Pohled na kostel františkánský v Plzni se strany východní.' 

1677 Lidmila Kremlinková, městka plzeňská; r. 1686 Pavel Axlar, kaplan 
Plzeňský; r. 1687 hraběnka Trautmannsdorfová, roz. kněžna Liechten- 
steinová a j. R 1677 Anna Barbora Krusiová věnovala obrázek s ná- 
pisem : „Všechno k větší cti a slávě Boží a blahoslavené Panenky Marie, 
královny Plzeňské! Tento obrázek jsem sama rukou mou vlastní vyma- 
lovala na poděkování, že jest divotvorná královna andělská nesnesitelnou 
bolest hlavy mé uzdraviti ráčila a každého času ponížené žádosti mé 
oslyšeti neráčila". 

Také procesí přicházela k milostné soše P. Marie plzeňské; tak 
r. 1680 dne 30. května v^den Nanebevstoupení Páně z Jezné u Stříbra, 
které vedl tamější farář Šimon Ant. Feldschlang a v němž bylo i mnoho 



Plzeň. 237 

Šlechticů; téhož roku dne li. června přišlo slavné processí z Vejpmic, 
které vedl farář Jan Jakub Pfleger. Dominikáni plzeňští vodívali procesí 
k sv. Janu pod Skalou u Berouna; řečeného roku však pro nebezpečí 
moru konali na místo toho procesí do arciděkanského chrámu k mi- 
lostné soše Mariánské a tu vykonali slavné služby Boží s kázáním. 

O tom, kterak Plzeňané i v dálné cizině na svou Madonnu vzpo- 
mínali, pěkné svědectví podává list měšťanského synka plzeňského, Ji- 
říka Václava Teitczmana, jenž ve válce proti Švédům, slouže u jízdeckého 
pluku Metternichova, z ležení před městem Demminem v Pomořansku 
psal r. 1675 dne 18. října otci svému: „Chválím Pána Boha, že tentokrát 
jsem byl chráněn, nebo tak okolo mne koule z kusů a mušket lítaly, že 
jen přede mnou a za mnou padaly. Nechf pan otec tak velkou lásku 
otcovskou učiní a nějaký present k P. Marii Plzeňské obětuje mým 
jmAiem, aby mne jakožto patronka mého rodiště ochraňovala a bránila; 
předsevzetí mé jest k ní jisté modlení každodenně konati, a jestli mne 
ráčí vysvoboditi, památku učiniti". 

Pověst vypravuje o soše této, že slepec jakýsi, jenž před tím nikdy 
umění sochařskému se nebyl učil, vybídnut byl zjevením P. Marie, aby 
obraz její vytvořil. P. Maria sama opatřila mu nástroje potřebné a když 
šfastné s prací svou byl hotov, vrácen mu milostí Boží zrak. 

Přehojné dary přinášené P. Marii na poděkování a k ozdobě mi- 
lostné sochy, utvořily časem „poklad mariánský" při kostele chovaný. 
Ve 110 krabicích chovány byly zlaté i stříbrné řetězy, křížky, peníze, 
prsteny a šperky, drahokamy, korále, stříbrné korunky, skvostné šatečky 
k oblékání milostné sochy. Většina však skvostů těch odvedena býti 
musila na počátku stol. XIX. spolu s mnohými jinými drahocennými 
věcmi státu. — Prodlevše déle u milostné sochy mariánské, pokračujme 
v prohlídce kostela! 

Na bočních stěnách presbytáře umístěny jsou latinské nápisy při- 
pomínající slavné hájení města proti Husitům v letech 1433 — 34. 

Ú vchodu do sakristie stojí kredenční oltář sv. Kříže, na němž 
nalézá se veliká přihrádková skříň s ostatky Svatých, jež metropolitní 
kapitola Pražská darovala kostelu Plzeňskému z ostatků, chovaných ve 
veiechrámu Svatovítském. Po stranách ostatkové skříně stojí dřevěné, 
zlacené sochy sv. Jana Ev. a P. Marie; nad skříní visí velký dřevěný 
krucifix. 

V jižní boční lodi jsou tyto oltáře: 1. při čelní stěně: sv. Josefa, 
pozdně renaissanční, zřízený r. 1654 nákladem měšťana OndřÍBJe Červenky 
a manželky jeho Doroty, s obrazem „Útěk sv. Rodiny do Egypta" (dříve 
býval tu obraz umírajícího sv. Josefa); 2. sv., Václava, gotický, novější, 
se zdařilým obra*zem sv. Václava od professora Frant. Sequense, rodáka 
plzeňského; 3. barokní, s větším obrazem sv. Petra a /avla a s menším 
Srdce P. Marie. 

V severní boční lodi jsou souměrně s předešlými rozestaveny tyto 
oltáře: 1. Narození Páně, ranně barokní; 2. s v. Prokopa, gotický, novější, 
8 obrazem sv. Prokopa, žehnajícího havířům, od Sequense; 3. barokní, 
s větším obrazem sv. Jana Nep. a s menším Nejsv. Srdce Páně. 

V podchoří na straně jižní jest oltář P. Marie Lourdské, na straně 
severní „Boží hrob". 

V právo od oltáře sv. Prokopa spatřujeme na stěně velmi pěkně 
pracovaný epitaf měšťana plzeňského Matěje Bakaláře ze Sonneperka 
z r. 1612. 

V hlavní lodi u prvního sloupu v právo stojí kamenná kazatelna 
z druhé pol. 15, stol., ozdobená na řečništi pěkně tesanými gotickými 
kružbami; stříška dřevěná jest nová. 

Vnitřek kostela vymalován byl při poslední opravě v letech 1879 
až 1883 od vídeňského malíře Karla Jobsta. 

Velikou ozdobou kostela jsou malby na skle v obrovských oknech, 
zhotovené dle kartonů Plzeňana Maxa Pirnera, professora na akademii 
mnéní v Praze, a F. Urbana, akad. malíře v Praze. Náklad na ně vedli: 
měšťanský pivovar, rytíř Emil ze Škodu, manželé Podermayerovi a pl- 
zeňský okresní výbor. 



238 



Vikari&t Plzeňský: 



Na kruchtě jsou obrovské, r. 18d4 postavené varhany, v coné 
24.000 E. Zhotovil je varhanář Eman. Petr v Praze; gotická skříĎ pro- 
vedena byla dle návrhu architekta Mockra. 




Pohled na kostel františkánský v Plzni se strany západní. 

Kostel má osvětlení elektrické, zavedené v letech 1904 a 1905. 

Zevně na jihovýchodní straně presbytáře mezi opěrnými pilíři 
umístěna jest tak zvaná „Olivetská hora", zřízená r. 1468 nákladem obce. 
Jest to dovedně ze dřeva řezané sousoší Krista Pánar modlícího se v za- 



Plzeň. 239 

hradě Getsemanské, anděla a tří spících apoštolů. Před tímto sousoším 
scházíval se zbožný lid plzeňský zvláště v době postní a tu pobožnosti 
své konal, připomínaje sobě utrpení Páně. 

Mezi následujícími dvěma opěrnými pilíři visí veliký starobylý 
krucifix dřevěný, od lidu velice uctívaný. Dal jej zříditi r. 1634 Hubaldus 
Ruck, generální strážmistr cis. Ferdinanda II. *) 

Kolkolem chrámu rozkládal se hřbitov zdí obehnaný, při němž byly 
dvě kostnice zbudované r. 1728; hřbitov ten zrušen byl za Josefa II. Ná 
hřbitově bývalo ve výklenku sousoší, představující, kterak Kristus Pán 
před smrtí loučí se s P. Marií. 

Zvony. Požárem r. 1835 vzaly 'za své všechny dřív^ší zvony; 
byly to :,„sv. Bartoloměj" z r. 1445, „P.Marie" z r. 1479, „sv. Vít" z roku 
1411, „sv. Václav" z r. 1520 a „sv. Prokop". 

Nyní má arciděkanský chrám pět zvonů: 1. obrovský zvon „Barto- 
loměj" byl r. 1838 ze zvonoviny zvonu starého při požáru rozlitého slit 
Václavem Pernerem, zvonařem v Plzni, ale nevyhovoval, pročež byl roku 
1854 přelit zvonařem Karlem Bellmannem ; váži 91 centů 11 liber, 
srdce 2 centy a 75 liber; průměr jeho měří 2 m. 6 ctn. Nápis jest la- 
tinský; 2. ,íP. Marie" ulitý r. 1836 od plzeňského zvonaře Václava Per- 
nera nákladem kurátního kléru plzeňského; váží 39 centů 95 liber; 
3. „sv. Jan Nep.", původně pořízený r. 1835 ze sbírek, jež uspořádal 
tehdejší zasloužilý krajský Jan Buml. Nápis na něm zn^l: „Ulitý jsem 
od Václava Pemera, měšťanského zvonaře v Plzni. Jan Nepomucký se 
jmenuji, památku oslavuji muže ctného, nábožného, krajského plzeň- 
ského, Jana Bunťla, který chudým ku pomoci byl, a stavěl nemocnici, 
o nás jako otec bděl, o chrám snažnou starost měl". Přelit byl r. 1892. 
Váži 19 centů 45 liber. 4. „sv. Prokop", váží 9 centů 78 liber. Jméno 
sv. Prokopa obdržel proto, aby uchována byla památka na hraběte Pro- 
kopa Hartmanna z Klarsteinu, jehož přičiněním, jak již svrchu řečeno, 
r. 1835 chrám před úplným vyhořením byl zachráněn. K tomu také 
vztahuje se nápis, který takto zní: „Od Václava Pemera, měšťanského 
zvonaře v Plzni r. 1838. Když nás blesk na věži spálil, a již kostel sta- 
letý z dvou třetin počal hpřeti, tu nás Prokop mužně hájil, celé město 
jest ochránil, muž přeslavné paměti. VI. února 1835, C. generál hrabě 
Harfcmann-Klarstein"; 5. „sv. Anny" ulitý od Karla Bellmanna v Praze 
1854; přelit byl od Juránka a Pemera v Plzni r. 1887. 

Při arciděkanském kostele plzeňském bývala tři bratrstva; 
všechna byla stvrzena papežskou stolicí; ředitelem jejich byl 
arciděkan**): 1. bratrstvo literátské pod titulem Nanebe- 
vzetí P. Marie. Členy jeho byli výhradné mužové vyššího vzdě- 
lání; mezi nimi byl klérus, členové magistrátu a někteří šlech- 
tici. Výjimkou přijímáni byli za členy také někteří váženf 
mistři řemeslníci, kteří nosili korouhev bratrstva. Praesesem 
bratrstva byl, jak již řečeno, arciděkan, sekretářem obyčejně 
některý konšel. Toto bratrstvo stvrzeno bylo r. 1578 od papeže 
Řehoře XHI. a mnohými núlostmi obdařeno. literáti měU svůj 
oltáí na kruchtě. Papež Alexander VII. udělil bratrstvu tu mi- 
lost, že mohou, kdykoliv se u oltáře jejich slouží mše sv. za 
některého zemřelého spolučlena, přímluvami svými duši zemře- 
lého získati odpustky. Povinností literátů bylo zvelebovati zpěvem 



'*') Pod křižem býval kámen s nápisem: „Ghristo Salvatori imperante 
divo Ferdinande secundo Hubaldus Ruck, generalis stationům in castris 
caesareanis magister, ad conservandam coelitus augustissimam domům 
austriacam' hoc monumentům in civitate Plsnensi semper catholica ac 
fideli anno MDOXXXIV. XIL Aprilis posuit". 

**) Zpráva arciděkana Pecháčka z r. 1700 v arcib. archivu. 



240 



Vikariát Plzeňský: 



služby Boží, církevní průvody a jiné slavnosti církevní. Jednou 
do roka, v den před svátkem Nanebevzetí P. Marie, mSlo lite- 
rátské bratrstvo o 8. hod. ranní slavné shromáždění v domě 
arciděkanově. Znamení k tomu dáno bylo velikým zvonem. 




Vnitřek františkánského kostela v Plzni. 



Arciděkan konal ke shromážděným promluvu, četl jména údů, 
načež rokováno o záležitostech Ibratrstva. Ve svátek Nanebe- 
vzetí přistoupili všichni ůdové bratrstva ke stolu Páně fa^^^od- 
poledne vykonali procesí k mariánské soše na náměstí; 



Plzeň. 241 

2. bratrstvo sv. Barbory a 3. bratrstvo sv. Rocha 
a Sebastiána. Bratrstva tato zrušena byla za cis. Josefa 11. 

Na náměstí, severovýchodně od kostela, stojí sloup 
mariánský. Když roku 1680 v Čechách zuřil mor, a také 
i v Plzni mnoho obětí si vyžádal, obec plzeňská postavila roku 
1681 tento sloup na odvrácení morové rány. Sochy vypracoval 
řezbář Kristián Wildmann (jinak i Widemann řečený), v ka- 
meni provedl je kamenník Jan Melich. Uprostřed na vysokém 
sloupu stojí socha P.Marie Plzeňské; dole kolkolem stojí sochy 
sv. Václava, sv. Bartoloměje, sv. Barbory, sv. Františka Sera^, 
sv. Františka Xav., sv. Rocha a sv. Floriái^a. V podstavci sloupu 
umístěna jest ležící socha sv. Rosalie. V předu vsazena jest 
mramorová deska s nápisem: »Roku 1681 nákladem Plzeňské 
obce na odvrácení morové rány postavena, r. 1890 dobrovol- 
nými příspěvky opravena*. 

Kostel Nanebevzetí P. Marie a klášter františkánský^ 
Klášter nyní františkánský býval původně klášterem minorit- 
ským. Minoritě byli uvedeni do města hned při založení města, 
nepochybně r. 1292, a vystavěli si klášter svflj v jihovýchodní 
čtvrti městské při samých hradbách. Mezi obyvatelstvem na- 
lezli značné obliby, která se jevila hojnými odkazy a dary. 
Klidný rozvoj kláštera přerušen byl hnutím husitským. Husité, 
znaocnivše se r. 1419 města, vyhnali mnichy z kláštera. Ale 
když již po čtyřech měsících Husité nuceni byli město opustiti, 
vrátili se vypuzení řeholníci zase do kláštera svého. Hlavní 
jejich péčí bylo, aby napravili škody způsobené od Husitů na 
klášteře i kostele. Ale za válek husitských, kdy Plzeň čtyřikráte 
byla oblehána, zvláště pak za obležení posledního r. 1433 — 34, 
utrpěl kostel i klášter velikých škod. Bylo tedy nutno provésti 
veliké opravy, což se zdařilo za štědré pomoci dobrodincův; 
v letech 1434 — 59 bylo učiněno několik odkazů k tomu účelu. 
R. 1460 papež Pius II. nařídil, aby klášter odevzdán byl bratřím 
řádu sv. Františka přísnější řehole, tak řečeným »observantůmf . 
Minoritě plzeňští byli vyzváni, aby buď vstoupili k observantům, 
anebo aby odešli do jiných klášterů svého řádu. Král Jiří 
stvrdil toto odevzdání s tímto dodatkem: poněvadž observanti 
zřekli se držení všelikého majetku a nemohou proto statky ke 
klášteru příslušné spravovati, že správu jmění klášterního ode- 
vzdává obci města Plzně, aby konšelé starali se o potřebné 
opravy kláštera i kostela, jakož i o životní potřeby mnichův. 

Klášter nazýval se potom obyčejně » klášterem Matky 
Boží* nebo ^klášterem Šerým bratří Bosáhů«, anebo jen »klášter 
bosácký«. Bosáci, ujavše klášter v držení své, prováděli opravy 
na stavbách klášterních, jak souditi lze z odkazů učiněných 
k tomu účelu v letech 1460—1553. Že se u obyvatelstva plzeň- 
ského těšili veliké oblibě, jest patrno ze štědrých odkazů, 
kterých se jim dostávalo. 

♦) Josef Strnad: Klášter františkánský v Plzni, jinak „Šerý", 
v „Methodu" roč. XXIX. (1903), str. 61. 

Posvátná místa 11. 11 



242 



Vikariát Plzeňský: 



V klášteře tomto chovala metropolitní kapitola Pražská, 
když do Plzné se uchýlila, svoje listiny jakož i poklad chrámu 
Svatovítského. 




Dřívější oltář v chrámě františkánském v Plzni. 



V druhé polovici XVI. století klášter jen živořil; r. 1574 
žili v něm pouze dva bratři. Roku 1594 sůčastnil se tehdejší 
kvardian P. Jiří Dresler tažení proti Turkům jakožto polní ka- 
zatel německý, spolu s tehdejším farářem plzeňským Bartolo- 
mějem Flaxiem, jenž, jak již svrchu bylo řečeno, byl polním 
kazatelem českým. 



Plzeň. 243 

Těžkou dobu přestál klášter františkánský na počátku 
války třicetileté. Vojsko Mannsféldovo, obléhajíc r. 1618 Plzeň, 
usilovalo nejvíce o to, aby zmocnilo se hradeb za klášterem. 
Pravé naproti zadní strané konventu postavena byla baterie, 
z které stříleno bylo nejen na hradby městské, nýbrž i na kostel 
a klášter. Nepřátelům podařilo se konečně vystříleti v těchto 
místech průlom ve hradbách, kterým pak při posledním hlav- 
ním útoku dne 22. .listopadu vnikli do města. K potřebným 
opravám kostela i kláštera mohli františkáni přikročiti teprve 
pak, když Plzeň dostala se zase do rukou císařských, což se 
stalo r. 1621. 

R. 1786 komise vládou zřízená ustanovila, aby pro osad- 
níky české v Plzni, jichž čítalo se tehdáž 5509, konaly se služby 
Boží jazykem českým v kostele arciděkanském, pro osadníky 
pak německé, jichž se napočetlo 938, aby služby Boží konaly 
se v kostele františkánském. 

Kostel i klášter františkánský zachoval si prese 
všechny pohromy v podstatě své původní svou podobu z doby 
ranně gotické *). 

Kostel skládá se ze dvou skorém stejně dlouhých prostor: z troj- 
lodí 21 ID. dlouhého a z kněžiště, jež má 23 m. délky. Trojlodí rozděleno 
jest třemi páry oblých pilířů v loď hlavní 13 m. vysokou a v nízké lodě 
boční. Pilíře spojeny jsou navzájem oblouky lomené sklenutými. Podlaha 
lodí byla během ěasu zvýšena asi o metr; tím se stalo, že podlaha kně- 
žiště i lodí jest ve stejné rovině, kdežto dříve vystupovalo se z lodi do 
kněžiště po několika schodech. Všechny tři lodi mají gotickou žebrovou 
klenbu žebrovou. V bocích lodi hlavní i lodí postranních jsou malá hro- 
titě zaklenutá okna, prutem ve dvě polovice rozdělená a kružbami ozdo- 
bená. Mezi presbytářem a lodí jest vítězný* oblouk do hrotu sklenutý. 

Prostorné kněžiště jest na straně východní zakončeno třemi boky. 
Má rovněž křížovou klenbu gotickou, jejíž žebra vybíhají z oblých přípor 
a ozdobných nosníků (na jednom z nich na př. vytesáno, kterak židé na 
sochoru nesou obrovský hrozen). Klenba byla za dob obléhání Plzně ně- 
kolikráte značně porouchána, i musila býti pak opravována. Kněžiště 
osvětleno jest šesti okny hrotitými, dvěma pruty dělenými. V kněžišti 
stával do nedávná vysoký, téměř ke stropu sáhající oltář ranně barokní, 
asi z druhé polovice XVII. stol. pocházející, s velikým obrazem Nanebe- 
vzetí P. Marie. Oltář ten nahrazen byl v nedávné době nízkým oltářem 
gotickým. Na něm stojí starobylá socha P. Marie ze dřeva řezaná, po- 
dobná z míněné milostné soše P. Marie v kostele arciděkanském, ale po- 
zdější, asi z XV. stol. pocházející. V okně za oltářem jest nová malba 
na skle: Panna Maria v oblacích; po stranách Bůh Otec a Bůh Syn, na- 
hoře Duch sv. 

Při bočních stěnách kněžiště stojí nové gotické oltáříky: Božského 
Srdce Páně a Srdce P. Marie. 

K severnímu boku kněžiště přistavěna byla r. 1611 nákladem mě- 
šťana a konšela Jana Skribonia z Horšova a manželky jeho Esthery na 
místě sešlé jíž kaple dřívější, prostranná a vysoká kaple nejsv. Trojice. 
Vede do ní obrovský portál gotický. Uvnitř jest nový oltář gotický, na 
němž jest uprostřed obraz na plátně „Korunování Panny Marie" a po 
stranách sochy sv. Kozmy a Damiána. V oknech jsou. na skle malované 
medaillonky sv. Antonína Pad. a sv. Františka Ser., provedené od 
J. Pazdery. 



♦) Srvn. F. J. Lehner: „Klášter Minoritu nyní Františkánský 
v Plzni" v „Methodu" XXIX. (1903), atr. 81 a násl. 



244 



Vikaríát Plzeňský: 



Na zadní stěně kaple zavěšen jest veliký, na plátně malovaný 
obraz „Nanebevzetí P. Marie", na stěně boéníjtvisí menSíl obraz „Nejsv. 
Trojice"; oba tyto obrazy, z druhé pol. XVII. stol. pocházející, bývaly na 
dřívějším hlavním oltáři. V této kapli spatřuje se také náhrobek zakla- 
datele, jejího Jana Skribonia. 

V severní boční lodi 
při stěně východní jest 
oltář, na němž pozoru- 
hodná jest socha Panny 
Marie Bolestné (s tělem 
P. Ježíše na klíně) asi 
ze stol. 17. 

Při podélných stě- 
nách bočních lodí nalé- 
zají se nové, nevkusné 
„gotické" oltáříky se 
soškami; těmito oltáříky 
nahrazeny byly dobré 
staré oltáře barokní. Na 
jednom z těchto nových 
oltáříků jest starobylá 
dřevořezba asi z počátku 
16. stol., představující 
sv. Annu a Pannu Marii 
s Ježíškem, nad nimiž 
se vznáší Bůh Otec. 

V jihovýchodním 
rohu lodi jest kazatelna 
rokoková, na jejíž stříšce 
jest socha sv. Františka 
v plamenném vozíku 
taženém andílky. 

V jižní lodi zachoval 
se pěkný, bohatě ře- 
zaný oltářík rokokový 
sv. Jana Nep. 

K jižní lodi přiléhá 
na straně východní malá 
kaple původu novějšího, 
v níž jest nový oltář 
„gotický", stejné hodnoty 
jako ostatní. Uprostřed 
jest obraz na plátně 
představující Poslední 
večeři, po stranách stojí 
sochy sv. Vavřince a 
sv. Ignáce. Vedle jest 
kaplička svatého Kříže, 
rovněž původu novějšího. 

K severní boční lodi 
při rohu severovýchod- 
ním přistavěna byla asi 
v druhé pol. 17. stol. 
kaple sv. Antonína. Jest 
v půdorysu osmiboká 

a má klenbu kopulovitou, okrášlenou štukovými ozdobami. Oltář jest 

pěkný, rozvilinový, z téže doby; obraz na něm sv. Antonína jest novější. 

Vchod z lodi do kaple vedoucí má pěknou mříž ze železa kutou. 

Ee kostelu vchází se z ulice vchodem, jenž zakončen jest troj- 

hranným štítem s křížem a po stranách ozdoben sochami ve výklencích. 




Socha P, Marie v kostele františkánském 
v Plzni. 



Plzeň. 



245 



Od vnějšího tohoto vchodu vede k vlastnímu vchodu chrámovému volné 
prostranství mezi dvěma rovnoběžnými zdmi, v jichž výklencích jsou 
sošky 14 svatých pomocníků. Pod kruchtou zřízena jest kaplička s je- 
skyíbou P. Marie Lourdské. Tu také zasazena jest deska s nápisem la- 
tinským, připomínajícím stručně osudy kláštera, jakož i obnovu jeho 
v letech 1886—92 za quardiana P. Antonína Neumayera. 

Věž stojí na straně severní v rohu mezi východní zdí boční lodi 
a severní zdí kněžiště, spočívajíc dvěma boky na těchto zdech. R. 1567 
hořejší Část věže, hrozící sesutím, musila býti snesena; na pohledu kre- 




Vchod ke kostelu františkánskému v Plzni. 



sleném Janem Willenbergem r. 1602 spatřuje se věž ještě bez střechy. 
V západním průčelí věže zazděna jest veliká deska kamenná s tak 
zvaným „znamením mistrovským nebo rodinným"*) a s písmeny M H, 
A H; jsou to počáteční písmena ímen Matyáše Hauffa, kte^^ž byl primá- 
torem plzeňským ve druhé pol. XVI. stol., a manželky jeho Anny. Věž 
kryta jest cibulovitou střechou, která pokryta jest břidlicí. 



*) Stavitelé a mistři kameničtí ba i jednotlivé rodiny užívali za 
starých dob jakožto znaku svého několik různě sestavených a křižujících 
se čar. 



24« 



yíkmriát FhmUkf: 



Zronj: L % oápbMn íatínakým, omanqficíB. ia ke cli >▼. Flo- 
ffftfui přelít byl od VáclaTa Perném r. 1831. 2. s nápísoB če^ym: 
JÍtímUw PÁn mnřel pro hfíehj naše, tbUI z nztrýeli pro osprmTedlněiii 
nai^. Mimo to tísí Te ríiee nnktnsoré jesté dra zrony: jeden z roka 
íeSS6 a dnibý a nápisem latiDským, odáTajícíiiL, ie přém byl r. 1728 za 
quardiana K Antonína Uhla od Jana Pernera. 

K jižníma boku kostela připojuje se jednopatroyá bndoTa 
klášterní^ do pravidelného čtrerce staTéná. V přízemi json am- 
bity goticky sklenuté. 

Ta spatřnjenie t rohu jihovýchodním při zdi kazatelna krásně 
z kamene tesanon a letopočtem 1543 označenou. Vedle ní pak zasklenou 
rokokoToa skříĎ, r níž jest socha P, Marie s Ježíškem, šatečky od&iá. 




Vnitřek kaple sv. Barbory v klášteře františkánském v Plzní. 



Na stěnách pod klenbou umístěny jsou kolkolem ambitu obrazy 
na plátně malované, znázorňující výjevy ze života sv. Františka Seraf. 
•Jest jich celkem 36; byly zhotoveny v letech 1646—51 od fratera Amanda 
nákladem různých dobrodinců, jichž jména i znaky na nich se spatřuji. 

Do zdí ambitů vsazeno jest několik náhrobních kaiďenů z let 
1582-96. 

K východní strané ambitů přiléhá stará gotická kaple 
sv. Harbory, skládající se ze čtvercové prostory a z malého 
knéžiáté třemi boky uzavřeného. Celá kaple má péknou klenbu 
žebrovou, která v části čtvercové spočívá na osmibokém sloupu 
uprostřed stojícím. Původní klenba byla při obléhání Plzně 
v letech 1433 — 34 tak značně poškozena, že musila býti na- 
hrazena klenbou novou, což se stalo r. 1460. Stěna západní 
a severní, jakož i přiléhající polovina klenby ozdobeny jsou 
nástěnnými obrazy z téže asi doby. 



Plzeň. 247 

Malby na stěně severní znázorňují v 23 obrazech život sv. Barbory 
a omočení její; na stěně západní spatřojeme z mrtvých vstávšího Vy- 
kopitele; po jeho pravici vidíme sv. Kateřino a Panno Marii, orodojící za 
klečící paní; po levici jest sv. Barbora. 

Na klenbě jsoo hodoocí andělé, proroci a odznaky sv. Evangelistů. 
Veškery tyto malby obnovil v letech 1900-1903 akadem. malíř Gostav 
Miksch. 

V presbytáři jest nový oltářík a na stěnách nové obrazy sv. Kláry 
a sv. Václava. 

Při jižní stěně čtvercové prostory stojí veliký nový oltář gotický, 
na němž oprostřed jest socha sv. Barbory, po stranách pak obrazy sva- 
tého Vojtěcha a sv. Lidmily. Vedle jest menší oltářík se soSkoo Panny 
Marie s mrtvým tělem P. Ježíše na klíně. 

Při severním boku kaple sv. Barbory jest sakristie, 
v půdorysu obdélníková, která má gotickou křížovou klenbu 
o dvou polích. V jednom svorníku vytesána jest tvář Krista 
Pána, ve druhém ozářené jméno Spasitelovo IHS. V sakristii 
zasluhují povšimnutí dovedně řezané a vykládané skříné. — Re- 
fektář v přízemí a knihovna v poschodí byly v nynější podobě 
upraveny r. 1697. V knihovně jest hojně cenných starých knih. 

Nyní žijí v klášteře pouze dva kněží a dva bratří laikové. 
Klášter františkánský těší se odedávna veliké oblibě zbožného 
obyvatelstva plzeňského. 

Mimo klášter františkánský býval v Plzni ještě jeden 
klášter mužský, totiž klášter dominikánský*), kterýž rovněž 
vznikl již při samém založení města Plzně. Klášter tento na- 
zýván byl »klášterem Černým«. O příbězích tohoto klá- 
štera z první polovice XIV. stol. není skoro žádných zpráv ; 
v druhé polovici tohoto století vyskytují se toliko zprávy o od- 
kazech klášteru učiněných. Doba od založení kláštera až po 
války husitské jest dobou klidného a tichého rozvoje. Bratří 
tichým a horlivým působením jak mezi lidem venkovským, tak 
i v městě a mezi šlechtou zjednali si velikou přízeň a vážnost. 
Mezi členy řádu setkáváme se i s některými šlechtici. V těch 
dobách žilo v klášteře 6 až 11 kněží a mimo to několik bratří 
laiků. Pokud ze jmen mnichů, z té doby se zachovavších, sou- 
diti lze, byli většinou původu českého. 

Těžká protivenství dolehla i na klášter dominikánský za 
doby husitské. Z popudu kazatele Václava Korandy byli mniši 
vyhnáni a klášter i s kostelem vypálen a zpustošen. Ale brzy 
zase bylo jim možno se vrátiti, když Žižka r. 1420 Plzeň, 
kterou nějaký čas měl v držení, vydati musjl vojsku králov- 
skému. Po návratu musili dominikáni klášter i kostel opravo- 
vati a z části nově stavěti. Do kláštera plzeňského utíkali se 
za válek husitských dominikáni odjinud vypuzenf; tak uchýlili 
se sem mniši vypuzení z kláštera Klatovského. Ve století XVI. 
nastaly v klášteře poměry neutěšené. Dominikáni dostávali se 
do sporů s farářem i s konšely města. Vedle kázání českých 



*) Jos, Strnad: „Dějiny kláštera dominikánského v Plzni (1300 
až 1786)" ve výr. zprávě c, k. vyššího gymn. v Plzni za školní rok 1895 
až 1806* 



248 Vlkariát Plzeňský: 

zavedli i kázán/ německá. Němečtí kazatelé jejich prý kázali 
dokonce i bludně, kloníce se snad k novotám protestantským. 
Mimo to poklesla i kázeň řeholní. I nelze se diviti tomu, že 
jednalo se o to, aby dominikánflm kláSter byl odňat a dán 
řádu jesuitskému. Ale, jak již svrchu jsme se zmínili, nedošlo 
k tomu. 

R. 1619, když vojsko Mansfeldovo dobylo Plzně, bylo 
i dominikánům mnoho vytrpěti. Z kláštera bylo odneseno vše, 
co bylo cennějšího. Ubytovalo se v něm oddělení vojínů s hejt- 
manem a několika důstojníky a vedli si způsobem surovým, 
týrajíce a trýzníce všelijak mnichy. Nejhůře vedlo se převorovi 
Tomáši Toškovi, na němž chtěli peníze, nevěříce jemu, že by 
žádných neměl. I byl převor nucen uprchnouti z kláštera a 
skrývati se jinde, aby aspoň životem vyvázl. Dokud vojsko 
Mansfeldovo Plzeň mělo obsazenu, byl dominikánský kostel 
jediný, v němž dovoleno bylo Vykonávati bohoslužby katoUcké. 

Odchodem vojska Mansfeldova z Plzně nastaly klášteru 
poněkud klidnější chvíle, ale vnitřní poměry jeho byly smutné. 
Mělf klášter tehdáž velmi málo členů a za převory dosazováni 
byli mniši cizí, Vlaši, Poláci, Němci, ano i Španělové, kteří 
nejen že špatně hospodařiU se jměním klášterním, ale ani 
o kázeň mezi bratřími nedbali. Nový obrat k lepšímu nastal 
za převora Alberta Hennigara (1678—84), jenž byl rodem ze 
šlechtické rodiny Hennigarů na Štěnovicích a Horšících a vy- 
nikal jako kazatel. Ujav se úřadu převorského, přikročil ku 
zvětšení konventu, aby v něm více bratří pohodlně bydleti 
mohlo. 

Těžká pohroma stihla klášter r. 1729 hrozným požárem, 
který dne 29. září o 2. hodině v noci ve městě vypukl a za- 
chvátil i klášter, který spolu s kostelem vyhořel. Dominikáni 
musili pro první dobu hledati pohostinného útulku u měšfanů, 
někteří pak v klášteře františkánském. Dlouho trvalo, než-li 
vše zase bylo opraveno. 

Když r. 1773 zrušením řádu jesuitského zrušeno bylo 
v Klatovech gymnasium řádu toho, obec plzeňská podala žádost 
na zřízení gymnasia v Plzni, k čemuž též svoleno r. 1776 
a zřízeno pětitřídní gymnasium, jehož správa odevzdána řádu 
dominikánskému, který svými silami vedl ústav ten. 

R. 1785 byl klášter zrušen; jmění jeho obnášelo tehdáž 
26.812 zl. a připadlo fondu náboženskému. 

Klášter stával v severozápadní části města u samých 
hradeb. Při něm byly dva kostely: malý, ale starší, sv. Ducha, 
a novější, velikolepý, sv. Markéty. 

Kostel sv. Ducha byl založen r. 1300 a dokončen r. 1314. Byla 
to stavba menších rozměrů, souvisící těsně s budovou konventní na straně 
severovýchodní. V kostele tomto bývali pochováváni členové i dobrodinci 
kláštera. Na severní i íižní straně rozkládal se kolem kostela hřbitov, 
kdež mnoho měšťanův odpočívalo, kteří si rádi volívali svůj pohřeb při 
klášteře. 



Plzeň. 249 

Přiléhajíci ke kostelu jednopatrové stavení klášterní bylo sta- 
věno do obdélníku, v jehož středu bylo nádvoří. Kolem nádvoří na všech 
stranách byl gotický ochoz neboli ambit, sklenutý křížovými žebro^r^i 
klenbami; v jihozápadním rohu byla klenba hvézdovitá. Ve středu sbí- 
hajících se žeber byly kamenné štítky se znaky (na př. zubří hlava — 
znak Femštýnský). 

Chrám sv. Markéty stával při jižním boku budovy* klášterní. 
Základ k němu položen byl r. 1446 a stavba jeho trvala až do r. 1500; 
stavělof se velice důkladně z tesaných kvádru a proto stavba pokračo- 
vala zvolna. Dokončená svatyně byla tak mistrovsky provedena, že se 
jí podivovali lidé i z dalekých krajin příchozí. Sotva že však krásné 
dílo bylo dokonáno, vzalo těžkou pohromu velikým požárem r. 1507 
v městě vypuknuvším. Oheň zachvátil stfechu nového kostela, padající 
hořící trámy krovu probořily klenbu, a i oltáře uvnitř kostela byly zni- 
čeny. Dlouho trvalo, nežli těžká rána zase byla napravena. Teprve 
v letech 1520—30 klenba byla znovu zbudována. Na konci století XVI. 
Anna Hauífová, bohatá měšfanka plzeňská, dala při kostele na západní 
straně vystavěti vysokou věž. Stavbu její provedli v letech 1597 — 1603 
vlašští stavitelé v městě usedlí Albrecht Gryson, Jan Madrin a Marek 
Soldát. Věž ta majíc štíhlou jehlancovitou střechu byla ještě o něco 
vyšší nežli věž kostela farního. Chrám byl trojlodní; lodi byly stejně 
vysoké. Hlavní loď od lodí bočních oddělena byla třemi páry oblých 
sloupů. Presbytář zakončen byl pěti boky a na střeše jeho byla štíhlá 
vížka sanktusová. Hlavní oltář dal na svůj náklad postaviti Matouš 
Hauff, měšťan plzeňský, a manželka J3ho Anna zřídila r. 1595 nadací ke 
světlu před tímto oltářem. 

Také u kostela sv. Markéty byl hřbitov. 

Požárem r. 1729 zpustošen byl kostel sv. Markéty opětně. Vysoká 
střecha věže, která v plamenech vzala za své, nahrazena byla pak nízkou 
stříškou. 

Při kostele sv. Markéty vzniklo hned po jeho dokončení bratr- 
stvo ku poctě sv. Jakuba r. 1498, a to z návodu dvou měšťanů 
Jana Zumra krejčího a Hanuše vinaře,^ kteří vykonavše spolu s jinými 
pouť k sv. Jakubu do Kompostelly ve Španělích, zřídili oltář sv. Jakuba. 
Dále bylo při kostele tom bratrstvo sv. Barbory, připomínané roku 
1486, ale kolem r. 1500 přeložené ke kostelu farnímu, a bratrstvo 
růžence blahoslavené P. Marie, o němž vyskytuje se zmínka 
r. 1602. 

Mimo to v 15. a 16. stol. bydlely poblíž dominikánského kláštera 
v malém domku pospolu zbožné ženy, nepochybně sestry třetího řádu 
sv. Dominika. Ač v pravdě nebyly řeholnicemi, přece lid nazýval je 
,jeptiškamť*, nebo také „černými jeptiškami". 

Po ^rušení kláštera prodán byl roku 1792 kostel sv. Markéty za 
1550 zl. konv. mince pěti měšťanům plzeňským. Ti ubourali nejprve věž 
a kostel pronajali eráru na skladiště obilní pro vojsko. Ale r. 1802 jali 
se i kostel bořiti a kámen odvážeti. A v krátké době srovnán byl celý 
nádherný chrám se zemí. 

Budovu klášterní koupila r. 1787 obec plzeňská za 855 zl. R. 1832 
odkoupil ji zase stát od obce za 892 zl. a zřídil v ní nemocnici vojenskou, 
která tu byla až do r. 1895. Potom byl bývalý klášter zbořen a na jeho 
místě vystavěna veliká budova krajského soudu. 

Jen několik z kamene tesaných ozdob a několik sejmutých ná- 
stěnných maleb připomíná nám v městském museu plzeňském bývalou 
stavbu klášterní. 

Na počátku stol.XVIIL založen byl v Plzni také ženský 
klášter rádu dominikánského. Hraběnka Kateřina Vrati- 
slavova z Mitrovic zakoupila za tím účelem r. 1711 v jihozá- 
padní části města místo ke klášteru a vymohla si k tomu svo- 
lení panovníkovo. R. 1712 dne 12. dubna přišly první čtyry 



250 



Vikariát Plzeňský. 



jeptišky z kláštera Dominikánek u sv. Anny ve Starém Městé 
Pražském do Plzně a ubytovaly se zatím v dome soukromém. 
Dne 20. dubna téhož roku položen byl základní kámen ke 
klášteru a stavba dokonána byla ve dvou letech. Provedl ji 




Kostel sv. Anny v Plzni. 



•^^TSw^^^f ^^-^''^ "^^^"^ Auguston. R. 1714 dne 20. srpna byly 
jeptišky od prevora dominikánského Václava Fiklšera Dřevedenv 

některý Clen z kláštera dominikánského. Klášterní kostel svató 



Plzeň. 



251 



Anny byl dostavěn teprve r. 1735. R. 1782 byl klášter domini- 
kánek zrušen; žilo v něm tehdáž 21 jeptišek, z nichž každá 
obdržela roční pensi 200 zl. Klášter i s kostelem koupila roku 




Vnitřek kostela sv. Anny v Plzni. 

1783 obec plzeňská od náboženského fondu za 11.652 zl. 30 kr. 
rýn. a r. 1784 umístila v klášteře hlavní školu. R. 1804 bylo 
přeloženo sem gymnasium klášterem tepelským zřízené a státem 
vydržované. Na ústavě tom působili praemonstráti tepelští ja- 
kožto professoři velmi blahodárně. Někteří z nich byli činni 
jakožto spisovatelé čeští a získali sobě i velikých zásluh o za- 



2o2 



Vikaríit Plxe&sk^: 



chování a rozkvet české národnosti v Plzni. Z mužů téch vy- 
nikli zvlášté: Josef Vojt Sedláček, Jos. Smetana, Hago Karlík 
a Jan Nep. Fr. Desolda. 

Kostel 8V. Anny tvoří nároží . alice Školní a ulice An- 
dělské; jest to velmi úhledné stavení barokní 

V průčelí jest štít se sochon sy. Anny, po stranách stojí dvě nízké 
věže. Také vnitřek jest velmi pěkný. Ze sdroiených pilířů vycházejí 
pásy, mezi nimiž json plackové klenby ozdobené malbami: v presbytáři 
Nejs v. Trojice; ve středním poli: sv. Anna uvádí P. Marii do složby 
chrámové; nad krnchton: Panna Maria přijímá pod ochranný plááf svůj 
mnichy a jeptíSky řádu dominikánského. Na klenbě podkruchtí jest 
malba: Kristus Pán zjevuje se sv. Rose Limánské. 




Hřbitovní kostel Všech Svatých v Plzni. 



Na hlavním oltáři jest v dolejší části obraz sv. Anny držící na* 
klíně Ježíška, který se sklání k Panně Marii před ním klečící; v části 
hořejší jest obraz sv. Rosy Limánské (s věncem růží na hlavě, chovající 
Ježíška). 

V lodi jsou na každé straně dva oltáře, a to na straně evange- 
lijní: sv. Dominika a sv. Jana Nep.; na straně epištolní: sv. Aloisia a sv. 
Kateřiny z Ricci. 

Hřbitovní kostel Všech Svatých v Saskem předměstí 
stojí na návrší severně od města na levém břehu řeky Mže. 
Před založením města Plzně byla v těchto místech ves Malice 
a kostel Všech Svatých byl jejím farním kostelem. Když pak 
založeno bylo město Plzeň, byl kostel Všech Svatých »matkou« 
kostela městského; tak aspoň nazývá se v listině krále Jana 
Lucemburského z r. 1322, kterou právo patronátní nad oběma 
těmito kostely uděluje se řádu rytířů německých. Zdá se, že 



Wzeň. 



263 



nedlouho po řečeném roce fara u kostela Všech Svatých byla 
zrušena a důchody její přikázány faráři méstskému *). 




Vnitřek hřbitovního kostela Všech Svatých v Plzni. 



R. 1381 kardinál Pileus udělil všem těm, kdož by se dříve vyzpo- 
vídali a ke stolu Páně přistoupili, a navštívili v určité svátky tento 
kostel a něčím jej obdarovali, odpustky 100 dní. 

Posléze byl kostel přestavěn; jak se zdá, kolem r. 1459, neboť 
toho roku odkazuje Anna, manželka Předbora, krejčího, „ke Všem 



str. 13, 



*) Strnad ve „Výr. zprávě vyšš. gymnasia v Plzni 1903—04", 



254 Vikariát Plzeňský: 

Svatým na dflo (t. j. na stavbu) 6 kop" *). Tomu nasvédčtje také zprava 
že r. 1460 MikuláS, biskup Molenotský kostel posvětil **). 

R. 1855 byl kostel zevně i uvnitř opraven a r. 1885 opětně. 

Kněžiště uzavřeno jest třemi boky; v oknech hrotitých, pratem 
ve dvé dělených, jsou kružby. Na klenbě křižují se ostrohranná žebra, 
tvoříce tak pěkný sítový vzor. Žebra vybíhají z oblých přizedních 
přípor. 

Oltář hlavní z konce 17. stol. jest ranně barokní, s lalokovými 
řezbami po stranách. Oltářní obraz „Všech Svatých", na němž vidíme 
hojně drobných postav světců a světic a nejvýše Nejsv. Trojici korunu- 
jící P. Marii, jest dobrá práce, s oltářem současná. V hořejším nástavku 
jest obraz: Kristus Pán z mrtvých vstávší zjevuje se apoštolům. 

Ve vítězném oblouku na příčném trámu jest kříž s ukřižovaným 
P. Ježíšem; u paty kříže Maří Magdalena po stranách pak Panna Maria 
a sv. Jan Ev. Na trámu čteme latinský nápis: „Jenž jsi za nás trpěl, 
Ježíši Kriste, smilig se nad námi. Roku 1699". 

U vítězného oblouku na straně evangelijní stoií oltářík pozdně 
renaissanční; v něm jest starší, pozdně gotická póly chromovaná řezba 
„Pohřeb Krista Pána". Na straně epištolní jest oltářík barokní z 18. stol., 
v němž stojí veliký krucifix a sošky P. Marie a sv. Jana Ev. asi z konce 
16. století. 

Loď má klenbu renaissanční, vybíhající z ozdobných hlavic jónských. 
Při levé boční zdi stojí kazatelna, jejíž kamenná, jednoduchá, spodní 
část označena jest letopočtem 1596; svršek jest dřevěný, se sochou svat. 
Jana Křtitele z 18. stol. Okna v lodi jsou široká, do hrotu zaklenutá. 

Vzadu jest kruchta spočívající na klenutí opřeném vpředu o dva 
pilíře. 

Při opravě kostela r. 1856 byl nalezen ve dlažbě pod kruchtou 
náhrobní kámen s nápisem: „V tomto místě v Pánu Bohu odpočívá po- 
ctivý a šlechetný mládenec Václav Jiří Lemon, rodič města Plzně, kumštu 
apatikářského, který při nakažení morovém tohoto města, když lékař- 
stvím svému bližnímu nakaženému jest z lásky křesťanské přisluhoval, 
od ruky Boží morovou ranou dotknut život svůj za život svého bližního 
jest dokonal léta 1680 dne 3. Decembru, mezi 1. a 2. hodinou na noc, 
a tu veselého z mrtvých vstání a věčnou odplatu očekává. Dnes mně, 
zej tra tobě". Kámen tento zazděn byl v předsíni. 

Vnějšek kostela jest zcela jednoduchý; presbytář má v rozích 
opěrné pilíře. Nad presbytářem jest hrotitá, plechem pobitá vížka; na 
střeše lodi jest plechem pobitá vížka hranolová se stříškou cibulovitou; 
v této vížce zavěšeny jsou zvony. 

Kolkolem kostela rozkládá se pěkný hřbitov, na němž však ód 
r. 1902 již se nepochovává. 

Mezi opěrnými pilíři presbytáře jest krásný gotický náhrobek ro- 
diny Treybalovy, zbudovaný r. 1902 dle návrhu architekta Kamilla Hil- 
berta; ve výklenku náhrobku jest krásný reliéf „Pohřeb Kristův*', jejž 
modeloval prof. J. Kastner a v kameni provedl F. Hnátek v Praze. 

V Saskem předměstí na levém břehu Mže stával kostelík s v. 
Rocha, vystavěný v době moru r. 1598 k podnětu měšťana Šebestiána 
( 'echovského, jeuž sousední zahradu s domkem odkázal k arciděkanství. 
Kostelík ten dle zprávy z r. 1700 neměl žádného jmění; arciděkan byl 
povinnen z užitku onoho domku a zahrady starati se o nutné opravy 
a byl zavázán čtyřikráte do roka sloužiti v něm zpívanou mši svatou. 

R. 1783 byl kostelík tento zrušen a v obytná stavení změněn. 

Hřbitovní kostel sv. Mikuláše stojí jihovýchodně od 
města v Pražském předměstí na návrší vypínajícím se nad 
řekou Radbuzou. Dal jej r. 1406 vystavěti měšťan plzeňský Vít 



*) strnad, Listář II., 45. 

*♦) Pam. kn. arcid. 1., 160 (dle Tannera). 



Plzeň. 



255 



malíř, který měl vinici v tom místě, tehdáž »na Mitrwaldě* 
řečeném*). R. 1414 byl u kostela tohoto zřízen hřbitov, když 
král Václav dovolil Plzeňským, aby mohli k tomu účelu kou- 
piti dvůr za městem ležící s poli**). 




Hřbitovní kostel sv. Mikuláše y Plzni. 



Kostel sv. Mikuláše jest stavba gotická. Presbytář zakončený 
třemi boky má okna hrotitá bez kružeb. Klenba jest nízká, s ostrými 
hranami, bez žeber; na ní vymalován jest týž znak, jenž v kameni vy- 
tesaný spatřuje se na věži kláštera františkánského, při něm jsou písmena 
A H a letopočet 1599. Lze z toho souditi, že Anna Hauffová, známá liž 
dobroditelka obou klášterních kostelů plzeňských, toho roku dala kostel 



str. 12. 



*) M. Šimona Plachého z Třebnice „Paměti Plzeňské'', 



*♦) Strnad Listář I., 271. 






^ - —► n— o-:^ r — i^:^ roráiek 
--- — »^^ D •— sL riřti oiiire 
- rr-no. '—• ^»— iLi k n! a slávé, 

L -5 1, Jím, 2;ULi-_s:- UdmiJT 

-- 1 >.^''vii>- - XT^ii \firobel 










-' v: ti liše v PiznL 



>"'"liT L. 



-i-i: >. : }.^-^ zajímavé oltáře, asi 

*7^ii .» T ti.; . >:rrnberské při kostele sv. 

> - ? 1 ' r.r ^r»ravy: j>cm to bohaté vyřezá- 

^^^ ' 'i^ři <'- zzn na straně evan^lij ni jest 

rr.-^:::^. kr.k.řní s->šky čtrnácti sv. pomoc- 

.^>i i3í:r?sired reliéf sr. Josefa a kol- 

'^toji i^^ ^i^áií '^- P*:*^^^-^- ^^^'^ hrNMlTá bez kruieb. PH jiiním boku 
* ^ * t»orazein na áreyé maiovaným ...Zřistns Pán nese 



nikův. Na ciiř 
kolem ^4>^kv ST. 



^*-^-T řr:ši"' ^.: 



mt^sti. Dal ji >-> ^tlvAtí^v^ "" "^^radé domu č. 24 na pražském před- 
sladovnický, přť ^estíkM^™.'"' ^"'^ František Fojtík, mésfan a mistr 
Hruška, str. 424. ^' chodívalo procesí do Celly Mariánské. Srvn. 

) ^rvn. Inventář z r «^ i — t 

í^- »» 1<<1 v archi\-u arciděkanském. 



Plzeň. 



257 



kříž'* (poprsí), asi z konce 18. stol. Obraz tento pochází z kapličky, která 
stávala v místech nynějšího měšťanského pivovaru*). 

K severnímu boku lodi přistavěna loď boční, z části stejně vysoká 
s lodí hlavní, z části o polovici nižší se stropem rovným. V ní jest 
barokní oltář sv. Anny s obrazem této světice a se sochami sv. Josefa 
a sv. Jáchyma po stranách. Zevně v boku této přistavěné lodi jest ka- 
menný barokní portálek a nad ním socha sv. Mikuláše, rovněž barokní. 

Na střeše lodi jest dvojitá vížka plechem pobitá ; v ní visí malé 
zvonky. 

Při kostele sv. Mikuláše jest rozsáhlý hřbitov, na němž se však 
od r. 1902 již nepochovává. Uprostřed stojí pěkná kamenná socha Ne- 
poskvrněného početí, na jejímž podstavci vytesáno: „Ke cti a chvále ne- 
poskvrněného početí Rodičky Boží Marie Panny obětoval Kajetán Giebitz 
z Dobřan, mistr umění lékárnického 1859." Giebitz jest při tomto pomníku 
pochován. 



I 




Kaple „u Ježíška" v Plzni. 



Na hřbitově odpočívají tělesné pozůstatky několika mužů o vlast 
a národ zasloužilých : prof. Vojt. Sedláčka, prof. Jos. Smetany, Jos Ka- 
jetána Tyla a j. 



*) Kapličku tu založil Václav Ginter, měšťan Plzeňský, ustanoviv 
v poslední vůli r. 1776 takto : „Praelegiruju mé milé manželce Dorotě 
L ohledu mně vždy prokázaných věrných služeb zahradu za Pražskou 
branou s novým stavením a vším k tomu patřícím příslušenstvím, s tím 
však závazkem, že ona vedle toho nového stavení tím dříve kapli pod 
titulem „Krista Pána kříž nesoucího" vystavěti, ji vždy v dobrém stavu 
zachovati, a za každého odpraveného delikventa, a to hned po téhož od- 
pravení, mši svatou sloužiti dáti a tím břemenem na své dědice přenésti 
a od těch též nejinače jinému postoupena neb prodána býti, anobrž bře- 
meno to na věčné časy na gruntu tomto pozůstati má." Hruška 426. 



258 Vikariát Plzeňský: 

Hned pod svahem návrší, na němž hřbitov se rozkládá, 
na strané severní, stojí kaple zvaná »u Ježíška*. Vystavél 
ji r. 1745 lékař Petr Pavel Helfifer z Helfferstreu-n, tehdáž pri- 
mátor plzeňský. 

Kaple ta, zasvěcená Jesulátku Karmelitskéma neboli „Pražskému*^, 
jest malá svatyňka barokní. Má tři pole klenby plackové do pasů zapu- 
štěné. Oltářík jest barokní se zasklenou skříní, v níž stpjí soška Jesnlálka. 
V zadu jest dřevěná kruchta a za ní napříč jako předsíň přistavěna jest 
kaplička jiná, na jejímž klenutí spatřují se malby: 1. „Panna Maria kle- 
čící v oblacích." 2. Srdce Páně. Ve výklenku oltářík se skupinou ukři- 
žování. Po stranách vchodu umístěny jsou sochy sv. Anny a sv. Josefa. 

Kaple nalézá se v majetku soukromém. Byla r. 1807 opravena 
a rozšířena od tehdejšího majitele Petra Pavla Pemera; r. 1893 byla 
opět obnovena. 

V Pražském předměstí poblíž mlýnského potoku, spojujícího Rad- 
buzu se Mží, v místech, kde nynější Královské nábřeží s Poděbradovou 
třídou se stýkají naproti Pražskému mostu, tam kde jest nyní dům 
„u zvonu," stával kostelík sv. Maří Magdaleny, kolem něhož byl 
hřbitov. Při tomto kostelíku býval špitál pro nemocné založený r. 1322 
Konrádem z Dobřan, měšťanem plzeňským, jenž při něm i onen kostelík 
vystavěl. Zakladatel odevzdal špitál řádu křižovníků německých, vy- 
míniv sobě, aby dva členové z řádu toho stále při špitále bydleli a o du- 
chovní i Časné potřeby nemocných se starali. Zakladatel učinil také do- 
statečné nadání k vydržování špitálu. Podací právo jakož i správu špitálu 
a statků jeho vyhradil sobě a svým potomkům; kdyby rod jeho vymřel, 
ustanovil, že městská rada má zvoliti dva nebo tři měšťany, kteří by 
patronátní právo vykonávali a statky špitálu spravovali. Později byl 
špitál přeložen dovnitř města a nalézal se v bezprostředním sousedství 
kláštera Dominikánského; byla u něho kaple sv. Václava. Bývali do 
něho přijímáni chudí měšťané*). Kostelík sv. Maří Magdaleny zrušen 
byl r. 1783 a zbořen. Špitál s kaplí sv. Václava zbořen byl zároveň 
s klášterem Dominikánským, aby získáno bylo místo pro obrovskou bu- 
dovu krajského soudu. Špitál, nyní „chudobinec" zvaný, přeložen byl do 
bývalého „Panského mlýna" v Otakarových sadech. Nyní vydržována jest 
v chudobinci tom 18 osob ; mimo to udílí se z důchodů chudobince 
podpora 12 osobám. 

Jiný špitál „pro nádenníky" býval na pražském předměstí na 
pravém břehu Radbuzy v rohu, jejž tvoří ulice Nádražní a Pivovámí. 
Při tomto špitále bývala kaple sv. Martina; byla rovněž r. 1783 
zrosena. Ze jmění špitálu zřízen byl „chudinský fond sv. Martina", 
z něhož se podporuje 10 příslušníků plzeňských. 

Kongregace Nejsvětéjšího Vykupitele (Redem- 
ptoristů) započala loňského roku (1907) v Plzni blahodárné 
své působení. Prozatím jsou tu dva knéží, kteří bydlí na Říš- 
ském předměstí v Klatovské třídě v domě č. 11, v němž mají 
i malou domácí kaphčku. Hodlají časem vystavěti prostranný 
kostel zasvěcený sv. Janu Nep. 

Kongregace školských sester de Nótre Dáme 
má v Plzni dům filiální, zřízený r. 1879. Vydržují v něm pen- 
sionát pro dívky a školu, kde se hlavně vyučuje hudbě' a ručním 
pracím. V domě tom žije celkem 17 sester a 2 novicky. Mají 
v domě svém pěknou kapli. 

Obsluha nemocných ve všeobecné nemo'cnici pl- 
zeňské svěřena jest kongregaci sester III. řádu svat. 



*) R. 1700 bylo v tomto špitále chováno 12 osob. Zpráva, arcidé* 
kana plzeňského z toho roku v areib. archivu. 



Plzeň. 



259 



Františka Ser., které tu mají kapli zasvěcenou svat. 
Františku Ser. Jest tu 17 sester a 2 novicky. 

Sestrám z téhož řádu svěřena byla také péče o cho ro- 
bin ec, zřízený z odkazu měšťana plzeňského Aug. Fodermayera 
pro osoby stižené nezhojitelnými neduhy. V chorobinci tom 
jsou zaměstnány tři sestry. Chorobinec vysvěcen byl dne 
^25. října 1906. 




Kostel sv. Václava na novém ústředním hřbitově plzeňském. 



Mimo to jsou kaple v budově reálné školy, při českém 
gymnasiu a v budovách obecných a měšťanských škol na 
Pražském a Říšském předměstí. 

V nové veliké budově c. k. krajského soudu zřízena 
jest při věznici prostorná kaple. Na oltáři jest obraz Nejsvět. 
Trojice. 

Obrovská budova c. k. mužské trestnice na Borech, 
vystavěná v letech 1874 — 78 v podobě osmipaprskové hvězdy, 



260 Vikariát Plzeftský: 

má v druhém poschodí východního křídla kapli pro trestance. 
Jest to veliká prostora se stropem plochým, trámovým. Okna 
jsou vysoká, polokruhově sklenutá. Na hlavním oltáři jest obraz 
»Kristus Pán jako dobrý pastýř* od Emila Lauffera; při boční 
zdi na straně epištolní jest oltářík s obrázkem Panny Marie 
Lourdské. Na straně evangelijní stojí kazatelna. Za oltářem 
jest oratoř s dřevěným mřížovím pro inspekční úředníky. Vzadu 
jest prostranná kruchta. 

V kapli této jest místa asi pro 900 trestanců. Nad kapU 
vypíná se vížka se zvonkem. 

Na novém ústředním hřbitově plzeňském roz- 
kládajícím se v pěkné poloze u lesa v levo při silnici k Roky- 
canům vedoucí, jest pěkný kostel sv. Václava, vystavěný 
r. 1900 ve slohu románském na způsob centrální stavby. 

V průčelí jest věž s hodinami; zevnějšek ozdoben jest štukovými 
reliéfy (v průčelí žehnající Kristus a P. Maria s Ježíškem, na bočních 
stranách sv. Vít, sv. Prokop, sv. Kosmas a Damian). 

Uvnitř jest v pozadí oltářík s krucifixem; před oltářem jest veliký 
kamenný podstavec pro rakev (dutý se zdviží, aby rakev z komory pod 
kaplí se nalézající mohla býti do kaple vyzdvižena). Na stěnách kapie 
zavěšeny jsou čtyři pěkné obrazy^ jež maloval plzeňský rodák Jos. Mandl: 
1. Smrt. sv. Ludmily, 2. Zavraždění sv. Václava, 3. Sv. Prokop káže lidu, 
4. Vidění bl. Anežky Přemyslovny. 

Na novém hřbitove ve Škvrňanech jest pěkná nová 
kaplička, vystavená ve slohu románském. 

Filiální kostel sv. Jiří u Doubrav ky stojí o samotě 
při řece Mži nedaleko ústí Úslavy. Jest původu prastarého a 
býval za starých dob kostelem farním. U něho bývala ves 
Kostelec, nyní zaniklá. Dle zprávy kronikáře Pulkavy biskup 
sv. Vojtěch, vraceje se r. 992 do Čech, vedl s sebou z Říma 
dvanácte mnichů benediktinských a zbudoval jim v Plzeňsku 
pěkný kostel ke cti Rodičky Boží Panny Marie, jejž nazval 
Kostelcem; při tomto kostele měli setrvati, dokud by pro 
ně nezískal místa Praze bližšího*). Podání toto dochází stvr- 
zení svého v tom, že podací právo kostela sv. Jiří patřilo 
Benediktinům kláštera v Břevnově, kterýž byl sv. Vojtěchem 
založen. Ke kostelu byly přifařeny osady: ves Senec na levém 
břehu Mže, na pravém břehu vsi Týnec, Doubravka, Oujezd, 
Bukovec, Lobzy a Božkov. 

Z farářů zdejších isou známi tito: Frana, prve f. v Chrástu, 1361, 
Mikuláš 1367, Jan do 1389, Jindřich, prve f. v Blovicích, sm. s př., 1389, 
Jan, prve f. v Plané, sm. s před., 1389, Mikuláš do 1399, Jakub, prve f. 
v Plané, sm. s před., 1399 t 1419, Jan od 1419, mistr Konstantin 1425— 
1427, Štěpán 1485—87 Jan Bukač 1502—06. 

Opat Břevnovský Kliment popustil podací právo kostela sv. Jiří 
Zikšovi (Zikmundovi) z Tryclar v Týnci, ale učinil tak bez svolení kon- 
ventu. Proto vyzval konvent břevnovský řečeného pána r. 1506, aby 
práva toho se vzdal. Ale ještě r. 1518 Jiří Zikeš z Tryclar osoboval sobě 
právo podací. Později ucházela se o právo to obec Plzeňská a dosáhla 
posléze toho, že konvent břevnovský jí právo to postoupil za 32^2 kopy 
grošů. 



♦) Vacek v „Methodu" XVII. (1891), 17; Lehner, Děj. um. nár. 
čes.. I., 48. 



Plzeň. 



261 




Filiální kostel sv. Jiří u Doubravky. 









<n 




{''^H 


^^^^^Hr«IH^_i_ 1 ..^B^^^uik 




^^^^^^^HnKjL ' M^^^P^^^^^S^^^^^HI 


'M^H 




J^K, I^H 









Vnitřek filiálního kostela sv. Jiří u Doubravky. 

Nedlouho po tom, jak se zdá, samostatná fara v Kostelci 
byla zrušena a bývalá farní osada připojena byla k Plzni. 



262 



Vikariát Plzeňský: 



Původní kostel byl malý, slohu románského. Zachovala 
se z ného dosud malá románská apsida s původním ůzkym 
vyšpaletovaným okénkem. K severnímu boku původního ko- 
stelíka přistaven byl v dobé pozdější kostelík gotický rozměrů 
o něco větších. 




Kostel sv. Martina a Prokopa v Lobzech. 



Presbytář má klenbu žebrovou; místo svorníku spatřuje se prázdný 
znakový štít. Okna jsou hrotitá bez kružeb. Oltářík hlavní jest ranně 
barokní, pěkně řezaný, z počátku 18. stol.; obraz sv. Jiří jest novějšL — 
Vítězný oblouk jest hrotitý. Loď má strop plochý, okna oválová. Po 
stranách vítězného oblouku stojí boční oltáříky rokokové s novějšími, 
nepříliš zdařilými obrazy sv. Cyrilla a Methoděje a sv. Jana Nep. od 
Jana Herzoga 1863. Na severní stěně lodi na konsole stojí velmi pěkná 
gotichá socha P. Marie s Ježíškem asi z konce 15. stol. V právo vedle 
bočního oltáře sv. Jana Nep. jest zmíněná románská apsidka, valeně 
sklenutá; oltářní mensa v ní stojící jest kamenná. Před apsidkou stojí 
stará kamenná křtitelnice nahoře osmiboká s vytesanými okrasami 
a nápisem latinským, oznamujícím, že ]i zhotoviti dal Václav Krakov 
(Krakovský), arciděkan Plzeňský. K jižnímu boku kostela přiléhá věž 
s helmicí břidlicí krytou. Zvon ulil Jan Pemer v Plzni r. 1719. 



J 



Lobzy, Dobřany, 263 

Kolem kostela jest hřbitov, v jehož rohu jest stará márnice (bý- 
valá kostnice) s prejzovou střechou a se zděnou vížkou. 

Kostel sv. Martina a Prokopa v Lobzech stojí o sa- 
motě na vávrší. Vystavěn byl nákladem obce Lobezské za 
starostenství Martina Černého a posvěcen Jeho Eminencí njdp. 
kardinálem Leonem Skrbenským dne 7. října 1906. 

Jest to pěkná, prostorná budova slohu gotického. Kněžiště třemi 
boky zakončené, jakož i obdélníková loď mají strop rovný. DolejSí část 
oltáře jest ze šedého mramoru; v pozadí oltáře v dřevěném ^tickém 
orámování jest obraz na plátně: sv. Martin stoje opěšalý odsekává plášf 
žebrákovi. Vítězný oblouk hrotitý; pa pravé jeho straně vsazena jest 
deska s nápisem připomínajícím posvěcení chrámu. 

V lodi na stěně strany evangelijní zavěšen jest nový veliký obraz 
sv. Prokopa na plátně; naproti jest obraz „Kristus na kříži", malba na 
plátně dle sochy Myslbekovy. 

Zvony: 1. nejmenší, býval v kapličce ve vsi; jest ozdoben polo- 
vypuklýmí obrazy sv. Jana Nep. a Zvěstování P. Marie; nahoře má nápis 
latinský: „P. Maria oroduj za nás 1729"; 2. a 3. (sv. Prokop) jsou nové, 
ulité r. 1906 od Roberta Pemera, zvonaře v Plzni. Zvony ty posvěceny 
byly dne 18. července 1906. 

Dle zprávy z r. 1700 náležel k Plzni také kostel s v. Blažeje, 
stávavší poblíž Plzence. V kostele tom konávaly se tehdáž služby Boží 
v den sv. Blažeje a v pondělí svatodušní, kdy tam z Plzně vedeno bylo 
procesí. 

2. Dobřany, fara. 

Duchovní správu obstarává farář s kaplanem; na školách pů- 
sobí katecheta. 

Patron: opat kláštera Tepelského. 

Místa přifařená: Dobřany a Dobřany Malé 3371 k., 6 ž., šk. 
8tř. měšf. něm., šk. 6tř. obec. něm., šk. 3tř. čes.; Dobřany, ústav choro- 
myslných 1723 k., 47 ak., 37 ž.; Chlumčany % h., 832 k., šk. 2tř. čes.; 
Újezd Vodní (Wasser-Aujezd) Va h., 202 k.; samota (mlýn) Vartov Vs h-j 
8 ob.; Ves Nová 1 h., 504 k., šk. 2tř. čes.; Vstíš (Stich) Ví h., 772 ob., 
šk. 2tř. něm. 

yiadyka Dobřanský Vykart z Tyrné v druhé pol. 13. stol. 
daroval s manželkou svou a zetém Janem podací právo ko- 
stela Dobřánského Bílým sestrám sv. Maří Magdaleny řádu 
augustiniánského (magdalenitkám), které si tu založily klášterec, 
jenž r. 1260 od obou řečených pánů obdařen byl rozličnými 
milostmi. Vrchnost však nad trhovou vsí Dobřany, kdež byly 
tehdáž dva kostely (sv. Víta a sv. Mikuláše), dostala se klášteru 
Chotěšovskému. Odtud vznikly neshody mezi Jitkou, převořiší 
klášterce magdalenitek, a Miroslavem, proboštem Ghotéšovským, 
až konečně r. 1282 magdalenitky prodaly klášterec i všechna 
práva svá klášteru Chotěšovskému. Proboštové dosazovali ke 
kostelu farnímu kněze z kláštera Tepelského*). 

Pořad farářů Dobřanských: Trojan do 1357, Vítek 1357-76, 
Jan řečený Rys (Ryss) od 1376, Oldřich t 1390, Leo 1390—94, Oldřich, 
prve f. v Chotěšově, sm. s před., 1394—1405, Hněvko, prve f. v Teplé, 
srn. 8 před., 1405 t 1408, Lipold od 1408, Pertold do 1436, Jan od 1436, 
Šimon 1463 . . . , Adam Rudrisch 1573, později převor Tepelský a probošt 
Ohotěšovský, Ondřej Keil 1623, Fridrich z Orttenbachn, z kláštera Stein- 
feldského, 1630—31, Jan Wolff, kněz světský z Falcká, 1631, Martin 



*) Sedláček, Místopis, si. 136. 



264 



Vikariát Plzeňský: 



Kilián 1631—59, Fridrich Uhl 1659-65, Jakub Saitz 1665—71, Tomáš 
Longo 1672 f 1682, Řehoř Neidthart 1682, Gotfrid Schmidt 1682 f 1699, 
Erasmns Koschka 1699 t 1725, Makarius Alberth 1725—58, Hugo 
Zickler 1758—82, Vincenc Graas 1782 f 1788, Siard Eberle 1788 f 1803, 
Jakub Jiřička 1805, Ondřej Januschkowetz 1805—21, Šimon Klinger 1821 




Farní kostel v Dobřanech. 



t 1834, Bartoloměj Lenz 1834 f 1842, Theodor Weymann 1842—67, Hugo 
Karlík, kn. are. vikář, 1867—74, Stanislav Škarda 1874—75, Amand Lang 
1875—79, ísfrid Baldermann 1879—96, Heřman Dobrý, kn. arcib. vii. 
sekretář. 

R. 1498 Jan, biskup Simbalienský, v listině své dané dne 
4. prosince praví, že z dovolení administrátorů arcibiskupství 



Dobřany. 



26& 



farní kostel sv. MikuláSe v Dobřanech znovu posrětil *). Z t#ho 
lze souditi, že v bouřích husitských byl znes věčen. Zároveň ře- 
Cený biskup vida toho potřebu, aby kostel ten byl opraven a 
, nutnými potřebami opatřen, udélil odpustky 40 dnů věřícím, 
kteřížby k tomu účelu něčím přispěli a v určité dny kostel ten 
zbožně navštívili. 




Vnitřek farního kostela v Dobřanech. 



Po bitvě na Bílé Hoře byly Dobřany oddílem vojska císař- 
ského z nedorozumění přepadeny, vypleněny a zapáleny; při tom 
vyhořely i oba kostely Dobřanské. Svatyně ty byly brzo 
potom opraveny, ale Švédové r. 1645 je zase vyplenili. 



*) Opil liitiny té v rkp. kniz« „M«morabiUa^^ fary D«břanské. 
Posvátná miiU. U. 12 



266 Vikaríát Plzefiský: 

V Dobřanech byly již ve stol. XVI dvé družiny lite- 
rátské: česká a latinská. Jelikož pak oběma těm dru- 
žinám při požáru r. 1620 všechna privilegia, registra a statuta 
shořela, daly sobě r. 163S za pomoci faráře Martina KiUana 
napsati stanovy nové na pergamenu, které pak byly potvrzeny 
Pavlem Heroldtem, proboštem chotěšovským *). Ale obé tyto 
družiny proměněny byly r. 1676 v bratrstvo jediné, totiž 
v bratrstvo škapulíře P. Marie Karmelské. R 1676 dne 23. 
července konalo bratrstvo toto svoji první slavnost, při níž 
probošt chotěšovský Michael Kastel konal slavné služby Boží 
a vedl procesí; on též daroval bratrstvu sochu P. Marie. — 
R. 1728 dovolil probošt chotěšovský D. Peterka, aby při slav- 
nosti škapulířové konáno bylo kázání české, ale jen když by 
na snadě byli čeští kazatelé; jinak mělo odpadnouti. 

Socha P. Marie škapulířové velice byla ctěna, jak o tom 
svřdectví vydávaly hojné stříbrné a zlaté ozdoby (korunky, 
řetězy, prsteny a p.), peníze a j. dary, jež vděční ctitelé v oběf 
přináSÍBli..Z darů. těch vznikl znenáhla malý » poklad mari- 
ánský. « R. 1784 bylo však bratrstvo škapulířové zrušeno a 
jmění jeho v obnosu 10.139 zl. 19 kr. spolu s řečeným po- 
kladem mariánským od státu zabaveno. 

R. 1^86 vykonáno bylo z Dobřan velice slavné procesí 
do Klatov k tamnímu milostnému obrazu mariánskému; 
sůčastnilo se ho 351 osob. 

R. 1694—1700 zbudována byla pří farním kostele nová 
věž od stavitele Leonharda Tronnera. R. 1707 udeřil do ní 
Mesk a rozbil veliký zvon. 

R. 1727 v den sv. Víta probošt chotěšovský Dominik 
Peterka položil základní kámen k novému kostelu sv. Víta, a 
r. 1734 v týž den dokončenou stavbu vy světil. 

Farní kostel sv. Mikuláše byl přestavěn a rozšířen v letech 
1756 — 58 tak, že z původní stavby zůstaly jen boční zdi. 

R. 1786 byl kostel sv. Víta k rozkazu vládnímu zrušen. 
Krásné svatyni hrozila úplná zkáza; měšfanstvo hledělo tomu 
zabrániti, i koupilo ji v dražbě r. 1789 za 610 zl. v naději, že 
nadejde čas, kdy zase bude moci býti odevzdána prvotnímu 
svému účelu. A tak se také na žádost věřících**) stalo již 
r, 1794. Již r. 1789 při visitaci, kterou zde konal biskup Krieger, 
poukázal farář k tomu, že kostela toho jest třeba ke konáni 
českých kázání. Biskup slíbil, že se zasadí o to, aby kostel 
znovu byl otevřen, a nařídil, aby zatím kázání česká tam byla 
konána. Po zrušení kostela žádal farář v Hradci (Hradzen) 



*) „Memorabilia** ve farn. archivu Dobřanském. 

*♦) V důvodech se uvádí, že služby Boží v kostele farním konají 
se jazykem německým, že však na osadě jest mnoho Čechů, pro něž by 
v kostele sv. Víta služby Boží konati se mohly. Napočítalo se tehdáž na 
osadě 2137 duší, z nichž Cechů bylo 677 (v Chlumčanech 212, v Horní 
Lukavici 135, v Dobřanech 330). 



Dobřuij. 267 

oltář SY. Víta Y n6m se nalézající pro svťtj kostel, ale farář 
Dobranský prosbami svými tomu zabránil. 

Patronát nad oběma kostely předán byl r. 1804 kláSteru 
Tepelskému. 

R. 1739 zřídil Jan Václav Eberle na vrchu Vrabině kříž, 
k němuž hojné pouti z okolí se konaly, takže tam prelát 
chotěšovský KriStof Schmidl vystavěti dal prostrannou kapli. 
Když pak kaple ta byla zrušena, vyprosil si tehdejší farář 
Siard Eberle, syn onoho zbožného muže, jenž kříž na Vrabině 
zříditi dal, onen kříž pro kostel Dobřanský. I byl pak kříž ten 
r. 1791 dne 1. dubna v slavném průvodu přenesen do farního 
kostela Dobřanského, kdež pak zřízen byl pro něj zvláštní 
oltář. Oltář ten stával uprostřed lodi kostelní až do r. 1835, 
kdy byl přenesen ke zdi na straně epištolní, r. 1892 pak na 
nynější místo pod kruchtou. 

Až do r. 1865 byla věž farního kostela ve zdivu zvýšena 
a novou střechou opatřena. 

Farní kostel sv, Mikuláše jest prostorná, přívětivá 
svatyně barokní, loňského roku pěkně obnovená. 

Zevnějšek jest prostý: k obdélníkové lodi, opřené jednoduchými 
pilffi a opatřené vysokými, trojlaločně zakončenými okny, přiléhá pres- 
bytář a dva stejně vysoké boční přístavky. 

Presbytář sklenut jest klenbami plackovými, ozdobenými malbami: 
1. sv. Mikuláš (v pozadí kněz zaopatřující nemocného), 2. týž světec 
v nebeské slávě (v rozích malé výjevy ze života ^v. Mikuláše). 

Hlavní oltář jest rokokový; oltářní stůl s tabemaklem jest posunut 
v před, v pozadí jest bohatá architektura, v níž po stranách stojí veliké 
sochy sv. Václava a sv. Floriana, uprostřed pak umístěn jest veliký zda- 
řilý obraz na plátně: sv. Mikuláš klečící před Nejsv. Trojicí v oblacích 
od andělů nesených. 

Na straně evangelijní stojí rozvilinový oltářík kredenční, v němž 
íest zasklený střed s relikviemi. 

Po stranách presbytáře v přístavcích umístěny jsou oratoře a pod 
nimi na straně evangelijní sakristie, na straně epištolní nově zřízená 
kaple Neísvétějšího Srdce Páně. 

Ve vítězném oblouku jest na jedné straně rokoková kazatelna, ná 
druhé straně veliký krucifix se sochami P. Marie a sv. Jana (ze XVII. 
století). 

Loď má napodobenou plochou klenbu. 

Po stranách vítězného oblouku v šikmých koutech jest po jednom 
rokokovém oltáři: 1. na straně evangelijní se skříní zasklenou, v níž 
jest socha sedící P. Marie s Ježíškem, po stranách sochy sv. Joachyma 
a sv. Anny; 2. na straně epištolní s obrazem sv. Vavřince, po stranách 
sochy dvou světců ze řádu praemonstratského. 

Na kruchtě jsou veliké varhany, rokokovými řezbami bohatě o- 
zdobené. 

V předsíni pod kruchtou stojí onen výše zmíněný oltář sv. Kříže. 
Spatřujeme na něm sousoší ze dřeva řezané: uprostřed jest veliký krucifix, 
u jeho paty Maří Magdalena, po stranách P. Marie a sv. Jan. 

Na stěnách lodi visí obrazy: sv. Evermonda, bl. Heřmana, sv. Is- 
frída a sv. Gilberta. Maloval je Ondřej Schindler nákladem Alžběty 
Wolframové r. 1745*). 



*) Jsouf na nich tyto nápisy: tyfilisabeth Wolframin fieri cu 
1745", „And. Schindler pinxiť*. 



268 



yikĚMi nieikiký:] 



Véž, 45*6 m.. vysoká, oibalovitoa biní krytá a hodinami opatřená, 
stojí samostatně, východně od kostela. Nad vchodem jest znak kláštera 
Tepelského a letopočet 1700. 

Zvony: 1. s nápisem latinským, oznamajícím, že jel r. 1730 dal 
přelíti a pak jej ke cti P. Marie posvětil praelát Chotěáovký Dominik 




Kostel sv. Mikuláše v Dobřanech. 

Peterka; mimo ^to jest na něm jméno tehdejšího faráře Dobřanského 
Makaria Alberta. 2. s nápisem latinským: „L. P. 1630 tento zvon dal 
udělati z lásky k Bohu a ke cti sv. Rocha Ondřej Fickelscherer a Mar- 
kéta manželka jeho. Baltasar Ho&nan v Novém Městě [Pražském] zho- 
tovil". 3. s nápisem latinským: „Slovo Páně zůstává na věky. Zhotovil 
mne Leonard L5w v Norimberce r. 1649". 4. (poledníček) má nápis ně- 
mecký: „Anno 1651. Da g^os mích Meister Hans Berg^er in Weimar". 
5. (umíráček) s nápisem latinským: „Svatý Miehaeli archanděle a svatý 
Víte, eredujte za nás. Reku 1780". 



Dobřany. 



Filiální kostel sv. Víta jest z nejzajímavéjších staveb 
barokních v Čechách, ťfldorys jest elipsovitý, uvnitř jsou kol- 
kolem arkády a galerie, část střední vystupuje ve zdivu nad 
střechu galerií; má klenbu výsečovou a zakončena jest lucer- 
novou vížkou. 




mr^,mm 






Oltář v kostele sv. Víta v Dobřanech. 

Oltář stojí volně uprostřed celé stavby, jsa kolkolem 
mřížkou obklopený. Jest to výborná řezbářská práce. Bohatá 
čtyřboká architektura s pilíři a hadovitě točenými sloupy nese 
baldachýnové zakončení. 

Oltářiil stoly jsou dva: v předu a vzadu. Hojná a zda- 
řilá jest i výzdoba sošnická. Vpředu spatřujeme sv. Víta 



27Ó 



Vikariát Plzeňský: 



v oblacích, pO stranách sv. Václava a sv. Ludmilo, vzadu sv. 
Jana Nep. v oblacích, po stranách sv. Norberta a sv. Vojtěcha; 
v bocích jsou sochy sv. Methodéje, Ivana, Prokopa a Josefa. 
Na baldachýnu jest sousoší nejsv. Trojice uprostřed andélů. 

Na kazatelně jsou černou barvou namalovány obrazy sv. evange- 
listů a ovocné i květinové plétence; na dvířkách jest znak opatský, pís- 
mena D. P. P. C. (t. j. DominicuB Peterka, praepositus ChotěSoviensis) 
a letopočet 1736. 




Kaple v ústavu choromyslných v Dobřanech. 



V části střední pod okny vymalovány jsou drobné výjevy ze života 
sv. Víta, na stropě pak sv. Vít ve slávě nebeské. 

Na klenbách arkádového ochozu namalovány jsou výjevy ze života 
sv. Jana Nep. 

Kolem kostela býval hřbitov. 

Kaplička sv. Martina u špitálu byla na místě již dříve tu 
stává vší ho kostelíka sv. Martina vystavěna r. 1881 zdarma od podnikatelů 
stavby ústavu choromyslných Schlimpa a Klotze ze staviva obcí posky- 
tnutého. 



Dobř9,ny. 



271 



Jest to malé, prosté staveníčko, k chudobinci přistavěné, půdorysu 
čtvercového s opěrnými pilíři v rozích a s okny hrotitými; vzadu jest 
malá apsidka. Uvnitř jest oltářík se starším (neumělým) obrázkem sv. 
Martina. Střecha jest jehlanovitá, břidlicová, s vížkou. 

Kaplička čtrnácti sv. pomocníkův na Kamýckém vrchu 
nad Malými Dobřany zřídil měŠfan Josef Rupprecht r. 1763 a odkázal 
k vydržování jejímu pole k ní přiléhající. Každého roku, zpravidla druhou 
neděli po velikonoci po odpoledních službách Božích koná se z kostela 
farního slavné procesí k této kapličce, kdež se pak zpívají litanie a písně 
velikonoční. 




Vnitřek kaple v ústavu choromy siných v Dobřanech. 



Ve velikolepém zemském ústavu pro choro- 
my siné, vystaveném v letech 1876 — 1883 opodál mésta a 
tvořícím rozsáhlostí svou a množstvím budov téměř mésto 
pro sebe (jest tu místo pro 1400 nemocných!), stojí uprostřed 
v parku prostranná kaple, vystavená r. 1880 ve slohu renais- 
sančníra. 

V presbytáři, sklenutém křížovou klenbou, jest oltářík dřevěný se 
skupinou soch „Ukřižování" a se soškami sv. Jana Neo. a sv. Václava 
po stranách. Loď iest veliká, obdélníková prostora s plochým kaset- 
tovým stropem; stěny jsou rozčleněny polosloupy s renaissančními hla- 
vicemi, mozi nimiž táhne se štukový vlys s andílčími hla vlnkami. Okna 
jsou veliká, obdélníková, polokruhové sklenutá. Po stranách v lodi jsou 
malé oltáříky. Vzadu jest polokruhový přístavek obsahující kruchtu. Nad 
presbytářem jest věž, tvořící zároveň průčelí, v němž fest deska s ná- 
pisem: „Saluti aegrorum MDCCCLXXX." 

Vnitřek kaple byl r. 1905 nově vkusně vymalován. 



272 



Vikariát Plzeňský: 




Kaple v Chlun čarech. 




Kaple P.Marie 
Pomocné v Chlum- 
čanech*) byla vy- 
stavená r. 1749 od 
tehdejšího majitele 
panství Dolnoluka- 
vického, hraběte Fer- 
dinanda Fr. Morzijřa. 

V kapli té sloužfval 
každou sobotu mši 
sv. zámecký kaplan 
Lukavjcký. R. 1822 
zamýšlel tehdejší ma- 
jitel Lukavic Fridrich 
Karel hrabě Schoen- 
born zříditi v této 
kapli rodinnou hrob- 
ku, ale nedošlo k to- 
mu. 

Jest to barokní sta- 
vení6ko na vrchu male- 
bně položené a vysokými 
stromy ostfněné. Půdorys 
čtvercový, s vykrojenými 
zevně rohy. Vnějšek oži- 
ven lisenami i čabrako- 
vými ornamenty. Okna 
mají ostění zprohýbaná 
se štukovým orámová- 
ním. Klenba jest pla- 
cková. Střecha mansard- 
ská s vížkou cibulovitou. 
Hlavní oltář jest roko- 
kový, nástavec plochý 
se zprohýbanými římsa- 
mi; uprostřed za sklem 
pod monogramem mari- 
ánským jest obrázek P. 
Marie Pomocné; po stra- 
nách barokní sochy sv. 
Mikuláše asv. Augustina. 
Při boční stěně na straně 
epištolní stojí barokní 
oitářík: po stranách ob- 
stojné sochy sv. Notburgy 
a sy. Barbory, uprostřed 
dobrý obraz „Kázání sv. 
Dominika** od Raaba. 

V protější stěně jest vý- 
klenek se soškou P. Marie 
Lourdské, nad tím obraz 
Nanebevzetí P. Mario, 



Vnitfe^L kaple v Ohluměanech. 



*) Dr. Hostaš a 
Fer d . Vaněk: „Soupis 
památek polit, okresu 
Přeštického", str. 13—14. 



Druzdová. 273 

velká rytina z 18. stol. V pozadí j^ dřevěná kruchta na dvou dřevěných 
sloupcích spočívající. Na, stěnách rozvěšeny jsou obrázky křížové cesty 
a hojné obrázky barvotískové — dárky to zbožných věřících. 

3. Druzdová, fara. 

Duchovní správu obstarává farář. 
Patron: Město Plzeň. 

Místa přifařená: Druzdová 575 k., šk. 5tř.; Bříza německá 
1 h., 634 k., 5 ž., šk. 2tř.; Dolany ^^ K 412 k., šk. 2tř.; Habrová Va h., 
121 k.; Senec '/a h., 437 k.; Zruč 'j h., 12rk., 5 ž.; celkem: 2298 k., 
10 ž. ^ 

Pod někdejším hradem Vížkou vystavěl majitel hradu 
pan Racek z Vížky r. 1351 kostel, při němž ustanoven byl 
kněz, pod jehož duchovní správu přiděleny byly mimo řečený 
hrad blízká ves Druzdová a Dolany. Osady ty příslušely do 
té doby ke kostelu v Dýšiné, ale pro časté rozvodnění řeky 
Mže se stávalo, že lidé nemohli do kostela, ano mnozí se 
i utopili, někteří pak zemřeli bez svátostí. Nový kostel měl 
býti filiálním kostela Dejšinského a právo podací mělo příslu- 
šeti faráři Dejšinskému. K výživě kněze při kostele Dru- 
zdovském určeny byly desátky ze tří popluží, dvou pod hradem 
ů, třetího v Dolanech, pak dvůr s lánem polí v Druzdové, 
který pan Racek sám daroval dědičně kostelu. Na den Očišťo- 
vání P. Marie měl duchovní správce Druzdovský odváděti 
každého roku do Dýšiny dvě svíce o třech librách na znamení 
poddanosti své.*) R. 1367 Racek z Vížky se syny svými Hynkem, 
Buškem a Ješkem daroval farnímu kostelu Druzdovskému jeden 
•dědičný lán s dvorem a dvěma stráněmi lesa, aby za to slou- 
ženy byly zádušní služby Boží za otce Rackova Ratmíra, matku 
Žišku, první manželku Maruši, za druhou manželku Ofku i za 
pana Racka samého a za všechny dítky jeho **). 

Faráři v dobách nejstarších: Jan do 1360, Svatoslav (Swacho) 
1360—77, Oldřich, jáhen ze Seteče, 1377 1403, Erazim z Radnic 1403, 
Petr t 1426, Jakub z Radnic 1426. 

R. 1517 koupila Druzdovou obec Plzeňská a stala se tak 
patronkou kostela. 

Ve válkách husitských, jak se zdá, fara zanikla a osada 
připojena opét k faře Dejšinské. 

R. 1699 byl kostel Druzdovský rozšířen a prelátem 
plzeňským benedikován. 

R. 1701 purkmistr a rada mésla Plzné zřídili v Druzdové 
zase faru samostatnou. 

Pořad farářů: Jiří Hligner 1701-3, Ant. Jan Hodkovský 1703 
až 1707, Prant. Xav. Šmuravius 1707 t 1715, Jan Schmidl 1715 t 1721, 
Jan Seplumer 1721—26, Ant. Dominik HaUaš 1726—34, Jos. Václav Hrdý 
1734—52, Jos. Sádlo 1752 (zemřel téhož roku), Ant. Alex. Maczakarini 
1752—55, Eustach Václav Puchovský 1755-59, Jan Schinka 1759-62, 
Frant. Pitlík 1762—66, Jan Fridl 1766-77, Frant. Suchý 1777—86, David 
Pilz 1786-93, Tomáš Kordík 1793— 1800, Frant. Alberth 1800 - 12, Václav 



*) Strnad, „Listář**, I., 75. 
**) Strnad, „Listář", L, 106. 



274 



Vikaríát Plzeftský: 



Hrůza 1812 t 1822, Jan Šrámek 1822 t 1842, Jan Schellinger 1843-54, 
Jos. Dik, prve f. v Maloticích, 8in. s před.. 1855 f 1859, Václav Zámba 
1859—69, Jos. Trapp 1869—80, Frant. Jizba 1880—98, Jos. Soukup od 1898. 

Jelikož kostel farní o samotě stojící jest od farní budovy 
v Drozdové aá čtvrt hodiny vzdálen, a zvláště v zimě, když 
měl kněz jíti k nemocnému, bylo obtížno pro nejsv. Svátost 
jíti do tak vzdáleného kostela, k němuž často pro závěje ani 
přístupu nebylo, žádal farář Josef Hrdý r. 1746 magistrát 
plzeňský, jakožto patrona, aby poblíž fary vystavěna byla kaple 
ke cli sv. Jana Nep., v níž by se mše sv. sloužiti a nejsv. 
Svátost chovati mohlsi. Magistrát plzeňský k žádosti té ochotně 




Farní kostel [\ Druzdové. 



přivolil a dne 27. dubna 1745 položen byl základní kámen ke 
kapli, jejž farář posvětil a spolu s primátorem plzeňským a 
doktorem lékařství Petrem Helfferera z HelíTentreu-u do zá- 
kladů vložil. Nákres ke kapli zhotovil a stavbu provedl Ondřej 
Kondel, stavitel ve službách kláštera Plasského. Stavba byla 
dokončena na podzim téhož roku a vysvěcena byla 9. listopadu 
arciděkanem plzeňským Janem Emerichem za přítomnosti 
magistrátu plzeňského. V této kapli pak konaly se služby Boží, 
kdykoliv pro zlé počasí byl přístup k farnímu kostelu ne- 
snadný. 

R. 1901 při poutní slavnosti dne 22. července slavena 
byla 2001etá památka znovuzřízení samostatné duchovní správy 
a spolu 5501etá památka založení původního kostela Druzdov- 



Druzdová. 



275 



ského. Slavnostní kázání toho dne konal Jos. Havránek, próf. 
náboženství na akad. gymn. v Praze, a slavnou m§i sv. sloužil 
arciděkan Plzeňský František Herold. 




Vnitřek farního kostela v Druzdové. 



Kostel SV. Maří Magdaleny, stojí, jak již řečeno, 
o samotě v pékné krajině v údolí na levém břehu Mže uprostřed 
lučin obklopených lesnatými stráněmi. 

Z původní gotické stavby zachovalo se asi jen zdivo presbytáře 
třemi boky zakončené a v rozích pilíři opřené. Klenba presbytáře jest 
však Již pozdější, valená, s výsečemi. Okna jsou obdélníková, nahoře 
polokruhové zaklenutá. 

Dřívější barokní oltář odstraněn byl r. 1906 (některé řezby z něho 
uloženy byly v městském museu plzeňském) a nahrazen novým, „go- 



2t6 Vikariit Flieftský: 

tídkfm*^y od fiímy brstřf Baiků ze Sichrova. Uprostřed )est obraz Mane 
Magdalské (s lebkou ▼ pravici a s křfiem a důtkami v levici). Po 
stranách ísoa reliéfy st. Václava a sv. Vojtěcha; nad nimi poprsní reliéfy 
sv. Jana Nep. a sv. Prokopa. 

Ve zdi na straně epiitolnf zachoval se z doby gotické níztý vý- 
klenek stlačeným segmentem sklenutý, s goticky élánkovaným orámo- 
váním. ^ 

Vítésmý oblouk jest polokruhový. 

Loď má strop rovný, priLenný, lištami ve ětverce dělený; uprostřed 
6tverc6 jsou zlacené rosetty. 

V bocích lodi jest po dvou oknech obdélníkových, obbukem skle- 
nutých. Při každé z podélných stěn lodi stojí zajímavé barokní oltálfíky 
z druhé pol. 17. stol.: 1. Oltářík na straně epiátolní má nahoře v ná- 
stavku obraz sv. Jiří potírajícího draka, po stranách sošky dvou světců- 
mnichA, z nichž jeden^ s nástroji umučení Páně, jest sv. Bernard; druhý 
drzí v ruce berlu; uprostřed oltáře jest obraz sv. Martina na koni, odse- 
kávajícího plášf žebrákovi ; v rohu obrazu jest znak a pod ním 
písmena „A S P 2 Z^, po stranách sochy sv. Kateřiny a sv. Barbory, 
nejníže pak nad mensou oltářní jest menší i^ev ze života světce u nás 
málo známého, totiž sv. Jana Ealybity neboli ,^ebráka z lásky k Bohu** *); 
2. na oltáříku strany evangelijní jest nahoře baldachýnek, pod nímž jest 
malá soška P. Marie Bolestné držící mrtvé tělo Krista Pána na klíně, 
dole, uprostřed, v zasklené skříňce jest soška P. Marie, po stranácb sochy 
sv. Petra a Pavla**). 

V průčelí lodi vystupuje ze střechy nízká vížka s cibulovitou 
střii^kou. V ní visí tři zvony, z nichž jeden jest z r. 1640 s nápisem 
českým, oznamujícím, že jej ulíti dal Ondřej Červenka, měšténín města 
Plzně 8 Dorotou manželkou; slil jej I^eonard IjOw v Norimberce. 

: Kolkolem kostela jest hřbitov, v jehož rohu stojí márnice na způsob 
obdélníkové kaple se zděnou vížkou na střeše. 

Kaple 8V. Jana Nep. stojí naproti faře; jest v půdorysu 
šestiboká, střecha jest mansardská, vížkou zakončeni 

Nad dveřmi ve výklenku stojí socha sv. Jana Nep. Klenba jest 
ploská 8 výsečemi nad okny, takže plocha klenby vybíhá paprskovitě do 
rohů. Jest obklopena štukovým rámováním. Na klenbě uprostřed jest 
ozářený jazyk sv. Jana Nep., obklopený věncem, v němž jest šest hvězd ; 
věnec nesou andělé. V rozích jsou pilíře s rokokovými štukovými ozdo- 
bami. Okna* jsou obdélníková, nahoře jen v mírném oblouku zaklenutá. 

Hlavní oltář jest barokní; na něm uprostřed jest obraz sv. Jana 
Nep.***) na oblacích klečícího a anděly obklopeného; po stranách sochy 



*) Světec ten narodil se v pátém století po Kr. P. z rodičů vzne- 
šených a zbožných v Gařihradě. Jako jinoch vyprosil si od rodičů krásnou 
knihu evangelií. Zatouživ po životě řeholním a obávaje se odporu rodičů 
odešel do ciziny a vstoupil tam do kláštera. Po nějakém čase jat byl 
neodolatelnou touhou vrátiti se k rodičům. I bylo mu to od představených 
klášteza dovoleno. Jan vrátil se tedy do rodného města, ale z lásky 
k Bohu ustanovil se na tom, že nedá se poznati rodičům svým. Žil jako 
žebrák poblíž rodného svého domu. Teprve před smrtí svou dal doručiti 
rodičům svým onu knihu evangelií, kterou neustále s sebou nosil. Rodi- 
čové poznali knihu, kterou byli darovali synu svému, jejž pokládali za 
ztraceného. A tu dal se jim Jan poznati a brzy potom blaženě zemřel. 
Srvn. Bollandovo dílo „Acta Sanctorum" L, 1029. 

**) Oltáříky ty byly sem nepochybně odjinud přeneseny, nebot v in- 
ventáři z r. 1737 se jakožto boční oltáře uvádějí: v právo sv. Barbory, 
v levo sv. Kateřiny. — Tehdáž byla v kostele zdejším starobylá socha 
sv. Maří Magdaleny, velmi uctívaná; bývala odívána v šatečky. 

***) Obraz ten byl r. 1784 již zcela sešlý, i byl nahrazen novým, 
jejž maloval kterýsi malíř plzeňský za 10 zl. 



~Drnzdová. 



277 



av. Petra a Pavla. V ná- 
stavku jest světec s po- 
snnkem mlčenlivosti a 
se dvěma klíči v levici, 
nepochybně bl. Jan Sar< 
kander. 

Po stranách jsou 
malé oltáříky: 1. na 
straně evangelijní s ob- 
razem sv. Martina (ma- 
lovaným r. 1881 od Jana 
Herzoga), 2. na straně 
epištolní se sochami : 
Ukřivovaného P. Ježíše, 
Panny Marie a sv. Jana 
, Evang.f pod křížem jest 
skříňka s Jesulátkem. 

Na straně epištolní 
zavěšen jest malý ob- 
rázek nejsv. Trojice na 
dřevě malovaný, na 
němž dole jest latinský 
letočetný nápis*), z ně- 
hož vysvítá, že pochází 
% r. 1719. 

Vzadu jest dřevěná 
kruchta s varhánkami, 
zřízená r. 1856. 

U Německé Bří- 
zy vystavěl r. 1840 
sedlák František Roubal 
kapličku ke cti sv. 
Petra a Pavla. — R. 
1882 Dolanští osadníci 
vystavěli na návsi no- 
vou malou kapli a vy- 
žádali si, aby v ní dva- 
kráte v roce mše svatá 
sloužena býti směla ; 
i bylo to dovoleno v je- 
den den prosební, ve 
který procesí obcí Do- 
lanskou se ubírá, a 
v některý den všední 
po sv. Anně. Kaple byla 
vysvěcena dne 7. května 
1882. 




Kaple sv. Jana Nep. v Druzdové. 



*) „Magno Deo 
pe(X5ator eXstrVI et flerl 
eglť*. 




Vnitřek kaple sv. Jana Nep. v Druzdové, 



278 Vikailát Plzeňský: 

4. Chotéšov, fara a klášter. 

Duchovní správu obstarává farář s kaplaíiem, oba kněží řádu 
praemonstrátského z kanonie . Tepelské. 

Patron: Opat praemonstrátské kanonie Tepelské. 

Obce přifařené: Chotěáov 2023 k., 20 ž.; Hořikovice Vi k., 168 
k., 2 ž.; Losina »/» K 223 k.; Montov % h., 1123 k., 1 ak,, 14 i.; "ífnec 
Va h., 233 k.; Křepelkoifý mlýn ^^h., 13 k.; celkem: 37S3 k., 1 ak., 36 ž. 

Blahoslavený Hroznatá (f 1217), založiv v Teplé mužský 
klášter řádu praemonstrátského, založil v Chotéšové kláSter 
ženský téhož řádu ke cti sv. Václava, asi kolem r. 1200 a nadal 
jej bohatě*). Učinil tak hlavné na žádost sestry své Vojslavy. 
Ta byla provdána za kastellána krakovského Otu v Polsku, 
a když ovdovéla, vrátila se do Čech. Paní Vojslava žila v klá- 
šteře Ghótěšovském mnohá léta, majíc ve sboru sester hodnost 
patronky a nosíc i šat, jakým vdovy v kláštere opatrované se 
odívaly. Tu také zemřela (kolem r. 1227) a uprostřed chrámu i)yla 
pohrbena. Také sestra její Jitka vstoupila do kláštera Choté- 
šovského. První jeptišky přivedeny byly do GhotěSova z klá- 
štera Doksanského. Vnitřní správu kláštera vedla převorka; na 
zevnějšek zastupoval klášter probošt, kterýžto úřad spravoval 
vždy některý z kněží kláštera Tepelského, rovněž od bl. Hroznatý 
založeného. 

Pořad proboštů; Zdislav do 1248, Gothard f 1266, Mírek nebo 
Miroslav 1271—93, Pertolt do 1299, Kunrát t 1308, VySemír f 1310, 
Žibřid 1319, Pernolt 1320-28, Petr 1334 f 1364, Jan f 1366, Oldřich 
1367—80, Hartman 1383—90. Sulek z Hrádku od roku asi 1393, zemřel 
kolem r. 1415, Hynek 1416 f 1423, Petr 1423 31, Václav 1431—53, Jiří 
Platner Tachovský 1453-81, Tryštram od^l481, Erhart Mugler do 1504, 
Kliment 1604—19, Zikm. Gttrl 1519--21, Matěj 1521—49, Hart do 1552, 
Jan Muth 1552 58, Adam Haster 1558^86, Matěj Herolt 1585—88, Va- 
vřinec Kastl 1588 - 93, Jiří Scheiter 1593—98, Adam Rudrisch 1593—1633, 
Pavel Heroldt 1633—39, Zachariáš Mořic Bandhauer 1639—57, Vojtěch 
Pelletius 1657—66, Mich. Kastl 1666^98, Ondřej Fabricius 1698 t 1706, 
Dominik Peterka 1706 f 1737, Krjstof Schmidl 1737 f 1761, Karel Siard 
Pfeiffer f 1779, Pavel Jos. Novák 1779-81 **). 

Po smrti krále Přemysla Otakara II. (1278), kterýž byl 
velikým příznivcem kláštera, poplenily loupežné roty vojenské 
císaře Rudolfa r. 1279 klášter i kostel chotěšovský. Znesvécený 
kostel byl r. 1282 znova posvěcen. 

Probošt Sulek z Hrádku byl ve veliké přízni u krále 
Václava IV. Od papeže obdržel právo užívati infule a berly. 
Jsa i ve válečnictví zběhlý, porazil Bavory, kteří do Čech vpadli, 
a sám potom vtrhl vítězně do Bavor (1406). Za něho měl 
klášter nejšťastnější dobu svého trvání. 

R. 1421 dne 18. ledna Žižka opanoval a osadil klášter, 
jejž však nalezl prázdný, poněvadž panny klášterní uchýlily se 
v čas do Plzně. Větší ránu zasadil klášteru král Zikmund, za- 
staviv valnou část statků klášterních. Odvolal sice r. 1422 zá- 



*) Dr. Fr. Krásí, „Blahoslavený Hroznatá" v „Časop. kat. duch." 
1898 str. 138. ~ Frant. Vacek v „Methodu" XX. (1894), 57. 
**) Srvn. Sedláček, Místop. slov., 326—327. 



Chotěšov. 



279 



stavy a dal proboštovi právo je vyplatiti, ale tím se přece ne- 
pomohlo zchudlému klášteru. 

Až do r. 1579 pnjímány byly do kláštera jen dcery ze 
šlechtických rodů; pozdéji byly přijímány i dcery z rodin mé- 
šfanských. Ostatně bylo tehdáž pro nedostatečné důchody ře- 
holnic v klášteře málo. 

Probošt Adam Rudrisch dal vyslavěti v letech 1614 — 16 
proboštství. Na počátku války třicetileté uchýlily se řeholnice 
i probošt do Plzné. Ale když r. 1618 dne 21. listopadu Mansfeld 
dobyl Plzné, byl prubošt s celým konventem, čítajícím 28 osob, 




Klášter v Chotěšově. 



zajat a teprve po složení značného výkupného, 25.000 zl., a po 
vydání pokladu chrámového byl propuštěn na svobodu. Statky 
klášterní byly od vzbouřených stavů rozprodány, ale císař 
Ferdinand 11. je zase klášteru vrátil. 

Za probošta Pavla Herolta započato r. 1638 se stavbou 
nového konventu, ale stavba ta byla dokončena teprve r. 1642 
za probošta Zachar. Bandhauera. 

Klášter potom vzkvétal ustavičně; za probošta Dominika 
Peterky přikročeno bylo r. 1734 k stavbě nové velikolepé bu- 
dovy konventní, která dokončena byla r. 1756 za jeho nástupce 
Kryštofa Schmidta. 

Ve válce sedmileté přitrhl r. 1757 dne 10. května oddíl 
nepřátelského vojska do Chotěšova. Klášternice pohostily velitele, 
plukovníka Mayera z Mayernu, ale ten, když pohodoval, žádal 



280 



Vikariál Plxe&ský: 



30.000 zL yálečné kontrUmce; po mnohých prosbách spokojil 
se se 600 dakáty. 

R. 1782 dne 19. března, tedy v den sv. Josefa, přišel 
krajský plzeňský Kasimir Widersperg do prelatary a oznámil 
zde dekret císařský, jímž kláSter se zrušuje. Potom dne 
22. března, obdržev dovolení vstoupiti do klausury, oznámil 
týž dekret řeholnicím, které jej vyslechly s pláčem a nářkem. 
Bylo tehdáž v klášteře 44 řeholnic Poslední probošt Pavel Jos. 
Novák usídlil se v Dobřanech, kdež zemřel r. 1797. 




Vnitřek klášterního kostela v Chotěšově. 



Klášterní panství připadlo náboženskému fondu a bylo 
r. 1822 prodáno knížeti Karlovi Alexandrovi z Thurn-Taxis. 

Když v dobé tak zvaného kulturního boje sestry »Na- 
vštívení P. Marie* neboh Salesianky vypovězeny byly 
z kláštera v Moselweissu u Koblence v Německu, ovdovělá 
kněžna Helena z Thurn-Taxis přenechala jim za mírné nájemné 
někdejší konvent chotěšovský, do něhož byly r. 1878 slavně 
uvedeny. Tu žije nyní celkem 55 řeholnic, z nichž jest 35 
sester chórových, 17 sester laiček a 3 novicky. Působí velice 
blahodárně, zabývajíce se výchovou dívek, pro něž zřídily pen- 
sionát. 

Bývalý klášter chotěšovský jest budova velikolepá. Škoda, 
že krásný klášterní kostel sv. Václava byl po zrušení kláštera 
zůstaven zkáze a potom úplně zbořen. Ponechány z něho byly 



Chotéšov. 



281 



pouze obě věže, které však r. 1837 vyhořely a rovněž byly 
zbořeny. 




Farní kostel v Chotěšově. 



Salesianky zřídily si zprvu kapli v jedné síni klášterní 
a teprve později přistavěly si ke klášteru nynější prostorný 
kostel, který byl r. 1901 vysvěcen. 

Kostel vystavěn jest dle plánů stavitele Haberzettla v jednoduchém 
slohu barokním. Oltář zdobí pékný obrai^ Srdce Páně, jejž maloval 
E. Deger. Okna presbytáře ozdobena jsou malbami na skle, provedenými 
Mayerovým umělecky ústavem v Mnichově. V okně prostí^edním jest 



282 Vikariát Plzu&ský: 

obraz Nejsv. Trojice, v levém „Navštívení P, Marie" a v pravém „Sv. 
František Saleský zakládá řád Salesiánek". 

K lodi hlavní přiléhají po stranách boční lodi s emporami. Boční 
loď na straně evang., od střední lodé mříží oddělená, určena jest pro cho- 
vanky klášterního pensionátu. Loď hlavní, jakož i boční loď na straně 
epištolní, určeny jsou pro lid. Z hořejších empor určena jest jedna pro 
cizí hosty, druhá pro nemocné jeptišky. 

V hlavní lodi jest pěkná kazatelna, ozdobená obrazy od prof. Job. 
Altheimera v Řezně. 

Vzadu přiléhá ke kostelu choř sester, nalézající se již uvnitř staré 
budovy klášterní a okny dovnitř kostela jdoucími opatřený. Na stěnách 
visí tu dva nové pěkné obrazy na plátně : „Stigmatisaoe sv. Františka" 
a „sv. Augustin" ; oba maloval francouzský malíř Jules Uuinart de Brimont. 

Uvnitř kláštera jest veliká kapitolní síň, ozdobená pěknými ná- 
stěnnými malbami z 18. stol. Na klenbě jsou znázorněny jednotlivé in- 
vokace loretánské litanie ; na stěnách vidíme P. Marii, jakožto dobrou 
pastýřku, a jakožto ochránkyni panenství ; u dveří znázorněn jest 
bl. Hroznatá, jakožto poutník a smrt sestry jeho Vojsiavy. Oltářík „Nejsv. 
Srdce Páně" jest nový. 

Ve vsi Ghotéšově byl farní kostel již v dobácH dávných; 
tehdáž nazývali ves tu nékdy »Kostelcem«, jindy pak »Ghotě- 
šovcem* *). Podací právo náleželo proboštům kláštera Chotě- 
šovského; po zrušení kláštera přenecháno bylo klášteru Tepel- 
skému. 

Pořad nejstarších známých farářův: Heřman do 1366, 
Bohuslav 1366—1367, Jan 1367 f 1371, Lev 1371—1376, Protiva od 1376, 
Bohuše 1381—92, Oldřich 1392-94, Lev, dříve f. v Dobřanech, sm. s př. 
1394 1 1400, Konrád 1400—7, Bozděch (do 1416) Sulek (Sulko) 1415 f 27, 
Ondřej řeč. Zajíček 1427- 35, Lev od 1435, Jeroným 1457. 

O dalších farářích po celé století nezachovalo se zpráv, až teprve 
r. 1561 dovídáme se, že tu byl stařičký farář Leonard.**) Toho šlechtic 
Lev Vlček v Ghotéšově bydlící zbii, protože nechtěl pochovati v kostele 
otce jeho, který po Jeta nevykonal sv. zpovědi a patrně jako nekatolík 
zemřel. 

Od r. 1602 možno stopovati řadu farářů chotěšovských až do dob 
našich. Byli to tito : Mikuláš 1602-4, Kašpar Ludovicus roz, ze Stoda 
1606—15, Jiřík IMIek z Rajhradu, jinak řečený Šultys 1616-25 (r. 1617 
vydal spis %Budič křesťanské pobožnosti"), Ondřej Kayll (Kaill) 1625—38, 
Matěj Roznar 1638—43, Josef Lenk (Lienck) 1644—58. Josef Rosner 
1659—66, Fridrich Uhl 1666—70, Řehoř Neidhart 1671-82, Adam Arnošt 
FroeJich 1693—90, Amandus Sireer 1690-93, Adrian Klima 1693 f 1713, 
Vít Pisti 1713 t 1716, Volfeang Schupp 1716—24, Christian Novák 
1724—38, Mikuláš Wancka 1738—77, Bernard Waagner 1777 f 1806. 
Kašpar Filip Pinsker 1806 f 1832 (od r. 1828 byl osobním děkanem), 
Ferd. Kugler, doktor íilosoíie, jenž po %4 byl professorem náboženství 
a všeobecných dějin na gymnasiu plzeňském, 1832 f 1856, Řehoř Hogg 
1856 t 1870, Martin Gebert 1870 f 1883, Felix Ferd. Koch 1883—88, Je- 
roným Syha 1888—95, Albert Laurer 1895-98, Isidor Grttner 1898 f 1^00, 
Aug. Frant. Xav. Hellmich 1900 1, Fridrich Jiří Ebert od 1903. 

Nejstarší zachovavší se matrika počíná se rokem 1599. 
Matrika křestní jest z počátku psána česky (jen zřídka vysky- 
tují se zápisy německé), potom od července r. 1633 do konce 
r. 1635 vétšinou německy, pak zase česky do 1. listopadu roku 
1680, dnem 2. listopadu počínaje německy; pak už jen ojediněle 



♦) Srvn. Sedláček v „Meihodu" V. (1879), 51. 
♦*) Borový, Jedn. a dop. kons. kat. 313. 



Chotěšov. 



283 



vyskytují se české zápisy až do r. 1684. Matrika oddaných ve- 
dena jest po česku až do konce r. 1683. Matrika zemřelých 
jest česká až do r. 1680. 

R. 1690 odděleny byly od Chotěšova mésto Stody a vsi 
Kotovice a Maškravy, které přiděleny byly k nově zřízené faře 
ve Stodech; r. 1738 byla vesnice Vstíš (Stich) přivtělena k Do- 
břanům. R. 1786 odděleny byly Uherce, kdež zřízena byla ex- 
positura. 




Vnitřek farního kostela v Chotéšově. 



Kostel Narození Panny Marie pochází v nynější pěkné 
barokní podobě ze stol. 18.; ze starší doby zachovalo se snad 
jen zdivo trojbokého závěru presbytáře. 

Presbytář má klenbu výsečovou. Na klenbě jest malba: anděl nese 
archu úmluvy; ve výsečích andílkové s kadidelnicemi a p. 

Oltář hlavní jest barokní, uprostřed socha P. Marie s Ježíškem, 
po stranách sochy : sv. Anny a Alžběty, sv. Josefa a sv. Joachyma ; nahoře 
v nástavku Bůh Otec. 

Do bočních stěn presbytáře vsazeny jso:i náhrobní kameny, z býva- 
lého klášterního kostela sem přenesené : zakladatelky kláštera Vojslavy 
(1227 ; ale náhrobní tento kámen zhotoven byl patrně teprve asi ve 
stol. 15.), a probošta Ondřeje Fabricia (f 1706). 

K presbytáři přiléhá prostora překlenutá kopulí, v níž spatřujeme 
pěknou effektní malbu představující Nanebevzetí P. Marie a anděly nesoucí 
symboly Mariánské. Některé části obrazu jsou ko zvýšení effektu pla- 
stické. V cípech klenby znázorněna jest mocná ochrana P. Marie; 
v jednom z jiich zobrazen bývalý klášterní chrám chotěšovbký.' Kopule 
dostává světlo okny lucernovité vížky, kterou jest zakončena. 



284 Vikaríái Plzeňský: 

Ve vítězném oblouku jsou proti sobě umístěny kazatelna a křti- 
telnice, obě rokokové, souměrně komponované. Na kazatelně spatřuji se 
polovypuklé řezané výjevy ze života sv. Norberta, na křtitelnici narozi*ní 
a křest Páně. 

Loď má klenbu jen nápodobenou, kteráž ozdobena jest zdařilou 
velikou malbou, na níž spatřujeme: narození Páně, anděly oslavující událost 
tu a příchod sv. tří králův. 

V rozích po stranách vítězného . oblouku barokní oltáře sv. Kate- 
řiny (po stranách sochy sv. Barbory a sv. Markéty) a sv. Apollonie (po 
stranách sochy sv. Petra a Pavla). 

Při boční stěně lodi na straně evangelijní v zasklené skříni ostatky 
sv. Justina mučedníka : úplná jeho kostra oděná a voskovou tváří, jakož 
i voskovýma rukama doplněná, a tak upravená, jakoby postava o pravý 
loket jsouc opřena na lůžku odpočívala. Lůžko ozdobeno jest vyšíváním. 
Dole umístěn iest latinský nápis letočetný, z něhož se dovídáme, že 
ostatky ty byly darovány z Říma r. 1729. Nahoře jest vyřezávaný opatský 
znak a písmena „D. JP.P. C," (t. j. „Dominicus Peterka, praepositus Cho- 
tešoviensis^^). 

Střední okna v lodí vyplněna malbami na skle, představujícími 
sv. Josefa, a sv. Annu; zhotovila je r. 1907 firma Richarda Schleina 
v Hrádku (Grottau) u Liberce. 

V průčelí kostela jest nevysoká věž s cibulovitou, plechem po- 
bitou bání. 

Zvony : 1. s nápisem latinským, ulitý r. 1674 od Štěpána Priqveye 
Klatovského. Na plášti jest opatský znak a počáteční písmena tehdejšího 
opata Mích.. Kastla. 2. s nápisem latinským „Ježíš Nazaretský, král ži- 
dovský** z téhož roku a od téhož zvonaře. 3. asi z doby kolem r. 1500 
s nápisem českolatinským, gotickou minuskulí provedeným : ke cti a 
chvále pánu bohu a matce boží a všem svatým. Johannes de costensis 
(So^anneá bc cMm^^) fecit campanam.** Nápis tento jest tím zajímavý, 
že se tu vyškytá jméno zvonaře dosud neznámého. *) 

Ve vížce sanktusové jest zvonek z r. 1671 s nápisem latinským : 
„Zdrávas Maria, milosti plná, pán s tebou." 

Socha sv. Jana Nep. na návsi postavena byla r. 1853 nákladem 
manželů Jana a Marie Jaklinových v Chotěšově; stála asi 200 zl. Sochu 
z pískovce vytesal plzeňský sochař Wildt. 

5. Kozolupy, fara**). 

Duchovní správu obstarává farář. 

Patron: Karel hrabě ze Schoenbornů. 

Místa přifařená: Kozolupy (a samota Nový Dvůr V* h- vzdá- 
lená) 621 k., 30 ž., šk.2tř.. Červený mlýn %h.. 1 k., celkem 622 k., 30 ž. 
Obyvatelstvo převahou německé. 

Ves Kozolupy, připomínaná již r. 1186, náležela z části 
klášteru Kladrubskému, z části pak vladyckému rodu v Kozo- 
lupech sídlícímu; podobně bylo i s právem patronátním, jež oba 
řečení majetníci vykonávali střídavě. O farním kostele zdejším 
dochovaly se zprávy počínajíc stoletím čtrnáctým. 

Nejstarší známí faráři: Jan z Kozolup od 1366, Děpold 
t 1404, Tomáš z Touškova 1404 — 9, Jan, prve oltářník Panny Marie 
v Rakovníce sm. s př., 1409 — 18, Jan, dotud f. v Ůdrči, sm. s př., od 



*) Jméno „Costensis^* snad jest zkratka místo: Costelecensis (v Ko- 
stelci nad Orlicí byla dílna zvonářská na konci XVI.) anebo byla „Kosť* 
rodištěm zvonařovým. 

• f. **) v listinách stol. XVII. nazývá se tato ves „Kozolupy Dolejší 
nad Mží." 



Kozolnpy. 



285 



1418, Vacek (Waczko) f 1423, Stanislav, (klerik z Prahy, 1423, Vaoek 
(Waczko) t 1431, Jan, mnich z kláštera Kladrubského, od 1431. 

O dalších farářích nemáme zpráv, ale jisto jest, že tu 
ještě r. 1612 farář byl*). Nepochybně ve válce třicetileté fara 




Farní kostel v Kozolupech. 

zdejší zanikla a osada připojena byla k Malesicům (do 1656) 
a potom k Touškovu. 

Z let 1628-^61 zachovaly se v archivu farním účty 
o jmění zádušním, psané jazykem českým. R. 1629 držán byl 



*) Wintor, Život oírkemi, 268. 



286 



>nkari&t Plzeňský: 



počet zádušnf »v přítomnosti pánův Jakuba Shořela, Bartolo- 
měje Stehlíka z Čeňkova, Ondřeje Červenky, jakožto vyslaných 
spoluraddních od pánů města Plzně«. Zdá se tedy, že tehdáž 
byli páni Plzeňští kollatory Kozolupskými. Potom byl koUatorem 




Vnitřek farního kostela v Kozolupeoh. 

^ Matouš František Stehlík z Čeňkova a Treustattu do r. 1654; 
od toho roku pak rytíř Jan Jiří Strachovský ze Strachovic. 
R. 1554 přítomen byl kladení áčtu také »dvojí cti hodný kněz 
Tobiáš Czimermon, pan farář Malešický a Kozolupský« ; r. 1657 
konal se počet kostelní již v přítomnosti »dvojí poctivosti ho- 
dného pana Václava Mauruse Ryse, na ten čas pana faráře 
Touškovského a Kozolupského«. 



Kozolupy. 287 

Dle zprávy z r. 1700 konal farář Touškovský v Kozo- 
lupech slažby Boží každou třetí nedéli. 

R. 1718 za patronátu Zikmunda barona Schirdinga zří- 
zena byla vKozolupech administratura. 

Administrátoři: Jan Frant. Ign. Jáger 1718—23, Dittrich 
1723 t 1736, P. EiUan Látka, kněz řádu benediktinského z kláštera 
Kladmbského, 1736 f 1782, tedy plných 46 let strávil zde tento příkladný 
kněz v nuzných poměrech ; na sklonku života svého oslepl ; Ign. Stejskal, 
rodilý z Něm. Brodu, jenž býval knězem Tovaryšstva Ježíšova a potom 
po osm let v Malešicích vychovatelem v rodině barona Schirdinga, 
1782—89 (stal se děkanem v Něm. Brodě), Vincenc z \^iederspergu 
1789 t 1804 zemřel ve veliké chudobě. 

Po smrti administrátora Vincence z Wiederspergu zflstaly 
Kozolupy neobsazeny až do r. 1811 a osada byla spravována 
dílem z Malešic, dílem z Touškova. 

R. 1811 byla v Kozolupech zřízena fara. 

Faráři: Antonín Štastný 1811—25, Ant. Hainzel 1825—44, Bene- 
dikt Richter 1844 f 1849, Václav Velkoborský 1850 f 1868, Jos. Ferd. 
Kirchner 1858—90, Vojt. Kellner 1890—97. 

Kostel 8V. Štěpána vystavěn byl na místě kostela dří- 
vějšího, stářím již sešlého, v letech 1777—82 nákladem více 
než 10.000 zl. Dokončená stavba benedikována byla r. 1782 
třetí neděli adventní děkanem Stříbrským Felixem Duschetem. 

V době stavby konány byly služby Boží v zámecké kapli sv. Jana 
Nep., kterou Jan Ign. Halfk, arciděkan plzeňský a vikář, dne 4. června . 
1777 benedikoval. 

Stavbou kostela vyčerpalo se jmění kostelní tou měrou, že nezbylo 
peněz na dokončení vnitřního zařízeni ; na oltáři nebylo obrazu, v kosteTe 
nebylo kazatelny, mřížek před oltářem atd., Tu navštívil faráře Stejskala 
přítel jeho a bývalý soudruh v Tovaryšstvu Ježíšově, Jos. Pleyer, děkan 
bohoslovecké fakulty. Ten vida nedokončené zařízení kostela, sám značný 
dar složil a i jiné dobrodince získal. I bylo možno poříditi věci potřebné. 
Oltářní obraz zhotovil r. 1788 Falknovský malíř Mann. 

R. 1904 byl kostel jednoduše, ale vkusně vymalován nákladem 
336 K, k čemuž obec Kozolupská přispěla 200 K. R. 1905—6 opraven 
vnějšek kostela nákladem 1665 K ze jmění kostelů Ghotikovského (Vs) 
a Malešického (Vs), dále opatřena nová okna z kathedrálního skla od 
firmy Škardovy v Bmé, a provedeny ještě některé opravy uvnitř. 

Kostel Kozolupský jest jednoduchá, ale vkusná stavba 
barokní. 

Presbytář skládá se z části pravoúhlé, plackovou klenbou opatřené 
a z oblého zakončení, jež má klenbu výsečovou. K bokĎm presbytáře 
pojí se souměrně dva malé přístavky, z nichž jeden obsahuje sakrii^tii, 
druhý Boží hrob. Hlavní oltář rokokový; v pozadí oltáře v rámci roko- 
kován obraz na plátně „Ukamenování sv. Štěpána** (umělecky slabý). — 
Ijoď o třech polích klenby valené, pásy dělené a štukovými rámci zdo- 
heně. — Stěny presbytáře i lodi jsou oživeny združenými pilíři, které 
nesou římsoví hojně Článkované. — Boční oltáříky dva ; na nich zasklené 
rokokové skřínky; v jedné soška černé P.Marie, ve druhé soška sv. Jana 
Nepom. 

Zvony : 1. s nápisem latinsko-českým : „O adoranda .Trinitas et 
veneranda unitas. Udielan v Plzni 1545. Svatý Štěpené oroduj za nás 
před Pánem Bohem." 2. s gotickým nápisem minuskulovým nerozlušti- 
telným, asi z konce stol. 15. 



288 Vikariát Plzeňský: . 

6. Ledce, fara. 

Duchovní správu obstarává farář za pomoci kaplana. 

Patron: JUDr. Stanislav Wopršálek. 

Místa přifařená: Ledce 627 k., šk. 4tř., Bříza Homí Va— Ih., 
624 k., 3ž., šk. 2tř., Nebřeň (Nebřem) 1 h., 416 k., šk. Itř. Příčov V4 h., 
245 k., Třemošná a Sklenárna V.U K 2281 k., 4 ak., 9 ž:, šk. 6. 6 tř., 
šk. n. 2 tř., Záluží a Vorlík ^l^ h., 445 k., šk. 2 tř., Zilov a Stejskaly 
V, h., 415 k. ; celkem : 5053 k., 4 ak., 12 ž. 

Již r. 1181 byl tu farní kostel, jehož právo podací i se 
vsí náleželo opatfim Plasským. Král Zikmund zastavil Ledce 
r. 1421 Burjanovi z Gutštejna, čímž Ledce klášteru Plasskému 
byly odcizeny. 

Z farářů dob nejstarších známi jsou: Kornel do 1407, 
Křišťan (Cristanus) 1407 f 1422, Arnold 1422—1425 (toho joku stal Be 
opatem plasskýmX Sybert 1425, byli to vesměs knězi řádu cisterciáckého 
z kláštera plass^ého. 

Pak jest dlouhá mezera, až teprve r. 1573, kdy připomíná se kněz 
Kašpar, muž života nepříkladn^ho*) ; po něm nastoupil kn. Řehoř; 
kollatorem byl telidáž Markvart z Hrádku, majitel Nekmíře**). 

Od stol. XVIL náležely Ledce k panství Nekmířslcému, 
majitelé jeho byli tudíž patrony kostela zdejšího. Byli to nej- 
prve hrabata z G5tzen, od počátku stol. XVIII. hrab. z Vrtby 
až do jich vymizení r. 1830. Dědictvím dostaly se Ledce s pan- 
stvím Nekmířskym v držení rodu Lobkovského a pak hrabat 
SchOnbornův, ktoW je r. 1896 odprodali. 

Pořad farářů od r. 1661 : .Takub Sekyiiský do 1661, Jan Jakub 
Phleger 1660—63, Matěj Phillipi 1664-66, P. Placid, kněz řádu sv. Bene- 
dikta z kláštera Kladrubského 667-76, Blažej Franta 'od 1676—82, 
Jiří Illinř^er 1682—99, Jan František Aydembt 1699—1715, Jakub Rupert 
Feindinger 1715—28, Julius František óipp 1728 35, Jan Josef Engel 
1735—43, David Ferdinand líelsberg 1743-69, Matěj Benedikt Halla 
1769—1810, .lakub Bauraann 1810—32, Frant. Pfuster 1833—39, Václav 
Odcházel iaŠ9 t 1879, Jan Pluhař 1879 f 1894, Vád. Hruška. 

R. 1703 přistavěna byla oratoř k presbytáři. Téhož roku přelit 
byl velký zvon v IMzni, který vážil 1053 liber ; byl posvěcen dne 25. li- 
stopadu od Kugenia Tittla, opa 1a plasského. Téhož roku dne 6. prosinee 
přelit byl v Plzni střední zvon, mající váhy 473 liber ; ten byl posvěcen 
od téhož opata v klášteře Plasském ke cti bl. P. Marie a dv. Josefa. 
R. 1704 Řehoř Kaše z Třemošné daroval kostelu kotlík mramorový, který 
jest vsazen ve zdi vedle dveří kostelních. Téhož roku daroval Jakub 
Hofrichter, správce panství Nekmířského, kamennou statui sv. ^Jakuba, 
která stojí nad dveřmi kostelními. 

R. 1705 „z poslední své vůle dal udělati 4 cínové svícny na velký 
oltář ke cti a chvále sv. Jakuba Tomáš Tyr. mistr polní z Příčova, za 
které dáno jest plzeňskému kováři 11 fl." — Téhož roku Terezie hra- 
běnka z Gotzen z obzvláštní úcty k Nejsv. Svátosti nařídila, aby v kostele 
dnem i nocí před oltářem lampa hořela. — Téhož roku urozený pan Jan 
Vojtěch Aydembt se svou nejmilejší manželkou Annou (byli to rodiéové 
tehdejšího faráře) z obzvláštní pobožnosti k nejsvětější královně andělské 
dal udělati brokátovou červenou sukničku Panně Marii spolu s Ježíškem, 
aby někdy mohl býti skrze její orodování oblečený v štastné roucho ne- 
smrtelnosti." — R. 1705 byly zjednány nové varhany nákladem 178 zl.; 
vyzkoušeny byly znalcem P. Josefem Jahnem, knězem řádu cisterciáckého 



*) Borový, Ant. Brus, 155. 
**) Vlasák, výpisky (v rkp.). 



Ledoe. 



389 



z kl&itera Plasského/' — R. 1706 pořízen byl kancionál Václava Karla 
Holana, tištěné pašije a jiné deské písně. 

R. 1706 byla ve vesnici zřízena kaplička ke cti sv. Floriána, 
sv. Fabiána a Sebastiána, sv. Jana a Pavla, nákladem obce 
Ledecké. Za velikého účastenství lidu benedikoval ji farář Aydembt 
dne 15. června téhož roku. 

R. 1707 paní Susanna Kráiczykerova z Boru, vychovatelka hra- 
běnky Marie Terezie z Grotzen, darovala mimo hojná roucha bohoslužebná 
novou monstranci stříbrnou pozlacenou, za kterou dala hotových peněz 
102 zl. rýnských. 




Farní kostel v Ledcích. 



R. 1711 vytáflován byl kostel nákladem kostelním od Václava 
Khaiia, měštěnína a truhláře Plzeňského, kterému dáno bylo 25 zl. To 
táflování bylo pak pomalováno od Matesa Nettla, malíře a souseda Pl- 
zeňského nákladem kostelním; dáno mu bylo 18 zl. 

R. 1712 postaven byl nový oltář sv. Jakuba. Zhotovil jej řezbář 
Kristián*) Widemon, truhlář Václav Khail ; obraz vymaloval Matěj Nettl, 
a oltář štafíroval Ambrož Polibílek, všickni měšťané plzeňští. 

R. 1713 byl v Plzni ulit zvon ke cti a chvále sv. Václava a Josefa, 
j(»nž vážil 141 lib.; a menší zvon 44 liberní, ke cti a chvále Rodičky 
Boží Klatovské; oba posvěceny byly v Plaších od opata Eug. Tittla. 

R. 1714 Tomáš Suchý, mlynář Ledecký, odkázal 60 zL rýnských 
na kalich. 

R. 1710 hrabě Václav František z Vrtby z obzvláštní úcty 
k sv. Václavu poručil, aby učitel Ledecký každou neděli a 
svátek po službách Božích zpíval starobylou píseň »sv. Václave*; 



*) V matrice farní sv. II., 
éerpány, stojí (zajisté omylem) 

Posvátná místa H. 



Z níž veškery tyto zajímavé zprávy jsou 
,Kryitof*. 

13 



290 Vikariát Plzeňský: 

za to měl dostávati z důchodu Nekmířského každého roku 
1 korec pšenice. 

Hraibě Jan Josef z Vrtby, chtěje usnadniti duchovní správu 
rozsáhlé osady, založil r. 1781 při faře místo kaplanské. 

Farní kostel sv. Jakuba má starý gotický presbytář, 
ostatní část byla později přestavěna; r. 1768 byl celý kostel 
opraven a obdržel nynější podobu barokní. 



■ f ^ ' - -.- 


'f1 


1 


gl »ríí*'^ F'» 


' ^V 


^^i^^^ 







Vnitřek farního kostela v Ledcfch. 

Presbytář třemi boky zakončený má žebrovou klenbu o dvou 
polích s hladkými svorníky; žebra vybíhají z přípor z části odsekaných. 
Okna jsou hrotitá bez kružeb. — Oltář hlavní jest barokní s obstojným 
obrazem na plátně „Stětí sv. Jakuba'*; kat napřahuje meč, aby stal kle- 
čícímu světci hlavu (při tom ovšem kat k diváku zády obrácený více 
přichází k platnosti, než světec); po stranách jsou sochy sv. Šimona a 
Judy. — Po pravé strahě presbytáře jest sakristie, po levé malá oratoř 
s oltáříkem, na němž stojí socha sv. Jana Nep. ze dřeva řezaná, ze sto- 
letí 18. *) — Kazatelna jest rokoková, na řečništi ozdobená pěkným re- 
liéfem „Kázání sv. Jana Křtitele". — Vítězný oblouk jest hrotitý; nad 
hrotem spatřuje se znak hr. z Vrtby ze štuku provedený. ^- V rozích 
po stranách vítězného oblouku umístěny jsou dobré barokní oltáříky: 

1. na straně evangelijní s obrazem sv. Rodiny uprostřed, se sochami sv. 
Václava a Víta po stranách a s reliéfem sv. Martina v nástavku hořejším; 

2. na straně epištolní s obrazem „Klanění se sv. tří králů", se sochami 
sv. Ludmily a sv. Barbory po stranách a s reliéfem sv. Jiří v nástavku. 
Obrazy na těchto oltářích byly r. 1889 Jos. Lebou z Plzně přemalovány. 
— Loď má valenou klenbu s výsečemi; pásy její vycházejí z přístěnných 
pilířů, nesoucích římsy. U pilířů na konsolách stojí dobré barokní sochy 

*) Oltářfk ten itával dříve v presbytáři. 



Li«ao«, Liestáiij. 291 

dřevěné v životní velikosti: sv. Markéta, sv. Thekla, sv. áebastiin, sv. 
Roch, sv. Pavel a Jan, mučedníci římští. Pod okny zavedeny jsou veliké, 
ze dřeva řezané, nové oátafírované rokokové reliéfy,. představující svatou 
Apollonii, sv. Maří Magd., sv. Dominika a sy. Františka Seraí. — Kruchta 
jest podklenutá; na poprsní jejím v cípech jsou dřevěné reliéfy sv. Flo- 
riána a sv. Isidora. 

V průčelí jest věž cibulovitou, šindelovou bání krytá. V. přízemí 
vede věží do kostela vchod zevně pěkně ve slohu rokokovém ozdobený 
(uprostřed znak hr. z Vrtby, po stranách vásy). Nad vchodem v otvoru 
okenním stojí barokní kamenná socha sv. Jakuba. 

Zvony: 1. zr. 1703 s nápisem latinsko-německým, udávajícím, 
že slit byl od Jana Pernera v Plzni; 2. rovněž z r. 1703 od téhož kvo- 
naře; 3. s nápisem latinsko-německým, ulitý r. 1740 od Valentina lis- 
siacka v Praze. 

E věži přimykají se oblá schodiště. 

R. 1710 dal farář Jan František Aydembt postaviti svým nákladem 
sochu sv. Jana Nep. na sloupu. 

R. 1860 dne 14. října Karel Klotz, měštan a obchodník v železe 
v Plzni, jakožto majitel železárny v Třemošné, dal postaviti na kamenný 
siíniční most blíže Třemošné železnou sochu sv. Jana Nep. 

7. Lešfany, Lišfany (Liechtenstein), fara. 

Duchovní správu vede farář s kaplanem. 
Patron: Karel Jindřich kníže z Lowensteinu. 
Místa přifařená: Lešfany (Liechtenstein) 385 k., 33 ž., šk. 4tř.; 
Chraněovice (Chraentschowitz) Ví ^í 221 k., 16 ž.; Chrast (Ghrastov) 
i y, h., 87 k., šk. Itř.; Hundšice (Hundschitz) 1/4 K 163 k.; Klenovioe 

! (Klenowitz) 143 k.; Košovice (Koschowitz) 8/4 h., 142 k.; Lipno (Lippen) 

I V, h., 184 k.; Luhov (Lohowa) 1 h., 207 k., 2 ak., šk. Itř.; Ntólov 

(Naglos) V, h., 103 k.; Písek (Pieska) i'a h., 97 k.; Poplovice (Poplowitz) 
V. h., 178 k.; Třebobuz (Zebuz) Va b., 143 k.; celkem: 2124 k., 3 ak., 
49 ž. 

V Lešfanech byl farní kostel již ve století ^etrnáctém. 
Farářové doby nejstarší: Jan f 1369, Jan zČivic od 1369 (byl 

tu ještě r. 1400), Jenko (byl tu již r. 1401) f 1412, Matěj z Tučap 1412 
t 1422, Petr z Rokycan 1422 f 1434, Bavor, kněz z kláštera Milevského, 
od 1434. 

V letech 1556—81 byl v Lešfanech farářem kněz Blažej. 
Po jeho smrti tehdejší patron Jakub Černín z Chudenic pobral 
z pozůstalosti věcí za mnoho set zlatých. Týž nepříkladný 
patron dal zpustnouti kostel i faru, ano přivlastnil si i chalupu, 
kterou kněz Blažej vystavěl, aby v ní chudí lidé pro obsluhu 
kostela bydleli. Po knězi Blažejovi obdržel faru LešCanskou 
kněz Jan Bartlík*). 

O dalších farářích zdejších nedochovalo se zpráv, jen 
z nápisu na křtitelnici se dovídáme, že tu r. 1596 byl kněz 
Matouš Krispus (Grispus). Ještě r. 1612 byl tu farář**). 

Později fara zanikla a osada až do r. 1654 příslušela ku 
íaře Pernarecké. 

Teprve v druhé polovici století XVII. nalézáme v Lešfanech 
zase faráře. 

Byli to: Jan Václav Victora 1666-71, Kryštof Jindřich Haverle 
1671 1718, Matéj Zachariáš Jos. Ant. Giimpell 1718—38, Kilián Narcisa 



*) Borový, Martin Medek, 23. 
**) Winter, Život cirk., 262. 



292 



Vikariát Plzeftsk/: 



Line 1739 t 1757, Frant. Abraham Zaha 1757 t 1773, Mikuláš Gorner 
1773 1 1791, Matouš Guschall 1 1807, Fridrich Philippart (rodilý z Luxem- 
burgu, byl členem prqemonstrátského kláštera Vadegotského u Saarlouisu 



r- 




Famí kostel v Lešfanech. 



v Lotrinsku; byl francouzskou revolucí vypuzen a s opatem i ostatní, dru- 
žinou klášterní uchýlil se nejdříve do Německa, posléze pak do Čech, 
kdež vstoupil do duchovní správy) 1807 f 1843, Michael Woratschka 1843 
t 1848, Vavřinec Liebl 1848 f 1872, Leopold Pauscher 1872 f 1893, Va- 
lentin Báuml od 1893. 

R. 1768 byl starý, již vetchý kostel stržen a dne 20. května 
položen byl základní kámen ke kostelu novému, k jehož stavbě 



Lešfany. 



293 



Julius Xaver hrabě Hamilton, tehdejší patron, odkázal 4671 zl 
Stavél jej Eugen Candell, měšťan plzeňský. Nejdříve zbudována 
byla věž, která již v zimě téhož roku byla dokonána. Celá 
stavba dokončena byla r. 1769 a dne 25. listopadu byla benediko- 
vána. Ale na vnější i vnitřní úpravě pracovalo se i potom ně- 
kolik let, takže vše bylo dokončeno teprve r. 1774. 

R. 1791 darovány byly od náboženského fondu kostelu 
v Lešfanech varhany z městského kostela ve Stříbře. 




Vnitřek farního kostela v Leátanech. 



V posledních letech mnoho bylo pro kostel pořízeno: roku 
1896 nová ornamentální barevná okna, r. 1901 nové lavice a 
nová cementová dlažba, r. 1903 nové varhany od varhanáře 
Miillera v Mariánských Lázních za 1400 zl. (stará pěkná skříň 
byla ponechána), r. 1905 nový hlavní oltář od Haněla ve sva- 
tém Hyppolitě (Set. Pólten) za 2400 zl. a j. 

Farní kostel sv, Petra a Pavla jest vkusná stavba 
barokní. 

Presbytář obdélníkový, oble zakončený. Loď má boční stěny 
v půdorysu na venek mírně prohnuté. Celý vnitřek sklenut jest valenou 
klenbou s kápěmi. Okna jsou obdélníková, polokruhem sklenutá. Zdi 
uvnitř rozčleněny sdruženými pilíři s jónskými hlavicemi, v nichž jsou 
šestipaprskové hvězdy. 

Oltář hlavní barokní, nový. Uprostřed polovypuklá řezba: Bůh 
Otec drží v náručí mrtvé tělo Kristovo. Po stranách sochy sv. Petra 
a Pavla a u tabemákulu sochy kořících se andělů. 



294 Vikariit Plzeňský: 

V lodi stojí nový barokní oltář Božího hrobu se sochou z mrtvých 
vstávšího Krista, dále ranně barok lí oltář sv. Jana Nep. a rokokový oltář 
P! Marie (na něm obraz P. Marie s Ježíškem potírajícím hada.) 

Pamětihodná jest křtitelnic z r. 1596; jest cínová, trojnohá s českými 
jmény tehdejších okolních šlecl iců: „Karel a Jan Ondřej, vlastní bratří 
Černínové z Chudenic, na LiSf oech a Březí Vlachově, Kateřina Černí- 
nova z Podmokl a Prostiboř.- , Kryštof Braum z Měřetic a na. Lypně, 
Voldřich Chlumčanský z Clilumčan a z Přestavlk na Černínech^'; pod 
každým jménem jest příslušný znak. Dále čte se na křtitelnici nápis 
latinský, jenž nám sděluje, že ji řečeného roku zhotovil Bartoloměj 
z Cinpergku nákladem pana Karla Černína z Chudenic péčí kněze 
Matěje Crispa. 

Varhany mají krásnou skříň vyřezávanými rozvil inami ozdobenou. 

Věž stojí v průčelí; boky její jsou v půdorysu navenek prohnuté. 
Nad vchodem v nadpraží vytesán letopočet: „Anno 1774." 

Nad postranním vchodem jest znak Kinských (hrabě Josef Maxi- 
milian Kinský koupil panství Liechtensteinské od hr. z Hamiltonu r. 1771). 

Zvony: 1 . s nápisem latinsko-českým : „Marek, Lukáš, Jan, Matouš. 
Svatý Petře, pros za nás Boha. O Maria, matko milosti, matko milosr- 
denství ! Zhotovil Jiljí z Plzně („Egidius s Plznie") 1529. Vilím z Pří- 
chovic*) 2. s nápisem českým, gotickou minuskulí provedeným: „Léta 
božího tisícího čtyrstého osmdesátého čtvrtého ke cti a chvále matce 
boží tento zvon lit." 3. z r. 1776 s letočetným nápisem latinským, sdělu- 
jícím, že tento zvon, zasvěcený ke cti sv. Jana, Pavla a Donata, přelit 
byl ze sbíiek farníků. 

K severnímu boku lodi přistavěna hrobka majitelů panství s prů- 
čelím ve slohu dorském provedeným r. 1821. 

Ve vsi stávala na pahrbku kaplička sv. Antonína Pad., k níž 
30 stupňů vedlo. V této kapličce konány byly služby Boží, když farní 
kostel byl stavěn. V dobo Josefínské byla kaplička zrušena a zbořena; 
staviva z ní užilo se fc stavbě zdi kolem nového hřbitova. Také pahrbek, 
na němž stála, byl snesen. Později, r. 1824, vystavěli majetníci toho 
pozemku, chalupníci František a Jan Klementové na místě :^om novou, 
ale menší kapličku ke cti téhož světce. 

V Chrančovicích zřídil r. 1776 Josef Václav Widersperger 
z Widerspergu poblíž zámku svého kapličku ke cti sv. Jana Nep. 
Jest to malé obdélníkové neslohové staveníčko s trojhranným štítem 
v průčelí, s nižší přední částí. Na střeše jest cibulovitá vížka se zvon- 
kem. V bocích po dvou hrotitých okénkách s barevným sklem. Strop 
plochý. Oltářík s točitými sloupky a s neumělým obrázkem sv. Jana 
Nepom. 

V Naklově jest kaplička sv. Rodiny. 

V Lipně zřízena byla r. 1715 zámecká kaplička zasvěcená 
sv. Anně. 

V zámku Luhovském posvěcena byla r. 1784 soukromá ka- 
plička bolestné P. Marie. 

8. Lltice, fara. 

Patron: opat praoinonstránského kláštera Tepelského. 

Duchovní správu obstarává farář s kaplanem, oba kněží 
praemonstrátského kláštera Tepelského. 

Obce přifařené: Litice (Littitz) 1139 k., 13 ž., šk. 3tř.; Mathil- 
denzeche ^/^ h., 943 k., 2 ak., šk 5tř.; Mariaschacht ^U h-, 143 k., 6 ž,; 
Doudlevec 1 h., 1819 k., šk. 7tř.; Lhota (Ellhoten) V2 h., 272 k.. šk. Itř.; 
Robčice (Hrobčice, Hrobschitz) ^^ h., 222 k., šk. Itř.; Šlovice (Schlowitz) 
1/2 h., 388 k., 4 ž., šk. Itř.; celkem 4907 k., 2 ak., 23 ž. Osada jest 
jazykově smíšená, převahou německá. 



♦) Rodu Příchovských z Příchovic Lešťany tehdáž náležely. 



Litioe. 295 

Litice připomínají se již r. 1211. Býval tu hrad pánů, 
kleří odtud »z Litic* se psali a majetek zdejší drželi až do 
druhé polovice XIV. stol. (asi do ř. 1367), kdy jej prodali klá- 
šteru Chotéšovskému. Ten pronajímal statek Litický; nájemcové 
vykonávali i právo podací (tak r. 1385 Heřman z Nečtin a 
r. 1407 jakýsi Jan, nepochybně bratr probošta chotéšovského 
Sulka). R. 1431 probošt chotěšovský zapsal Litice Vilémovi 
Švihovskému z Ryžemberka, jenž je prodal r. 1448 Bedřichovi 
z Donína. Na konci stol. XV. držel Litice Jan Čfčovec z Cíčova 
a po něm dědila je nef jeho Voršila, vdaná Běšínová (f 1551). 
Od dědicův jejích klášter chotěšovský Litice zase vyplatil roku 
1570. Litice pak zůstaly při klášteru až do jeho zrušení*). 

Zprávy o faře v Liticích vyskytují se již ve stol. XIV. 

V starých dobách byli tu tito faráři, o nichž paiiiěf se do- 
chovala: Jan z Jeřeně 1380 (r. 1382 pronajal faru Hodislavovi z Dobřan) 
do 1389, Hana, kněz z Hradce Králové a kanovník v Opolí, diec. Vrati- 
slavské, snoi. s př., 1385, Ojíř (Ogerius byl spolu gen. vikářem arcib. 
a korrektorem kněžstva) od 1398 (pronajal téhož roku faru Litickou 
Matějovi, knězi z Klatov), Mikuláš f 1407, Konrád, kněz řádu praem. 
z kláštera chotéšovského, od 1407 (s dovolením arcib. Z by říká, protože 
do té doby fara Litická zpravidla bylu spravována kněžími světskými),* 
Zikmund, kněz světský f 1457, Habart, kněz z kláštera Tepelského, 
od 1457. 

O dalších farářích stol. XV. a XVI. nemáme zpráv; až teprve 
r. 1575 připomíná se farář Vít**). 

Dle svědectví arcíděkana plzeňského z r. 1612 byl tehdáž v Liti- 
cích spolehlivý kněz katolický***); byl to dle nápisu na zvonku sanktu- 
sovém z r. 1614 Adam Bře ženský ze Švihová. 

Po delší mezeře můžeme stopovati pořad zdejších duchovních 
správců rokem 1640, kdy počínají se matriky; byli to^esměb kněží řádu 
praemonstřátského: Jan Jos. Lenek 1640—43, Jan Wierovský 1643 ti 649, 
Petr Schirmer 1649 52, Jos. Rosner 1652—58, Norbert Václav Streer 1658 
-62, Augustin Trotscher 1662, Godefrid Schmidt 1676—83, Ludvík Čada 
(Cžada) 1683—93, Amand Streer 1693 f 1711. 

P. Wierovský psal matriky česky, ostatní latinsky. 

Dle zprávy z r. 1700 osada čítala tehdáž 1259 osob při- 
jímání sv. svátostí schopných. 

Další pořad duchovních správců: Albert Ottický 
1711—43, Rafael Blumtritt 1743—46, Fridrich Kneissel 1746—55, Siard 
Pfeiffer 1755—61 (zvolen za probošta v Chotěšově), Hroznatá Fridrich 
1762—75, Tobiáš Hoffmann 1775-84, Raymund Hubl 1784—91 (zvolen 
za opata kláštera Tepelského), Vít Koller 1791—99, Ladislav Erben, 
kněz světský, býv. dominikán, 1799—1809, Jan Nep Koller 1809—1818, 
Xav. Ludolf Heidler 1818—37, Milo Mayer 1837-58, Pavel Frey 1858—74, 
Cyrill Braunsteiner 1874—76, Alfred Ambros Clementso 1876—86, Anselm 
Koehler 1886—97, Rupert Fischer 1897 f 1901, Mořic Menzel 1901 t 1903, 
Jan Křt. Sládek od 1903. 

Farář Hroznatá Fridrich (i 762 — 75) poznamenul v pa- 
mětní knize v příčině duchovní správy zdejší mimo jiné i toto: 
» Farář Litický musí býti obou řečí dobře znalý; není-li, jest 
povinen míti kaplana Čecha, neboC má 4 vesnice české (Dou- 
dlevec, Radobšice, Útošice a Štěnovice); každou třetí neděli 

*) Sedláček, Místop. si. 551; týž. Hrady a zámky XIIl, 233. 
**) Winter, Život cirk. 635. 
*^) Winter, Život cirk. 262. 



L 



296 



Vikaríát Plzeňský: 



povinen jest konati české kázání, katechesi mi každou neděli 
po česku v řečených vesnicích konati. Kdykoliv jest kázání 
české, toho dne i učitel na kruchtě jest povinen zpívati česky, 




Farní kostel v Li ticích. 



v jiné dny německy; tudíž i učitel má býti rovněž tak dobrý 
Čech jako Němec*. Z pozdějších záznamů se dovídáme, že ve 
dnech, kdy bylo německé kázání, současně na faře konáiio bylo 
čttské křesťanské cvičení. 



Litice. 



297 



Hraběnka Teresie Póttingova roz. Michaova, zakoupivši 
statek Štěnovice, umínila sobě r. 1747, že ze sýpky poblíž 
zámku stojící utvoří kapli ke cti sv. Prokopa a při něm že za- 
loží malý klášteřík pro tři kněze a jednoho fratera ze řádu 
trinitárského. V důvodech uváděla, že poddaní její často, když 
Švihovka se rozvodní, nemohou do kostela Litického, a mimo 
to že v Liticích není dosti o duševní potřeby jejich postaráno, 
poněvadž jen jednou v měsíci tam česky se káže. Po dlouhém 
vyjednávání, když trinitáři se zavázali, žé nebudou se míchati 




Vnitřek kostela v Liticích. 



do duchovní správy, dala konsistoř r. 1749 dovolení k benedi- 
kování řečené kaple, jakož i k tomu, aby trinitáři v ní mši sv. 
sloužiti, nejsv. Svátost chovati a v neděli a ve svátek česky 
kázati směli, ale vše to aby se dále bez újmy farního kostela; 
zvláště o době bohoslužeb aby se stala vždy dohoda s farářem. 

R. 1784 odloučeny byly Štěnovice, kdež zřízena byla lo- 
kalie, od Litic; k nové této lokalii přiděleny byly Útošice a 
Radobšice. 

Po zrušení kláštera chotěšovského přestal i patronát jeho 
nad farou Litickou. Právo to přešlo na matici náboženskou. 
A tak se stalo, že r. 1799 ustanoven tu byl za faráře Ladislav 
Erben, bývalý dominikán. Ten tu mnoho vytrpěl za francouz- 
ských válek, zvláště když vojsko ruské několikráte tudy táhlo. 
Na faře býval vždy hlavní stan; tu ubytováni bývali ruští gene- 
rálové a vyšěí důstojníci. 



298 Vikariát Plzeňský: 



PatronátDÍ právo bylo brzo postoupeno klášteru Tepel- 
skému, který sem, rokem 1809 počínaje, dosazuje knéze své. 
Farní kostel sv. Petra a Pavla^ stojící s farou na konci 
Litic na návrší při cesté k Šlovicům, ač na prvni pohled jedno- 
duchý, honosí se přece několika pozoruhodnými památkami. 
Jest to v podstatě své dobře zachovaná stavba gotická ze XIV. 
století. 

Pozornost obrací k sobě již gotický starobylý portál v severním | 

boku lodi. 1 

Ještě více upoutá nás vnitřek kostela nyní velmi pěkně a čistě 
upravený. 

Presbytář má pěknou klenbu gotickou; některé konsoly mají tvar • 

lidských hlav. Dříve býval presbytář vyzdoben starobylými nástěnnými 
malbami na stěnách i na klenbě. Spatřovali se tu svatí patronové čeští 
v životní velikosti s latinskými nápisy, dále „Nanebevzetí P. Marie" a j. 
Pohříchu byly malby ty zamalovány. | 

Krásný jest vysoký oltář hlavní, provedený mistrovsky ve slohu 
renaissančním a oživený hojnými socíiami. Při opravě r. 1869 prová- 
děné nalezen byl prý v něm nápis, že zhotovil jej r. 1600 Daniel Alt- 
mann. Pěkný obraz uprostřed jest novější; maloval jej A. Schindler 
r. 1724. 

Velmi pěkná jest také kazatelna, kterouž zhotovil roku 1666 
Václav Riber. 

Pozoruhodné jsou i oba barokní prostranní oltáře v lodi, pocháze- 
jící ze stol. 18. a ozdobené výborně provedenými řezbami. 

Pod kruchtou jest náhrobní kámen, na němž vytesána jest podoba 
paní, na obrubě pak jest český nápis: „Léta 1617 ve středu po květné 
neděli umřela jest urozená paní Judit Henygarová . . ." Henygarové byli 
tehdáž maj etniky panství Štěnovického. 

Zvony: 1. s nápisem německo-latinským, sdělujícím, že r. 1576 
v požáru se rozlil a r. 1582 že přelit byl od Albrechta ze Slavkova za 
probošta chotěšovského Adama Haslera. 2. s nápisem latinským, pře- 
jitý r. 1705 v Klatovech za probošta chotěšovského Ondřeje Norberta 
Fabritia.^ 3. s nápisem latinským z počátku 17. stol.: „P. Adam Bře- 
zenský Švihovský na ten čas nehodný farář Litický svým nákladem 
opatřil; modlete se za něho" 4. sanktusník s nápisem českým: „Léta 
1614 ctihodný kněz Adam Březenský, farář Litický, nákladem svým slíti 
dal; v letu 1717 přelitý nákladem téhož chrámu." 

V nové školní budově v Doudlevci zřízena byla kaple 
mešní. 

9. Malešice, fara. 

Duchovní správu obstarává farář s kaplanem. 

Patron: Karel hr. ze Schonbornů. 

Místa přifařená: Malešice 552 k., šk. 2tř. č. a 2tř. n.; Cho- 
tíkov (Kottiken) ^/^ h., 760 k., šk. 2tř.; Račice \ h., šk. Itř., 442 k.; 
Vlkýš (Wilkischen) Va h., 150 k.; celkem: 1914 k. Jest to osada jazy- 
kově smíšená, převahou německá. 

Paměti farnílío kostela Malešického lze stopovati již od 
století 14. 'j 

Z nejstarších farářů zdejších znám jest pouze jediný: * 

Zikmund, kněz benediktinského kláštera Kladrubského, 1417 — 35. 

Ješt6 r. 1570 byla tu fara katolická*); r. 1575 byl tu 
farář jménem Jan Ryz**), r. 1585—1604 Martin Kadera Teynský, 



*) Borový, Brus, 93. 

♦♦) Winter, Život církevní, 635. 



Malešice. 



m 



t. 1614 Jan Telonius*). Tento poslední, jak se zdá, byl ne- 
katolík, neboť když Mansfeld r. 1618 dobyl Plzně, farář male- 
šický vykonával tam k rozkazu rektorů bohoslužby kalvínské **). 




Farní kostel v Malešicích. 



*) „Registra počtu chrámu Páně Malešického 1584 — 1660" v archivu 
fary Malešické. 

♦*) Winter, Život církevní, 279. 



300 Víkariát tnn^ský: 

Po obnovení katolické víry byla duchovní správa ovšenrt 
zase v rukoa kněží katolických, ale zprávy o nich máme od 
r. 1638. 

Dachovní správcové malešičtí od r. 1638: Jakub de Santo 1638, 
Tobiáš Zimennann (neuměl dobře česky; on byl první, jenž v Chotikově 
zavedl německá kázání), Samuel Bartoloměj Severa 1668, Jiří Sota 1670, 
V^ít Alexius Ign. Pruchetíus 1673—77, Václav Reinwetter, administrátor, 
1677, Matouš Jos. Nevseta (Newschěta) 1683-^88, Jan Václav Dvořák, 
doktor bohosloví, 168&— 93 (stal se sakristou, t. j. farářem při metropol, 
chrámu sv. Víta v Praze), Jan Hana (Hanna) 1693 t 1730, Ludvík Barto- 
loměj RafiQus, mistr svob. umění a filosofie, bakalář bohosloví, muž 
vzdělaný, zvláště zběhlý v právu církevním a dějepisu, 1734 f 1780, 
Václ. Ronolter 1780 f 1792, Jos. Suchánek, muž výborný, jenž požíval 
všeobecné vážnosti, 1792 — 1825 (stal se kanovníkem ve St Boleslavi, 
ale pro nedostatečné příjmy tam něj ší byla mu část výnosu benefícia 
Malešického ponechána, pročež byla fara Malešická až do smrti jeho 
1834 administrována; administrátorem byl Václav Hrdlička), Kornel 
Demuth 1835 1 1870 (býval vychovatelem v hraběcí rodině Schonbomské; 
pro zásluhy své jmenován byl osobním děkanem), Eduard Pitzker 
1870-94, Jindfich Mates od 1895. 

Ze zprávy faráře Hany podané konsistoři r. 1700 se do- 
vídáme, , že osada čítala tehdáž 688 duší přijímání sv. svátostí 
schopných. 

Dle záznamu faráře Raffia z r. 1734 konaly se vždy dvé 
neděle po sobe služby Boží a kázání po česku v Malešicích, 
třetí pak nedéli po němečku v Chotikově. Nyní jsou v Male- 
šicích dopolední služby Boží v neděle a svátky vždy jednou 
české a podruhé německé; odpolední rovněž tak; v Chotikově 
konají se jen dopolední služby Boží, a to jazykem německým. 

Farní kostel sv, Jiří jest malý, na zevnějšku zcela 
prostý, neslohový. 

Ze starého kostelíka zachoval se gotický presbytářík čtvercového 
půdorysu s křížovou klenbou žebrovou, která má uprostřed svorník na 
způsob růže. Portálek vedoucí z presbytáře do sakristie jest gotický, 
s rovným nadpražím a s prázdnou štítovou deskou nahoře. Ve zdi na 
straně evangelijní jest pravoúhlý výklenek se železnými mřížovými 
dvířky. Na straně epištolní široké okno obloukovitě sklenuté. V zadní 
zdi jest zazděné hrotité okno gotické bez kružby. Vítězný oblouk jest 
hrotitý. Loď jest obdélníková a má strop plochý. 

R. 1877 byly pořízeny nové tři oltáře a kazatelna v gotickém 
slohu dle návrhů B. Wachsmanna. Ze starých oltářů ponechány jen 
sochy, které sochař Veselý opravil a póly chromoval. Obraz sv. Jiří na 
hlavním oltáři maloval prof. A. Lhota. 

Na bočním oltáříku, stojícím na straně evangelijní, jest uprostřed 
krucifix, po stranách sochy P. Marie a sv. Jana; pod krucifixem jest 
oválový nový obraz na plátně „Božské srdce Páně." Oltářík tento, dá se 
upraviti za Boží Hrob. 

Na bočním oltáříku strany epištolní stojí pod gotickým balda- 
chýnem socha bolestné P. Marie. 

Nad vchodem do kostela jest letopočet 1815, udávající dobu, kdy 
loď kostelní v nynější podobu byla přestavěna. 

Zvony: 1. s nápisem latinsko-českým, sdělujícím, že ulil jej 
r. 1654 Melichar (Melchior) Matouš Michelin, zvonař v Plzni, koUatorem 
že byl tehdáž urozený a statečný rytíř pan Adam Jaroslav Loubský 
z Lubna a manželka jeho Lidmila K)zená ze Svarová, farářem byl Tobiáš 
Zimermann. 2. asi z XV. stol. s nápisem provedeným gotickou minii9- 



Malofiíce. 301 

kuli: zdrávas Maria milosti plná, pán s tebou . . /* 3. s nápisem: 
„lacob Wilhelm Seitz hat mich gegossen in Pilsen 1782. —Leopold baro 
de Schimding." 4. zasvěcený sv. Janu Nep. z r. 1863. 

Kostel Malešický honosí se překrásnou starobylou ftionstrancí go- 
tickou. Jest celá ze stříbra; vyniká ušlechtilými rozměry a důmyslným 
rozélánkováním. Na pěkně pracované noze spočívá hořejší část na 
způsob jemných prolamovaných gotických vížek nebo baldachýnů, pod 
nimiž stojí drobné stříbrné sošky — nejvýše P. Maria s Ježíškem, dole 
několi!^ světců a světic. Skvostná tato monstrance zhotovena byla 
z odkazu paní Anny Šafránkové z Poutnova, měšCanky Plzeňské, která 
r. 1603 v závěti své takto ustanovila: „Item jednu záponu zlatou z mého 
pásku perlového dávám do Malešic k té faře do monstrance, na kterouž 




Vnitřek farního kostela v Malešicích. 

monstranci dávám svůj veliký pás o pěti hřivnách, aby byla z něho 
udělána monstrance . . ."*) Paní ta byla tehdáž majitelkou Malešic, 
a i jiným kostelům z klenotů svých podobné odkazy učinila. — Krásné 
toto dílo zlatnického umění budí obdiv znalců. Pořadatelé umělecko- 
průmyslových výstav nejednou si ji vyžádali; tak byla na výstavě v Praze 
(na Žoflně) r, 1868 a hned potom ve Vídni, v Praze pak podruhé byla 
na výstavě jubilejní r. 1891. 

V Malešicích na návsi stojí pěkná socha sv. Jana Nep. Na vy- 
sokém podstavci z obláčků utvořeném stojí světec se sepjatýma rukama 
pohlížeje stranou ke kříži, jejž andílek drží. Dali ji postaviti r. 1727 
tehdejší majitelé Malešic František Petr hrabě Barbo, nejvyšší strážmistr 
jízdy, a manželka jeho Markéta roz. baronka z Kusperstelnu. Na pod- 
stavci jsou letočetné nápisy: latinský, český a německý; český zní takto: 

»K tobIe sWatÝ Iene, zástVpCe náš 
srdeOnIě se VtIkáMe, prosIž za nás.« 



*) strnad, Listář II, 449. 



302 



Vikaríát Plzeňský: 



Filiální kostel Povýšení sv. Kříže v Ghotíkově 
býval za starých dob kostelem farním. 

Z farářů zdejších připomínají se tito: Petr do 1370, Mikuláš, 
prve f. v Mešně, sm. s př. 137011371, Mikuláš z Nové Plzně 1371 1 1376. 
Svatoslav z Vížky 1376 f 1394, Petr 1394, Mikuláš Mnišek do 1417 
(zbaven byl toho roku arcibiskupem konradem fary z příčiny neznámé). 
Jan řečený Cícero 1417 f 1419, Tomáš do 1419, Vavřinec z Dobřan 
1419 t 1426, Jan z Touškova 1426 f 1435, Jan z Hostouně do 1435. 

Ale rokem 1435 
zprávy o faře v Gho- 
tíkově umlkají, i Jze 
právem souditi, že 
v náboženských pře- 
vratech fara zanikla. 
Osadníci Chotikovští 
zasazovali se v po- 
slední dobé o to, 
aby u nich zřízena 
byla samostatná du- 
chovní správa. Mini- 
sterským výnosem ze 
dne 22. ledna 1906 
bylo žádosti jejich 
v zásadé vyhoveno. 

Právo obsazovati 
novou faru vyhrazeno 
bylo arcibiskupovi 
Pražskému. 

Starý kostel Cho- 
líkovský sešel tak, 
že hrozil sesutím, byl 
proto r. 1828 uzavřen. 
Na jeho místě vybta- 
věn byl r. 1834 od 

základu kostel nynější, jenž byl r. 1835 dne 20. září slavně 

požehnán. 

Jest to střízlivé noslohové stavení s nízkou věží nad průčelím. 

V presbytáři poutá k sobě pozornost především veliký zdařilý 
obraz na platné malovaný „Kristus Pán na kříži", připisovaný K. Skře- 
tovi, (llo podání prý z Prahy z některého zrušeného kostela sera daro- 
vaný. Obraz tento byl r. 1873 renovován nákladem 130 zl.; oltář s ve- 
likým rámem proveden byl téhož roku dlo návrhu Bedřicha Wachs- 
manna. 

Nad vchodem do sakristie zavěšen zajímavý reliéf ze dřeva řezaný 
a polychromovaný, asi ze XVI. stol. pocházející: Sv. Jiří na koni zabijí 
draka; v pozadí v právo modlící se dívka, v levo řeka s mlýnem a nad 
ním hrad, z jehož oken vyhledá muž a žena — - patrně rodičové dívky. 
Zdá se, že reliéf tento tvoříval střední část skládacího oltáře v kostele 
Malešickém. 




Filiální kostel v Chotikově. 



Ve vítězném oblouku stojí na konsolách 
a sv. Václava z poč. XVII. stol. 



sošky sv. Jana Křtitele 



Chotlkovc 



303 



V lodi naproti sobě stojí na každé straně oltář barokní: 1. na 
straně evangelijní sv. Josefa, na němž po stranách jsou sochy sv. Anto- 
nína Pad. a sv. Františka Ser., v nástavku řezaném na způsob obláčků 




Vnitřek filiálního kostelu v Chotíkově. 




Kaplička v lese „Kyjově**. 

s andílky obraz P. Marie Pomocné, po jehož stranách klečící světice- 
jeptišky. 2. na straně epištolní uprostřed ve výklenku socha P. Marie 
s Ježíškem, po stranách sochy sv. Dominika a sv. Augustina, v nástavku 
obraz Nejsv. Trojice a po stranách sedící sv. Jan Křt. a sv. Václav. 

Na stěně lodi zavěšen obraz na plátně, neumělý, který prý býval 
dříve na hlavním oltáři: andílkové v oblacích nesoucí kříž. 



líjĚĚíiit 



304 



Vikaríit Plzeňský i 



Zvony: 1. s nápisem latinským, přelitý r. 1662 od M. Miohelina 
nákladem tehdejSího patrona Václava Rudolfa z Treufelsu, měšťana 
a konšela plzeňského a manželky jeho Doroty. 2. z r. 1851. 

V nedalekém lese „Kyjov" řečeném stál dub, na jehož pni vi- 
síval od nepamětných dob obrázek P. Marie Pomocné. Tu v tišině lesní 




Kostel sv. Prokopa v Nýřanech. 



před obrázkem často k modlitbě poklekali zbožní ctitelé BohorodiČky 
zvláště matky chorých dítek sem s důvěrou v pomoc Její se utíkaly. 
R. 1894 zbudována byla na tomto místě kaplička. Přistavěna byla 
přímo ke pni onoho dubu, a to tak, že část pně s obrázkem P. Marie 
jest uvnitř kaple nad oltářem, kdežto ostatní část pně stromu venku 



Nýřany. 



305 



stoji a volně větve své rozkládá. Svatyňka tato {dostavena byla přiči- 
něním zasloužilého učitele Křimického Jana Kašpara. Dne 16. září 
řečeného roku byla dokončená kaple posvěcena od vikáře plzeňského 
Martina Páchla. K slavnosti té sešlo se mnoho procesí z okolí a veliký 
dav lidu. Světitel povzbudil přítomné dojeĎinou řečí k uctívání Rodičky 
Boží a poděkoval dobrodincům, kteří k vystavění kapličky přispěli.*) 

10. Nýřany, expositura. 

Duchovní správu vede exposita za pomoci katechety. 
V Nýřanech jest 5542 k., 1 ak., 59 ž., 7tř. šk. č., 5tř. šk. n. chl. 
a 5tř. šk. n. div. 

Osada jest jazykově smíšená. 




Vnitřek kostela v Nýřanech. 



Nýřany patřívaly do farnosti Úherecké, ale když neustálým 
přibýváním obyvatelstva — hlavné dělníků ve zdejších kameno- 
uhelných dolech — vzrostly v město, ukázala se potřeba zří- 
diti zde samostatnou duchovní správu, což se stalo r. 1893 
zřízením expositury. 

Kostel sv. Prokopa zbudován byl v letech 1903—04 dle 
plánů c. k. vrchního stavebního rady R. Vomáčky v jedno- 
duchém slohu gotickém. Dokončenou stavbu vysvětli r. 1904 
dne 7. listopadu J. E. Leo kardinál Skrbenský. Po dokončených 
obřadech proslovil nejd. světitel řeč německou a českou, načež 
první mši sv. sloužil prelát Tepelský. 



*) Srvn. Jul. Koánář: „Poutnička místa", str. 103—105. 



I 



306 ^kariát nxeftský: 

Kostel stoji na vobié prostoře na lápadnim kond mésta. Jest 
▼TStavén z cihel a kiyt polévanými taškami Presbytář sméřioge k jihu; 
hlavní vchod vede se strany severní. V průéelí jest věs (ve zdívn 25*9 m 
vys.) pokrytá jehlanovou střechou (celková výie véie ai ke špici střechy 
jest 4S^ m) a opatřená hodinami; presbytář zakonéen jest čtyřmi boky 
a v rozích zevně opřen pilíři. Má klenbu iebrovou. Hlavní . oltář jest 
nízký, z pískovce; na něm stojí sodia sv. Prokopa, rovněi z pískovce. 

Loď (21-5 m dL a 12-5 m šir.) má strop trámový. V lodi jsou dva 
oUářiky gotické, dodané firmou Krejčíkovon: na straně evai^elijní sv. 
Kříie, na straně epištolní P. Marie Lourdské. 

V pozadí lodi po celé šířce její jest kruchta na třech klenbových 
polích spoéívajfcL 

Ve věži visí tři zvony: 1. sv. Josef, 2. sv. Prokop, 3. P. Maria; 
všechny ulil r. 1904 Richard Herold v Chomutově. 

Na návsi v Nýřanech stojí malá kaplička barokní, vzadu 
třemi boky uzavřená, se zděným štítem baroknínL, v n&nž červenou 
barvou napsán jest letopočet 1595, poukazující patrně ke vzniku kaple 
dfívější, která na tomto miste stávala, nebof nynější stavení pochází 
teprve ze stol. XVUL Na střeše kapličky jest zděná víika se zvonkem. 
Uvnitř jest výklenek se soškou černé P. Marie. 

11. Pernarce (Bernardice, Pernharz, puv. Bernhards), fara. 

Patron: opat kláštera Tepelského. 

Duchovní správu vede farář; jest tu i místo kaplanské. 

Místa přifařená: Pernarce 327 k.. 10 L, šk. 2tř.; Březí n. 
Seštlice (Seslas) ^ , b., 67 k.: Čemovice (Scherlowitz) '4 h., 332 k., šk. 
Itř.; Donám uhlháuseln 1 h-, 36 k„ Krukaníce (Krukanitz) V3 h., 83 k.; 
Malkovice (Malkowítz) *, h., 65 k.: Niéová (Nitschowa) ^U h., 32 k.; 
Pichl 1 h., 63 k. 

Ves Pernarce patři klášteru Tepelskéma již od r. 1219. 

Již ve stol. XIV. připominá se tu kostel farní, k němuž 
dosazováni byli za duchovní správce knéží řečeného kláštera. 

Tořad farářů: Mikuláš do 1360, Štěpán 1360 t 13^ Jindnch od 
1362, Jan do 1375, Bohuslav 1375— Ta Oldřich 1378 1 1«), Mikuláš 1400 
až 1403, Petr, prve f. v Kladrubech Habrových, sm. s před., 1403—29, 
(stal se proboštem chotéšovskym). Martin od 1429*), Jan 1459, Jiljí 
(Aegidius) Rumpold 1464 . . . , Zikmund 1573, Matéj Khun 1^9^ Jiří 
Scheitter 1593 (stal se proboštem chotěšovským), Jiri Gohl 1594—1608, 
JiH Sparanftl 1608. Jan Meuskoenig 1627, Zacharias Bandhauer 1639 
(stal se proboštem chotéšovskýui). Prant. Weidner 1639, Ambroi Trótscher 
1647, Řehoř Streer 1654, Bartoloměj Zeidler 1656, Řehoř Neidhardt 1670, 
Kašpar Ros 1671—82, Norbert Ck>ttfridt 1686—92, Rudolf Willlért 1692 - 
1732 (téměř 40 let), Tadeáš Platzer 1732-53, Chrvsostom Mladý 1753— 
1772, FOip Waltsch 1772 82, Gabriel Dletzler 1782 1 1791, Marek Jánka 
1791 t 1805, Bohuslav Kirchbers: 1S05 tlS3', Fridrich Eckl 1831 f 1832, 
Bernard Grosskopf 1833—52. Pavel Frey 1852—58, Chrisostom Rudrich 
1858—65, Erasmus Tomáš Biersbach 1865—80, Petr Jos, Hammerschmid 
1880—92, Ludvík Dressler 1892-1904, Lukáš Jan Stóhr od 1904. 

Farní kostel sv. Mikuláše béhem času stářím sešel; 
dle slov pamétni knihy byla prý zvlášté loď jeho »podobna 
spíše nějakému prastarému pohanskému chrámu nežli katoli- 
ckému kostelu*. Starobylá tatosvatyné byla tedy zbořena a na 
místě jejím zbudován byl v letech 1820—22 kostel nynější; 

*) Až dotud sestavené z Lib. Conf. a Jud.; další iprávy čerpány 
z památní knlhj farní. 



Pernaroe. 



307 



posvětil jej r. 1822 dne 14. června arcibiskup Václav Leopold 
Ghlumčanský, konaje tu zároveň generální visitaci. 

Starý kostel však nebyl patrně zbořen celý, nebof presbytář s go- 
tickou žebrovou klenbou o dvou polích s opěrnými pilíři a hrotitými 




Farní kostel v Pemarcích. 



okny (bez kružeb) byl ponechán. Nad hlavním oltářem jest veliký 
rámec se zdařilým obrazem na plátně z XVIII. stol.: V oblacích klečí 
sv. Mikuláš před P. Ježíšem se mu zievujícím; pod ním vznáší se anděl 
s talířem, na němž jsou zlatá jablka; dole spatřují se drobné výjevy: 
loď zmítaná bouří sv. Mikulášem ochraňovaná, v druhém rohu světec 
kladoucí tajně dar do okna. — Vítězný oblouk jest sklenut do hrotu. — 



308 



Vlkariát PlzeftBký: 



Loď jest obdélníková se stropem plochým; okna jsou hrotitá. Šikmo 
v obou rozích u vítězného oblouku stojí barokní oltáře s obstojnými 
obrazy sv. Anny a sv. Martina. Na stěnách zavěšeny dobré obrazy sv. 
Norberta, sv. Barbory, Narození Páně, Poslední večeře. 

Zevnějšek jest zcela prostý; v průčelí nízká věž s hodinami. 

Zvony: 1. ulitý od R. Pemera v Plzni 1900, 2. s nápisem: „Anno 
Domini 1505. N. Nicolaus. Lucas. Marcus. Joannes. MatthaeuB, 3. byl 
přelit r. 1855 od A. Pistoriusa v Chebu a r. 1879 opětovně od K. Šamala 
(C. Schamal) v Plzni, 4. asi z roku kolem 1500 s nápisem latinským 
gotickou minuskulí provedeným; uprostřed nápisu štítek s písmenou W, 
připomínající nepochybně dobu krále Vladislava II. (1471 — 1516.) 




Vnitřek farního kostela v Pernarcích. 



Filiální kostel Nanebevzetí P. Marie v Březí neboli 
Šestlicích býval za starých dob kostelem farním. Právo patro- 
nátní vykonával klášter Tepelský společně s panoši v Březí 
usedlými. Fara obsazována byla kněžími svétskými. 

Z farářů zdejších jsou známi tito: Jan do r. 359, Jindřich, prve 
f. v Trnové, sm., s př. 1359 (resignoval ještě téhož roku), Jan Petrův 
/ Dobronic 1359—68, Mikuláš, prve f. ve Skviříně, sm. s př., 1368, Jan 
do 1390, Mikuláš, prve f. v Landeku, sm. s př., 1390, Mikuláš, prve f. 
v Kotouni, sm. s př., 1392—94, Bušek (Buzko), pi-ve oltářník Božího Těla 
v kostele sv. Michaela v Opatovicích v Praze, sm. s př., 1394 — 1402, 
Havel (Gallus) do 1404, Tomáš (Tomášek), prve f. v Přívěticích, sm. 
s př., 1404 t 1415, (po smrti f. Havla byl potvrzen dne li. ledna 1415 
k podání panošů Havla z Březí a Nepra ze Stipoklas za faráře Zikmund, 
klerik z Prahy, ale Zikmund fary neobdržel, neboť již 23. února čteme, 
že byl potvrzen Matěi z Dobřan k presentaci opata a konventu kláštera 
Tepelského a Havla panoše z Březí. První presentace byla patrně ne- 
platná, protože pominut byl při ní klášter Tepelský. Spolu se dovídáme, 
že došlo tenkráte k úmluvě v tom smyslu, že vyjma případu směny 



Břtzí. 



309 



^^K 


1 


■ 




^^^^^^^^^w_ 


'^--'"^"fi^ 


^ 

^ ■ 






m 


1 



Filiální kostel v Březí. 



řečený Havel, jakož i dě- 
dicové a nástupcové jeho, 
má právo presentačnf), 
Matéj z Dobřan 1415—17, 
Pezold, prve farář v Ne- 
zdicích, sm. s j>ř., 1417 
až 1423, Jakub, kněz 
z Hradiště 1423. 

Ve válkách hu- 
sitských fara zanikla. 

Dřívější kostel byl 
r. 1668 rozšířen *), ale 
potom r. 1718 zbořen 
a na jeho místé ny- 
nější vystavěn, který 
byl roku 1720 dne 
5. července vysvěcen 
opatem Tepelským 
Rayraundem Will- 
fertem, bratrem te- 
hdejšího faráře Per- 
narckého Rudolfa 
Willferta. R. 1901 
byl kostel důkladně 
opraven. 




Vnitřek filiálního kostela v Březí. 



♦) Zpráva faráře Rusa v arcib. arch. 



310 Vikariát Plzeňský: 

Dle zprávy z r. 1700 přicházelo do této svatyně o mari- 
ánských svátcích hojně zbožných ctitelů Rodičky Boží, takže 
v těch dnech bývalo 100 i více poenitentů. 

Jest to svatyně dosti veliká, barokní. K jižnímu boka přiléhá věž 
cibulovitou bání krytá; v přízemí jejím umísténa jest sakristie a nad ní 
oratoř. Presbytář třemi boky zakončený má klenbu valenou, ozdobenou 
štukovým rámováním. Loď obdélníková, v rozích sešikmená, valené 
klenutá. 

Hlavni oltář barokní, zděný, umělým mramorem potažený. Uprostřed 
jest mělký výklenek, v němž stojí socha P. Marie s Ježíškem, oděná 
šatečky ověšenými penízi. V hořejší části výklenku ze štuku jsou oblaka, 
v nich holubice, po stranách andílci držící draperie. Nad středem jest 
kartuše, v ní opatský znak, písmena KW A T (t. j. Raymundus WUl- 
fert, abbas Teplensis) a letopočet 1719, k němuž připojen znak opata 
nynějšího Gilberta Jana Helmera, se začátečními písmenami jeho jména 
a letopočtem 1901. V nástavku spatřuie se reliéf Boha Otce v oblacích. 

Nad postranními brankami stojí sochy sv. Jana Křtitele a sv. 
Jana Ev. 

V lodi stojí malé barokní oltáříky sv. Jana Nep. a P. Marie; tu 
také nalézá se velmi pěkná kazatelna pozdně renaissanční s bohatými 
řezbami květinovými a ovocnými. 

Zvony: 1. ulitý od Jos. Pemera 1758, 2. od W. Z. Sedlmayera 
v Plané (Pian) 1840. 

V zámečku Krukanickém, v němž bydlí vždy některý kněz 
z kláštera Tepelského jakožto inspektor panství, jest v přízemí malá, 
klenutá kaplička sv. Jana Nep. V ní jest nový oltářík v románském 
slohu s krásným obrazem: Bl. Hroznatá klečící v oblacích a za klášter 
Tepelský orodující; nad ním anděl drží věnec a v druhé ruce palmu 
a okovy. Obraz tento maloval J. Ruinart de Brimont r. 1893. 

12. Planá, fara. 

Duchovní správu vede farář s kooperatorem. 

Patron: Klement kníže Metternich. 

Místa přifařená: Planá 210 k., 7 ž., šk. 2tř.; Bříza Dolní 2 h., 
152 k., šk. Itř.: Čivice 1 h., 241 k. 6 ž., šk. 2tř.; Dobříc IVa K 305 k.; 
Hromice IV2 h-, 831 k., šk. 4tř.; Chotina V2 K 288 k., šk. Itř.; Jarov 
1 h., 331 k., šk. Itř.; Kačerov 1 h., 331 k.. šk. Itř.; Koryta 2 h., 229 k., 
šk. 2tř.; Kostelec % h.,' 69 k.; Nadryby 2 h., 263 k., šk. Itř.; Nynice 
Va h., 263 k.; Robšice 2 h., 98 k.; Zihlice i% h., 396 k.; celkem 
3860 k., 12 ž. 

V Plané, která patřívala od nepaměti klášteru Plasskému, 
připomíná se farní kostel již ve stol. XIV. Opatové plasští do- 
sazovali k němu faráře sami, pak od r. 1422, kdy Planá byla 
(asi od r. 1420) v zápisném držení Bedřicha z Kolovrat, spo- 
lečné s tímto pánem. 

Z nejstarších farářů zdejších jsou známi tito: Petr, f 1409, 
Jan, cisterc. z kl. Plasského, od 1409, Jakab do 1418, Ondřej, prve 
kaplan ve Kdyni, sm. s př., 1418, Moříc (Mauritius) t 1422, Václav 
z Vilémova 1422. 

R. 1500 byl v Plané farářem Jan Touha z Ledče *). 

I když pozdéji, r. 1539, Planá dostala se v majetek ne- 
katolického pána Floriana Gryspeka, na blízkém zámku Kače- 
rově sídlícího, zůstala osada zdejší zpočátku věrna náboženství 
katolickému. Byl tu tehdáž farářem mistr Michael Ecker, kterýž 



*) Dr. J. v. Šimák v „Methodu" XXV. (1899), 18. 



Planá, 



311 



plných 25 let duchovní správu svědomitě ve službě církve ka- 
tolické řídil *). Ale nástupce jeho, jménem Adler, kněz ženatý, 
odstranil katolické řády a zaváděl obyčeje luteránské. Zajímavo 
jest, že místo introitq zpíval německé verše luteránské a že 




Farní kostel v Plané. 



epištolu a evangelium zpíval — po němečku! V počínání svém 
měl mocného ochránce, svého kollatora pana Floriana Gryspeka. 
Když Jiřík Netolický, arciděkan plzeňský, chtěl r.- 1665 v Plané 
vykonati visitaci, vzkázal mu Gryspek po primátorovi Plzeň- 
ském, že kdyby byl o tom věděl, že by dal k šturmu udeřiti 



*) Borový, Ant. Bnii, 215. 



312 



Vikariát Plzeňský: 



a své poddané na něho a knéží jeho pustiti, takže by byli 
s těžkostí mohli do Plzně trefiti*). 

Ale další postup protestanství byl tu nadobro zastaven, 
když povstání nekatolických stavů českých bylo potlačeno. 
Gryspekové, kteří se povstání toho horlivě súčastnili, byli statků 
svých zbaveni a císař vrátil r. 1623 panství Kacerovské zase 
klášteru plasskému. Od té doby fara v Plané obsazována byla 
zase kněžími katolickými, a to mnichy řádu cisterciáckého. 




Vnitřek farního kostela v Plané. 



Pořad farářů až do r. 1803: P. Matěj Valecius (profes kláštera 
Velehradského) 1641—47, P. Jan Tillingar 1647—68, P. Ondřej Straka 
1658-61, P. Jan Tillingar (po druhé) 1661—65, P. Benedikt Holibergius 
1665—76, P. Řehoř Nigrinus 1676—83, P. Alberik Hubacius 1683—95; 
P. Kryštof Tengler 1695—1708, P. Jeroným Mráček 1708—20, P. Rudolf 
Engelthaler 1720—31, P. Silvester Hetzer 1731—39, P. Innocenc Chládek 
1739-42, P. Kamil blaha 1742-48, P. Silvan Czarda 1748-56, P. Paulin 
Vogl 1756-66, P.Robert Grueber 1766-69, P. Florián Pokorný 1769—81, 
P. Amand Sequens 1781, P.Jeroným tírixi (výborný hudebník a skladatel; 
byl chorregéntem a varhaníkem v klášteře plasském) 1781 f 1803. 

Když klášter Plasský byl r. 1785 zrušen, pňvtěleny byly 
jeho statky i s právem patronátním náboženskému fondu; 
r. 1826 koupil panství plasské kníže Klement Metternich, čímž 
i patronátní právo nad kostely na panství tom na něho přešlo. 

Pořad farářů od r. 1803: Jan Náhlovský 1803—15, kněz učený a 
horlivý a kazatel výborný, býval ředitelem normální školy Zbírovské 
(tam založil odbornou knihovnu učitelskou o 458 svazcích), Tomáš Mi- 

*) Borový, Ant. Brus, 215. — Winter, Život církevní, 216, 



r~ 



Planá. 313 

kovec 1815 t 1819, Bernard Hutter 1819 + 1848, Karel Nekola 1848 
t 1852 (byl dne 2. dubna o VjlO hod. vec. od loupežného vraha usmrcen), 
Frant. Vosmík 1852 f 1856, Karel Kummer, znamenitý kazatel, ze sbírek 
dvakráte chrám uvnitř opravil, 1856—76, Frant. Eska, farář v Michli, 
sm. s před., 1876—85, Karel Appel, kněz ušlechtilý a všestranně vzdě- 
laný, vydal „Dějiny pout. chrámu Tejnice u Královic", 1885 f 1902, Jan 
Uhlíř. 

Starý kostel Plánský byl raalý, podobný spíše kapli néjaké 
nežli kostelu, i byl v letech 1752—53 přístavbou rozšířen 
a novou věží opatřen. 

R. 1753 oddělen byl od farnosti Plánské Liblín, kdež zří- 
zena byla samostatná fara, k níž připojeno bylo i několik 
vesnic dříve k farnosti Plánské patřivších (Liebštejn, Žikor, 
Olešná s mlýny a rybárnami). R. 1788 oddělena byla Německá 
Bříza a připojena k farnosti Druzdovské. 

Kostel Nanebevzetí Panny Marie zachoval si ze XIV. 
stol. gotický presbytář, a zdivo původní obdélníkové lodi; 
přední část jest prostičká, neslohová. 

Presbytář jest malý, třemi boky zakončený, zevně v rozích opěr- 
nými pilíři opatřený; klenbu má žebrovou. 

Oltář hlavní jest barokní; uprostřed jest výklenek se soškou Panny 
Marie s Ježíškem, po stranách jsou sochy dvou světců-opatů. 

Vítězný oblouk jest hrotitý; nad hrotem spatřuje se plastický znak 
opata plasského Ondřeje Trajera (t 1699). 

Po pravé straně vítězného oblouku stojí na konsole zajímavá, 
pozdně gotická socha sv. Barbory. \. 

Loď skládá se ze dvou částí: užšú původní (v jižní zdí její spa- 
třuje se zevně zazděný, goticky profilovaný portál) a z části širší, v letech 
1752—63 přistavěné, která se k oné starší části sešikmenými stěnami 
připojuje. 

Při bočních zdech starší části lodi stojí pěkné barokní oltáříky 
^ bohatými vyřezávanými rozvilinovými rámci; na oltáříku strany evan- 
gelijní jest obraz sv. Josefa, na oltáříku strany epištolní obraz sv. Jana 
Nep. V hořejších částech oltáříku těchto a tolikéž i na obrazech spatřuje 
se znak opata plasského Eug. Tytla. 

Při šikmých stěnách novější Částí stojí oltáře barokní s plochými 
nástavci: 1. oltář na straně evangelijní má nahoře znak opata plasského 
Fortunata Hartmana a obraz sv. Martina od Jana Herzoga v Plzni 1862; 
2. oltář na straně epištolní má menší obrázek sv. Aloise a dole sošku 
sv. Anny samotřetí. 

Na bočních stěnách rovnoběžných umístěna jsou na konsolách dře- 
věná sousoší barokní: 1. Kristus Pán s kříže oběma rukama objímá sv. 
Bernarda, 2. Kristus Pán na kříži objímá sv. Luitgardu. 

V nadpraží jižního bočního vchodu vytesán jest letopočet 1752. 

V průčelí jest nízká věž s cibulovitou šindelovou bání. V předním 
boku věže umístěn jest veliký z kamene tesaný znak opata plasského 
Sylvestra Hetzera. 

Zvony: 1. s nápisem gotickou minuskulí provedeným: „Léta božího 
1491 dokonáno jest skrze mistra Jiříka před svatým Jakubem tu sobotu^'; 
2. malý, novější. 

Filiální kostel sv. Jiří v Kostelci býval za starých 
dob kostelem farním a patřil k děkanátu Rokycanskému. Zbu- 
dován jest na daleko viditelné stráni nade Mží v nepatrné 
vísce; jest bohatě nadán. Kostelec zakoupen byl r. 1238 od 
kláštera plasského, jenž tudíž vykonával i právo podací. 

PMvátná miita. li. 14 



314 



Vikaríát Plzeňský: 



Z farářů zdejSíoh jsoa známi tito: Mikuláš do 1380, Jan, pnre f. 
v Příbenicíoh, 1389—1403, Mikuláš, prve f. kostela sv. Jana v Podskalí 
na Novém Městě Pražském, sm. s před., 1403. 

Presbytář třemi boky zakončený, s opěrnými pilíři v rozích, jest 
pozůstatek původní stavby gotické ze XIV. stol.; klenba jeho však lest 
již barokní, s výsečemi nad okny. Okna jsou hrotitá, ale bez kružeb. 

Oltář hlavní jest pozdně renaissanční; opraven byl r. 1892; obraz 
sv. Jiří zabíjejícího saň jest nový. Nahoře uprostřed jest socha Krista 
Pána z mrtvých vstávšího, po stranách ,pak |[sochy andělů s nástroji 
umučení.; 




Filiální ; kostel sv. Jiří v Kostelci. 



Nad vítězným obloukem jest deska 's nápisem latinským, ozna- 
mujícím, že Oelestin Stoy, opat plasský, kostel tento r. 1741 opravil a 
z části přestavěl*). 

Po stranách vítězného oblouku stojí oltáříky s velikými obrazy na 
plátně: sv. Roberta a sv. Benedikta z r. 1734, označené znakem opata 
Eugenia Tittla. 

Loď má okna hrotitá bez kružeb. Klenba jest napodobená. Část 
lodi k presbytáři přiléhající pochází ve zdivu nepochybně rovněž ze sto- 
letí XrV. V bočních stěnách lodi jsou hrotité výklenky s oltáříky: 1. Na 
oltáříku strany evangelijní jest obraz na plátně: P. Maria s Ježíškem 
sedící pod stromy na břehu potůčku; na větvích stromů sedí andílkové, 
v lese zvěř se pasoucí; jest to idyllický, zajímavý, ač nepříliš umělecký 
obraz XVIII. stol. Pod tímto obrazem jsou dva menší obrázky z vystří- 
haných částí skládané: „Zvěstování" a „Král David". Na oltáříku stojí 



♦) „In honorem s. Georgii martyris restauratum, construotum et 
instructum a Coelestino Stoy, abbate de Plassio Ord. Cisterc. anno 1741". 



Koitelec. 



315 



socha P. Marie Loardské. 2. Ve výklenku protějším jest oltiřík se soohoa 
sv. Jana Nep. *) 

K starší části lodi připojuje se sténami sešikmenými část r. 1741 
přistavěná. U sešikmených stěn umístěny ísou dobré, pozdně-renaissanční 
oltáříky; na jednom stojí zasklená skříňka se soškou P.Marie s Ježíškem, 
na druhém socha sv. Ondřeje (na podstavci nad oltářem vymalován jest 
sv. Matouš). 

Ve schodišti na kruchtu vedoucím, odložena jest dřevěná socha 
sv. Jiří na koni a zbytek oltáře s nápisem: „Tento oltář ke cti a slávě 
nerozdílné Trojice svaté a ku poctivosti sv. Vavřince mučedlníka Božího 




Vnitřek filiálního kostela v Kostelci. 



postaven jest pobožnou horlivostí a péčí urozeného Pána Pana Petra 
Pavla Malovce z Cheynova a Winterbergka, J. M. C. nejvyššího leitnanta, 
a urozené Paní Paní Lidmily Elišky Malovcový rozené z Eokořova, ja- 
kožto toho času vrchnosti, pána a paní statkův Vosek, Březiny, Přívětic 
a Radnic dne 25. měsíce června léta Páně 1653"**). 

V pozadí lodi jest kruchta podklenutá, vpředu na třech obloucích 
spočívající; má rovněž i nahoře tři arkády. 

V průčelí jest nízká věž, v níž umístěny jsou tyto zvony: 1. s go- 
tickým nápisem minuskulovým latinským: „Zdrávas Maria, milosti plna, 
Pán s tebou. 1500". 2. z r. 1821, s polovypuklým obrazem nejsv. Trojice 
a sv. Jiří. 

Po stranách průčelí vedou vchody na hřbitov kolem se rozkládající; 
na vchodech těch vytesán jest letopočet 1749. 



*) Za tímto oltářem jest na zdi český letočetný nápis: „šIMon ža- 
LoVDek a slnoVe geho, horLIVI CtlteLoWe lana sWateho" (t. j. 1791). 

**) Zbytek tento pochází nepochybně z oltáře, jenž r. 1887 z kostela 
v Horním Stupně byl zakoupen. 



316 



Vikaríát Plzeňský: 




Filiální kostel v Civících. 




Vnitřek filiálního kostela v Civících. 



Čivice, Ninica. 317 

Filiální kostel nejsv. Trojice v Civících (Óijevicích) 
býval rovnéž za starých dob kostelem farním. Podací právo 
méli vladykové Čivičtí. 

Faráři: Blažej f 1358, Václav, syn Mikuláše z Čivic, od 1368, 
Václav (jiný?) 1400, Jindi4ch z Křížence 1400—02, Jindřich, prve farář 
v Žihli, srn. s před., 1402-06, Jan, prve f. v Bližejově, sm. s před., 
1406-07, Přibík, prve f. v Mešně, sm. s před., 1407-17, Petr z Výrova 
1417 t 1436. 

Kostel jest jednoduchá stavba barokní z XVIII. stol.; k staršímu 
původu poukazule pouze zdivo presbytáře, vzadu do tří boků se lomící. 
Strop v presbytáři i lodi jest plochý. Hlavní oltář jest ranně barokní, ob- 
stojný; uprostřed jest chatrný, neumělecký obraz nejsv. Troíice, v nástavku 
obrázek P. Marie; po stranách stojí sochy sv. Barbory a světce biskupa. 
V lodi na straně evangelijní stojí zajímavý oltář sestavěj ze dvou kusů, 
pocházejících z různých dob. Dolejší část se sochou sv. Jana Křtitele jest 
zbytek pozdně gotického skládacího oltáře (archy) ze XVI. stol.'*'); bývalá 
křídla tohoto oltáře zavěšena jsou na stěně. Ozdobena jsou vpředu reliéfy 
sv. Ambrože (zobrazen jako biskup s knihou, na níž jsou důtky) ' a sva- 
tého Jana Ev., vzadu pak obrazy sv. Václava a sv. Zikmunda. Na řečený 
zbytek staré archy postaven byl oltářík pozdně renaissanční s obrázkem 
Zvěstování. 

Na straně epištolní jest oltářík barokní se sochou Tanny Marie 
bolestné. 

V průčelí jest nízká hranolová věž s jehlanovou střechou ♦♦). Přední 
strana věže ozdobena jest nad římsou polovypuklinou znázorňující Koru- 
nování P. Marie. 

Zvony: 1. s nápisem: „Urozený Pan Pan Bohuslav z Liebštejna a 
na Liebštejně tento zvon dal slíti r. 1663 s osadními Čivickými ke cti 
a chvále Pánu Bohu, šv. Trojici a sv. Janu. 2 s nápisem z písmen go- 
tických nahodile jen pro ozdobu sestavených, asi z doby kolem r. 1^. 

Kaple sv. Kateřiny v Ninicích {Nynicích). Oldřich 
z Litic daroval okolo r. 1216 ves Ninice klášteru Plasskému. 
Již v dobách pradávných vystavěli prý tu cisterciáci řečeného 
kláštera kapli pro bratry laiky, pracující v okolních pohch 
a lesích. Cisterciáci zabývali se totiž pilné také zemědélstvím. 
Mimo veliký dvůr při kláštere zřizovali menší dvory vzdále- 
nější (tak zvané »grangie«), při nichž usazovali bratry laiky 
nebo takzvané konvrše***). A takový dvůr býval i v Ninicích. 

Se stavbou nynější kaple započalo bylo za opata Ondřeje 
Trojera (f 1699); stavbu dokončil r. 1701 nástupce jeho Eugen. 
Tyltl. Po zrušení kláštera Plasského prodána byla tato kaple 
r. 1799 obci Ninické za 64 zl. 

Kaple stojí uprostřed na návsi na místě vyvýšeném. Jest to pěkné 
stavení barokní. Půdorys má tvar kříže. Na střeše jest vížka f), která 
na špici ozdobena jest plechovou korouhvičkou v podobě sv. Kateřiny. 



♦) Oltář tento býval dříve nepochybně oltářem hlavním, nebot 
kostel Givícký byl původně sv. Janu Křtiteli zasvěcen. 

♦♦) Tato 8tř«cha byla dána při opravě kostela r. 1887 místo staré 
cibulovité báně pěkných tvarů. 

**♦) Srvn. Vacek, Sociální dějiny, 473. 

t) Ve vížce byl zvon s nápisem: „Ora pro nobis s. Catharina 1680. 
Sumptibus incolarum et benefactorum Plassensium Stephanus Pricquei 
clvis Clattoviensis me fudiť*. Zvon tento pukl a r, 1897 byl prodán; na- j 

hrazen byl novým, ulitým od Pemera. \ 

I 



318 



VikAriál Plzefiský: 




Kaple sv. Kateřiny v Ninicích. 




Vnitřek kaple sv. Kateřiny v Ninicích. 



Nadryby. 



319 



Nad vchodem jest deska s latinským letodstným nápissm*), jsHž sdilnje 
nám jména oněch opatů, za nichž byla kaple vystavěna, jakož i rok 
1701. 

Uvnitř nad oltáříkem (daným sem r. 1888 ze zbořeného kostela 

v Horním Stupně) visí obrovský obraz: andělé nesou tělo sv. Kateřiny; 

byla to původně dobrá práce, ale byla špatně přemalována. Dole na 

Brámci jest znak opata Tyttla Na pilířích visí ípěkné ze dřeva řezané 

festonyjandílky držené. 




Kaplička sv. Antonína v Nadrybech. 



Kaplička sv. Antonína v Nadrybech uprostřed návsi u ryb- 
níka stojící, jest malé, obdélníkové stavení čko, přistavěné k starší zděné 
okrouhlé zvoničce, postavené r. 1725. Kapličku tu dal vystavěti r. 1866 
výminkář Ant. Šimice. Syn jeho, Ant. Šimice, pořídil r. 1892 na svůj 
náklad oltářík s obrazem sv. Antonína, jejž maloval r. 1892 Josef Leba, 
choralista a štafír z Plzně. Po stranách na oltář postaveny i sou starší 
sošky dvou sv. Králů, které stávaly dříve v sakristií kostela v Plané. 
Mimo to pořídil řečený Ant Šimice mešní kalich a mešní roucha a roku 
1901 založil fundaci 200 K, aby v kapli té sloužena byla každého roku 
mše sv. buď v neděli před svátkem sv. Antonína anebo v neděli po 
něm následující. 

V Hromici jest mešní kaplička zasvěcená sv. Prokopu, 
vystavěná r. 1887 a posvěcená 30. října téhož roku. Spodek oltáře pochází 



*) „CapeLLa Ista honori sanCtae Catherlnae aeDIflCata fVIt ab 
AnDrea Troler atqVe EVgénIo TYttl^, abbatIbVs Pl^ssenilbVs praepe- 



sltlsqVe LlpensIbVs", 



320 Víkariát Plzeňský: 

z kostela v HorDím Stupně*); obraz sv. Prokopa (Benmělecký) zhotovil 
malíř Pondělíček ze Stupna. 

Roku 1888 dne 21. května v pondělí Velikonoční posvěcena byla 
kaplička sv. Jana Nep. v polích u Járova, postavená hlavně při- 
činěním Marie Kožíškové, výměn kářky z Koryt. 

13. Plzenec (Stará Plzeň), fara. 

Duchovní správu obstarává faráf za pomoci kaplana a kate- 
chety. 

Patron: Arnošt hrabě Waldstein-Wartenberg. 

Místa přifařená: město Plzenec 1989 k., 5 ž., 16 bez vyznání, 
šk. 4tř. obec. a 5tř. měst; Černice 1 h., 816 k., 5 ž., Sk. 3tř.: Koterov 
\ h., 549 k, šk. 2tř.; Ledkov 8/4 h., 418 k., šk. Itř.; Lhota IV4 h., 413 
k., šk. 2tř.; Mokrouše IV4 h., 260 k.; Sedlec V2 K 528 k., 3 ak.; 
Tymákov 1 h., 962 k., 12 ž., šk. 4tř.; celkem: 5925 k., 3 ak., 20 ž., 16 
bez vyzn. 

Plzenec býval důležitý hrad knížat českých s podhradím. 
Hrad tento připomíná se poprvé r. 976, kdy tu císař Ola II. 
od Čechů byl poražen. Důležitost Plzence za starých dob vysvítá 
z toho, že se tu r. 1266 připomíná osm kostelů a kápli: sv. 
Vavřince, P. Marie, sv. Jana Křtitele, sv. Václava, sv. Martina, 
sv. Kříže, sv. Petra a sv. Blažeje. 

Z nich zachovala se v původní podobě svatyné toliko 
jediná, totiž okrouhlá kaple sv. Petra; v pozménéné podobé 
pak kostely dva: P. Marie a Sv. Jana Křtitele. 

Veškery ony svatyné dal král Otakar II. r. 1266 pod 
správu kláštera chotěšovského. 

O kostele farním vyškytá se první znráva ve stol. XIV. 
Podací právo mél tehdáž kancléř království Českého, jímž [býval 
probošt Vyšehradský; r. 1434 méli právo to zástavní držitelé 
hradu Radyné. K hradu tomu patřil Plzenec až do konce XV. 
stol.; potom náležel k Zelené Hoře do r. 1561 a od r. 1561 
k panství Šfáhlavskému. 

Nejstarší faráři Hzenečtí: Ryvinus, syn MikuláSe z Radotína, 
1359, Mikuláš 1375 t 1390, Řehoř řečený Hudera, kaplan krále Václava, 
1390, Blažek Malandryn 1409—13, Jan z Boru 1413 t 1434, Sudivoj 1434. 

V kostele farním připomíná se v letech 1409 a 1413 při oltáři sv. 
Kateřiny místo oltářníka. 

V Plzenci uhájilo se náboženství katolické i ve válkách 
husitských, neboť tehdejší držitelé blízké Radyně stáli věrné 
k straně katolické. 

O farářích Plzeneckých od druhé polovice stol. XV. až do 
konce stol. XVL zachovalo se nám toliko málo zpráv. 

Tak se dovídáme, že tu r. 1567 zemřel farář bez kšaftu; 

syn kollátora, p. Jiříka Kokořovce, tehdejšího majitele panství 

. Šťáhlavského, nevšímaje si zákona zemského, dal veškeren po 

faráři pozůstalý statek pro sebe pobrati, takže proti tomu 

arcibiskup Antonín Brus z Mohelnice důrazně musil zakročiti**). 

*) Když r. 1887 starý kostel v Horním Stupně byl zbořen, zakoupil 
z něho farář Plánský K. Appel tri staro oltáře. 
**) Borový, Antonín Brus, 139. 



f 



PÍ ženec. 



321 



R. 1612 pak nalézáme zprávu, že v Plzenci byl tehdáž 
spolehlivý kněz katolický.*) 

Pořad f a rářů od r. 1592: Valentin 1592 f 99, Petr Linter Litoměřický 
z Pilsenbnrgu do 1608, Pavel Sekyra do 1614, Kryštof Campius do 1629, 
Michael Sumer do 1638, Jan I^. Šlapáček (Schlapaczek) do 1655, Matouš 




Farní kostel v Plzenci. 



Michael Matějovský 1655 f 1692, Jakub Jan Lenk 1692 f 1712, Jiří 
tíonaventura Polipeský, šlechtic de Lauro, 1712—33, Adam Jiří Lipovský 
z Lipovic 1733—35, Antonín Josef Matoch 1735—39, Jos. Ant. Payer 
(Pajer) 1739 f 1772, Frant. Petr Laštovička 1772 f 1797, Maximilian 
Pertak 1797 f 1823, Ondřej Piller 1823-30, Frant. Pištěk, prve f. ve 
Verměřicích, sm. s před., 1830 f 1842 (byl installován jmenovcem svým, 
Františkem Pištěkem, světícím biskupem pražským; r. 1832 jmenován 
byl osobním děkanem; byl to kněz v povinnostech svých neúnavný a 



♦) Winter, Život církevní, 262. 



322 



Vikariát Plzeňský: 



chudým velmi nakloněný), Josef Jezbera 1842 f 1844, Jan Jonáš 1844 
(byl r. 1851 jmenován vikářem Rokycanským; r. 1864 odešel na faru do 
Bosně u Mnichova Hradiště), Frant. Dvorský 1865—69, Fraiit. Knížek 
1869 (r. 1876 byl jmenován vikářem Plzeňským) f 1885, Frant Dražil 
1885—1906, Jan Císař od 1906. 




Vnitřek farního kostela v Plzenci. 



} Za moru r. 1599 postoupena byla chmelnice k faře nále- 
?lížející pro pochovávání morem zemřelých. Tehdáž prý na osadě 
\ 500 lidí zemřelo a tu pochováno bylo. Také i farář tehdejší 

' Valentin zemřel a v kostele pochován jest. 



řlzenec. á23 

Při kostele Plzeneckém zřízeno bylo r. 1702 bratrstvo 
mariánské, jež k žádosti hrabete Jana Jindřicha KokořoTce 
z Kokořova, majitele panství Šťáhlavského, potvrzeno bylo 
papežem Klementem XI. bullou danou dne 11. listopadu 1702. 
Bratrstvo to bylo zrušeno za cis. Josefa II. 

Farář Polipeský daroval r. 1723 plzeňskému klášteru 
dominikánskému 1000 zl. s tou podmínkou, aby mu knéží 
z kláštera toho vypomáhali při zpovídání věřících před svátky 
Narození P. Marie, sv. Václava, sv. Barbory, Neposkvrnéného 
Početí a Zvěstování P. Marie, mimo to aby v tyto svátky 
v Plzenci mši sv. sloužili. 

R. 1737 od 21. srpna do 1. září konali v Plzenci jesuité 
Koniáš, Sexstetter, Klíč a Fleisser misii za velikého účastenství 
lidu; poenitentů bylo několik tisíc. 

R. 1814 odděleny byly od fary Plzenecké Šťáhlavy, kdež 
zřízena fara samostatná. 

Farní kostel Narození P. Marie pochází v nynější 
podobě své ze století XIV., kdy na místě původní stavby ro- 
mánské vystavěna byla prostrannější svatyně gotická. 

Dle nápisů letočetného, pocházejícího asi z konce XVII. 
stol.*), který nalézal se dříve na zdi u hlavního oltáře, byl prý 
kostel r. 1351 vystavěn; dle téhož nápisu byl r. 1601 nově vy- 
malován a kruchtou s varhanami opatřen; r. 1695 pak uvnitř 
i zevně opraven; tehdáž opravena byla i věž, která železnými 
kleštěmi musila býti stažena. 

Presbytář ^třemi boky zakončený má pěknou žebrovou klenbu 
o třech polích. Žebra vybíhají z krásně pracovaných konsol, které mají 
podobu hlav lidských, nad nimiž jsou vytesány listy a květy; jedna kon- 
sola má tvar hlavy zvířecí a jiná skládá se ze tří vousatých tváří. Okna 
jsou hrotitá bez kružeb. 

Když při opravě kostela r. 1903 stará omítka v presbytáři byla otlu- 
čena, objeveny byly staré nástěnné malby z konce XV. stol. Hrabě Arnošt 
Waldstein dal je v letech 1905 - 7 obnoviti malířem Gustavem Mikschem. 

V obnovené podobě jsou malby ty k veUké ozdobě kostela. Na 
klenbě spatřují se poprsí proroků, andělé a symboly evangelistů. Na se- 
verní stěně presbytáře spatřují se v klenbových polích nahoře větší vý- 
jevy: 1. Kristus Pán v zahradě Getsemanské, 2. Kristus Pán bičován a 
3. trním korunován. Níže jest celá řada drobných výjevů z Nového Zá- 
kona, počínající se v řadě dolejší Zvěstováním P. Marie a končící se vý- 
jevem: Kristus vyvádí duše z předpeklí. Na jižní stěně spatřujeme na- 
hoře obraz „Ukřižování", dole v levo od dveří sakristie vidíme klečícího 
rytíře a za ním dvě ženy, všechny s nápisovými, ale pohříchu již prázd- 
nými páskami v rukou. V právo od vchodu do sakristie jest obdélníkový 
nástěnný obraz s velikými postavami sv. Václava a světce nějakého, 
který v jedné ruce drží palmovou ratolest, v druhé pak malý kostel; dole 
na obraze spatřujeme mimo to klečícího rytíře a klečící paní. 



*) Del gLorlae et honorl Chrlstlparae sVb tItVLo natlVItatls 
elVs Ista saCra aeDes eXsťrVebatVr (t. j. 1351); DelnDe Choro, organo, 
fornlCe atqVe plCtVrls pVLChre et perVenVste IntrInsecVs eXornabatVr 
(t. j. 1601), rVrsVs tota haec aeDes IntVs et forls renoVabatVr, IteM 
tVrrIs, qVae InsVper soLerter ferro roborata est (t. j. 1695). Nápis ten 
zabílen byl r. 1777. Na kruchtě prý byl nápis, který v údajích svých 
od předešlého se odchyloval, uváděje r. 1341 jakožto rok založení ko- 
gtela a j. 



324 



Vikaríát Plzeňský; 



Na malbách viditelný jsoa také staré konsekrační kříie." 
Letopodet 1601 nad záklenkoa okna za oltářem nevztahije se 
k těmto malbám, nýbrž k pozdějšímu malování, jímž ony starší malby 
byly zakryty. V tomto pozdějším malování spatřoval se na klenké znak 
tehdejšího faráře Petra LitomWckého z Pilsenburgo. 




starobylé malby nástěnné ve farním kostele Plzeneckém. 



'Hlavní oltář jest pékný, ranně barokní, z druhé polov. 17. století. 
Uprostřed jest dobrý a zajímavý obraz soudobý, představující narození 
Panny Marie: v popředí viděti jest ženy dítko koupající, v pozadí 
pak jiné ženy sv. Annu ošetřující. Po stranách jsou veliké dřevěné sochy 
sv. Václava a sv. Vojtěcha. Nahoře jest oválový nástavek, v němž jest 
obraz na plátně malovaný „andílkové v oblacích", po stranách na úsecích 



PlzenéC. 325 

římsových sochy sv. Ludmily a sv. Barbory, nejvýše pak socha svatého 
Michaela potírajícího ďábla. Vzadu za oltářem upevněn ^est obraz na 
plátně malovaný, znázorňující sedm sv. svátostí s případnými latinskými 
výroky; jest to zajímavá práce z druhé pol. 17. stol. 

Na straně epištolní jest výklenek sediliový s profilovaným pažením, 
nahoře stlačeným obloukem sklenutý. V tomto výklenku umístěn jest 
veliký na dřevě malovaný epitaf, na němž vidíme rytíře klečícího před 
P. Marií. Latinský nápis dole na obraze umístěný sděluje, ie epitaf tento 
zříditi dali pozůstalí (manželka, dcera a synové) památct) rytíře Karla 
Kokořovce z Kokořova (f 1605), pána na Šfáhlavech, Žákavě a Nebylově, 
císařského rady a hejtmana kraje plzeňskéha, zbožného pravověmého 
katolického pána *). 

Na straně evangelijní vsazen jest do zdí presbytáře náhrobek far. 
Adama Jiřího Lipovského z Lipovíc (f 1736). 

Vítězný oblouk jest hrotitý, profilovaný. V pilířích jeho viděti jsou 
otvory pro bývalý příčný trám, na němž patrně stávalo sousoší „Ukři- 
žování". Při pilíři vítězného oblouku stojí kazatelna dřevěná z r. 1668. 

Loď byla r. 1554 přestavěna, rozšířena a sklenuta. Má křížovou 
klenbu bez žeber a v bocích nižší přístavky na způsob nízké křížové 
lodi. 

Po stranách vítězného oblouku stojí nové gotické oltáři ky se so- 
chami Božského Srdce Páně a P. Marie Lourdské. Oba pořízeny byly 
r. 1885 ze sbírek dobrodinců; první zhotoven byl firmou Suchardovou 
v Nové Páce, druhý firmou Krejčíkovou v Praze. ^ 

V pozadí lodi jest zajímavá kruchta o dvou patrech, dřevěná, 
r. 1554 zřízená. 

V průčelí kostela stojí hmotná věž; v ní visí tyto zvony: 1. s ná- 
pisem latinským : „Ke cti matky Boží pro kostel ve Staré Plzni Narození 
Panny Marie ulit roku od panenského porodu 1699. Pater Jakub Lenek 
administrátor Staroplzenský^* ; potom česky: „lan Asskan, kostelník 
Matky Boží v Starém Plzenci*^; na plášti jest obraz P. Marie Klatovské, 
a pod ním jméno zvonařovo: „Stephanus Pricquey, civis Clattoviensis, 
me fudit". 2. s letočetným nápisem německým: »In PRAG DVrCh 

Des Iohannes georg kVhners hanD pIn ICh aLhIer 

PEKANT (1765)"; 3. asi z roku kolem 1500, s gotickým minuskulovým 
nápisem latinským: „Zdrávas Maria, milosti plná, pán s tebou, požehnaná 
tys mezi ženaQii"; 4. s nápisem: „Wenzl Perner goss mich in Pilsen 
1839". 

V západní průčelní zdi kostela viděti jest gotické okénko a dole 
tři náhrobní otřelé kameny. 

Před kostelem stojí kamenný podstavec, v němž vytesán jest nápis: 
,JjOučení Ježíše s Marií horlivou pobožností k větší cti a chvále Boží 
nákladem Daniele Haneky a Alžběty manželky jeho postaveno jest léta 
Páně 1741". Sousoší, představující Loučení P. Ježíše s P. Marií, poněvadž 
bylo již sešlé, bylo r. 1871 odstraněno a na starém hřbitově v právo od 
vrat zakopáno; nyní jest v podstavci tom zasazen železný kříž. 

Na bývalém hřbitově kolem kostela jest kaplička otevřená, napřed 
na dvou sloupcích spočívající, se zděnou mensou. 



*) „Nobilissimo ac strenuissimo equiti Carolo Kokořowicio a Ko- 
koržow, domino in Stiahlaw, Žiakava et Nebilo w, Sacrae Gaesareae Maje- 
statis consiliario, humanissimo, pientissimo orthodoxo romano-catholico, 
conjugi ac parenti charissimo et dulcissimo, praefectura pilsnensis di- 
strictus tertium exacta, legatione ad Moravos obita, multis denique e 
commodo reipublicae exantlatis laboribus, anno 1605, aetatis vero 53, 
20. Augusti placidíssime satis functo, vidua moestissima Mariana de 
Swarow, fíliae afflictissimae: Ludmila, Salomena, Catharina atque Elisa- 
beth, filii orbissimi Petrus, Georgius et Garolus Ghristophorus gratae 
memoriae et debitae observantiae gementes posuere. 



326 



Vikariát Plzeňský: 




Kostel sv. Jana Křtitele v Plzenci. 




Vnitřek kostela sv. Jana Křtitele v Plzeúci, 



Plzeneo. 327 

V druhé části města Plzence na levém břehu řeky Úslavy 
se rozkládající stojí uprostřed namésti starobylý kostel st. 
Jana Křtitele. I na raísté této svatyně stávala patrně 
původně menší svatyně románská; nynější kostel pochází asi ze 
století XIV. 

Jest to gotická svatyňka s opěrnými pilíři. Na taškové střeše jest 
šindelem pobitá cibulovitá vížka. Presbytář zakončen jest třemi boky, 
okna jsou hrotitá, bez kružeb. V boku na straně evairgelijní jest ve zdi 
výklenek sanktuářový, na straně protější výklenek sediliový. Strop jest 
rovný. Kostel patrné nebyl dostavěn, nebof v bočních zdech viděti jsou 
zbytky mohutných profilovaných pilířů vítězného oblouku. Až k těmto 
pilířům měl patrně sahati presbytář. Prostora za pilíři jest poměrně malá; 
loď nebyla patrně v původní zamýšlené velikosti dostavěna. V bocích 
lodi jest na každé straně jedno oválové okénko. 

Hlavní oltář jest rokokový; uprostřed jest reliéf znázorňující svat. 
Jana Nep. v oblacích klečícího; nad tím viděti jest poprsí Boha Otce. 
Nahoře v nástavku jest socha sv. Jakuba v oblacích klečícího. Po stranách 
jest ještě několik jiných sošek a nahoře baldachýnek zakončený křížem. 

Při boční stěně na straně epištolní stojí rozviliíiový oltářík z druhé 
polov. 17. století s dobrým obrázkem na plátně malovaným sv. Anny; 
v rozvilinách umístěny jsou sošky čtrnácti sv. pomocníkův. — Nad bočním 
vchodem jest zavěšen veliký krucifix. Na boční stěně strany evangelijní . 
visí obraz „Křest Páně", umělecky necenná malba 18. stol., která nad 
dřívějším hlavním oltářem visívala (ještě r. i810). V dlažbě jest náhrobní 
kámen již otřelý; pouze letopočet 1591 jest zřetelný. 

V lodi na. stěně visí veliký, umělecky bezcenný obraz: anděl 
u hrobu Páně zvěstuje ženám příchozím, že Kristus Pán vstal t mrtvých; 
obraz tento maloval J. V. Leba v Plzni 1876. 

V pozadí lodi jest dřevěná kruchta o dvou poschodích. 
Ve vížce visí dva zvony: větší z r. 1765, menší z r. 1672. 

Před kostelem stojí na náměstí kamenný sloup se so- 
chou Panny Marie bez poskvrny hříchu prvotního 
počaté; jia podstavci vytesán znak Plzence *) a v rozích cifry 
letopočtu í 72 i. Kolem na podstavcích stojí sochy: sv. Josefa, 
sv. Václava, sv. Ludmily a sv. Barbory. 

Na svahu planiny 3>Hůrky«, zvedající se za farním kostelem, 
stojí nejstarší stavba celého Plzeňska: okrouhlá románská 
kaple (rotunda), z X. století pocházející, tedy památka úcty- 
hodného stáří více než 1000 let! Byla zasvěcena sv. Petru 
(pozdéji zvána byla »kaplí sv. Petra a Pavla;«) za císaře 
Josefa II. byla zrušena, potom dlouhý čas sloužila za skladiště 
trhacího prachu pro okolní panské doly a nyní stojí tu ve 
stavu žalostném. Bývalá klenba dávno již se zřítila a kaple 
přikryta jest z nouze chatrně šindelovou střechou **). Zasluhovala 
by věru tato starobylá svatyně toho, aby byla opravena a prvot- 
nímu svému účelu zase odevzdána. 

Na vrcholu „Hůrky", v bývalém knížecím hradu, stával kostelík 
sv. Vavřince, který byl rovněž za cis. Josefa zrušen a r. 1818 prodán 
a později zbořen. Při kopání v době nejnovější podniknutém nalezeny 
byly základy kostelíka toho***). 



*) Vlastně nápodobení pečeti městečka s opisem „SigíUum oppidi 
Antiquae Plsnae". 

**) Srvn. Lehner, Dějiny umění nár. českého. I., 211. 

♦♦*) Srvn. Dr. Boh. Horák: „Hradiště Plzenecké" v „Archeolog. 
Památkách", XXU. (1907), 437 a násl. O zvonku tohoto kostelíka byla 



328 



Vikaríát Plzeňský: 




Románská knple v Plzenci. 



VnéPlzence ke straně 
západní o samoté stá- 
val kostel sv. Bla- 
žeje. O něm praví 
záznam z r. 1781 v pa- 
mětní farní knize, že 
byl nákladně vystavěn 
a vyzdoben. Tenkráte 
byl pod patronátem ma- 
gistráta plzeňského, ale 
pod správou faráře Pl- 
zeneckého, ač — jak 
jsme výše uvedli — 
i arciděkan Plzeňský čí- 
tal kostel ten kjo své 
osadě. Také tento kostel 
byl za císaře Josefa II. 
zrušen, prodán a zbo- 
řen. Kolem místji, kde 
stával, jde traC žele- 
zniční: místu tomu říká 
se dosud „u svat. Bla- 
žej(5". 

Jiří Petr Kokořovec 
založil v prvé polov. 
XVII. století v Plzenci 
špitál pro šest osob 
a vystavěl pro něj dům 
poblíž farního kostela *). 



14. Touškov (TusGhkau), fara. 

Duchovní správu obstarává farář za pomoci kaplana. 

Patron: Ant. Schobloch. 

Obce přifařené: Touškov 1296 k., 63 ž.; Čeminy (Tschemin) 
3/^ h., 539 k., šk 2tř.; Doubrava (Dobraken) l'/2 h., 535 k., 1 ak., 6 ž., 
šk. 3tř.; Kušty (Guscht) 1 h., 141 k.; Myslinka 1 h., 262 k., šk. Itř.; 
Oujezd (Aujezd) I h., 302 k., 13 ž., šk. Ur.; Venušna (Venuší, Venuše, 
Veňoves, Wenussen, Wenuschen) % h., 417 k., 1 ž., šk. Itř.; celkem 
3492 k., 1 ak., 86 ž.; obyvatelstvo jest většinou národnosti německé. 

V Touškově připomíná se farní kostel sv. Jana již r. 1288. 
Podací právo k faře náleželo ode dávna benediktinskému klá- 
šteru Kladrubskému. Opatové Kladrubští proměnili faru tu 
nékdy před r. 1370 v probošství. 

Nejstarší známí faráři (od r. 1370 proboštové): Chotěbor 
1283, Jan 1288, Jan (jiný) 1300, Vláčej (Wlacziego) 1326, Theodorich 
1328, Odolen (Odolenusj 1329, Zifridus 1332-43, Fridrich 1343 **), Jindřich 
do 1355, Chotěbor, syn Kadoldův ze Stanu ***), 1355—70 (u něho poprvé 



pověst, že často sám od sebe zvoníval; pověst tu zaznamenal farář Jan 
Ant. Payer r. 1753. 

*) Zpráva faráře Plzeneckého z r. 1700 v archivu arcib. 

**) Dr. Ant. Schubert, Urk.-Reg., 74—75. 

♦♦*) Mon. Vat U., 604. 



Touškov. 



329 



vyskytuje se titul „probošť^ [praeposittts]), Jindřich Karhan od 1870, 
Jan 1380 + 1409, Racek 1409-17, Mikuláá Stříbrník f 1435, Jan Hájek 
od 1438, Tomáš 1448, Petr 1455—60, Havel 1464, Jan 1481*), Stanislav 
1506**), Blažej 1507, Krištof 1525, Placid 153^***). 




Farní kostel v Touškově. 



V XVI. stol. rozmohl se i v Touškové protestantismus, 
zvláště přičiněním tehdejších niajitelft statku. Posléze převládl 



*) Pam. kn. far. — Sedláček, Místop. si. 
**) Strnad, Listář 11., 532. 
♦♦*) Pam. kn. far. 



330 Vikmriát PlzeňBký: 

tou měrou, že katolicismus zcela do pozadí zatlačil, takže tu 
potom duchovní správu vedli duchovní protestantští*) 

R. 1566 byl tu farář jménem Samuel, dosazený Kríštofem Mark- 
vartem z Hrádku, tehdejším majitelem panství. Týž pán dosadil r. 1573 
za faráře odpadlého knéze KaSpara Mendela ze Steinfelsu, dříve faráře 
v Blovicích. Na počátku století XVII. byl tu pastorem Mikuláš Krupé- 
horský. 

Posledním pastorem zde byl Jan Herites, kterýž r. 1622 
byl vypovězen**). 

Potom zase ujali se duchovní správy knéží katoličtí, a to 
zprvu knéží světští, později benediktini Kladrubští. 

Pořad farářů: a) knftží světští: Oldřich Gemeconius 1626, Jakub 
de Santo 1631, Jan Ludvík Angularis 1647; b) benediktini Kladrubští: 
Maurus Ris 1651 f 1657, Šimon Malachovský 1658 f 1665, Rupert Tomáš 
Konig 1665—89, Alexius Jánka 1689—95, Otto Steinbach 1695—99, Jan 
Dietrich 1701—35, Amandus Streer 1736—39, Aemilian Kolb 1739—46, 
Petr Fischer 1746—65, Anselm Sieber 1765—71, Vendelín Haering 1771, 
Roman Mfihlwentzl 1773—75, Coelestin Hein 1775—78, Havel Tulipán 
1778 t 1787: 

Nejstarší matrika, počínající se rokem 1665 a končící 
r. 1690, jest psána jazykem českým. 

Farář Touškovský administroval zároveň také v letech 
1665—78 farnost Kozolupskou; v letech 1678—82 administroval 
ji farář Vejprnický, načež k snažné prosbě koUatora kostela 
Kozolupského Winklera ujal se správy její zase farář Touš- 
kovský r. 1682. 

Ješté ke konci století XVII. živel český na osadě Touš- 
kovské dosti silně byl zastoupen. Dle záznamů faráře Alexia 
Jánky z r. 1695 konalo se o pouti sv. Jana Křtitele kázání 
české v kostele, německé venku; roráty zpívaly se střídavě 
česky a německy. Bratrstvo literátů tehdáž bylo ještě české, 
ačkoliv tou dobou již Touškov sám téměř zcela byl poněmčen. 
Farář Alexius proto praví, že bude třeba do bratrstva toho 
přijímati i Němce, sice že bratrstvo časem zcela za své vezme. 
Ostatně stěžuje si na to, že bývalá horlivost literátů valně 
ochladla. Literátů jest málo, a i ti jsou jimi spíše jen dle 
jména. Z dob minulých zachovaly prý se starobylé kancionály, 
ale ty nyní prý již leží bez povšimnutí. 

Po zrušení kláštera Kladrubského dosazováni byM do 
Touškova kněží světští. 

Pořad farářů od r. 1788 až do doby nejnovější: Jodok Hoch (bý- 
valý převor kláštera Kladrubského; po zrušení kláštera vypomáhal v du- 
chovní správě ve Stříbře; r.l788 stal se farářem v Touškově) f 1806, Karel 
Poeschel 1807—34, Ant. Hlavan 1834—35, Bonifác Jirsa 11837-45, Jan 
Eidkum 1846 f 1880, Ludvík Kaschka 1880 t 1895, Valentin Lanhans 
1895-99, Jos. Kohler od 1899. 

P& vodní kostel, praslarý, byl stavba jen malá, a stál 
o něco jižněji nežli kostel nynější. Za doby, kdy v Touškově 
vládlo protestanství, vyzdoben byl malbami, které však později 
byly zabíleny. 

♦) Winter, Život cirk., 119. 

♦*) Bílek, Reformace kat, 30. — Jiredek, Rukověť I., 238, 



TouSkov. 



331 



Na hlavním oltáři stávala od nepamětných dob prastará 
socha sv. Jana Křtitele až do dob faráře Šimona Malachov- 
ského (1658—65), za néhož byl vystaven nový oltář a socha 
ta dána do kapličky sv. Maří Magdalské, která byla pří vchodu 
do kostela. 

V letech 1777 — 78 byl vystaven kostel nynéjší, který dne 
18. října 1778 byl slavně vysvěcen opatem Kladrubským 
Amandem Streerem. Ale věž byla stavěna později (v klenáku 
nad vchodem jest letopočet 1780) a nebyla dokončena, nýbrž 




Vnitřek farního kostela v Touškově. 



jen toliko střechou z nouze pokryta. Teprve r. 1856 dal teh- 
dejší patron Antonín baron Starek věž v nynější podobě do- 
stavěti. 

Farní kostel Narození sv. Jana Křtitele jest pěkná, 
prostorná stavba barokní. 

Presbytář jest v půdorysu čtvercový se zaoblenou prostorou pro 
oltář; obě ty prostory mají klenby plackové. 

Hlavní oltář jest barokní; architektura jeho jest bohatě vyvinuta. 
V dolejší části jest zdařilý obraz, představující křest Páně; po stranách 
stojí sochy sv. Zachariáše a sv. Alžběty. V části hořejší jest obraz: 
Bůh Otec na světokouli nesené anděly. 

K severnímu boku presbytáře přiléhá přístavek, v jehož přízemí 
jest sakristie a v poschodí oratoř zaskleným pavlánem dovnitř kostela 
vystupující. 

Nad vítězným obloukem spatřuje se znak opatství Kladrubského 
ve štuku provedený. 



332 Vikariát Plzeňský: 

Loď má tři pole mohutných plackových klepeb, dělených od sebe 
pasy, vybíhajícími ze zdražených pilířů. Střední pole jest o něco širší 
a vystupuje z boků mírně na venek; obě průčelí této Části jsou po stra- 
nách vyznačena dvěma polopilíři s římsovými hlavicemi. Na klenbě 
prostřední této části jest ozdoben štukem; uprostřed pak hvězdou, v níž 
jest volně upevněn kříž tak zvaný „benediktinský/^ 

Okna mají vesměs barokně zprohýbaná ostění. 

U pilíře vítězného oblouku na straně evangelijní jest rokoková 
kazatelna, ozdobená na řečništi odznaky evangelistův a na stříšce sochou 
Kristovou. 

V lodi v prvém klenbovém poli stojí naproti sobě barokní oltáře: 

1. na straně epištolní s obrazem sv. Benedikta a se sochami sv. Antonína 
egyptského a sv. Prokopa; 2. na straně evangelijní s obrazem P. Marie 
Pomocné*) a se sochami sv. Joachima a sv. Anny. 

Ve středním poli na straně epištolní^ jest veliký obraz na plátně: 
Kristus Pán na kříži; jest to kopie obrazu Skřetovi připisovaného, kterýž 
nalézá se v kostele Ghotíkovském. 

Povšimnutí hodný jsou krásně řezané barokní zpovědnice se so- 
chami sv. Petra, Maří Magdaleny, Davida a marnotratného syna. 

Zvony: 1. z r. 1601 byl ulit nákladem obce Touškovské, a to 
v Touškově samém. Když prý jej zvonař lil, ženy Touškovské hojně 
snesly stříbra, aby zvon měl lepší zvuk**). Nápis na něm jest latinsko- 
německý. Ulil jej Benedikt Siebenhunner ze Slavkova (Schla ckenwald) ; 

2. z r. 1846, 3. sv. Jana Křtitele z r. 1665, 4. z r. 1518 s nápisem latin- 
ským gotickou minuskulí provedeným: „Zdrávas Maria; ó králi slávy, 
přijď s pokojem", 5. z r. 1809. 

Na náměstí jest pěkné sousoší nejsv. Trojice z r. 1723, 
opravené r. 1902 (při opravě této doplněno bylo sousoší novou sochou 
sv. Jana Křt, kterou zhotovil sochař Ondřej Lugert v Chebu). 

Na hřbitově dal baron Starek vystavěti r. 1859 pěknou hrobku 
na způsob kaple; uvnitř jsou obrazy sv. Antonína a sv. Anežky od 
Kandlera, kříž od Wildta a sochy P. Marie a sv. Jana od Maxe. 

15. Uherce (Auherzen) fara. 

Patron: opat kláštera Tepelského. 

Duchovní správu vede farář s kaplanem, oba ze řádu přae- 
monstrátského kanonie Tepelské. 

Místa přifařena: Uherce 416 k., 1 ak., 14 ž., šk. 2tř.; Blatnice 
(Blattnitz) 1 h., 1006 k., 17 ž., šk. 5tř.: Líny, Líně (Lihn) 1 h., 1238 k., 
19 ž., šk. 6tř.; Újezd červený (Rothaujezd) 3/^ h., 157 k., 3 ak.; Újezd 
kamenný (Steinaujezd) 1 h., 1081 k., 3 ž., šk. 3tř.; Zbuch (Zwug) ^/g h., 
305 k., 8 ž., šk. 2tř.; celkem 4203 k., 4 ak., 61 ž. Osada jazykově smí- 
šená, převahou německá. 

Uherce náležely původně k farnosti Ghotéšovské. R. 1785 
byla tu zřízena expositura***), která r. 1787 povýšena byla na 
faru. Podací právo k nové faře přiřčeno bylo opatu kláštera 
Tepelského. 

Pořad farářů (vesměs kněží řádu praemonstrátského kanonie 
Tepelské): Řehoř Jan Low 1787—1805, Milo Lerich 1805—7, Tadeáš Jos. 
Háring 1807—15, Gabriel Jiří Bohm 1815-25, Tadeáš Jos. Haring 
(po druhé) 1825—32, Valentin Matěj Turba 1832-37, Emanuel Fiant. 
Schindler 1837—43, Matouš Ant. Eberl 1843-55, Mořic Rauch 1855-58, 



*) Obraz tento u zbožného lidu požívá ode dávna veliké úcty; 
dosud konají se k němu procesí. 

**) Záznam far. Alexia r. 1695 v pam. kn. farní. 

***) Expositou stal se Bartoloměj Winnerle, kaplan chotěšovský. 



Ůh( 



•rc8. 



333 



Ondřej Augmann 1858—60, Hugo Jan Karlík 1860 67, Frant. Fuhnnann 
1867-71, Bartoloměj Danzér 1871—75, Stanislav Škarda 1876-80, Albert 
Laurer 1880—90, Ferd. Walz 1890 94, Jan Sehott 1894, Valentin Roedl 
1895—97, Řehoř Jannal 1897—1900, Alexander Oskar Oswald od 1900. 

Dřívější farní kostel byl malý; skládal se. z presbytáře 
třemi boky zakončeného, z obdélníkové lodi a z véže v průčelí. 




Farní kostel v Uhercích. 



Původně měl jen malou vížku na střeše; věž byla k němu 
přistavěna teprve r. 1827. Místa bylo v něm pouze pro 480 
osob. R. 1899 byl již ve stavu tak chatrném, že musil býti 
uzavřen. A hned roku následujícího přikročeno bylo k stavbě 
kostela nového, k němuž r. 1900 dne 19. března opat Tepelský 
Alfred Ambros Clementso slavnostně položil základní kámen. 
Starý kostel, na jehož místě nová stavba provésti se měla, byl 
zbořen. Služby Boží konaly se v dřevěném prozatímním 



334 



Vikariát Plzeňský: 



kostelíku k tomu účelu vystavěném. Stavba byla provedena 
dle plánů architekta Plzeňského Františka Josefa Erharta. Oltáře 
zhotovila firma Schreiner v Řezné, malby na skle v oknech 
umělecký ústav Maierův v Mnichově, varhany KriStof MílUer 




Vnitřek farního kontela v Ůhercích. 



v Teplé. Koncem roku^lOOl byl nový kostel dokončen; dne 
15. prosince konsekroval jej světící biskup dr. Václav Frind. 

Nový tento kostel, zasvěcený sv. Josefu, jest 
pěkná, prostorná (vejde se do něho 1200 osob) stavba slohu 
románského; stojí na návsi u rybníka. 



Uherce, Vejprnice. 335 

Apsida polokruhová jest sklenutá; v ní dřevěný oltář remánský; 
na něm uprostí^ed stojí socha sv. Josefa, po stranách jsou veliké reliéfy 
představující „Narození Páně" a „Útěk do Egypta". 

Loď má v půdorysu tvar kříže, skládajíc se z prostory příčné 
a podélné; obě tyto prostory mají strop trámový. V jiho\^chodním ruhu 
mezi presbytářem a lodí příčnou stojí věž. . 

Zmíněná příčná část lodi zakončena jest na obou stranách ozdob- 
nou fasádou s trojhranným štítem. Osvětlena jest tato část z každé 
strany oknem trojitým, vyplněným malbami na skle. V okně severním 
jest malba představující bl. Hroznatu a pohledy na kláštery Tepelský 
a Chotěšovský; v okně jižním jest malba představující sv. Norberta. 

Uvnitř příčné lodi jest na jedné straně oltář sv. Vojtěcha, na druhé 
oltář sv. Jana Nep. Naproti těmto oltářům jsou výklenky; v jednom jest 
křtitelnice, ve druhém socha P. Marie Lourdské. 

Zvony čtyři nové, ozdobené znakem Tepelským, lité od Petra Hol- 
zera, c. k. dvorního zvonaře ve Vídeňském Novém Městě r. 1901. Nej- 
větší z nich ozdoben jest roliefy znázorňujícími skutky milosrdenství. 

V Blatnici vystavěna byla r. 1900 pěkná prostranná mešní 
kaple nejsv. Trojice nákladem obce; klášter Tepelský přispěl čtvrtinou 
nákladu, kterýž obnášel kolem 10.000 zl. 

16. Vejprnice (Ojprnice), fara. 

Duchovní správu vede farář s kaplanem. 

Patronka: Kunigunda kněžna z Lobkovic. 

Místa přifařená: Vejprnice 1613 k., šk. 5tř. ; Nová hospoda 
(GrUnhof) \ h., 389 ob., šk. Itř.; Křimice a Hornice \ h., 1251 k., 13 ž., 
šk. 4tř.; Sulkov V* h-, 612 k., šk. 2tř.; Tlučná S h-, 1352 k., 4 ž., šk. 4tř.; 
Vochov 11/4 h., 448 k., 3 ž., šk. 2tř.; Důl Max Karlův (Max Karl- Schacht) 
1 h., 98 ob., mimo to strážní domky při dráze ^k^^k h., 24 k.; celkem 
5768 k., 20 ž. 

Ve Vejprnicích připomíná se farní kostel již ve stol. XIV. 

Pořad nejstarších známých farářů: Tomáš 1377 f 1394, 
Blažek (Blasco) 1394-99, Petr, prve f. v Nebuželích, 1399-1407, Mikuláš, 
prve f. ve Zvíkovci, sm. s př., 1407-15, Petr ze Všerub od 1415, Barto- 
loměj t 1428, Jakub z Korycan 1428 t 1434, Václav z Chotěšovic 1434. 

I V převratech husitských udržela se ve Vejprnicích fara 
katolická, jakož souditi možno ze zprávy arciděkana Plzeň- 
ského Jana Skulteta z r. 1612, že na faře Vejprnické jest spole- 
hlivý knéz katolický.*) 

Ale teprve zase od r. 1644 možno stopovati pořad 
zdejších farářů: 

Bartoloměj Kuldan z Harantsberka, prve arciděkan plzeňský 1^33 
t 1639, Jakub Stephanides, kněz řádu sv. Benedikta 1644, Matěj Celestin, 
• rovněž benediktin 1645, Matouš Václav Tichý 1649 **), Václav Alois Ki- 
nikle 1654, Blažej Hynek Holický 1657, Maximilian Parecius, benediktin 
kláštera Kladrubského 1659, Jan Jakub František Phleger^ prve farář 
v Ledcích, 1663 f 1698, Karel Dominik Řecický 1698—1704 (stal se ka- 
novníkem metropolitním v Praze a později děkanem kapítolnim), Frant. 
Ant. Ottický 1705 f 1709, Martin Jos. Vinař 1710 f 1735, Julius František 
Gipp 1735 t 1743, Jan Jos. Engl 1743 f 1763, Filip Fentzl 1763 f 1772 
(vroucí ctitel sv. Jana Nep., k jehož cti založil při kostele Vejpmickém 
íjratrstvo, o jehož neustálý rozkvět pilnou péči měl), Frant. Jan. Isidor 
Červenka 1772 t 1805, Frant. Sales. Novák 1806 f 1827, Ant. Popp 1827 



*) Winter, Život cirk., 262. 

**) Presentace těchto kněií nalézali se v archivu arcib. 



336 



Víkaríát Plza&ský: 



t 1893, Ign. ČásUTský 1853-56. Fnnt. Xmw. Babor 1865—79, Martín 
Xobíái Paehl 1880-96 (sUl se krnnomíkein Te SUré BoleslaTi), YáelmT 
Cubr od r. 1899, kD. are. TÍkář. 




Farní kostel ve Vejpmicích. 



Farní kostel sv. Vojtěcha vystavěn byl znovu od zá- 
kladů v letech 1722—1726 přičiněním tehdejšího patrona 
Františka Václava hr. z Vrtby. Základní kámen položen byl 
r. 1722 dne 30. dubna. Dokončená stavba benedikována byla 



Vejprnic^. 



337 



r. 1728 dne 25. srpna od metrop. kanorníka Karla Dominika 
Řečického, jenž býval ve Vejprnicích farářem. Vnitrní výzdoba 
vSak provedena byla teprve během let následujících. 

Jest to prostorná stavba barokní, jejíž vnějšek jest sice 
prostý, ale vnitřek neobyčejně nákladně vyzdobený. Oltář stojí 
na straně západní, kdežto hlavní průčeh' kostela směřuje 
k východu. 

Nad vchodem jest kamenný znak Vrtbovský s letopočtem 1723. 
Nad průčelím zvedá se rozložitý štít ozdobený sochami sv. Hroznatý 
a sv. Erazima. Loď vystupuje v bocích na způsob křížové lodi; obě 
průčelí těchto bočních výstupků zakončena jsou ťtoj branným štítem. Na 
straně západní přiléhá ke kostelu nízká věž krytá báňovitou střechou, 
která jest šindelem pobitá a nahoře lucemovitou vížkou zakončená.*) 




Vnitřek farního kostela ve Vejprnicích. 



Vnitřek jest neobyčejně nádherně vyzdoben malbami a sochami. 

Presbytář jest jen o něco málo užší a nižší nežli loď. Klenba 
presbytáře jest placková, ozdobená malbou: kolem nejsvětější Trojice 
vidíme tu skupiny světců a světic. Časem omítka i s malbou místy od- 
prýskala; r. IS&S spadla část této odprýskané omítky, zvláště v místech, 
kde nalézala se malba sv. Prokopa. I musila býti klenba uklínována 
a malba na nové omítce doplněna; práci malířskou provedl Alex. Jakesch, 
akadem. malíř z Prahy. 

Na hlavním oltáři pod vyřezávaným baldachýnem spatřujeme ze 
dřeva řezaný krucifix se sochami P. Marie a sv. Jana po stranách. 

Nad oltářem v zadní stěně jest orámovaný mělký výklenek, 
k němuž jakoby schody vedly; v něm spatřuje se obraz na plátně sva- 



*) Na věži jsou hodiny, pořízené r. 1905 z daru 1000 E, jejž k tomu 
áčidu věnovala akciová západo-česká společnoit ah«lná na Salkoivě. 

PofválQá mifU IL 16 



338 



Vikaríát Flzehskf: 



tého Vojtéeha, j«ji dle starého, původně plzeňským malířem Juliem 
Luxem malovaDého obrazu, nově r. 1888 vymaloval zmíněný malíř Alex. 
Jakesch. Uprostřed jest žehnající sv. Vojtěch, po stranách pakj[ svatý 
František Ser., sv. Václav a sv. Lodmila. 




Hlavní oltář v kostele Vejprnickém. 



Od oltáře vedou k oběma bočním stěnám ozdobné oblouky, spočí- 
vající na oblých sloupech, na nichž stojí sochy světců a světic. Stěny 
presbytáře ozdobeny jsou malbami architektonickými; vidíme tu malo- 
vané schodiště, sloupy i okna. S touto malbou pojí se štukatura tak, 
že některé části z části malované přecházejí v plastiku. 

V bočních stěnách presbytáře jsou výklenky se sochami svatého 
Hoeha a sv. Sebastiána. 



y«Jprni«e. 



389 



Vítězný oblouk jest segmentový, oživený štukovými ozdobami. 
[Jprostřed nad ním vymalován jest znak hrabat z Vrtby a letočetný 
nipis latinský*), připomínající zásluha hrabete Františka Váol. z Vrtby 
o zbudování kostela r. 1723, jakož i zásluhu hrabete Jana Jos. z Vrtby 
o vyzdobení jeho r. 1781. 

Původně měla totiž loď strop rákosový, ozdobený velikolepou 
malbou, kterou provedl malíř Jan Spitzer. Ale strop tento časem tak 
zchatměl, že musil býti snesen. Potom byla loď r. 1779 opatřena klen- 
bou, kterouž zmíněný hrabě Jan Josef z Vrtby, dal r. 1781 nákladem 
svým ozdobiti malbou, kterou provedli malíři Jos. Hager a Jos. Redel- 
mayer. Malba ta stála 700 zl.**) Na nízké klenbě kopulovité spatřujeme 
malované kassety a dole smrt sv. Vojtěcha; v cípech klenby jsou malo- 
vané oválové medaillonky s výjevy ze života téhož světce. 




^ Malba na klenbě presbytáře kostela Vejprnického. 

V lodi při stěnách na konsolách umístěny jsou pěkné sochy: po 
stranách vítězného oblouku sv. Petr a Pavel, dále sv. archanděl Michael 
potírající ďábla, sv. Rafael doprovázející Tobiáše, sv. mučedníci římští 
Jan a Pavel, sv. Benedikt, sv. Vendelín, sv. Donat, sv. Bernard, sv. 
Markéta a sv. Veronika. 

Postranní oltáře vesměs z druhé pol. XVIIl. stol.: 1. s obrazem 
„Sv. Rodina na útěku do Egypta" od Spitzéra, po stranách sochy svaté 
Thekly a sv. Notburgy; dole v zaskleném výklenku stojí starobylá, šateč- 
kami oděná soška svaté Anny „samotřetí" (s P. Marií a Ježíškem na 
rukou); 2. z r. 1762 s obrazem sv. Jana Nep. v oblacích klečícího (obraz 
tento maloval Plzeňský malíř Julius Lux); v nástavku jest- reliéf Ma- 



*) hanC Deo sVperIsqVe speCIosaM ereXIt 

FRANC. WENC. COM. DE WRTBY, REG. BOH. THESAUR., STRV- 

CtVra et MVLto DeCore aVXIt illus. ac excell. d. 
d. loan. losep. com. de wrtby, reg. boh. thesaur. et 
ad supr. reg. guber. in reg. boh. asses. 

*♦) „Archivům ecclesiae et paraeciae Weyprnicensis", rkps. faráře 
Martina Jos. Vinaře, 1. -10. 



340 



Vikariát Vizehskf: 



donny Staroboleslavské, po stranách sochy sv. Jana Křtitele a sv. Jana 
Ev. Nad tabernakulem v zasklené skřínce chová se lebka svatého Feli- 
císsima;*) 3. s obrazem Proměnění Páně od Spitzera a s menším obrazem 
v nástavku sv. Antonína Pad.; po stranách sochy sv. Judy TaddeáSe 
a sv. Josefa Ealasanského. 




Kostel ve Vejprnicích. Pohled ke kruchtě. 



Mimo to jsou na stěnách štukové rokokové rámce a v nich ná- 
stěnné malby znázorňující výjevy ze života rozličných světců. 

Boční vchod jest uvnitř pěkně ozdoben: nahoře jest obraz znázor- 
ňující mrtvé tělo sv. Jana Nep., dole po stranách jsou sedící sochy sv. 
Gyrilla a Methoděje, z nichž první drží sošku P. Marie, druhý znázor- 
nění posledního soudu. 

Křtitelnice jest mramorová, barokní; nad ní na konsole jest socha 
P. Marie s Ježíškem asi ze stol. 17. 



*) Ostatek tento přinesl z Říma hr. Frant z Vrtby r. 1705. 



Tejpniioe, Horniéka. 341^ 

Kazatelna jest barokní, péluié řezaná; na ní vzadu ve výklenku 
stojí přesýpací hodinky, dle nichž se nepochybné kazatelé za starých 
dob řídili. 

Kruchta spočívá ná klenutí o dva pilíře v předu opřeném; varhany 
ozdobeny jsou rokokovými řezbami a znakem hraběte z Vrtby. Na klenbě 
nad kruchtou jest malba znázorňující, kterak sv. Vojtěch klečícímu kní- 
žeti podává píseň „Hospodine pomiluj ny.'* 

Zvony: 1. s minuskulovým nápisem gotickým latinským, ulitý 
r. 1505 od mistra Brikcího v Novém městě Pražském; 2. ulitý Brikcím 
z Gynperka r. 1581 nákladem „urozené paní Kateřiny z Praksyndorffu, 
pozůstalé vdovy po někdy panu Michalovi Točníkovi z Křimic a na ten 
čas již manželky pana Jana Černína z Chudenic;** 3. asi z konce XV. 
stol. s gotickým nápisem minuskulovým, latinským. 




Filiální kostel „na Horničce**. 



Kolem kostela rozkládá se bývalý hřbitov, jenž spojen jest s farou 
dřevěným krytým můstkem, vedoucím přes hluboký úvoz. 

Na východní straně tohoto bývalého hřbitova stojí v rozích dvě 
čtvercové kaple kryté vzdutými prejzovýml střechami; v jedné z nich, 
která bývala kostnicí, zřízena byla r. 1893 jeskyně P. Marie Lourdské, 
ve druhé jest Boží hrob. 

Filiální kostel Narození P. Marie *na Horničce* 
stojí o samoté na návrší nad Křimicemi. Byla to původné kaple, 
jejíž zřízení a nadání v poslední své vůli r. 1646 nařídil Jan 
Jindřich Strojetický rytíř ze Strojetic, tehdejší majitel Křimic. 
Vystavěna byla však teprve r. 1656 a v letech 1713 a 1714 
rozšířena. R. 1844 byla zřízena za rodinnou hrobku rodiny 
Lobkovické, v jejímž drženi panství Křimické dosud se nalézá. 



%'A 



VftMiát nuáttký. 




Vnitřek fi'iálního kostela ^na Hofniéc^". 




Vnitřek zámecké kaple v Křimicích. 

Za tou příčinou byla novou přístavbou rozšířena. R. 1844 dne 
27. června položen byl k přístavbě té základní kámen. Roku 
1846 dne 25. března v den Zvěstování P. Marie byla dokon- 
čená stavba posvěcena. 



Křimice. 



343 



V nynějif podobé jest to prostá stavba n^slobová. Presbytář i loď 
mají stropy rovné. Hlavní oltář jest barokní; uprostřed jest obraz P. 
Marie stojící na zeměkouli a držící na loktech Ježíška, který žerdí kříže 
potírá hada. Po stranách jsou barokní sochy sv. Jana Křt. a sv. Václava. 
V presbytáři na epištolní straně visí starší olejový obraz „Narození P. 
Marie**, kterýž býval dříve na hlavním oltáři. 

V lodi v sešikmených koutech stojí pozoruhodné staré oltáře:"^) 
1. na straně evangelijní skládací oltář renaissanční; v něm uprostřed 




Socha sv. Jiří před zámkem v Krimicích. 



reliéf „Korunování P. Marie", na křídlech pak malované obrazy apoštolu : 
sv. Jakuba, Ondřeje, Matouše a Bartoloměje. V nástavku na dřevě malo- 
vaný obraz: „Ejhle člověk.** Pod středem čte se nápis: „Léta 1610 
v pátek po sv. Václavu, dědici českém, dodělán jest tento oltář nákladem 
robotných lidí Bartoloměje Krále a Jana Krčmáře, sousedův ze vsi 



*) Oltáře tylo byly sem př^u^šeny z ťarníbo koMUla V^jpraickóbo. 



344 



Vlkariál Pkeňiký: 



Křimie, Jajiohito tdla při tomto chrámě Páně Božím nft hřbitově odpo- 
dívajf, bohdá radostného vzkříSení a z mrtvých vstímf očekávají; P. 
Bůh všemohoucí ra6iž duSem jejich milostiv býti a v počet svých svatých 
vyvolených přijíti/* Dole, přímo na oltářním stole stojí uprostřed roko- 
ková soáka sv. Jana Nep. v žaláři (asi z druhé pol. století XVHL); po 
stranách větší, s oltářem souvěké sochy sv. Václava a sv. Rocha. 2. na 
straně epištolní stojí oltář pozdně renaissanční z r. 1674; uprostřed jest 
obraz na plátně „Proměnění Páně." 




Sousoší Bolestné P. Marie v Křimicích. 



V průčelí jest věž nízkými trojúhelníkovými štíty zděnými zakon- 
čená a nízkou stříškou pokrytá. V průčelí nalézá se též vchod do krypty 
pod celým kostelem se rozkládající. Nad vchodem čte se heslo Lobko- 
viců: „Popel jsem byl, popel i jsem, popel i budu." Hrobka jest pro- 
stranná a světlá. Klenutí kassetované spočívá na sloupech dorských. 
Jest tu oltářík, na němž stojí malá socha Bolestné P. Marie. 

Na zdi kostel obklopující stojí po stranách vrat kamenné barokní 
sochy sv. mučedníků římských Jana a Pavla a u domku hlídačova rovněž 
barokní kamenné sochy sv. Isidora a sv. Nothburgy. 



Eřimioe, VSeruby. 345 

Ve véži visí tyto zvony: 1. s nápisem: ,^ska k Boha, k dftkám, 
k choti mé, byla to, co zřídUa vás zde. Jan Karel kníže z Lobkovic, 
vévoda na Roudnici r. 1845." 2. s nápisem: „Uvádějte v hrobka svými 
hlasy Lobkovice dloahé, dlouhé časy. Karolina kněžna z Lobkovic, vévod- 
kyně na Roudnici, rozená Vrbnová z Freudenthalu." 

V zámku Křimickém, v levém jeho křídle v přízemí 
jest velmi pěkná kaple Povýšení *sv. Kříže, zřízená 
v nynéjší podobě asi kolem r. 1740 od Františka Václava 
hraběte z Vrtby. 

Na oltáři uprostřed stojí veliký kříž, u jehož paty klečí Marie 
Magdalská, po stranách stojí sochy P. Marie a sv. Jana ev. Pozadí jest 
na plátně malováno; v něm viděti jest andílky nesoucí nástroje umučení. 
Po stranách na konsolách stojí sochy sv. Anny a sv. Josefa. Veškery 
tyto sochy jsou výborně ze dřeva řezány; zhotovil je nepochybně L. Wid- 
mann. Strop jest plochý, pěkně malovaný (vznášející se andělé a j.) 
Celá kaple jest vymalována ornamentálně; místy přechází malba ve 
Stuk. Mezi okny stojí po straně oltář s krásným obrazem umírající 
světice, jíž Kristus Pán přichází vstříc. Po pravé straně umístěna jest 
oratoř. Nad vchodem jest zdařilý lunetový obraz kladení P. Ježíše do 
hrobu; po stranách vchodu jsou na konsolách sochy sv. Frant. z Asissi 
a sv. Barbory. 

Před zámkem stojí kamenná socha s v. Jiří, krásné dílo sochaře 
Lazara Widmanna z roku asi 1740. Socha tato stávala dříve naproti 
panskému dvoru; byla r. 1902 obnovena a na nynější místo přenesena. 

Na návsi stojí krásné sousoší: Panna Maria s mrtvým 
tělem Kristovým pod křížem, práce, jak se zdá, rovněž od Wid- 
manna pocházející. Obnoveno bylo toto sousoší, jak latinský nápis na 
podstavci sděluje, r. 1856 na památku sňatku princezny Lobkovicové 
8 hrabětem Janem z Harrachu. 

V „Nové Hospodě^* jest kaplička sv. Vavřince. 

17. Všeruby (Wscherau), fara. 

Duchovní správu vede farář za pomoci kooperátora. 

Patron: Frant. Sailer, majitel panství Kunějovického. 

Místa přifařená: Všeruby 1172 k., 2 ak., 45 ž., šk. 5tř.; Doha- 
lice V2 h., 12 k.; Hospoda Nová (Neuwirtshaus) ^/^ h., 32 k.; Kálber- 
miihle I/4 h.. 7 k.; Kokořov V2 h-? ^^^ k.; Kunovice (Kunějovice) \a h., 
214 k.; Lhotka 1 h., 122 k.; Lipovice V, h., 19 k.; Nekmíř 439 k., 7 ž., 
šk. 3tř.; Badlovice (Radimovice) 184 k.; Slatina ^j^ h., 18 k.; Strumpf 
»/4 h., 8 k.; Toffelmuhle Va b., 8 k.; celkem 2330 k., 2 ak., 52 ž. Osada 
jazykově smíšená, převahou německá. 

Ve Všerubech jsou kostely dva: farní kostel sv. Ducha ve 
městé a hřbitovní kostel sv. Martina na ostrohu nad městem 
se vypínajícím. 

íátaráím jest kostel sv. Martina. Býval kostelem hradním, 
nebof tam, kde stojí, bývalo předhradí náležející k hradu, který 
hned vedle se nalézal, oddělen jsa od předhradí hlubokým pří- 
kopem. Hrad i kostel vznikly nepochybně ve třetí čtvrti XII. 
století. ZaložiU je bratří Hrdibor a Vícemil, příbuzní blahosla- 
veného Hroznatý. Kostel hradní býval zároveň i kostelem 
farním.*) 

Později přeložena byla fara ke^ kostelu sv. Ducha, jenž se 
jakožto farní jmenuje výslovně r. 1426**). 



♦) Sedláček, Hrady XIU., 222. 
♦♦) Conf. IX., 116. 



346 



Vikaríát Plzeňský: 



Nejstarií známí faráři Váenibšti: Jindřich (byl spolu s bratrem 
svým, rytířem Bavorem, pánem na Váembech) do 1965, Ojíř (Ogerías), 
dotnd kanovník Vyáebradský, srn. s před., 1365—67, Jindřich (týž, který 
to byl dříve; stav se zatím farářem ve 2jbeéně, vrátil se zase do Všemb 
sm. s před., 1367; r. 1375 daroval kostela plat, jejž měl z několika domů 




Farní kostel ve Váerubech. 



ve Všerubech); mistr Petr, dotud f. v Tisu, 1380 f 1415, Jakub, dotud f. 
v Hradišti Okrouhlém, 1415 (resignoval téhož roku), Prokop, dotud ka-^ 
íiovník u sv. Jiljí v Praze, 1415, Jan t 1426, Jan ze Stříbra 1426. 

R. 1566 připomíná se ve Všerubech farář Jan, jejž arci- 
biskup Ant. Brus napomenul k životu příkladnému.*) 

*) Winter, Život církevní, 659. 



VSeruby. 347 

řozději zavládl ve Všerubech utrakvismus, jemuž tehdejší 
majitelé panství hověli. Tak Karel Kokořovec z Kokořova, po- 
tvrdiv r. 1589 obci Všerubské starobylé výsady, přidal v příčině 
náboženství tato slova : »Aby oni při svém starobylém a kře- 
sťanském obyčeji pod obojí způsobou přijímání velebné svátosti, 
jakž jsou vyučeni i s tím chrámem Božím, s farou, s krchovem, 
i což k tomu od starodávna nadáno jest a při tom zůstává, 
se všemi platy, kravami ze vsí Radimovi^, Kunovic a Kokořova 
věčně ponecháni byli.«*j 

Asi na počátku války třicetileté samostatná fara zdejší 
zanikla a osada připojena byla k faře Bělské. 

R. 1644 Anna Lidmila hraběnka Vřesovcová roz. hraběnka 
z Salmu presentuje jakožto koUatorkyně všech far panství 
svého Bélského na faru Bělskou a filiální Všerubskou za 
faráře Jana Angularise **). Faráři Bělští byli spolu i faráři 
Všerubskými až do r. 1715, kdy Všerubská fara obdržela zase 
vlastního svého duchovního správce. 

Pořad farářů od r. 1715: Kryštof Frant Braun 1715—43, Jan 
Holý 1743-81, Frant. Schaffer 1781—1803, Jos. Kirchner 1803—19, Václ. 
Frant. Xav. Thtirmer 1820 f 1836, Frant. Xay. Sikora 1837—82 (bývalý 
vojenský kaplan; vstoupil na odpočinek jsa 80 let stár, jakožto čestný 
děkan, arclb. pražský a biskupský budějovický notář, bývalý tajemník 
střídnictví Plzeňského a jnb. kněz; f 1885), Jan Beneš od 1882. 

R. 1826 v neděli dne 8. ledna ke konci ranní mše sv. 
sesula se polovice klenutí kruchty; 17 ženských bylo zraněno, 
z nichž 4 zemřely. Dřevěná podlaha kruchty, na které velmi 
mnozí stáli, na štěstí se nesesula. Když pak bourali zbytek 
klenutí, nalezli ve zdi výklenek a v něm pěkný stříbrný po- 
zlacený kalich***) s patenou a stříbrnou schránku na hostie 
(pixis) s letopočtem 1597. 

R. 1842 v noci ze dne 6. na 7. října vypukl ve Vše- 
rubech oheň, jenž zachvátil i kostel. Střecha šindelem krytá 
shořela celá, ale klenutí zůstalo bez porušení, čímž také vnitřek 
byl uchráněn. Ale věž vyhořela, při éemž i zvony byly po- 
škozeny. 

Farní kostel sv. Ducha jest stavba původně gotická, 
dosti prostorná. R. 1894 a 1906 byl uvnitř z milodarů opraven; 
r. 1907 opraven byl také zevnějšek. 

Presbytář třemi boky zakončený a v rozích opěrnými pilíři opa- 
třený má okna hrotitá, prutem dělená a ve špicích různotvárnými kruž- 
bami vyplněná. 

Klenba jest pozdější, valená, s hrotitými výsečemi. Na klenbě ná- 
podobeno jest z omítky síťové žebroví. 

Oltář hlavní jest barokní; uprostřed v zaskleném výklenku umí- 
stěna jest dřevěná socha P. Marie s Ježíškem, asi z XV. stol. pocháze- 
jící. Nahoře v nástavku jest obrázek „Seslání Ducha sv." 



*) Sedláček, Hrady XIII., 224. 

*♦) Listina česká v arcib. archivu. 

**♦) Kalich ten jest pozdně gotický, asi ze XVI. stol., s prolamo- 
vaným nodem; na noze jest malý reliéf Panny Marie s Ježíškem na půl- 
měsíci stojící. 



á48 



Vlkarlát Pis«ibkýí 



U citaře za brankou jest náhrobní kámen s nápisem latinskýni 
Anny Kfellerové, roz. Steinbachové (f 1731), 

Křtitelnice kamenná, renaissanční, ozdobena jest ovocnými ple* 
tenči a andílčími postavičkami. 

Vítězný oblouk jest hrotitý, profilovaný. 

Loď jest o dvou polích klenby křížové bez žeber, opírající se 
o hmotné pilíře přísténné. V bocích {sou okna hrotitá bez kružeb. 

V lodi na straně epiStolní stojí rokokový oltáři k s obrázkem sva- 
tého Josefa (novějším) a nahoře se soškou, znázorňující sv. Jana Nep., 
an uděluje žebrákovi alínužnu. Naproti při zdi stojí novější (roku 1856 
zřízený) oltářík s krucifixem. 




Vnitřek farního kostela ve Všerubech. 



a zvířecích hlav. Na straně vý- 
a pod ním vchod r. 1847 zřízený, 
výklenek s profilovaným kamen- 



Sakristie přiléhající k sevemfmu1>oku presbytáře jest v půdorysu 
čtvercová a má pěknou hvězdovitou klenbu gotickou; konsoly, z nichž 
žebra vybíhají, mají podubu lidských 
chodní íest gotické okénko s kružbou 
Ve zdi severní spatřuje se pří zemi'*') 
Cným pažením. 

Nad sakristií zvedá se nízká ^ěž z cihel (r. 1837 vystavěná) s ho- 
dinami a s nízkou stříškou z nouze. 

Zvony: 1 z r. 1855 s nápis m německým, sdělujícím, že za patro- 
nátu JUDra Jos. Theumera a jeho manželky Ludmilly roz. Kallinové 
z Jaéthensteinu, majitelů panství Kunovického, za faráře P. Fr. Sikory, 
patronátníbo komisaře a hosp. správce Joo. tíachsteina, za Všerubského 
purkmistra Mart. Klenovského a radních Jos. Bachsteina a Mart Pilter- 
manna přelit byl za peníze mezi přifařenými sebrané od Jindřicha Hetsch- 
manna, zvonaře v Chomutově; 2. ulity od téhož zvonaře 1855; 3. malý, 
bez nápisu. 



*) R. 1847 byla podlaha sakristie značné zvýš^ia. 



Víeraby. 



349 



R. I9041založeno bylo při farnhn kostele bratrstvo 
Nejsv., srdce Páné. 

Hřbitovní, dříve hradní a farní kostel sv. Martina 
jest prastará stavba románská, pocházející, jak již řečeno, ze 
stol. XII.*) 

Loď jest obdélníková z pěkně vrstvovaných kvádrů zbudovaná, 
íak viděti jest v místech, kde omítka opadala. V bocích jsou okénka 
románská, vysoko umístěná, a v boku jižním původní vchod. Na straně 
severní jsou dvě okénka. Loď má strop plochý. 

Uvnitř lodi jest vzadu původní románská kruchta podkleÁutá, spo- 
čívající v pfedu na dvou románských oblých sloupech. Kruchta bývala 
spojena krytou chodbou s hradem. 




Hřbitovní kostel ve Všerubech. 



Presbytář, patrně místo původní apsidy pozděj i ]přis tavený, zakončen 
jest třemi boky a má okna zahrocená bez kružeb. Klenba presbytáře 
jest pozdější, valená, výsečová; při zdech jsou oblé přípory. Na klenbě 
jfcou ozdůbky z mítky provedené; také kolem výsečí táhne se perlovec. 

Oltář jest ranně barokní; dole reliéf (hrubě provedený) sv. Mar- 
tina na koni, an odsekává kus pláště žebrákovi; nahoře obraz P. Marie 
Klatovské. 

Ve východní části obce stojí zděná kaplička sv. Jana Nep. 
z r. 1765. 

Kaple sv. Anny v Kunovicích zbořena byla r. 1842. Tehdejší 
patron sice slíbil, že vystaví kapli novou, ale nedostál slibu svému.* 

Na pokraji lesa nedaleko Nekmíře stojí otevřená kaplička 
z pískovce zbudovaná, v předu o dva sloupky opřená; uvnitř jest pěkná 
soška Bolestné P. Marie. Kaplička tato postavena byla na památku srdce- 
lomného neštěstí, jež se zde udalo, a jež nápis v kapličce líčí těmito 



•) Srvn. Lehner, Dějiny umění L, 350—351 (s vyobr.). 



Tjurár r^x^Awtý ?Mtai^ 



ffiffjt^j iftfJ^ít ikMe.«*ÍÍ ■» '/..'ULa T pryTftajif t^ns^ W>ttoe tfrnBarda 
^i/<«» z >fr^ý^^K^ :^ratá f>yží lUi^i^^ko při^si lo búsol knjia a taxo a 
Í^#' ^Hs^ratřr^r 4^/ BM>n^ rr^ OriHaaar! ^fMr«aí s Tenac. vroaa troa ctí- 
U^tk/zs, a « \>ínAXÁ*fm i^/rtifm ^n\^m vxfwL. ^krif' tefw Č9«tiirré> pro- 




Kaplička u Nekmíře, 



Opravy a dodatky. 



K dílu I. 

Str. 174 ř. 7. shora místo „do r. 1883" čti „do r. 1833". 
„ 175 ř. 32. „ „ „1865" čti „1685". 
„ 177 ř. 16. „ „ „Piíchovský" čti „Chlumčanský". 
„ 203 ř. 1. „ „ „sv. František Xav." čti „sv. Ignác z Jjoyoly" 
„ „sv. Cyrili a Methoděj" čti „sv. Vojtěch a 

Prokop". 
„ 203 ř. 22. „ „ „sv. Rochu" čti „sv. Peregrinu". 

K dílu IL 

str. 111 ř. 11. shora místo „Marillova" čti „Murillova". 
„ 175 ř. 19. shora po slovech „ve Verměřicích" dodej „a později v Pl- 

zenci". 
„ 226 ř. 37. shora místo „Petr Krakovský" čti „Václav Krakovský". 
„ 229 ř. 16. „ „ „od direktora" čti „od direktorů". 
„ 311 ř. 3. zdola „ „1665" čti „1665". 

Ke str. 258. Stručná zpráva o klášteru školských sester 
de Ndtre Dáme v Plzni doplněna budiž touto zprávou obšírnější: 

Školské sestry „de Nótre Dáme", mateřince Horažďovického, xytkly 
sobě za účel také v Plzni zříditi ústav, v němž by dívky škole odrostlé 
dále vzdělávati se mohly. Úmysl tento uvedly ve skutek roku 1878 dne 
9. ledna a již dne 1. února téhož roku byl ústav slavnostně otevřen. 
Trudný byl tu počátek, než Bůh žehnal služebnicím svým, jež nehledaly 
jiného než větší čest a slávu Jeho a spásu nesmrtelných duší. Z po- 
čátku bydlely Školské sestry v nájmu. Po dvou letech vstoupily do kon- 
gregace dvě rodné sestry, baronky z Trautenbergů, a za jejich věno 
koupily si Školské sestry dům, v němž až dosud působí. V domě svém 
především hleděly sestry zříditi důstojný stánek Pánu a Bohu svému 
a za tím účelem přeměnily jeden pokoj v druhém poschodí v kapličku. 
Jak zazářily tu radostí, když poprvé sestoupil k nim Pán Ježíš na oltář! 
Nyní s větší ještě oddaností sloužily tu v tichosti nejen Pánu svému ale 
i člověčenstvu veškerému, vštěpujíce v něžná srdce dívčí pravou lásku 
k Bohu a vlasti. Při ústavě zřízen byl také pensionát, v němž již až na 
naše časy na sta dívek bylo vychováno v užitečné členy společnosti 
lidské. 

Po pětadvacetiletém působeni v Plzni bylo umožněno Školským 
sestrám za přispění mnohých šlechetných dobrodinců zvětšiti si kapličku, 
která nyní nejen útulně ale i vkusně zařízena jest. Kaplička zasvěcena 
jest Nejsv. Srdci Pána Ježíše a neposkvrněnému Srdci Panny Marie. 
Oltář slohu gotického zhotoven byl od bratří Bušků v Sichrově. Na 
oltáři jsou tři z Mnichova zakoupené sochy a to: Nejsv. Srdce P. Ježíše 
uprostřed, na pravé straně Nejsv. Srdce Panny a na levici socha pěstouna 
Páně, sv. Josefa. 

Ke str. 259. Zpráva o školních kaplích v Plzni budiž do- 
plněna takto: 

1. Kaple ve školní budově c. k. české reálky v Plzni. 
Zbudována r. 1864. Délka její obnáší 15 80 m, šířka 9*50 m. Pokud fa- 
sáda budovy dovolovala, nápodobena basilika se stropem kassetovým. Na 
oltáři fest socha Krista Pána na kříži a po stranách dva adorující an- 
dělé. Oba andělé jsou z uměleckého závodu sochaře Brože v Plzni. 



352 

2. Kaple ve ákolní badové c. k. českého gymnasia 
v Plzni. Zbudována v r. 1892. Délka 17 m bez apsidy; 19 m s apsidou. 
Šířka 9*60 m. Sloh renaissanční. Při stěně západní utvořena jest dřevěná 
apsida, v níž umístěn jest oltář jednoduchý, na jehož tabemaklu stojí 
soška P. Marie Lourdské, na vrcholu apsidy jest Kristus na kříži, rá 
protější, východní straně jest kruchta a varhany. Kaple zasvěcena jest 
sv. Aloisiovi (jehož ani sochy ani obrazu však v kapli není) a slouží 
k účelům bohoslužebným žactvu c. k. českého gymnasia i žactvu sou- 
sedního c. k. českého ústavu ku vzdělání učiielů. 

3. Kaple ve školní budově I. východního obvodu 
v Plzni nachází se v I. patře nad tělocvičnami. Výška její zaujímá 
prvé a druhé patro. Jest slohu renaissančního. Půdorys má tvar obdél- 
níku s malou apsidou. Délka 17*5 m, šířka 12 m. Po obou stranách jsou 
předsíně, z nichž jedna slouží za sakristii. Nad předsíněmi jsou oratoria, 
k nimž se vchází z druhého patra. Oltář stojí před apsidou, kteráž jest 
příliš úzká. Nad oltářem stojí skupina Kalvariová. Pozadí oltáře tvoří 
napjaté modré sukno posázené zlatými hvězdami, představují čími sku- 
tečná souhvězdí dle návrhu ředitele měšf. školy p. Jana Lepičovského. 
Varhany jsou od lirmy Em. S. Petr v Karlině; stály 986 zl. Kaple byla 
vysvěcena dne 19. září 1887. Konají se v ní služby Boží pro žactvo mě- 
šťanských škol chlapeckých a dívčích a obecných škol chlapeckých a 
dívčích v I. východním obvodu v Plzni. 

4. Kaple ve školní budově v Jungmannově třídě 
v Plzni zbudována byla r. 1886 ve slohu renaissančním (rozměry: 
16-46 m délky, 890 šířky). Oltářní obraz „Sv. Rodina" maloval Herzog. 
Varhany stály 1200 zl. Služby Boží konají se zde pro české měšťanské 
a obecné dívčí školy I. jižního obvodu v Plzni a pro německé měšťanské 
a obecné dívčí školy. 

Zpráva o chorobinci Fodermayerově v Plzni budiž do- 
plněna takto: V chorobinci nalézá se v prvém patře obdélníková kaple 
8 rovným stropem. Na oltáři jest krucifix a po jeho stranách sochy ko- 
řících se andělů. 

Zpráva o kapli v nové budově c. k. krajského soudu 
budiž doplněna takto: Zbudována byla r. 1903 ve slohu renaissančním. 
Strop jest ozdoben štukem. Oltář jest dubový, zhotovený dle plánu vy- 
pracovaného v ministerstvu vnitra od Navrátila v Praze. Obraz Nejsv. 
Trojice maloval Martin Matouš v Praze. V pozadí kaple jest kruchta 
s harmoniem. i 



Rejstřík. 



Adam 27, 96, 205. 
Adam ze Zyíkoya 204. 
Adler 811. 
Albert kněz 3. 
Alberth Fr. 273. 
Alberth Makaríns 264. 
z Albénic Václav 27. 
Albín Josef 62. 
Albin Václav (Albinus) 

226. 
Albrecht ze Slavkova 298. 
AlexaDder Vil. 239. 
Attbeímer Jos. 282. 
Altman Daniel 293. 
Amand frater 246. 
Ambrož 6, 224. 
Amclunxen Norbert 97. 
Angularis Jan Ludvik 380, 

347. 
Anna cis., manželka Karla 

IV. 32. 
Anna císařovna, manželka 

cis. Matiáše 51. 
Anna císařovna, manželka 

cis. Ferdinanda Dobr. 

111. 
Anna Marie Frant. To- 
skánská, velkovévodk. 

42, 44, 77, 78. 
Appel Karel 318, 820. 
Arnold 288. 

Arnold Jiří Dominik 285. 
Arnoldova Kateř. Ter. 

roz. Mirabelliová z Tren- 

boffenn 235. 
ArnoStovice 139, 146. 

bister Jiří Vqjtéch 76. 
Aškan Jan 325, 
Angmann Ondřej 332. 
Augnston Jaknb 250. 
Aupponěšický Daniel Václ. 

Josef 76. 
Aupponěšický Gunther76. 
Axlar Pavel 236. 



Aydembt Jan Fr. 288, 289, 

291. 
Aydembt Vojt. 288. 
Aydembtová Anna 288. 



Baba 117. 

Babor Fr. 197, 336. 

Babor Vojtěch 101. 

Baboryň 104. 

Bachman Joachim 55. 

Bachstein Jos. 348. 

Bachheibl 183. 

Matěj Bakalář ze Sonne- 

perka 287. 
Bakos Václ. 206. 
Baldermann Isírid 264. 
Balkovice 176, 177. 
Bandhauer Zach. Mořic 

278, 279, 306. 
Barbieri Frant. 15. 
Barbieri Kagp. 131. 
Barbo hr. FrantiSek Petr 

301. 
Bárta Matěj Václ. 177. 
Bartholonides Ondř. Ignác 

1V2. 
Bartlik Jan 291. 
Bartoloměj 103 104. 107, 

111, 161, 188, 335. 
Bartoloměj mistr, zvonař 

16,23,1*76,184,186,216. 
Bartoloměj z Cinpergku 

viz „z Cinpergku**. 
Bartoloměj z .lavora H. 
Bartoň Frant. 111, 230. 
Bauer Roch 157. 
Baumann Jak. 2^8. 
Baumann Pavel 96. 
BSuml Valentin 292. 
Bavor 291, 346. 
Bavorovský TomáS 226 
Bayerle Jiří 92. 
Bednář Ferdinand 14, 15, 
B^ó^Ush 27. 



Bedřich kardinál 86; 
BedHch knize 44. 
Bedřichovice 174, 189, 192, 

189. 
Beer Frant. 72. 
Bechyně z Lažan Jan Jiři 

149. 
Bedrč 117. 
Pěla 847. 
Běle 61. 
Bělěice 189. 
Belgie 12, 2^. 
Bělice 118, 130, 133, 156, 

19 ). 
Bellmann K. 12, 44, 59, 

70, 94, 113, 13 ^ 159, 

167, 170, 14:H, 239. 
Belmannová Anna 16, 88, 

183, 143, 167, 
de Belmonte Jan Chry- 

soRtóm 52. 
Bělohlávek V. 214. 
Beneda nebo Beneš 117. 
Benedikt XUI. papež 191. 
Benedikti KaSpar Ignác 7. 
Benei kněz 20. 
BeneS 27, 154, 
BeneS Jan 847. 
BeneS os. 177, 186, 
BeneS Minorita 177. 
Beneš-Třeblzský V. 64. 
Benešov li 7, 117, 126, 

134, 136, 140, 165, 175, 

182, 184, 188, 189, 194, 

2« O, 2ii5. 
z Benešova Martin 142. 
z Benešova Frant. 164, 
z Benešova Tobiáš 117. 
z Benešova Tomáš 118. 
Benice Dunav-ce 195. 
Bezejovice 133. 
Beran TomáS 41. 
Berger Hanuš 268. 
Berger Maxm. 60. 
Berka Zdislav z Dube 6. 



354 



BeekoTskt 55. 
Bernard 170. 
Kemardiee 806. 
Beroun 3>20, 11, 12, 22, 

25 46, TI, 74, 75, 77, 

92, 104, 105, 108, 237. 
z Beronna Frantiiek 20. 
Berounka Sa 
Berian Viclay z Rothen- 

bnrira 7. 
Bestíns Jan 121. 
B«šín ryt Jan Karel s Bé- 

Sin 7. 
BělInoYá Voriíla 295. 
fiezdddice 28. 
Bezděka Jan 98. 
Bezděkou 2í«. 
Beznotka Jan 6. 
Bican líart. 209. 
Biersbach Ersisrnns TomAi 

806 
Bi]ek' Filip Jak. 23. 
Bílek Jan 22.\ 
Bílek Jiřík s Bajhradn 

řeč. SnltYs 282. 
Bílek Vácí. Vojt. 164,165, 
z Bilenberka MatonšFerd. 

54. 
z Bi88ÍDgen Karel Arnošt 

baron 155. 
Bítov 71. 

Bláha Amandns 27. 
Bláha Kamil 312. 
Blahnta 220. 
Blanka, císařovna 81. 
z Blatné Lippold 174. 
Blatensko 2dQ. 
Blatnice 332, 335. 
Blaženice 155. 
Blažej 291, 317, 329. 
Blažej Fabián 131. 
Blažek (Blazco) 67, 335. 
Blažek 100. 
blažím 130. 
Bleil Fr. 230. 
Bližejov 317. 
z Blovic Jan 76. 
Blovice 260, 330 
Blnmtrítt Bafael 295. 
Boček Jan 140. 
Boček Maxim. 197. 
B6hm Gabriel Jiří 332. 
Bohm Vojt. 140, 143. 
Bohunek (Bohnnco) 155. 
Bohunek 170. 
Bohunka Jan syn řeč. 

Salač z Mezilesí 170. 
Bohunko 220. 
Bohunková Běta 220. 
Bohuslav 282, 306. 



Boboie 282. 
Boíseh Jos. 93. 
Boleslav Ml. 20. 
BolesUy St 27, 28, 41, 

4?, 76, 77, 68,118, 118, 

136, 165, ^27, 230, 800. 
Boleree 219 
Bonifác papež 221. 
Bor 289, 320. 
Bořek 20, 22, 92. 
Borek-Saehonuwty 20, 34. 
Borovka 163. 
Borový Klement Dr. 211. 
Bofívoi 48, 55. 
Bořivoj kníže 54. 
Bořivoj 81. 
Bofívoi farář ICO. 
Bory Ž)9. 
Bosen 322. 
Bombová 47. 

Bonrgnignion Jan Fr. 42. 
Bonsovský Jan Vilím 11, 
Boniice 117. 
Bozdéch 100, 282, 
Božkov 219, ^řX). 
Božkovice 133. 
Brabcová Helena 11. 
Brabcová Ludmila 12. 
Brabec Čeněk 12. 
Brabec Eduard 11. 
Brabec Karel 85. 
Braum Kryštof 294 
Brann KryStof František 

347. 
Brannsteiner Cyrill 295. 
Brdatka 3. 
Brdečný 150. 
Brecbler Jos. 157. 
Biejlovka 205. 
Bretschneider (Brctlsnaí- 

der) Jan Arnošt 28. 
BřezenskýAdam 295, 208. 
Březí 30tí, 308. 
Březí Vlachovo 294. 
Brjgido z Březovic Fr. 

svob. pán z ]Uarnfelsn 

27. 
Brikcí, zvonař 341. 
Brikcí z Cimpérka, zvonař 

12, 148, 154, 161, 341. 
BriSejov 145 
Brixi Jeroným 312. 
z Brníčka Tunkl Frant. 

Arnošt 11, 11. 
Brno 44, 287. 
Brod Český 28, 210. 
Brod Něm. 287. 
Břodce 3, 195, 197, 200. 
Brodský Tomáš Ign. 28. 
z Brodn Jan 142. 



Broumov 6 
Brož Jan 29, 67, 85. 
Brož Miclia^I 184. 
Brož, sochař 351. 
Bnmctik (Bmnzlík) Váel. 

122, 197. 
Brna z Mohelnice Ant. 

areib. 320, 346. 
Bmsák Fr. 19. 
Bmsák Jot. 29, 67, 
Bmzek Vád. 29. 
BrAžek Jak. 67. 
Biykci viz Brikcí. 
Břetislayknižel. 48, 117. 
Břevniee 163. 
Břevnov 202, 260, 260. 
Březina Ant. 72. 
Březina Jos. 42, 44. 
Březno 66. 
Břežany 155. 
BHza Horní 288, B. Dolní 

310. 
Bříza německá 273. 277, 

313. 
Bnba Jan 165. 
Bnbenč 77. 
z Bubna brab. Estera 

Ensebie i oz. Vratislavka 

z Mitrovic 66. 
z Bubna Marie Anna 

hrab. roz. Micbnová 

z Vacínova 23. 
z Bubna hrabě Frant 62. 
z Bubna Jan Václ hrabě 

23. 
z Bubna a Litic Jan Vácb 

hr. 150. 
z Bubna hrabě Kufiata 

Jaroslav G4, 65, 66. 
z Bubna hrab. Lidmila 

Polexina roz. V; ati- 

slavka z Mitrovic 66. 
Eubovice 47, 60 
Bučina 208. 
Budějovice 206, 280, 
Budecins Jan 122. 
Budkov U7. 
Budňany 24, 27, 28, 29, 

30, 36—39. 
Budy 90, 91. 
Budyšín 27. 
Bnkač Jan 260. 
Bukovanský z Bnkovan 

Adam 2^. 
z Bukovan Petr 170. 
Bukovany 195, 205 
Bukovec 130, 219, 260. 
Buml Jan 239. 
Burger Václ. 42, 77. 
Burgerstein Filip 197. 



355 



Barian Gilbert 96. 
Burian Karel 147. 
Bnrianek Fr. 176. 
Burian z Gunštejna 288. 
Burka Ant. 28, 29, 86. 
Furka Karel 72. 
Bussgang MIkuláS 4. 
Euáek 135, 808. 
BuškoYé bratří 276, 351. 
Buzek (Bnzco) 107. 
Bykoš 20. 
rytíř z Býnu (Býnova von 

Býnan) 176. 
JByatrý" 176. 
Bystřice 117, 138—186, 

170, 214, 
z Bystřice Jan 1^ 
z Bystřice Petr 186. 
Bystřičky vikariát 117— 

168. 



Calisius (Kalifiťský) Václ. 

Vojtěch^27. 
Calvinus Sebestián 122. 
Oampins Kryitof 321. 
Candell Euffen 293: 
Carreto hrab. Joanna Bar 

bóra z Milesimo 80. 
Carreto - Millesimo hrab. 

Jan Václ. 132. 
Carpentier Petr Vilém 28. 
Cassanova Vojt 89. 
Cassins Richard 96, 98. 
Causalins Adam 189. 
Celestin Matěj 836. 
Cerazin (Čermák) Simon 6. 
Cetelins Jiřík Netolický 

226, 311. 
Cicero; Jan řeé. C. 802. 
Cikán (Czikan) Matěj 

.losef 9i. 
CingroS 9. 
z Uinperkn Bartoloměj 

294. 
Císař Ant. 214. 
Císař Jan 822. 
Císař Jos. 134. 
Citoliby 166. 
Clementso Alfred Ambros 

296, 333. 
Collisins Tobiáš 64. 
Colloredo-Mansfeld kníže 

.losef 104. 
Colnmella Jos. (Holoubek) 

6. 
Conisins Tomáš Jan 167. 
Conrad Matěj Václav Jan 

Nep. 157. 



Coufal Frant. 16. 
Cribpus Matouš 291, 294. 
Ctibor líi9. 
Czarda Silvan 312. 
Czimermon Tobiáš 286. 
Czykan Matěj 21. 



ss 



Čahoun Ant. 101. 
Čada Ludvík 296. 
Cakov 139. 

áp Fr. 101. 

ipek Jan Alexius 230. 

233, 234. 
Čapek Jan ze Sán 222, 

223. 
Čáslavský Ign. AI. 122, 

336. 
Čedík z Eisenbergu Fraůt. 

Ferd. 27. 
Čech Jan (Joannes Boe- 
^ mus) 62. 
Čelív 188. 
Černíny 294, 328. 
z Čeňkova Flaxius Bartol. 
^27. 

Čeněk Jan Karel 190. 
Čeňovice 189. 
Čerčany 176. 
Čermák Jakub 184. 
Čermák Karel 176. 
Čermák Václav, poustev. 

Čermák Václ. Alois 206. 
Černice 820. 
Čemikovice 163. 
Černín 104. 
Černín z Chudenic Jakub 

291. Karel 294, Jan 294, 
^341. 

Černínova Kateřina 294. 
Černohorský Jakub 181. 
Čemovice 306. 
Černý Ant. 175. 
Černý Jakub 19. 
Černý Jan 70. 
Černý Jos 166. 
Černý Martin 263. 
Červenka Frant. J. Isidor 

335. 
Červenka .Jos. 122. 

Červenka Ondř. 237, 276, 

^286. 

Červenka z Vězňova Václ. 

Vojt. 230. 
Červenková Dorota 
^237. 
Čeřovský Jos. 206. 



276. 



'íěovec z Číěova 295. 
hař Xav. 209. 
!ím 212. 
iněves 41. 
istec 208. 

eivice 291, 311, 317. 
ížek Karel Dr. Th. 77, 

Čížkovice 140. 
Čtrnáctý Jan Kř. Flor. 
^ 146, 166, 167. 
Čtyrkoly 176. 
Cubr Václav 320. 



Dalečice 165. 

Daněk Vine SI. z Esse 

133, 136, 136, 138, 139, 

146, 150, 163. 
Danzer Bartoloměj 333. 
Daubek Jos. Frant 64,66. 
Daubek rytíř Jos. Šeb. 

62. 64, 65. 
David Jos. 189. 
Deger £. 281. 
Dejšina 230, 273. 
DcKcrt Jan Peter 42. 
Demuth Kornel. 800. 
Desfours hrabě Bedřich 

92. 
Desolda Jan Nep. Fr. 252. 
Děpold 284. 
Dětřich (Theodricus) 49, 

146 206. 
Dětřich Mindenský 3 
Dienzenhofer Kriátoi 64. 
Diepold Arnošt 100, 206, 

216 
Diepoldt Jos. 79, 111, 200. 
Diepoldtové bratří 39. 
Dietrich Jan 330. 
Dietrich Vít Ignác 23. 
Dietrich ZachariáS 74, 156. 
Dietzler Gabriel 306. 
Dik Jos. 274. 
Dittrich 287. 
Dittrich Fr. Xav. 46. 
Diviš 6, 49. 
Divíšek Daniel 284. 
Divíšková Anna 235. 
Diviškova Ludmila 235. 
Divišov 140. 
Dítě E. 124. 
Dlouhoveský Jan z Dlouhé 

Vsi 46. 
Dlouhý Fr. 132 
Dnešice 140. 

Dobiašovský Kehoř Bene- 
dikt 42. 



356 



Dobrý Heřman 264. 
Dobřany 10 », 147, 257, 

263, 273, 280, 282, 283, 

295. 
Dobřany Malé 263, 271. 
DobHd 75, 310. 
DobřfčkoY 188. 
Dobřichovice 67 
Dobřfi 216. 
Dobronice 308. 
Dobalice 345. 
DokBany 278. 
Dolany 273, 277 
Doloptazy 163. 
Domažlice 221. 
Dominik patriarcha 82. 

Dominik 140. 

Domoslav 164. 

Donamlihlhftnseln 306. 

Doník (Donico) 164. 

z Donína Bedřich 295. 

DoBtál Alois 147. 

Doubrava (Dobraken)328. 

Doabravice ^'08. 

Donbravka 219, 260, 261, 

Doudlevec 294, 298. 

-Drábov" 16. 

Drahelčice 41, 44. 

Drahlovice liO. 

Drahomira 81, 88, 92. 

Dracbkov 133. 

Dráchov 67. 

Drachovský David 27, 229. 

Drachovský David z Hom- 
Btcinn 227. 

z Dražic Jan 160. 

Dražil Frant. 322. 

Dresler Jiří 242. 

Dressler Ladvik 306. 

Drozdová 273, 277, 313. 

z Dube Jakub 3. 

z Dabé 134, 135, 136, 186. 

z Dabé Berka Zdislav 6. 

z Dabé Jindř. 20 ». 

z Dube Ondřej 170. 

Duhovka 163. 

Dubsko 176, 

Dubsk^p^ z Vitinova Ladi- 
slav Ant. 1(K). 

Duffek .lak. 53. 

Ducbek 156. 

DAl Max Karlův 335. 

Duly 195. 

Dunavice 155. 

Dupre Pavel Ign. Václav 
177. 

Duschet Felix 287. 

DuŠQiky 41, 44, 46, 47. 

Duštira Josef 109. 



Dvorský Frant. 322. 
Dvorský Jan Ign. 146. 
Dvořák Jan Václav 300. 
Dvořák Martin 147, 200, 

207. 
Dvořák TomáS 28. 
Dvár Králové 11, 12, 20, 

71, 72, 73, 74. 
Dvůr Nový, samota 284. 
Van Dyk 11. 
Dymoknry 205. 
Dyonisius Chrjrsurgus 109. 
DýSina viz Dejšina. 



z Ebenholzu Jan Nep. 
Felix 52, 61. 

P. Eber Václav 20. 

Eberl MatonS Ant 332. 

Eberle Jan Václ. 267. 

Eberíe Siard 2t)4, 267. 

Ebert Fridrich Jifí 282. 

Ecker Michael 310. 

Eckl Fridrich 306. 

Egidius z Plzně 294. 

ú Ehrenkronu Pri$man Ma- 
touš Norbert 12. 

Eidkum Jan 330. 

L^imer Kašpar 52. 

P. Eligius a s. Cypriano 
101 

Eliška cis. 118. 

Emausy 104 

Emerich Jan Václ. 230, 
271. 

Eogel (Engl) Jan Jos. 288, 

Engelbrecht Jan 92, 102. 
Engelthaler Rudolf 312. 
Erben Ladislav 297. 
Erhart 226. 

Erhart Frant. Josef 334. 
Eska Frant. 813. 



Fabián 226, 227. 

Fabricius (Fabritius) On- 
dřej 278, 283, 298. 

Facilis Jan 6. 

Falcko 263. 

Fanta Jos. 9, 12. 

Fegale Martin 236. 

Feindinger Jak. Rup.288 

Feldschiang Šimon Ant. 
236. 

Fellnerová z Feldeku 
Marie Jos., roz. hra- 
běnka z Bubna 19. 

Fentzl Filip 335. 

Ferdinand I. 27. 



Ferdinand n. 52, 167, 230, 

239, 276. 
Ferdinand m. 52. 
Ferdinand císař 85, 111, 

178, 226. 
z Fembergkn JanAnt28. 
Ferraríos Jan 95, 96, 97. 
Fiala Em. 67, 29. 
Fiala Frant Ferdin. 22. 
Fiala Ign. Ant. 122. 
Fickelscherer Ondřej 268. 
Fickelschererová Markéta 

268. 
Fidler Kryštof Ant. 42. 
Fikeis Jan Václ. 184. 
FiklSer Václ. 250, 
Fischer Jan Gotfried 172. 
Fischer Jan Nep. 92. 
Fischer Jos. 109. 
Fischer Petr b30 
Fischer Rnpert 295. 
Flaxius Bartol. 226, 227, 

242. 
Fleisser 323. 
Flemink Matouš 12. 
Fodermayer Aug. 259, 

H52. 
Fodermayerovi manželé 

237. 
Fojtik Frant. 256. 
Foret Alois 72. 
Dr. Forst Krištof Jan 

Daniel 77. 
Fořt Benefiovský Václav 

ly7. 
Foyta Jos. 77, 79. 
Fradelius Matouš 5. 
Fráňa 203. 
Frana farář 260. 
Franck Tom. 96. 
Frank Fr. 134. 
Frank Frant Ant 44, 111, 

143. 
Franta Blaže) 288. 
František 41, 118, 131, 

13ti, 139, 220. 
František Ferdin. ďEste 

arcivévoda 127, 170,^ l76, 

186, 195, 205. 
František Josef I., císař 

rakouský a král český, 

3, 35, 16. 
z Freifeldu Ctibor Kotva 5. 
Frenclin 27. 
Frey Pavel 295, 306. 
Fridl 220. 
Fridl Jan 273. 
Fridlínův Mikuláš 220. 
Fridrich 220, 328. 



367 



Fridrich (Friczco) 220, řeč. 

Slabenner. 
Fridrich Hroznatá 295. 
Frind Václav 334. 
FriSman z Ehrenkronu 

Matouš Norberi; 12 
Froelich Adam Arnošt 282. 
FrChlich 10. 
FrOlich Frant. 157. 
Fngl Martin 12. 
Fuglová Anna 12. 
Fuhrmann Frant 333. 
Fachs (Vulpes) Jindř. 4. 
Far'h8oyá .Jaruška 4. 
z Fflrstenbergn kníže Max 

Egon 71, lil. 



Gallina Jan 29. 
Gareis m^lfř 211. 
Gebert Mart. 282. 

P. Gelasius 100. 
Gemeconius Oldřich 330. 
Glebitz Kajetán 257. 
Ginter Václ. 267. 
Ginterová Dorota 257. 
Gipp Jul. Fr. 2rt8, 335. 
Glaser Jan Ferd. 42. 
Glaser Jan 77. 
Gloguvko ve Šlezích 7. 
GOhl Jiří 306 
Gerner Mik 292. 
Gostimil kntže 47. 
Gothard v78. 
Gottfridt Norbert 306. 
z GOtzn Jan Frant. hrabě 

149. 
z GOtzen hrab. 288. 
z GOtzen Terezie hrab. 

288. 
G^tzlJos. 167. 
Graas Vine. 2»4. 
Gregor Matěj 157 
de Gregoriis Bernard 27. 
z Greifeníelsu rytíř 92. 
Giibl 221 

Griblová Ma keta 221. 
Grin .lan Nep. Jos. 77 
Grinith Pa el Balt. 165. 
Gi iessmiiller Jos. Mořic 

190. 
Grosskopf Bernard 306 
GrOden 87. 
Grueber Bernard 60. 
Grueber Robert 312. 
Gruber Damian 157. 
Gruber Jan 140. 
GrUner Isidor 282. 
Grůner Václ. Ant. 177. 



Grflnwald Ignác 29, 67, 
Gríinner Ant. 214. 
Gttmpell 291. 
Gtirke .ían Nep. 191. 
Gtiri Zikm. 278. 
Gnschall Matouš 292. 
Gryson Albrecht 249. 
Gryspek Florian 310/311. 



Haan Jan Jos. 236. 
Haanova Ludmila 286. 
Haas Pavel 77. 
Haas Prokop 29, 67. 
Haasz Herm. 42. 
Habart 295. 
Habelsperger Václ. 85. 
Haberzettel 281. 
Habrová 273. 
Haering Tadeáš Jos. 332. 
Haering Vendelín 330. 
Hager Jos., malíř 339. 
Hainzel Ant. 287. 
Hájek 7, 76, 95, 93. 
Hřijek Ang. Vojtěch 109 
Hájek Jan 329. 
Há'ek Jan Theodor 21. 
Hájek Václav 27. 
Hájek z Liboéan Václav 

83 
Hakl Fr. 85. 
Haletius Maxm Augustin 

10(1. 
Halik Jan 230. 
Halík Jan Ign. 287. 
Halla Matěj Bened. 288. 
Hallaš Ant. Dom. 278. 
Halouny 61. 
Ham Ondřej Maxm. 42. 
Hamaus Jan 64. 
Hamilton hr. Julius Xaver 

293, 294. 
Hammerschmid Petr Jos 

306. 
Hamry (Hrusice) 205; 
Hana z Král Hradce 295. 
Hauda Petr 214. 
Hanek I Hančo Jan) z Vla- 
šimi 118. 
Hanek Jan (Hančo, Hinco) 

62. 
Haneka Daniel 325 
Haněl 293 

Haník (Hanzko) 15í. 
Hana (Hanna) Jan 300. 
Hanuš Václ. 85. 
Hanuš 249. 
Hanzeli Fr. (Hanzelius) 

134. 



z Haderka Hanuš 205. 
Hárdtl Matěj 19. 
Hariebeck 28. 
Harrach Arnošt Vojt. kar- 
dinál 7, 177, 230. 
z Harracbu hr. Jan 345. 
Hart 278. 

Hartman Fortunat 813. 
Hartmann Prokop hrabě 

z Klarsteinu 131, 239. 
Hartman 27s. 
Hasberg zámek 195. 
Haster Adam 278, 298. 
Hašek (Hassco) 118. 
Hašek kněz 209. 
Hašek 220. 
Hatě 61, 100. 
Hauff Mat. 215, 249. 
Hanffová Anna 245, 249, 

255. 
Hauska Ant. 85. 
Haváč Ant. 230. 
Havel, kněz 308, 329. 
Havel rychtář 184. 
Havel z Kosové Hory 136. 
Haverle Kryštof Jindřich 

291 
Havlíček Fr. 64, 92. 
Havránek Jos. prof. 276. 
Heider Xav. Ludolí 295. 
Heidlberg »os. 69. 
Heilmann Jan Jakub 229. 
Heiu Coelestin 830. 
Heinrich Matěj Fakub 28. 
Heintsch Jan Jiří -^4. 
z Helfenburku Tomáš 

Albín dr. 27. 
Helfert řeč. „Landon" 167. 
Helffer Petr Pavel z Helf- 

ferstren-u 2 '8. 
Helffer z Helffentren-u 

Petr 274. 
Helich z Úpice 45. 
Heliích Josef 44, 68, 87, 

111, 18K 
Heilmich Aug. Frant. X. 

282. 
Heltzí Jos. Benedikt 177. 
Helmer Gilbert Jan 310. 
Henika Gabr. 23. 
Henika Jan 92, 106. 
Hennigar Albert 248 
Henygarová Judita 298. 
Henslin 104, 177. 
Hentschel Jan 134. 
Herain 9. 
Heribert 45. 
Herinky 3. 
Herites Jan 330. 



858 



Hermaeb Jan 147. 
Hermann Marian 98. 
Heriischmidt Hroznatá 95. 
Herrmann Řehoř 132. 
Herrman Jos. Vavfínec 7. 
Hertnid 220. 
Herold Frant. 230, 275. 
Herold Richard 306. 
Heroldt Pavel 266, 278, 

279 
Heroťt Matěj 278. 
Heroltice 170. 
Hertsch Jan 161. 
Hertvik (Hertvin) 101 
HertTÍn 3. 

Herzng Jan 277, 352, 313. 
Heřman (Hermannns) 67. 
Heřman (HermannuB) z 

Hořovic 104 
Heřman Jan 73, 100. 
Heřman 282. 

Hetzer Silvester 312, 313. 
Heyman (Hayma, Heyma, 

Hevmannns de Brascicz) 

HiflftlVil. 60. 
HikeS (Hikescb) Ant. 177. 
Hilar 76. 

Hilaríns děkan 224. 
H libert Kamill 254. 
Hillig 44 
Hillig Jiří 44. 
Himheim Jeroným 97. 
. Hlasivce Ign. 29, 85. 
Hlasivo 170. 
Hlava Adam Ign. 7. 
Hlava Ant. Ign. 167. 
Hlaváč Jan Nep. 170, 176, 

190 214. 
Hlaváč Václ. Michael 197. 
Hlavan Ant. 230, 330: 
z Hlinnó Vit 41. 
Hlivin 173. 
Hložek Karel 140. 
Hnátek F. 251. 
Hněvko 263. 
Hněvšín 212. 
z Hodě^va Adam 197. 
z Hodějova Bernard 121. 
z Hodějova a na Tloskově 

Bernard starší 148, 168. 
z Hodějova Dorota 161. 
Hodéjovská Johanka z 

Cestic 148. 
Hodějovský nebo Hodov- 

ský Václ. 27. 
HodéjovSti z Hodějova 

121, 164. 
Hodětice 160, 164, 156, 

214. 



z Hodl^tic Jan 186. 
z Hodětío Václav 145. 
Hodik Václav l-i8. 
Hodislav z Dobřan 295 
Hodkovský Ant Jan 273. 
Hodovský Václav 76. 
Hodyně Hl, 63. 
Hoffman Baltazar 139, 268. 
Hoffmann Jos. 21, 101. 
Hoffioiann TobiáS 295. 
Hofmann Heřman 96. 
Hofrichter Jak, 288. 
HOgg Řehoř 282. 
Hohenbergová kněžna 200. 
Hoch Jodok 330 
Holan Václ. Karel 289. 
Holibergins Benedikt 812. 
HoUcký Blažej 177. 
Holický Blažej Hynek 109, 

335. 
Holický Blažej Hynek 

Vencelina 15 i. 
Holleycha Jan 72. 
HolSovice 188. 
Holý Matěj 16. 
Hcilý Jan 347. 
Hdlzer Petr 385. 
„Homole" 44, 45, 46, 47. 
Hora Konkolová 96. 
Hora Knězi 25. 
Hora Kosová 165. 
Hora Kntná 25, 167. 
Hory Smilovy 161. 
Hora Zelená 320. 
z Hory Kosové Jan 164. 
Hora Sv. 7, 175. 
Horák Jiří 190. 
„na Horkách" 42 
Hork;^ Viktorin 62. 
Hornice, Hornička 335, 

341-345. 
I HorSioe 248. 
< Hořčička Fr. 93. 
Hořelice 41—44, 44, 76, 

77, 98, 160. 
Hořice 104. 
Hořikovice 278. 
Hořovice 27, 28, 101, 106. 
Hořovský Jan fiosacins62. 
Hospoda Nová 335, 345. 
Hostěradice 155, 163 
Hostím 47. 
Hostívice 77. 
Hostlovský Coelestin 52, 

53, 66. 
Hostomice 223. 
z Hos touně Jan 71, S02. 
Hottinger Jan 11. 
Houdek Vojt. 77. 



Hovorčeves 140. 
Hraba Jot. 175. 
Hrabánek Jakub Jan 170. 
Hradčany 150. 
Hradec Králové 5, 28, Il8. 
Hradec Štýrský 20. 
Hradec Václ. 109. 
Hradec (Hradzen) 266. 
Hradec Králové 295. 
Hrádecký Martin Kiliani- 

des 150. 
Hrádek 169. 

Hrádek Fr. Msgr. Dr. 165. 
Hrádek Komorní 209,210, 

211. 
Hrádek (Grottau) 284. 
Hradiště 170, 181-186, 

219. 309. 
Hradiště Okrouhlé 846. 
Hradištko 140. 
^a Hradiitkn* 186. 
Hrdý Josef 230, 273, 274. 
Hrdibor 245. 
Hrdina Karel 158. 
Hrdina Vojtěch 98. 
Hrdlička Váol. 300 
Hrobčice 294. 
Hroch 134, 155. 
Hromice 310, 819. 
Hron Vojtěch Th. Dr. 28. 
Hrozen Václav 120. 
Hroznatá bl. 278, 345. 
Hruška Václ. 288. 
Hrůza Václ. 274. 
Hubacius Alberík 312. 
Hubený Jan Nep. 63. 
Bubínek Václ. 214. 
Hubl Raymnnd 295. 
Httbner Jan 209. 
Httbsch J. 211. 
Hudera Řehoř 320. 
Hudlice 7, 8, 71, 104. 
Hůlka Václ. 106. 
Humenec 139. 
Humpolec 209. 
Hundšice 291. 
Hůrka 117, 134, 150, 163. 
Hůrky 195. 
Hus Jan 173. 
Hni Karlova 18, 71, 72, 

74. 
Huf Nová 18. 
Huť Stará 18, 113. 
Hutě 133. 

Hutter Bernard 313. 
Hvížďalka 3. 
Hvozdec 176. 
Hykalik Jiří Ferd. 122. 
Hynek 3, 186, 278. 



359 



Hynek (Hančo) 170. 
Hyppolit Sv. 293. 
Hyskov 107, 112. 
Hysrlová brab. Marie Max- 
miliána 79—80. 



Chalupa Pavel Petr 29. 
GbanoYský Albert 6. 
Gbanovský z Dlouhé Vsi 

Wolfganř, Dr. 27. 
Chářovice 195, 197. 
Cheb a08, 382. 
Cbejnice 75. 
Chlad V. 161, 162. 
Chládek Aug. Jan 96. 
Chládek Innocenc 312. 
Chleby 165. 
Chlistov 117. 
Chlum 131. 
Chlumčanský z Chlumčan 

Oldřich 294. 
Chlnmčanský Václ. Leop., 

arcib ld3u, 807. 
Chlumčany 263. 272, 273. 
Chmel Jan Jos. 189. 
Chrněla Jan 209, 210. 
Chocerady 140, 142, 209, 

211. 
Chodouň 104. 
Cboíiates K utnohorský Jau 

121. 
Chomutov 306, 848. 
Ghotěboř 328. 
Chotěbor 188. 
Chotek Jan hrabě 195. 
Chotěšov81,263,278,284, 

295, 297, 301, 332. 
Chotěšovec 282. 
Chotíkov 298, 800, 302- 

304. 332. 
Chotiísko 213. 
Chotina 310. 
Chotovice 170. 
ChotýSauy 189, 192. 
Chrančovice 291, 294. 
Chrast 186. 
Chrást 196, 203, 205, 260, 

291. 
Chrastov 291. 
Chrášfany 205 208. 
Chrbiň 95. 

Christen Karel Matěj 77. 
Chrt Jan 225, 233 
Chuchelicius Jan 62. 
Churfíirst Ign. 72. 
Churfftrst Jan 131. 
Chval (Chwalo) 49. 
Chval 136. 
Chval ze Bzavého 205. 



Chvalkovský Ant. 175. 
Chvojinek 163, 165, 168, 

170. 
Chvojinek. jindy Chvoje- 

neo (Cnvojen Minor 

zvaná) 168. 
Chvojno, Chvojen Veliký 

117, 126-129. 
Chýňava 107, 110, 111. 
Chýně (Chýň) 95, 97. 
Ch^ský Tomáš 42. 



Illinger Jiří 273, 288. 
Isák Jan 55. 

P. Isidor a S. Cnice 101. 
Ivan Sv. 47. 



Jablonná 130. 

Jablonué 27. 

.iSger Jan Fr Ign. 287. 

P. Jahn Josef 288: 

Jakeš (Jaxo, Jaxinus) 27, 
100, 214. 

Jakesch Alex. 337, 338 

Jaklin Jan 284. 

.laklinová Marie 284. 

Jakub 29, 76, 104, 184, 
17U; 220, 2ti0, 310, 316. 

Jakub (Jaxo) 154. 

Jakub biskup 228. 

.rakub řeč. Běda 67. 

Jakub z Dube 3 

Jakub z Hradiště 409. 

.lakub z Eorycan 335 

Jan 5, 27, 40. 71, 76, 95, 
104, 118, 120, 129, 136, 
145, 154, 156, 164, 169, 
170, 174, 186, 188, 205, 
209, 260, 263, 273, 278, 
282, 284, 285, 291, 295, 
306, 808, 310, 314, 317, 
328, 829. 846. 

Jan (Hana) 27. 

Jan řeč. Gcero 302. 

Jan z (3ivic 291 

Jan kněz 118. 

Jan probošt 205. 

Jan z Mašťovic 209. 

Jan král 219. 

Jan arcib. 220. 

Jan XXII., papež 220 

Jan řeč. Rys, Ryss 263. 

Jan bisk. 264. 

Jan z Boru 320. 

Jan řeč, Rudiš 205. 

Jan z Bystřice 202. 

Jan z Hostouně 71, 302. 



Jan z Jeřeně 295. 

Jan Jindři(^h 25. 

Jan Lucemburský král 

205. 
Jan Mat^ 97. 
Jan Moncův (Maurícii) 

z Mnichova 202. 
Jan Petrův 808. 
Jan z Prahy 208. 
Jan ze Stříbra 346. 
Sv.Jan pod Skálou, býv. 

klášter, 5, 7, 17, 20, 21, 

22, 28, 29, 47-61, 70, 

79, 89, 237. 
Jan z Touškova 302. 
Jan z Ůvál 62. 
Jan z Dlouhé Vsi 76. 
Janda 202. 
Janda Frant. 28. 
Janda Josef 7. 
Janda Mat. 98, 100 
Jánka Alexius 330. 
Jánka Marek 306. 
Jankov H, 134, 189, 192. 
Jannal Kehoř 333. 
Janovický potok l.SO. 
Januschkowetz Ondř. 264. 
Janus 220. 
Járkovice 117. 
z Jarohňovic Slávko 136. 
Jaroměř 27. 

Jarov 3, 20, 113, 310, 32X 
Jaroš 174. 
Jaruška 4. 

z Javora Bartoloměj 3. 
Javornický \^iktorin Ale 

xius 122. 
Javorník 17(3. 
.lavůrek Karel 166. 
Jaxo 118. 

Ječminek Matěj 212. 
Jedlička Fr. 61. 
Jelínek Fr. Ign. 21 29. 
Jelínek Joset 74. 
Jemniště 172, 175, 188, 

192, 193-195. 
z JeniSovic Petr 164. 
Jenko 291. 
Jeušik (Genssik) Bened. 

100. 
Jeroným mistr 161. 
Jeroným 282. 
Jeřábek Ant. 147. 
z Jeřeně Jan 295. 
Jošek lékař 220. 
z Jevička Martin 121. 
Jezbera Jos. 322. 
Jezero 170. 
Jezná 286. 



360 



JilU (Egidius) z Plíně 

Jilové 122, 209. 

JilovskÝ Adam Filipon 5. 

Jindřich 27, 41, 76, 1B4, 
214, 260, 306, 3u8, 317, 
828, 346. 

Jindřieli z Křížence 317. 

Jince 136. 

Jirkov (GCrkau) 196. 

Jirkovíký Jan, 67. 

Jirny 134. 

Jírovice 117. 

JironSek (JeroBchek) Ma- 
těj 138. 

Jiří 4 •, 104, 188. 

Jiří Poděbradský 211, 224. 

JiH zvonař 204. 

Jifíčka Jakub 264. 

JiHk 121, 224. 

Jiřík, zvonař 313. 

Jirsa Bonifác 330 

Jitka převorifie 263. 

Jitka 278. 

Jizba Fr. 274. 

Joannides Tomáš 76. 

Jobst Karel íř37. 

Jodl Erazim 7. 

Johánťk (Johaneo) 220. 

Johanides Valentin 6. 

Johlio 140. 

Josef 5. 

Josef n. císař 8, 19, 85, 
88. 

JonáS Jan 322. 

Jonáš z Velryby 76. 

JoSt (Jodocus) 

Jiiránek 239 

Jurzitins Tomáš 165. 



Kačerov 310, 812. 
Kačer Václ. 214. 
Kadera Martin 298. 
Kadold 328. 

KaháDck P. Erasmus 20. 
Kajch Pavel 48, 66. 
Kaizl Joseí 1^*3. 
KalaS Ferd. (Kalla8ch)214. 
Eálbermiihle 346. 
Kalinová z Jaethensteinu 

Lndmila 348 
Kalivoda Matěj 80. 
Kalousův mlýn 95, 97. 
Kamýcký vrch 271. 
Kaudler 332. 
KaĎkovský Václav 6. 
Kantorovský ( Cantoris) 

Krištof Václ. lyO. 
Kaplánek Kazimir 96. 



Kapoun Vavřinec 9. 
Karas Alois 152. 
Karásek Fr. 200. 
Karel IV. 3, 4, 24, 30, 31, 

32, 35, 36, 62, 67, 205, 

232. 
Karel biskup averský 230. 
Karban JindHch 32y. 
Karlík Hugo 252, 264, 333. 
u „Karlo- a« 104. 
na Karlově 189. 
Karlětein 4, 5, 20, 24, 36, 

3í>, 4í>, 62, 67, 70, 71, 

80, 8^ 92, 100, 227. 
Rarmensa Tomáš Leop. 7, 

75. 
Karvajal Jan, kard. 224. 
Karvinská Ludmila Kate- 
řina 42. 
Karvinský z Karvinu Jan 

JiH 42. 
Karvinský z Karvinu Jan 

Jos. rytíř 42. 
Kasclika Ludvík 330. 
Kastl Micb. 266, 278, 284. 
Kastl Vavř. 278. 
Kastner prof. J. 35, 44, 

2-4. 
Kaše Řehoř 288. 
Kašpar kněz 28, 2:8. 
Kašpar Jan 305. 
Kašpárek Vojt. 197. 
Kasper .íos. 101. 
Kaube Pěno 98. 
Kavka Jan 5. 
Kavka z Kíčan 233. 
Každý Jos. Ant. 7, 9. 
Kayll (Kaill) Ondřej 282. 
Kdvně 310. 
Kenerle (KOberle) Klem. 

101. 
Kebert Jos. 92. 
Keblov 196. 
Kelč 2 6. 
Keil Ondřej 263. 
Kellner Vojt. 287. 
z Kelsbergu David Ferd. 

197, 288. 
Kerssenbrocková Teresie 

hr. 3.50. 
Eeschel Frant. Karel 29. 
Kestner Frant. 157. 
Kfellerová Anna 348. 
Khail Václ. 289. 
Khel Zozimus 100. 
Kbernová Marta z Bam- 

berku 235. 
Khevenhiiller-Metsch kn. 

Bicbard 143. 



KhevenbllllerMetseb kn. 

19.5, 2 8, 209. 
Kbun Matěj 306. 
Kilián Martin 263, 264, 



Kiniklé Václ. Alois 335. 
Kinský Václav Martin 92, 

93, 94. 
KiiiSký br. Josef Maxi- 

milian 294 
Kirchberg Bohuslav 306. 
Kircbnei* Jos. 347. 
Kirschner Jos. Ferd. 287. 
Klaber Vavř. 14- », 152. 
Klacab Václav 120. 
KUdno 76. 
Kladrubv 62, 2% 287, 

288, 29^ 328, 33i\ 335. 
Kladruby Habrově 306. 
Klatovy 101, 221, 295, 

298. 
z Kleefeldu viz Baffius. 
Klement XL. pape?. 823. 
Klement František Jan 

294. 
Klement z Mnichova 209. 
Klemmer Václ. 214. 
Klenovice 291. 
Klenovských erb 181. 
^ lenovský Mart 348. 
Klič, jesuita 823 
Klima Adrian 282. 
Kliment 260, .í78. 
Klimeš Frant. 16. 
z Klimkovic A brecbt (a 

Klimkowicz) 27. 
Klinger Simon 2i;4. 

Klobása (Klobassa) Jan 
Rocbus 122. 

Kloboucký Václ. Amoit 
100. 

Kloboucský Václ Edmund 
28. 

Klodomastes Jan (Glódo- 
mastes) 76. 

Klokočná 2u8. 

Klotz 270. 

Klotz í^arel 291 

Knapp Martin 96. 

Kneissel Friedrich 295. 

Kněžáček Fr. 162. 

Knln Starý 214. 

Knížek Frant 322 

Knížkovice 104. 

Knotek Fr. Pavel 101 

Knotek Leop Mart. 131. 

KOberle de Lauro Kle- 
ment 7, 8. 



361 



i5. 



A : 
23.. 
Jas: 






Kobylka Jan Litomyšliký 

z Felzova 42, 76. 
Kobylníky 213. 
KocÍd Jan Ladislav (Coc- 

cinus Sarlátek) 5. 
Koch Felix Ferd. 282. 
Kocháno v 170. 
Koda 81. 

KodrBoyá Dorota 12. 
Kodým Jos. 29, 67. 
Koehler Ant. J. 216. 
Koehler Anselm 295. 
Kohelius Ondřej 21. 
Kshler Jos. 530 
Kohout Jan 139, 165. 
Kohout Ant. Jos. Calas. 

177, 181, 183. 
Kohout Jos. 186. 
Kohoutek Ant. 186. 
Kohoutek Jan 197. 
z Kojetína Petr 161. 
Kokořov 345, 347. 
Kokořovec z Kokořova 

Jan Jindřich 323 
Kokořovec Jiřík 320. 
Kokořovec Jiří Petr 328. 
Kokořovec Karel 326, 347. 
z Kokořova Lidmila Eliška 

315. 
Kolb Aemilian 330. 
Kollanda Bruno 101. 
Koller Jan Nep. 295. 
Kolín n. Rýnem 161. 
Kolín St. 62. 
z Kj)lovrat Bedřich 810. 
KomárovecMikuláš 203. 

Komenský Jan Ign. 28. 

Komenský Jan 100. 

Kompostella 249. 

Konáš Filip 209, 210. 

Končický Jos 214. 

Kondel Ondřej 274. 

Kondratice 173. 

z Koněprus Petr 41. 

Koněprusy 90 

Koniáš Ant. P. 7, 323. 

Konig Bupert Tomáš 330. 

Konopiště 117, 118, 121, 
126, 128, 129, 130, 170, 
172, 177, 184, 186, 188. 

Konrád arcib. 302, 

Konrád Emanuel 102. 

Konrád 220, 282, 295. 

Konrád z Dobřan 258. 

Konstantin mistr 260. 

Konvář Jakub Vlašimský 
124. 

Konvář Jan 204. 

Posvátná místa U. 



Konvlčková Alžběta 12. 
Kopal Jos. Petr 92, 94. 
Kopický Jan Josef 131. 
Koranda Václav 247. 221. 
Kordlk Tomáš 230, 278. 
Kornel 288. 
K6rner Julius 28. 
Korno 61. 
Korycany 835. 
Koryta 310, 320. 
Korytovský Gandenc 176. 
Kos Jakub Bern. 134. 
KGschka Erasmus 264. 
Kosová Hora 122. 
Kostečka V. 161. 
Kostelec n. Sáz. 67, 204. 
Kostelec u Křížků 104, 

205. 
Kostelec 184, 195, 197, 

201, 205, 260, 261, 310, 

313-315 
Kostelský Mikuláš Maxim. 

157. 
Košetický Jiří Evermond 

95. 96. 
Košovice 291. 
Kott Jos. Václ. 190. 
Kotáska Filip 209. 
Koterov 320 
Kotterovský Emilian 22, 

5?, 54, 55, 59, 60, 61, 

70. ^ 
z Kotnova Hubatius Karel 

Mílo, Jan 96. 
Kotovice 283. 
Kotzura Tadeáš 96. 
Kotouň 308. 
Kotýs hrad 90, 91. 
Kouřim 5. 
Koutný Jos. 197. 
Kovaičů Vít 184. 
Kozel 3. 

Kozel Hugo 214. 
Kozelský Leop. V. 131. 
Kozlí (Kozle) hrad 130, 

205. 
Kozlík Jos. 188. 
Kozmice 139—142. 
z Kozolup Jan 284. 
Kozolupy 47, 284—287, 

830. 
Kožlžková Mane 320. 
Kraiczykerová Susanna 

289 
Krajinsko 195. 
Krakov 27. 
Krakov (Krakovský) Václ. 

226 262. 
Král Bartoloměj 343. 



Král Václ. 181. 
z Královic Petr 142. 
Dr. Frant Krásí 78, 74, 
75, 161, 162. 

Kratochvíl Frant. 77. 
Kratochvíle Jan Thad. 

134, 166. 
Kraus la 

Kraus Jan Nep. 132, 133. 
Kraus Maxm. 63. 
Krause Jos. 214. 
Kravařský Adam as, 84. 
Krček Jan 12. 
Krčmář Jan 343. 
Křečovice 165, 164, 145 

160. 
Kreisinger Mích. z Eckers- 

feldu 171, 173, 
Kreisinger Josef 64. 
Kreislová pi. 80. 
Krejčí Petr 98. 
Krejčik, řezbář 306, 326. 
Kremlinková Lidm. 236. 
Křeničná 213. 
z Křenovic Mikuláš 40. 

Křepelkový mlýn 378. 
Krhanice 196. 
Krcha Matěj 99. 
Krchleby 145. 
Krieger biskup 266. 
Křimice 306,885,341,344, 

346 
Krisan Frant. 209. 
Kriser Alexius 95. 
Krispus (Crispus) 291, 294. 
Křístek Teofil 51. 
Krišpín (Cryspin) Bartol. 

105. 
Křišťan (Cristanus) 288. 
Krištoí 329 
Kritander Vavř. 226. 
Kříž (Crux) z Krusvičan 

164. 
Křiž (Crux) 170. 
Křižatka 90. 
Křižátko Vojt. Maxim. 

165. 
Kříženec 317. 
Krňany 155. 
Kroner Fr. Xav. 177. 
Kropáček Jos. 42. 
Kroupa Jan 113. 
Kroupa Václ. 133. 
Krudenc 144. 
Krukanice 306, 310 
Krška Vojt. 190. 
Krnpěhorský Mikuláš 330. 
I Krupná 61. 
I Krusičany 195. 

16 



362 



Krnsiová Anna Barb. 286. 

KrySpfn J. 9, 11. 12, 200. 

Kryštof kostelnik 184 

Kubát Jindř. 92. 

Kubenka Adam 181. 

Knbiček Norb. Jiří 21, 
191. 

Kubr Václ. 214. 

Kugler Ferd. 282. 

Kiihner Fr. Jos. 215. 

Kiihner Jan Jiři 12, 40, 
70, 148, 167, 182, 825. 

Kiihner Jan Václ. 193. 
207. 

Kfihnerova Anna 70, 79. 

Kuchař 70, 76. 

Kukla Josef Alois 72. 

Kuldan z Harantsberku 
Bartol. 227, 335. 

z Kumburgn Václ. 233 

Kummer Karel 313. 

KuneS děkan 27. 

Kuneš (Cunsso) 49, 83, 
131, 154, 196, 214. 

Kunhuta král. 205, 214. 

Kunovice (Kunovice) 346, 
347, 340. 

z Kunovic Arkléb 124. 

Kunrát 278. 

z Kunvaldu Vražda Frant. 
Ignác rytiř 17. 

z Kupperwaldu hrabě Ka- 
zimír 21 

z Kupperwaldu hrab. Lud- 
mila 21, 22. 

Kúst Jos. 175. 

z Kuspersteinu bar. Mar- 
kota 301 

KuSty 318 

Kvlsek (Quisek) Matěj 
Maxm. 7(j. 

Kyiev 11. 

Kyjov 304. 



Labler Vine. Karel 7, 20. 
Ladislav kiál 224. 
Ladzik Jan 100 
Landek 308. 
z LandStýna Jan 145. 
Lang Amand 264. 
Lan^hans .lan Bedřich 27. 
Lanbans Valentin 330 
Lašťoviěka Frant Petr 

821 
Lašťovka Emanuel 134, 

135. 
Látka Kilián 287. 
La4]ffer Emil 260. 
Laurer Albert 282, 883. 



de Lauro SI. 7, 821. 

Lauth Jan 206. 

Lažanská hr. Terezie 850. 

Lazarský (Lazar) Jakub 
Frant. 109. 

Lázně Mariánské 293. 

Leč 62. 

Leba Jos 290, 819, 827. 

Ledce 196, 200, 201—203, 
288, ;^35. 

Ledeč 197, 310. 

Ledkov 320. 

Lehner Jakob Konrád 93. 

Lechner Frant. Volfg. 235. 

Lechnerová Anna Kateř. 
235. 

Leibl Kašpar 140. 

Leimr Josef 232. 

Lemon Václ Jiři 264 

Lenk Fr. 140, 152. 

Lenk Jakub Jan 321, 325 

Lenk (Lenek, Lienck) Jan 
Jos. 282, 295. 

Lenz Bartol. 264. 

Lenz Ferd 72 

Leo 263. 

Leonard 282. 

Leopold arcivévoda 52. 

Leopold I. 62, 230. 

Lepičovský Jan 352 

Lerch Václ. Em. 7. 

Lerich Milo 332# 

Lernet Norbert 209. 

Lešany 155, 158, 161, 162. 

Lešfany 2^1-294 

Leštna 134, 139. 

Letkov 224. 

Letz Jan 157. 

Leubner Josef 101. 

Lev 282. 

Lev Michal Mikuláš 100. 

Leva Ondřej 27. 

Levín 71, 75, 101, 208. 

Lhota A 300. 
I Lhota 155, 320. 
i Lhota Buková 176. 

Lhota Dlouhá 163. 

Lhota (Ellhotem '294 
I Lhota Kácová 139. 

Lhota Kamenná 173, 176. 
i Lhota Mokrá 133. 
' Lhota Pazderná 173, 

Lhota Sejská 213. 

Lhota Veselka 188. 

Lhota Vlašimská 188. 

Lhota Vránová 208, 211. 

Lhota Vysoká 176. 

Lhotka 62, 107, 145, 209, 
845. 



Lhotka Žebrákova 85. 
Lhotský Jan Mudroeh 14S. 
Lbotský Václ. z Koberovic 

186. 
Libanský Alexander 5. 
Libed 160. 
Liběči 188. 
Libečov 107. 
Liberec 284. 
Liber 169. 
Líbezníce 129. 
Liblin 318. 
Liboc 77. 
Libočany 27. 
Libohošt 160. 
P. Liborius 100. 
z Libyně Martin 92 
Lidice 98. 

Lidický Jan Kř. 96. 
Liebl Vavřinec 292. 
LiebStejn 313, 317 
z Liebštejna Bohuslav 317 
Liechtenstein v. Lešťany 
Litva 100. 
Lindauer Jos. 230. 
Line K N 292 
Linter Litoměřický z Pil- 

senburku 321 
Líny (Líně, Lihn) 832 
Lipí 213. 
Lipky 168. 
Lipno 291, 294. 
Lipold 263. 
Lipovská Eleonora z Li- 

povic, roz. NeťvořBká 

z Březi 147, 149. 

Lipovský Josef ryt. z Li- 
povic 147. 

Lipovský z Lipovic Adam 
Jiři 321, o25. 

Lišek 188 

Lišák (Lissiack) Valentin 
291. 

Liška Frant. 12. 

Liška Fr. Karel 109. 

Liška Karel 77. 

Lišna (LiSno, Leštno) 133. 
I Lištěnec 133. 
i Lištice 3. 

Liteň 61-67. 

Litice 23, 294-298. 

Litold, děkan 27. 

z Litoměřic Oldřich 104. 

Litoměřice 165, 169, 230. 
I Litoměřický Jan 42. 
, Litoměřický z Pilsenburku 
' 321, «24 

i LitomyšLský Ezechiel 108. 
I Livová Anna Alžb. 236. 



:J 



363 



z LobkoTie Popeloyé 104, 

341, 844. 
z Lobkovic knize Jan 177, 

184, 34.\ 

z Lobkovic Fr. knize 188. 

z Lobkovic kněžna Karo- 
lina Knnigunda 335, 345 

Lobkovický rod 288. 

Lobzy 219, 260, 263. 

Loděnice 29, 30, 40, 44, 67 
-70, 204. 

Lodereker Petr 104. 

Lohel arcib. 76. 

Lohrich Samuel 204. 

Lochotin 219. 

Lochov 21. 

Lokšan (Lokschan) Jan 
Dismas 134. 

Lonek Jos. 158. 

Longo Tomáš 264. 

Loňková Ludmila 17. 

Losenický Job., 67. 

Losina 278. 

LoubskÝ z Lubna Adam 
Jaroslav 300. 

z Loun Petr 107. 

Lonnin 90, 95. 

Louny 221. 

Loutf 155. 

LOw Leouard 268, 276. 

L5w Mikuláš 100, 103, 
111, 183. 

Low Éehoř Jan 332. 

z LCwensteinu kníže 291 

L(Jwl Jos. 197. 

Lštěn, Lštěni (Lsczen, 
Lstyen, Lsten) 176, 184, 

185. 186. 

z Lucka Pavel PÍ8toriu827. 
Ludmila sv. 48, 81, 88. 
Ludovicus Kašpar 282 
Ludvik Jan 209. 
Liiftner Jos 29. 
Liiftner Ant. 12 
Lugert Ondřej 332 
Luhov 291, 294 
Lukáš kanov. 27. 
Lukavec 129 
Lukavice Dol. 272. 
Lukeš Václ. 214. 
Lux Jul. Fr., malíř 181, 

338, 239. 
Luxín Jan 121. 
Lužánkv 8. 
Lužec 60 
Lužce 47. 
Lyer Jan Seb. 29. 



Maciejovski Bernard kní- 
že 228. 

Maczakaríni Ant. Alex. 
273. 

MaČovice 208. 

Madrin Jan 249. 

Magni brab. Anna Kate- 
řina 80. 

Macbaě Jan 108. 

Máchovna 3. 

Makarius Albert 267. 

Makolušěek (Makoluss- 
czek) Jan 104. 

Malachovský Simon 330, 
331. 

Malandryn Blažek 320. 

Malešice 285, 286, 287, 
2^8— HOl. 

Malice 219. 

Malkovice 806 

Málkovy 20, 90. 

Malonský Jan Karel 76. 

Malotice 274. 

Malovec z Chejnova a 
Winterberka Petr Pavel 
315. 

Malovcová Lidmila Eliška 
315 

Malovcová Anna z Kíěan 
a na Popoviclch 193. 

Malý Václ. Jos. 177. 

Mandl Kašpar ze Stein- 
felzu 5. 

Mánes Václav 102. 

Manělovice 150. 

Manholt Jan 62. 

Mann, malíř 287. 

Mansfeld 27, 229, 230, 
279, 299. 

Marat Fr. X. velmistr 215. 

Marci Jan Fr. 7. 
Marcín Jan 15. 
Marčan Erazim Jos. 96. 
Marek 140. 
Marek Vit 183. 
Marek Vit Václ. 177. 
Mareš Ant. 28. 
Mareš Frant. 20. 
Marian frater 19. 
Marianovice 117. 
Mariaschacht 294. 
Marie Anna vévodk. 42. 
Marie Anna císařovna 85. 
Marie Teresie císařovna 

70, 88. 
Markovský. Václ. 79. 
Marků Pavel 5. 
Markvart z Hrádku 288, 



MarSovice 140, 150-153, 

155, 164, 165. 
Martin 3, 41, 95, 140, 169, 

188, 189, 306. 
Martin řeě. Hovorka 40. 
Martin z Kostelce 209. 
Martincová Kateřina 234. 
Martincová Veronika 234. 
Martince Tomáš 234. 
Martinez Jakub 28. 
Martínic Bern. Ign. hrabě 

181-182. 
Martinice 136. 
Martinides Hlinecký Jan 

209. 
Martinides Samuel 62. 
Mařík 203. 
Mařík Fr. 188. 
Maskovice 155. 
Máša (Mascha) Mikuláš 21. 
AJaškravy 283. 
Maštalíř P. 86. 
Matěj .Martinův z Janova 

188 
Matřj' 5, 41, 136, 139, 140, 

174, 186, 196, 278. ^ 
Matěj z Dobřan 308. 
Mat§* z Klatov 295 
Matěj z Tučap 291 
Matějka Václ. Fr. 23, 92. 
Matějovský Matouš Mi- 
chael 321. 
Mateřovský Frant T. J. 

132, 
Mates Jindř 300. 
Mathildenzeche 294. 
Matech Ant. .Jos. 321. 
Matouchová Kateř. 211. 
Matouš 104, 177. 
Matouš Martin 352. 
Matouš (Záhorka) 224. 
Matyáš mistr 133 
Matyáš císař 51, 167. 
Mayer 280, 334. 
Mayer Milo 295. 
Mayer z Mayernu 279. 
Max Gabriel 161, 167. 
Max Jos. 87, 232. 
Maxmilián H. cisař 227. 
Mazura Jan Kašpar 177, 

183. 
Meczer Vavř. Ben. 177, 

190. 
Meěín 205. 

Meder Aug. 170, 175. 
Měchnějov 209. 
Meilichová 236. 
Meinl 220. 
Melich Jan 241. 



364 



Melichar Fr. 44. I 

Mělník 145. 

Meloun Jos. 170, 191. | 

Menhart 3. 

Měňany 62. 

Mendel Kašpar 330. { 

Menzel Mořic 295 

Měřetíce 294. ' 

MěHn 130. i 

Měsíček DiviS z Volkova 

228 
Městečko 176. 
Mestl Aug. 235. 
Mestlová Lidmila 235. 
Mestlová Miijkéta Dorota 

roz. Doupovcová 235. 
MeSno 302, 807. 
Metteinich 237, 310, 312. 
Meuskoenig Jan 30tí. 
Mezdřický Jan 210. 
Mezihoří 208. 
Mezichod Kašpar 27. 
Mezifícký Vít 189. 
Mezlecký Jan Václ. z Pal- 

molevu 230. 
Mezouň 75. 
Mickova rodina 200. 
Michael řeč. Frumsgut z 

Prachatic 75. 
Michelin Melichar Matouš 

800, 304. 
Michna Ferd. hrabě 149. 
Michna Pavel z Vacinova 

121. 
Michnová Marie Alžběta 

roz. hrab. Lažanská z 

Bukové 122. 
Mikovec Tomáš 313. 
Miksch Gustav 247, 328. 
Mikuláš 27, 40, 49, 75, 83, 

92, 107, 136, 140, .169, 

170, 203, 204, 209, 220, 

260, 282, 255, 302, 806, 

308, 314, 320, 335. 
Mikuláš V., papež 224. 
MiKuláš biskup V54 
Mikuláš Heřmanův z Prahy 

204. 
Mikuláš z Chřenovic 20. 
Mikuláš řeč. Kakabus 118, 

214. 
Mikuláš z Leštna 136. 
Mikuláš z Badotína 320. 
Mikuláš řeč. Weinknecht 

220. 
Milčín 175. 
Milčinský Flor. 175. 
Milevsko 168, 291. 
Milic 118. 
Millperger Ondřej 28. 



Milovanice 188. 
Mindlent Březí nský Adam 

100. 
Mindl Jan Eř. 214. 
Mírek nebo Miroslav 278. 
Miroslav 81. 
Miroslav prob. 263 
Miroslav 173. 

Místek 189. 
I na Mitrwaldě 255. 

Mladota Jan Vilém ryt. 

ze Solopisk 143. 
I Mladovice 173. 
' Mladý Chrysostom 306 
Mlejny 133. 

I z Mlékovic Vrativoj 169. 
I Mlíkovice 163. 
! Mlýn Červený 284. 
1 Mnichov 142, 281,-334, 861. 
I Mnišek 76. 
I Mnichovico 202, 205, 209 

Mnichovíce (u Křivsou- 
! dova) 209. 
I Mnišek Mikoláš 302 
, Mocker Josef 19, 231, 232 
I 238 

z Modeny Tomáš 31, 32. 
; Modrech Jan 157. 
I „Modrý" 95. 
, Mokliny 188. 

Mokřiny 3. 
' Mokrouše 820. 
; Molitor Petr 9, 11. 

Montov 278 

Moráň 213 

] Moravec Ferd. 170, 175. 
I Moravec Václ. 21, 92. 

Moravec Václav 118. 

Moravus Jan jinak Bessus 
I řeč. 121, 188. 

Morzin hrabě Ferd. 272. 

Mořic (Mauricius) 27, 134, 
142, 205, 310. 

Mořic z Říčan 202. 

Mořicův Matěj z Nepřlvěc 
40. 

Mořín, Mořina 29, 39-40, 
67. 

Mořina Malá 40. 

Mořinky 39. 

Moselweiss 280. 

Most 76 

z Mostu Jan („de Ponte") 
75. 

Mota; Václ. 64. 

Možiš Jos. 209, 210. 

Mrač, Mrače 176, 184, 
188. 

Mráček Jeroným 812. 



Mráz Václ. 44 
Mrkvička Jan 107. 
Mstětice 150. 
Mudroch Ant. Karel Dr. 

94, 95. 
Mudroch Tatounovský Jan 

142. 
Mtihlwenczl Adam Jos. 

235. 
Mtlhlwentzl Roman 330 
Miigler Erhart 278. 
Miiller, varhanář 293, 334. 
Muth Jan 278 
de Mutina Thomas 31. 
Myslbek Jos 67. 
Myslič 117. 
Myslinka 328 
Mystopol Jan 107. 
Mže 4, 24, 313. 
Mžížovice 136. 



Nadrjby 310, 319. 

Naháč 208. - - ^^,. . 

Náhlovský Jan 812. 

Nahoruby 146. 

Naklov 291, 294. 

Nebřeň (Nebřem) 288, 350. 

Nebřich 130. 

Nebužely 335. 

Nečtiny 295. 

Nedvězi 155. 

Xedvězská Mariana ze 
Žďáru a na Nedvězi 161. 

Nedvězský Jan z Nedvězi 
161. 

z Nechválíc Albert 129. 

z Nechválíc Jan 129. 

Nechyba 117. 

Nejedlý Jan Fr. Kladrub- 
ský 5-6. 

Nejedlý Jan 106. 

Nekmíř 288, 290, 345, 
349. 

Neidthart Řehoř 264, 282, 

Nekoia Karel 313. 
Nemastil Leonard 175. 
Němeček Fr. 29. 
Němec Frant. Ser. 101, 

104. 
Němec z Mostu 27. 
Němec Václav 55. 
Nenačovice 67, 97. 
Nesiba Jan Jak. 149. 
Nespeky 183, 203. 
Neštětice 163. 
z Nesvačil Jakub 186. 



365 



z Nesvačil Řehoř 139. 
z Nesvačil Valter 142. 
Nesvačily 100, 133, 13i, 

136, 138, 203. 
Netolický Jiřík 226, 811. 
Nettl Matěj 289. 
z Netvoříc Václav 161. 
z Netvoříc Vavřinec 136. 
Netvoříce 131, 155, 160, 

161. 
Netvořská Anna Barb. 

z Březí roz. hraběnka 

z Gótzu 149. 
Netvořská Mariana, roz. 

Beřkovská z Sebiřova 

158. 
Netvořský Alexius rytíř 

z Březí na Lešanech a 

Břežanech 158. 
Neugebauer Ondřej 51. 
Neuhof J95. 
Neumann Jan 7. 
Neumann Vád. Fr. 131. 
Neumayer Ant. P. 245. 
Neveklov 71, 139, 146, 

149, 150, 153, 163, 168, 

200, 207. 
z Neveklova Kepa Adam 

164. 
z Neveklova Ctibor 164. 
z Neveklova Jan 140. 
z Neveklova Ježek řeč. 

Tlesk 164. 
NevSeta Matouš Jos. 300. 
Nezdice 309. 
Ničová 306. 
Niedermayer Jos. 152. 
Niger Martin (Černý) 5. 
Nigrinus Éehoř 31i. 
Ninice (Nynicei 317. 
Nizozemsko 28. 
Nolčové bratfí 90. 
Nolčů rodina 94. 
Nordling(N5rdlingen) 233. 
Norimberk 268, 276. 
z Notzinku a Ematinku 

svob. pán Alois Josef 

98 
Novacides Pavel Aug. 156. 
Novák Frant Sales 335. 
Novák Christian 282. 
Novák Pavel Jos. 278, 

2S0. 
Novotný Fr. 134. 
Nový Martin Joseí 28. 
Nučice 75, 80. 
Nuessel Pertold 221. 
Nygryn Pavel Norbert 

z Nygropontu a na 

Dlouhém Poli 172» 



Nymburk 62. 
Nymburský Herynk Jan 

150. 
Nynice 310. 
Nýřany 305-306. 



Obděnice 164. 
Odcházel Václ. 4b8. 
Odolen 14' », 328. 
Odolen z Ůsuši 145. 
Ogerius (Ojiř) 164, 295, 

346 
Okrouhlice 134, 170, 173, 

191, 192. 
Olbramovice 134, 170. 
Oldřich 20, 27, 92, 140, 

169, 196, 263, 273, 278, 

282 300. 
Oldřich (Ulricus) 220. 
Oldřich z Litně 817. 
Oldřich z Plzně 220. 
Oldřichov Vel. 118. 
Oldřichovec 164 
Olešná 313 

z Olešné Mikuláš 139. 
Olomouc 27. 
z Oltic Jan 92. 
Olomflcký Tomág 3. 
Ondrák Jos. 175. 
Ondrák Jos. Ant. 190. 
Ondrášek z Klenic 224. 
Ondřej 95, 177, 205, 214, 

310. 
Ondřej řeč. Zajíček 282. 
Ondřejov 209. 
Opolí 295. 
Opřetice 133. 
z Orttenbachu Fridr. 263. 
Osecký Bartoloměj Fr. 6 
Osečany 149. 
Osterreicher Václ. 149. 
Ostředek 139, 143, 145. 
z Ostromeče Jindř. 196. 
Ostromeč 214. 
Ostrov 48, 49, 130, 331, 
Oswald Alexander Oskar 

333. 
Othmar 142. 
Ota kastellán 278. 
Otakar II. král 3, 214, 

278, 320. 
Otík (Ottico) řeč. Smetana 

95. 
Ottický Albert 295, 335. 
Ouběnice 174. 
Oudolnice 208. 
Ouhonice 96—100. 
Oujead Červ. 97. 



Oujezd Vys. 155. 
Oujezd 219, 260, 328. 
Ousti 213. 
Ouštice 155. 
Ovčin 3. 



Pacov 154. 

Pacher 56. 

Páchl Martin 305, 336. 

Pachman Petr 29. 

Pachta z Eájova Jan Joa- 

chim, hrabě 151. 
Pachta hrabě z Rájová 

152, 153. 
Pachta Jan st. % Rájová 

167, 168. 
Pachtová Anna hrab., roz. 

Esterhazi-ová 168. 
Pachtová Josefína hrab., 

roz. Sporková 165. 
Páka Nová 147. 
Palma il Vecchio 107. 
Pánek Jos 132. 
Pánve 3. 

Parecius Maximilian 335. 
Parléř 35. 
Paroch Martin 92. 
Paseky 145. 
Pasek 92. 
Pašovka 196. 
Pátek Václ. Vojt. z Wi- 

seníeldu 197. 
Patera Ant 67, 85, 87. 
Patera Václav 20. 
Pauer Florid 189. 
Pauer Strakonický Jan 

100. 
Paus Petr 106 
Pauscher Leop 292 
PauSmon (Paussmon) Vá- 
clav Rud 190 
Pavel 170, 186. 
Pavel II. papež 224. 
Pavel z Nevelislavi 205. 
Payer Jos Ant 321. 
Pazdera J. 243. 
Pazderka Jar 206. 
Pecerady 196, 205 
Pecinov 117, 189 
Pech Jan 109. 
Pecháček Jindř Vilém 

230. 
Pelhtova z Lažan Justina 

23. 
z Pelhřimova Václav 104. 
Pelikán Jan Kř. 214. 
Pelletius Vojt. 278. 
Pelz Jan 187. 
P«ntz CelBUB 154. 



366 



Perger z Rozenřerthii (de 

Bosen wertb) Jan Ign. 

157, 158. 
Perger z Rosenvertbu Jan 

Fr. 190. 
Perger Lougin 76. 
Pemema Matěj 5. 
Pennann 220. 
Pernárce .291, 306—308 
Perner Jan 262, 291. 
Perner Jos. 310 
Perner Petr Pavel 258 
Perner Robert 263, 308, 

317 
Perner Václav 239, 246, 

325. 
Pemklova Salom. Hel., 

roz. z BěSín 236 
Pernold 263. 
Pernolt 278. 
Fertak Max. 321. 
Peter Karel 140. 
Peterka Dom. 266, 268, 

270, 278, 279, 284. 
Petr 41, 95, lí'4,118, 134, 

136, 150, 186, 188, 209, 

220, 224, 273, 278, 302, 

306. 310, 329 335, 346. 
Petr kucbař 220. 
Petr z Arnoštovic 139 
Petr Eman. 238, 352 
Petr Marcellus 105. 
Petr z Martinic 209 
Petr z Počápel 164 
Petr z Rokycan 291 
Petr ze Všerub 335. 
Petr z Výrova 317. 
Petrášek Jan 197. 
Petroupec 170. 
Petroupin 170 
z Petrovic Svatoslav 13G 
Petrovice 183. 
Pezold 309. 
Pfaltz z Ostritz Kristián 

85, 89. 
Pfciffer Karel Siard 278, 

295. 
Pfleger (Pbleger) Jan Jak 

228, 237, 335. 
Píuster Fr. 177, 28B. 
Pbleger viz Pfleger. 
Pbilippart Fridricb 292. 
Pbillipi Matěj 288. 
Pbov 208 - 
Pičin 174. 
Pieletíus Urban Frant. 230. 

Pietecbmann Jindřicb, zvo 

nař 348 
Picbl 306. 



Pilát Daniel 181. 

Pileus kard 253. 

Pichler Ondřej 321. 

z Pilsenbnrku Linter Li- 
toměřický 321, 324 

Pilz David 273. 

Pinsker Kašpar Filip 282. 

Piiner Max 67, 237. 

Písecká Zuzana 12. 

Písek (Fieska) 291. 

z Pískli Bartolomějův Ja- 
kub 40. 

Pisti Vít 282. 

Pistorius A 308 

Pistorius Dr. Wolfgang 
226, 227. 

Píša 12. 

Pištěk Fr. 175, 321. 

Pitlik Fr 273. 

Pittermann Mart. 848 

Pittner Jakob 140. 

Pittner Jan Nep 109 

Pitzker Ed 300 

Pius n. ídříve Eneáš Syl 
vius) 120, 241 

Placid 288, 829. 

Planá 310—313. 

Planá (Pian) 260, 310. 

Plasy 288, 310, 317. 

Platner Tacbovský Jiří 
278. 

Platz Jan 152 

Platzer TedeáS 306. 

Plevka Jan 230. 

Pleyer Jos 287. 

Plcbov 174 

Pluhař Jan Ž88 

Plzeň 6, 27, 137, 181, 
219 -240, 241-263, 276, 
278, 279, 286, 287, 288, 
289, 290, 291, 293, 294, 
299, 301, 3. '4, 308, 312, 
318, 323, 328, 335, 351 
- 352. 

Plzeň Nová 100, 219, 302. 

z Plzně Frant. 71. 

Plzenec 219, 320-328. 

Pocapl viz Podčáply. 

Počepice 28 

Podbrdsko 27, 66, 100. 

Podčáply nebo Pocaply 8, 
71-75, 104, 105. 

Podháj- Konopišť 117. 

Podhoří 117 

Podkrkonoší 47. 

Podělusy 195, 205. 

Podháj Lišao 117 

Podmaršovice 150. 

Podmokly 294. 

Podmrací 188 



Podol 81. 
Podroblfn 39. 
Podskalí 141. 
Podskalí pražské 210. 
Poesčbel Karel 33D. 
Pohan Václ. Alex 177. 
Pokorný Daniel Ondřej 

101. 
Pokorný Florian 312 
Pokorný Fr 170. 
Pokorný Fr Jiljí 190. 
Pokorný Josef • an 122 
Pokomv Vojt. 165. 
Pole Dlouhé 117. 
Polibilek Ambrož 289. 
z Police Štěpán 27. 
z Poliěan Becho 170. 
Poličany 213 
Polička 65. 
Polipeský Jiří Bonaven- 

tura 821, 323. 
Polnický Vít 27. 
Polívka Václ. 175. 
Polten Set. 293 
Poměnice 117. 
Pondělíček 320. 
Poplovice 291. 
Popovice 71, 74, 75, 173— 

176, 189, 192, 193. 
Velké Popovice 95, 170. 
z Popovic Ondřej 174. 
Popp Ant. 385. 
Poříčí 134, 186, 202. 
Poříčí n. Sáz. 176-184. 
Posledník Jos 67. 
Pospíšil Fr. 214. 
Possevin Ant. 226. 
Postupice 170, 193. 
z Postupic Anežka 188. 
z Postupic Jiřík 189. 
z Postupic Vilém 188. 
z Postupic Zdeněk 188. 
z Postupic Zdeněk Kostka 

118. 
Pottingova hraběnka Te- 

resie 297. 
Puetani baron 143. 
Poučnik-Klučeníce 39. 
Pouget S. 52. 
Pourtales hrabě 167. 
Poustka Jan 101. 
z Poutnova Šafránková 

301 
Pozov 188. 
Požáry 196, 200. 
Praha 3, 5, 9, 10, 11,12,15, 

19, 20, 25, 27, 28, 39, 

40, 41, 44, 50, 61, 52, 

64, 55, 61, 74, 76, 85, 

86, 90, 92, 94, 97, 98, 



367 



100, 101, 107, 111, 117, 
118, 119, 122, 124, 134; 
136, 141, 143, 152, 159, 
160, 161, 164, 165, 166, 
167, 169, 171, 174, 175, 
177, 181, 184, 186, 189, 
190, 200, 203, 205, 206, 
210, 211, 214, 224, 227, 
228, 230, 231, 237, 238, 
254, 275, 284, 308, 314, 
335, 346. 

Pražské Nové Město 23, 

101, 111, 133, 139, 143, 
148, 154, 155, 176, 184, 
186, 193, 215, 223, 267. 

Pražské Staré město 28, 

66, 124, 200, 250. 
z Prahy Jan 124. 
z Prahjr Prokop 40. 
Prachatice 7, 11. 
Praohner 147. 
z Praksyndorffu Kateřina 

341 
Praskolesy 26, 27, 28. 
Pravonin 170. 
Presl Jan Jiři 11. 
Presl Jan Vilím Nikodém 

12. 
Presl Václ. Jos. 7, 11. 
Přestavlky 294 
Priam bar. z Rov ratu Jan 

135, 136. 
Přibenice ^14 
Příchovský z Přích ovic 

Vilém 294. 
Printz Jan Nep. Ant. 190, 

191. 
Priquey (Pricquey) Štěpán 

Klatovský 79, 284, 817, 

325. 
Prockwedl Ant. 77. 
Procházka de Lauro Jiří 

Fr. 7, 9, 17, 22. 
Procházka Josef 77. 
Prokop 118, 136, 341. 
Prokop Veliký 221, 222, 

223. 
ProkoS Ant. 15. 
Prosecnice 196, 205. 
Prostiboř 294. 
ProŠovice 104. 
Protiva 282. 
Protiva Jan 134. 
Prudík Eugen 52, 79. 
„Na průhone** 16, 18. 
Průcha kanov. 134. 
Průcha Martin 134. 
Pruchetius Vít Alex. Ign. 

300. 
Předbor 253. 



Předota 100. 
Přehořovský z Kvasejovic 

Frant. Karel, hrabě 124. 
Přech 67. 

Přech z Hodějova 161. 
Přemysl viz Otakar II. 
Přestavlky 208, 212. 
Přeštice 230. 
Iřeštický Jan 226.- 
Převrátil Fr. 77, 80. 
Přibík (Przibico) 118, 131, 

154, 164, 196, 214, 317. 
Přibil Em. 109. 
Přibil Jan 72. 
Přibislav farář 142. 
Přibislav biskup Sadarov- 

ský 22a 
Příbram 5, 27, 214, 223. 
Fřibramská Anna 12. 
Přibyslav 107. 
PříbySice 205. 
Přlčov 288. 
Příhoda Petr 177. 
Přlchovská Polyxena Ve- 
ronika roz. ze Žďáru 

233 
Příchovský Ant. Petr 12. 
Příchovský Ferd. 233. 
Příchovský Karel 233 
Přílepy Malé 107. 
Přistoupím 28. 
Přívětice 308. 
Psinice 136. 
Ptáček Jan 206. 
Ptáček Jos. 101. 
Ptáček Vojt. Ant. 157 
Pták dvůr 20. 
Ptíče Dolní 3, 95, 97. 
Ptlče Horní 96, 97. 
Puchovský Eust. Václav 

273. 
Puchovský Štěpán z Bo- 

leraz 227 228, 233. 
Pulkava kron. 260. 
Pupek Jan 41. 
PuŠpank Mik 4. 
Putschogl Václ. 214. 
Pyšely 177. 



Raab Ign. 107, 124, 143, 

144. 
Rabensburk 20. 
Rabín 155. 
Rabštein 154. 
Racek 329 
Račice 198. 
Radecký z Radce Jan 

Jiři 138. 
Radéjovice 155. 



z Radenšteina Lorenc 

Ratzinger 5, 27. 
Rádlo Fr. Xav. 161. 
Radíc Dol. 151. 
z Radíce Anna 145. 
z Radíce Hynek 145. 
Radikovíce 117. 
Radimovice 347. 
Radlovice 345. 
z Radnic Erazim 273. 
z Radnic Jakub 273. 
Radnice 224. 
Radnický Irenens 146. 
Radolešice 295, 297. 
Radonice 99.- 
Radošovice 134. 
Radslavice 130, 
Radyně 820 
Rafael 74. 
Raífius Ign. 122, 177, 183, 

184. 
Ratíius Ludvík Bartoloměj 

300 
Rakovník 12, 19, 284. 
z Rakovníka Jan 71. 
Rakva řeč. Petr 49. 
Rataje 140. 
Ratměřice 11. 
Rauch Mořic 332 
Redelmayer Jos., malíř 

339. 
Regál Frant. 209. 
Reichenauer Matouš 214. 
Reiehlin 220. 
Reinwetter Václav SOO 
Rej nov 95. 
Renner 157. 
Rensbergrova z Držko víc 

Anna Konstancie 17. 
Reinwcdtr Václ. 177. 
Riber Václav 298 
Richetzký Vojt. 214 
Richter Ben. 287. 
Rinda Jakub Scholiastcr 

95. 
Ris v. Rys. 

Riznarovský Severin 5. 
Robčice 294. 
RobSice 310. 
Ródich Engelb 209. 
Roedl Valentin 333. 
Roháček Matěj 131, 134. 
Rochleb Jiři Kvalbert 21. 
z Rochlova Jakub 225. 
Rokoš Blažej 28. 
Rokycany 291. 
Ronolter Václ. 800. 
Roshan Vilém Bernard 

109. 



3S8 



Roikot Jan Kř. 96. 
Roener Jos. 282, 296. 
Rothenberger 79. 
z Rothenburkn Václav 

Beršan 7. 
z Rotštejna Cikán Val. 

27. 
z Rotterhanu Jindř. hrabě 

195. 
Roubal Frant. 277. 
Roubalík G. 195. 
Roubíčková Lhota a Raň- 

kov 188. 
]?ou8Ínov 139. 
Rozkoš Václ. xMatěj 165. 
Roznar Matěj 282 
Rozno ská Mandelina roz. 

DžbánoYská z Džbánova 

124. 
z Rožmberka Mikuláš 118. 
Rubena 11. 

Rubeš Frant. Xav. 170. 
Ruek Hubaldus 239. 
Rnder z Dražína Daniel 

122. 
Rudger 124 

Rudl Zikmund 11, 12, 162 
Rudolf D. císař 6, 55, 227, 

278 
Rudolfova Lidm la 7, 20. 
Rudoltice 134. 
Rudrích Cbrisostom 306. 
Rudrisch Adam 263, 278, 

279. 
Ruinart de Brimont Jules 

282, 310. 
Rumpold Jiří 306 
Ruprecht Jos. 271. 
Rus Kašpar 8(i6. 
Rusworm Heřman Krištof 

rytíř 59. 
Růžička Karel 230. 
Rybáře 6, 
Rydel Jiří 100. 
Rys (Ris) Václ. Maiinis 

286, 330. 
Ryvinus 320. 
Ryz Jan 298 



ftečinský Karel Dominik 

335, 887 
Řehoř 136, 205, 288. 
Éehoř XIII. papež 226, 
^239. 

Éehoř XV. papež 230. 
R^hoř řeč. Hudera 320. 
z Rehovic Jakub řeč. Je- 

nec 164. 
Řehoyi«« 150. 



Ěepa Jan z NiTekioya 

168. 
Řevnice 214. 
x.,ezáč Fr. 64. 
Rezno 334, 282. 
Rfb Josef 53. 
z Ričan Adam 195. 
z ňičan Dorota Kunhuta 

roz. z Hodějova 195. 
z Řfčau Jan 206. 
z Říčan Sebastian 193. 
Říčany 5, 177, 233. 
Řídký Jan 197. 
Říha Josef 163. 
Říp (ftzip) Václ. 29. 
Řisuty 220. 



Saariouis 292. 
Sadílek Jan 184. 
Sadilek Rousinovský Jiřík 

142. 
Sádlo Jos. 273. 
Sachar Jan Ev. 214. 
Sailer Frant, 345 
Saitž Jak 264 
Saler Jos. Frant. 29. 
Salm Vilém 28. 
Samuel 330. 
de Santo Jakub 228, 300, 

330. 
Sarabský Ant. 76. 
Sartoria Wolrgang 97. 
Sartorin Václ. Bern- 189. 
»*^aur Jan Václ. Jos. 131. 
Sázava 111, 178, 184, 209. 
Sedláček Jos. Vojt. 252, 

257. 
Sedláček Petr 197. 
Sedlák Jan 101. 
Sedlák Jan zvonař 184. 
Sedlák Martin 53, 106. 
Sedlčany 27, 28, 145. 
ze Sedlčan Martin 155. 
Sedlec 320 
Sedlecko 150. 
Sedlmayer W. Z. 310 
Sedlo Staré 62. 
ze Seeburgu 21. 
Seeplumer Frant. 233. 
Seeplumer (Seplumer) 

Maxim. 233. 
Sechter Václ. Fr 80. 
Seichert Jan 15. 
Seipel Vít 97. 
Seitz Jak. Vil. 301. 
Sekyňský Jak. 288. 
Sekyra Pavel 321. 
Sele 47. 
Sembratttc 170. 



I Sémovice 18S. 

Semtín 134. 
I Senec 260, 273. 
> Seplumer Jan 273. 
j Sequens Amand 312. 
! Sequens Fr. 237. 

Sequens Jan Nep. 23. 

Sequens Matěj Vilém 23, 
I 92. 
; SeštÚce 306. 

Seteč 273. 

Severa Matouš 190. 

Severa Samuel Bartoloměj 
800. 

Sexstetter 323. 

Seydl Jos. Ant. 7, 8, 16, 
19. 

Shořel Jakub 286. 

Schadmirnicht Mikuláš 
220. 

Schadmimichtová Žofie 
220. 

Schafer Frant. 347; 

Scharf Ondřej 95, %. 

Schauer Jos. 214. 

Scheffer Felix Ant. 172, 
194. 

Scheiter (Scheitter) Jiří 
278, 306. 

Scheiwl J. 65, 161. 

Schellinger Jan 274. 

Schembalides Samuel Si- 
gismund 122. 

Scherb Krištof 186. 

Scherzl Eugeu Karel 53. 

Schier Alois 158. 

Schiflfner Jindř. 79. 

Schindler A. 298 

Schindler Em. Frant. 332. 

Schindler Frant 93 

Schindler Ondřej 267. 

Schinka Jan 273. 

Schirding Zikmund bar. 
287. 

Schirding Leop. bar. 301 

Schirmer Petr 295. 

Schlachter Ant. 210. 

Schlein Rich. 281. 

Schlimp 270. 

Sehmeykal Fr Dr 130. 

í^chmid Ant. 79. 

Schmidel Benedikt 21. 

Schmidl Jan 273. 

Schmidl Krištof 267, 278. 

Schmidt Gotfrid 264, 295. 

Schmidt Karel Leo 21. 

Schneider Jos. 23, 92. 

Schnok Jos. 72. 

Schobloch Ant 328. 



369 



Schoenborn hr. 286, 300, 

360. 
Schoenborn hrabě Karel 

i:84. 
Schoenborn Fridrich Karel 

hrabě 272. 
Scholz Frant. 209. 
SchOnfeld Ant. 69, 200 
Schoníeldt Fridrich Mi- 
chael 66. 
Schopp Valentin 27. 
Schott Jan 333. 
Schreiner 334 
Schrenk arcibiskup 30. 
Schiilter Th. 161. 
Schuman 79. 
Schnpp Volfg. 282. 
Schusser Jos. 211. 
Schusser Michal 21. 
Schuster z Goldburgu 

Karel Bonifác 62. 
Schtitz Jan 109. 
ze Schwarzenbergu Bedř. 

kardinál 85, 206, 231 
ze Schwarzenberg kníže 

Karel. 100, 102. 
Schwerts Spork hrabě 69. 
Sibeneicher Ant 92. 
Siebenhunner Benedikt 

332. 
Sieber Anselm 330. 
Sigfrid z Ejpovic 221 
Sikora Frant Xav. 347. 
Silberstein baron 99. 
Sintzendorf hrabě 162. 
Sixt z Lerchenfelsu Jan 

76, 227, 228. 
Skalice 117. 
Skalka u Mníšku 146. 
Skalkovský Matřj 6. 
Skašov 66 
Sklárna 288 
Skorp Ang. Franc 76. 
Skramník 118 
Skrbenský Leo kard. 186, 

263, 305. 
Skrejšov 146. 
Skribonius z Horšova Jan 

243 
Skrýšov 146. 

Skřička Jan (Skrzicka) 49. 
Skuhrov 62, 100. 
Skultet Jan 227, 335. 
Skružný Matěj 206. 
Skviřin 308 . 
Sládek Jan Křt. 296 
Sládek Jiří 197. 
Sládek Štěpán 197. 
Sladovský ze Sladová 

Fabián 226. 



Slané 122. 

Slánský Havel Adam 5. 

Slapy 214. 

Slatina 345. 

SlavaU Jáchym hrabě 230. 

Slavík Bernard 62, 60. 

Slavík Václav 7. 

Slaviky 90. 

Slavkov 298. 331. 

ze Slavnic Štěpán 170. 

Slavošov 186. 

de Sleibnitz Jan (Johannes) 

164. ^ 
Slepička Sebest. 62. 
Slivno 142. 

ze Slověnic Mikuláš 136. 
Smetana Jos. 252, 257. 
Smetana Ondř. Vojtěch 

134. 
Smil z Hodějova 168. 
Smolnice 122. 
Smysný Valentin 100. 
ze Soběhrd Václav 142. 
Soběhrady nebo Soběhrdy 

176, 186-188. 
Soběslav kníže 44. 
SobiSovice 163, 
Sobolovský Tomáš 76. 
Soldát Marek 249. 
Solferin 195. 
Solnohrad 134. 
ze Solopisk Adam Hynek 

Mladota 134. 
Sota Jiří 300. 
Soudný Fr. Jan 122, 177. 
Soukup Jos. 274. 
Souša (Schauscha) Jan 29. 
Špalek Matěj 100. 
Spálenský Václ. Vojt. 197, 

200. 
Sparanftl Jiří 306. 
Spatenský Kornelius 28. 
Spoli 163. 
Spreng Ant. 156 
Spirmann Petr 177. 
Spitzer Jan, malíř 339. 
Spurný Athatiasius 106. 
Spryna Ješek 203. 
Srb Matěj 158. 
Srbsko 47. 
Stadler z Wolfersgriinu 

Jan Václ. 131. 
Stan 328. 

Staněk Jan Petr 140. 
Stanislav 156, 159, 164, 

285, 329. 
Stára Bern. 170, 175. 
Starek Ant. baron 831, 

332. 
Steíanid«8 Anselm 52. 



I Stefanides Pavel 5. 
; Steffl 23. 

' Stehlík z Čeňkova Bartol 
286. ^ 

Stehlík z Čeňkova a Treu- 
I stattu Matouš Fr. 286. 
i Stehlík Theofil 109. 

Steinbach Otto 330. 

Steiabachová Anna 348. 

Steinfeld 263. 

ze Steinfelzu Kašpar 

Mandl 6. 
! Steinmetz Fr. 214. 
: Stejskal Ign. 287. 

Stephanides Jakub 836. 

Stoč (Stocz) Jan Arnošt 
I 234.' 

Štoček (Stóczek) Jan Si- 
I mon 122, 197. 
I Stody 283. 

Stohr Lukáš Jan 306 
! Stoy Celestyn 314. 

ze Stradouně Jan 27. 

Strahov 97, 98, 99. 

Strachovský Frant. Ka- 
zimír 11, 17, 18. 

Strachovský ze Strachovic 
Jan JiH 286. 

Straka Vojt. Jos. 131. 

Strakonice 177. 

Strakonický Frant 10. 

Stranné neb Strany 130. 

Stransinger Samuel Vojt. 
122. 

Stránská ze Stránky a 
Greifenfelsu Johanna 
Barbora 13. 

Stránský Martin Jos rytíř 
13. 

Strážovice 145. 

Steer Amandus 282, 295, 
330, 331. 

Streer Norb. Václ. 295. 

Streer Ěehoř 306. 

Stříbrník Mikuláš 329. 

Stříbro 6, 28, 221, 236, 
293, 330. 

Strnad .Jos. 175. 

Strnad Martin Josef 39. 

Strnádek Vít 197. 

Strnadíce 150. 

Strniště z Jablonné Jan 
21^4. 

Stroj etický ze Strojetic 
ryt. Jan Jindřich 341 

Stros Jan Fridrich 101. 

Struhařov 170. 

Strebský Fr. Petr 100. 

Střecha Ant. 140. 

Střibrsko 287. 



370 



1 



Střlzek Ant 58. 

Střízek AngQStin Jan 280. 

StřižkoT 170. 

Strnmpf 345 

„m Stadánky'' 8, 11, 16, 
18, 19. 

Stnflesser Ferd. 87, 181. 

Stnpno Horni 315, 830. 

Sudivoj 320 

Sachánek Ant. Jakub 27, 
175. 

Snehánt k Jos. 800. 

Suchánek Karel Easlmir 
19 >. 

Sncharda Ant 147, 325. 

Snchdol 147, 149. 

ze Sachdola jinak z Hra- 
diště Bohustay 154 

Snchomasty 20, 62. 

ze Snchomast Jan 20. 

Suchý Fr. 230, 273. 

Suchý (Macer) Matěj 5. 

Suchý Tomáš 289. 

Sukdol 145, 148. 

Sulek (Sulko) 282, 295. 

Sulek s Hrádku 278. 

Sulkov 835, 337. 

Sumer Michael 321. 

Sušice 188. 

Syach z Chodžova 92. 

Svárov 77, 98, 300. 

ze Svarová Petr Karel 23. 

Svárovský ze Svarová 93. 

Svatá 71. 

Svatoslav 129, 203, 273. 

Svatoslav Trojanův 71. 

Svatoslav z Vižky 302. 

„ve Světcích" 95. 

Stinaře 62, 67. 

Svoboda Alois 124. 

Svoboda Fr. 109. 

Svoboda Jan 18. 

Svoboda Karel 23. 

Svobodová Magd. 234. 

Sybert 288. 

Syba Jeroným 282. 

Sylvestr 6. 



áabat Josef 42. 
Šafránek Jan 72. 
Šafránková z Poutnova 

Anna 301. 
Šafránková Markéta 224. 
Šamal K 308 
Samotnlský Matěj 6. 
Šebánek «Jan 53. 
ze Sebanovic Hynek 155. 
Sebánovice 150. 
Sebiřov 170. 



Sebestián z Davle 302. 
Sestlice 308. 
Silhavec Václ. 221. 
Šímice Ant. 319. 
Simon 5, 49, 136, 164, 188. 

263. 
Simůnek 9. 

Šindelář Jos. 147, 165. 
Šiška Ferd. Ign. (Schisska) 

rytíř z Jamolic 151, 
^ 152. 
Šiška Krištof Albrecht 

z Jamolic 151. 
ŠiSma Jan 42. 
Škarda Stan. 26^, 333. 
Škarda 287. 

ze Škodfl Emil rytíř 237 
Škréta K. 74, 302, 332. 
kvrňany 219, 260. 
lapáěek Jan Ign 321 
ílapal Vilém 96. 
lapánov 188. 
légr Fr. 168. 
lik hrabě 80. 
Slovice 294, 298 
Šmuraviová Ludm. 236. 
Šmuravins Frant. Xav. 
^ 234, 273. 
Šnábl Jos. 10. 
Šobišovice 155. 
Soulavý Karel 197. 
Šoun řezbář 200. 
Špergl Karel 42. 
gperl Fr. 194. 
Špic Matěj 136, 160, 172. 
Šprongl Jos. 186. 
Šrámek Jan 274. 
Šrámek Tomáš 109, 157. 
Šťáhlavy 19, 320, 823. 
Šťastný Ant. 287. 
Šteffany-ova rodina 210. 
Štefecius Tobiáš (Stephe- 

tiuR) 76. 
ze Štekře Jan Olbram 

142. 
Štěnovice 248, 295, 297. 
Štěpán 145, 260, 306. 
Štěpán, biskap 220. 
ze Štěpánova Jan 142. 
ze Štěpánova Václav 142. 
Šternberk Adam hrabě 40. 
ze Šternberka Adam 120. 
ze Šternberka Albert 117. 

209. 
ze Šternberka Filip hrabě 

170, 173, 188. 
ze Šternberka Frant. 70. 



ze Šternberka Jaroslav 

120, 124. 
ze Šternberka Petr a 

z Konopiště 119. 
ze Šternberka hraběnka 

Polezina Lidmila 79. 
ze Šternberka Voldřich 

Holický 36. 
ze Šternberka Zdeněk 

118, 195. 
ze Šternberka Zdislav 117 
Štětka Eedř. 96. 
Štika Tadeáš 72. 
Štipoklasy 308. 
étolovský Fr. 214. 
Šubrt Václ. 214. 
Šváb Bernard 350. 
Šváb z Ghrtfna Burian 88. 
Šváb z Chvatliny '28. 
Svamberger Jindřicho- 
hradecký 100. 
Švihov 295, 298. 
Švihovka 297 
Švihovský ze Švihová 

224. 
Švihovský Matouš ze Švi- 
, hova 226. 
Švihovský z Rožemberka 

Vilém 295. 



Tábor 188. 

Tachlovice 41, 75—80. 

Taks Václav 215. 

Talmberková Frant. hr. 
roz. hr. z Wrtby 191. 

Támová Isabella Lucie 
svob. pani roz. s Rnotn. 
131. 

Taranka 196. 

Taťounovice 140. 

Taxer Fr 92, 152. 

Tehov 186. 

z Tehova Bohunek 174. 

z Tehova Kunáš 175. 

Teigel Frant. Jos. Ign. 
109. 

Teitczman Jiřík Vťicl. 237. 

Tejěek Martin 79. 

Tejčka Jaq 62. 

Tejnecký Ferd. Karel 
165. 

Tejnice (Týnec nad Sáza- 
vou 172, 195 195, ?01. 

Telč 7. 

Telecký Petr 226. 

Teletín 155. 

Telonius Jan 299. 

Tengler Kryštof 312 



871 



TeplA 263, 278, 282, 294, 

295, 298, 805, 306, 308, 

332, 383, 335. 
Teplejšovice 140, 142, 143. 
Teplický Jan Jindř. 77. 
Terusl 220. 

Tersch Ed. Dr. 158, 161. 
TěSinský Jan Burian 

z Těšína 105. 
Tetín 7, 11,12,24,29, 30, 

48, 80-89, 
Teiitsska 101. 
Theodorich 140, 328. 
Theumer Jos. 348. 
Thurmer Frant Xav. 347. 
Tharn Taxis Helena knéž. 

280. 
Thurn Taxis kníže Karel 

Alex. 280. 
Tichý Jiljí 72. 
Tichý Jiří Konst. 157. 
Tichý Jos. 2^5. 
Tichý Matouš Václav 335. 
Tikovice 150. 
Tillinger Jan 312. 
Tima Karel 165. 
Tippmann Frant. 79. 
' is 346. 
Tisem U7. 
Tittl (Tyttl^ Eugen 288, 

289, 313, 317, 319. 
Tittl Vine. 106. 
Tloskov 163. 
z Tloskova Jindř. 164. 
Tloskovský rytíř 213, 214. 
Tlučná 335 
Tmáň 21, 90, 95, 104. 
Tobolka 26, 81, 89. 
Točník z Křimic Michal 

341. 
roffelmíihle 345. 
Tomaišel Jan 106. 
Tomáá 3, 95, 103, 120, 

129, 169, 302, 308, 329, 

335 
TomáS (Thomassko) 220. 
Tomáš (Tomášek) 224, 

308. 
Tomáš kard. 225. 
Tomáš z TouSkova 284. 
Touha Jan 310. 
Tournay 28. 
Touškov 230, 284, 286, 

287, 302, 328. 
Tožice 134, 138, 139. 
z Trajchlova Lidmila Bar- 
bora 256. 
z Trajchlova Margareta 

Kateř. 356. 



z Trajchlova Mikulái 

Mirobel (z Treuhofu?) 

256. 
Trapp JoB. 274. 
z Trautenbergů bar. 351 
Trautmansdorf h abě 171. 
z Trautmansdoiíu Frant. 

Adam hrabě 192, 170, 

194. 
Trautmansdorf hrabě Jos. 

Václav 194. 
Trauttmannsdorf hrabě 

Maxmil. 195. 
Trauttmannsdorfová hrab. 

Gabriel 195. 
Trauttmannsdorfová hrab. 

Isabella; provd. Chot- 

ková 195. 
Tranttmannsdo. íová hrab. 

roz. kn. Lichtensteinová 

236 
„u Trčovky" 153. 
Třeboňský z Rožmitálu 

Daniel 39. 
Třebnice 138. 
Třebobuz 291. 
Mor. Třebová 124. 
Třemošná 288, 291. 
z Treufelsu Václ. Rud. 

304. 
Trevír 36. 

Treybalova rod. 254. 
Trmal z Tožic (Toušic) 93, 

138. 
Trmal Bohuslav z Toušic 

139. 
Trmalka z Toušic Alžběta 

139. 
Trmalová Kateř. 139. 
Trnová 308. 
Trojan Jan 156. 
Trojan 263. 
Trojer Ondřej 313, 317, 

319. 
Tronner Leonhard 266. 
TrOtscher Ambrož 3U6. 
TrOtscher Aug 205. 
T.ubin 71, 75. 
Trubsko 71. 
Trunsa Jan Fridrich Jos. 

42. 
Trystram 278. 
Tučapy 291 
Tuchyň 155. 
Tulipán Havel 830. 
TumoĎ 92. 
Tuněchodský z Poběžovic 

Zikmund Marquard lo8. 
z Tupadel Mikuláš 234. 



Tupý (Jablonský) Eugen 

99. 
Turba Valentin Matěj 332. 
Turecek .lan H7. 
Turek Daniel Václ. Josef 

28. 
Tnschner Jos. 214. 
TvorSovice 133, 138. 
Tyl Jos. Kaj. 267. 
Tymákov 320. 
Týn Karlův 24-36. 
z Týnce Mořic (Mauriciusj 

196. 
Týnec 260, 278. 
Týnec n. Sáz. 181. 
Týníce 206. 
Tyr Tom. 288. 
Tyttl viz Tittl. 



Ubelaker Ferdinand 15. 

Ůdrč 284. 

z Ugarte Therezie Eleo- 
nora 80. 

Uherce 283, 305, 332—335. 

Uhl Fridr. 2t>4, 282. 

Uhlíř Jan 313 

Uhřice 138. 

Újezd Trněný 75. 

Újezd Vodní (Wasser- 
Aujezd) 268. 

Újezd Červený 76, 332. 

Újezd Kamenný 332. 

Újezd Vysoký 76, 79, 80, 

, 160-163. 

Újezdec 156. 

Ulrich Jan 170. 

Un^er Bonifác 52. 

Úpice (Aupitz) 74. 

Urban F. 130, 237. 

Urbánek Metbud 96. 

Urbanides Ant. Ludv. Jo- 
sef 28. 

Urbanides Gerlach 96. 

Úroěnice 205. 

Ursinus Václav 101. 

Ústi n. L. 92. 

ÚtoSice 295, 297. 



AVaagner Bern. 282. 
Vacek Gustav 54. 
Vacek Jan 190. 
Vacek (Waczko) 285. 
z Vacinova 122. 
z Vacinova Pavel Míchna 

156. 
z Vacinova Pavel hrabě 

Miohna 164. 



372 



Václav 3, 6, 26, 27, 41, 
67, 104, 107, 145, 160, 
164, 164, 169, 170, 174, 
177, 188, 202, 204, 214, 
220, 278, 310, 817, 335. 

Václav n. 219. 

Václav IV. král 3, 4, 25, 
83, 278, 320. 

Václav král 44. 

Václavice (Vladislavice) 
205—208. 

Vačeš (Waczesch) Kašpar 
109. 

Vadegotský klááter 292. 

Wagner Adolf Ant. 96. 

Wagner Jiří 21. 

Wachamann B. 300, 302. 

Wácbtler Jan 109. 

Valášek Fr. 191. 

z Valdeka 62. 

Waldherr Fr. 184. 

Waldstein - Wartenberg, 
hrabě 3 'O, 323 

z Waldštejna na Hrádku 
nad Sázavou a Lovosi- 
cicb Adam ml. 186. 

z Waldšteina Jan Vikt. 
hrabe 211. 

Valecius Matěj 812. 

Valenta AI. 175. 

Valentin 321, 22. 

Valentin ze Sedlčan 214. 

Walther Jan Kryštof 100. 

Valter Martin Jos. 42. 

Waltsch Filip 306. 

Walz Ferd. 833 

Wancka Mikuláš 282. 

Váňa (Wania) Adam 190. 

Váňa Fr. 152. 

Váňa Prokop 67. 

Vaněček Fr. 197, 200, 206. 

Vaněček Ant. 214. 

Vaněk 205. 

Vaněk Frant. de Paula 
122. 

Vaněk JiH 53. 

Vaništa Jan 197. 

Vartov samota (mlýn) 263. 

Vary k arlovy 27. 

Vassmut Jiří 229. 

Vatěkor 205. 

Vávra 20. 

Vávra Leop. 153. 

Vavřinec 5, 40, 41, 67, 76, 
92, 202, 204. 

Vavřinec z Prahy 204. 

Vavřinec z Dobřan 302 

Weber Jan 175. 

Weidner Frant. 306. 

Weidnerová Františka 85. 



WeÍBflmann Florian 96, 100. 
Vejhák z Křečovic Jaro- 

hnév 145. 
Vejpmice 227, 237, 330, 

335. 
VeJB Fr. 104. 
Velbřhy 146. 
Velehrad 312. 
Velek Frant. Xav. 53, 72. 
Velešín 142. 
Velešínský Fr. 166. 
Velešínský Václ. 165. 
Velíš 192 

Velkoborský Václ. 287. 
z Velvar Václav 124. 
Vendovic Štěpán 6. 
Wenich Fr. 102. 
Venus Václ. 181. 
Vennšňa (VenuS) 828. 
Verí^^erius Petr Pavel 226. 
Verměřice 175, 321. 
Werner Bedř. 28. 
Wernher 220. 
z Weitherů Ant. 135. 
Věříce 170. 
na Veselé 3. 
Ves Nová 155, 178, 263. 
Veselý 2.í3, 300. 
Větrov 155, 176. 
Veverka Tomáš 29, 40, 67. 
Věžničky 173, 176. 
Weymann Theod. 264. 
Vicémil 345. 
Widemann viz Widmann, 

Wildmano. 
Vídeň 27, 106. 
Widersperg Kasimir 280. 
Widerperger z Widers- 

pergu Jos. Václ 294. 
Vidláková Lhota 176. 
Widmann Lazar 123, 180. 

181, 183, 345. 
z Widerspergu Vine. 287. 
Wierovský Jan 295. 
Wichle Ant. 66. 
Victora Jan Václav 291. 
Viktoři nová Juliana 236. 
Wildmann Krístián (Wi- 
demann) 241, 289. 
Wildt 284, 332. 
Vilém a s. Clemente 65. 
Vilčmov 810. 
Willenberger Jan 245. 
Willfert Raymund 309. 
Wilsfert Kudolf 306. 
Vilím Jan 28, 29, 67. 
Wimmer Jakub Norbert 21 , 

22, 101. 
Vinař Martin Jos. 335. 



Vinaříce 100. 
Windisch-Grfitz Karel 

kníže 195. 
z Windisch-Gr&tzu Veri- 

and 191, 195. 
na Vinici 3. 
Winkler 330. 

Winnerle Bartoloměj 312. 
z Vinoře Adam (Černý) 27. 
Vinš Jan 67. « 
Winter Jan 131. 
Vit 186, 215. 
Vit malíř 255. 
Vítek 263. 
Vížka, hrad 273. 
Vláčej 328. 
Vladislav U. 25, 214, 231, 

308. 
Vladislavice 214. 
Vlasák Josef 109. 
Vlastek (Wlaszco, Wlast- 

ko} 145. 
z Vlkanic Jan 145. 
Vlček Lev 282. 
Vlenec 62. 
Vlkonice 145, 147. 
Vlkov 140. 
VlkýS 298. 
Vnouček Frant. 205 
Voborník Severín Bafael 

146. 
Vocelka K. 181. 
Vodrážka Maxim. 106. 
u „Boži Vody" 17. 
Vogl Paulin 312 
Vochov 335. 
Voiáček 89. 
Vojáček Ant. 209, 211. 
Vojslav 169. 
Vojslava 278, 283. 
Vojslavice 174. 
Vojtěch 40, 67. 
VokroČil Petr 203. 
Volavka Evermond 96. 
Wolff Jan 263. 
Volfard 129. 

Wolframová Alžběta 267. 
Vomáčka R. 306. 
Vondráček Jakub 181. 
Vopička Tom. 157. 
Wopršálek Stan. J. U.Dr. 

288 
I Woratschka Michael 292 
I Vorel Daniel Jan Ant. 76. 
I Vorel Josef lOG. 
I Vorel Václ. 42. 
Voračická z Paběnic Magd. 
I 161. 



373 



VoraČický z Paběnic Jan 

161. 
Voříšek Benešovský Jan 

124. 
Voříšek Roman Václ. 206. 
Vorlik 288. 
Vosmik Frant. 313. 
VoseČany 145. 
Vosolil Václ. 167. 
z Wetternu Roland 18 
Votice 134, 165, 204. 
Votlk Karel Leop. 29. 
Votýpka Ant. 23. 
Votýpka Jo8. 176. 
Voves Jan Martin 145. 
Vrabin 267. 
Vrace 150. 
Vrána Jeroným 28. 
Vranický Josef 193. 
Vranov 20S— 212. 
Vratislav zMitruvlcFrant. 

hrab* 102. 
Vratislav z Mitrovic Josef 

101. 
Vratislavova z Mitrovic 

Griselda 101. 
Vratislavova hrab. z Mi- 
trovic Kateř. 249. 
Vratislavova hrab. Zuzana 

64. 
Vraž 29, 49, 67, 70, 71. 
Vražda z Kunvaldu Frant. 

Ignác rytíř 17. 
Vrbnová z Freudenthalu 

Karolina 345. 
Vrbno 122, 214. 
Vřesovcová hr. AnnaLid- 

mila 347 
Vriiata Mart. Václ. 131. 
z Vrtby hrabě 125, 181, 

288. 
z Vrtby František Arnošt 

hrabě 148. 
z Vrtby Fr. Václ. hrabě 
'^ 180, 199, 204, 289, 336, 

339, 340, 345. 
z Vrtby Jan .Fosef hrabě 

124, 186, 197, 290, 339. 
z Wrtby Marie Anna roz. 

hr. z Klenové 199, 201. 
Vrzal Emanuel 204. 
Vřeskovice 76. 
Vstiš (Stich) 263, 283. 
Všebořice 169. 
Všeň 41. 
VSeradice 21, 22, 62, 100 

—104. 



VSeruby 336, 346-849. 
Všeslav 92. 
Všetice 155. 
Vulpes viz Fuchs. 
Wurmser Mikuláš 31, 33 
Vykart z Tyrné 263. 
Výrov 317. 
Vyskočil Fr. 64. 
Vyskočil Leop. 165 
z Vysočan Heřman 71. 
Vyšehrad 3, 20, 27, 28, 

76, 77, 119, 227, 320, 

346. 
VyŠemír 220, 278. 
Výšin Frant. Xav. 23.. 



„na Zábradlí" 203. 

Zábřeh 11. 

Zádoli 163. 

Zaha F. A 292. 

Zahořany 71, 134, 208. 

Záhoří 150. 

Zachariáš 220. 

Zaječí 163. 

Zálesí 140, 150. 

Zálesák Št. 20. 

Zalpňov 104. 

Záluží 288. 

Zákupy (Reichstadt) 78. 

Záruba Václ. 274. 

Zárybnice 163. 

Zapletal J. 136. 

Záptačí 6. 

Zbečno 346. 

Zbirov 312. 

Zbožnice 205, 208. 

Zbraslav 76. 

Zbraslavice 169. 

Zbraslavský Sebastian 228. 

Zbuch 332. 

Zbyněk, arcibiskup 295. 

Zdice 7, 71, 9i, 104-106. 

Zdislav 278. 

Zděradice 150. 

Zderazy 191. 

Zdětín 164. 

Zdimír 170. 

Zebus 291 

Zeidler Bartoloměj 306. 

Zeidler Jarolím 98. 

Zelenka Ferd. 183. 

Zemek Jiřík 142. 

Zhorný 145. 

Zibr Sigřrid 220. 

Zickler Hugo 264. 



Zifrid 328. 

Zika Jos. 214. 

Zikmund III. král polský 

178. 
Zikmund král český 278, 

2Ó8. 
Zikmund, kněz 295, 298, 

306, 308. 
Zikš (Zikmund) z Tryclar 

Zimmermann Tobiáš 3O0. 
Zlenice 176, 186. 
Zoubek z Bilenberka 

Matouš Ferdinand 62, 

53, 65. 
Zoufelý Josef 109. 
Zruč 273. 
Zumpe Vojt. 72. 
Zumr Jan 249. 
Zvikovec 335. 
Zwilinger Wolfram 219. 



Žabovřesky 117. 
Žaloudek Simon 315. 
Žampach 155. 
Zatec 27, 221. 
Žďárská Magdalena roz. 

z Besnic 78. 
Zďárský ze Žďáru Jan 
^ .liři 76, 78. 
Žďárský Lohel Jos. 96, 98, 

99. 
Žebrák 22, 92, 104, 106. 
Železná 7, 42, 98, 107—113. 
Želkovice 20. 
Žežulka Václ. Ign. 189. 
Žibřid 278. 
Žihle 817. 
Žihlice 310. 
Žikov 313. 
Žilov 288. 
Žínaný Velké 176. 
Žitavský Seb. 96, 97. 
Živohoušť (Živhošť) 154, 

212—115. 
Žížala T. B. 158, 159. 
Žižany Malé 176. 
Žižka 4, 119, 221, 247, 

278. 
ze Žlutíc Jan 6, 12. 
Žlutický (Lutecensis) Cy* 

prián 27. 
Žlutický (Lucenus) Jan 27. 



OCZXOOCOCIDO 



This book should be returned to 
the Library on oř before the last dáte 
stamped below. 

A fine is incurred by retaining it 
beyond the specified time. 

Please return promptly. 



Hirr iHi Bfl ixtoM^ -..«;